e Entered as second class man matter, .ranul\.l'y 3rd, 1933 at W est. Te:x-as. under the A.et of Congress of August, 24th. 1922. ROČNÍK (VOL.) XXXIV.
WEST, TEXAS, ve středu,
(Wednesday) 13. listopadu
(November) 1946.
ČÍSLO 46.
VĚK· ATOMU NADCHÁZÍ . .... o
Nii.M PŘINESE? Pokusil jsem se to odhalit. Doporučili mi, abych navštívil dr. Borise Pregela, presidenta Ka nadské radiové a uranové společnosti, člena Britského radiologického ústavu, člena ředitel ské rady francouzské university v New Yorku, profesora na kolumbijské universitě v New Yorku\ odborníka v radioaktivitě, jehož znalo stí používal i americký hlavní štáb. Nešel jsem na schůzku nijak s lehkým srdcem, protože vím · o atomu přesně tolik, co každý průměrný člo věk, tedy - jaké pak okolky - nic. A proti mně bude sedět taková vědecká autorita! Na štěstí pro mne ta ještě víc pro vás, čtená ři,> měla autorita nejen rozum, že odsunula všechnu vědu stranou, nýbrž i laskavé srdce a dala mi nádavkem k ústnímu výkladu ještě ta ky některé své články, z nichž tedy poctivě čer pám a uvádím to zejména proto, abyste se o tom mohli přesvědčit, až se s panem Pregelem potkáte. "V roce 1940 nebyl uran dokonce ani na ame rickém seznamu surovin, důležítých pro válku. Musil jsem prosit a zapřísahat Američany, aby skupovali všechny volné zásoby uranu, a oni mě neposlechli. Díky Bohu, že si dali říci Fran couzi. Zásoby měli Belgičané a Němci už tehdy pracovali na atomové bombě, což jsme věděli. Až později jsme se však dověděli, že se dali po špatné cestě. Americká vláda se dala přesvěd čit a začala konstruovat atomickou bombu ta ky. Vědci se však nedívali na atomickou bombu jako na cíl svých snah pří bádání o výrobě a kontrole atomické energie. Pro ně to byl pouze vojenský problém,jež jim bylo uloženo rozřešiti. A když se jím obírali, podařtlo se jim vyrobiti a kontrolovati atomickou energii půl druhého ro ku před Hirošimou. Jako jsem marně volal v roce 1940, aby Ame ričané nakupovali uran, marně jsem po Hiro šimě upozorňoval na mírové použití atomové energie. Nikdo o tom nechtěl ani slyšet, ba ně kteří politikové a vědci dokonce prohlašovali, že budeme potřebovat nejméně jednu generaci, než bude lze použít atomové energie k mírovým účelům. To se však v posledním čase. změnilo a nyní dokonce i titíž pesimističtí vědci připou štějí, že použití atomové energie v občanském životě je možné, na spadnutí, ba dokonce nevy hnutelné. Co může přinést atomová energie občanské mu životu? Prof. dr. J. R. Oppenheimer, jeden z vedoucích mužů na projektu atom. energie, řekl loni v zimě, že je "docela možné, aby město ve velikosti Seattlu 1370,000 obyv.i, bylo úplně vytápěno pramenem atomové energie, v době ani ne pěti let." Múžeme tomu věřit tím spíše, že profesor Oppenheimer byl vždycky velmi o patrný na své výroky. A vskutku se zdá, že prv ním důležitým posláním atomové energie bude výroba laciné energie. Abychom si o tom uděla li představu, uvedu příklad: přeměna asi gra mu uranu rozštěpením představuje energii 24,000 kilowattových hodin, což je dostatečné množství, aby hnalo továrnu střední velikosti \...,
Frant. Meloun. po všechny 24 hodiny dne. Množství uranu, které pří tomto procesu zmizí, je značně men ší než sám gram a pří tom objem gramu uranu je menší než zrnko hrachu. A tecl' příklad ve velkém: Spojené státy spotřebují ročně 650 milionú tun uhlí. Totéž množství energie by mohlo být dodáno. rozštěpením asi 240 tun u ranu. A protože uran je hustý - devatenáct krát těžší vody - dalo by se toto množství za balit do krychlové krabice o hraně asi dvou a půl metru. Výroba této laciné energie umožní továrnám, aby byly naprosto nezávislé na míst ních přírodnlcn zdrojích. Je to obrovská výho da pro opuštěná území, zaostalé končiny světa a pro země s malým přírodním bohatstvím. A dále: energie je základnou všech cen bez vý jimky. Laciná, takřka zadarmo síla, znamená hojnost levných výrobku a v souvislosti s tím snížení pracovní doby. V posledních několika letech věda značně po kročila v mnoha odvětvích: v elektrometalur gii, medicině, biologii, zemědělství - prostě skoro všude. Bude-li možno ve všech těchto od větvích použíti laciné energie, bude to zname nat rozšířenou výrobu nových vynálezů a oka mžitý vzestup životní úrovně obyvatelstva. Mnohé důležité kovy, používané dnes pro ma lou spotřebu energie při výrobě, zapadnou a na jejich místě se bude používat cennějších a vzácnějších kovů, kterých dnes vyrábíme málo, protože jejich produkce je drahá. Pro pozdější budoucnost nijak není vylouče no, že budeme schopni napodobit kosmické zá ření, což nám umožní přeměnu jakékoli hmo ty v energii, aniž budeme odkázáni na použití vzácných a nákladných materiálů, jako je u ran. Ale ještě důležítější je snad, že nejenom budeme moci hmotu rozkládat, nýbrž ji i vy tvářet. Budeme moci uměle vyrobit jakýkoliv druh materíálíe, protože' budeme míti prostu dovánu jejich strukturu a poněvadž budeme míti k použití nesmírnou energii pro umělou výrobu. Věda a filosofie preatomické éry spočívala na pojmu hmoty. Nová věda a filosofie atomické éry bude spočívat na pojmu energie .. Aniž jsme si to uvědomili, vstoupili jsme clo vysněného zlatého věku alchymistů. Pomalu si zvykáme na zázraky. Nikdo se už nediví používání plasti ckých a syntetických hmot, nylonu, kaučuku a jiným. Hormony a vitaminy se prodávají v kaž dé lékárně. Výrobní postupy ve všech oborech se denně zdokonalují a dělají lidstvo nezávis lejším na práci, pevných zdrojích pohonné síly a na přírodních zdrojích. Opravdu a docela ne pochybně jsme na prahu věku hojnosti a volné chvíle. . Tento revoluční přesun nutně vyvolal změnu našeho hospodářského života. Všechny hlavní problémy - měna, úvěr, uložení kapitálu, ba i soukromé vlastníčtví a soukromá initiativa jsou těsně spjaty s technologickým pokrokem. Ale [e dosud málo lidí, kteří si uvědomují vše-
chny důsledky toho. Naše myšlení ještě ovlív ňují podmínky, jaké jsme poznali před čtvrt stoletím. Naše· psychologie nepostačí rychlosti technického pokroku. Domníváme se, že někte ré hodnoty jsou trvalé - ale není trvalých hod not ve věku pfoměny prvků. Nový výrobní po krok umožní lidstvu opatřiti si všechno, čeho bude potřebovat, a to bez velké námahy a v krátkém čase. Hodnota peněz se stane pomysl nou. A tím bude ovlivněna i nejzákladnější my šlenka, pojem vlastnictví. Jestliže - jak se do cela nepochybně zdá - atomový věk přinese lidem uspokojení všech potřeb za nepatrnou výrobní cenu a bez námahy, připadá mi nevy hnutelné, že vlastnictví se omezí jenom na předměty ryze osobní potřeby. Hlavní problém naší doby - otázka mezd a pracovní doby - těsně spjatý s problémem vý roby, zmizí, protože práce bude méně a méně důležitá v průmyslovém rozvoji. V tom není je nom obrovská výhoda atomového věku, nýbrž zároveň i jeho obrovská nevýhoda: protože lidé budou pracovat daleko menší počet hodin, co budou dělat? To je politický problém. A stejně podivný se jeví i problém hospoclái'ský: jak to tiž zajistit spotřebu všeho zboží, které se vyro bí. Neboť zboží bude mnoho! Nikoli za tří měsíce, sotva za tři roky. Ale už za pět let by se svět podstatně změnil a ve třech pětiletkách by se přeměnil k nepoznání. Některé dosavadní vynálezy z poslední doby vrhly Iídstvo kupředu o padesát let. Avšak roz voj atomové energie pohne lidstvem kupředu o několik.století, a to bez revolucí, bez válek, bez bolestivých změn. Ale toto všechno se může u dělat jenom tehdy, jestliže bude atomové bádá ní osvobozeno od politické nedůvěry, kterou je nyní proniknuto. Problém není atom, ale nedů věra. Lékaři, chemikové a vědci v celém světě mají v ruce život a smrt národů. Nikdy ji ne zneužijí. Je vůbec nejkrutější ironií, vzpome nu-li, že prudký rozvoj atomové energie množ níla spolupráce vědců, jakou svět ještě neviděl. A je ještě krutější, jestliže ovoce tohoto úžas ného úsilí je ohroženo nedostatkem spolupráce mezi politiky." Mr. Pregel domluvil. Nevěděl jsem, sním-li či bdím. Nijak jsem se s tímto pocitem netajil. Můj hostitel neviděl mě asi prvního, kdo byl po jeho výkladu překvapen. Usmál se a povídá: "Snad víte, kde jste. Jste v New Yorku na pá té avenui, což je drahá třída, v paláci Rocke feller Center, což je ještě dražší palác. Kanad ská uranová společnost, která zde má kancelá ře a jejímž jsem předsedou, zde platí jednu z nejdražších. činží na světě. Může to dělat, je to bohatá společnost. Je to obchodní společnost. Nemusíte věřit mně, vědci, ale věřte mně, ob chodníkovi. Neboť jsem taky· obchodník - a uspěšný obchodník. A všechno, co jsem vám řekl, pověděl vám taky obchodník a žádný sní lek!" Tož - těšme $el