Entered
a111 second class mall matter, January
R00NÍK (VOL.) XXXIV.
3rd, 1933 at W ~lllt. Tema. under the Act. of Oonzress
WEST, TEXAS, ve středu,
of Auirust, 24th. 1922.
(Wednesday) 24. čel'vua. (July) 1946.
ÓÍSLO 30.
J Al{ A~/IERIČANÉ O S VO.BO DILi PLZEŇ. NE 6. května 1945 v 7:45 hodin vstou pili vedoucí jednotky brigády "B" poct vedením Colonela Noble do Plzně. Tak stručně oznámila úřední zpráva armády USA osvobozeni západočeské metropole. A do dává: "Vojáci 16. dívíse nikdy nezapomenou na vřelé pi'ijetí pří vstupu do města ... " šestnáctá pancéřová dívíse ! Indiáni jsme jim tikali podle toho, že měli na ruká vech štítek s hlavou Indiána, odznak, který ještě dnes po ro ce zdobí leckterého chlapce a zvláště děvče z plzeňského kraje. Pi'ivezli nám na tancích svo bodu, přišli v pravý čas. Zamezili velkému kr veprolíti, poněvadž plzeňští Němci se rozhodh zmařiti anebo aspoň pomstít pozdviženi lidu, který se chopil 5. května vlády nad městem. Dopoledne v neděli 6. května třeskly s věže sva tobartolomějské první výstřely z německých zbraní. V ulicích se rozpoutaly drobné boje. Do večera byl puč zlikvidován - Plzeúané mohli po prvé po šesti letech zase klidně spát, Pokud se ovšem rozhodli prospat první noc svobody. V ulicích bylo rušno po celou noc. Pří jižděly nové a nové útvary americké armády a Indiáni věru nebyli tiší chlapíci. Plzeň se stala hlavním městem americké oblasti a Indiáni a potom další vojáci z Ameriky'Vnesli do ní mno ho veselí a v tomto poklidném městě nezvyklé ho ruchu. Historikovi přísluší, aby vypsal vše cky události těchto dnů, novínář se musí ome zit na vypsáni několika záběrů a poznámek ze svého zápisníku. Američani přinesli západním Čechám nejen svobodu, ale příspělí i jinak k rychlému konso lídování poměrů, rozvrácených válkou a oku panty. Největší svízel byla s německými zajat ci. Hitlerova poražená armáda prchala před Rudou armádou na západ. Plzeň byla jejím hlavním soustředíštěm, Kolik tu bylo něme ckých vojáků, můžete si přibližné představit z tohoto sděleni: Když později Indiány vystřídal XXII. sbor, odvezl z územi Velké Plzně za jedi ný měsíc červenec 72,674 zajatců. Tím zbavila Plzei"':t nejen přížívníků, ale i velkého ohrožení zdravi obyvatelstva. Budiž vděčně vzpomenuto, že také americká hygienická opatřeni zabráni la šířeni epidemii. Amerlčané vystavěli a opra vlli mosty na př. u Josefovy Hutě, a pomohli při úklidu města, znešvařeného nálety. Výpočet amerických darů by zabral několílasloupců. A meričané odpalovali nevybuchlou munici a pu my, pomohli dopravě na nohy přísunem benzi nu, pomáhali české administrativě, aby se po stupně ujímala vedeni pohraničí. Viděli jsme Američany pří práci na repatriaci lidí, zavleče ných do Německa. Kdyby Evropa zapomněla na všecko, na tuto službu, kterou ji Amerika prokázala ve znamení lidskosti, nesmí zapome nout nikdy. Jen Američané měli dost prostřed ků, aby repatriaci provedli tempem opravdu a merickým. V americkém časopise Collier's byl obrázek, představující americkou paní, čekajíc! s váleč· kem ~a nudle na verandě na manžela, vracejí cih,o se z invase do Evropy. "Tak tu stojim od
Fr. Wenig.
chvíle," praví ta paní, "co jsem viděla ten ťilm o přívítání amerických jednotek v Pai'lzi." Kdyby byla viděla film. o přtvítání amerických vojáku v Plzni, co bv asi byla vzala místo va lečku? Američané nazývali ve svých časopílll!ll\ll)!t!llllllllt)'1J\l'•!ll\))t•1)t'lllllillllJllll!!lll!l'lllllll:Ullllllllllllllllllllll!ll1!1lll!!lll!!llllllllllllllltlllllll\llU)llhlllllllll!!lllll\l!l!tll!I
Letní píseň. Íitko už se pěkně zlatí, cvrček zpívá v něm, to hned sobě k tornu žatí kosu výklepem. Klasy sobě povídají samé noviny, když k nim kosy zaeínkají náhle z dědiny. Všude svátek na tom poli, jenž má každý rád, píseň na něm zahlaholí za rok jedenkrát. A pod božím, modrým nebem hody nastanou, všecky klasy čerstvým chlebem přes lán zavanou. F. S. Procháska, UlHHO!Umilm1h!h1UtlUHIUllllulll/Jllllll!UlUUU!llhUHlllllllt!1Ulllllll!IWU!UUUllHUUIHIUltlllllll\lll1IHIUlllUlllllUUlllltWl!Olln
seeh, tištěných v Plzni a [lnde v západních Če chách, česká děvčata kuřátky. Podle toho může me české mládence nazvat kohouty. A tito ko houti se tuze rozčilovali, že kohouti zámořští majíryehlé a velké úspěchy u českých kuřátek, Hrozila z toho vojna, do Američanů se pálilo hlavně posměšnými básničkami. Nu; což o to, leckdys se česká děvčata -·- určitého druhu o všem ,_ mohla chovat důstojnějí, ale v celku to nebylo tak zlé, jak se pomlouvalo v Praze a jinde po Čechách. A americké nevěsty? Vím sám o několika, jejichž manželé, dnes už zase v civilu za oceánem, se mohou ustarat a ubě hat, jen aby už svou paničku z Čech měli u se be. Tfobaže Jim přiveze málo výbavy. Taková nevěsta, vlastně mladá paní, smí si vzít s sebou jen 80 kg zavazadel a peněz v hodnotě 200 do Jarů, Žvýlcání gumy, to je taky jedna památka po Američanech. Rozšířtlo se loňského roku tali. 'i.e jsm.e potkali l jeptišku, n.1írně požvykujíci. Ale indiánský odznak neměla. Nicméně jsme šli
za tou záhadou a zjistili jsme, že gumu nabídl ctihodné sestře americký vojáček, který měl ti·i sestry jeptiškami, jak dokázal písmem i obra zem. Ti veselí chlapici byli neuvěl'ltelně zbož ní, taky takový americký protiklad, který jsme tu těžko chápali. Potom pomlouváte v Čechách Plze11, že nám. t.u amél'ická armáda zanechala mnoho malých černoušli;'Q. Zprávy o tom jsou
tak divoké, že se nezasvěcenému zdá, Jako by maminky po plzeil.ských sadech vyvážely v ko Mrcich jen černá robata. Pravda je ta, že po kud známo, se narodili teprve tří. ve dvou pi·i padech byly matky Němkyně. Na plzel'l.skéradnici je umistěna deska, vyJa· dřující dík 16. pancéfové dvise americké armá dy statečným plzeflským občanii.m, ktei'í jim pomohli v bojích při osvobozování místa. Ale dosud nemáme v Plzni Jediného pamat,niku, vyJacti·ujícíhodík plzeil.ských občanů. statečným vojáktim 16. divise. Ale i ten jednou bude. Pro zatím jsou pomníky vděčnosti v srdcích tisicťt a tisícú západočeských. občanťt - a tyto po mníky jsou konec koncii významnější než so chy a pamětní desky z bronzu. ---) + Jle • (.--- OŽIVENÝ OHLAS l\UNULOS'l'l.
Boj s německou expansí byl jedním z hlav-, 11íc11 znaku našich dějin, byl často jejich up!·· nym smyslem, Jak vystihl už Palacký. Je to u, všem skut1::cnost, jež vyplývá z pi'il·ozených fakt zeměpisných. Bylo tedy vždy jen přiroze né, že take éeský národ, němectvím olu·oženy, se vždy svymi nejúčinnějšími prostí·edky pto ti náporn germanisace bránil a také vítezné ubránil. Hlasy obrany proti přívalu němectví, rnzleptúvajicí110 české prosti·edí fysické i du chove, k nam mluví z celých našich dejin. Uz nekdy ve XIII. století, když něktei'í Pi·emy ,.;lovci, neprohlédající dobí·e politicky cto hlou bi současného dění kolonisace německé, Jíž byli nápomocní, škodili politicky vlastnímu sta.tu, ozval se sebevědome hlas odpo1·u :.1 usL muže, typického představitele česktHlU nal'uů11il10 ducha, kronikái·e Dalimila. Napsal tehdy 'slova, jejichž staročeský zvuk jakuUy nam dnes zněl nemodernější češtinou Vt' 1otm~ "Němci, již jsú zde hoscie, chtie doždaci, by na moscie Prazé, čehož Bóh necha, nebylo viděti Čecha. A jeho slova se dnes slavně naplúujL Je o vsem pi·ede'vším naším úkolem Jako dédicu odkazu svých předkfi, kteří tak nekompro misně dovedli hájit nezávislosti českého civi lisačního úkolu, abychom toto proroctví do slova naplnili. A proto ať není opravdu na pražském mostě viděti nikdy nikoho z těch, kteří ještě nedávno dovedli nadutě mluvit o Praze jako o "uralte deutsche Stadt" a o če ských zemích jako o "Herzland Germaniens" a ktei'í tyto své velikášské nesmysly také su ťově dotvtzovali argumentací, na níž nikdy nezapomeneme a kterou máme zachycenu v ,obrazech jejich zvěrstev, jichž se dopustili na našich ženách, dětech a starcích v někoiika částech této starobylé Prahy, kterou germán ská pěst tolik znesvětila. Ne, dějiny nám jsou a musí být příkladem, a Dalimil měl pravdu, jako Balbín, Kollár, Palacký i jiní velcí prorokově našeho histori ckého posláni. Nikdy nebyla a nebude česká :země, · a tím méně Praha, domovem. něme ckým.
""'