Entered as second c.l11s::i mail matter. January ard, 1933 at West. Te:ms. under th, ROČNÍK
(VOL.)
X.""IJ::XIV.
WEST, TEXAS, ve středu,
,., ' d
t.x,ngress of August, 24th. 1922.
(Wednesday) 22. května (May) 1946.
~~~~~~~~!!!!!!'!!~~+~!!!!!!'!!~~~~~-~-~·-~~~~~---..:!:!
~
ČÍSLO 21. ....... ~~.....,
BENEŠ A ČESKOSLOVENSKÁ SVOBODA~ K NAROZENINÁli'.I PRESIDENTA BENEŠE.
m
SARYK jednou řekl, že bez Beneše ieměli bychom svobodu a samostat iost. Neznamenalo to ovšem zneuzná ní práce a obětí ostatních pomocníků v za ni'aniční revoluci a doma. Bylo to však zdůraz nění zásluh muže, jenž byl opravdu od začátku zahraničním ministrem republiky ještě se ne narodívší, národa, který ti'i sta let byl vyloučen z rodiny národů samostatných a hlásil se o své právo. Vyzbrojen jen svou vzdělaností, velikou vírou a houževnatou pílí, zahájil Beneš po bo . ku Masarykově činnost politickou, státnickou a diplomatickou beze všech odborných zkuše ností v prostředí úplně neznámém a choulosti vém a skončil ji s takovým zdarem, že tím po dal nepopěrný důkaz svých neobyčejných schopností. Pravda, jeho pracovní prostředky byly prosté, protože pravdivé a poctivé, ale co zákulisních pletich musil překonávat, jak musil věc svého národa uvádět v soulad s měnivými zájmy velmocí a různých hospodářských i poli tických skupin! A přece dosáhl nejen uznání československého národa za spojence, nejen u znání československé vlády, nýbrž i toho, že hned při sjednávání podmínek příměří pro Ra kousko bylo počátkem listopadu 1918 zastoupe no Československo jako jediný z nástupnických států nových, obnovovaných nebo rozšiřova ných! Ale vlastní Benešovo zajišťování svobody a samostatnosti národa začínalo se teprve pak. Beneš s úspěchem vyvedl Československo z roz manitých třenic na mírové konferenci, dovedl mu zajistit hranice, dovedl odvrátit všecka ne bezpečí plynoucí z nevražlvostí Polska a Mad'ar ska, obratným spojováním politiky domácí se zahraniční provedl republiku úskalím politi ckého a sociálního neklidu poválečného, takže se stala ostrovem klidu a pořádku a poměrného blahobytu, baštou kulturního a sociálního po kroku mezi zeměmi, které se potácely od kraj nosili. ke krajnosti. V těch budovatelských le tech složilo Československo státnickou zkouš ku a stalo se svorníkem ve stavbě evropské bez pečnosti. Beneš dobře věděl, a národ s ním, že existence . republiky závisí na pevném. demo kratickém řádu ve světě a na míru, a dobře od hadl cíle fašismu a nacismu. Proto neuhnul ani o piď s demokratické základny, proto Česko slovensko nepodlehlo panice mravně slabých. Naopak, přičiňovalo se o utužení světové de mokratické fronty, ať to bylo udržováním přá telských styku -se Sovětským svazem a konečně smlouvou s ním. ať vlivem na Balkáně a v Ra kousku, ať vystoupením v palčivých otázkách mezinárodních: manžuské, španělské a habeš ské, a konečně ustavičným upozorňováním na nebezpečí, hrozící z Německa a Italle. Za Bene šova vedení ukázalo Československo také, jak opravdově pojímá zásadu nedělitelností míru a bezpečnosti a své smluvní závazky, když za velkých finančních obětí národa připravovalo se na obranu. Ale i když se pak pohříchu po tvrdily obavy, že od živlťl rozhodujících na zá-
padě není možno očekávat nic než zbabělost a vypočítavou zradu. Beneš nezadal dústojností Československa ani v těch chvílích bolestného ponížení. Kdo dovede být v neštěstí velký, je velký o pravdu. Benešovo Československo ani zradou nedalo se zatlačit do nerozumného vzdoru a k odpadnutí od demokracie, kterou drželo jako odkaz svých tisíciletých dějin. Došlo na Bene šova slova, splnila "se každá jeho výstraha, ale m1111m1111111111111111111111n:111111111111111111111111111u111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111n
Verše k zapamatováni, Jen svornost sestra volnosti, zná pouto vnitřní pouze, ten svazek musí s duší kvést, své úponky kol srdcí plést, jež hoří v stejné touze. Nám vlastní lid a rodná zem ten živý svazek skytá; my všichni chceme její zdar, nechť cit náš volí různý tvar, nechť různým květem zkvéťá. Ne zrádce zde, ne zrádce tam, ne věčná zášť i hana, na jedněch moc a druhých zmar; kde jasně kyne celku zdar, tam přestaň každá strana. Svatopluk Čech. 111111111,111111111111:,111111111111111111111111111111111111111111111111,1111111illlllllllllllllli11lllllllllll,\llllllllllllllllllllllll:llllllllllllllllllllllllillllllll
Československo bez výčitek, na které nebylo teď kdy, zasedlo zase mezi spojence, majíc z nich jediné čistý štít a spokojujíc se s' tím historickým zadostiučiněním. Dočkalo se také, že další vývoj se spojil znovu s těmi, na které v těžkých dobách spoléhalo nejvíce: se Sovět ským svazem a se Spojenými Státy americký mi. Nemusilo nic opravovat na své politické li nii: obstálo v míru i ve válce a svobodu přijalo ne jako dar, nýbrž jako vrácení nezadatelného práva. Dnes je Československo zase středem světo vého zájmu, cizina bedlivě sleduje jeho vývoj, jeho úsilí o vybřednutí z poválečných běd, a pozorně naslouchá Benešovým projevům o ča sových problémech. To je zjev nemálo důleží tý; ukazuje, jak mnoho se změnilo za druhé světové války a zejména po ní v hodnocení stá tů a národů. Byly země, jejichž hlas bylo všude slyšet a jejichž stanovíska byla pokládána za vrchol státnické moudrosti. Byli státníci i ná rody, kteří hleděli spatra na Československo a jejího presidenta, přitakávajíce pohrdavým vtrokům Hitlera a Mussoliniho. Byli takoví lidé i v Československu: vytýkali Benešovi, že hrál příliš vysoko, že přeceňoval význam Českoslo venska a zapomněl prý, že Československo je osudem určeno, aby "hrálo jen v středních po lohách." Ještě na začátku druhé světové války nebylo jisto, bude-li napraven mnichovský zlo čin na Československu a obnoveny staré jeho
"""
hranice. Trvalo dlouho, než Československo mohlo začít zajišťovat svou budoucí bezpeč nost bez obav, že vzbudí rozpor mezi východem a západem. Poměry byly v mnohé příčině chou lostivější než za války první, ale Beneš, teď již s mnohaletou zkušeností a se světovým uzná ním, překonával žárlivosti a dílčí velmocenské zájmy, proplouval mezi sobectvím a neporozu měním, a týmiž prostředky, jako za první vál ky, t. j. pravdou, obnovoval posice Českosloven ska. Ja:k se změnily časy od mnichovských dob! Konjunkturní "moudrosti" státnické odvála válečná vichi'ice, pozlátko se odloupalo, hlučná hrdla ochraptěla a bez poruchy prošlo tou hroznou zkouškou šesti poválečných let jenom to, co bylo opravdu demokratické, co nebyla pouhá maska, pouhé slovo. Velmoc i bez pevné ho mravního stanoviska může zachovat svou váhu! národ malý nebo menší nikoli. A zauja lo-li tedy Československo po válečných letech zase své významné postavení v mezinárodní politice, děkuje za to svému pevnému mravní mu postoji, representovanému presidentem Benešem. Tak obstojí Československo i v nynějších po válečných vírech, i při vnitřní přestavbě ho spodářské a sociální. Beneš hlásal nutnost ta kových reforem již v prvních svých knihách jako mladý profesor, spatřuje v nich jediné možné opatření proti velkému sociálnímu kon fliktu ve světě. Nepřestával na ně upozorňovat jako ministr zahraničí i Jako president repu blíky.a sociální reformy ohlašoval jako nezbyt nost ve všech svých projevech za války. Teď se za jeho vedení provádějí - touto prozíravostí uchránil Beneš Češkoslovensko sporů a zmat ků, jimiž jsou nyní zmítány ostatní evropské státy. Na mezinárodním postoji Benešova Če skoslovenska nemění se nic. Těsnější příklon k Rusku je výsledek přirozená snahy o zabezpe čení, ale není to nic náladového: již Masaryk počítal s tímto vývojem za první světové války a zahraniční politika československá šla po té to cestě v době před druhou válkou. Českoslo vensko je zase mostem mezi západem a výcho dem, zase je a bude tím svorníkem, kterým se stalo svou věrně demokratickou politikou. Více než jindy jsou osudy národů vzájemně spjaty a určovány světovým děním. A přece Be neš tak jako v letech 1914-18 i nyní moudře dbal o úplnou shodu zahraničního vedení s li dem doma v boji za svobodu, o jednotu národa při opětném budování republiky. Tím nesmír ně usnadnil vývoj věcí. Duch odporu proti Němcům žil v národě od začátku krise v r. 1938 a sílel každým dnem německé okupace, byl by se jistě projevil i činy. Beneš však svou londýn skou činností domácí hnutí usměrňoval, řídil je se zřením na skutečnou účelnost a potřeby, jaké se jevily na místech, kde se rozhodovalo o budoucnosti. Zůstal presidentem republiky i vůdcem národa: jako státník zajišťoval bu doucnost vyjednáváním a přesvědčováním cizi ny, jako vůdce národa vedl akce domácí. Lon dýnský rozhlas a Benešovy projevy v něm staly (Dokončení na straně 8.)