Entered ali second class mail matter, January 3rd, 1933 at West, Tems, under the Act of Congress of August. 24th. 1922. ROČNÍK (VOL.)
xxxrv,
WEST, TEXAS, ve středu,
(Wednesday) 27. března (March) 1946.
ČÍSLO 13.
PŘED BITVOU. K NAROZENINÁM J. ·11. IiOMENSI{ÉHO 28. nímZNA 1592 j,11113 EDNOHOvečera, když v korunách starých stromů dohasínal žhavý uhel zá
J
padu a vůdce s hejtmany se rozhodli, že ráno udeří na Valašské Mezli'íčí a vypudí z něho císařské vojsko, přívedly stráže do tábo ra mladého, neznámého muže. Vydává prý se za českobratrského kněze a dožaduje se roz hovoru se samým vůdcem, panem Janem Ada mem. Poněvadž ho podezírali, že je vyzvěda čem císařského vojska, předvedli ho před hejt mana Galdu. Když však Galda uslyšel, že neznámý j.e Jan Amos Komenský, správce bratrského sboru a školy ve Fulneku, o jehož blahodárném půso bení se nejednou mluvilo i mezi Valachy, kte ří zajížděli do Hranic a na sever k Fulneku, sám se ho ujal a uvedl ho k panu Janu Ada movi. Vůdce byl v opuštěné jizbě malé horské sa laše sám, Seděl u ohně na dřevěném špalku a opíraje se o svuí těž!{ýmeč, díval se zasmu šile do plamenů, "Pane, hosta vedu," vyrušil ho z myšlenek hejtman Galda. "Jan Amos Komenský, kaza tel našeí víry z Fulneku." Jan Adam z Víckova povstal, uvítal přícho zího a pozorně Si ho -prohlížel. Na první po hled se mu zalíbila výrazná, ušlechtilá tvář mladého kněze, jemuž nemohlo být více než třicet let. "Odpusťte, milosti, že se osměluji příjit clo tábora," oslovil ho Komenský a lehce se u klonil. "Vracím se do Fulneku od vzácného protektora bratrských kněží, Karla z Žerotína, a přináším zprávy, které vás budou zajímat." Jasné čelo pana Juna Adama se zasmušilo. Ne, nerad slysi o bývalém zemském hejtmanu, svém příbuzném, který zustal, ač nekatolík, věrný císařskému rodu a nezúčastnil se čes kého stavovského odboje. Co by byl právě on dokázal svou vážností a vlivem! Ale přesto vlídně vybídl mladého kněze, aby se posadil k ohni. "Nepřlcházim na výzvu pana Karla z Žero tína," rozhovorll se Komenský, když všichni tři usedli na dřevěné špalky, ozařování pla menem. "Nikdo mě neposlal. Jdu o své vůli. Vy zde v horách nevíte, co se stalo v Praze." · Oba mužové k němu vzhlédli s otevřenou o tázkou v pohledu. "Koncem února byli v Praze [ednoho večera zatčeni všichni páni, kteří se zúčastnili povstá ní." V očích pana Jana Adama byl nelíčený údiv. "Nyní? Po třech měsících od Bilé hory?" "A v tutéž hodinu," dodával Komensl{ý,"byli pozatýkáni i páni na venkově." "A co se s nimi stalo?" ptal se Galda prudce. Jan Amos Komenský se hořce usmál. "Co se mohlo stát? Byli přece zatčeni z pří kazu císařského komisaře Lichtenštejna! :Všichni jsou uvězněni. - Je jich na čtyřicet.
Raymun Habřina A třicet ostatních, kteří uprchli za hranice, o besílá Líchtenštejn k: soudu." Jan Adam vstal od ohně a přecházel zamy šleně těsnou jizbou. Nečekal již, po .době tak dlouhé stíhání pro stavovskou vzpo~ru. Zkla-
utrpení je větší a světější než všechny žaláře a všechna mučidla našich nepřátel ... " Pi"i těch slovech byla jeho tvář vzrušená a \ jeho oči hořely velkým vnitřním ohněm. Jana Adama očaroval hluboký zápaj mladého kně ze, na něhož hleděl se zalíbením. "Máš pravdu," řekl vlídně a přesvědčivě. "A le má se dát celý národ zotročit? Je lépe, když zemře, než aby navždy žil v potupě a poníže ní!"
Ruský soud.
"Tecly válka?" ptal se Komenský a zahleděl se od ohně do tmavého koutu jizby. A viděl sám sebe jako osiřelého chlapce z krásného Slovácka, který nemá nic než touhu po po znání; viděl svou cestu do školy studia v Her bornu a Heidelberce, návrat do vlasti a pů sobení v Přerově; viděl Fulnek:, svu] bratrský sbor tam blízko kostela a třípatrového zámku na návrší, svou dobrou ženu, tu holubici bílou, dvě své děti. - Ale do jeho sluchu zní slovo válka .... Vidí svou knihovnu, své rukopisy, své první práce, započatá díla Poklad jazyka českého a Theatrum universitatis verum, cítí touhu rust a dávat - ale do jeho sluchu zní slovo válka ... A vidí ji v zsinalém, neskuteč ném přeludu: vojska se 21enou proti sobě, krev, vraždění, bída, mor a pustošení ubohé ze mě ....
Za pošlapaný, třpytící se klas, pod sluncem co dozrál pro bědu, za zmlknuvši sladký, dětský hlas před soudnou stolici tě zavedu. Z~ přervanou nit dumných zpěvů, za geníů listy rozervané, za obrazy zničené v zlém hněvu tvá ruka před soudem teď stane. Za srdce bratrů probodnutá, čest dívčiny a matek naříkání odplata naše jak meč buď krutá, nad černým katem není slitování. Za Dněpru zkrvácené vody, za strhané větve vonných alejí, za národu hoře v době nesvobody nám krví splatíš - zloději. Nemůže ukrýt ani divy, útěkem se nezachrání vzteklý pes: jde soud. přísný a spravedlivý, sám zhyň - kdo smrt dříve nes. · Maxim Rylskij.
mal se. Jeho plány a plány Ladislava Velena z Ž•erotína,který shromažďuje v Nise nové voj sko jsou zmařeny? Ach, jak dobrou taktiku . má císař! Odstranit vůdce a ubohý lid bez vůd ců potom snadno zotročit. Ne, ne, ta myšlenka je nesnesitelná Zastavil se a pohlédl na Komenského tázavě. "Tos mně přišel zvěstovat?" "Ne, milosti." "A co tedy? Varovat mě, abych se bál, že ny ní začne zatýkání také na Moravě? Vím, že začne." "Ne, pane. Přišel jsem prosit za valašský lid. Neodolá té veliké přesile. Jde na jistou smrt-" "Ale ten lud se smrti neleká," vpadl mu do řeči Galda. "Nechce žít bez sveí víry a ešče v porobě." "Slyšíš, jeden z lidu promluvil. A tak smýšle jí všichni. Pi'íliš mnoho již vytrpěli - a konec utrpení bez rázného, osvobozujícího činu ne lze dohlédnout." "Ano, ale naše věrnost zemi a víře a naše
,.,_
"Ano, válka," odpověděl Jan Adam určitě. "Ale což k ní musí dojít?" vzchopil se Ko menský. "Celé Německo a severské státy vy znávají Lutherovu víru, a ta je blízka naší. Ne ujmou se nás cizí knížata a vládcové a nedo mluví císaí·t aby nebral našemu lidu jsho víru? Víra, to je láska, pane, a což znovu má pro ni téci česká krev?" "Snad se nás ujmou,.cizí knížata a králové, ale my se nesmíme spoléhat jen na ně. Pi'ede vším my sami se musíme postavit za svou věc!" Komenský vstal od ohně a postavil se proti Janu Adamovi, j•ehožzachmuřená, tvrdá tváí· jevila jen .r:evné vniti'ní rozhodnutí. "Že především my se musíme postavit za svou věc?" zvolal a díval se mu zpi'íma do o čí. "Pi:'edevšímBúh za ní stojí. Císai'e posedla pýcha a hrdost. Ale Bůh ponižuje všecko, co j•e pyšné a hrdé. A ja.k:o blesk bije do vysokých l:or a stromu a věží, které se vyvýšily nad zem, tak Hospodin srazí zpupné a pyšné. Trůny pyš ných vládc'ť.'t svrhne Bůh, kořeny zpupných ná rodu pocletíná Bůh.... A já věřím, že po utr i:eni bude náš národ silný a šťastný -" Jan Adam k nčinu pi'.'istoupil,vzal ho lehce za ra1mmo a řekl pevně: "Ano, náš národ bude jednou silný a šťa stný. Ne však bez meče. . .. " A potom umlkli. Toho večera se již Komenský nevydal na další cestu. Zůstal na salaši. Noc kráčela tiše a po špičkách lesem, ticho bylo všude a na všem, ale mladý kněz oka nezamhouřil. Úryvek z románu.