Enter~d l':l.s second ~l",'.18 m.nY!. matter, January ,1C.U$1A..rm..n:::.mi::o
ROČNÍK (VOL.) XXXil.V.
3rd, 1933 at West. Tems, under the Act of Congress of August,
WEST, TEXAS, ve středu,
!!!!!!!~~!!:!!!!!~~!:!'.!-~~
(Wednesday) 9. ledna. (January)
24th, 1922.
1946.
~~
ČÍSLO 2, ~
A ADNÍ" A ' VÝCHO DNÍ" DEMOKRACIEo li"
H
v
CIZÍM tisku ventilována poněkud div ná otázka o dvojím pojetí demokracie: Anglosaské a sovětské, či západní a VÝ"" chodní, vzbudila již pozornost. Tato otázka znamená v určitém smyslu ji:i.l zřetelný pokrok jistých časopisů, které si navykly zarputilému popírání existence [akékolív demokracie v ze mích, ve kterých se polilický a l1ospodá:\\3ký sy stém zásadně lišil ocl západoevropských a ame rických typů, Jejich hledisko nebylo zřejmě dělo udržitelné. Bylo v pfiliš zjevném rozporu k íaktúm, které zanechaly nesmazatelný dojem v myslích lidí - hlavně k Iaktúm, že pi·i porážce a zničení hitlerismu, tohoto smrtelného nepřítele demo kracie, hrál Sovětský svaz rozhodující roli. Hr dinný čin Sovětského svazu v záchraně světa pí-eel fašistickým barbarstvím rozptýlil nemálo předsudků a falešných pojetí. Stalo se prostě nemožným pokračovati v opakování starých hesel, když tvrdá fakta je postavila na hlavu. Bylo nutno změnit frontu: výsledkem je teorie o dvojím pojetí demokracie. "Východ je východ a západ je západ a nikdy se nesejdou." Filosofie vyjádřená těmito slovy Rudyarda Kiplinga měla svého času ospravedl niti vztahy, které existovaly mezi koloniálním východem a kolonie vlastnícím západem. S tím se dnes opět přlcházl s neméně průhledným úmyslem. Doktrina o dvojím pojetí demokracie - zá padní a východní - se vytváří !( tornu, aby bylo měřítko, kterým posuzovati politickou situaci vzniklou v rozličných evropských zemích osvo bozených od Hitlerovy nadvlády. Mínění, že de mokratické myšlenky se Jif:í podle zeměpisné délky, má sloužit k vysvětlení a ospravedlnění měřítka, užívaného západními polítíky. Teorií o dvojím rozličném pojetí demokracie je zamýšleno vysvětliti množství obtíží, které vznikly na poli mezinárodní politiky. Praktický smysl této teorie je jasný: Znamená podpoření tvrzení, že v osvobozených zemích východní Evropy není pravé demokracie posuzová no podle pojetí západu, nemohou býti vládnou cí režimy těchto zemí považovány za demokra tické. Pobouření na tak zvanym nerepresentativ ním charakterem demokrattckých vlád v mno hých východoevrpských zemích ukazuje na vel ké pohrdání nad pníltlkou. kterou tyto vlády, za obtížných podmínek poválečné dislokace provozují pří prosazováni vůle a zájmu lidu. Konec konců nejlepším měřítkem pro posouze ní demokracie určité vlády jest jej1 politika. Nemůže se vážně diskutovat o tom, zda určitý režím je demokratický a současně zavírat oči před hlavní otázkou, totiž, komu režim slouží a pro čí dobro existuje - zda pro blaho lidu ane bo jeho nejzavilejší nepřátele, zrádce to jeho zájmu? Jak muže býti pochybováno o demokratické povaze vlád, které provedly radikální, hluboké a nesporné demokratické reformy? Agrární re forma ničí dřívější všemohoucnost feudálních
6
A. Sokolov. pánů, Neutlačování menšin vedoucím
národem a prohlášení o rovnosti mezi národy umožňuje žíti v míru těm, kteří byli dříve zmítáni nesvá rem provokovaným nepřáteli demokracie. Nacionalisace řady životně důležitých odvět ví těžkého průmyslu podkopává základy proti lidového diktátorství hrabivých kartelových a bankovních magnátů, agentů to cizího kapitá lu, kteří se plazili u nohou nacistických doby vatelů. Fakt, že masa lidí, kteří předtím skuteč ně neměli co mluvit do rozhodování o svých o-
Lid., lict
Lid v práci své, to je ve své síle, ať v kameni, ať v lidská srdce buší, at' rukou pracuje aneb duší, on může čekat: přijde jeho chvíle. Ten velkým v sobě, kdo je velkým v díle, on tvrdý kámen na chléb sobě zkruší, sta mrtvých srdcí jednou jiskrou vzruší a nezoufá, byť sebe dál byl cíle! On dojde ho! Jak deště kapka v moři každá ta krůpěj potu spěje k němu: Nuž, ať jen skrápá s čel, ať líce hoří, v tvrz bušíc křívdy, dlaň ať krvácí! - ty slzy, pot a krev, ty přijdou k svému přes hlupců smích; - to stojí za práci! Jos. Václav Sládek - Ze života.
sudech, se aktivně účastní politického života, je nepopíratelný demokratický přínos. Odklon od dřívější dobrodružné zahraniční politiky, která z těchto zemí učinila hříčky v rukou im perialistických klik, znamená přimknutí se k demokratické zahraniční politice dobrých vzta hů se sousedy, mír a spolupráci s ostatními mí rumilovnými národy. Tyto hluboké demokratické reformy musely nutně změniti rovnováhu si v sociálním, politi ckém a hospodářském životě východoevrop ských zemí. Nadměrný vliv feudálních magná tú a agentů cizího kapitálu byl podkopán. Síla mas vzrostla. Jest však tato změna v rozporu se zásadami demokracie? Není to spíše nejjistější zárukou upevnění demokracie a porážky jejich nepřátelv Je někde uváděno, že demokracie neznamená prostě vládnutí většiny, nýbrž jen vládu takové většiny, která plně respektuje práva a názory menšiny. A říká se dále, že tam kde mínění menšiny je potlačeno, nemůž~ býti pravé de mokracie. A tvrdí se, že takový je stav v osvo bozených zemích východní Evropy. Za prvé demokrat nemůže ospravedlňovat chránění práv menšiny a neuvažovat při tom povahu oné menšiny a způsob jakým vyjadřuje svá hlediska a názory. Každý kdo žádá plnou svobodu jednání menšin a nevšímá si při tom těchto vrcholných ůkazů, mlátí buď prázdnou slámu nebo padá dobrovolně za oběť nebezp~č ..
t
né sofistice, která tak značně pomohla k moci fašistům v mnohých zemích tím, že využila sla bosti, nerozhodnosti a ochablosti, které tehdy charakterisovaly demokracii v těchto zemích. Toto poučení z historie máme v pí-íliš živé paměti, než aby mohlo býti lehce zapomenuto. Což se Hitler nedostal be.z odporu k moci záslu hou trestuhodné shovívavosti pověstné výmar ské demokracie? Hitlerovi gangstel'i byli tehdy v menšině, ale žádali ochr::tnu svých "práv" a "názorů" v souhlase se zásadami demokracie, kterou zemýšleli z1ůčit. Co dnes? Byl by to prostě zázrak, kdyby v ze mích, kde fašistické a profašistické režimy vlá dly po léta a desítky let, všeclmy fašistické ele menty úplně zmizely ihned jakmile ony režimy se zhroutily. Takové zázraky nephházívají. Fa šistický nadřád kterékoli země znamená pouze bezvýznamnou menšinu. Chtěl by však kdokoli vážně navrhnout, aby se "respektovala práva" této menšiny? Když je v osvobozených zemích prosazována vůle zdrcující většiny lidu, je ovšem početně malá, ale nejvýš řvavá a čilá menšina roztrp čena. Váleční zločinci, fašisté a jejich pflsluho vači jsou roztrpčeni, když jso,1 povoláváni k vy znání se nebo uvězúováni, namísto povolávání na vládní místa. Bezcitní statkáři jsou roztrp čeni agrární reformou a kohstníci opatřeními proti černému obchodu. Agenti zahraničního imperialismu jsou roztrpčeni nad nezávislou zahraniční politikou. Avšak roztrpčení se stra ny takovéto menšiny nemůže zdaleka uvrh nouti v pochybnost demokratický charakter vlády a slouží jen jako další dúkaz o tom že se jedná o vládu lidu a pro lid. Ti kteří obhajují západnické pojetí demokra cie tvrdí, že v osvobozených zemích východní Evropy existuje "systém jedné strany". Zaví rají oči před skutečností: to, co v každé z těch to zemí vidíme, jest fakticky vládní koalice, se stávající se zástupcú několika demokratických stran, organisací a skupin, které již pruběhem heroického boje za osvobození od nacistických dobyvatelů spojily své síly. Je to snad pfo~va pující, že tyto strany a skupiny vyvinuly tako vou dávku jednoty, která zvítězila ve spojeném boji proti fašismu za tak velkou cenu? Zkuše nosti minulé doby poučují demokraty osvoboze ných zemí o tom, že nic tak neprospívá reakcio nářů:m jako nejednota v demokratickém tábo ře, .a že na druhé straně sjednocení demokrati ckých sil jest zárukou vítězství nad machina cemi realccionái'.·ú. Avšak co je do toho těm, ktei'í obhajují zá padnické pojetí demokracie? S horlivostí lepší věci hodnou, stále uvádějí: "Máte systém jedné · strany!" Tvrdí věci, které mohou jen uvésti v úžas upřímné demokraty. Prohlašují na ph klad, že v osvobozených zemích východní Evro py byl "jeden totalitní systém nahražen dru hým." Co má toto žon~:lé.:.·s~ví se :.'1ovem "totalitní" společného s pravdou? Jc to jedno z oněch ty pických hesel, která jsou yYnalézána nikoli
<Doltončt;lni 11a
at1·ai1~
~.>.