Entered as second class mail matter, January 3rd, 1933 at West, Texas, under the Act of Congress of August, 24th, 1922. ROtNili (VOL.) XXXI.
PETR, ILJI
WEST, TEXAS, ye stiedu, (Wednesday) 14. dubna (April) 1943.
cAJKOVSKIJ
ETR ILJI6 AJKOVSKIJ se narodil jako tfeti dad" Ilji Petroviee, kterY se op g' enii ve 40. letech sveho Zivota s pannou Assierovou, jejfe dedeeek byl pry epileptikern. Jako divka vychodila pani Cajkovska "Skolu ZenskYch sirotkri" a nabyla nejveteiho vzdelani, jakeho se mohlo tehdy ruske divce z meet'anske rodiny dostati. Byla velmi citliva, /lady al histericka. V pohodlnern, eirokem, ruskein pohostinem dome v sarapulskem njezde, nedaleko ohromneho rybniku, obklopeneho tovarnimi erarnimi stavbami (ocelarny, Zelezarny, kde se stavely lodi, vyrabely hospodatske stroje a dokonce i lokomotivy — zkratka Kamsko-Votkinska hut', kde byl Ilja Petrovie Cajkovskij, otec skladatelriv, yeemocnYm feditelem a panem, jemue podlehala i sotne kozakt), proZil Petr Mid sve detstvi pod pedlivYm dohledem mademoiselle Fanny, Francouzsky, ktera v nezvykle citlivem diteti tuella neobvyklY zjev. Pak proeel pravnimi studiemi a nastoupil v ministerstvu spravedlnosti. Odtud po nejakem zdrahani odeeel, kdy se u neho poeala jevit stale vetei touha po hudbe a kdy se u neho poealy objevovat sklony, vymYeleti si hudbu sam a skladati. Sam proeel petrohradskou konservatot, ale brzy odeeel do Moskvy, aby vyneoval na tamni konservatofi. Moskva se mu pak stala taktka domovem. Tam proeil nejvetei viterstvi i pordeky, odtud prchal easto do ciziny a zase se vracel s touhou po eiroke ruske domovine. 8tvan nakonec po cele Evrope i Americe, vratil se 6ajkoyskij domfl a v Petrohrade umiel na choleru, proti ktere tehdy nebylo jeete leku. Neni pravda, tie byl dvakrat eenat. Jeho nekolikatydenni mantielstvi s byvalou, nenadanou iakyni moskevske konservatote Antoninou Ivanovnou — ktera, mu, mimochodem, psavala zoufale listy, v niche' prohlaeovala, 'tie se zabije, -nedostane-li jej za mantiela — bylo jen vYsledkern jeho touhy, zdati se vefejnosti obyeejnYm elovekem, kterY ma Zenu a bude snad miti i deti, aby se o nem netrousily povesti, ktere jej straene trapily, ale ktere nebyly bez podkladu. Podporovala jej tehdy (a to velmi bohate) pinYch trivet let ruske, multimilionaita Nadada Filaretovna, starnouci vdova, ktere, mela jiti i dcery provelane. Neni pravda, tie byla jeho laskou v betinem slova smyslu. Nikdy, se s ni ne setkal, nikdy s ni nepromluvil ani slova. Jen spousty dopisu si vymeriovali. Ona Zila z jeho hudby a tim jej milovala. On — jak si nekdy sam vydital — sobecky pfijimal jeji penize i yeAkerou peel, kterou jej zahrnovala. Obeas till na nekterem z jejich statkfi v jeji nepfitomnosti, ale nakonec se nemohl bez jeji peee a penani pomoci vribec obejit, nebot' si zvykl it velmi bohate a dot:4.e a jako bohatY alovek i cestovat. I tehdy, kdy uti byl slavnY, delal diuhy a musil jednou, aby nikdo nevedel, potiadat cara — na jeho pry pfani psal potom po letech "Carevniny stfeviely" a "Spici krasavici", aby mu nedim pfispel na zaplaceni dluhii. Poboenik car& mu ye vei tichosti a diskretnosti zaslal tfi tisice
OSLO 15.
HUDEBNI GENIUS SLOVANSTVA.
"rublri, coti bylo podle tehdejei rakouiske merry asi 7 a pal tisice zlatYch. Teprve po tficeti letech, kdyz uz oba byli v posledni tfetine sveho Zivota, dovedela se Nadada Filaretovna jeho tajemstti — a ihned se Cajkovskeho vzdala. I kdy ue' nepotteboval jeji pomoci, snail se Filaretovnu opet ziskat. Ale neodpovedela mu jie ani na dopis. Na sklonku tiivota proeival Cajkovskij 'eta sve nejvetei slavy. Ad s poeatku nedovedl diriII ■ 11111111111111101111111111 ■ ;111111111111111 ■ 1!Illt11 ■ 1111111111111111I111111fIt11111111:iln'AEM.77;:
11111111'1111111,f
K koienurn — Cechy. Jaroslav vrehlickY. 0, zeme sizi, krve, my'elenek a 'dna, v svem velka bohatstvi a vetei v padu svem, o, s dela sveho shrri jiti tetikY zavoj stina a stare slavy sve si pfitkni diadem. Vek v lasku deer s yYch, matko, v zmutiilost svych synri! Hle, v prvnim nadeeni a s boutnYm srdce plesem Ti myelenky a krev, Ti sny a skutky nesem, bys et'stna byla zas a velka, veichni chcem. Ty povznesee v lesk slavy kralovske sve tome a velka, bohatstvim a zkvetla rirodou, zas budee Karla, Husa, Zitiky volna zeme, zas vrini prodchnuta a zpevy, lahodou. Pak vefim, ze v hrob tmavY po letech k nam jemne zvest dojde, divY pies procitne v naeem prachu, tie trrinie v moci sve, ye stare slavy nachu, ye lasce deti svYch jsouc silna svobodou! 11;1111111111i1IN1112111;:111i1:1:1i11:11i1:fii1:11 ■ PP,;;Ili`j!:
1111/11111111iiIIIIIIII!1 ■ 11111/IIII! ■ 111111111111111111111I111111/i1/11
govat ("jak mam stale mavat rukou, bojim se, tie mi hiava spadne na levou stranu", iikal), dirigoval potom sve opery a symfonie veude. Zvali do Nemecka, do Oech, do Francie, do Italie a posleze za obrovske honoraie i do Ameriky. PfijiZdival vyeerpan do Ruska na odpodinek, ale jit se nedovedl vymaniti z touhy po svetove slave. Bail po ni, ale piece jen shlede,val, 'tie je nejet'astnejei s perem v ruce nad no= tovYm papirem. Komponoval i bez klaviru. — Hudba mu znela v hlave, fikaval, poslouchal zevnitk, nepotfeboval nastroje Vribec. Uryvky, jak nasleduji, zachycuji oveem jen to nejpodstatnejei z podstatneho. 0 tom, co se v nem dal° v letech udeni na konservatoii (petrohradske) a prvnich komposic, svedaily Mine a kratke halucinace, ktere polekaly male bratry a ktere byly skrYvany pied otcem. Pied spanim se dostavovaly chvile krutYch zimnic, kieci, ztrnulosti ridri, jakesi "mrtviely", jak jim v duchu fikal, po niche' nastavala dlouha, bezesna, slabost. Vzpominal, jak v detstvi, pc) spade, kdy jeete zila matka, stonal podivnou nemoci patete, a doktor mluvil o cho-
robne dedienosti. Ted', kdy se dui vracel k huabe sveho detstvi, zaroveri s hudbou se vracela i jeho nemoc, ktere, ho nekdy i v pozdejeim veku drtiivala hodiny na hranicich osameleho eilenstvi. Hudba jeho detstvi, Mozart! V jake zoli se nyni k nemu vracel jako brih! To bylo nebe, svetlo, ktere oslriovalo a vzbuzovalo slzy blatienstvi. A jak plakaval! V eivote se nejvic baval toho, 'tie tyto slzy uvidi jini a nazvou jej "lyceistkou". Jemu i tak bylo za teeko poslouchat, kdyarikali, kdy Ze je zZenetilY — zachvacen eilenYmi rozpaky a cite se uraden, byl hotov se i prat. Po jednom letnim navratu do Petrohradu z Kamenky, kam se vdala jeho sestra za statkate, C' ajkovskij osamel ripine a pocohpil, Ze jeete nejakY Cas a stane se eilencem. Nikoho nepotfeboval a on nebyl potkebnY nikomu. Penize nemel, mel diuhy, kterYsi z cliivejeich pfatel z rifadu mu nabidl misto dozorce nad eerstvYmi potravinami na Sennem namesti Zavfel sve dvefe veem. Skladani elo ztuha, chvilemi se zdalo, tie pied pfisnostmi Anton Rubinetejna (ieditele petrohradske konservatofe, nejslavnejeiho virtuosa na klavir a petrohradske hudebni modly tehdejei doby) a nedriverou, obklopujici ho, je jedna zachrana: rifad. Neme, se vratit? . . Pracoval nad notovYmi archy cele noci a odtrhaval se od nich v nesnesitelnem stesku. Byl na celem svete sam, nebylo odkud neekavat pomoc a freast. Ptitel Laro'e pkichazel hrat s nim, dat se o Chopina. A Cas plynul, Petru Iljici bylo jiz petadvacet let a nebylo udelano nieeho. A tak nekdy v noci, v afzim, prazdnem byte, kdy se chtelo jist a byla zima, zjevovala se mu tetinemotorna pistole, z ktere se brzo stfeli do srdce. A to se v "petikopejkove" jidelne dovedel novinku z konservatote: Nikolaj Grigorjevid RubinUejn, mladei bratr Antona Rubinetejna, moskeyskY genius, pfiji'ticli do Petrohradu. Byl to virtuos, dirigent, pedagog, administrator, yznetlivY, vaenivY elovek marnotratneho a prostopaeneho tiivota, poletujici od Zeny k 'eerie a muzikant, jakYch Moskva ani Rusko jeete nevidely. Pfieel do sidelniho mesta, aby vyhledal profesory pro sve moskevske dite — novou moskevskou konservatof. A tajkovskij byl vyhlednut jako prvni .. . Oajkovskemu bylo slibeno padesat rubbl mesiene, od pfietiho roku sto. Uvaenval o svem novem jmenovani, o ptestehovani do Moskvy. Ne bida, ale chudoba. Cizi !nest°, cizi lide, rozloneeni s bratry . . . Ale je koneene tfeba zadit zit, prolog i tak se dlouho protahl. Cit velke vdeenosti k Antonu Grigorjevieovi "za veechno, co pro neho udelal", se v nem zdvihal. 0 Nikolaji Grigorjevieovi uvatiova,1 jeete s obavou: Bal se novYch sblieeni, ttebatie zevne se mu Nikolaj Grigorjevie libil; obzy laete mu utkvelo v pameti spojeni veseleho smich a zaclumeiveho pohledu skvelYch oei, kadefuva, ruse, hiava, zprisob zpivat slova hlasem zhYdkaneho, leniveho eloveka, (Pokradovani na strand 18.)