Or
4rt Slovanski Podpo
Entered as second class mail matter, January 3rd, 1933 at W est, Texas, under the Act of Congress of August, 24th, 1922. ROtNili (VOL.) XXIX.
WEST, TEXAS, ve stiedu (Wednesday) 25. Cervna (June) 1941.
NAROD BYL NE 23. ZAikt 1938 veerbyla vyhlagena vSeobecna mobilisace eeskoslovenske D armady. Seal jsem u radia v pralskem byte sam. MA, stark dcerka prave usnula, ostatni rodina byla na venkove. Bylo to v patek, ve dtvrt na jedenact weer. Nedovedu vypovedit, co se dal° v me mysli. Od minuleho aterka jsme vAichni chodili jako zbiti — men jsme sloZit sve zbrane bez vysttelu a pfenechat Hitlerovi sudetske kraje bez boje. NaS'e srdce vfelo odporem proti sprostYm atokani ` HitlerovYm na naAeho presidenta. Srovnavali jsme Benegovu rozva2nost, dobrou van, ukechtilost a spravedlnost s nacistickou prolhanosti, sprostotou, brutalni nestoudnosti a neomalenosti. Vzpominali jsme na jasne dny sokolskeho sletu s jeho lidskym pavabem a nekomandovanou kazni svobodneho naroda. V duchu jsme si ptipominali, jak duce na'Seho lidu vysoko vynika nad porure zastupy nacistickYch adernika, ktedovite a opile Itheicich "Jedna Rise, jeden narod, jeden Vadce!" Srovnavali jsme, ptemYkeli jsme, a nemohli jsme pochopit, prod se ze v gech konein sveta neozvou vYktiky protestu, prod' skoro vkchni vedouci lido chlacholi a hladi Hitlera, misto aby v rozhoteenern hnevu zakiikli tohoto vztekleho demagoga. A najednou, po ttech dnech, pfika aleva. Vgeobecna mobilisace. Budeme se hajit. Budeme stat na fronte, na hradbach nejen eeskosloyenske svobody, nYbrZ take evropske vzdelanosti! Osud Evropy je ytelen v hranice a v pevnosti Oeskoslovenske republiky. NaS'e srdce tlouklo mocneji. Vzpominam si dodnes live, jak jsem v onu chvili 23. zati 1938 poklekl a modlil se, abychom byli stateenYmi a hodnYini rytifi pravdy, spravedlnosti a svobody. A jak jsem pak rychle vstal s nevypsatelnou hrdosti, ze jsem synem eeskoslovepskeho naroda a ze je mi dovoleno, abych bojoval, pracoval nebo krvacel za statky nejvznaenejAi. V one chvili jsem pocitil Ziveji ne2 kdy jindy, ze bych za nic na svete nechtel bYt elenem jineho naroda, silnejkho, bezpeenefaiho a bohatZiho. Ve stfedu ei ye Ctvrtek mi pfgel dopis ze S yYcar od mileho pNtele, nejslavnejkho soudobeho teologa evropskeho, Karla Bartha. V tomto dopise bylo napsano: "OdvaZuji se doufat, ze synove starch husitii uka,Zou rozbtedle Evrope, Z' e jsou na svete jeSte i dnes muZi. KaZdY deskY vojak, kterY bojuje a trpi, ueini tak i pro nas a — pravim to dnes bez vYhrady — ueini tak i pro cirkev JeZi.S'e Krista, ktera v mlhovine Hitlert a Mussolinu bud' klesne ve smanost, anebo bude vyhlazena. Podivne jsou to doby, milt' pane kolego, y e kterYch elovek nemilZe pH zdravYch smyslech jinak mluvit, nee Ze pro viru je nevyhnutelno odsunout strach z nasili a lasku k miru na druhe misto a stejne rozhodne postavit lasku k svobode na misto prve!" To vZe mi S'lo hlavou, kdy doznela slova hlasatelova o vS'eobecne mobilisaci. Po nekolika minutach jsem vzbudil dcerku a fekl ji, ze jegte veeer odjedeme na venkov. Chtel jsem ji odeVzdat rodine, aby byli v gichni pohromade. Ale
tislo 26.
PRAYEN.
J. L. Hromadka. zaroveri jsem hotel touhou videt, co se stane v ptiStich okamZicich; jak narod bude reagovat na president& rozkaz. Za dvacet minut jsme vygli do zatmnelYch ulic a spechali k Wilsonovu nadra2i. Bylo citit ye vzduchu, 2e se deje neco, nad vAichni dychtive eekali. Nekolik minut po jedenacte hodine staly kolem vlaka zastupy rukujicich obdana. Rychlik na Slovensko se
Letoini ine% Karel Kapoun. 1.12 2enci inou, u.2 i Mei stroj. Vidig ten zazrak, vidig? Letogniho chleba si neukroj, dokud jej nepolibig. Pohladils klas, kdy2's letos polem gel. Tak nejak hospodat se louei. Na nage ve meste ses rozpomnel? Na bezzemka, jen2 neporoudi? A kdy pak zrna z klasku vymnuls, jak ruienec je v prstech pfebirals a nany byls, i majce vyhnuls a doma zrnka detem pfesYpals. Tolikrat sis i po2aloval, kdy obili u2 gelestilo, aby jej rozsevad zas po2al, aby vgem eeskYm &tem zbylo. Poeind 'inec Ut neialuj. Ptebirej zrnka, pfebirdS? Uz neni osud WO a muj, je jenom jeden osud nag. :.;,•71;1111:111111111111IIIIIIIIIII11111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111;1111,;11:111i1111i1!1:11111111111:11I1111 ■ 11111111111111111 ■ 1111,‘
hnul k odjezdu za slavnostnich a radostnych vYkkiku odji2delicich zalotiniku. Sedli jsme si do sveho vlaku a vozy se pinily. Mladik za mladikem, mut za mrdem ptichazel s takovYm klidem, 2e se to sotva da vysti2ne popsat. Ve tvelich nebylo ani gpetky kkeeoviteho chvastounstvi, ani gpetky smutku nebo rozmrzelosti. Jeden usedal vedle druheho a povidal, jak se dovedel o mobilisaci. Nekolik vojaka vypravovalo, jak sedeli v kavarne, v restauraci nebo u pkatel a jak za nimi pki gly 2eny a pobizely je, aby nezme gkali ani minuty a radeji hned odjeli. Ticha, skoro v gedni odhodlanost jit a konat povinnost. Tak jako kdy jdete do te2ke price, kterou musite vykonat, aby bylo lope, aby se lidem pomohlo. Nebylo nadavek, nebylo nenavisti, nebylo zutive zat'atych nebylo krvela6nYch vYkkikii proti nepNteli. Dnes s dojetim vzpominam na ty mile, laskaye tvate 6eskoslovenskYch vojakt, ve kterych nebylo vzteku ani hysterie, vychloubavosti ani vlasteneckYch tired. Vzpominam na ne dnes, kdy ka2dou chvili slygim od americkYch pacifistti fizkostlive otazky, zda je pry monofeat
mezinarodni otazky valeenou nenavisti. Ku podivu, jak malo je skuteene nenavisti v lidech, kteti jdou hajit svou svobodu a svou zem. Jak je mnohem vic nenavisti v dobach nevyrovnanSTch rozporii, za dusneho socialniho a politickeho napeti! Co citite, kdy2 jdete do boje proti tyranu, nasilniku a armada otrokatt, je cosi jineho rieZ nenavist. Cosi silnejSiho, ale take mrayne yzneSenejSiho. Laska k dornovine, vernost k pravde, touha po svobode. Odpor proti . emu srdci city a bezpravi a nasili dodava va S vagne, ktere se nedaji vyjadtit slovem "nenavist". Noe z 23. na 24. zati 1938 mne o torn ptesveddila. Lid, kterY byl hotov umirat za svou volnost a za velky odkaz sve historie, stab mravne mnohem vYSe ne2 Lady tech, kteti se tak boji o svou mirumilovnou nestrannost, ie nejsou schopni ani spravedliveho hnevu, ani teZke krve. Byly to nejslavnejk dny flak historic. Vedeli jsem skoro vkchni, ze nas neptitel je neurvalY ktery se nebude Stitit nej yraZednejSich dint. Vedeli jsme, Ze nebudeme bojovat s rytifem, kterY sahl ke zbrani pro svou lest a svobodu, ale ktery si umi valit stateeneho soupete. Tukli jsme, Ze se na nas vrhne dravec, kterY se nezdrahal zadavit sve vlastni bratry a kamarady a kterY nenavidi nas narod, protole nase svobodna demokracie byla tichou, ale daraznou ob2alobou jeho tyranie. A piece jsme byli odhodlani stat, bojovat, krvacet. NaS'e Zeny se divaly na sve deli se smutkem, Ze snad zitra nebo pozitti budou spoleene umirat, ale nahle sebou trhly, podivaly se k nebesam a tekly: rad:eji smrt nee otroctvi. — Vkchni ti muii v noel 23. zati men dost easu odjet ke s yYm plukam v sobotu rano nebo odpoledne, ale chteli bYt na miste co nejrychleji. Pospichali, aby yeas, dfive ne2 se neptatelska letadla budou pokouget o rugeni mobilisace. SlYchaval jsem dfive nedavefive otazky, zda humanita Masarykova nezaseva do srdce naroda bacily slabosti, mekkosti A povolnosti; zda v rozhodujicich chvilich nebude nas lid nalomen ye sve sile a obrane. Mobilisaeni dny v zati 1938 byly velikou zkouSlou Masarykova lidu, velikou zkouSkou Masarykova ducha. Narod, kterY se choval v nejtakch dnech tak, jak jsem to videl, nebyl gpatne vychovavan a veden. MCI sve nedostatky, slabosti, chyby a htichy — ale stal se i ye svYch slabostech a chybach stateenYm rytitem Evropy. Dalo se o nem Nci — aspori pfibliZne — co - Masaryk napsal o prvnim odboji: "Bylo nas malo, ale apoStola take nebyly legie; jasna hlava, znalost veci, odhodland vale, ZadnY strach pled smrti — to je ohromna sila". (Svetova revoluce, 39.) Kupuj ne co cheek ale bez deho nemageS byt. Co nepotiebujeZ je drahe i za cent. —Kato. *Zena chova vzpominky na prvni lasku tak peelive, jako muZ na ne zapomina. lil
Kdo se snail dociliti dobra pro jine, ji2 doci— Konfucius.