Entered
as second class mall matter.
January
3rd, 1933 at West, Texas, under the Act of Congress of August, 24th, 1922.
WEST, TEXAS, ve středu
ROlJNtK (VOL.) XXIX.
(Wednesday) 19. března (March) 1941.
UÍSLO 12.
DRUH£VfROCIOKUPACK
m
INULÉ soboty bylo druhé výročí 15. března 1939, onoho neblahého dne, kdy za sněhové vánice a v temné no ci nepřítel překročil hranice Československa, zmrzačené a zúžené již půl roku před tím v Mnichově, a divokým pochodem dorazil až do Prahy samé. My, kteří jsme ještě ve vlasti by li svědky této události, nezapomeneme do smr ti, jak se rázem změnil vzhled pražských ulic, jak se na Perštýně z budovy Policejního ředi telství vyrojily se všemi odznaky neomezené moci fantastické maškary, úderníci v černých uniformách, bytosti na něž by každou chvíli byl mohl být vydán zatykač ve jménu civili sace, ale jež se nyní samy vyrojily do ulic, aby· zatýkaly a vyslýchaly kohokoli podle vlastní libovůle. Nebylo strašnější chvíle nad· tu, kdy tyto stvůry a nestvůry na pražském hradě vy věsily svůj hanebný cár, nenáviděný odznak své moci, jejž se od té doby naučily nenávidět všechny národy Evropy. Nebylo strašnější chví le nad tu, kdy výsostný znak Masarykův byl nahražen dryjáčnickou fánglí dobrodruha jenž byl nahromaděnou zlobou německého národa pověřen šířit zhoubu a smrt kamkoli jeho ho linka dosáhla. Nebylo strašnější chvíle nad tu, kdy v duši československého člověka mizela ú cta a pokora při pohledu na vrcholek pražského hradu a kdy při tomto pohledu začal poprvé úžasem a zoufalstvím - cítit v sobě nenávist a pohrdání. Kolik tisíců, kolik sta tísíců Čecho slováků chodilo na pražský hrad jen se po dívat, zda se ta naše vlajka třepetá vzduchem. Bylo to jako když si někdo jde rukama sáhnout na vzácný majetek aby se přesvědčil, že jej opravdu má. Pražský hrad, zhnobený od té doby dryjáč nickým cárem s cirkusovými klíklháky, více zhanobený přespáním původce všeho dnešního světového zla i pobytem jeho zkorumpované ho náměstka, tento pražský hrad, odcizený dnes svou proměnou československému národu, zů stává přesto v myslí nás všech symbolem na šich tužeb a cílem našich tesklivých myšlenek, jakožto sídlo českých králů a československých presidentů. Přetrval věky a přetrvá jepičí slá vu nacismu. Jeho obrysy a celé panorama Hradčan, známé každému dítěti a nezapome nutelné nejstaršímu kmetu, jsou nescízítelně vryty do našich duší a nikdo z nich nevyrve ví ru a naději, že přijde den, kdy znovu zazáří ve slunečním svitu očistěný od přechodného nánosu. Patnáctý březen, jenž pohřbil dočasně Če skoslovensko republiku, pohřbil také útvar, je muž jsme říkali druhá republika. Pohřbil onu říši strašidelných snů, ve kterých se země Masarykova musila tvářit, jako by byla zemí fa šistickou či nacistickou. V té krátké mezihře od Mnichova do patnáctého března prošel če skoslovenský lid skutečnou zkouškou ohně. Tehdy začalo přihořívat, tehdy začalo být ne bezpečné, co do té doby bylo zamozřejmostí a tehdy také byl každý přinucen vyk~oplt svllj
charakter a své smýšlení na dlaň tak, že ka ždý si je mohl prohlédnout. Byla to doba málo příjemná pro opatrníky a tichošlápky. Byla to doba velikého rozhodování a velikého pitvání duší. Tehdy tajní nepřátelé Masarykovi i Be nešovi začali vylézat ze svých úkrytů a tehdy se také začali vybarvovat ti čachráři, kteří před tím dvacet let dělali dobré obchody s demokra cií. Ale tehdy vystoupil také na veřejnou scé nu civilní neznámý vojín československé demo kracie, malý český a slovenský člověk, v jehož duši láska k demokracii, k Masarykovi a Ir věčným ideálům československěho národa ne přestala hořet ani po Mnichově, ani později po okupaci. Po Mnichovské katastrofě viděli jsme teprve všichni, kolik mravní síly, čestnosti a věrnosti je v duši tak zvaného malého českého i slovenského člověka. Pražský taxikář, jiho český sedlák, malý bratislavský obchodník, ti všichni měli k tehdejším událostem stanovisko nekompromisní a nebojácné. Malý člověk ne zradil svou velikou lásku a zůstal věren tomu, /i.··~~~ AIR RAID
Německý Dgrnier nad námi ve výši, vojáci u děl snad ani nedýší strženi touhou po lidské oběti. Klidný ten přístav rozprasky znesvětí. Výbuchy šrapnelů, jak malé obláčky! Rachoty závěrů v hukotu sirén, naříká pobřeží večerním pláčem, drceno karabáčem těžkého čekání. Já z vlaku se díval do mraku, a všem čet účast ve zraku a pak ... jsem slyšel ze všech úst spokojný sten, dívám se jak padá Dornier jak hoři, .. byl zasažen.
čemu věřil po celých dvacet let. Byl by si ra ději jazyk ukousl, než by byl s panem Drem Háchou řekl, že 28. října 1918 stál opodál. Patnáctý březen učinil konec stínohře dom nělého československého fašismu. Tento suro vý úder nacistické převahy postavil rázem do pravého světla celou situaci nejen v óeskosío vensku, ale i ve střední Evropě a v Evropě vů bec. V záplavě tohoto světla rozbřesklo se i nej tupějším státníkům a patnáctý březen zůstane památným dnem v dějinách celého lidstva, protože to byl den, kdy nejchtivější uchvatitel nové doby přiznal barvu a odhodil svou masku. Ačkoli je to den v naší vzpomínce prokletý, u vědomujeme si s plnou střízlivostí, že strašná událost tohoto dne otevřela oči veškerému svě tu. Učinila také konec všemu nebezpečí Quis língovskému a Petainovsk:ému v naší zemi. Srazila všechny konlunkturálni dobrodruhy z doby oné pftlročnl mezihry do propadliště, kde
zmizeli tak úplně, že dnes už si nikdo nepřípo míná ani jejich jména. Bylo již pflliš jasno, že v Československu dočasně jen Němci mohou hrát rozhodující úlohu, a celý národ i se svými politickými předáky bez rozdílu stran stáhl se dočasně do ústraní. Tehdy, onoho patnácteého března, začala se ve skutečnosti tragedie světová, nikoli česko slovenská. My, kteří jsme to věděli a tušili, ví me také o otřásajícím příslibu onoho strašné ho dne, kdy pěst dopadla na nás, ale zkrze nás mířlla na jiné. Měli jsme smích pro nečinné protesty světa, z nichž čišela spíše bázeň a so becká váhavost, než skutečné rozhořčení. Vě děli jsme, že nakonec musí dojít a že také doj de k činům. Věděli jsme, že to není pouze na še katastrofa, co prožíváme, věděli jsme, že o kupace Československa je jedním z posledních kroků německého dobyvatele na cestě, na níž se dříve nebo později musí setkat s a'k:tivním odporem celého · světa. Vzpomínáme proto i dnes patnáctý březen 1939 sice jako na den na ší národní katastrofy, ale také jako na den, kdy se ve skutečnosti začal rozhodující zápas o vládu nikoli nad naší zemí, ale nad celým světem. Tohoto dne se ukázalo, že jde o boj mezi moci a pravdou, mezi násilím a právem. Do té doby jsme tento poznatek marně vola li do světa my. Onoho dne, patnáctého března 1939, vykřikl jej do světa Hitler sám, a svět otřásající se ještě dnes tímto výkřikem, probu dil se k naší pravdě, probudil se k našemu ví tězství. (Čsl. T. K.)
KALENDÁŘ 23. března. 'Oivacllo "Tulák Mirko" pohostin sky sehrají ochotnici S.A.Č.T. v Corpus Christi. 23. března. Velká schůze enníské odbočky SAČT..a pohyblivé obrázky s přednáškou před sedy SAČT. br. Vlad. Maudra v Katoli.::ké síni v Ennis, '!'ex. Začátek v 6:30 hod. odpoledne. 23. března. Schůze odbočky SAČT. v síni řá du Osvěta čís. 52, v Kovar, Tex. Za řečníka po zván dr. Míčelt z Austínu, 23. března. Schůze odbočky SAČT. v síni p. Wogelsanga v Rosenberg, Texas. 23. března. Schůze odbočky SAÓT. v síni řá du Praha v Taylor, Tex. Začátek ve 2 hodiny odpoledne. "· 30. března. Schůze westské odbočky SAČT. v síni sv. Josefa, West. Texas. 30. března. Společná zábava českých spolků ve prospěch SAČT. v Sokolovně, Dallas, Texas. 30. března. Divadlo "Byl první máj" sehraje divadelní kroužek "Hlahol" v síni řádu Pokrok Houstonu na Studewood. 13. dubna. Divadlo "Ferda šéfem" u štef~ni ků ná Cottage Grove v Houston, Texas. 4. května. Májová slavnost a zpěvohra. "Babi léto" v síni řádu Pokrok Houstonu na Studewood, .......
~