Entered
as second class mall matter,
ROČNíK (VOL.) X.XVI.
January
3rd, 1933 at West,
WEST, TEXAS. ve středu
Texas, under
the Act of Congress
(Wednesday) 19. října (Octobe.r) 1938.
of August,
24th, 1922.
ČÍSLO 42.
MY JE OPUSTITI NESMÍME.
U
ž JSOU trochu ty rány oholeny - už
bude nastávati částečné uklidnění. Teď si každý z nás musí položiti otáz ku, co budeme dělat? Každý z našich čtenářů a vaši sousedé s kterými rozmlouváte, si jistě u vědomují celou situaci v jaké octnula se naše stará vlast. Jistě že není mezi námi jeden z na šich lidí, který není nad tím co se stalo a snad ještě stane zarmoucen. Každý jistě by byl rád, aby celá ta katastrofa byla co nejmenší. Jak to mu odpomoci? Co máme my Čechoslováci v té to naší nové vlasti činiti? Odpověď si musíme nalézti každý sám. My, ktei'í jsme přijeli sem do této země, už v mužném věku jsme nesplati li náš dluh naší staré vlasti. My stále jsme a zů stáváme dlužníky. My přivezl! jsme si mnohé tam odtud sebou, což bylo ku prospěchu naše mu po celý náš život zde - nebudu jmenovati co - ale mnohý se může ohlédnouti kolem sebe a uvidí rozdíl. Mnohý ten otec a matka rodiny přijeli co mladá děvčata neb hoši do této jim tenkrát cizí země. Neznali řeč a zvyky této a mnohý zde neměl nikoho, žádné příbuzné, mu sel se probíjeti sám. Dodělal se krásného vý sledku. Jejich syn - ne každý, ale mnohý, kte rý měl příležitost nabýti vyššího vzdělání, ne muže nikam, bez toho starého českého otce a matky by byl ztracen. Nemusím psáti šířeji, to jest každému známo. Proč ten český člověk do kázal více nežli se podařílo jeho synu? Proto, že ti rodiče byli jinak vychováni. Výchovu tu dostali tam doma ve staré vlasti, a když byli schopni, aby té vlasti spláceli částečně dluh, co tam pro ně vykonáno, odstěhovali se do této xe mě. Spláceli jsme dluh náš velmi nepmvídelně. Každý z nás kdo chce přiznati sám sobě prav du, trpí ve svém nitru výčitkami. Onen vnitřní hlas volá - synu, dcero, konáš dnes svoji po vinnost? Možná, že se staráš, aby byla v osadě v té nebo oné činnost epolečenská, možná, že sám jsi malým dárkem přispěl, nle jest to dar od tebe na tvé poměry postačitelný? Vykonal jsi svoji povinnost? A ten hlas bude se tak tá zat ještě dlouhou dobu, a proto učiní každý nej lépe, když ten hlas uspokojí a sáhne znovu do kapsy - a pošle dar, jemu dústojný, aby ten vnitřní hlas uspokojil. My jinak pomoci nemů žeme. Zda-li bude potřeba nějakého politické ho apelu, ten musí za nás konati naši lidé ve velkých osadách, .zkušení, znající poměry, kde moudré hlavy se sejdou a všecko dobře uváží nežli přistoupí k činu. Máme takové schopné síly ve velkých městech. Musíme poslouchati ji stě v každé osadě různé argumenty, co mělo se a co nemělo se státi. Každý nechť sobě uvědo mí, jak to napsal gen. Johnson: "Já jsem po máhal utvořovatí hranice Československa, u tvořili jsme je tak, že jsme doufali, že nepřáte le evropského míru zeslabíme." My. se dobře pamatujeme, že sám president Wilson žádal, a by vláda československá se zaručila, že bude zacházeti s jinonárodními menšinami shoví vavě. Snadno se dnes 'krítísuje, když se ukáza lo, kde byla učiněna chyba. Vyčítá se, jak vi dim v denních zprávách, že vláda byla tuze mirná. k těm menšinám, ale kdyby byla bývala. .1
Petr Rabštejnek. 28. ŘÍJNA.
Tak těšili jsme se, že opět oslavíme, i letos samostatnost drahé Čechie, a rázem v nívee zhroutily se naše plány, zda osud korunu nám z trní uvije? "Že dokonáno jest?" Toť klamná bratří věštba, k vítězství vedly vždycky Golgaty,
ač zdá se nám, že nebe na nás zapomělo, a ruce v marné prosbě že jsou sepjaty. Věřím, že jako Fénix národ náš se vznese, k novému žití, ku lepšímu rozvoji,
a proto naším heslem budiž: "Nevzdejme se!" Ač zrazeni jsme, ještě není po boji! Po Bílé Hoře, zdálo se, že v prach jsme klesli, česká řeě zmlkla - hrobové to ztišení, po staletí náš národ pod tyrany trpěl, a přece, bratří, dočekal se vzkřiseni! O, Havlíčku, kdybys tak z hrobu mohl vstáti, vím předem,, jakou radu bys nám, Karle dal: "Držte se bratři, právo jest na vaší straně, bylo by hanbou aby národ náš se vzdal!"' Dr. Pázdral.
Potřebujeme jídlo a v dary na Ceský Den. Všechny sestry z West, Ross, Penelope, Abbott, Tours a celého širokého okolí, jsou žádány, aby laskavě přinesly něja ké zákusky, jako smažená kuřata, neb nějaké jiné připravené maso a pečivo na bazár, jenž bude pořádán celou osadou v S. P. J. S. T. parku v neděli 30. října, ve prospěch Československa. Budeme ta ké vděčni za nějaké dary do dražby. Pře jeme si, aby pi·išel každý se s námi po baviti a tím aby přispěl trpícím ve staré vlasti. Předem díky! Pořádající výbor.
přísná a ty menšiny se vzbouřily a bylo se sta lo též co se stalo, zase by se volalo: "neměli tak činiti, věděli dobře, co na nich bylo žádáno při tvoření čs. republiky." - My dosud za kulisy toho děje nevidíme, a snad nikdo nebude v sta vu určitě říci, kde že se stala ta chyba, která toto neštěstí zavinila. Možná, že ani ta chyba nebyla učiněna v hranicích republiky. My pro to v této kritické době nemůžeme konati nic ji ného nežli pomáhati finančně. Uspokojiti naše nitro, uleví se vám, když pošlete pěkný dar. Nám přece jest jen zde v této naši nové vlasti
lépe. Máme co jísti, kde spáti, netrpíme zimou, jest nám přece mnohem lépe nežli tam těm za mořem, kteři tam musí sůstatt, nemohou se ni kam uchýliti před bouří, která se na ně valí. Řekněte synu, dceři, zeti, a společně celá rodi na pošlete dar. Možná, že zachráníte vašim da rem život krajana. Naši tam doma se drželi dost dlouho, ale když viděli, že jsou osamoceni, činili ústupky jeden za druhým. My je opustiti nesmíme. Pozn. red.: Zařadili jsme do našeho orgánu tento vroucí projev stálého pi·ispivatele "Ame rtkána", bratra Petra Rabštejnka z Oklahoma City, aby naši čtenáři se přesvědčílí o věrném cítění krajanů států severních. Čtěte řádky po zorně, čtěte je dvakráte a zamyslete se nad ni mi.
OSLAVAT. G. M. SMETANOVOU "MOU VLASTÍ." Smetanova "Má vlast" v Národním divadle stala se stejně jako loni uměleckým i ideovým výrazem a svatého zjevu presidenta Osvobodi tele v časovém období jeho tělesného odchodu. Slavnost rázem svým určením smuteční, jak naznačovala již úprava jeviště s kovovým popr sím zvěčnělého a zvláště pak dvě minuty ticha, k nimž obecenstvo vyprodaného domu po svém proslovu vyzval ředitel Národního divadla St.. Mojžíš-Lom - rozezněním Smetanovy úchvat né, mohutné a vznešené apotésy národní síly a. vůle k životu proměnila se v bohoslužbu nejpsv nější víry, odhodlání a zasvěcení, ve vyznání: nejvyšších kladu, hodnot a cílů společného o sudu nás všech. Ani myšlenka na smrt a nutný konec všeho lidského, ani nejkrutší tíseň doby a jejího nebezpečí nedovedou zlomiti nebo o slabiti tuto ohromnou sílu 'veledíla našeho u mění, která nás vždy znovu převádí do radost né, svěží sféry důvěry a zajištění do dobré a šťastné budoucnosti. Od úzkostných dob světo vé války neozvaly se tóny "Mé vlasti' v tak váž né situaci národního celku jako zase v těchto dnech, ale právě tím vzrostl jejich účin a do sah poznovu do věčné plat~osti národního evangelia. Tak bylo dílo v tento nezapomenu telný den také opravdu podáno a přijato. Pod rozechvělým, ale přece zase pevně se mknutým, vznosným i pádným vedením Václ. Talicha a za svrchované umělecké oddaností mocně rozšířeného orchestru české filharmo nie prošly všechny básnické vidiny díla před naším duchovním zrakem a jeho hudební krá sy naším sluchem a nitrem v dokonalém usku tečnění. Zvláště "Tábor" vyzvedl se do íntensí-, ty národní přísahy a zápalu pro boj a vytrvání, tak jako měkká, něžná a čistá krása přírodní. poesie oddílu "Z českých luhu a hájil." v ne-· všedním prohloubení tohoto. tónu rozvlnila v· nás až k slzám city lásky k naší zemi a domovi ně. Dojmy takového prožití prolomily i smuteč ní závory zákazu potlesku a vyžádaly si v obe censtvu průchod projevem nadšení po obou .skupinách cyklll.