s
AMERICKÁ VĚTEV NAŠEHO NÁRODA NEZAJDE.
NAD ještě nikdy sokolská výprava neje la do rodných krajů s takovými pocity, jako naše výprava letošní. Tolik odpo rujících si zpráv nás docházelo každodenně, že mnoho z našich zůstalo doma. Slova je nepře svědčila a tisku nedávali velké víry, které si v této věci úplně zasloužil. Přijeli jsme, a hned po prvním kroku na rod nou pudu jsme litovali těch, kteří zůstalí doma. Netrvalo nám to dlouho, abychom poznali, že doma je nejen klid, ale že zde je i vůle a síla udržet a ochránit, co naše je naším. Jak jsme byli vítáni, jak jsme byli zdraveni, vypsat prostě nemožno. Zde mluvilo srdce lidu a pouze zase srdcem bylo by se to dalo zobra zit. Pohledy do očí, zaslzených štěstím, se dají pouze cítit. Ale bylo nám všem tak dobře ... V Československu se nám líbí. Není snad ni čeho, co bychom si nemohli opatřit, všeho je dost i věcí, které za mořem jsou vzácností. A poznali jsme, že i lid zde je šťastný a že by si jedině přál, aby mu sousedé dali pokoj. Až se budeme muset vracet domu, učiníme tak se srdcem těžkým. Udělali jsme několik cest po Československu. Byli jsme na Kokoříně a Mělníku, u hrobu pre sidenta Osvoboditele v Lánech, projeli jsme Podkrkonoším, kde nejvíce jsme poznali, jak doba spojila všechny složky národa, které v dobrých dobách byly roztříštěny, a měly na zře teli pouze zájem svých stran. Nejednou se sta lo, že vítali nás vedle Sokolu i Orlové a dělni cké tělocvičné jednoty v krojích a všude jsem poznal, že je tolik společných zájmu všech stran, kde možno pi-i dobré vůlí s dobrým svě domím sjednotit. U nás za mořem jsou statisice. Jsme roztrou šeni po celé oblasti Spojených Státu severo amerických, ale největší kolonie je v Chicagu a okolí. Zde také máme čtyři denní časopisy, řadu týdeníkí'l a centrální tělesa většiny našich organisací. Bylo vysloveno mnoho obav o osu dech naší zámořské větve, i o tom, že snad dni její jsou sečteny. Ale u nás je dosud silné ná rodní cítění. I generace ve Spojených Státech rozené, a druhá, třetí i čtvrtá, jsou zachyceny , pro náš život a především sokolské ideály zů stanou živé ještě dlouhá desetiletí. My se neo báváme, že v Americe zanikneme. Máme velký počet národních budov po všech koutech naší Ameriky a v těch školy československého jazy ka a československého cítění. Náš národní ži vot nachází největší oporu nejprve v sokolstvu a školách československých a ve všech spol cích, které vedle zájmů kulturních vysoko kla dou zájem o udržení československého života. Všechny naše organisace mají svoje vlastní zá jmy, ale pro toto společné našly pochopení a poznaly, že jejich podporou získáváme všichni. Je třeba si uvědomit, že většina našich lidi při šla z nejmenších míst, která těžko hledáme na mapě Československa, a kde v době jejich od jezdu národní uvědoměni nebylo na tak vyso kém stupni. Proto tim více nutno ocenit sna hy i práci, které koná. Naši pl'acují těžce. Většina z nich nepřinesla s1 většiho vzděláni z domova. a. v Americe tepr-
ve vzdělání svoje dokončovali ve večerních kur sech. Ale jsou dobrými hospodáři a vždycky hle dí vydat o něco méně, nežli přijímají a proto tak mnoho jich je hospodářsky dobře zajiště no. Přes polovinu naších lidí má svoje vlastní domovy, a to domovy vybavené vším pohodlím. Hned s počátku jsem řekl, že se nám v Če skoslovensku líbí. Dojmy, které si odtud pone seme slovem i obrazem, přeneseme na celou naši zámořskou větev a jenom litujeme, že vši chni, kteří tak žárlivě sledují duchem i srd cem každý náš krok, nemohou být svědky, těch velikých dní, které jsme již prožili a které pří cházejí. A lidu československému rád bych přál, aby se zde doma vždycky cítil tak šťastným jako my zde, aby prožíval svoje dny v klidu a aby dny československé republiky byly bez konce. Karel VI. Prchal, starosta Americké Obce Sokolské. VŠEM BRATŘÍM !
Jen jeden příkaz mám: Své vlajce věren buď! Co na tom, zůstaneš-Ií vposled sám?! Co na tom, trefí-li tě také v hruď?! Když dovedl jsi jít, že vesele ti vlála nad hlavou, pak uměj též se bít! a držet ji i rukou krvavou! Když byl nás celý houf, to šlo se za zpěvu a stále vpřed. Kdo ale sám si trouř', ten s vlajkou nemůže nikdy už zpět! Je vlajka víc než ty! Nás všech to krev, náš duch a svalů kov. Tvé pěsti zaťaty smí zatknout ji jen na svůj vlastní rov! Jen jeden příkaz znám: Své vlajce věren buď! Co na tom, padneš-li též pro ni sám! Jen nikdy nlěím nám ji nezostuď! Vladimír Hloch. MYSTIKA SLETU.
Malá země, která vlastně nemá práva vy stupovati nějak nápadně. Taková je naše situ ace. Kolem praskají žhavé plameny nenávisti, valí se mlhy lží, syčí z dálky hadí vzteklé zloby. Země je'při tom klidná, ale nikoliv nehybná. Žije stále po svém, svými starostmi, nedbá cel kem hlupáků a záškodníku, kteří ji pomlouva jí. Máť v sobě tolik síly, že dovede slaviti své svátky i dnes, v lomozu a náporu zloby. Naše města i vesnice září, vytrženy ze šedivé obyčej nosti, barvy vystupují nad davy povstalé z ti sícerých drobných praménků. Jedinec připo juje se k jedinci a všichni zmnožují hromadný výkřik. Nastává fysický stav, který je zároveň stavem duševním. Divák sebe lhostejnější, člo věk, který vůbec se nezajímá o tělocvik a je nom občas zaslechne cosi o veliké organisaci sokolské, tato bytost v podstatě opatrná. a. setr-
•;
I
ná, zase putuje na strahovskou pláň. Tam, kde nebyl léta, aby tam nyní podstoupil podivu hodnou změnu. Neboť z diváka stává se pojed nou účastník, . který se připojuje k čemusi ne osobnímu a co je větší jeho soukromé lidské existence. I lidé suší, povahy okoralé, ti, jimž příroda odepřela dar vzletu, jsou pojednou pohnuti něčím, co se jich netýká osobně. I ti tají, nějaká tuhá částice jejich povahy se roz pouští, když povstává účastník sletu. Kdosi, kdo přihlíží s nadšením, a s pýchou říká: to jsme my! Ne už Novák, ani Jaroslav Skála, já úředník či živnostník, ale my čechoslqváci. Rozhoupou se barevné řady, vykvetou a roz vlní se živá květinová pole. Strahovská pláň změní se v nesmírnou taneční síň, zaklenutou oblačnou kopulí. Zdvihne se zase bouře potles ku, hrdla se otevrou, vyletí šátky, lidé vydají ze sebe přemíru lásky, Nastane stav stálého o pojení, náboženského vytržení v pocitu sou družnosti. To je mystika sletu! Jedině tato slavnost umožňuje jedinci rozplynout v množ ství. Ponor-it se do hromadného citu, státi se součásti mocného proudu, jenž se vyjadi·uje zcela přírozeně pohybem. Pohybem, který je rytmem, ba tancem. Taková ohromná Polka Prodané nevěsty, zpívaná a tančena námi vše mi, či cosi z tohoto davového opojení. V těchto dnech roste v nás všech cit bratrství. Bratr ství, které není chápáno jako spolková etiketa, ale jako vnitřní stav příslušností. Jako schop nost spolucítit a spoluchtít. Nastane,vznešený okamžik spojení jedince s národem. Takového spojení, jaké nastává jenom ve chvílích nej větší úzkosti. Zde však povstává čistou neso beckou radostí. Které náboženství dává svým věřícím takové povznesení? To je tajemství a kouzlo organisace opravdu nesobecké. Zamířené nad člověka do velikého prostoru lidství. Přirozená hnutí a základní vě ci jsou jejím základem: tělo, zdraví a pohyb, družnost, láska a obětavost. Tedy ty nejjedno dušší složky lidského spolužití. Je toliko třeba rozvésti něhu prostných cvičení i dále do na šeho. života, ZfJ:chytititrvale sílu davového po hybu, udržeti stále velikou niterní hudbu. Pře nésti to všechno ze Strahova dolu do města, do měst i do vesnic. Je samozřejmé, že mnoho z toho, co vznikne sletem, vyprchá. Veliké dny pominou, zase se objeví pan Novák a Jaroslav Skála, dělník se vrátí ke svým těžkým starostem. Ale přece zů stane v nás všech vědomí, že slet byl. že eosí stále vespod trvá. že vždy je možno takto po zdvihnouti mysli a srdce. Hoch a dívka, kteři . kdy cvičili na sletě, už nikdy nezapomenou, že prošli při tom očistnou lázní národního nadše ní. Vlast jest už v nich. Kolem nás slyšíme opět a opět výpočty, zda je vhodno, jestli by se snad mělo ... Nu, dobrá! Co znamenají nám úvahy diplomatu, bázlivá zajišťování okolních. Pi'i ohromném náporu zloby nemají na nás moci. Nemohou zkazit ve likou slavnost srdcí. Ach, jak je nám blaze na Strahově, v tomto pevném hradu víry. Ať sebe více syči zloba, ať ještě dotěrněji naléhá lež. Nás nezlomil Jak to ·kl'ičela mládež? Opravdu: My republiku µ~dáme,! S.