Entered
as second class mail matter,
ROČNÍK (VOL.) XXV.
January
3rd, 1933 at West, Texas, under
WEST, TEXAS. ve středu
the Act of Congress
(Wednesda,y) 22. prosince
(December)
of August,
24th, 1922.
1937.
ČÍSLO 51.
STARÉ V ÁNOťNÍ ZVYKY A JICH VÝZNAM~
n
A ŠTĚDRÝ večer vkládáte zelený věnec za okno, a jdete-li onoho . večera anebo příštího dne ven, zpozorujete v oknech téměř všech domů věnce z jmelí nebo jedle, smrče nebo bí lého cedru anebo jiného jehličnatého stromu. O Velikonocích jsou to květiny, ale o Vánocích zeleň jehličnatých strom kft - toliko zeleň. Proč je tento zvyk? četl jsem kdesi. Keltové se domnívali, když přinesli kytici zeleně do svých chat v zimní době, dobří bťtžci a rusalky, jež žiji ve stromech, přicházejí, aby se ohřáli a přinášejí štěstí domu, který je hostí. Ale my máme zvyk ten spíše od kmenů skandinávských a severních národů, které konaly slavnosti Yule v době zimního slunovratu na oslavu.. počínajícího ná vratu slunce k severu. V té době byly do my a chrámy okrášleny zeleni na uvítání velkého světla, jež se vydává znovu na svoji blahodárnou pouť, která jim přine se dobu setby a žně a oživující déšť a teplo místo umrtvujících ledů a sněhu.
Vánoční poselství. opět ukazuje významné výročí. KALEND.ÁŘ Před necelými dvěma tisíci lety, kdy ve
svém královském paláci v Jerichu umíral straš nou nemocí poslední židovský král, Herodes Veliký, nenáviděný, opuštěný, sžíraný zuřívo stí, tenkrát právě přišel na svět budoucí král lidstva, Mistr z Nazaretu. Třebas historikové se různí ve svých náhle dech o času, místu i způsobu jeho příchodu, třeba naše názory, pokud se týče jeho, který sám sebe nazval Synem Člověka, mohou býti nestejné, jest nám nutno doznati, že Ježíš byl nejmocnějším činitelem ve výchově lidstva. On překročil přijaté ideje svého dne a stal se zvěstovatelem pravd dosud neznámých mezi lidmi. Svět byl pohrožen .v temnu otroctví, ne návisti a sobectví. On přinesl nový paprsek naděje, nové poselství všem lidem dobré vůle, evangelium lásky. Jeho slovo mělo a má nedo stižitelný význam. On proniknu! do svědomí všech ci:vmsovaných národů. Jeho učení, ve Jest to zvyk, jenž náleží severním ná své nezkalené, zázračné čistotě, svítí stále ja rodům Evropy a nepanuje na jihu, kde ko maják všeobecného bratrství nad vlnami není nijaké skutečné zimy. Naše Vánoce, falše, vášní a hrubé' sily. A ač svět se hýbe novým životem, ač. ukazují podobně jako eíovanských, anglických a německých kmenů jsou dobou sněhu, le se známky nového bratrství, přece zákon bar du a zimy. Jsme zklamáni, kdž počasí jest barský dosud vládne ve skupinách politických. příliš mírné v tuto sezonu, naše Vánoce Jsme v periodě mezinárodní nespokojenosti. vyžaduji pro svůj pravý ráz pozadí bě Připravují se na všech stranách nové lidské lostného sněhu, ostrého vzduchu a jiskry terče a oběti, jakíoby minulé války ještě ne mrazivých květů v suchém světle slneě stačily. Pod násilným karabáčem ctižádosti nim. V takové době opadající stromy sto vých diktátorfi evropská demokracie se ztrá cí. ji holé a bez listů proti obloze,jsou tak Dnes více než kdy jindy je potřebné, aby řka mrtvé; jejich letní okrasa listoví zmi zela; dokonce i jehličnaté stromy vypa svátek narození Mistra z .Nazaretu zpomalil dají temně a jako truchlivě proti bělost bláznivý běh, aby každý si uvědomil, že jsme nému sněhu, který je obklopuje. Ale při členy jedné veliké rodiny, bratry jeden druhé neste větve jehličnaté do domu, osvětlete mu, vzájemně si rozumějící a všichni pracu je bohatě a pocítíte, že přinášejí pohod jící pro lepší zítřky. Svět vice než kdy jindy lí života do dobře vytopené světnice, při potřebuje bratrských organlsaei, jako je naše nášejí život a Iíbovůní léta do oné malé SPJST., pracujících za ideálem všeobecného oasy uprostřed zmrzlého světa. Snažím lidského sbratření. Toto poselství, ač obvyklýma všedním, nechť se vylíčiti pocity, jaké byly nepochybně před 1,000 nebo vice lety ve vesnicích na přijmou všichni členové SPJST. jako upřhnný šich předkťi.a ukázati jak v jejich jedno projev, pronešený nikoliv ústy ale srdcem: duchém životě jehličnaté stromy by byly. veselé a požehnané Vánoce 1937. Za Hlavní Úřadovnu SPJST.: došly uctíváni v době radosti at' byla pří c. H. C'hernoský, předseda, čina jeji jakákoli. Bylo to u těchto pro J. R. Kuběna, tajemník. stých lidí jako skleníky květin a palem • • jsou našemu · přepychovějšímu věku. Oni Všem ct. čtenářům Věstníku, všem bratrům neměli zimních květin jako my a proto, když chtěli dýchati v ovzduší pří:rody, a sestrám posílá pořadatel přání šťastných a smrk, sosna a cedr byly prostředky ku o veselých svátku! • zdobeni jejich domovů a chrámů. To by Šťastné a veselé Vánoee, přejí čtenářům Věbylo dostatečným důvodem, třebas byli stníku S. P. J. S. T. Vydavatelé. pohany.
•
"'
Ale když příšl! mísíonáří pl'inášející sebou zvěsti o novém učení a rozhlíželi 1:1e kolem sebe na zimní lesy a viděli, jaké jsou zvyky těchto lidí, třebas pohanů. a pozorovali, jakou veselost přmesít do je jich skromných obydlí a známky radosti, jimiž pl'i slavnosti Yule vítali návrat slunce, jiná myšlénka jim přišla na mysl. Kolem nich příroda byla pohřbena pod hlubokými sněhy; zimní spánek: zimní smrt byla na všem rostlinném světě, žád ný proces žívota nebyl v proudu: zahra da, farma, louka a sad byly na čas za pomenuty; jilm, jasan, vrba a dub byly toliko otepi holých větvi; nikde nebylo žívota v říši rostlinstva vyjma ve stro mech jehličnatých. Tyto byly stále na ži vu, stále jevily známky života, dosud s listovím nepoškozeným zlmnímí mrazy. Rok po roce, jak v létě tak: v zimě neu kazovaly organické změny; žily dále, ze lené v létě, zelené v zimě - věčně zele né. Co to znamenalo? Čeho to bylo znám kou a symbolem? Jistě to mohlo býti při jato jako symbol věčně trvajícího vše míru. To byla myšlenka, jež příeházela do oněch přemýšlivých duši, když pohlí žely na lesy před 1,000 nebo 1,200 lety. A potom, když viděli, jak vesničané zdobí své příbytky a chrámy zeleni pI·i slav nosti Yule, pravili k sobě: Sdělme jim pravý význam a doplňme tak jejich slav nostní veselí, Tak zachovaly se nám pa mátky na zvyky praotců a ve zdobeni svých pfibytkil zeleni udržujeme na ně ve svých srdcích vřelou upomínku. A o pravdu, když pohlížíme zpět přes mnohá století na dobou posvěcený zvyk, kvetou cí rok za rokem, když Vánoce se dostaví znovu,pravíme si: Nechť ony blahoslave né vzpomínky trvaji s námi a učme se také my ze zJevů přírody pohlížeti na je jího tvůrce. MASARYKOVASLOVA. Volá se po silné ruce, po diktatuře, po přísných zákonech - já bych zdůraznil, že každý jednotlivec organisace musí pra covat k očistě. Máme tisíce a tisíce spol ku, máme různé organisace a jednoty u čitelské, úřednické a jiné, máme Sokola, máme obecní správy, máme svůj parla ment, máme svii.j tisk, ať každý ve svém působišti a okolí se zasadí o mravní o zdravení. .•. Na každý zpúsob nestačí o čekávat 'lnravní pomoc jen od státu, ji nými slovy od úřadoven.