Entered
as second class mail matter,
ROČNÍK (VOL.) XXV.
January
3rd, 1933 at West,
WEST, TEXAS. ve středu
Texas, under (Wednesday)
the Act of Congress
8. prosince
(December)
of August, 1937.
24th, 1922. ČÍSLO 49.
JE RUBNÍ STRANA SKUTEČNĚ HORŠÍ? SOUKROMÍ mezi členy poukazuje se na to, že orgán byl zvětšený, ale úřed níci Hlavni úřadovny prý o tem nevě dí. Neinformují ani o tom nejdůležitějším, jak stanovy požadují. Každá věc má dvě strany: horší stranu a naši stranu. V očích členu je Hlavní úřadovna vždy na rubní straně. Dělej co dělej, vždy ta strana s podšívkou a záhyby, to nehezké a chlupaté, patří Hlavní úřadovně. Jako jeden z nich, ozývám se; ovšem, sám za sebe. Jednou za čtyN roky delegáti mají povinnost vše v Jednotě řádně vykartáčovat, obrátit pod šívkou ven a vyčistit i v záhybech. Lépe se dý chá, když vše voní čistotou. K tomu jsou sjez dy, Ale přl nejlepší vůlí se stane, že nevyko ná se dost. A dost se neudělalo ani pi'i posled- · ním sjezdu. Ano, pfohlédla se nutná a důležitá věc. Ne byly odděleny poplatky na řízení Jednoty od poplatků úmrtních, a nebylo ani naznačeno, že tyto poplatky platí všichni členové, a že by se měly správně oddělovati. Do roku 1924 byla pouze jedna třída členů, Každý platil poplatky, úmrtní, čtvrtletní a na orgán. Na houstonském sjezdu zavedeny byly další tfidy pro členy, kteří by přístoupílí v bu doucnosti nebo pro ty, kdo by chtěli jiné dru hy pojištění než obyčejné doživotní. Poplatky těchto nových tNd, úmrtní i čtvrtletní, byly spojeny dohromady. Od nových členů, přístou pívších od roku 1925, se čtvrtletní rozpočet zvlášť nevybiral, protože byl již zahrnut do celkového poplatku. Pozdější zlepšení bylo, že ani poplatek na Věstník se od novějších členů nekolektoval zvlášť. Nový člen platil celkovou sumu, zahrnující čtvrtletní i na orgán, kdežto členové z doby před 1925 platí dosud do třech rflzných řondů: úmrtního, administrativního (čtvrtletní) a na Věstník. žert je v tom, že Jed~1ota vybírá od všech členu pro tyto tři fondy (úmrtní, čtvrtletní i orgán), ale Jednota nemůže peníze hromadně kolektované rozdělovat. Aby tomu porozuměly též osoby, které umějí ocenit dobrou omáčku, ale jsou nemluvňátka ve věcech administra tivních, zde je to hmatalně: jsem starým čle nem a můj syn je z těch mladších. Sám pla tím, řekněme, dolar měsíčně do fondu úmrtní ho, kromě toho platím jednou za tři měsíce čtvrťák na Věstník, a pak musím platit jed nou za čtvrť roku na vydržováni těch Iumpů u Hlavni úřadovny, jako jsem sám. Celkem platím $14.80 ročně. Dvanáct dolarů jde na mrti, ať již zemře dvanáct nebo padesát, dolar jde na Věstník (52 čísel za $1.00), a zbytek $1.80 jde na plat předsedy, tajemníka, účetní ho, atd., na schůze, nájemné, telefon, poštov né, zkrátka na všechnu tu pramízemou ne plechu na rubní straně. Mflj syn platí $3.36 měsíčně na 20letou nadační. Z jeho poplatků se také má oddělovat $1.00 na Věstník a $1.80 na řízení Jednoty. Bejvávalo, bejvávalo. - Ny ní však celá jeho suma jde do fondu úmrtní ho, a to jedině proto, že delegáti posledního sjezdu to opomenuli dáti do stanov. Ale nenaů
dávejme jim, protože enníský sjezd v 1932 ne byl chytřejší, Ani sjezd v Temple roku 1928 věc náležitě ve stanovách nevyhraníěíl. A ne bylo to ve stanovách ani v 1924, kdy se nové třídy zaváděly. Celá léta se poplatky kolsktovaly, od star ších členů do tří fondů, od mladších všechno hromadně, ale též do ti'í fondu, třináct roku Hlavní úřadovna peníze rozdělovala správně, dle přání a úmyslu členstva, az se stalo, že ně kdo v pojišťovacím odboru v Austínu pročetl si naše anglické stanovy a řekl nám, co tam NA MRAKODRAPU.
Dýchá horský horský horské
se tu jak na horách: van krev tvá cítí vzduch dýcháš, na 'nebí bez mraku slunce ti svítí.
Jak bys byl nad mraky vyletěl šipkou na letadle lehkém a přec se nohama o zemí opíral v jakémsi polosnu křehkém, Na hoře stojiš tu, na kostce z ocele, v ní bily důl s mořem lidi. Na hoře lidí sníš, z bílé tmy probrav se a v živé slunce zrak vidí. A kdybys, poustevník, v městě se ztratit chtěl zart'.i.st kams v kámen, co studí, zde na temenech těch lidských velehor odlehčíš stísněné hrudi. Jos. M. nemáme. A my, bláhoví, se nafoukaně domý šleli, že naše stanovy jsou perfektní. Nepomá hala výmluva, že to tam nebylo od 1924. Není to tam a basta. Dokud tam není, že můžeme a . jak můžeme skolektované peníze na Věstník a na řízení Jednoty oddělovat, tak vše od mlad ších členů musí jít do fondu úmrtního. Tedy ještě jednou sumárně, at• to všude na sákne: členové platí, Jednota kolektuje, ale peníze skolektované od mladších členů, při stoupených za posledních třináct roků, jsou od nynějška všechny zamčeny v úmrtním fon du. Dvanáct roků mohlo se oddělovat, co do úmrtního fondu nepatřilo, ale páni v Austinu řekli, že to není černé na bílém. Jedna cesta byla, předložiti věc členům, aby se napravilo, co se nestalo na sjezdu. Vypra covala se resoluce a zaslala se na řády. Byla to nejlacinější cesta, aby mavní úřadovna smě la. oddělovati od úmrtního fondu ty peníze, které patří do jiných fondů. Úřadovna chtěla schválení do doby než bude přiští sjezd. Nyní jsou zprávy, že "odhlasovali jsme proti" a to z důvodu, že "člověku se žluč bouří nad tím hospodařením". Nevýhodou bylo, že resoluce musela býti se stavena napřed anglicky pro informaci stát ního odboru pojišťování, a teprve dle tohoto anglického znění, psané pro odborníky, musel být pořizen věrný český překlad. Kdyby se re soluce rozeslala na řády v původním zněni an-
glíckém, Hlavní úřadovna by si musela pi'.'ibrat pojištěni proti ohni i peklu. Nu, a česky to ne
bylo o mnoho lepší, bylo to pro znalce kuchyň ské češtiny stejně nesrozumitelné. Zde snad by se hodila výtka o zvětšeném orgánu, jenže na neštěstí m\.š redaktor ve schuzleh Hlavní úřadovny nebývá, není úředníkem, a ti, kdo jsou úředníky, nejsou zase žádnými zpravoda ji ani literáty. Hladím-li tu ježatou rubni stranu, měl bych obrátit na líc další záhyby. Pžíkladnš, sjezd příja! návrh, aby dva prominentní členové by li odporučeni k určitým vefojným hodnostem. Schváleno. Kdo měl vyi'ídit, zajet do Austinu, sedět v guvernerově předsíni, dělat politikq? Nu, snad ne delegáti samotni, těm stačilo, když zvedli ruku jednou. Pí·ece k tomu se volí Hlav ní ú:i'.'adovna, aby vykonala, co se odhlasuje. Ať jen úi'edníci pucují politické kliky. Však mají veliké služné, mohou za to dělat na pat řičných místech reklamu. Nebo vzpomeňme si Jubilejní slavnosti toho to reku. Muselo se jet, byla to úi·ední povin nost dělat porádu, okrášlit slavnost svou pří tomností. Pi'iznám se, že osobně byl jsem po sledním. Drnzí úi'edníci jezdili stále, kdežto sám měl jsem pouze dvě neděle v měsíci vol no. Moje zájezdy, ti'eba nejmenší, rovnaly by se cestě do Chicaga a nazpět. Cestovné tě.ch druhých znamenaly by cestu kolem světa a je ště by kousek zbylo. Jednota má podporovat českou řeč na státní universitě, leč na jiném mistě se· volá, že by šlo hodné u·šeti'it. Ano, l na chlebě se dá šetřit - nejíst ho vubec. Kdyby se mělo veřejnosti podat vysvětl~ní, kolik námahy to vyžaduje od úí·edníků, aby bez hluku, reklamy, bubno váni nebo jakéhokoliv osobního zisku prosa diti zavedení českých učebnic na státní školy, byla by z toho zajímavá kapitola. Ale nač? Neměl-li jsem bolení zubů, nevím, oč se jedná. Když .Masaryk po svém návratu do Prahy chtěl si zajít do kavárny mezi své bývalé sou druhy, jako činíval pi'edtím, poznal, že to ne šlo. Pro něj byla jiná. pravidla než pro prfiměr ného občana. Do jisté míry je tomu i s úřed níky vedoucími jakékoliv těleso. Co projde čle nu, neprojde úfodníku. Mně, příkladně, bylo vytýkáno, že jako místopi·edseda vsunul jsem do plánu nemocenské podpory jistou větu. Mám ten dar, že své myšlenky neokrašluji kudrlin kami, ale pronáším je jadrně. Když se výbor na nemocenskou podporu přímo potil nad svý mi plány, vypomohl jsem občas při formulaci. Zase to byla jen moje povinnost, abych se prá-,, ci nevyhýbal. Zde má zásada: byl-li jsi ustano- · ven k práci, tak vyk:onej, co v tvé moci ať. již Božídar, Chleborád 11ebo kterýkoliv jiný člen tě pomlouvá nebo ne. Není-U. tvá práce oceně na pracuj znovu a lepší, dokud nebudeš nahra zen pracovníkem druhým. A nepříjemných zvukťt, které se občas ozývají, si nevšímej. Vzpo meň si na trumpetu barona Prá.šila-Muench hausen, v niž tóny zamrzly, když měla slou žit, ale zate spustila plným bfoskotem v teple u kamen. Štěpán Valčik.
""