Entered
as second class mail matter,
ROČNÍK. (VOL.) XXV.
AMERilíA
K
January
WEST, TEXAS. ve středu
-
DYŽ byla u konce světová válka, bylo Japonsko bohaté. Jeho vývozní přeby- · tek stoupl ze 176 milionu v r, 1915 na 567 mílíonů yenu v r. 1917. Zahraniční dluh Ja ponska se zmenšil ze 2 miliard 70 milionu yenů v r. 1!!13 na jednu miliardu 800 miliontí v r. 1919, jeho zahraniční pohledávky stouply v témž období z 8 !6 milionu na 3320 milionu ye nu. Jeho podíl na válečném odškodnění činil 800 milionú marek. Německo mu musilo dodati na reparační účet přístroje a všecko, čeho si přálo: Japonsko pomýšlelo na to využít přízni vého okamžiku, chtělo si postavit loďstvo, [aké. ho by nebylo v celém světě rovno. Od r. 1914 "zařadtlo do provozu šest bitevních lodí, jež mě ly vodní výtlak od 30,600 do 33,800 tun, dva ··křižníky, každý o 27.5 tisíce tun, loď pro přistá vání letadel, torpédové čluny a ponorky. Ale to měl být pouze počátek. Japonsko musilo být tak silné jako Amerika, tak silné jako Anglie, ne, musilo být silnější nežli tito jeho konkuren ti. Byly horečně kresleny plány a předložen program o stavbě loďstva. Ale se zisky ze světové války a z míru Ver sailleského proniklo do Japonska také Wilsono vo voláni po demokracii a vlna liberalistického pacifismu. R. 1921 se stal po prvé nešlechtic, li berál Takaši Hara, ministerským předsedou, a jeho vláda byla ochotna ke kompromísům. Zá roveň s Japonskem i Amerikou sklidila velké válečné výdělky, a to, co Japonsko mělo v úmy slu, Spojené Státy z části již provedly. Od r. 1915 zesílillly své Iod'stvo o 12 "Capítal-Bhopa"; oblud se 104 děly o kalibru 35.6 cm, s 16 děly 40.6 cm, a o šest křižníkťt nosnosti 7000 tun, o 150 torpédoborců a o 75 ponorek. Harovi se zdá lo nemožné dohonit nebo předhonit Ameriku. To by ani japonské finance nebyly dlouho vy držely. Ale přes to byly dány všechny podklady k to mu, aby námořní konference ve Washingtonu, jež zasedala od listopadu r. 1921 do 6. února 1922, se stala japonským úspěchem. Tato kon ference prý byla svolána presidentem Hard Ingem, ježto článek .VIII. paktu Společnosti ná rodů doporučuje omezeni zbrojení. Ve skuteč nosti byla svolána proto, že Spojené Státy, jež r. 1921 stály na vrcholu své moci, všude ve svě tě narážely na anglické zájmy, ježto na všech frontách byly boje o suroviny a hrozil otevře ný konflikt mezi Anglií a Amerikou. - Byla to nejen lodní konference, nýbrž zároveň měly být vytvořeny nové politické konstelace a roz děleno petrolejové bohatství světa. Japonci přišli tak jako Francouzi a Italové. Vyjednávalo se veřejně o rovnosti loďstev a tajně o všeobecné světové situaci. Hara chtěl jít sám do Washingtonu, ale japonští militari sté to dovedli zameziti. Dne 4. listopadu r. 1921 byl Hara zavražděn. Mužové, kteří ho vystří dali, od prvního okamžiku kolísali. Smrtí Ha rovou se dostali úplně z rovnováhy, zdálo se, že nevědí, že Ford začal právě lámat anglický kau3ukový monopol svými plantašem; .v Bra silU, že Deterding právě opět bojoval se Stan1
3rd, 1933 at West,
Texas, under
the Act of Congress
of August,
24th, 1922.
(Wednesday), 1. prosince (December) 1937.
ČÍSLO 48.
NEJVĚTŠÍ NEPŘITEL JAPONSKA. Ant. Zischka. dard Oil, že teprve před několika týdny přiměl za velmi účinné podpory úřadu Foreign Office Panamu k tomu, aby vedla válku s Oostarícou, jež je bohatá na petrolej a jež dala Ameríča nům koncese. Zdálo se, že japonská delegace nevi, že anglický křižník "Lambrían" kotví před Costarikou, a že panamské vojsko, vyzbrojené anglickými kulomety, do ní vpadlo, Tokio toho nikterak: nevyužilo, že, Amerika nezůstala ne činná z obav o svů] průplav a také o svůí pe trolej, a že odeslala rozhodčího, jakož i námoř níky do Panamy, které pohrozila válkou a roz šířením průplavového pásma na celou zemi. Deterding prohrál bitvu, Costarica konečně do byla území u Coto, její vojsko tam vtáhlo ruku v ruce s americkými vojáky, Washington odpo věděl na londýnské protesty, že nemá strach a ni z rozsáhlejších zápletek. Když angličtí delegáti přišli do Ameriky, by ly uveřejněny v Hearstově tisku opravdu ne příjemné články na uvítanou, ba byly dokonce uspořádány demonstrace před britským vysla nectvím. Nálada nebyla nikterak srdečná. Ale Japonci toho nedovedli využíti. Nebyli jisti, ne měli ještě dnešní vyvinutý systém získáváni přátel po celém světě. Nejen že opominuli za bránit těsné spolupráci anglických a ameri ckým námořních znalců a využít francouzské ho rozladění proti Anglii, nýbrž přistoupili ko nečně na lodní paritu 3:5:5, totiž 3 pro Japon sko, 5 pro Anglii, 5 pro Ameriku a ztratili do konce i svého anglického spojence. Anglie, jež měla od r. 1902 pak o přátelství s Japonskem, vypověděla jej především na přání Ameriky, Australíe a Kanady. Japonci, kteří si dnes udr žuji neutralitu Australie nákupy vlny. Kanady pak nákupy obilí a hodně často štvou dominia proti Anglii, nepodnikli tehda nic. Když byla dohodou devíti mocnosti potvrzena zásada "o tevřených dveří" v Čině, žádala Amerika Ja ponsko, aby vrátilo Čině šantung, a japonští delegáti se rovněž podrobili. Národ ostrovní říše byl zprvu překvapen, ne chápal prostě způsob jednání japonských dele gátů. Ti byli potom veřejně obviněni, že byli koupeni. Bouře rozhořčeni šla zemí, jedenáct námořních důstojníku spáchalo z "hanby nad ponížením Japonska" sebevraždu. Ale smlouvy byly podepsány. Odzbrojovací smlouva Wash ingtonská vypršela teprve dne 31. prosince 1936. A tento "první krok k světovému míru", jak jej jedni nazývají, a "tento mistrovský kou sek diplomatického pokrytectví", jak říkají druzí, dovolil Japonsku jenom 320,000 tun řado vých lodí. Amerika tak jako Anglie dostala 533,000 tun a zastavila práci na zpola hotové, obrovské bitevní lodi typu Maryland, zrušila objednávku šesti obrovských křižníkťi:, takže Tokio musilo nařídit zničeni dvou naddread noughtů, · jež měly mítí každý deset děl kalibru 40.6 cm a byly pýchou Japonska, ač byly tepr ve zpola hotovy. Přes divoké demonstrace byly tyto bitevní lodi rozebrány. Ale tento den je jich zničeni se stal dnem národního smutku a způsobíl, !e zášti proti Americe zakotvilo v nej širšich vrstvách japonského lidu. Londýn ne-
byl příliš v lásce, ale konečně byl přece Ame rikou stísněn tak jako Japonsko. Nebyl nenávi děn. Chápalo se, že je to protivník, ale takový, jenž se musí bránit. Avšak Amerika? V očích japonského lidu bylo chování Ameriky na lod ní konferenci jenom důkazem toho, že škodí druhým pouze z potěšení, ne z nutnosti. Poráž ka Japonců ve Washingtonu vyrazila v sudu díru. Amerika byla odedávna nepřítelem Ja ponska. Nyní se stala úhlavním nepřítelem. Byla nenáviděna, čím větší z ni šel strach.
Prostý a lidský T. G. M. Osvoboditelův tajemník dr. A. Schenk vzpomíná
V Lánech vytvořil si president Osvoboditel po chvatu prvních popřevratových let nový domov. Když v Praze byly skončeny audience a úřední porady, vybral sám knihy, které sl chtěl vzíti s sebou, a hned nařizoval odjezd do Lán. Práci věnoval president Masaryk celé dopo ledne až do 1 hodiny. Po prostém jídle při čer né kávě v halle u krbu, kde za chladného po časí vesele plápolal oheň z březových polen, pí-išla chvíle krásných hovoru. Ve větší spo lečnosti dával president Masaryk spíše k ho voru popud a sám rád poslouchal. Své srdce otvíral víc v užším kruhu při vzpomínkách z bohatého života od mládí a studií až po hi storickou cestu světem za naši svobodu. Když se myšlenky upoutaly k zápasům o pravdu, jež neohroženě vybojovával, nevzpfmínal ran, kte ré utržil. Jejich jizvy se dávno zacelily a neza bolely. Ve vyrovnanosti vrcholu života promý šlel znovu průběh bolů a posuzoval spravedli vě obě strany. Hlavní mu bylo, že pravda zví tězila. Slavná doba našeho zahraničního vojska o žila v zajímavých podrobnostech, když po ne dělním obědě, k němuž zvával členy hradní stráže, se hovor často obrátil k vzdáleným, ale nezapomenutelným časům. o 3. hodině, nejpozději o půl 4. odpoledne, seděl opět u stolu v pracovně, aby využil je ště času do odpolední vyjížďky na koni. Jen velmi naléhavá práce a nepříznivé počasí moh ly ho připravit o tuto část denního programu. Když na koni nebylo možno vyjet, vycházel do parku. Těšil se z přírody nejen v její pohodě a klidu, pozoroval rád zbízka hru a sílu žívlů. Za vlahého dubnového večera, když se rozpou tala vichřice, jež lámala celé haluze stromů, a každý spěchal, aby byl pod střechou, vyklouzl nepozorovaně ze zámku a procházel se v aleji starých kaštanů. Trnuli jsme strachem, ale vrátil se usměvavý a spokojený a živě líčil, jak to bylq krásné. President Osvoboditel přemýšlel a hovoříval o umění žít. Odpočinek a zábava po práci pat ří k pravidlům rozumného života, opravdový vztah k umění jej obohacují. Po večeři, prostší než oběd, uplynul večer v halle u krbu v hovoru s hosty nebo členy ro (Dokoněeni na str. 7;)
<;