Entered
as second class mail matter,
January
3rd, 1933 at West, Texas, under
the Act of Congress
of August,
24th, 1922. --··
ROŮNÍIC (VOL.) XXV.
f!.!!.'!.!!2.!!
IW~4i$Zi.lC...
:WWW
~
:r::=
WEST, TEXAS. ve středu
(Wednesday) 5. října. (October) 1937.
·~~~
,l"'IMlml:I'
!.... mi;•
"~
čiSLO 40. . . . . .z: ... ~IM
:W
•I
MŮŽE SE STÁTI I U NÁS4 ž DLOUHO předtím, než komunistická
U
revoluce v Rusku sesadila prozatímní vládu Kerenského a nastolila Lenina, dělníci zrušili všechna práva na soukromý ma jetek v průmyslových i obchodních podnicích. Krok za krokem se odborové organisace zmoc ňovaly závodů a v každém městě Ruska a v každém průmyslovém odvětví převzaly správu zvláštní výbory. Co dělal Kerenský za své vlády? Hledal kom promis. Snažil se spojit socialistické skupiny v jedno. Vyjednával tajně s konservatívcí a zpá tečníky. Snil o velkých napoleonských vítěz stvích. Řečnil o demokracii. Ve skutečnosti však neudělal vůbec nic. Vytvofil všechny pro středky lm své vlastní záhubě, a tyto prostřed ky ho také zahubily. Snažil se být populární na škodu veřejné mravopočestnosti. Ucházel se o přízeň nižších mílíonů, poslouchaje rád jejich potlesk. Zničil národní kázeň, hraje si se zá konem na žabky. Neodvážil se však vystoupit v cestu záhubným silám. Ty kráčely nezadrži telně kupředu. Byl jsem na schůzích ústavodárného sněmu. Zde byli shromážděni zástupcově ruského lidu. Bolševikové tvofili nepatrnou menšinu. Ale za chvíli zástupcově ruského lidu - podobně jako náš kongres - prostě jen seděli a čekali. Ko nečně se ujal slova předseda sněmu a mluvil na obranu ruského lidu. Tu se sněmovní míst nost naplnila vojskem. "Soudrnhu, už jsi mlu vil dost dlouho", řekl jeden voják. "Jdi domu!" Zástupcové ruského lidu se rozprchli, plní strachu. Silní mužové plakali. Vzpomínám si, jak jsem byl dojat sám - jaký mě pojal strach z marnosti. Menšina se zmocnila Ruska orga nisovaným útlakem. Zmocnila se výrobních a distribučních prostředku. Nejprve zrušili sou kromý majetek. Pak zničili lidská práva. Byl to konec nadějné cesty Ruska k demokracii. Co dělali inteligentní vzdělaní lidé? Co dělali podnikatelé a bankél'i? Každý se staral jen o sebe. Něktefi se pfldalí k bolševíkům, doufali, že tak je bolševici nechají žít. Někteří se sna žili zachránit, co se dalo. Něktei'í spekulovali s neštěstím země, hráli na burse se státními pa píry a obligacemi a keťasili se surovinami, když jejich ceny všude stoupaly. Od těchto lidí nevyšlo ani jedno činorodé slo vo, ani jedna činorodá myšlenka. Dokonce i je jich noviny přestaly otiskovat zprávy jim příz nivé, poněvadž reportéři a spisovatelé byli or ganisováni v odborových uniích a noviny při nášely jen takové zprávy a názory, jaké jim dovolily unie. Jestliže odmítli psát podle nich, unie prostě odmítly noviny vytisknout. Každou noc byly kavárny plny buržoasie. U mělci zpívali humoristické písně na Lenina a Trockého a obchodnici a průmyslníci s nadše ním tleskali. Budou vydělávat peníze, tušili, a málo jim záleželo na tom, jaký politik je prá vě u moci. Na konec neměli nic. Vzali jim majetek, lid ská práva, ano i život. Mnoho jich poslali do koncentračních táborů. Později jsem se stekal s mnoha jejich ženami a dcerami v Charbinu,
Georg E. Sokolsky. Pekingu a Šanghaji, kde si byly nuceny vydě lávat na živobytí jedinými prostředky, které jim zbyly. JI'
Hlavní Uřad . S. P. J. S. T. jménem členstva čsl. vládě a národu projev hluboké účasti nad odchodem
posílá
prosidenta
Osvoboditele
Houston, Texas, 4. i'íjna 1937. MUDr. Karel Hollnb, konsul Republiky československé,· Houston, Texas. VM,ený pane konsule, Hlavní Ůřadovna Slovanské Padporujtcí Jed noty Státu Texas, jménem 159-ti řádu a čtr nácti tisíc členů této Jednoty, dovoluje si Vás požádati, abyste na příslušných místech tlu močil naši upřímnou soustrast vládě a národu Republiky československé nad úmrtím jejího velkého muže, Presidenta osvoboditele TATÍČICA TOMÁŠE GARRIGUE
MASARYKA,
jehož záh1ý charakter budil úctu u všech ná rodil a jehož památka z dějin lidstva nikdy nevymizí; jehož budou ameríčtí Čechoslováci vždy vřele a s velkou úctou vzpomínati. Odešel ten velký muž, [enž vykonal velké dílo, které přineslo našim krajanům ve staré vlasti to, co my si zde nejvíce ceníme, svobo du a samostatnost, vládu lidu pro lid. A my, američtí Čechoslováci, jsme hrdi nad tím, že nám bylo popřáno aspoň jen maličko spolu pracovati s velkým mužem; a že naše Slovan ská Podporující Jednota Státu Texas jako ce lek se na této práci podílela, jest pýchou všech naštch členu. Vyslovujíce náš hluboce cítěný žal nad od chodem muže tak ryzího charakteru jako byl náš Tomáš Garrigue Masaryk, kterého i Ame ričané vzpomínají s velkou úctou, stotošňuií ce jej s nesmrtelným Otcem naší nové vlasti, George-m Washingtonem, jsme přesvědčení, že jeho nástupce, Dr. Eduard Beneš, bude se tčšiti té oddanosti a úctě národa jeho, jaká byla projevována zvěčnělému tatíčkovi Masa rykoví, Přejeme jemu a jeho vládě a kraía nům ve staré vlasti mnoho zdaru do budoucna a Tatíčkovi Masarykovi jeho odpočinek. Za Slovanslrnu Podporující Texas:
Jednotu Státu
c. H. Chernoský - předseda, Štěpán Valčík místopředseda, J. R. Kuběna - tajemník, Ed. L. Marek-účetní, Fr. B. Steiner - pokladník, Aug. Kacíř - právní rádce.
Věřili, že bolševici nemohou na konec zvítě ziti. "Sedláci si nedají nikdy vzít své statky." "Hlad přívede dělníky opět k zdravému rozu mu." Všechno toto utěšováni však bylo marné. Or ganisovaná menšina aoustředíla své úsilí k u chvácení majetku a vlády. Většina se starala o všechno jiné, jen ne o obranu práv a majetku člověka. Menšina rozdrtila většinu proto, že jen menšina věděla, co chce. Většina byla po drobena, protože nevěděla, že je třeba zorganí sovat se a bojovat, aby se udržela. Probudila se, když už bylo pozdě. Viděl jsem to všechno. Od července 1917 do 'břesna 1918 jsem pozoroval tento vývoj. Ať si ti, kteří znají lidskou historii jenom z knih, věří, že je možno dělat kompromisy s nejdůle žitějšími zásadami lidského práva. Ale já jsem viděl, že se do tavícího kotle kompromisu pří míchávalo i mnoho jedů. Na některé otázky se můžeme dívat jenom s jedné strany. Nemůžete vidět zloděje, jak vám krade stříbrné náčiní, a uvažovat o druhé stránce otázky. Neodvážíte se ficí o únosu dětí, že "snad je to pi'ece jenom dobrá věc." Přesto však uvažují lidé o stejně těžkých zločinech: "Možná, že to má i druhou stránku." Vzpomínáte si na Miss Perkinsovou, jež uvažo vala o možné oprávněnosti stávek se založe nýma rukama? Takové věci právě vyhazují cel lou civilisaci do pověti"í, právě tak jak:o plyn v Texasu vyhodil do povětfi,školu. Když tak píši o oněch dnech v Rusku, my slíme na všechny ty konfiskace majetku u nás. A na kompromisy, které děláme. Stávkujicí u Chryslera píší guvernérovi Murphymu, že si ho zvolili a že musí sloužit jejích vii.li. Jak často se vytýkalo Kerenskému, že ho k moci vynesli vojáci a dělníci a že je musel poslouchat! Revoluce se podaří, když organisovaná men šina uvidí, že většina je rozti'íštěná, zmatená a bez dozoru. Potom je revoluční taktikou menši ny svést pozornost většiny na vedlejší problé my. To se dělá tak, že se troubí a bubnuje o pokroku a liberalismu. Menšina využívá bídy, vytvořuje stále nové problémy, zaměstnávající většinu, a vysmívá se základním pravidlům a zákonum. A těmito triky se dají chytit všichni. lidé a sklánějí se pi'ed zlatým teletem hmnán ních zásad. Příliš pozdě poznají, že tato zdů razňovaná humanita jen jen pozlátkem, jen rouškou při uchvacovací moci. Menšina stojí na ramenou těch, které vodí za nos, jen tak dlouho, dokud poti'ebuje ochra: nq. Když je dosti silná, zničí pilíi'e, na kterých se dostala k moci. Víte, že v Německu byli židé, kteří v prvních Jeho dnech sloužili nár. sociali stum za takové pilíi'e? Kde jsou dnes? Americký lid si ještě neuvědomuje, že je v první fázi revoluce. Ale všechny zkušenosti s revolucemi ukazují, že zabrání soukromého majetku nezákonnými bandami, před kterými je vláda bezmocná, je první velká bitva ke zni čeni každé vlády.
•,