15 RAT R.. 5 T Entered as second class mail matter, January 3rd, 1933 at W eat, Texas, under the Act of Congress of August, 24th, 1922 (7i sLo WEST TEXAS, ye stiedu, (Wednesday) 17. cervenee (JULY) 1935. ROL;NIK (VOL.) XXIII.
STO DVAMEDESAT LET JUNGMANNOVitH. NE 16. eervence je tomu stodvaa geciesat let, co se norodil Josef Jungmann, D syn hudlickeho roinika. Kdyt se vlivem rukopisneho boje podni ceneho C-ebauerem a Ma.sarykem hioubeji, podrobneji zkoumalo hnuti obrozenske a hdyt pri torn zkaumani mimo line zaskvela ,_e zvkgenkm leskem postava Dobrovskeho, bylo jen prirozenkm ditsledkem, 'ze tim utr1)61 Usudek o jeho protichadci Jungmannovi, zviagt' kdyt ty i ony nazory a nauky Jungmannovy byly usveddeny z ornylu. Jungmann v soudobYch sporech o deskou prosodu stal proti Dobrovskema v dele tech, kdot, • odmitajice ver g prizvuenk, hajili umelej giho, ohtitheigiho verge easomerneho ale ver g easonrernk ukazah se pak brzy bYt nemotnk pro na ge basnictvi. Jungmann, nedbaje kritidhosti, neptihliteje ke spolehlivosti pramenU, clovedl o prvnich, bajeenkch staletich nagi historie mluvit tak, jako bychom bkvali tehay la pokroeilkm kuturnim narodem vyspeieho statniho, politickeho, duchovniho tivota, ale prisna, vecia dala postupne vie a vie za pravdu Dobrovskemu, kterk tech blahovkch, nidim neprokazanYch pohadek nesnesl. Jungmann, josefinskY osvicenec osmnacteho veku, voitairovec, rozumovk theista, od/nit' v "Historii Ceske literatury" na ge "galenstvi", ktere hubilo narod nesmysinYmi theologickyrni rozkoly, ale zrovna husitstvi, stoic) se narodu na vtdy nejkrasnej gi jeho vzpoininkou, nejeetnej gim jeho zasahnutim do svetovkch dejin„ jehot svrchovanou hodnotu by byl mei Jungmann pochopit. V za.kladnich vecech se takto minout spravneho 1,tanoviska, to neziskava nikomu prava k velhem. uznani, a neni divu, ze bylo novejgimi lidmi Jungma,nnovi skuteene odpirano, jakoby si bylnedobyl zasiuh zcela podstatnYch. Mezi nimi na prvnim miste uvadeji se nuthe dva prosluie preklady, preklad Miltonova "Ztraceneho raje", vypracovank od r. 1800 do roku 1804, a preklad Chateaubriandova di-ogskeho romanu "Ataly" roku 1805. Jungmann prelotil take jina basnicka dila, Schilleravu rozsahlou a mohutnou "Piseri o zvonu", Goethovu klasickou idylu "Hermanna a Dorotu", vynikajtai nemecke Valiady, stale vaak priklada se nejvetgi duletitost prelotenemu "Ztracenemu raji" a "Atale". Dilvody a pohnutky, prof Jungmann zrovna to ove dila, vybral k prekladatelskemu pokusu, vysvetluji se riane z easovkch s.merir -- jiAo jest, to obe jsou nabotenskeho razu a v obou nabotenskkm razem pronikaji kulturni tivly nove se derouci k platnosti. Obe basnicka dila pnou se s nepoddajnou dobyvatelskou odvahou k nejvygg im myglenkam, vznetum, frkoltim a tu dobyvatelskou odvahu chtel Jungmann voekovat na g mlad'ounke, krotce klidici literature, vytknout ji dle, naznaelt miru pro rozmach kridel, vytovit presveddivk priklad, at kam si mohou troufat basnicke schopnosti jazyka chude 2'ivoi"-icillo Jungmann je nrnel poznat, ro-
zehrat se pro ne a pro jejich tvurci motnosti„ zaplat pro ne laskou a plodnou touhou, pomoci jim k •rozkvetu. Tam, kde Dobrovskk videl ee gtinu u konce jejiho vzrtstu a. urdeni, Jungmann, "Miadori", vycit'oval kypivou, jarou mizu jazykovou ktera ma teprve hnat do pupencit a tlaeit se k yydani bohateho, sladce syticiho ovoce. Pochopil, vroucneji, net jini v tu osudovou chvili, ze irrodnk rozvoj jazyka tavisi na velkkch myglenkokYch popudech, a zjevil svkmi preklady, ze velkkmi my glenkovkmi popudy jazyk nahle procita k netugenkm divdm, to naleza slova, jicht nemel nebo jiciat zapominal, ze s nenaddlou obratnosti kuje vety, prutne, zvlagtni„ pine, o jakkch se mu dlouho nesnilo." V tom smyslu Jungmann dirsledne pokraeoval s pribkvajici uvedomelosti, kdyt skladal svou "Slovesnost", vy glou po censurnich priltazich a k.rtech r. 1821 jako Skoiska udebnice o literarnich druzich, kdyt se treastnil Preslova vedeckeho easopisu "Krok" (" yetejneho spisu vgenaueneho"), poeateho r. 1821, kdy2 o etyri leta pczdeji vlastnim nakladem vydal "Historii literatury Ceske", obsahujici "soustavnk prehled spisu eeskych s kratkou historii narodu, osviceni a jazyka". Slo, jak to formuluji predni dejepisci nagi literatury, o znazorneni Ceske vedy, o snahu, aby nagi vedci byli prinuceni ye sve vede po Cesku myslit, eeskYm lidem ji sloutit„ a zraddil se v torn podle tYcht dejepiscir romantickk nacionalism, kteremu jazyk zejmena u Jungmanna byl tak gtetejnou siotkou narodnosti, ze teprve, kdy2 ho utival pro vgechna odvetvi civilisace a kultury, mohi narod bkt nazkvan narodem. Dal o tom Jungmann ve "Slovesnosti" durazne promluvit Antoninu Markovi ("V jakem jazyku v 6echach psati naleti"), a sam pak u2 "Historii literatury Ceske" psal tak, jakoby ani jinak nemohla bkt napsana netli desky. Je-li to nacionalism, ze se matergtina ma zaskvet jako 'tee dokonale uzpirsobena ke katde kulturni potrebe„ byl Jungmann avgem typem nacionalisty usilujiciho aby na prospe'ch destiny vypudil u nas nemdinu ze vgech panskkch, vladarskYch drtax, ktere si osobive priviastriovala a ktere se ji prilig ochotne zustavovaly. Ale vime, pustil-li se Jungmann do skladani ptvodnich basni, ze robil bud' znelky nebo se tutil v indickYch girkch rozme'rech, do nicht vpravoval allegoricke videni o Krokovkch deerach, nebo se rozbihal na lehkou, krepce tepouci romanci o Oldrichovi a Botene ("vig ty, kde selskou diveici vzal knife za, tenu ?"), vtdycky si obral ureitou, vyPestavanou snickou formu, aby na, ni zkusil svfij A tak i "Slovesnost". neni u Jungmanna jen knihou pro gkoiske poueeni, dk ge radosti z novkch, jinkch a jinkch basnickYch forem tu radost tet vnuka, je nabadavou programovou knihou pro umelecky cvik jazyka, jenz ma, budoucne svou zdatnost a krasu rozvinout v tolika, vymahavYch ftt yarech s jasnYrn ye-
domim, co se v nich pro svetova meritka musi pc) eesku dovest. Podivame-li se s to stranky na "Historii literatury eeske", na ty pamatne fivodni stab, jet predchazeji jednotlive oddily, shiedame, jak se daval Jungmann unaget tokem vet a slov, jak mnohem vice netli pravda, veci same tegil ho raz a zprlsob vkkladu, jak se libilo, to maze v Ceske knite tak vysokkm slohem pojimat a vyjadrovat ueenosti, ktere musil z listfr dejin, bud' prazdnYch nebo nedostateene prostudovanYch, jen uhadovat. Byl tu Jungmann zakla,datelem a prednim podnecovatelem one nagi literatury, ktera, ve Vrchlickem dostupovala vrcholu a v nit vecnk obsah byl spige jen priletitosti ku produkovani rozmamite, hojne basnicke a literarni dovednosti jazykove. Nikdo jako Jungmann nebyl povolan, aby nezastra gen nesnazemi, udelal prvni rozsahlk, pokud mane. vyderpava• jici slovnik eeskYch slovnich zasob, v nemt opravdu vgecky nage jazykove potoky a reky v more svedl snahou obrovskou. Jako k "Historii" dostal se Jungmann i ke "Slovniku" ad soukromeho sbirani j azykoveho materialu pro svirj osobni rozhled, sotva predvidaje, co z toho vzejde, joke nesmrtelne„ epochaini ftikava se obyOejne u "Slovniku", to Jungmann vykonal v nem praci, na kterou jinde museji bYti cele akademie po leta pilne zaPfatene, — nesmi se ph torn zapominat, to Jungmann mei ji usnadnenu mengi ni roz,lohou destiny. Jeho "Siovnik" v gak ne-freinkuje ani dnes je gte jako pouhk slovnik, vzruguje pri kaidem otevreni jako nejzajimavej gi eetba o slovech, ktera se rozehravaji rozlienkmi, mefravYmi, pestrYmi barvami a lesky v nich utajenkmi, prozrazujice sve skryte sily a viohy. Prase Vrchlicky umel tak svirdne mluvit o brougenkch drahokamech slov, v jejicht hranach se lamou paprsky do sterYch trpytu a adstinu: tak nejak je tomu v 'Jungmannove "Slovniku", v ten do-. jem vyznivaji jednotlive jeho odstavce, jak jsou sneseny a uskupeny. "‘Tichkm geniem" pojmenoval Kollar Jungmanna mysle na to, jak rad se on zahrabaval do sveho vedeckeho a literarniho zaniest/rani, v Ustrani od ostatniho sveta a verejnosti. "Tichk genius" byl skuteene tichk, pronika nati literaturou at do dnegka skoro nepozorovane" jakoby ho nebylo„ adkoli bez ho by byla nedogla tam, kde jest. Obrozenemu narodu bylo treba viry v tive, v gemu dostaeujici schopnosti otcovskeho jazyka, Jungmann tu viru v nem budil a posiloval. Obrozonemu narodu bylo treba poznani, to mezi evropskkmi narody jako rovnk mezi rovnYmi zasiuhuje it jen ten narod, kterk si vypesti svfij jazyk tak, aby v nem mohl slovit a vytvorit v*Seeko sve svetove kulturni poslani, a Jungmann k tomu poznani merou zvlaST rjrznaenou. To svetove kulturni posiani jiste je gte prijde a bude mool LYt vyreeno jen tim jazykem, jejz Jungmarin 11611 milovat hlubokou, podrobnou znalosti.