-·--
._§_RAT '~~,-
.s T_'{_
...,.,,....,,,,,."."~·-,..;,o..:t:r,'*'_..
Entered as second class mail matter, January 3rd, 1933 at West, Texas, under the Act of Congress of August, 24th, 1922 R.OůNiK (VOL.) XXII.
WEST,
TĚXAš, ve Štfe·d~(W~yf-13.
"terviut
(June)
1934:
.. čisLo-ái.-
!!!!!!!!!~!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~--~~~!!:'!!!~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
ČERVENÝ
LE:w1s
SAUK CENTER"
"The New Yorker".
S
INCLAIR Lewis je jediným Američa nem, který obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Když mu byla cena uděle na, zpocený newyorský korespondent stock holmského listu, všecek rozpálený touto zprá vou, dosáhl Mr. Lewise telefonicky ve West portu v Connecticutu. "Dostal jste Nobelovu cenu!" křičel vzru- · šeně. "Že, jo?" odpověděl Lewis. "Neříkejbe!" My slil, že si to z něho tropí šašky jeden. z jeho kamarádu. "Poslyš, Berte," navázal opět, "tvfij švédský pi·ízvuk nestojí za nic. Ukáži ti to sám." Opakoval mu pak jeho slova pří zvukem, který byl švédštější než mluva Švé dova. Vyjevený zástupce listu zavolal si ko něčně k telefonu nějakého Američana, aby ten sám Lewisovi sdělil novinu. Když se Le wis počal vzpamatovávat z překvapení, za volal si telefonicky Mrs. Lewisovou, která by la právě v New Yorku. "Dorotko," zvolal, "ach, Dorotko!" Myslila, že onemocněl a poděšena, rychle se ho otázala: "Co se děje?'' "Dorotko, dostal jsem Nobelovu cenu. "Dvě leta manželského života navylda Mrs. Lewi sovou ironickému žertování a parodování. ''Ale jdi, opravdu?" odpověděla nedůvěří vě, "To je krásné. Nu, já mám pro tebe ta ké novinku. Právě jsem dostala podvazkový rád." Takovým způsobem přijali vítěz a je ho žena oznámení o Nobelově ceně. Mr. Le wis byl již předtím odměněn Pulitzerovou ce nou a s pohrdáním ji odmítl. Nobelova ce na učinila jej světovou osobností. Lewis se narodil před 49 lety v Sauk Cen ter, městečku na větrné mínnesotské prérii. Jeho otec byl venkovským lékařem, unavený n vyčerpaný provozováním špatně placené prakse, kterou vykonával na vzdálenost mno ha mil v řídce osídlené farmářské krajině. V Sauk Center byli městský bankéř, obchodní ci a majitelé půdy významnými osobnostmi - oni i jejich rodiny. Byli majetníky bu dov, jim patřily hypotéky, uvalené na farmy, oni. půjčovali peníze, mluvili o dolarech a o zlepšení obce. Lewis byl velmi citlivý mla dík. Pozoroval, naslouchal a pamatoval si to. Pohlížel na městské notábly s obdivem a zá visti. Jeho představa o úspěšné kariéře zau jímala v sobě pohodlný, rozsáhlý dům, jem nou ženu, pěkné auto, hezké děti, velikou ži votní pojistku, venkovské kluby, vlídné přá tele v každé ulici a ředitelské místo tam i on de. Pro Sinclair Lewise to by však nicméně neuskutečnitelný obraz života. Byl hochem s úzkým hrudníkem, přllíš vytáhlým na svůí věk. Nedostávalo se mu tělesné síly a nestál za mnoho v chlapeckých sportech. Měl rád knihy, zvláště romány Waltera Scotta, a hltal vše tištěné, co mu přišlo do ruky. Doma na podobil posměšně význačné měšťany rod ného města. Pozoroval hubené tváře obchod nikíi i odlesk vypočítavosti v jejich očích, ob-
ehodní cestující s jejich skleněnými déman ty a frivolními způsoby: městské vychlouba če a politické nadhaněče; upejpavé staré pan ny, pronášející ubohé jalovosti na schůzích ženských klubů, Již jako hoch toužil psáti o těchto lidech. V 18 letech vstoupil na universitu v Yale s nějakými 20 dolary v kapse. Znamenalo to zápas o peníze, aby se protloukl, avšak roku' Hl07 dosáhl hodnosti bakaláře svobodných u mění. V Yale se mu dostalo pfozdívky "Čer vený" pro červenavý odstín své pleti. Po ji· stou dobu se Lewis protloukal jako bludný novinářský reportér, Po řadu let zastával podřadná místa v nakladatelstvích a redak cích magaaínů, Jednu dobu žil v prázdném pokoji, sám si vařít svá jídla (někdy.) sám
Jazyk mateřský, t,¢ jako 1m,střeclek dorozumivaeí, jest in tímuě spojen s myšlením, cítěním a ce lým duchevnim a. kulturním životem jednotlivců a národů;; tou měrou, jakou se národové v Evropě zúčastnili kultul' ní práce, jak práce ta 1>okračovala a jak se zdokonalovala, jazykové se stá vají kulturně bohatšími a cennějšími, a nastává kulturní rovnoprávnost ja zyků, odpovíclajicí }lolitické a meziná rodní l'ov11opl'ávnosti národů, l.\fodel'ní depravní 11rostfodky umožnily částem národů, ovládaných různými státy, kul turní jeclnotu - nárcdnost stala se u vědomělou mocí, jazyk jejím exponen tem, a líteratura. v nejširším slova smv slu stala se výl'azem a nejplatnějším ol' gánem národnosti. Masal'yk: Nová E,Topa. si pral a vypomáhal si psaním povídek a bá sniček. V létě roku 1913 se stal redaktorem Publíshers' Newspaper Syndicate a v tom to zaměstnání napsal větší část svého prv ního románu Náš llai1 Wrenn. Když byl ten to román napolovic hotov, odnesl jej F. A, Stoke.$OVi, veteránu mezi vydavateli, aby mu jej posoudil. Mr. stokes mu rukopis vrátil. "Z vás nebude spisovatel," prohlásil roze chvělému autorovi. "Kd,Ybychbyl vámi, ne chal bych to běžet." Nicméně Mr. Lewis ro mán dokončil Harper and Brothers vydali jej roku 1914. Přesto však brzy zapadl a byl slušně pohřben. Během dalších šesti let vy dal Lewis řadu knih; všechny byly psány jemně, avšak nedostávalo se jim mohutnosti. Roku 1918 počal pracovati na Hlavní ulici. Měl v úmyslu, že to bude dílo pohrdavého vzdoru a současně jeho poslední kniha. Do šesti měsíců po- jejím vydání byl Lewis neí známnělším americkým autorem. Až dodnes
""
bylo jí prodáno více než 730.000 výtisků, ne počítaje v to prodej v eízíně. Roku 1922 byla následována Uabittem, jehoi;í se 13rodalo350.000 výtiskú. Až do minulého roku pět jeho nejúspěšnějších románú vyneslo jejich vy davateli asi 3,500.000 dolarú. Ty všechny vzaly svt1j púvod v Sauk Center, i když místo ro· mánového děje jest dalelrn odtud. Celé ty skupiny živých postav jsou občany Sauk Cen tel'tl, přenesenými v jiné prostředí. Lewis nepracuje zpúsobem náhodným. Když se pÍ'ipravoval k psaní Babitta, vypracoval si mapu vymyšleného Zenithu a to tak ve likou, že ,mu pokrývala desku psacího stolu. Na ní byly pojmenovány ulice a hlavní bu dovy a obchody byly zalcresleny ve správném měřítku. Když měl v mysli vypracovánu zá pletku, počal si připravovat obsah a součas ně si sepsal krátké životopisy všech hlavních postav. Ty obsahovaly takové množství látky, že se nijak ani nevešla do knihy. Sinclair Lewisovi jest nesporně obtížno ží ti ve zředěném ovzduší, jaké obklopuje nosi tele Nobelovy ceny. Ač je při zvláštních pi'.·í ležitostech velmi obratný, Lewis je od pří rody plachým a nejvýš citlivým člověkem. Nerad se setkává s cizinci; nenávidí veřejná shromáždění a veliké bankety. Kdylcolív jej okolnosti postaví do situace, která je mrzu tá, jeho vnitfoí nesnáz pravděpodobně uvede jej v činnost a vyvolá proslov, který, nevzbu dí-li pohoršení, zůstane alespoň dlouho v paměti. Když jest pozván do cizino domu na večeí-i, je více než pravděpodobno, že pojed nou zmizi a bude nalezen spící v něči lož nici. Vymýšlí dramata, která vznilmjí v dlou ho trvajících stavech, ve kterých ve Lewis vžívá do jiných postav a nikdy i.i nejste ji sti, je-li právě Sinclair Lewisem nebo někým jiným. Jednou došlo k pamětihodné spole čenl$ké večefl, kdy si vzal do hlavy (než se nu ni dostavil), že bude jednati jako Calvin Coolidge. Cizi osoby, pi'ítonm.é u večeře, my slily, že jeho nosový přízvuk, suchá řeč a realrnionářské názory jsou pi'.·irozené. Když odešel, mystifikovaní muži i ženy, seskupení v kroužky, roz1nlouvali o něm. Nebyl na prosto tím, co očekávali. Jeho mimické mož nosti jsou rozsáhlé: dovede napodobiti lor da Roberta Celia a Burtona Rascoe, Ednu F'erberovou i Tonyho, italského prodavače ovoce. V hloubi jest Lewis solidně buržoa.sní. Má rád pozemli:.ya zástavní listy a konta v ban kách. Nesmírně se obdivuje vyššímu vuclcov skému typu podnikatelfi, lidem, kteří vydě lávají mnoho peněz a maji úspěch. Představ te si maloměstského agenta s pozemli:y,kte rý 'má náhodou ohromně představivého du cha tvořivou literámí mysl, vzdorný pocit poh~·dáp.ípro vše konvenční, a máte hrubý, ač dosti přesný nárys jeho masky. Jest ji stým druhém lidského hlavolamu, který je nádherný, když jej pozol'ujete.
.