Entered ROČNÍK
as second class mail matter,
January Brd, 1933 at West;, 'I'exas, under the Act of Congress
WEST, TEXAS, ve středu,
(VOL.) XXI.
(Wednesday)
2. srpna
(August)
1933
of August,
24th,
1922 č"ISLO 38.
Násilím? lidská činy mají svů] původ v rnysli. Napřed myslíme a jednáme. Člověka nemůžeme po suzovati jako viditelný ;.,;jev, nýbrž jako bytost, která myslí, chce a jedná. Odmy sleme si myšlení a chtění a dostaneme 'mrtvolu beze všeho významu. Feuerbach pravil, že člověk je to, co jí. Tím se stal duvchovním otcem marxismu a hmo tařského pojetí života. 11ekl bych že člověk je to, co myslí. Celý viditelný svět i lidské tělo má jen ten význam, aby nutkalo k myšlení a chtění. Mysl člověka jest tajemné ústředl, z něhož vyvěrají pozdější činy. Dítě a člověk pudový dá se vésti vším, co vstupuje do jeho mysli, člověk duchovně probuzený přemýšli, hodnotí a dává na sebe půso biti jen těm vlivům, j pokládá za do bré. Člověk tím, že myslí, uvádí v činnost neviditelné síly, stává se jejich vlád· cern. Můžeme svou mysl uzavříti nežá doucím vlivům tak dokonale, že tam nic nevítaného vniknouti nemůže, Vědomá činnost člověka vychází 1.e středu lid ské mysli, a to jest pravý člověk. Toto pravé duchovní "já'' nemůže býti určo váno žádným vlivem vnějším, ono jest zákonem samo sobě a jest svaté a doko nalé. Ovšem velká většina lidí svou pra vou podstatu dosud hledá. Nic, co je kolem nás, nemůže nás násilím donutiti, bychom jednali předem určeným způ sobem. Přfklad : Stojím u růžového keře. Ta růže mne nemůže nikdy donutiti, a bych ji utrhl. Napřed musím pojat my šlenku, chtít, uvolnit jisté síly, pak te prve zvednu ruku a utrhnu. A co naše tělo? To neurčuje naše myšlení'! Tělo znameňá souhrn pudů, Tyto pudy, třebaže jsou namnoze velmi mocné, ne určují též nutně našeho myšlení, toho pravého středu naší bytosti. Ghandi um fo hladem, bude-li chtít. Jestliže tedy praví deterministě - to jsou ti, co tvrdí, že člověk je bytost, jednající nutně pod· vlivem okolí a těla - pak to praví pro stě proto, ~~e o svém skutečném, duchov ním "já" ničeho dosud nevědí. Pravý vnitruí, duchovní život znamená úplné "dokonalé oproštění se od vnějších vlivů. To ovšem neznačí potlačení života, ný· ll1'ž jeho zeaileni. Tento psychologický fakt musí nám býti východiskem při chápání dalšího. f
ŠECHNY
.me opravovat a pi·eměúovat a toužíme, by se dálo podle naš! vůle. Kde ne můžeme dojíti cíle po dobrém, chápe· me se násilí. Tento due h násilí proniká náš život soukromý i společenský, Pozo· rujte život rodinný, 7.Í vot v obci, v po litice, ve státě. Vtíude dlst.át, poručníko vání, násilí. Ba došlo to už tak daleko, že ani nedme, zuásilňujeme, a i·íká me, že se bráníme . My sic můžeme ná-
Volnost - rovnost
_I
bratrství! Heslo, které tl'ysklo z Velké Revoluce francouzské a :du.talo hybnou s.ilou svě· ta ,uchvacuje národy, otl·ásá sta1·ými spo• lečenskými řády a tvoří riový život, nový svět. Ač stal'é, je stále nové, a čím Úsilov· nějí se je lidstvo snaží uskutečniti, tím úsilovněji se mu oddaluje . . . Vyja4řu· jíc smysl života, krásu světa a štěstí lid· stva ! Svobodu, volnost, dobývá každá lid· ská revoluce; cestou k r<>lluosti je bohat• ství. A sbťatření národů: volných a rov• ných, toť vččný ideál lidstva. A p~ece heslo toto, vyjadřujíc nejvyšší ideály, mu· sí" se opříti o skutečný život lidský, zmí· taný pudem sebezachování; zvítě.zí-li v tomto boji pudů: láska v každém jednotliv ci, přestane i volnost, rovnost a bratrství býti heslem, nle budou skutkem, náplní života, vl'cholem lidskosti a štěstím -
bíjela tvurčí činnost dítěte, dítě bylo ma teriálem, do něhož se vědomosti vtlou kaly. V moderní činné neb pracovní ško le je dítě a jeho tvť1rč5, myslivá činnost sl·i·edem a učitel opatfoje toliko podně ty a podporuje tiamočinnost: dftěte. Učitel musí vnést do výchovy v.íce spal'tánské prostoty i pevnosti, musí di tě hledět pfosvědčit, že pevná ruka ne· ní nástrojem tvrdélw srdce, jak se myl· ně myslívá, ale spíš vykonavatelem větš.ího a silnějšího srdce než ruka mék~ ká a povolná. Jiný z.i<W, kbu·ý nasvědčuje tomu, že se začíná chápat význam beznásilnosti, jest podmínečné odsuzování u s o u cl ťt . Odsoudí~li společnost zločince a uvězní ho, jest to obyčejné starozákonní: oko za oko, zub za zub. Zločinec se uvězně· nim nezmění, spíše r.anevh.:i na lidi. Ro zechvějeme-li v jeho nitru to lepší a dá~ me mu možnost, aby se poznal, jistě se pozná. V po::;leduí době nejlepší lidé usilují o odstranění tre.:1tu smrtí a též u nás v době pNtomné pl'i zpracoviivúní nového trestního zákoníku uvažuje ::;e o tom, aby se trest smrti omezil na nejmenší míru a soudy měly v jistých pi'·írnidech samy možnost udíleti milost. Be'.,másil· uost není citlivítstkáfotví, nýbrž fa kt, vy· pJývající ze struktury lidské duše.
., Starověky mudrc Plato povídá, že ži vot je ropo2tmínání. Zijíce tedy život, hledáme v hlubinách svého "jú"", co je lepší a světější než všechna hamižnost tohoto světa. V mravním životě nesmí me míti autorit a musíme být autoritou sami sobě. Kristus znal dokonale lidskou sílím le·ccos dokázat a historie ukazuje, duši a věděl, že podstatou její je bez že jedind násilí.m ovládali celé národy, násilnost a proto sám nikdy nikoho 11e ale byli páni a oll·ocL Všichni lidé znásilf10val a ne,mal též t. zv. spravedliBi přejí,. aby bylo Ciobi'e na světě, jenže vé obrany, on jenom vzal a ukazoval: jedni se domnívají, srnlají na zem kdo .můžeš chápati, chápej. Jsem si vě království boží násilím. Rul-lko ::;e svý.m dom, že největší pfokážkou uplatnění "komunismem" budiž nám výstražným beznásilnosti, je spravedlivá obrana, již pNkladem. Jestli vúbec k<lo, pak v prvé velká většina lidí přijala za nwavní pfl fadě čtenáfl ethického listu musí pocho· kaz, ale konstatuji též, že nevstoupíme pit, že násilí jakéhokoliv není cesta do do božího království, ·neodložíme-li jí , ráje už v dťtsledku toho psychologického a nezačneme žít život beznásilný. Je faktu, jejž jsem osvětlil. známo, že mravní názory lidstva se vy víjejí a mnohé příznaky nasvědčují to Zdá se a jisté :t,jevy tomu nasvědču jí, že se začíná chápat, že metodami ná mu, že i spravedlivá obrana jako mrav· silnickými nikam nedojdeme a že musí· ní pí·íkaz a zároveň šfroky pytel, do ně· A nyní pozoruj me svů] život. Všichni me praktikovat be:tnásilnost. Modemí hož se dá všeclnrn darebáctví vecpat, se che erni uplatniti, Pud sebeuplatně pedagogika za vrhla jíž násilí na celé bude opuštěna a uplatní se beznásílnost, ní vlastně naše sobectví - pudí nás čáře. Stará škola, vážila si veln1i poře· kte1·á jedině kotví v duchové podstatě z jedné situace do druhé. Všechno ch.ce- kadla: "Metla vyhání děti z pekla", u- člověka. růží
<I.i,