Magazín Radost 1/2021

Page 1

Radost Číslo 1/2021

Magazín pro přátele SONNENTORU

#tadyrosteradost


Nahlédněte do obsahu O SONNENTORU 4–7

Sním o tom, že jednoho dne budeme žít v harmonii s přírodou

Okénko k pěstitelům 12–13

Josef Dvořáček o podnikání SONNENTORU 18–19

Revoluce v obalech

22–23

Udržitelnost našemu podnikání dává smysl

Martina Viktorie Kopecká 16–17

26

27

30–31

34–35

36–37

40–41

24–25

Odpovědný přístup k lidem a životnímu prostředí

Hýčkejte si své vztahy a věřte ve světlo, i když je ještě tma

Vít Janíček: biopěstitelem šťastnou náhodou Naši hrdinové, naši biopěstitelé Poznejte osobnosti s velkým srdcem

Co se u nás děje 14–15

32–33

Máme plán BEE, nebudou-li včely?

Je důležité znát svou cestu

Firemní kultura v SONNENTORU

Bylinkový ráj SONNENTOR Voňavý turistický cíl

Jaký vliv mají pesticidy na včely?

Kde byste plast nečekali?

Tipy a recepty

Pavla Wernerová

Vlastní zahrada od semínka

8–9

Semenaření a semínkové banky

Tentokrát něco o uhlíku

28–29

Tomáš Mitáček

Jak naučit děti zdravě jíst a pít

38

Margit Slimáková

Z fotografa obchodníkem: 30 let Country Life Otakar Jiránek

39

42–45

Radost versus radovánky Tomáš Hajzler

46

47

2

Pěstitelský projekt

Na návštěvě u našich biopěstitelů

K našim obalům přistupujeme odpovědně

Zajímavá témata 10–11

20–21

Rumunsko, tady kvete radost

Objevte barevný svět Biorarášků Nová řada produktů pro děti hraje barvami

Kytice chutí

Směsi květů a koření

Pampeliška

Přírodní lékarna

Napříč světem s vařečkou v ruce Novinky v řadě koření

Recepty

Nápady na každý den

Šálek, který zahřeje Ruční práce

SONNENTOR Adventní kalendář® Naše nejlepší biočaje v jednom balení


O SONNENTORU SONNENTOR je dnes předním evropským zpracovatelem bylin, čajů a koření z ekologického zemědělství. Suroviny pro výrobu pocházejí z přímé spolupráce s místními pěstiteli. Filozofie firmy je od samého začátku postavena na základech trvalé udržitelnosti a vysokém podílu ruční práce. Díky tomu mohla firma vytvořit přes 160 pracovních míst. Ve výrobním areálu firmy v Čejkovicích na jižní Moravě je možné navštívit zajímavý turistický projekt Bylinkový ráj SONNENTOR a zúčastnit se zážitkové exkurze ve výrobě čajů, která ročně přiláká několik desítek tisíc lidí. Á ZUZANA OŠŤÁDALOV A ALOIS PROHASKA, RU PĚSTITELÉ SONNENTO

Radost Číslo 1/2021

Vydavatel: Sonnentor s.r.o., Příhon 943, 696 15 Čejkovice Redakce: Kamila Šťastná, Tereza Hemzová, Marcela Jurasová, Naďa Balounová Grafická úprava: Marcela Jurasová E-mail pro čtenářské ohlasy: radost@sonnentor.cz Elektronická verze: www.sonnentor.cz Tisk: TISKÁRNA LELKA, s.r.o.

Vážení přátelé SONNENTORU, milé čtenářky a milí čtenáři, držíte v rukou další číslo našeho magazínu a my vám na rovinu přiznáme, že jsme velmi zvědaví, jak se vám bude líbit. Zajímalo by nás také, zda náš magazín znáte třeba z minulosti, nebo jestli jste se s ním setkali nyní poprvé. A vůbec, když naše redakční parta dávala dohromady články a náměty, naše společné debaty byly protkány nitkami bilancování. Bilancovalo se, co se za poslední rok v SONNENTORU událo (i neudálo). Většina z našich akcí pro veřejnost byla odložena a vzhledem ke všem těm opatřením nám v posledním roce a měsících upřímně chyběl ten příjemný osobní kontakt s vámi. Někdy jen stát a čekat je to nejtěžší. Hezky o tom píše Martina Viktorie Kopecká ve svém článku, který zde na stránkách najdete také. Avšak i na tomto stavu je třeba hledat to dobré a neklesat na mysli. Je to příležitost, jak si provést jakousi inventuru v sobě samém, zamyslet se nad svým bytím, svými přáními a tím, co nám dává smysl a kam vede naše cesta. My v SONNENTORU svou cestu známe, chceme vám, našim fanouškům, milým zákaznicím a milým zákazníkům, rozdávat radost s našimi čaji a kořením. S opravdovou pokorou vám chceme poděkovat za vaši věrnost, že jste na nás nezapomněli a jste stále s námi. A je vás víc a víc! Podrželi jste celou tu naši partu 160 spolupracovníků a skoro stejného počtu dosahují rodiny českých biopěstitelů a našich nejbližších obchodních partnerů. Naše čaje a koření nevnímáme jen jako anonymně vyrobený produkt, který spotřebou končí. Zajímáme se o to, v jakých podmínkách rostou všechny suroviny a jak se daří lidem, kteří je pro nás pěstují. Záleží nám, aby byly bylinky a koření u nás v Čejkovicích šetrně zpracovány i na tom, aby se při výrobě a následně spotřebě našich produktů nezatěžovalo životní prostředí, ve kterém všichni žijeme. Jsou to klíčové faktory udržitelného podnikání, které jsou mnohem důležitější, než si moderní společnost dokáže mnohdy připustit. Už jste si všimli naší nové čajové řady Biorarášci? Věříme, že nové vyladěné receptury a nový design potěší nejen malé čajomilce. A prozradíme vám, že v SONNENTORU se už těšíme na Vánoce. Máme pro vás totiž letos úplně nový SONNENTOR Adventní kalendář s krásnými básničkami na každém přebalu. Zkrátka sledujte náš web nebo se zaregistrujte k odběru našeho newsletteru a nic vám už neuteče. Naše motto zní #Tadyrosteradost. Záleží nám na každém z vás a moc vám přejeme, aby radost rostla i u vás.

Uvedené texty a fotografie jsou publikovány na základě souhlasu jejich autorů.

Za celý SONNENTOR tým

Používáme certifikovaný papír z environmentálně odpovědných zdrojů, čímž podporujeme sociálně prospěšné a trvale udržitelné obhospodařování lesů naší planety.

Kamila Šťastná vedoucí marketingu

3


Sním o tom,

že jednoho dne budeme zase

žít v harmonii

S PŘÍRODOU JOSEF DVOŘÁČEK TORU JEDNATEL SONNEN

4


Příroda od samých prvopočátků otevírala svoji laskavou náruč a nabízela nám zázemí pro život. Naši moudří předkové v ní cítili svoje kořeny, a zacházeli s ní proto se vší úctou a pokorou. V posledních desetiletích se ale pokora vytratila. Zapomněli jsme, že jsme součástí přírody, a snažili jsme se ji přechytračit. Možná, že právě pandemická krize obnažila naše nesmyslné jednání. A možná, že jsme dostali obrovskou příležitost vše napravit. Sním o tom, že nyní k přírodě společně najdeme cestu zpátky. text josef dvořáček, foto sonnentor

Jak píše papež František ve své encyklice Laudato si‘ z roku 2015, lidstvo nemá přirozeného nepřítele. Sami sobě jsme největším ohrožením. Jaderná energie, umělá inteligence a pokroky vědy nabízejí bezesporu obrovskou moc. Spíš než v nástrojích, které jsme si vytvořili, spočívá zdroj krize v hodnotové orientaci člověka. Už se nemůžeme spoléhat na technologická řešení, k dlouhodobě udržitelnému způsobu života musíme změnit svoje hodnoty. My v SONNENTORU se o to snažíme poslední tři desetiletí. Snižujeme svůj dopad na životní prostředí, prošlapáváme cestu ekologickému zemědělství, a i v tak malém měřítku, jako jsou bylinky, čaje a koření, můžeme s radostí volat do světa, že to jde! Každý den se přesvědčujeme o tom, že naše hodnoty opravdu fungují, a chceme je proto sdílet. Sním o tom, že jimi inspirujeme další – i kdyby mělo jít jen o jednoho jediného člověka.

Hodnoty, které fungují

Sním o tom, že jednou nebudeme muset naše produkty označovat těmi třemi magickými písmeny BIO, o tom, že bude ekologicky kontrolované zemědělství zase naprosto samozřejmé a přirozené. Suroviny, které pěstujeme, jsou to nejcennější, co máme. Jít cestou našich moudrých předků nám proto dává jediný možný smysl. Biokvalita pro nás není móda ani laciné marketingové lákadlo. Biokvalita a s ní související udržitelnost je jednou z našich hodnot. Říkáme jasné NE jakékoliv syntetické chemii – ať už při pěstování na poli nebo později při zpracování surovin. Naše motto zní „Tady roste radost.“ Skutečnou přírodu s láskou a pokorou balíme a posíláme jako radost do vašich domovů.

přátelské. Mnozí z nich s námi spolupracují už od samého počátku a dodávají nám suroviny v té nejvyšší kvalitě. Vážíme si jich a vážíme si jejich práce. Za svou surovinu proto dostávají férově zaplaceno a mám radost, že si díky ekologickému pěstování zajistí svou soběstačnost. Každý zákazník pak koupí produktu podporuje konkrétního pěstitele. Přispívá k tomu, že se dobře obhospodařuje půda, že se nevyužívají pesticidy a šetří se příroda. Sním o tom, že podobných pěstitelů – ať už v našem oboru, nebo mimo něj – bude neustále přibývat.

Férovost i v dalekých krajích

Některé byliny nebo koření v našich zeměpisných šířkách nerostou, proto je vykupujeme v zemích třetího světa. I za hranicemi jsme ale v našich hodnotách pevní. Rezolutně odmítáme přístup nadnárodních korporací, které se v těchto zemích neštítí vykořisťovat lidi a pustošit jejich přírodu vysazováním chemicky udržovaných monokultur. Místní nedostanou férově zaplaceno, pracují v nelidských podmínkách a nemají možnost se jakkoliv rozvíjet. My pak bezohledné jednání velkých firem (mnohokrát nevědomky) podporujeme kupováním levné kávy nebo čokolády. Sním o tom, že tohle neštěstí brzy vědomě zastavíme.

Skutečnou přírodu s láskou a pokorou balíme a posíláme jako radost do vašich domovů.

S našimi dodavateli budujeme dlouholeté osobní vztahy postavené na vzájemné důvěře a respektu. Většinu našich pěstitelů bylin a koření známe osobně, setkáváme se s nimi a troufám si říct, že spíš než na úrovni obchodní jsou naše vztahy v rovině

I v dalekých zemích proto kráčíme cestou férového přímého obchodu. Osobně známe farmáře, od kterých nakupujeme suroviny, známe jejich životní příběhy. Od biopěstitele Josého Maria Castra odebíráme kávu. José zvaný Chema v Nikaragui vede a podporuje šedesátku drobných zemědělců k soběstačnému způsobu hospodaření. Cleopa Ayo je pak naší pravou rukou v Tanzánii. Spolu se svojí ženou Agnes pomáhá šesti stům malých pěstitelů koření s celým procesem od zasazení až po transport. Pro svůj region ale sympatický pár dělá daleko více – buduje infrastrukturu, pro obyvatele horských vesnic hloubí studně, a tím jim usnadňuje přístup k pitné vodě. Dlouhodobě také podporuje školu, která vzdělává postižené děti.

Na Srí Lance jsem pak před časem poznal chudého farmáře Wasanthu. Když jsme procházeli jeho políčka s pepřem a skořicí, všiml jsem si, že na každé dvacáté rostlině visí barevný věneček. Vysvětlil mi, že výtěžek z produkce těchto sazenic věnuje místnímu klášteru, který se stará o staré a nemocné lidi. Setkání s lidmi třetího světa nám nastavuje neúprosné zrcadlo. Tváří v tvář té největší chudobě se zastydí každý, kdo měl někdy pocit, že má problémy. Po cestě zpátky jsme v jedné rodině vyzvedli postiženého chlapce a nesli ho na zádech k Wasanthovi domů. Myslel jsem, že je to někdo z rodiny, ve skutečnosti to byl chlapec, který nikoho nemá, a tak se o něj starají všichni ve vesnici. Velmi mě to dojalo. Tehdy jsem si řekl, že mu pomůžeme dobře prodat jeho koření. Jsem šťastný, že těmto lidem můžeme zaplatit férovou cenu a přímo v jejich domovině je podpořit v tom, co umí tak dobře: v souladu s přírodou pěstovat koření prvotřídní kvality a zároveň být prospěšní svému regionu.

Ekologické zemědělství přináší rozmanitost

K neuctivému zacházení s půdou přitom nedochází jen na velkých plantážích v zemích třetího světa. Naprosto běžné je i u nás. Podívejte se při svých cestách na česká pole – uvidíte většinou nudu a šeď (vlastně spíš monotónní žluť). Pěstujeme pořád dokola řepku, kukuřici – plodiny, které vynáší. Cena za levnou, chemicky vypěstovanou úrodu je ale nekřesťansky vysoká, platíme životem naší půdy. Stává se z ní mrtvá vata, kde nežijí žádné organismy. Nikdo ji nekypří, půda se udusává, nezadržuje vodu, je jen jakýmsi sítem, které pomůže nepřirozeně plodinám na svět. Sítem, které propustí i toxické látky do spodních vod. Ostrůvky pozitivní deviace představují ekologické statky, od kterých odebíráme naše suroviny. Je na nich krásně pestro a radostně živo. Ne náhodou na většině z nich farmáři chovají včely, které mohou bezpečně opylovat zdejší květy. Sním o tom, že umělá

5


hnojiva už nebudou mít v našem zemědělství místo. Že budeme půdu chránit, abychom ji oživili pro další generace. Že jí přirozenou úrodnost budeme dodávat střídáním plodin a některá léta také tolik potřebným odpočinkem.

Tady roste radost. Trvale.

Jsme si plně vědomi toho, že neseme odpovědnost nejen vůči lidem, ale i vůči naší planetě. Každým rozhodnutím a sebemenším krůčkem se proto snažíme plnit koncept trvale udržitelného podnikání. Mohli jsme například postavit výrobní areál na zelené louce u dálnice. Rozhodli jsme se pro složitější a dražší cestu. Místo zastavování další zemědělské půdy jsme vdechli život starému nepotřebnému brownfieldu, bývalému kravínu na kopci nad Čejkovicemi. Dnes díky tomu máme areál s duší, příběhem a jedinečným geniem loci. Mohli jsme ho vytápět běžnou cestou, my jsme se rozhodli topit peletami, které vznikají z výrobního odpadu – jinak nevyužitelného bylinného prachu. Na střechu jsme mohli dát levnou krytinu. Rozhodli jsme se ale pro hezkou zelenou střechu, která ochlazuje budovu v horkých letních dnech a zadržuje dešťovou vodu, kterou nemusíme pouštět do kanalizace. Mohli bychom jezdit v naleštěných „bourácích“, my jsme ale zvolili malá elektroauta a auta poháněná CNG. Na výrobu elektřiny využíváme fotovoltaické panely a kupujeme 100% zelenou energii od Nano Energies. Ptáte se, proč si podnikání „komplikujeme“, když by to šlo klasicky daleko jednodušeji? Přesvědčili jsme se o tom, že jedině udržitelné podnikání

na všech frontách, i v těch nejmenších detailech, nám dává smysl a dělá nám radost. Ačkoliv se vracíme k moudrosti našich předků, pomocnou ruku v mnoha oblastech nám podávají také inovace. Snažíme se rozumně propojovat tradici a pokrok. V SONNENTORU ročně zpracováváme asi 300 tun surovin v biokvalitě. Velmi nás proto trápila naše ekologická stopa a fakt, že na jednu porci čaje připadá tolik odpadu z obalových materiálů. Protože bezobalový prodej není možný kvůli zachování aromatu, hledali jsme jiné cesty – a podařilo se. Obalové materiály jsou u nás dnes kompostovatelné a naše moderní stroje na porcované čaje balí čajové sáčky, které jsou sešity biobavlnou namísto hliníkové sponky. Někomu se možná všechny tyto kroky můžou zdát jako kapka v moři, věřím ale tomu, že každý z nás je ve svém měřítku schopen udělat podobný krůček. Jsou to střípky mozaiky, která může v konečném důsledku změnit naši planetu. V minulém roce jsme jako firma získali „ekologického oskara“, E.ON ENERGY GLOBE. Máme velkou radost, která nás motivuje k dalším nemalým cílům. Naše bylinkové slavnosti už jsou 100% bezodpadové. Všichni prodejci používají kompostovatelné materiály, které vytřídíme, necháme zkompostovat a vzniklý kompost se využije na rozvoz do okolních vinohradů. Po našem festivalu tak v přírodě nezůstává žádná stopa. Sním o tom, že se jednou staneme plně bezodpadovou a uhlíkově neutrální firmou, a posuneme tak naše podnikání zase o stupeň výš.

Produkty s příběhem a duší

Pod zelenou střechou naší výrobní haly tedy najdete dva naprosto odlišné světy. Na jedné straně jsou tu moderní stroje, které dokážou vyrobit krásné bylinkové produkty v ekologických, plně rozložitelných obalech, a vedle toho jsou tu lidé, kteří pracují rukama – a především srdcem. Tam, kde to dává smysl a kde by pracovali jen pásově a rutinně, nahrazujeme lidskou práci stroji. Zároveň ale přemýšlíme nad tím, jakou činnost necháme lidem. Naši spolupracovníci například vkládají květy měsíčku do průhledných okének sáčků a ručně tyto sypané čajové směsi balí. Kdyby tuto práci dělal stroj, výsledek by byl

6

nesrovnatelný. A nejen vizuálně. Ruční prací získávají naše produkty laskavou energii, mají svůj osobní příběh a duši. Více než desetinu ruční výroby navíc zadáváme chráněným dílnám a podporujeme tak ty, kteří v životě neměli tolik štěstí. Vytvořili jsme 170 pracovních míst na venkově, dáváme práci lidem, kteří chtějí (a potřebují) pracovat rukama. Kdysi jsme si jasně řekli, že kvůli automatizaci nebo modernizaci nepropustíme žádného zaměstnance – a toho se držíme. Před časem jsem četl krásnou myšlenku od Richarda Bransona: „Zákazníci nejsou na prvním místě. Zaměstnanci jsou na prvním místě. Když se nejdříve dobře postaráte o své zaměstnance, ti se pak skvěle postarají o vaše zákazníky.“ A pod to se rád podepíšu. I přes větší množství zaměstnanců si troufám říct, že jsme jedna velká rodina, všichni se vzájemně respektujeme, snažíme se o otevřenou a přátelskou atmosféru, což nám v důsledku přináší upřímnou radost ze spolupráce. Právě rodina je pro nás ostatně další hodnotou, kterou vyznáváme, uctíváme a chráníme. Dodnes si vybavuji, jak pro mě v dětství bylo důležité, že s námi maminka byla doma a měla na nás čas. Zpětně cítím vděčnost i ze strany našich tří dospělých dětí za zázemí, které jsme se jim s mojí ženou snažili poskytnout. Věřím tomu, že spokojenými a dobře fungujícími spolupracovníky jsou především lidé, kteří mají stabilní rodinnou základnu. Snažíme se proto hledat rovnováhu mezi rodinným a pracovním životem, cítíme malou spoluzodpovědnost za to, že můžou zakládat dobré a šťastné rodiny. Sním o tom, že budou všechny malé děti trávit čas se svými rodiči tak, jako jsem to v dětství zažil sám. Maminkám proto nabízíme částečné úvazky. Studentům pak letní stáže, které jsou velmi přínosné pro obě strany. Těší nás, že mnoho zaměstnanců spojilo většinu let svého profesního života právě s námi. Naše kolegyně Blažena pracuje už více než dvacet let jako nákupčí bylinek a je úžasnou pamětí celého SONNENTORU. Ví naprosto přesně, kdy byla jaká nadúroda, neúroda, kdy bylo sucho, která sezóna byla naopak deštivá. Její moudrost je pro nás obrovským pokladem. Příští rok se chystá do důchodu a my bychom rádi, aby s ní její nástupce spolupracoval a učil


se od ní alespoň jeden celý rok. A že je co se od této úžasné ženy naučit!

ní a oblíbenou akcí pro všechny bylinkomily se staly začátkem září také Bylinkové slavnosti.

Moudrost ze statku

Sním o tom, že se vrátíme ke své pokoře

Hluboce si vážíme také všech pěstitelů a sedláků, kteří pro nás pracují. Když si s nimi povídáte, cítíte z nich velkou životní moudrost. Při vedení firmy se inspirujeme filozofií ekologického statku, kde „co největší výnos tady a teď “ nehraje prim. Na těchto statcích hledí hospodáři dopředu a přemýšlí o tom, jak půdu rozvíjet pro další generace. Je to místo, kde se starší lidé neházejí přes palubu, kde vedle sebe generace koexistují a mají úkoly odpovídající jejich věku a síle. Zažil jsem krásný příklad na rakouském statku rodiny Zachů, kde žije devadesátiletá stařenka Zachová. Tato moudrá žena se v dobách své plné síly zasloužila o rozkvět statku a i nyní „na výminku“ má pro něj pořád svou cenu. Při vysazování bylinek nezapomněli na to, že už potřebuje chodítko. Aby tedy mohla sbírat květy měsíčku, udělali pro ni širší řádky. Má na statku své místo a mladší generace si váží její moudrosti. Sním o tom, že jednou bude naše společnost i většina firem vedena podobně.

Kvalita je víc než kvantita

Produkty SONNENTORU v regálech klasických obchodních řetězců nehledejte. Nejsme pyšní ani domýšliví, ale známe hodnotu našich výrobků. Vynikající kvalita a lidé, kteří za ní stojí, by v anonymních prostorách hypermarketů ztratili svoji cenu. A to doslova. Řetězce pochopitelně tlačí ceny dolů. Přistoupit na jejich podmínky by znamenalo vzdát se našich hodnot. Produkty proto dodáváme především do specializovaných prodejen – bioprodejen a prodejen zdravé výživy. Prodáváme je také prostřednictvím e-shopu a otevíráme i vlastní SONNENTOR prodejny, malé ostrůvky radosti a optimismu. Sním o tom, že lidé opustí kulturu supermarketů a budou si dopřávat opravdovou kvalitu. Že budou vznikat lokální prodejny potravin, které budou zrcadlit prosperitu regionů.

Svůj sen měl v roce 1988 i Johannes Gutmann. Tehdy třiadvacetiletý mladík z rakouské vesničky Sprögnitz toužil zůstat ve svém chudém rodném kraji, pomoci mu a zároveň se uživit v souladu s přírodou. To on stál u zrodu značky SONNENTOR. Nejsme však levnou dceřinou firmou z východu, jak je v podobných vztazích zvykem. Jsme rovnocennými partnery, které kromě společného názvu spojuje láska k přírodě a stejné hodnoty. Kromě výše zmíněných je to odpovědnost v podnikání a pokora. Peníze, které vyděláme na prodeji produktů, neodcházejí do sídla mateřské společnosti za hranice, ani do daňových rájů na tajná konta majitelů firmy. Zodpovědně je investujeme zpátky do firmy tak, abychom se mohli rozvíjet všichni společně. Abychom posouvali trvale udržitelné podnikání tím nejlepším možným směrem a vytvářeli další pracovní místa.

ACKA HEKURAN KAJ PĚSTITEL SONNENTORU

Antoine de Saint-Exupéry říkal, že pokora je klíčem ke změně. „Pokora srdce nežádá, aby ses pokořoval, ale aby ses otevřel. Teprve potom můžeš dávat a přijímat,“ píše ve své knize Citadela. Sním o tom, že se všichni vrátíme ke své pokoře a otevřenosti a budeme se všemi lidmi, především se slabšími, zacházet s úctou. Tohle zdravé nastavení se pak může zrcadlit i v našem chování k přírodě. Nemůžeme změnit celý svět, ale můžeme změnit místo, kde žijeme. Začněme se pomalu otevírat a krůček po krůčku se posouvat k vysněnému cíli. Věřím, že jednou budeme zase žít v harmonii s přírodou.

Naším logem je usměvavé slunce se čtyřiadvaceti paprsky. Každou hodinu dne tak prosvěcuje jeden z nich. Tímto symbolem života a světla naši předkové v minulosti označovali vrata svobodných selských statků. Odtud také pochází název SONNENTOR, česky sluneční brána. Mnoho potravinových firem si z pochopitelných důvodů střeží svá tajemství pod pokličkou. My se svoji sluneční bránu nebojíme otevírat široké veřejnosti. Náš turistický koncept Bylinkový ráj SONNENTOR a zážitková exkurze ve výrobě čajů jsou zhmotněním naší transparentnosti. Každý se může na vlastní oči přesvědčit o kvalitě surovin a jejich šetrném zpracování a mluvit s lidmi, kteří u nás pracují. Ročně k nám zavítá až 50 tisíc návštěvníků a turistů. Provádíme je naší bylinkovou zahradou sv. Hildegardy, přibližujeme původ našich bylinek. V přilehlé kavárně návštěvníci ochutnávají náš čaj, kávu, domácí limonádu, dobroty od čejkovických cukrářek nebo speciální druhy zmrzlin. Tradič-

7


novink

Objevte barevný svět

a

BIORARÁŠKŮ

HRAVĚ & ZDRAVĚ

Noví biorarášci přicházejí! Dětská SONNENTOR řada je ještě hravější, barevnější a každý rarášek si v ní najde to pravé. Tři roztomilí hrdinové děti provedou dobrodružným světem vůní a chutí. Seznamte se s nimi: Rozárce často kamarádi říkají, že je chodící knihou. Co jednou slyší nebo přečte, to si zapamatuje. Zajímají ji hlavně bylinky. Je to malá vynálezkyně, pořád něco koumá a vymýšlí. Levandulín je takový roztomilý ochránce. Rád se stará o zvířátka i kytičky. A taky o své kamarády. Tahle kudrnatá hlavička je pořádný ukecánek a vždycky má v zásobě nějakou zábavnou hru. Vavřinec je pěkné šídlo. Děti s ním zažijí spoustu dobrodružství! Poznat jde na první dobrou: odraná kolena, roztržené kalhoty a šibalský úsměv z něj dělají skvělého parťáka. Naši rarášci jsou prostě skvělá parta. Společně s dětmi budou číst, vařit, objevovat... zkrátka bude legrace! Kompletní sortiment dětské řady včetně věkových doporučení, ale také spoustu receptů, her a inspirace pro menší i větší rarášky najdete na našem webu.

Po každém pořádném dobrodružství se umí dostavit velká žízeň. Naši rarášci to naštěstí dobře ví a pro své kamarády namíchali hned 7 směsí. Čekají na vás zbrusu nová složení z vybraných bylinek a ovoce. A nezapomněli jsme ani na maminky!

8


Jak jinak začít den než šálkem teplého čaje do bříška? Díky bylinné směsi s ovocem Ranní ptáče vykročí každý rarášek do nového dne tou správnou nožkou. A když se dobrodružný den chýlí k večeru, ukolébá ho lahodná směs bylinek Na kutě.

Celým dnem malé i velké nezbedy provede dvojice čajů Na žížu. Ať už budou usrkávat bylinkovou nebo ovocnou variantu, obě jim zachutnají jak teplé, tak vychlazené.

A pokud není vše tak, jak má, uvaří rodiče raráškům Klidné bříško s bylinkami, které napomáhají normálnímu trávení: meduňkou, anýzem a fenyklem. Bylinný čaj Usmrkánek se zase hodí vždy, když je venku nevlídno. Obsažený heřmánek, černý bez a šalvěj totiž podporují přirozenou obranyschopnost. Pro nejmenší jsme namíchali První čajíček, aby z nich vyrostli ti praví rarášci. Jemnou směs, která pohladí bříško, si můžou vychutnat už od ukončeného prvního měsíce. Nastávající maminky dozajista ocení bylinný čaj Zakrátko maminkou. A až jejich rarášek vykoukne na svět, bude se hodit Kojicí čaj: lahodná směs s fenyklem, anýzem a kmínem, tedy bylinkami, které přispívají k tvorbě mateřského mléka.

Všechny čaje navíc najdete ve veselé Poznávací sadě, která hýří barvami a dobrou náladou. Tu vykouzlí nejen vám, její koupí totiž podpoříte i dobročinnou organizaci Zdravotní klaun. 9


HÝČKEJTE SI SVÉ VZTAHY

a věřte ve světlo, i když je ještě tma

Existují tři Božské křesťanské ctnosti. Víra, naděje a láska. Dokázaly obstát ve všech situacích, se kterými se lidstvo kdy potýkalo. Jen stát a čekat je někdy to nejtěžší. Důvěřuji v aktivitu duše a ducha. Má smysl se zkoušet modlit, navázat dialog s Bohem, sám se sebou, s ostatními – a nebýt sám, pokud si to vysloveně nepřeji, protože bezpečný prostor sám pro sebe, v tichu a klidu, je součástí psychohygieny našich dní. Naději nám může dodávat vědomí, že z utrpení se stává moudrá síla. text helena ciprysová, kamila šťastná foto martina viktorie kopecká

o jsou slova Martiny Viktorie Kopecké, která je farářkou Církve československé husitské. To je však pouhý jeden úhel pohledu. Ona je totiž také krásná, inteligentní a šarmantní mladá dáma s obrovským charismatem. Než se ovšem rozhodla pro studium teologie a službu duchovní v husitské církvi, musela si prošlápnout trnitou profesní cestu. Pracovala v korporátu a na vlastní kůži zažila, jaké to je stoupat nahoru, ale také být v permanentním stresu. Možná právě tato zkušenost ji po radikálním životním rozhodnutí jít duchovní cestou předurčuje k tomu, aby dokázala citlivě povzbudit své věřící a vcítit se do lidského trápení. Zkrátka, pohladit na duši, jak jí to velí její práce i ženská empatie. „Je mi přes třicet a valnou většinu mého života to nevypadalo, že zrovna já bych měla aspirovat na službu v církvi. Ale Bůh má prostě smysl pro humor a ví své,“ říká. Teď je Martina Kopecká ve službě už deset let. A moc dobře si uvědomuje, jak je důležité mít při službě lidem a v životě vůbec pokoru. O farářích si zvláště v dnešní době mnoho lidí myslí, že žijí v tak trochu jiném světě, odtrženém od běžné reality. „Často dostávám otázku: Jsou v církvi taky normální lidi? Možná, že já nejsem úplně správným příkladem, ale mohu vás ujistit: Jsou!“ odpovídá farářka husitské církve s vtipem sobě vlastním na podobné dotazy. Navíc se vůbec netají tím, že má život opravdu ráda, a tak se každou krizi snaží přetavit v něco pozitivního. Jak kdysi prozradila v jednom rozhovoru, má svůj oblíbený kubánský bar, ráda si občas zakouří kubánský doutník a zaposlouchá se do rytmů kubánské hudby. Nejvíce si však odpočine na pěkné výstavě. Žije zkrátka někde mezi nebem a zemí. „Doba, ve které se nyní nacházíme, odhaluje naši křehkost, potřebu revidovat hodnotový systém, ale také se zvýraznila role společenství i individuality,“ myslí si. Povídat si s touto inspirativní dámou v naší prodejně v Jindřišské ulici právě o složitém období, v němž se nacházíme, o Praze a jejích magických zákoutích, ale také o SONNENTORU, o léčivých čajích, které tak ráda popíjí a kupuje svým přátelům, je opravdovým balzámem pro duši. Možná právě její jednoduché „návody“ na zvládnutí náročného období pomohou někomu, kdo už jen těžko hledá životní sílu a chuť vše zvládnout.

POVZBUZENÍ A SÍLA VE VŠEDNÍM DNI?

Ona sama tráví svůj volný čas kromě pomoci lidem na terapeutických linkách i čtením nepřečtených titulů z knihovny. Třeba o temné historii Prahy i její magii. „Možná právě ta zelená, andělská plocha, která kdysi byla na místě, kde je dnes prodejna SONNENTORU, přináší to uklidnění,

10


které člověk vnímá, když sem přijde. Já jsem k vám začala chodit nedávno, ale vždycky se tu zastavím, když jdu kolem. Znám už všechny čaje a stejně tak miluji vaše koření. Vždy tu navíc hraje dobrá hudba, což oblaží všechny moje smysly, takže se mi vlastně ani nechce domů,“ popisuje. A o jakém mystickém místě to paní farářka vlastně hovoří? V rozmezí 14. a 19. století, tedy celých 500 let, existovala v těsné blízkosti nynější pražské prodejny SONNENTOR bylinková Andělská zahrada. Založil ji Karel IV. se svým dvorním lékárníkem a rád sem chodil relaxovat. V samém centru města, kde se dnes ženou auta jedno za druhým. Místo pro prodejnu v Jindřišské se přitom objevilo tak trochu zázrakem. Najednou se ale události daly do pohybu a vše začalo dávat smysl. „Věci se dějí přesně tak, jak se dít mají. Jen si na ně někdy člověk musí zkrátka trochu počkat,“ je přesvědčena duchovní husitské církve.

NAJDĚTE SI TO SVÉ, V ČEM SE CÍTÍTE DOBŘE. CHCE TO PEVNOU PŮDU POD NOHAMA

„Je dobré vnímat tuto dobu jako lekci. Může být o tom uvědomit si, že nutně potřebujeme k přežití blízkost druhých a domov. Také se ukazuje, jak opravdu křehký člověk je. I nejodolnější lidé mohou nyní pociťovat strach. Ukazuje se, že lidé, kteří jsou schopní o věcech alespoň mluvit a popisovat realitu, se s tím vším dokážou vyrovnat mnohem lépe,“ přibližuje. Co jí dává ta zvláštní forma komunikace ve virtuální realitě? „To, že je třeba budovat si pevnou půdu, o kterou se můžeme opírat. Buďte hodně sami se sebou, věnujte se opečovávání vašich vztahů, dopřávejte si zároveň dost samoty, pečujte o ducha i o tělo,“ radí z pozice člověka, který lidem pomáhá nejen duchovním doprovázením, ale i na krizových linkách.

HÝČKEJTE SI SVÉ VZTAHY A VŠE VNÍMEJTE JAKO LEKCI

To cenné, k čemu nás podle ní nynější situace vede, je touha po blízkosti. Jak je blízkost lidí skvělá terapie, ví zvláště díky své druhé profesi – povolání psychoterapeutky a krizového interventa. „Nynější situace je plná paradoxů. Musíme se přizpůsobovat opatřením proti šíření nemoci a více své aktivity přesouvat do virtuální reality, která sice může kontakty usnadnit, ale současně nás spíše odosobňuje. Je to totiž kontakt bez doteku, který zplošťuje společné prožitky. A tady narážíme na šťastná a nenáviděná zaměstnání, na to, že jsme donuceni uzavřít se do bezdotykového světa s neosobní obrazovkou, což zrovna nevytváří pocity štěstí. Ve chvíli, kdy necítím dech a energii toho druhého, je ten druhý jenom jako. Cesta ven vede skrze nitro, to ale musí být naplněné,“ vysvětluje. Nynější dlouhodobá frustrace lidí a z ní plynoucí agresivita může pramenit z přesycenosti vším, co jsme až dosud měli. To, že se nám toho nyní nedostává, způsobuje agresivitu. Lidé, kteří nezažili vůbec žádný tlak zvenčí, se pak při první příležitosti hroutí. Vidíme to podle Martiny Kopecké na generaci mileniálů, kteří nejsou ochotni přijmout těžší

podmínky. „Lidem chybí vědomí, že bolest nebo utrpení je možné proměnit v sílu,“ vysvětluje. Přesto i tohle všechno má hluboký smysl. Třeba i v tom, jak elektronická komunikace šetří přírodu díky drastickému omezení letecké dopravy.

VĚŘTE VE SVĚTLO, I KDYŽ JE KOLEM JEŠTĚ TMA

„V mojí generaci je tendence považovat utrpení za něco rozkladného a zničujícího. V generaci mých rodičů, kteří byli zvyklí žít v totalitě a museli se životem nějak protlouct, je ale mnohem větší trpělivost a pokora k tomu tohle všechno vydržet. Má to totiž smysl z dlouhodobého hlediska. Tomu jsme rychle odvykli. Nedokážeme utrpení přetvářet v životní uvědomění nebo moudrost. Bolest a smrt je něco, co zcela vytlačujeme ze života. Důležité je vždy věřit ve světlo, i když nás ještě obklopuje tma“. „3R“, tedy „Roušky“, „Rozestupy“, „Ruce“ radí překlopit na „Rozum“, „Respekt“, „Resilience“, tedy schopnost vzdorovat nepříznivým situacím. Nic totiž netrvá věčně. A po takové inventuře bude životně důležité dát se dohromady především vnitřně. „Mně se docela osvědčilo psát si zápisky z času, který je

Všichni potřebujeme znát kořeny svého života. Vědět, odkud jsme, na svůj kořínek si sáhnout a také ho vyživovat. něčím specifický. Najednou vidíte, kým jste a na čem můžete pracovat. Mění se kulisy, ale jestli se něco nemění, tak jsou to emoce a životní situace v našem příběhu,“ zdůrazňuje.

rouškou a nechat se inspirovat.

SÍLA LIDSKÉHO DOTEKU, LÉČIVÁ ENERGIE NADE VŠE

„Když nás někde něco bolí, první, co s tím děláme je, že si na bolavé místo pokládáme ruku. I když nám moderní doba velí dát na něj spíše obvaz, dezinfekci nebo náplast, my sami přirozeně víme, co máme dělat“. Co může v této době také pomoci? Poznat sám sebe a jít k vlastnímu prameni a ke své životní pravdě, zjistit, kdo vlastně jsem, jak o tom mluví filozofka Anna Hogenová. Vše je totiž o drobounké alchymii, stejně jako když se míchají bylinkové čaje. Když je v něm moc anýzu, tak už chutnat nebude. A v životě? Tam je třeba také neustále vyvažovat. A hlavně nechtít vše dané napevno. „Život je o tom, přijmout nějaký životní rytmus, čas a jeho účinky, a radovat se i z toho, jak se vše proměňuje. Já si opravdu užívám to, že se každý rok něco naučím, stejně jako bolestné zkušenosti, které jsem přetvořila v to, že člověk může mít rád svoji jizvu. Se SONNENTOREM je spojena brána a slunce. Dokáže spálit úplně do nicoty, roztavit, ale zároveň zahřát a oživit. Když zmrzne moucha mezi okny a začne na ni svítit sluníčko, najednou ožije,“ přirovnává. Martina Kopecká přiznává, že ji fascinuje spojení s domovinou, sedlákem, s jeho fyzickou prací a také rituálem. Přesně to je podle ní něco, k čemu se budeme stále víc vracet a co budeme víc potřebovat. Věci, které jsou poctivé a vyrobené s láskou, jsou dnes luxusním a nedostatkovým zbožím. „To je to, co mě bere za srdce, přestože jsem holka z města. O to víc si to chci i prostřednictvím čajových rituálů pouštět k sobě. Je to něco, co teď budeme hodně potřebovat a užívejme si to. Slunce, které vy přinesete lidem domů a do jejich šálku, jednoduše přejde do těla. A než se dostane do žaludku, cestou potká srdce…“

ČAJE JAKO TERAPIE „VNITŘNÍ INVENTURY“

Zapisování příběhů a přemýšlení, jak svou situaci zlepšit, může být podle této vášnivé milovnice čajů řady Štěstí je… i velmi příjemné. Třeba tím, že si k tomu všemu uděláte dobrou pohodu a uvaříte šálek čaje. Čaj, to je rituál. Už jen názvy čajových řad SONNENTORU mají podle ní v sobě nesmírnou symboliku. Štěstí je… Být ženou, Mít přátele nebo Cítit se svěže, nebo čaje Svobodná mysl či Kořeny života. „Všichni potřebujeme znát kořeny svého života, vědět, odkud jsme, na svůj kořínek si sáhnout a také ho vyživovat. Vědět, že nás něco drží v půdě, že k ní máme vztah. Když ty kořeny usekneme, nebude fungovat ani kmen, ani koruna. Také je třeba pevná vůle a svobodná mysl, která vede člověka k tomu, aby se stavěl na vlastní nohy. V tom je ohromná síla,“ vzkazuje farářka. Je čas nadechnout se pod

MARTINA VIKTORIE KOPECKÁ

je farářkou Církve československé husitské m v kostele svatého Mikuláše na Staroměstské í. slouž kde ch, šnicí Stra ve a e náměstí v Praz Vystudovala teologii na Karlově univerzitě uje a dále psychologii a speciální pedagogiku. Prac ka. vent inter vá krizo a utka i jako psychoterape nného Od roku 2013 je členkou ústředního výko jejího yní sedk před a í církv rady výboru Světové ých). mlad hlasu ěny (Ozv OS poradního odboru ECH Meeting V roce 2020 se stala prezidentkou festivalu ky. farář k Dení blog svůj píše čase Brno, ve volném í slouž a ě cest dní posle na í ováz Křtí, oddává, vypr kou enic ekum její za ji tišek Fran ž bohoslužby. Pape činnost vyznamenal dokonce medailí – a pozval ji, aby se jako jediná vysvěcená žena dy syno pské bisku a stnil duchovní – zúča a ve Vatikánu. V únoru 2021 byla jmenován ČR. vůle é dobr í vyslankyn

11


Pěstitelský projekt

Rumunsko Tady kvete radost

Rumunsko je úžasnou zemí ležící na pomezí Balkánu a východní Evropy. Je známé a milované pro své temperamentní obyvatelstvo a nádhernou nedotčenou přírodu. Díky příznivému klimatu se tam skvěle daří růžím, slunečnicím nebo třeba chrpě. Specifické složení půdy má příznivý vliv na množství vonných silic obsažených v rostlinách. Růže dovezené z Rumunska tak mají tu nejomamnější vůni, jakou si umíte představit. text naďa balounová, foto gerhard wasserbauer

Náš partner v Rumunsku obhospodařuje téměř 160 ha půdy a celá tato oblast patří do režimu certifikace Demeter. Ta zaručuje, že zemědělci postupovali podle pravidel biodynamického zemědělství. Jedná se o alternativní způsob ekologického hospodaření, který byl popsán již v první polovině 20. století Rudolfem Steinerem a dbá na harmonii půdy, rostlin, zvířat a člověka. Certifikát je možno získat při dodržení velmi přísných podmínek, například je zakázáno používat syntetická hnojiva a prostředky na ochranu rostlin nebo aditiva během výroby produktů. Prvotřídní kvalita těchto produktů a jejich ekologická i etická nezávadnost jsou tak zaručeny. 12

CSABA SZAKÁCS


Život není vždy peříčko

Rumunsko se může pyšnit největším počtem původních lesů v Evropě, v nichž žije divoká zvěř a množství ptáků i hmyzu. Najdete tu dechberoucí pohoří, kde je ještě i dnes možné se svobodně dlouhé hodiny pohybovat a nenarazit na nikoho dalšího. Úchvatná je i nížinatá část této země, obzvlášť delta Dunaje, unikátní přírodní rezervace, která je zapsána na Seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Zemědělství je zde stále tradiční disciplínou. Častý je i chov koz a ovcí. Právě skloubení rostlinné a živočišné produkce je ideálním základem pro biodynamické zemědělství.

Velkou zkouškou pro rumunské zemědělce bylo připojení země k EU v roce 2007. V té době vycestovalo do zahraničí téměř 20 % obyvatelstva pracujícího doposud v zemědělství. Tato situace byla i pro Csabu Szakácse nelehkým obdobím, citelně zasáhla právě oblast jeho působení. Obával se tenkrát, že v době sklizně nebude mít k dispozici dostatek pracovních sil, a část úrody tak zůstane na poli a přijde vniveč. Vše se nakonec v dobré obrátilo. Csabovi se podařilo získat několik pomocníků především z řad romského obyvatelstva, kteří mu se sklizní pravidelně pomáhají i dnes.

Nejvoňavější květy

Rodina SONNENTOR

Právě voňavé růže a sladké květy bezu jsou hlavními dvěma surovinami, které z Rumunska do SONNENTORU pravidelně putují. Nejčastějším druhem růží, které biopěstitelé do čajových směsí a koření pěstují, je růže čajová. Květy mají sytě růžovou barvu, roste jich vždy několik u sebe a keře dosahují výšky téměř dvou metrů. Jsou sbírána pouze poupata, která se rozvinou až během procesu šetrného sušení. Jejich okouzlující chuť můžete poznat např. v našem čaji Pěkné odpoledne nebo kořenící směsi Všechno nejmilejší.

Živelná spolupráce

V dubnu letošního roku tomu bude již 15 let, kdy v Rumunsku vznikla pobočka firmy SONNENTOR. Naše spolupráce s rumunskými pěstiteli však úspěšně funguje od roku 2002. Prvním přímým spolupracovníkem byl Csaba Szakács. Ten se před více než dvaceti lety rozhodl začít s biozemědělstvím a hledal spolehlivého obchodního partnera. V roce 2000 se dozvěděl o Johannesovi Gutmannovi, zakladateli rakouského SONNENTORU, a jeho firmě zpracovávající biobyliny a biokoření. Nezaváhal ani na okamžik a své plány se rozhodl realizovat. Aniž by komukoliv dal vědět, nasedl do auta a z rumunského městečka Reen (dříve Reghin) se rozjel do téměř 1000 km vzdáleného Sprögnitz, kde rakouský SONNENTOR sídlí. Namířeno měl přímo k zakladateli. Ten nám v Čejkovicích několikrát vyprávěl, že když Csabu Szakácse poprvé uviděl, obdivoval jeho nadšení a odhodlání, ale měl jisté pochybnosti, jestli opravdu zvládne splnit všechny náležitosti důležité pro spolupráci. Bezpodmínečně nutné bylo, aby Csaba získal biocertifikát a zřídil vhodnou sušárnu. Když tento nenadálý návštěvník odjížděl, myslel si Johannes, že už ho nikdy víc neuvidí. O to větší bylo překvapení, když o dva roky později znovu zaklepal na jeho dveře. S úsměvem, biocertifikátem v ruce a opětovnou nabídkou ke spolupráci. Slovo dalo slovo a ti dva si tenkrát plácli. Johannes zrovna hledal vhodného dodavatele slunečnice. Csabovi tedy na zpáteční cestu do Rumunska přibalil také semínka a slíbil mu, že květy od něho po sklizni vykoupí. A tak se také stalo.

Přátelské vztahy a přímý obchod jsou součástí naší filosofie, k tomu patří i osobní kontakt s našimi pěstiteli. V roce 2017 tak navštívila docela početná skupina českých a také rakouských spolupracovníků své rumunské partnery. Cílem bylo vidět nejen políčka s bylinami a sušárny, ale také si tento výjimečný výlet náležitě užít. Paní Blažena Stávková, která v SONNENTORU pracuje už devětadvacet let a má na starost výkup bylin, vzpomíná, že českých spolupracovníků tenkrát odcestovalo do Rumunska asi patnáct. Kromě růžové farmy ve městě Reen je nadchla také procházka v sadu černého bezu. V České republice je běžné získávání květů černého bezu formou sběru z volné přírody. Systematické pěstování bezu je u nás zatím spíše raritou. To bylo vlastně hlavním důvodem, proč k nám musela být tato surovina dovážena téměř výhradně ze zahraničí. Bez je neodmyslitelnou součástí receptur ryze českých bylinných čajových směsí jako Pohodář nebo Tady roste radost a mnohdy se ho nedostávalo v potřebném množství. Máme však velkou radost, že se blýská na lepší časy. Na popud paní Blaženy vysadila paní pěstitelka Renata Vondráková čtyři tisíce sazenic bezu a letos se poprvé z těchto keřů bude konat sběr.

Paní Eva Kubišová žije v Hroznové Lhotě, vesničce ležící na úpatí Bílých Karpat. I ta se věnuje pěstování růží a byla vůbec naší první pěstitelkou, která je k nám dodávala. V krásné zahradě vedle svého domu pěstuje růže pomerančové, žluté, růžové i rudé. Celkem se jedná asi o sto dvacet keřů. Kromě růží se stará i o políčka s měsíčkem a chrpou. Před zimou je potřeba se o růže dobře postarat a sestříhat je, aby je vítr a sníh nepolámaly. Zjara potom bývá prováděn další řez a celý koloběh růstu, kvetení a sběru začíná opět nanovo. Ať už v Rumunsku nebo České republice, sběr růží je vždy záležitostí výhradně ruční práce. Procházet se rozkvetlým sadem plným těchto nádherných, omamně vonících květin je jistě krásné, péče o ně však stojí naše pěstitele a pěstitelky mnoho úsilí a poctivé práce. Za to vše jim patří náš dík.

E M E SE B WEINRAU

Růže kvetou i u nás

Nejen z Rumunska k nám putují sušené květy růží. I v našich podmínkách se těmto překrásným rostlinám daří. O růže s láskou pečují naše dvě pěstitelky paní Blanka Darmovzalová a paní Eva Kubišová. Nádherný sad růží paní Blanky s téměř pěti sty keři se nachází poblíž Břeclavi. Paní Blanka s námi spolupracuje už od roku 2015 a v jejím království naleznete růže historické, sadové i velkokvěté. Vzhledem k tomu, že se do čajů sbírají jen okvětní lístky, převládají ve výsadbě plnokvěté odrůdy. Květy začíná obvykle sbírat v průběhu června a pomáhá jí s tím celá rodina. V červnu je zpravidla nejsilnější vlna kvetení a je potřeba sbírat každý druhý den. Pokud panují velká horka, je lepší sbírat květy denně. Sběr květů trvá až do srpna.

13


Je důležité znát svou cestu… Od návštěvníků SONNENTORU naši spolupracovníci často slýchají větu: „Jak je možné, že se tady všichni pořád tak usmíváte? Vy snad na něčem jedete!“ Ano, jedeme a nejsou to jen bylinky a koření, jejichž vůně prosycuje vzduch v celém areálu a blízkém okolí. V SONNENTORU jedeme na vlně naší firemní kultury, v níž jsou přátelské chování, respekt a úsměv nezbytnou součástí. Různých knih, příruček a podcastů na toto téma se dnes nabízí tisíce, přesto to mnohdy nestačí. U nás si velmi dobře uvědomujeme, že zdravé firemní prostředí a sdílená kultura se musí společně žít a rádi bychom se o to s vámi podělili. text naďa balounová, foto sonnentor

PODNIKAT S ČISTÝM SVĚDOMÍM

Když Johannes Gutmann před více jak 30 lety v dolnorakouském Waldviertlu společnost zakládal, bylo jeho cílem podnikat férově a na rovinu. Surovinu vypěstovanou bez použítí průmyslových hnojiv, postřiků a zcela v souladu se zásadami ekologického zemědělství kupoval od sedláků, které osobně znal a kterým za jejich práci poctivě zaplatil. Zákazníkům tak mohl nabídnout ty nejlepší produkty a oni si je zamilovali. Ve stejném duchu byl naladěn i Tomáš Mitáček, který o pár let později rozjížděl společnost SONNENTOR v České republice. Bio tady v té době bylo něčím zcela neznámým a jediné, co tenkrát tento vystudovaný agronom chtěl, bylo, aby se s půdou po dlouhých letech začalo zacházet rozumně a s vědomím toho, že musí nasytit nejen nás, ale i budoucí generace. Účelem podnikání je samozřejmě i zisk. V SONNENTORU však věříme, že podnikat a mít zároveň dobré vztahy se svými dodavateli, obchodními partnery i mezi sebou navzájem je možné a je to pro nás prioritou. Firma začala růst a v roce 2009 vstoupil do vedení Josef Dvořáček. Navázal na práci svého předchůdce a z původně výrobní firmy

návštěvník se může seznámit s tím, jak čaje vyrábíme a setkat se s lidmi napříč firmou. Doba se mění, ale hodnoty zůstávají. Zapomenout můžete na uhlazeného manažera v obleku šitém na míru, nejčastěji Josefa potkáte ve firemní mikině. I on vede společnost cestou udržitelného podnikání a dobrých vztahů.

BAVIT SE SPOLEČNĚ

Společná jídelna umožňuje všem spolupracovníkům z výroby i kanceláří potkat se, popovídat si a hlavně být navzájem v kontaktu. V době před pandemií koronaviru jsme v SONNENTORU každoročně pořádali vánoční večírek, výjezdy k pěstitelům a mnoho dalších společných akcí. Jakmile to bude možné, chystáme se na tyto tradice opět navázat. Smyslem je podporovat přátelské vztahy mezi lidmi napříč všemi odděleními. Přiblížit se jeden druhému a poznat se i mimo pracovní dobu. Čím více se lidé znají, tím více si rozumí a mají jeden pro druhého pochopení. Tento stav vzájemné sladěnosti mezi jednotlivci i mezi týmy pak vede k efektivní komunikaci. Právě ta je jedním z klíčových faktorů úspěchu.

RODINA JE DŮLEŽITÁ NAŠÍM NEJPRODÁVANĚJŠÍM PRODUKTEM JE BYLINKOVÝ ČAJ DOBRÁ NÁLADA, ROČNĚ HO VYROBÍME TÉMĚŘ 7 TUN.

vybudoval i oblíbený turistický cíl, který ročně navštíví více než 50 tisíc návštěvníků. Nadchl tým spolupracovníků do nových ekologických projektů a firma začala velmi rychle růst. Otevřela se veřejnosti ve formě exkurzí a každý

14

maminka nebo tatínek pracují, je o ně dobře postaráno a rodiče si o prázdninách nemusí týden lámat hlavu s programem pro své dítko. Součástí je i společná grilovačka rodičů s dětmi. Tu si vždy užijeme všichni. Firma je tak trochu vzhůru nohama, ale rozzářené oči dětí u společných obědů za to stojí.

Nejen prací živ je člověk, říká se. V SONNENTORU si velice dobře uvědomujeme, že harmonické vztahy v rodině jsou tím nejcennějším, co každý z nás má. Abychom tyto vztahy mohli budovat, je potřeba na to mít čas. Spolupracovníkům se snažíme vyjít vstříc možností zkrácených úvazků, kterých rády využívají především maminky, ať už z kanceláří nebo výroby. Z celkového počtu úvazků tvoří dnes ty zkrácené něco přes 20 %. Jako milý bonus pro děti spolupracovníků pravidelně pořádáme i Raráškův tábor. Rodiče ráno přivedou své potomky s sebou do práce, tam už čekají táboroví vedoucí, kteří se dětem celý den věnují. Děti tak vidí, kde jejich

RARÁŠKŮV TÁBOR

HODNOTY JAKO KOMPAS

Právě hodnoty zcela zásadně určují směr, kterým firma jde a také velmi usnadňují rozhodování. Férovost, udržitelnost, rodina, radost a inovace nejsou jen hesla na stěnách kanceláří, firma jimi žije. Zcela jednoduchým příkladem posledních měsíců mohou být úplně obyčejné krabičky na obědy. V době pandemie koronaviru přestal v jídelně SONNENTORU fungovat běžný výdej obědů na talíře. Dodavatel dovážel jednotlivé porce zatavené v jednorázových plastových krabičkách. Jistě si umíte představit, kolik odpadu každý den vzniklo. To množství bylo opravdu velké a pohled na pytel plný plastových krabiček byl skličující. Tohle přece firma, jejíž stěžejní hodnotou je udrži-


FIREMNÍ DEN

SBĚR MĚSÍČKU telnost a která mimojiné balí své výrobky do kompostovatelných nebo recyklovatelných materiálů, nemohla akceptovat. Řešení nebylo nakonec vůbec složité. Chtělo to jen nápad. Po krátkém čase jsme se shodli na tom, že chceme používat REkrabičky, pronajali jsme si tedy znovupoužitelné uzavíratelné krabičky od stejnojmenné firmy. Naše šikovné paní kuchařky, které mají na starost výdej obědů, do nich nabírají porce jídla z várnic. Snažíme se tak vyhnout jednorázovým plastům. Ano, je to řešení pracnější, zabere víc času a nese s sebou i další náklady, ale všichni vědí, že je to pro dobrou věc. To je to, oč tu běží: když víte, kam směřujete, cestu už najdete.

RÁDI SE O SVÉ ZNALOSTI DĚLÍME

Sami sebe vnímáme jako transparentní a otevřenou firmu. Smyslem našich exkurzí v Čejkovicích je pozvat návštěvníky dovnitř, ukázat jim, jak takový proces výroby voňavých čajů probíhá. Nechat je přesvědčit se na vlastní oči, že bio znamená poctivost a kvalitu, a že by to měl být běžný standard. Zájemci se mohou zúčastnit i různých workshopů, kde se mohou dozvědět více informací o udržitelném hospodaření naší firmy a setkat se s našimi lidmi.

VÍC HLAV VÍC VÍ

Doba, v níž žijeme, je velmi rychlá a nutí nás neustále se vzdělávat a inovovat procesy. Mnoho z nás má své oblíbené podcasty, sleduje novinky a trendy. Jedním z pořadů, který máme možnost pravidelně společně sledovat, je například vysílá-

ní Brain & Breakfast, které jsme si oblíbili právě díky diskuzím, následujícím bezprostředně po přenosu. Navzájem se můžeme názorově obohatit a také se lépe poznat. V debatě o tom, co je potřeba vylepšit, se snažíme dát prostor všem. Nikdo se nemusí bát přijít s jakýmkoliv nápadem. Právě počátkem letošního roku přišla skvělá výzva od naší kolegyňky z Bylinkového ráje, abychom si zřídili vlastní biocukrárnu. Oblíbené dezerty od místních cukrářek v naší nabídce stále zůstanou, přibudou však navíc i originální biodezerty SONNENTOR. Vše je zatím ve fázi příprav, my se ale už teď těšíme, až si na nich budou naši hosté i my pochutnávat. Nebojíme se zkoušet nové věci i za cenu, že to bude stát nemalé úsilí. S biosurovinami se bude muset naše cukrářka teprve naučit zacházet, jsme ale přesvědčení, že se to podaří a v našem čajovém salonu s kavárnou nazvaném Čas na čaj bude nově i čas na skvělý biodezert. Uvědomujeme si, že vzhledem k rostoucímu počtu zaměstnanců je stále těžší udržovat ve firmě rodinnou atmosféru. Dobré vztahy a férové jednání však pro nás zůstávají i nadále zcela zásadními prioritami. Velkým povzbuzením pro nás je i neustále se zvyšující zájem o bioprodukty obecně. Těší nás, že lidem napříč společností záleží na tom, kde mají potraviny a výrobky, které dennodenně kupují, svůj původ a jak vznikly. Společenská odpovědnost a udržitelné podnikání jsou tou správnou cestou. Fandíme všem, kteří po ní kráčejí společně s námi.

FIREMNÍ DEN

15


Máme , E E B plán

nebudou-li vcely? ˇ

Včelí svět je jedním z nejtajemnějších a nejzajímavějších společenství vůbec. O včelách jsou napsány tisíce publikací, provedeno mnoho výzkumů, průzkumů, studií a bádání, ale přesto se stále objevují nová fakta a informace, které vyvrací nebo doplňují ty předchozí. Tomuto záhadnému přírodnímu řízení zkrátka člověk zřejmě nikdy dokonale neporozumí. Vše má však své důvody a o co tajemnější je život těchto malých tvorečků, o to více nás láká. Med mlsá rád téměř každý z nás, málokdo se ale zamýšlí nad tím, že se včely pro jeho výrobu poměrně nadřou a zároveň musí čelit mnoha nástrahám. text a foto marcela jurasová

Být včelařem znamená soužít s přírodou. Včely jej však k životu vlastně vůbec nepotřebují. Nedají se domestikovat; od dob, co se chovají, se to nepodařilo – a nejspíš ani nepodaří. Včely si udělají vše po svém. Pokud mají odlišný názor na dění ve svém úle, pak se je často ani včelaři nemusí podařit svými zásahy někam posunout. Včely a přírodní zákony zkrátka vědí nejlépe, který směr je ten správný. Na této vzrušující cestě včel a včelaře však stojí něco, s čím včely, naši předkové a ani příroda samotná nikdy nepočítali. Pesticidy.

ÚBYTEK HMYZU

U těchto drobných tvorečků je dopad pesticidů vidět nejvíce, a přitom má pro naše přežití právě hmyz zásadní význam. Nadužívání těchto látek narušuje rovnováhu přírody.

16

Úbytek hmyzu si snadno uvědomíte, stačí jen pozorovat svět kolem sebe. Kupříkladu během obyčejné jízdy autem. Po cestě jste kolikrát nalapali tolik hmyzu, že přes něj nešlo vidět. Ale teď ? A co světlušky? Kam zmizeli tito roztomilí broučci s lucerničkami? Narazit na ně je dnes už opravdu velká vzácnost.

ZAKÁZANÉ PESTICIDY

Evropská unie nedávno zakázala používání tří pesticidů – klothianidinu, imidaklopridu a thiametoxamu. Ošetřují se jimi osiva, procházejí rostlinou až do květů a zanechávají zbytky v nektaru. Patří do skupiny neonikotinoidů, které útočí na centrální nervový systém hmyzu. Včela tak prakticky ztratí paměť a netrefí zpět do úlu. Pokud nasaje chemický koktejl nektaru, do úlu se mnohdy nevrátí, a tak postupně ve včelstvu ubývá létavek, tedy včel,

které se starají o přínos potravy a vody. Pokud včela nasbírá chemický koktejl pylu, ovlivní to celé společenstvo a život v úle. Pyl je totiž včelí chléb a je životně důležitý pro krmení plodu. Na problém je tedy zaděláno. Rezidua pesticidů zůstávají jak v pylu, tak ve vosku – a také v medu. Zákazem těchto tří konkrétních látek to však nekončí, nadále je povolena celá řada, která má velmi podobné účinky. Člověk je navíc tvorem vynalézavým a pověstnou kličku v zákonu si bohužel často najde.

JSOU VELKOZEMĚDĚLCI JEDINOU HROZBOU?

U zemědělských podniků a některých zahrádkářů můžeme při používání pesticidů sledovat jeden podstatný rozdíl. Agropodniky stojí investice do těchto látek velké peníze, a tak


hledejte si nejprve, o jakou rostlinku se jedná a dle toho s ní naložte. Určitě se v zahradě objevila z nějakého důvodu. Může sloužit jako léčivo, kosmetika, jídlo či hnojivo. Poklady nám rostou přímo pod nosem, tak proč se jich zbavovat nebo vyhazovat peníze za drahé léky a kosmetiku, když si je můžeme vytvořit sami z darů přírody? samozřejmě řeší správnost a přesnost aplikace, kdežto majitel zahrady vezme láhev jedu a použije ho častokrát bezmyšlenkovitě, aniž by věděl, o jaký hmyz se vůbec jedná. Hlavně aby to nesežralo úrodu a nepopíchalo to! V láhvi pak nějaký ten jed ještě zůstane, tak proč ho ještě někam nenastříkat… a je to. Rozhodně nejsou všichni takoví, a to je moc dobře. Lidé si problémy spojené s ochranou životního prostředí stále více uvědomují, ale přesto je toto uvědomování pomalé. Většina jednoduše nerozumí důsledkům, které použití pesticidů přináší i v tom množství, které se pro člověka zdá zanedbatelné. Vždyť to vlastně ani nejde vidět, ta látka se zdánlivě někam vypaří. Ale tak to skutečně není a vidět to jde. Čím dál víc.

PŘÁTELSKÁ ZAHRADA BEZ JEDU

Každý, kdo má zahrádku, však může opylovatelům pomoci. Není to nic složitého ani náročného. Zásadní je rozmanitost, ta je klíčem k prospívající přírodě. Ideální je vysázet zahradu tak, aby kvetla od jara do podzimu, a měla tak stále co nabídnout. Do zahrady plné lákavých rostlin a květů se včelky, motýli a další hmyz milerádi nastěhují. Taková zahrada se rovněž vypořádá se škůdci, neboť přitáhne i užitečný hmyz, který se jimi živí. Příroda nejlépe ví, co dělat, dejte jí tedy prostor. Pesticidy nerozlišují mezi hmyzem užitečným a škodlivým. Dříve než sáhnete po láhvi s jedním z nich, pomyslete na to. Zahrada má být přece rozmanitá a plná života. Kdo by chtěl odpočívat v koutu přírody, ve kterém je až hrobové ticho?

Za všechny užitečné „plevely“ jmenujme kopřivu, bršlici, pampelišku, plicník, jitrocel, heřmánek, pelyněk, ptačinec, hluchavku, kokošku pastuší tobolku, brutnák nebo třeba routu vonnou. Je jich ale daleko víc...

MALÉ KRŮČKY TVOŘÍ VELKOU ZMĚNU

Některé věci tak snadno neovlivníme, ale můžeme začít drobnými krůčky a změnit alespoň to, co je v našich silách. Tedy náš přístup a naše zahrady, začít u sebe samých. Už tím, že jste dočetli až sem, jste udělali první krok – získali informace. Teď už je na vás, jak s nimi naložíte. Fascinující včelí svět je i náš svět, pamatujme na slavný výrok, že pokud zmizí ze světa včely, lidstvo je bude do čtyř let následovat. Úbytek včelstev, hmyzu i ptactva je celosvětovým problémem. Je způsoben vícero faktory, nemohou za to jen pesticidy, ale celkové zhoršení kvality životního prostředí v souhře s mnoha dalšími aspekty. Včely svým způsobem zůstanou navždy trochu tajemné, byla by více než škoda o ně zcela přijít. Nezavírejme oči před tím, co zdánlivě vypadá neviditelně, to má totiž často v důsledku ty největší dopady. Až se tedy příště budete starat o své rostliny, vzpomeňte si i na malou včelku odpočívající na své náročné cestě, kdy s sebou často nese těžký plný medný váček nektaru a nožky obalené pylem, a rozmyslete se ještě jednou, jakým směrem vykročit.

Pesticidy nerozlišují mezi hmyzem užitečným a škodlivým.

HOSTINA PRO OPYLOVAČE

Nízko sečené trávníky bez jediné pampelišky a jiných „plevelů“ moc návštěvníků nepřilákají. Mají totiž rádi trávníky vyšší a plné kvetoucích bylin, proto je dobré mít v zahradě alespoň pás, který se neseče a slouží jako květnatá louka. Je také důležité sázet rostliny nektarodárné a pylodárné. Ne všechny rostliny, které krásně kvetou, jsou totiž pro hmyz lákavé. Pozor na přešlechtěné druhy, ty sice mohou vypadat krásně, ale hmyzu nenabídnou prakticky nic. Díky šlechtění často zkrátka nemají nektar. Včelky, čmeláky, motýly a další hmyz musíme k jídelnímu stolu plnému barevných dobrot nalákat.

NENÍ PLEVEL JAKO PLEVEL

Ne všechny rostlinky, které se lidé často snaží ze svých zahrad vyplenit, jsou opravdu plevelem. Spousta z nich je naopak velmi užitečná. Zkuste to pro příště trochu jinak – pokud se v zahradě objeví nezvaný a neznámý host, vy-

Věděli jste, že... • včely nikdy nespí, ale občas mohou odpočívat v prázdných voskových buňkách? • je včela tzv. florokonstantní, což znamená, že navštěvuje vždy jen jeden druh květů? Když tento odkvete, přeorientuje se na další.

LÁKAVÁ VČELÍ PASTVA BYLINKY: meduňka, mateřídouška, kmín, koriandr, měsíček, chrpa, kopr, fenykl, dobromysl, bazalka, levandule, sléz, čekanka, řebříček, vrbovka, třezalka, máta, tužebník, třapatka...

Stromy a keře: líska, vrba, olše, akát, lípa, javor, šeřík, fuchsie, réva vinná, trnka, růže, hloh, ptačí zob, topol, smrk, bříza, kaštan, buk, dub, třešeň, meruňka, jabloň, hruška a další ovocné stromy, maliník, ostružiník, dřišťál, ibišek, mahónie, komule davidova...

KVĚTINY: krokus, len, brutnák lékařský, vikev setá, vičenec vikolistý, jiřina, zlatobýl, astra, brutnák, aksamitník, chryzantéma, hyacint, kakost, krásnoočko, svlačec, lichořeřišnice, rozchodník, vřes, rozrazil, lilie...

• dělnice v době snůšky žijí 6–8 týdnů? Na podzim, kdy ustává činnost, přežívají až 8 měsíců – těm se říká dlouhověké včely. • včelstvo za rok spotřebuje asi 150 litrů vody, 70 kg medu a 30 kg pylu? • k vytvoření páru pylových rousků musí včela navštívit zhruba 80 květů? • na nasbírání suroviny pro výrobu 1 g medu musí včela navštívit až 7 000 květů?

ZEMĚDĚLSKÉ PLODINY: hořčice, řepka, jetel, kukuřice, svazenka, vojtěška, mák, slunečnice, pohanka...

17


REVOLUCE

V OBALECH Na obal můžeme pohlížet jako na nutné zlo, nebo pomocníka, který nám umožní udržet naše výrobky v nejvyšší kvalitě dlouhé roky, a tím zabránit plýtvání a znehodnocení potravin. Abychom ochránili to nejcennější, co máme – biosuroviny od našich pěstitelů – a udrželi jejich kvalitu i další roky, kdy výrobky prochází dodavatelským řetězcem, musíme je zabalit do obalu s perfektní bariérou. Ta zajistí, aby se k surovině nedostala vlhkost a zároveň aby neunikla ven vůně a chuť, kterou v sobě bylinky i koření přirozeně mají. Přistupovat k obalům a jejich výrobnímu procesu trvale udržitelně vnímáme jako své poslání. Proto jsme se při vývoji těch nových zaměřili na obnovitelné zdroje, ze kterých jsou obaly vyráběny. text radmila svobodová, jakub kolínek, foto sonnentor

MATERIÁLŮ TÝM VÝVOJE A NÁKUPU OBALOVÝCH

, TOMÁŠ JAKUB KOLÍNEK, RADMILA SVOBODOVÁ

BLAHA

Z PLASTŮ PŘEBALY ABSOLUTNĚ BE Původní čajové přebaly byly vyráběny laminací papíru a tenké polypropylenové vrstvy, která zajistila částečnou bariéru a svařitelnost na strojích. Naším cílem bylo najít materiál, který bude kompostovatelný (nebo recyklovatelný) a vytvoří natolik silnou bariéru, abychom mohli odstranit fólii na povrchu krabičky. Po řadě testování se nám jako nejvhodnější ukázala kombinace nenatíraného papíru a fólie NatureFlex™, která disponuje nadstandardními bariérovými vlastnostmi, je vyrobena ze dřeva z udržitelných lesů a certifikována dle normy pro domácí kompost. Díky tomuto kompozitu jsme mohli odstranit i kompostovatelnou fólii, která dříve chránila krabičku.

VÝROBU ÍVANÉ PRO Ž U O P CÍ LY ATERIÁ PRO DOMÁ VŠECHNY M LŮ MAJÍ CERTIFIKÁT JE PŘEBAL Í ČA EBA NAŠICH PŘ O MŮŽETE PO VYPIT EJNERU T O R P O KONT KOMPOST, BO HODIT D NADNO PORADÍ. E N T A V O T ÍRNY S KOMPOS S NÍM PAP I S E D K , S PAPÍREM

18

MÉNĚ MATERIÁLU = MÉNĚ ODPADU Množství odpadů snižujeme také tím, že na obaly používáme minimální množství materiálu. U přebalů jsme snížili gramáž použitého papíru na 50 g/m2. Původně jsme chtěli odlehčit ještě více. Na 40 g/m2. Ale při této hmotnosti už přebaly ztrácely potřebné vlastnosti pro efektivní výrobu na strojích. Víme tak, že jsme na minimální hmotnosti, kterou nám současné technologie umožňují.


RABIČKY K É V O J A Č “ É H „NA KY NOVÉ KRABIČ ICH DLE JEJ POZNÁTE PO HLEDU MATNÉHO VZ ÓLIE NA F A ABSENCE BIČKY. A POVRCHU KR

U čajových krabiček jsme se rozhlíželi po trhu papírů s FSC®️ certifikáty. Vybrali jsme papír, který není natíraný kaolinem a upravili konstrukci krabičky, aby byla bytelnější. Pro potisk nenatírané strany jsme použili kompostovatelné barvy. Krabičku můžete hodit do kontejneru pro recyklaci nebo do domácího kompostu.

ČÍM VĚTŠÍ VÝZVA, TÍM VĚTŠÍ RADOST Z JEJÍHO SPLNĚNÍ Tento projekt s sebou nesl spoustu výzev. Kompostovatelné materiály jsou mnohem náročnější na podmínky skladování a výrobní normy strojů. Museli jsme jim přizpůsobit ideální teplotu a vlhkost ve skladech, abychom během skladování nenastartovali proces biodegradace. Klimatizovat sklady obalového materiálu by bylo velmi energeticky náročné, proto jsme využili regulovaných ventilátorů, které na základě daných parametrů venkovních teplot a vlhkosti dokáží ze skladů odvést teplý vzduch a přivést venkovní ochlazený. Jde o maximální využití odvětrávání a akumulačních schopností budov. Tím obalům zaručíme i v teplých letních měsících požadované skladovací teploty.

ŽIVOTNÍ CYKLUS OBALŮ ŘEŠÍME OD ZAČÁTKU DO KONCE Není to jen obal, který dorazí na náš sklad. Za tímto obalem stojí celý proces jeho výroby. Materiály, které použijeme, technologie jejich zpracování a optimalizace výrobních dávek na straně našich dodavatelů, to vše má obrovský dopad na to, kolik energie a materiálu bude pro vyrobení našeho obalu spotřebováno.

Velké úsilí, hodiny v tiskárnách i u našich výrobních strojů nás také stálo precizní zpracování nových obalů. To bylo kvůli používání nenatíraných, šetrnějších materiálů mnohem náročnější než u předchozích materiálů. Nejen vyladit a ustálit barevnost čajových krabiček a přebalů, ale zároveň nastavit systém vstupní a průběžné kontroly technických parametrů obalů. Díky tomu dokážeme využít plného výkonu strojů, eliminovat prostoje a šetřit energii na jejich provoz. Naše obaly musí sedět na desetiny milimetru.

CESTY JAKÉ JSOU VÝSLEDKY NAŠÍ NÍM? ZA UDRŽITELNÝM PODNIKÁ

91 %

našich obalů je plně recyklovatelných nebo z recyklovaných zdrojů.

15 tun celulózové fólie

20 tun

VYBÍRÁME SI PARTNERY, KTEŘÍ SMÝŠLÍ STEJNĚ Krabice, které zůstanou po spotřebování těchto obalových materiálů, používáme na balení našich velkoobchodních objednávek, poškozené kusy skartujeme a používáme jako výplně našich zásilek a přebytky nabízíme dalším firmám na virtuálním odpadovém tržišti cyrkl.com. „Na Cyrklu jsme rádi, že SONNENTOR dává u nás krabicím další život. Jsme samozřejmě fandové recyklace, ale v případě papíru, kdy se jedná o energeticky náročný proces, je předcházení vzniku odpadu ideální stav,“ říká o spolupráci Cyril Klepek, ředitel digitálního odpadového tržiště cyrkl.com.

ročně ušetříme díky tomu, že jsme do ní přestali krabičky balit a její funkci převedli na přebal čajového sáčku.

30 tun

plastů a papíru ročně ušetříme díky změně materiálového složení čajových přebalů pro porcované čaje a snížením jejich gramáže. Výběrem nenatíraného papíru šetříme i kaolin, kterým se papír standardně natírá.

250 l

inkoustu a chemických rozpouštědel ročně nepoužijeme díky novému laseru, který údaje na krabičku čaje vypaluje.

Množství kamionové přepravy jsme díky optimalizaci obchodního balení produktů snížili o

30 % 19


ˇ VÍT JANÍCEK Biozemědělcem šťastnou náhodou Vít Janíček spolupracuje se SONNENTOREM už víc než šestadvacet let. S rodinou žije v malé vísce Kozojídky rozprostírající se na úpatí Bílých Karpat. Společně jsme se potkali v polovině února v krásné krajině toku říčky Veličky. Mrazivé počasí a šeď únorových dní v to odpoledne na chvíli vystřídalo slunce a během našeho povídání k nám dokonce přiletěla včela. Vylákaly ji teplé sluneční paprsky a pár hodin skorojarního počasí. Dobré znamení, pomyslela jsem si. text naďa balounová, foto jan grombiřík

20


P

an Janíček žije v Kozojídkách celý život. Od dětství byl zvyklý pracovat na záhumence, která patřila jeho rodičům. Dědeček z tatínkovy strany dokonce vlastnil statek v nedalekém Veselí nad Moravou. Člověk by mohl usuzovat, že práce na poli pro něho byla přirozenou volbou. Nebylo tomu tak. Práce s motykou ho tenkrát nebavila. K biozemědělství ho přivedla až náhoda. Jeho strýc, pan Pavlica, byl na začátku devadesátých let jedním z prvních dodavatelů bylin pro rodící se firmu SONNENTOR. Průkopník na poli ekologického zemědělství a nadšenec. Jako všichni, kteří se tenkrát pohybovali kolem Tomáše Mitáčka (zakladatel českého SONNENTORU) a začínali na svých znovuzískaných pozemcích hospodařit jinak, než bylo běžné v dobách, kdy téměř veškerou půdu spravovaly státem řízené podniky. Zkoušeli to tak, jak bylo zvykem dřív: bez zbytečné chemie, s pokorou a úctou k půdě. Jednoho roku měl pan Pavlica zasazený měsíček a mátu, odjel však na dovolenou a potřeboval sehnat někoho, kdo by bylinky posbíral a usušil je. A právě v tuto chvíli se začíná psát příběh pana Víta Janíčka coby pěstitele SONNENTORU. Měsíček a mátu tehdy posbíral a usušil on. Bylinky měl doma a Tomáš si pro ně přijel. Ještě dnes vzpomíná, že na něho udělal velký dojem. Vše, co o biozemědělství vyprávěl, mu dávalo smysl. Uvědomil si, že bio vlastně není nic nového. Ve své podstatě „jen“ navazuje na práci sedláků, kteří byli o svou půdu připraveni minulým režimem. Slovo dalo slovo a pan Janíček se do pěstování bylin pustil také. Biozemědělství bylo pro něho od začátku jedinou možnou cestou. V posledních letech se začal věnovat i včelaření a právě na včelách pozoruje, jaký dopad na jejich zdravotní stav mohou mít látky používané v konvenčním zemědělství. Poznamenává, že tomuto způsobu obhospodařování půdy nerozumí. Nelíbí se

mu nepřiměřené vyčerpávání půdy a likvidace živých organismů, ke kterým v konvenčním zemědělství nutně dochází. I přesto, že je pěstování v biorežimu často riskantní podnik, neměnil by. Práci s bylinkami si zamiloval. O tom, že každá rostlina má svá specifika, se přesvědčuje neustále. Sám říká, že

Biozemědělství není nic nového. Jen navazuje na tradici našich předků, kteří k půdě chovali úctu, respektovali přirozené procesy a řídili se zdravým rozumem. ze začátku si nevšímal, když bylo s bylinkou něco jinak. To se naučil vnímat až v průběhu let, která na poli strávil. Každému, kdo má chuť s pěstováním začít, doporučuje, ať se nebojí a pustí se do práce. Stojí to za to. Podotýká ale, že tuhle práci nelze dělat jinak než s láskou a radostí. Pozná se to prý pak na výsledku. Ač se to zdá být téměř neuvěřitelné, pan Janíček se nevěnuje jen pěstování bylin, ale chodí i do zaměstnání. S manželkou mají čtyři děti a zajistit příjem pro početnou rodinu nebylo vždy jednoduché. Hospodaří navíc jen na malém políčku, a úrody tím pádem není tolik. Přestože tento dvojí život vede už víc než čtvrt století, úsměv mu stále hraje na tváři. Na poli mu také vždy ochotně vypomohou synové. O to víc je práce veselejší a dá se

snadněji zvládnout. Párkrát samozřejmě přišly chvíle, kdy přemýšlel nad ukončením své pěstitelské dráhy, ale především manželka ho vždy přesvědčila, aby v pěstování bylinek pokračoval. Velkým povzbuzením pro ně oba bývá také setkání pěstitelů, které SONNENTOR každoročně pro své dodavatele pořádá. „Když se vrátíme domů, žena se na mě vždy podívá a s dojetím řekne, že s pěstováním nemůžeme přestat, že v tom musíme pokračovat. Dám jí za pravdu a na další rok je rozhodnuto,“ směje se. Díky setkání pěstitelů se tito nadšenci pro ekologické zemědělství mohou před sezónou v klidu potkat, vyměnit si poznatky a dozvědět se spoustu nových informací. Pan Janíček vypráví, že právě tohle setkání je vždy se ženou namotivuje do další práce. Vztah s některými pěstiteli dokonce přerostl i v osobní přátelství. Nejvíc v kontaktu je s panem Josefem Šulcem. Jak říká, velice si ho váží a obdivuje jeho píli a pracovitost. I letos tak započal na poli v Kozojídkách známý koloběh. Bylinky se probudily k životu a do podzimu se zemědělci nezastaví. Snad i letos bude dostatek vláhy a slunečných dní. Na konci sezóny bude ještě potřeba bylinky šetrně usušit a pak už hurá s nimi do SONNENTORU, kde je každý biopěstitel vítán s otevřenou náručí. Za dlouholetou prací pana Janíčka v biozemědělství je obrovský kus opravdové pokory k půdě, vytrvalosti a nadšení. Přejme si jen, aby takových poctivých zemědělců přibývalo a krajina se se všemi svými poli, loukami a jejich obyvateli mohla radovat.

VÍT JANÍČEK

žije od narození ve vísce Kozojídky rozprostírající se v malebné krajině na úpatí Bílých Karpat. Od roku 1994 se věnuje pěstování bylin v biokvalitě. Se SONNENTOREM tak nepřetržitě spolupracuje úctyhodných 27 let. Dnes je možné si v čajích s logem slunce vychutnat jeho šalvěj, měsíček a mátu. O panu Janíčkovi a dalších českých i zahraničních pěstitelích se dočtete na webu www.sonnentor.cz v sekci Pěstitelé.

21


Udržitelnost našemu podnikání

dává smysl #PODNIKAMEJINAK

Sázíme na udržitelnost Pracujeme zodpovědně k životnímu prostředí, volíme lokálnost, kompostovatelnost obalů a zakládáme si na zdravém rozumu. Nebojíme se jít proti proudu a být v tomto ohledu průkopníky. Dlouhodobá stabilita firmy je důležitým faktorem pro nás, naše pěstitele i obchodní partnery. „Bio“ nebo „eko“ – dnes trendy slovíčka, kterými se ohání nejeden podnikatel – pro nás nejsou módní vlnou. Udržitelně podnikáme už skoro tři desítky let. Souladem s přírodou chceme inspirovat i okolí a ukázat, že se zkrátka dá podnikat jinak.

PŮDA JE DAR

Jednáme na rovinu Podnikáme férově a na rovinu jednáme s pěstiteli, dodavateli, obchodními partnery i zákazníky. Každý z nich je totiž nedílnou součástí SONNENTORU. Řídíme se zásadami direct trade, přímého obchodu. Pěstitelé dostávají za svou surovinu férovou odměnu a jsou si rovni, ať už jsou z Česka, Rakouska nebo třeba Tanzanie. Jsme hrdí na naše podnikání a nebojíme se ukázat našim zákazníkům a návštěvníkům, jak se naše produkty vyrábí.

JEDNÁME FÉR

22


Práce nám jde od ruky Nechceme vyměnit lidi za stroje. Hledáme „zlaté střední cesty“ mezi pokrokem a tradičními postupy. Snažíme se neustále zlepšovat. Znamením našich ručně balených sypaných čajů je květ měsíčku v okénku balení. Ruční práce vytváří nová pracovní místa. Žádný stroj totiž nedokáže zabalit sušené bylinky šetrněji než ruce našich spolupracovníků.

NOVACE RUČNÍ PRÁCE A I

Tak snadno si nás nekoupíte Odmítáme konvenční řetězce. Nejsme tak v tlaku na ceny a můžeme suroviny od pěstitelů nakupovat za poctivé výkupní ceny a dávat práci lidem v okolí. Stejně tak jsme netolerantní vůči korupci. Tajné dohody, úplatky či zvýhodňování jsou u nás absolutně nepřípustné.

OSOBNÍ PŘÍSTUP

Radost jako poslání Slovo radost pro nás není klišé. Naše motto pro nás má hlubší význam, stejně jako sluníčko na firemním tričku. Snažíme si tu spolu tvořit příjemné pracovní prostředí, díky kterému může vznikat radost v každém z nás. A chceme radost rozdávat dál mezi naše zákazníky, fanoušky a obchodní partnery. Pozdravení, pár slov u šálku ranního čaje či kávy, sdílení úspěchů i neúspěchů nebo úplně běžných okamžiků, úcta a respekt k sobě navzájem jsou pro nás klíčové.

TADY ROSTE RADOST

Nechceme být zátěží Naším cílem je dosáhnout plně kompostovatelných produktů, a uzavřít tak koloběh přírody, stát se bezodpadovou firmou a minimalizovat zátěž životního prostředí. Svým podnikáním chceme být inspirací ostatním, příkladem, že zlepšování nemusí být na úkor přírody nebo zaměstnanců. Byli jsme průkopníky ekologického zemědělství u nás, jsme jimi i nyní díky aktivní práci na snižování energetické náročnosti a chceme jimi zůstat také v budoucnu.

PRO LIDI A PŘÍRODU 23


Naši

hrdinové,

bio pěstitelé naši

Čím by byl SONNENTOR bez svých biopěstitelů, kteří kultivují půdu a sbírají zkušenosti v souznění s přírodou? Díky nim můžeme šířit radost z našich čajů, kávy a koření. Přáli bychom si, abyste i vy znali tváře osobností s velkým srdcem.

VONDRÁKOVÁ RENATA

Načeradec

LUBOŠ DRÁB Heřmaničky

ONDŘEJ EK PODSTAV

24

KLIMEŠOVI LUDMILA ŠULCOVÁ

Pacov


Pěstujte pro nás

Jste zemědělec, hospodář, nebo máte polnosti a chcete s nimi správně naložit? Táhne vás to k přírodě a v ekozemědělství vidíte smysl, jen nevíte, kde a jak začít? Láká vás vůně bylin a koření? Zářící měsíček, nebesky modrá chrpa, žluté okvětní plátky slunečnice, ale i aromatická máta peprná nebo šalvěj jsou právě ty bylinky, kterých není nikdy dost. Pusťte se do toho s námi, rádi se s vámi seznámíme a obeznámíme vás s tím, co pěstování bylinek pro SONNENTOR obnáší. Kontaktní osoba: Radmila Svobodová, radmila.svobodova@sonnentor.cz

PODSTAVKOVI Borohrádek

LAČŇÁKOVI Vlčice

EVA DOLÁKOVÁ

Simtany

KOMÁRKOVI Velké Heraltice

PETR ENDRLE

Vadín

ŠULCOVI

Útěchovičky

HANA NECKÁŘOVÁ

MAREK ŠTĚRBA

PAŘILOVI Otinoves

Deblín

OŠŤÁDALOVI

Pelhřimov

IVA VOJTANOVÁ Třebíč

LIBOR KOŽNAR Šanov

Svatobořice

LUBOŠ POSPÍŠIL

VÍT JANÍČEK Kozojídky

ŠTĚPÁN ČAČÍK

Velká Bíteš

Brumovice

ANEŽKA DOSTÁLOVÁ Štítná nad Vláří

BLANKA DARMOVZALOVÁ Břeclav

ROMAN MALEŇÁK

Hradčovice

KUBIŠOVI

Hroznová Lhota

25


Kde byste PLASTnečekali? Plastu se většina z nás snaží pravděpodobně vyhýbat, co to jde, ať už z ekologických či zdravotních důvodů. Ne vždy ale musí být úplně jasné, že se v určité věci plast nachází. Kde si v běžných každodenních věcech dát na plast pozor? Je ho zároveň možné v některých případech vůbec něčím nahradit? Popovídali jsme si s Pavlou Wernerovou, odbornicí přes zero waste a autorkou knihy Konec doby odpadové. text pavla wernerová, tereza hemzová, foto archiv pavly wernerové

Nejen ve své knize, ale i na blogu a sociálních sítích šíříte osvětu ohledně udržitelného životního stylu. Jednou z velkých soudobých otázek jsou plasty. V posledních letech se vede velká diskuze ohledně plastových brček, jsou tu i jiní skrytí strašáci?

Ano, jednou z oblastí, kde „skryté“ plasty můžeme najít, je kosmetika. A to nejen v plastových obalech, kde by ho většina z nás asi jednoznačně čekala, ale i v samotném složení výrobku. Například oblíbené peelingové krémy od konvenčních značek často obsahují polyethylen, tedy jeden z druhů plastu.

Mnoho z nás ale konkrétně peelingy řadí mezi základní kosmetické produkty. Jak tedy tuto situaci řešit?

Jednoduše: kupovat kosmetické značky, které jsou 100% přírodní (nejlépe i s certifikací), nebo si vlastní kosmetiku vyrábět doma. Například peeling lze velmi jednoduše vytvořit ze zbytků z přípravy kávy. Stačí smíchat zbylý lógr s troškou medu a olivového oleje, aby se vytvořila mazlavá pasta, a máte skvělý peeling za pár korun, který můžete několik týdnů skladovat v lednici.

Stále častěji se mluví o mikroplastech v pitné vodě a oceánech. Odkud se berou nejvíce?

PAVLA WERNEROVÁ

Milovnice jídla, sportu a udržitelného stylu života se tematice zero waste intenzivně věnuje už od roku 2015. Vedle úspěšného blogu Za lepší život nabitého zajímavými články loni vydala knížku Konec doby odpadové. V rámci svého podcastu EKOmaniaci zpovídá řadu osobností ze světa ekologie a udržitelnosti, mimo jiné si v jednom z dílů můžete poslechnout také rozhovor s jednatelem SONNENTORU Josefem Dvořáčkem. Pavla vede bezodpadové kurzy, píše a přednáší. V současné době se také věnuje tematice ekologického investování. 26

Možná to někoho překvapí, ale velká část mikroplastů pochází z oblečení. Naprostá většina toho, co na sobě lidé nosí, je totiž vyrobená ze syntetických materiálů. Při praní takového oblečení se uvolňují plastová vlákna, která do sebe nasávají nebezpečné látky. Často jsou tyto částice tak malé, že ani filtry v čističkách je nebývají schopné zachytit. Kvůli tomu se pak tyto plastové částice dostávají do řek a oceánů, kde si je vodní organismy pletou s potravou a tímto způsobem se dostávají i do potravního řetězce člověka. Podle průzkumů například z jedné fleecové bundy uniká při jediném praní až milion vláken! I tomuto se ale dá předejít, řešením je vybírat oblečení s co největším podílem přírodního materiálu, ideálně naprosto přírodní. Vhodnými materiály jsou biobavlna, len či konopí. Spoustu eticky šitých kousků oblečení z těchto materiálů najdete například i v českých obchodech, za zmínku stojí NILA či Green butik.

Znamená to, že máme z šatníku vyhodit vše, co má ve složení syntetiku?

To rozhodně ne, pokud už oblečení ze syntetických materiálů máte a třeba ho i rádi nosíte, nevyhazujte ho, ale spíše o něj zkuste jinak pečovat. Perte oblečení opravdu jen tehdy, kdy je potřeba, a zároveň ho perte na méně otáček a nižší teplotu. Vyhněte se též agresivním chemickým pracím práškům, které uvolňování mikrovláken podporují, a používejte jen ty přírodní.

V současné době se hodně mluví o kelímcích na kávu, jednorázových plenkách a dalších hygienických potřebách, které se v přírodě nerozloží velmi dlouhou dobu. Existují další hrozby tohoto typu, o kterých se třeba tolik nemluví?

Ano, je jich poměrně dost, vzpomeňme třeba čajové sáčky. Těch vašich z kukuřičného škrobu a banánových vláken se to netýká, ale mnoho značek do materiálů přidává polypropylen, aby se sáčky netrhaly. Na pohmat to mnohdy nepoznáte, ale následně si s takovým čajem do šálku luhujete i mikroplasty. Ráda bych ještě zmínila alespoň nedopalky od cigaret. Ať vyjdete do města či do přírody, všude pravděpodobně narazíte na spoustu pohozených „vajglů“. Ačkoliv se spousta lidí domnívá, že když vyhodí nedopalek na silnici či do přírody, tak se tam rozloží, protože je přece z papíru, je to velký omyl. Ve skutečnosti jsou právě nedopalky závažným zdrojem plastového znečištění na světě, protože jsou vyráběné primárně z umělých materiálů. Podle organizace Ocean Conservancy se každý rok do přírody vyhodí až 4,5 bilionu nedopalků! Jejich odhazování mimo koše je problematické také kvůli uvolňování nikotinu, těžkých kovů a dalších látek do přírody, kde mají negativní vliv na místní živočichy a organismy.

Problematika „skrytých“ plastů je tedy více než rozsáhlá. Co byste doporučila člověku, který chce ve svém životě plast eliminovat? A dá se jim vyhnout úplně?

Ačkoliv je těžké se plastům vyhýbat úplně, téměř vždy jsou dostupné přírodnější a vhodnější alternativy. Je jen potřeba vědět, kde všude je plasty možné najít. Poté bude hned jednodušší hledat způsoby, jak svoji spotřebu plastů snížit, a tím udělat něco pro sebe i pro naše životní prostředí. Zajímavých zdrojů informací je plno, za všechny bych ráda doporučila americký podcast Green Dreamer, který najdete na stránkách www.greendreamer.com.


VLASTNÍ ZAHRADA OD SEMÍNKA Pěstujete zeleninu či drobné ovoce a každý rok kupujete nové sáčky se semínky nebo rovnou sazeničky? Přemýšleli jste někdy o tom, jak to vlastně dělaly naše prababičky, když takovéto možnosti neměly? Jednoduše – semínka si dopěstovaly samy. Takzvané semenaření se dnes, s návratem ekologického hospodaření i do malých rodinných zahrádek, stává opět tématem. Jaké má výhody, možnosti a jak vůbec začít? text tereza hemzová

Semenařilo se od pradávna, jinak by naši předci neměli zajištěnou setbu a úrodu na další rok. Až centrálně šlechtěné odrůdy, které byly a jsou pěstovány za účelem vysokého výnosu, vytlačily z políček a zahrad mnoho různorodých druhů, které stojí na prahu zániku, případně ho již dávno překročily. Věděli jste, že během posledního století ze světa zmizely až tři čtvrtiny odrůd zahradních plodin? Dnes si můžete nakoupit barevné sáčky obsahující několik (většinou namořených) semínek od některé z pár velkých korporací, které ovládají osivářský trh. Na svých zahrádkách tak v podstatě pěstujeme monokulturní odrůdy, které se navíc časem staly mnohem náchylnější vůči škůdcům i nemocem. Existuje však i jiná cesta. Taková, která pomůže zachovat staré a regionální druhy, a tedy i biodiverzitu v krajině. Díky větší pestrosti záhonků navíc zahradníci vyjdou vstříc také včelám, čmelákům a dalším opylovačům. Motivací pro domácí osivaření může být i fakt, že za semínka ve výsledku ušetříte poměrně dost výdajů. Mnoho zahrádkářů však semenaří hlavně proto, aby mohli být alespoň z části soběstační.

JAKÁ PŮDA, TAKOVÁ MRKEV

Dopěstováváním vlastních semínek, tedy pěstováním určité odrůdy po delší dobu v jednom regionu, vesnici či dokonce zahrádce, se samotná odrůda postupně přizpůsobí místním podmínkám. Dalo by se říct, že se u vás prostě a jednoduše zabydlí. Díky adaptaci snadněji odolá povětrnostním vlivům, například našim typickým letním bouřkám, ale také třeba mnohým chorobám – na rozdíl od některých módních odrůd, o které zahradník musí pečovat jako o malovaná vajíčka, pravidelně je zakrývat před dešti nebo pěstovat ve vyhřívaných sklenících, protože vyžadují vyšší teplotu, než jaká je v našem pásmu běžná. Slyšeli jste už o Libochovickém raném hrášku, salátu Mělnický máj, Višňovské žluté mrkvi, cibuli

Všetaně, Stupickém raném rajčeti či o tom, které je poeticky zvané Dívčí prs? Všechny jmenované odrůdy patří mezi klasické české a výborné zeleniny, které jsou uzpůsobeny na naše podmínky a bez problémů je dopěstujete na svých zahrádkách, bez skleníků, fólií a také bez používání různých ochranných postřiků či umělých hnojiv.

ČÍM ZAČÍT?

Ideálními druhy pro začátečníky v oblasti semenaření jsou jednoleté rostliny, nejlépe ty, kterým se na zahradě daří a s jejichž pěstováním máte zkušenosti. Vděčnými společníky pro začátek budou rajčata, papriky, fazole, hrášek a salát, případně bylinky jako kopr, měsíček či bazalka. Mrkev, řepa nebo třeba cibule jsou naproti tomu tzv. dvouletky, budete si tedy muset na semínka počkat až napřesrok. A pak už vám zbývá jen pár pomůcek: zahradnické nůžky, sítka, místo na dosušování semínek, krabice na jejich zakládání… a jistou dávku trpělivosti. Na semínka se totiž, na rozdíl od zeleniny ke konzumaci, čeká o něco déle. Poté je ještě potřeba vybrat pěkné a dobře vyzrálé plody, získat z nich semínka a patřičným způsobem je uchovat pro další rok (rajčatová se například musí zbavit slizu, který každé semínko obaluje, protože brání jeho klíčení). Odměnou vám bude zahrada plná přesně takových odrůd, které vám vyhovují chuťově, vzhledově nebo třeba i co se skladování týče.

NEHYBRIDNÍ VS. HYBRIDNÍ SEMÍNKA

Staré odrůdy a druhy pěstované v ekologickém zemědělství patří mezi nehybridní, zvané také přesévatelné nebo volně opylovatelné. Jsou to geneticky stálé druhy, které si po generace zachovávají své znaky. Jednoduše řečeno, ze semínek vám tak vždy příští rok vyrostou rostlinky se stejnými vlastnostmi, jaké měly ty letošní.

Vedle nehybridních semen se však často setkáváme s odrůdami označovanými jako F1. Nabízí nám nejchutnější, největší nebo nejodolnější plody, nejrychlejší dozrávání, největší sklizeň… Z jejich semínek však nedokážeme další podobnou generaci vypěstovat, charakter rostliny se s další generací velmi proměňuje a výsledkem jsou geneticky nevyrovnané rostlinky, které většinou ztrácí dobré vlastnosti svých rodičů. Proto se hybridní semena k osivaření nehodí.

SEMÍNKOVNY A DALŠÍ

Jakmile se semenařením začnete, uvidíte, že si vás zcela podmaní. Často se tak stane, že semínek nakonec dopěstujete víc, než jste schopni využít. Tím se vám otevřou nové obzory: můžete je darovat nebo vyměnit. Napříč naší republikou jsou zakládány takzvané semínkovny neboli grenotéky. Jsou to malé „knihovny“, které slouží k výměně a sdílení nehybridních semínek. Můžete si odnést ta, která vás zaujmou, a na oplátku přinést některá svá. Vedle sítě semínkoven v Česku také existuje projekt Gengel, který se zabývá uchováváním starých a krajových odrůd ovoce i zeleniny. Více o samotném semenaření se můžete dozvědět i z českých blogů Potravinové zahrady nebo No Garden Gardening, na trhu je k dispozici také celá řada zajímavých knih. Domácí semenaření jednoduše nabízí cestu, jak uchovat širokou paletu jedinečných rostlin pro další generace. Tak co, budete zachovávat různorodost našeho regionálního dědictví i vy? Semínkovna od letošního roku funguje i v čejkovickém SONNENTORU. Můžete tak při své příští návštěvě přinést i semínka v označených sáčcích a odnést si na oplátku jiná, která vás zaujmou. Podrobnější informace o fungování semínkovny naleznete na našich webových stránkách.

27


Směsi květů a koření

') ' Když pestrobarevné květy potkají koření plné chuti, je ohňostroj na talíři zaručen. I proto patří naše směsi květů a koření již několik let mezi bestsellery. Hravé a plné radosti z vaření – přesně takové jsou! Díky vyvážené receptuře se stanou i vašimi všestrannými pomocníky. Ať už zvolíte jednoduchou pomazánku k pečivu nebo několikachodové menu, budou stát hrdinně po vašem boku. Letos pro vás bude celá tato řada postupně oblékat nový kabátek. Je svěží, barevný a přesně odráží chuť jednotlivých směsí. A jak s naší řadou směsí květů a koření naložit? Několik tipů pro vás nachystaly Jitka a Žaneta, naše slunečné duo, které během roku v SONNENTORU připravuje celou řadu kulinářských workshopů nejen pro nadšence do zdravé výživy. text tereza hemzová, foto sonnentor, shutterstock

'

Tip od Žanety

'

čočková pomazánka

Křupavé lněné krekry

100 g červené čočky 2 vejce 1 stroužek česneku 1 šalotka 1 vrchovatá lžička koření Dobrá nálada

1 hrnek mletého lněného semínka ½ hrnku celého lněného semínka ½ hrnku sezamu ½ hrnku nakrájené jarní zeleně ½ červené cibule 1 ½ hrnku vody 1 lžička soli 1 lžička sušeného česneku 1 lžička kmínu 1 velká lžíce koření Anděl strážný

Postup: Vajíčka uvařte natvrdo, čočku doměkka. Očištěnou šalotku nakrájenou nahrubo opražte na kapce olivového oleje. Všechny ingredience dejte do mixéru, umixujte dohladka a dochuťte pepřem, solí, případně přidejte kapku citronové šťávy. TIP: Hledáte rychlý recept na zdravé zobání? Propláchněte plechovku cizrny, rozložte na plech, pokapejte olivovým olejem a posypte kořením Energie. Upečte do křupava… zmizí rychlostí blesku!

Postup: Všechny ingredience smíchejte v misce, nechte půl hodiny nasát a spojit. Rozetřete směs na pečicí silikonovou podložku nebo pečicí papír, nožem lehce nařízněte mřížku na jednotlivé krekry a sušte v sušičce při 42 °C 8 hodin. Poté otočte, a ještě nechte chvíli dosušit. TIP: Příroda nám především na jaře nabízí řadu šťavnatých bylinek, zpestřete si jídelníček kopřivou, ptačincem, medvědím česnekem nebo pampeliškami. Recept ale jednoduše obměníte také přidáním jiného koření, sušených rajčat nebo třeba máku.

28

Tip od Jitky


Sluneční polibek

kouzelné květy

Orient nesmí chybět v žádné kuchyni, především pak v karí a na drůbeži.

Vykouzlete duhu na talíři díky prvotřídnímu výběru jedlých květů té nejvyšší kvality.

ENERGIE

síla květů

Nažhavte své strávníky pikantními těstovinami, polévkami i zapečenými chody.

Sladké mámení skvěle ladí s ovocem, mléčnou rýží a domácími pudinky.

DOBRÁ NÁLADA

Oblíbená středomořská chuť rozveselí pomazánky a dýňové či cuketové chody.

V šechno nejmilejší

Nasládlá a lehce peprná podmanivost rozehraje dezerty, zmrzliny i sýry.

anděl strážný

Pikantně svěží směs se zářivě modrou chrpou dochutí jemné rybí maso, slané koláče i sýry.

štěstí

Nasládle kořeněná směs vyladí bramborová jídla stejně jako dipy, uzeniny či sýr.

POZNÁVACÍ SADA

V poznávací sadě Kytice chutí můžete ochutnat celou řadu a vybrat si svého favorita. 29


Tentokrát něco

O DUSÍKU aneb co má společného Haber-Boschova reakce, jezera na polích a žlutý lišejník?

I když můžeme půdu považovat za obnovitelný zdroj, je nutné si uvědomit, že čas potřebný k jejímu vytvoření je příliš dlouhý, než aby se mohly kompenzovat ztráty způsobené nevhodným hospodařením. V odborné literatuře se uvádí, že v krajním případě může trvat i tisíce let, než ornice dosáhne přiměřené vrstvy, na které lze úspěšně hospodařit. Velmi zjednodušeně se dá říci, že v přírodních podmínkách se půda tvoří rychlostí 1 cm za zhruba 100 let. V nevhodných, suchých oblastech to může trvat 300 a více let. text tomáš mitáček, foto vít kobza, shutterstock

Člověk dokáže tento proces výrazně urychlit citlivým zemědělským obděláváním, kdy se 1 cm může vytvořit už za 30–40 let, a v ideálních podmínkách se může zkrátit i na méně než 20 let. Ale i tak je vznik půdy velmi zdlouhavý proces a je nejen zájmem, ale přímo povinností člověka o půdu a její úrodnost pečovat. Stav půdy je věc veřejná a týká se každého z nás, ať si to připouštíme, nebo ne. Mobilní telefony a umělá inteligence nám budou nejspíš k ničemu, když nebudeme mít co posnídat. Překotný růst populace na naší planetě s sebou nese stále vyšší nároky na produkční funkce zemědělství.

DOBRÝ SLUHA, ALE ŠPATNÝ PÁN

Před 100 lety německý vědec Fritz Haber objevil způsob získávání dusíku ze vzduchu. O 30 let později jeho krajan Carl Bosch tento proces zdokonalil tak, že se dá bez nadsázky říci, že ovlivnili svět více než Hitler nebo Stalin. Oba pánové za tento vynález získali Nobelovu cenu. Haber-Boschova reakce se dnes používá především při výrobě dusíkatých průmyslových hnojiv, které nahradily nitráty přírodního původu importované z Chile, známé jako ledek. Pikantní je, že stejný vynález umožnil Německu získat během 1. světové války dostatečný objem dusičnanů potřebných k výrobě výbušnin. Výrazným zefektivněním zemědělské produkce a výroby potravin umožnila Haber-Boschova reakce doslova explozi lidské populace. Otevřela dveře jejímu nárůstu

30

z asi 1,6 miliardy v roce 1900 na současných 7,7 miliardy. V kombinaci s objevem ropy, vývojem zemědělské techniky, pesticidů a šlechtěním dokázala dusíkatá hnojiva zčtyřnásobit produktivitu zemědělské půdy. Velká část dusíku v lidských tkáních má proto původ právě v Haber-Boschově procesu. Rozsáhlé používání průmyslové fixace dusíku s sebou bohužel přineslo i řadu neblahých následků na ekosystém naší Země. Samotná výroba dusíku ze vzduchu je velmi energeticky náročná, pro představu 1 kg dusíkatého hnojiva odpovídá asi 1 l nafty. Haber-Boschův proces v současnosti ročně produkuje 450 milionů tun dusíkatých hnojiv, převážně ve formě amoniaku, dusičnanu amonného a močoviny. Při jejich výrobě se spotřebuje 3–5 % světové produkce zemního plynu, což odpovídá asi 1–2 % světové roční spotřeby energie. Kromě energetické náročnosti přispívá k dalším problémům v oblasti životního prostředí, jako je splach do řek, rybníků a jezer. Průmyslová hnojiva jsou jedním z činitelů, kteří způsobují nepřirozenou eutrofizaci povrchových i pobřežních vod moří a oceánů. Určitě jste si někdy odepřeli koupání kvůli zelené vodě plné sinic. Právě takový stav přírodních koupališť může být způsoben dusičnany a fosfáty. Další kapitolou je vyluhování dusičnanů a dusitanů do podzemních vod a následná kontaminace zdrojů pitné vody. Ne každou vodu můžeme dát bez obav malým dětem. I atmosférická depozice dusičnanů a amoniaku ovlivňuje přírodní ekosystémy. Všimli jste si žlutých až oranžových povlaků na větvích i na

kůře stromů a keřů, které tam ještě nedávno nebývaly? Možná nejsem sám, kdo si lámal hlavu, proč se tam v posledních letech objevily. Jsou to nitrofilní (dusíkomilné) lišejníky, které jsou živeny dusíkem obsaženým ve srážkách.

JEZERA NA POLÍCH, A PŘITOM SUCHO

Zmíněné problémy pocházejí zejména z nadužívání, neboť dusíkatá průmyslová hnojiva jsou všeobecně lehce dostupná a přinášejí velmi rychle výsledky. Dusíkaté hnojivo je pro rostliny rychlý zdroj energie, na kterou reagují podobně jako člověk na cukr nebo na drogy. I když se rostliny na první pohled zdají být ve výborné kondici, opak je pravdou. Jsou na tom podobně jako drogově závislý člověk v aktuálním „rauši“, po kterém přichází „absťák“. Rostliny živené nadbytkem syntetického dusíku nejsou nuceny vytvářet plnohodnotné kořenové systémy a hůře pak odolávají nedostatku vláhy a dalším stresovým činitelům. Dlouhodobé nadužívání průmyslových hnojiv spolu s pesticidy vedlo též k jednostrannému vyčerpávání půdy, snižování obsahu organické hmoty v půdě, snížení půdní mikrobiální aktivity a následně k neschopnosti půdy odolávat erozi. Jednostranné dodávání syntetického dusíku do půdy způsobuje také rozplavování půdních drobtů a vytvoření „zatmelené“ vrstvy v podorničí, která zabraňuje vsaku vody do hlubších vrstev. I proto naše krajina trpí deficitem vody, i když vydatně prší. Sucho bezpochyby není jen důsledkem zásahů člověka do agroekosystému.


Určitě o trošičku víc pálí sluníčko nebo se naše planeta na své dráze k němu o trochu více přichýlila, ale přiznejme si, že něco jsme také my lidé provedli s krajinou. Rozorané meze, špatné střídání plodin, meliorovaná pole, k tomu vysušené mokřady a narovnané vodní toky, to je komplex jednotlivostí, který je v důsledku zodpovědný za nižší obsah vody udržitelný půdou a celkově výrazně menší objem vody zadržené v krajině. Následkem je lehčeji ohřívaný povrch krajiny, přehřátý povrch generuje větší odpar a navíc odráží vláhonosné srážky, a tak se to cyklí… Je to proces plíživý, ale těžko zvratný a často vede ke kolapsům. Za posledních asi 60 let, co se intenzivně používají průmyslová dusíkatá hnojiva a pesticidy v celosvětovém měřítku, se sice podstatně zvýšily výnosy, ale změnila se výrazně kvalita a funkce půdy a celkově krajiny. Půda vydrží velmi mnoho, má obrovskou setrvačnost, ale jak se říká – nic netrvá věčně. Zejména po loňském, relativně vlhkém roce je markantně viditelné, jak půda a naše krajina ztratila schopnost nasávat vodu a propouštět ji do hlubších vrstev, a sytit tak podzemní vodní rezervoáry. Od podzimu stojí na velkých plochách polí kaluže a jezera nevsáknuté vody, a to nejen na jižní Moravě nebo v Polabí. A přesto hydrologové hovoří o hrozícím vodním deficitu. Co se to vlastně děje, jak z těchto problémů ven? Existuje nějaké řešení?

EKOLOGIE NA VZESTUPU?

O ekologizaci zemědělství se mluví stále naléhavěji, ale faktické kroky, na globální úrovni, jsou zatím velmi pozvolné. Světlým bodem je ekologické zemědělství, které se svým celostním pohledem vnáší udržitelné způsoby hospodaření do všech stupňů svého produkčního cyklu. Ekologické zemědělství se výše uvedeným problémům snaží bránit striktním zákazem používání syntetických hnojiv a pesticidů. Dusík do půdy dodává výhradně v organické podobě ve formě statkových hnojiv, zeleného hnojení a řazením plodin, které dokáží samy fixovat vzdušný dusík v symbióze s bakteriemi na svých kořenech. Pesticidy nahrazuje

agrotechnikou, kontaktními přírodními látkami, biologickou ochranou a pestrým osevním postupem. Tato opatření jsou ekonomicky i technicky nákladnější než prostá aplikace průmyslových hnojiv a logicky se projevují ve výsledné ceně bioproduktů. V kostce řečeno, větší rozšíření ekologického zemědělství je pravým lékem na výše uvedené bolesti. Potěšitelné je, že ekologické zemědělství vykazuje již více jak 40 let setrvalý růst. Není mnoho odvětví, které by v tak dlouhé řadě nevykázalo žádný pokles. Asi to s námi není ještě tak zlé, i když se někdy „po čertech“ zdá, že se svět neodvratně řítí do záhuby. Naopak, ekozemědělství je zkušební laboratoří různých nových ekologických trendů v zemědělství (nové rezistentní odrůdy, biologické přípravky na ochranu rostlin, moderní odplevelovací stroje, volné stáje a alternativy ke klecovým chovům atd.)

ČESKÁ POLE, LOUKY A HÁJE

V České republice připadá na jednoho obyvatele v průměru 0,4 ha zemědělské půdy, to je pro představu přibližně půlka fotbalového hřiště. Z toho jsou tři čtvrtiny půdy orné. S tímto potenciálem patří Česká republika mezi šťastnější polovinu světa, která může mluvit o potravinové soběstačnosti, neboť s touto výměrou je pořád ještě schopna uživit svoji populaci. Asi 15 % z toho (z naší „poloviny fotbalového hřiště“) tvoří ekologicky obhospodařovaná půda, a řadí tak naši republiku mezi státy s nejvyšším procentem výměry takto obhospodařované půdy na světě. Vyšší podíl má pouze Rakousko, Estonsko a Švédsko. V EU je ekologicky obhospodařováno v průměru 8 % evropského půdního fondu. Pro informaci, v roce 2020 bylo v České republice oficiálně evidováno téměř 550 tis. ha ekologicky obhospodařované půdy, což představuje o něco větší plochu, než má Moravskoslezský kraj. Naše vysoké procento je trochu zkresleno tím, že jsou v něm zahrnuty i pastviny a luční porosty v horských a podhorských oblastech, které z principu nemá cenu nějak chemicky ošetřovat. Není tajemstvím, že zemědělství pohánějí dotace, a že v ekologickém režimu jsou o něco vyšší. Z rozložení poměru

výměry luk, pastvin a orné půdy je patrné, že zde sehrály svou roli, neboť podíl výměry orné půdy ekologického zemědělství je jen 16 %. České ekologické zemědělství tedy prozatím hlavně pečuje o znevýhodněné horské a podhorské oblasti a produkuje masný skot, který se ale jen velmi málo prodává jako bio. Je smutné, že větší část biopotravin, které jsou k dostání na našem trhu, zatím pochází z dovozu. Tento ne úplně šťastný stav se snaží změnit dotační politika, která chce více podporovat pěstování na orné půdě, zvláště speciální plodiny, včetně zpracování a marketingu. V blízké budoucnosti se snad podaří více podpořit výzkum, poradenství i odbyt a prodej bioprodukce. Tato opatření by měla přinést daleko širší paletu a hlavně množství lokálních bioproduktů a následně by se tyto změny mohly pozitivně projevit i v naší krajině a v kvalitě půdy. Víte, že tomuto trendu můžeme každý z nás trochu pomoci, i když nejsme zemědělci? Nevěříte tomu? Zkusme o tom společně popřemýšlet.

KAŽDÝ HLAS SE POČÍTÁ

V našem světě se hodnota věcí obecně vyjadřuje penězi. Na peníze lze nahlížet i jako na imaginární hlasovací lístky, kterými každý den potvrzujeme, že to, co za ně dostáváme, je právě to, co chceme, a že tak je to správně. Zkusme se někdy zamyslet, jestli opravdu souhlasíme s tím, jak daný produkt, který právě bereme z regálu do ruky, vzniká. Možná se pak ocitne v našem spotřebním koši více bioproduktů a možná si uvědomíme, proč mívají bioprodukty zpravidla o něco vyšší cenu. Často se totiž stává, že hodnotu věcí zbytných dokážeme bez problémů ocenit a u těch zásadních, které prochází naším žaludkem a pomáhají stavět naše těla, už tak ochotní nejsme. Na vyšší cenu bioproduktů lze nahlížet i tak, že je v ní obsaženo i naše poděkování za environmentálně odpovědné chování jeho výrobců. Tak vám i sobě při tom běžném denním hlasování přeji šťastnou ruku! Pokud se chcete k tomuto i dalším tématům ekologického zemědělstvé dozvědět více, sledujte stránky Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů cmszp.cz, portály eagri.cz, lovimebio.cz nebo si přečtěte některou z knih geologa a klimatologa Václava Cílka. Spoustu zajímavých videí na YouTube nabízí také projekt z{věda}ví Národního zemědělského muzea či kanál Bioinstitut Olomouc.

Často se stává, že hod notu dokážeme bez pr ob lémů oc věcí zb ytných zásad ních, které pr ochází enit a u těch naší m žaludkem a p omáhají stavě t na už tak ochotn í ne jsšeme.těla,

31


Navštivte nás

V průběhu roku pořádáme řadu zajímavých akcí a workshopů. Přijďte se k nám pobavit nebo načerpat nové znalosti. Těšíme se na vás!

I v letošním roce jsou brány Bylinkového ráje SONNENTOR otevřeny dokořán našim milým návštěvníkům. Každoročně se moc těšíme na první teplé jarní dny, kdy terasa kavárny a vůbec celý areál ožije jejich příchodem. Usměvaví a spokojení hosté a rozdováděné děti pochutnávající si na zmrzlině jsou tím pravým povzbuzením, které nám dává chuť do práce. Čilý ruch a cvrkot nás jednoduše nesmírně baví a všichni, kteří si k nám do Čejkovic najdou cestu, jsou vítáni s otevřenou náručí. text naďa balounová, foto vít kobza

Koho někdy zajímalo, jak vlastně čajový sáček vzniká, má možnost zavítat v rámci zážitkové exkurze do výrobních prostor naší firmy. Tam zjistíte, kde bylinky skladujeme, jak probíhá proces jejich zpracování a následná výroba voňavých biočajů s typickým logem slunce. Z exkurze si všichni zvídaví návštěvníci odnesou nejen voňavý dárek, ale také spoustu zajímavých informací o hodnotách a filozofii naší firmy. Mnozí i nadšení pro bioprodukty obecně. Lahodné biočaje stejně jako biokávu od našich farmářů z Nikaragui a Peru si mohou hosté vychutnat v čajovém salonu s kavárnou nazvaném Čas na čaj. Ke kávě patří dort, říká se. My s tímto úslovím nadšeně souhlasíme. V naší nabídce proto najdete širokou nabídku oblíbených dezertů od místních cukrářek, ale nově i originální biodezerty z naší vlastní biocukrárny. Věříme, že touto novinkou uděláme radost všem mlsným jazýčkům. K odpočinku a zábavě přímo vybízí Bylinková zahrada sv. Hildegardy, která přiléhá k venkovní terase kavárny. Děti a rodiče jistě ocení houpací maxisíť, pískoviště, bosochodníček nebo hru o voňavý bylinkový poklad. Přímo ze zahrady můžete vystoupat na Vyhlídku na výsluní a pokochat

www.sonnentor.cz/bylinkovyraj 32

se krásnými výhledy do malebného kraje vinohradů. Určitě nezapomeňte využít fotopoint, který na Vyhlídce najdete. Společné chvíle strávené s přáteli nebo rodinou v Bylinkovém ráji si tak budete moci vždy připomenout. Součástí Bylinkového ráje je i útulná prodejna, kde najdete veškerý sortiment firmy SONNENTOR, ten čítá téměř 600 produktů. Pokud náhodou nebudete vědět, který čaj nebo koření vybrat, naše milé a ochotné spolupracovnice vám rády poradí. Úsměv a dobrá nálada k nám totiž prostě patří.


Zážitek mezi bylinkami Ě ČAJŮ EXKURZE VE VÝROB

bylin oněnými sklady u čaje od ov pr t és ov pr se čk Nechte ého sá je. ví zrození nálevov a odhalte tajemstnašimi biopěstiteli až po šálek ča lin by í pěstován

ÝSLUNÍ

VYHLÍDKA NA V

BYLINKOVÁ ZAHRADA SV. HILDEGARDY

Ve vegetačním období si zde můžete vyzkoušet své znalosti základních bylinek, které znaly již naše babičky.

PRODEJNA BIOČAJŮ A BIOKOŘENÍ

ho okolí Čejkovic!

malebné Rozhlédněte se do

ČAS NA ČAJ U O N R Á V A K S ČAJOVÝ SALON

Odneste si kousek radosti domů . Naše prodejna nabízí široký výběr biočajů, bio koření a dalších biospecialit.

j a užijte Dopřejte si Čas na ča eciality si vytříbené čajové sptulném a výbornou kávu v ú vého salonu prostředí našeho čajo počasí s kavárnou. V teplém rase ve vůni můžete posedět na te bylinkové zahrady.

33


Základem zdraví je kvalitní jídlo a dobrá péče o sebe. Platí to pro nás dospěláky i pro naše děti. Právě u dětí mohou být důsledky nezdravého jídla a života vidět až za pár let. To by nás však nemělo vést k rezignaci na zdravé jezení. Pořád platí, že výživa a životní styl jsou základem prevence i terapie většiny dnes nejběžnějších nemocí. Ochrání nás nejen před chronickými nemocemi, ale dokáží i podpořit tělo ve zvládání mnoha infekčních chorob. Zajistí nám zdravou hmotnost i dobrou náladu, podporují v dětství zvládání školy a později v životě zvládání profesní zátěže. Zde je mých 6 doporučení, jak dětskou stravu co nejlépe a v pohodě zvládat. text margit slimáková, foto archiv margit slimákové, shutterstock

1

Základním a univerzálně platným doporučením zdravé výživy je jíst skutečné potraviny. Které to jsou? Jsou to základní potraviny rostlinného a živočišného původu, potraviny minimálně průmyslově upravované a jídla připravená z těchto potravin. Dodávají maximum živin, chutnají skvěle a zasytí – tedy jednoduše řečeno, nepřejídáme se jimi. Je třeba maximálně omezit potraviny vysoce průmyslově upravované, doslazované či jinak dochucované. Takovéto potraviny zpravidla stojí na směsi cukrů s tuky a dochucovadly. Jsou v laboratoři sestavené tak, aby nás nepřirozeně lákaly, abychom se jimi přejídali.

34

Kde skutečné potraviny hledat? Platí, že čím blíže zdroji, tím lépe. Mnohé najdeme u lokálních pěstitelů, chovatelů a výrobců. Nakupovat jde i přes farmářské trhy, nejrůznější komunitou podporované skupiny a komunitní tržiště na scuk.cz. Přímo doma můžete pěstovat klíčky či pažitku nebo si na podzim naložit kysané zelí.

2

To nejlepší na pití jsou obyčejná voda a kvalitní čaje. Z čajů pro mladší děti doporučuji bylinkové a ovocné. Pro starší děti mohou být i pravé čaje. Zásadní je ale nesladit. Slazené nápoje jsou totiž odborníky už několik

let považovány za největší výživové zlo. Dnes je jednoznačně potvrzeno, že pití slazených nápojů přispívá k vyššímu příjmu energie, a tím vyššímu riziku obezity, srdečního infarktu, mozkové mrtvice a cukrovky druhého typu. Nadbytek cukrů v limonádách je dále spojován s osteoporózou, astmatem, nádorovými nemocemi, dnou, revmatoidní artritidou, předčasným stárnutím a vznikem závislosti. Přestat pít limonády je první obranou před všemi uvedenými problémy (a před mnoha dalšími). Mnoho lidí dokáže zhubnout, udržet si nižší hmotnost, dokonce se i zcela zbavit potíží s cukrovkou pouhou eliminací slazených nápojů z jídelníčku. Popsané důsledky u dětí samozřejmě nezachytíte hned. Ale můžeme je hned ze začátku naučit pít vodu a neslazené


nápoje, a vyhnout se tak zlozvyku pít sladké. Jakmile se děti na sladkou chuť čajů naučí, je jen otázkou času, kdy od nich přejdou, naprosto přirozeně, ke slazeným limonádám. Jak děti naučit pít vodu a čaje? Zásadním faktorem je vzor rodičů, hodně pomůže i aktivní zapojení dětí do přípravy a výběru. Děti například mohou v sezóně sbírat bylinky na čaje. Stačí i pár druhů, které máme v okolí, další druhy bylinek si můžeme koupit třeba právě u SONNENTORU. Doporučuji jednotlivé bylinky ukládat ve sklenicích do temna a chladu a při přípravě nechat i dítě vybrat, z čeho si dáte v zimě čaj a v létě ovoněnou vodu. Stačí vybírat mezi jednotlivými bylinkami, skvělé je i doplnění o ovoce. To je možné použít čerstvé, sušené i lyofilizované. K letnímu období se krásně hodí také jedlé květy, které opět můžete posbírat i s dětmi. U nás doma jsou třeba nejoblíbenější směsi z kyselejších šípků nebo rakytníku, které zjemní sušené hrušky nebo jablka, a v létě do džbánu kombinuji vodu s čerstvým ovocem a jedlými květy.

3 Rodiče jsou zejména v prvních letech života dětí jejich vzory. To, co jíme, děti napodobují, přirozeně po nás opakují. Samozřejmě je důležité, aby rodiče drželi pospolu. Když maminka jí jen saláty a tatínek jen řízky (nebo naopak), je to problém. Proto vždy rodičům doporučuji, ať se v době výchovy dětí domluví na nějaké společné rodinné strategii a tu také vysvětlí i v širší rodině, požadují její respekt po babičkách, přátelích. Vzory nejlépe fungují u malých dětí. Jak postupně rostou, přebírají více a více vlastní zodpovědnosti i rozhodování a s tím samozřejmě zkoušejí dříve zakázané. Do určité míry je to takto přirozené, dospívající si zkrátka musí najít svou vlastní cestu. Dobrou zprávou je, že kvalitní základy v dětství jsou zásadní a mnozí se k nim po nějakém roce zkoušení zpravidla vrací. Neznamená to však, že na stravu teenagerů by měli rodiče rezignovat. I zde je možné ji příznivě ovlivnit. V tomto věku nejvíce prospěje vytváření podpůrného, zdraví prospěšného prostředí tak, aby i děti samostatně se rozhodující měly snadnou cestu ke zdraví: stačí doma mít jen to nejlepší. V takovémto domově děti nemohou vybrat nic nevhodného.

4 Děti jsou přirozeně zvědavé a rády pomáhají. Využijme toho! Vezměte je na zahradu, zajeďte nakoupit k farmáři, dopřejte si dovolenou na biofarmě. Dovolte dětem pěstovat klíčky nebo bylinky, šlapat zelí, krmit kvásek, pěstovat si zeleninu. Zapojte je do vaření, i kdyby to u těch nejmenších mělo být jen v podobě míchání a ochutnávání v procesu přípravy. Platí, že vlastní práce více chutná. Čím více je dítě

v kontaktu s potravinou, tím je pro něj běžnější a přirozenější ji i jíst.

5

Možnost vybrat si a rozhodovat zásadně zvyšuje naši spokojenost a zájem spolupracovat. To platí i u dětí a při výběru jídla. Ráda bych citovala z nedávno vydané knihy Dítě na vlastní pohon – proč svěřit potomkům více kontroly nad životem od Neda Johnsona: „Možnost jednat je jedním z nejdůležitějších faktorů lidského štěstí a spokojenosti. Pocit kontroly souvisí s lepším tělesným zdravím, nižším užíváním drog a alkoholu, dosažením vyššího věku a také nižší mírou stresu, emoční pohodou, větší vnitřní motivací a schopností kontrolovat své chování, lepším školním prospěchem a pracovní kariérou.“ Chcete-li podpořit jezení zeleniny, nabídněte více možností. Třeba namísto míchaného salátu připravte domácí bufet, kde si z jednotlivých druhů krájené zeleniny každý sám vybere a také se rozhodne, jestli ji bude chroupat samotnou nebo si ji pokape citronem, olejem, domácí zálivkou, posype ořechy nebo sýrem, přidá k ní vařené vejce nebo kousky tuňáka.

6

Sladká chuť je nám všem přirozená a sladkosti jsou tradičně součástí oslav mnoha národů. Problém je, že my jsme vše neuvěřitelně a nezdravě posunuli. Namísto přirozeně sladkého ovoce, zeleniny nebo domácích buchet si (mnozí z nás denně) dopřáváme nepřirozeně přeslazené, vysoce průmyslově upravované nezdravosti z obchodů. Cukr k tomu dodáváme i v mnoha nesladkých produktech. Jak se mu ale bránit, jak zahnat chuť na sladké? Vraťme sladkosti tam, kam patří, a do podoby, která nepoškozuje. Dopřejme si domácí buchty, vánoční perníčky nebo narozeninový dort. Toto vše jde připravovat i z kvalitních surovin, s omezeným množstvím cukru nebo – v případě cukrfree dezertů – úplně bez něj. Nekupujme vysoce průmyslově upravované, přeslazené produkty, které nás nutí přejídat se. Neslavme několikrát denně. Neučme děti od malička, že sladkost je odměna. Jestliže vás přesto honí chutě, a ještě k tomu krátce po jídle, znamená to, že jídlo bylo výživově nedostačující, že na talíři nebyl dostatek vysoce sytících bílkovin a zeleniny. Je běžné, že sladkosti jsou atraktivní především pro dietující a vyhladovělé. Omezování sladkostí proto začíná navyšováním skutečného jídla.

MARGIT SLIMÁKOVÁ

specializuje na se jako doktorka farmacie zdravotní preodbornou osvětu v oblasti enství a publivence a výživy. Vedle porad , koordinuje řadu kování také školí, přednáší se svými fanoušprojektů a čile komunikuje roce 2018 jí vyšel ky na sociálních sítích. V o zdraví a další bestseller Velmi osobní kniha kat. Mnoho na sebe nenechá dlouho če najdete nejen na z jejích článků, rad a tipů ale také ve formě stránkách www.margit.cz, be kanálu videí a rozhovorů na YouTu Margit.TV. 35


Z fotografa obchodníkem:

30 let Country Life Má sestra se provdala do Francie, díky čemuž jsme měli možnost cestovat i za hluboké totality. Na jihu Francie se začátkem osmdesátých let začala věnovat obchodu s biopotravinami; Provence má dodnes největší podíl ekologických zemědělců ve Francii. Během našich dovolených jsme sestře v kraji vonícím levandulí a tymiánem pomáhali se stánkem na trzích pod platany a ve mně se začaly probouzet obchodnické geny. text otakar jiránek, foto country life, shutterstock

PAŘÍŽSKÁ INSPIRACE

Svým způsobem mám totiž obchodnictví a vztah k přírodě v krvi. Dědeček z maminčiny strany měl za první republiky v Uherském Hradišti úspěšný koloniál, praděda spolu s prastrýcem založili v Kunovicích dnešní Hamé. Babička z otcovy strany zase pocházela ze selského rodu a tatínek byl zemědělským inženýrem. Díky jeho specializaci na tropické a subtropické zemědělství jsme se v druhé polovině šedesátých let dostali na čtyři roky do afrického Tuniska. Právě tam se má sestra seznámila s Francouzem, kterého si poté vzala. Původně nic mé současné dráze nenasvědčovalo, po studiu umělecké fotografie na FAMU jsem se celých deset let věnoval kariéře výtvarníka, grafika a fotografa na volné noze. Až první kontakty s biopotravinami mi díky návštěvám ve Francii otevřely vrátka.

36

Při mých pracovních cestách fotografa do Paříže (v Německu vyšla fotopublikace Meine Traumstadt Paris) jsme byli kamarády pozváni na výborný vegetariánský oběd do restaurace Country Life. Tu založila parta mladých nadšenců z tzv. generace ‘68, která přišla do Paříže s vizí založení ekocentra v podobě vegetariánské restaurace s bioobchodem v centru města a ekofarmy s ozdravným střediskem na venkově. V Evropě tehdy byli vedle Londýna jediní, inspirací jim bylo křesťanské protestantské hnutí country living, které vzniklo v USA už na přelomu 19. a 20. století. Jejich koncept nás nadchl a se svou ženou Hanou jsme si řekli, že něco takového bychom jako vegetariáni potřebovali i u nás. Po dvou letech, v létě 1989, jsme se s nimi setkali opět, tentokrát na kongresu v Barceloně. Tehdy přeskočila opravdová jiskra, nadšeně jsme je pozvali, ať nás v lednu přijedou inspirovat do Prahy. To ještě nikdo netušil, že se mezitím v listopadu rozehraje sametová revoluce.

NA DVOU ŽIDLÍCH SE SEDĚT NEDÁ

V porevoluční euforii k nám v lednu 1990 přijeli naši přátelé z Paříže a z celé republiky se na ně sjelo asi 300 nadšenců. Hned byli pozváni do rozhlasu a televize v Praze a Bratislavě.

Záhy se začala formovat skupinka, která zvažovala takový koncept vybudovat i u nás. Já jsem si však stále myslel, že budu jenom tím, který ostatní inspiruje a budu nadále rozvíjet svou fotografickou kariéru, začal jsem zrovna zakládat obrazovou křesťanskou agenturu OKA. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem byl pozván na celosvětové setkání podobných institucí do Spojených států. Tam jsem si uvědomil, že nemůžu sedět na dvou židlích, a ze dne na den jsem opustil svou zaběhlou kariéru fotografa. Doslova jsem se vrhl do neznáma v oboru, v němž jsem neměl žádnou zkušenost. Zkrátka, vsadili jsme s Hanou a třemi malými dětmi vše na jednu kartu. Začali jsme shánět prostory pro zřízení prvního obchůdku se zdravou stravou a jídelny. Po mnohaměsíčních složitých jednáních se nám podařilo sehnat prostor přímo v centru Prahy v Melantrichově ulici. Tam je Country Life už celé tři desítky let. Jelikož jsme cítili potřebu šířit osvětu v oblasti zdravého životního stylu nejenom po stránce tělesné, ale i duševní, duchovní a sociální, založili jsme v červnu 1990 také občanské sdružení Prameny Zdraví. To se na dlouhá léta stalo majitelem českého Country Life, který vznikl necelý rok poté.


SPÁLIT LODĚ A ODŘÍZNOUT CESTY

Tehdy jsme se sami vůbec necítili kompetentní něco takového začít. Proto jsme se rozhodli s naší rodinou a partou přátel odjet na rok do vznikajícího školícího střediska Country Life nedaleko Fontainebleau u Paříže. Naše příprava byla jak teoretická, tak praktická: učili jsme se o zdravém životním stylu, ekologii, zemědělství i ekonomice a vedle toho pracovali v pařížské restauraci, na ekofarmě či v biopekárně, prováděli údržbářské práce a starali se o koně. Během vánočního pobytu v Praze v zimě 1990 jsme se dozvěděli zdrcující zprávu: mobilní domeček, ve kterém jsme ve Francii bydleli, shořel do základů se vším, co jsme v něm měli, a to včetně větší části mého fotografického díla, které jsem plánoval zakončit výstavou v Paříži v některé z galerií, se kterými jsem již byl v kontaktu. V tu noc, kdy se to stalo, jsem nic netuše četl v knize Myšlením k bohatství od N. Hilla: „Každý, kdo vítězí v jakémkoli oboru lidské činnosti, musí být ochoten spálit své lodě a odříznout si všechny ústupové cesty. Jedině tímto způsobem může člověk nabýt jistoty, že se jeho mysl dostane do stavu palčivé touhy po vítězství, bez níž není úspěchu.“ Po našem smutném návratu do Francie jsme na spáleništi hledali, zda něco zachráníme. V místě bývalé ložnice jsem v popelu, co zbyl z nočního stolku, našel můj snubní prsten a v duchu jsem si říkal, že naše manželství prošlo zkouškou ohněm. Jedinou věc, kterou moje žena Hana zachránila z kuchyně, byl kvalitní nerezový hrnec, který nám po vyčištění ještě mnoho let sloužil. Náš každodenní chléb byl také zachráněn. V knihovně shořely krabice mých fotografií a studijní knihy. Jediná z nich zůstala pouze s ohořelou ořízkou: byla to moje osobní Bible. I náš duchovní život tak prošel obrazně zkouškou ohněm.

DIVOKÁ LÉTA DEVADESÁTÁ

Uvědomovali jsme si, že pokud chceme otevřít podnik, který by se alespoň v něčem podobal tomu, co jsme poznali v zahraničí, tak u nás ne-

máme odkud brát produkty, které tomu odpovídají. Proto jsme zahájili jednání s celou řadou tehdejších dodavatelů pařížského Country Life. Z jejich sortimentu jsme vybrali produkty, které na našem československém trhu zcela chyběly. Mezi ně patřila řada certifikovaných biopotravin, ekodrogerie, aromaterapie a přírodní kosmetiky. Zázrakem se podařilo budoucí dodavatele přesvědčit, aby nám, pro ně někam na „divoký východ“, dali zboží na fakturu, protože jsme neměli žádný kapitál. I naše rodina tehdy byla více než rok bez příjmu, vždy když už takzvaně nebylo na chleba, šel jsem prodat něco ze svého fotografického vybavení, abychom mohli v projektu dál pokračovat. Celý ten rok jsem autem pendloval mezi Paříží a Prahou, pracoval na rekonstrukci prostor v Melantrichově ulici a přípravě velkoobchodu v suterénu menzy ČZU. V květnu 1991 přijel do našeho vznikajícího velkoobchodního skladu kamion z Francie a dovezl nám také první biopotraviny na československém trhu. Pár týdnů nato, 24. června 1991, jsme konečně otevřeli náš první obchod a vegetariánské občerstvení. Od prvního dne jsme byli plní, tehdy prakticky neexistovala konkurence, a tak jsme brzy mohli úspěšně expandovat. V roce 1992 jsme založili ekofarmu v Nenačovicích, velkoobchod jsme přestěhovali do většího skladu v Hostivicích u Prahy, druhý pražský obchod s minirestaurací na Jungmannově ulici následoval záhy. Během „divokých devadesátek“ jsme prožili řadu adrenalinových situací, ať už to bylo převzetí podobného krachujícího podniku v Lounech včetně pekárny, restaurace a obchodu, několik zpronevěr ze strany zaměstnanců nebo špatná platební morálka odběratelů, kvůli kterým jsme v důsledku přišli o miliony. V časech nestabilní koruny, nepředvídatelných opatření ze strany vlády a bank, které se ke svým klientům nechovají vstřícně, to byla doslova jízda na horské dráze.

NENAČOVICKÁ ARCHA

Začátkem nového tisíciletí se nám podařilo vybudovat ekocentrum u farmy v Nenačovicích, a konečně tak mít vlastní venkovské zázemí. Vedle zrekonstruovaného kravína a seníku jsme přistavěli Archu, která má parametry pasivního domu. Od roku 2003 se v Nenačovicích nachází sídlo společnosti, prostory pro administrativu, výrobu, velkoobchod i osvětu. Rok poté jsme uspořádali první Biodožínky, které se od té doby konají každoročně. Prostřednictvím našeho občanského sdružení jsme také založili vzdělávací středisko Institut životního stylu

a po celé republice pomáhali zakládat „kluby zdraví“, jejichž koncept se podařilo exportovat i do okolních zemí. Po další maloobchodní expanzi a několika úspěšných letech, ale i celosvětové ekonomické krizi let 2008–2010, jsme stáli před otázkou, jak efektivně řídit rozvíjející se obchod – prostřednictvím správní rady Pramenů Zdraví to již nešlo. Ta proto v roce 2011 schválila můj návrh odkoupení firmy s tím, že jsem se zavázal k dalšímu financování jejich neziskových osvětových činností. Nyní již téměř deset let fungujeme jako rodinná firma, i když jsem se k ní tak choval od samého počátku. A to doslova: všechny tři děti se mnou dnes ve firmě pracují.

SPOLEČNĚ UZDRAVME SVĚT

Když jsme před 30 lety začínali, netušili jsme, že nás čeká řada úspěchů i proher, radosti i strasti, naděje i zklamání, ale především tvrdá práce, spousta zkoušek, ale také zkušeností. Díky tomu jsem mohl působit v několika správních radách podobných zahraničních institucí a spoluzakládat humanitární organizaci ADRA. Mám radost z toho, že jsme se mohli podílet na vytváření trhu s bioprodukty a na rozvoji ekologického zemědělství v Československu a poté v České republice spolu s řadou nám blízkých obchodních a výrobních partnerů a přátel jako je SONNENTOR nebo PROBIO. Podílíme se tak na zlepšování a ozdravování životního stylu i životního prostředí v duchu motta, které jsme si před mnoha lety definovali: „Společně uzdravme svět“.

OTAKAR JIRÁNEK

ho velkoobchodu je zakladatelem největší očkou na Slovensku biopotravin v ČR s pob ty try Life. Jejich produk nesoucího název Coun , živ vý íti zdravých jsou dnes k dostání v s h v Praze ejn v 8 vlastních prod ác í) sk s vegan ou restaurac (3 z nich jsou spojeny erá letos slaví 30 let od a na e-shopu. Firma, kt ění e 2006 obdržela ocen svého vzniku, již v roc ku ozemědělce ro Bartákův hrnec pro ek cha v Nenačovicích a v roce 2015 jejich Ar a ekologického oskara získala v kategorii firm Globe. v soutěži E.ON Energy 37


ˇ blízko °nasich domovu roste

Pampeliška Objevte sílu přírody

Na loukách, u lesních cest, ale i v koutcích zahrad – doslova na každém kroku lze narazit na zajímavou bylinku. Léčivou sílu přírody zná lidstvo od nepaměti, bohužel však na ni s příchodem moderní doby trochu pozapomnělo. Dnes se k ní pomalu ale jistě navracíme, a tak se mnoho bylinek opět dostává do našeho povědomí. Co všechno víte třeba o pampelišce? text tereza hemzová, foto sonnentor, shutterstock

Zářivé hlavičky této vytrvalé rostliny s prvními teplými paprsky vykukují okolo cest, na trávnících i loukách. Pampeliška je zkrátka symbolem jara. Je to také významná léčivka a včelami milovaná bylinka, i když v očích zahrádkářů může být plevelem. Původem je sice ze Středomoří, dnes ale roste v celém mírném pásu severní polokoule, a i u nás v Česku je jako doma. Už naše babičky ji s láskou sbíraly pro celou řadu pozitivních účinků, a to nejen v období půstů. Pampeliška je všestrannou bylinkou a využít se dá každá její část. Dlouhý kořen, kvůli kterému s ní zahradníci často svádí boj, se sbírá především začátkem jara, ještě před rozkvětem rostliny. Po řádném očistění a vysušení se praží, mele a používá buď jako mouka, nebo náhražka kávy. Známá je pampeliška také pro latex, bílou hořkou tekutinu, která vytéká z jejího stonku po nalomení – právě díky ní se jí říká smetánka. Toto „mléko“ prý pomáhá při puchýřích i hmyzích bodnutích. Do svého

38

jídelníčku bychom měli zařadit nejen krásně zlatavé květy (sbírají se od dubna do června), ale také její listy, ze kterých se lze těšit po celé vegetační období bylinky. Obsahují nejenom velké množství vitamínu C, ale jsou také bohaté na další vitamíny, minerály a antioxidanty. V dřívějších dobách byla i u nás pampeliška cennou zeleninou a jarní salát z jejích listů nechyběl snad v žádné domácnosti. Dodnes si nad ním běžně pomlaskávají například Francouzi, proč tedy nezkusit tuto typickou jarní rostlinku vrátit na talíře i u nás? Vyzkoušejte nejen pampeliškový sirup či víno, jistě si vás podmaní i pampeliškové pesto, smoothie nebo třeba slaný závin. Pampeliškovým listům, a nejenom jim, jsme podlehli i my v SONNENTORU. Mají totiž široké použití, ať už čerstvé nebo sušené. Mohou podpořit správnou funkci močové soustavy, do normálu navrátit žaludek i játra a díky své nahořklé chuti uhladí také trávení. Proto je pampeliška oblíbeným parťákem během půstů a jarních očist. Pro její bylinnou, natrpklou chuť si ji oblíbí především příznivci bylinných čajů. A díky nálevovým sáčkům si můžete toto sluníčko z louky vychutnat během celého roku! A to nejen v jednodruhovém provedení: pampeliškové listy se ukrývají také ve směsích Očista duše, Hoď se do pohody a Nápoj druidů. S letošním rokem si u nás můžete poprvé vychutnat i novinku v podobě jejího praženého kořene.

Příprava

Nálevový sáček jednoduše přelijte 250 ml vroucí vody, nechte 5–10 minut odstát a vychutnávejte čistě bylinnou, lehce natrpklou chuť probouzejícího se jara. V případě Pampeliškového kafe, tedy praženého kořene této bylinky, se můžete těšit na příjemně nasládlou vůni a nahořklou praženou chuť, a to zcela bez kofeinu. Připravit si jej můžete jako filtrovanou kávu, přičemž jedna lžička vystačí na 200 ml vroucí vody.

Pampeliška lékařská /Taraxacum officinale/

Věděli jste, že… … má pampeliška v našem prostředí řadu lidových názvů? Od smetánky a pupavy přes pamprlici, mlíčník a odvančík až po lucerničky nebo třeba kačenek. … pampeliškové „mléko“ využívali již ve starém Řecku, a to proti pihám a skvrnám na kůži? … tato bylinka není symbolem vytrvalosti a životní síly jen tak? Dokáže se totiž prodrat i skrz malé puklinky v asfaltu či betonu a vykvést tak doslova uprostřed pustiny.


Napříč světem s vařečkou v ruce

Lákají vás chutě dálek? Vydejte se kolem světa a přivoňte k hrncům pod horkým africkým sluncem, ochutnejte z asijských misek, probádejte chutná tajemství protinožců a nezapomeňte uždibnout kousek ze světa za velkou louží. Celý svět vám leží na vařečce. Tak proč balit kufry a opouštět pohodlí domovské kuchyně? Díky kořenícím směsím od SONNENTORU procestujete svět křížem krážem. Co za novinky na vás čeká letos? text tereza hemzová, foto sonnentor

Pomazánka jedna radost Natřete to každému, kdo si požádá o krajíček čerstvě upečeného chleba! Vsaďte na dokonalou souhru bylinek v čele s libečkem, česnekem a koprem, která pozvedne čerstvý sýr i tvaroh k dokonalosti. A pokud hledáte na zub spíše něco ostřejšího, namíchejte s pikantní směsí skvělou pomazánku, pro kterou zahoří nejedno srdce.

Sladké mámení Navštivte s Charliem britské ostrovy a začněte ráno poctivou kaší, která v Anglii na snídaňovém stole zkrátka nesmí chybět. Dochutit si ale také můžete dezerty nebo mléčnou pěnu. A pokud si taky myslíte, že nejlepší buchty a koláče pekla právě vaše babička, vězte, že s naší směsí koření se jí vyrovnáte!

Z jednoho hrnce Jednoduché na přípravu, neodolatelně lahodné a neuvěřitelně rozmanité: takové jsou pokrmy, které vznikají pod pokličkou jediného hrnce. S tím správným kořením jim dodáte náležitý šmrnc, ať už zvolíte dušené maso nebo talíř plný zeleniny.

Láká vás kouzelný svět vůní a chutí?

Užijte si ho naplno s poznávací sadou S kořením kolem světa, cestujte vařečkou napříč kontinenty a vychutnejte si to nejlepší ze všech koutů naší zeměkoule. 39


Radost

radovánky

Radost jako emoce či stav bytí patří v naší moderní společnosti k těm nejméně pochopeným. Většina z nás si ji plete s radovánkami. Chce-li člověk žít spokojený a vyrovnaný život, je třeba si tyto dvě zcela rozdílné polohy vyjasnit. Pokud vás toto téma zajímá, zkusme si spolu trochu zavzpomínat. text tomáš hajzler, foto pavel ovsík, shutterstock

Vybavte si nejprve, jaké to bylo, když jste v něčem vyhráli. Pak zavzpomínejte na situaci, kdy jste byli obklopeni přáteli a o něčem s nimi vášnivě diskutovali. Potom porovnejte, jak jste se v těchto dvou situacích cítili. Vzpomeňte si, jaké to bylo, když jste si pořídili nějakou věc, po které jste dlouho toužili, a to porovnejte s pocitem, kdy jste dělali něco, co děláte tak rádi, že vás to dokáže dokonale pohltit. Nakonec si vzpomeňte na situaci, kdy vám ostatní tleskali a obdivovali vás, a to porovnejte s tím, když jste si byli opravdu blízko s někým z vašich nejbližších… s partnerem, dítětem, rodičem, sourozencem, přítelem…

Cítíte ten rozdíl?

Radovánky (to byla vždy ta první zmiňovaná vzpomínka) jsou synonymem krátkodobějšího potěšení, požitku či rozkoše. Radovánky jsou povzbuzením nebo nakopnutím, ať už nás nakopne či potěší šálek kávy, cigareta, sex, nový svetr, lajk na sociálních sítích, hraní počítačových her, vydělávání peněz, úspěch, projížďka autem nebo třeba skok padákem. Je to cokoliv, co povzbudí, potěší, zvedne ná-

40

ladu, zahřeje na duši. Na chemii lidského těla mají podobný vliv jako třeba kofein. Roli zde hraje především dopamin – molekula, která mj. umožňuje přenos informací v nervové soustavě a podněcuje k činnosti. Dopamin se projevuje rychlým nástupem, ale stejně tak rychlým odezněním. Radovánky jsou prostě chvilkové. Je to zlatá (často jen pozlacená) muška, o které lidé mluvívají v souvislosti se štěstím. Pomíjivý příjemný pocit, na kterém si člověk může vybudovat i slušnou závislost a vyžadovat ho tak stále častěji a víc. Určitě jste slyšeli o Nohavicově „teorii alkoholického kopce“, tj. o bodu, od kterého už nemáte své radovánky pod kontrolou. Stávají se závislostí a kontrolu nad vaším životem přebírají ony. Už to nejste vy, kdo rozhoduje, čím se rozveselíte příště. Rozhoduje to, na čem (zá)visíte. Psycholog a filozof Erich Fromm, autor mnoha bestsellerů o životě, mluví ve své knize Mít nebo být? o radovánkách jako o snaze dosáhnout vrcholu. „Ale vrcholu čeho?“ ptá se Fromm. Možná vrcholu vzrušení nebo uspokojení, do kterého jsme hnáni vášněmi. Ty jsou sice lidské, ale patologické, pokud nevedou ke skutečně přiměřenému řešení lidské situace. Takové vášně nevedou k vyššímu

lidskému růstu a posílení, ale naopak k lidskému zmrzačení. Vnitřní síly se jimi nezvětšily. Člověk se pokusil prolomit nudu a netvořivou činnost, na chvíli sjednotil všechny své energie – kromě rozumu a lásky. Pokusil se být nadčlověkem, aniž zůstal člověkem. Zdá se mu, že dosáhl okamžiku triumfu, ale po triumfu následuje hluboký smutek – protože se v člověku nic nezměnilo.

Radovánky k životu patří a hrají v něm důležitou roli, ale…

Problém nastává, pokud si je spleteme s radostí. Stále větší kvantum radovánek je na prodej. Musíme tak vydělávat víc, než by bylo normálně potřeba, až příliš často děláním něčeho, co nás netěší. Tak dále prohlubujeme vlastní prázdnotu, kterou se právě radovánkami snažíme vyplňovat. Radovánky zmizí, jak se objevily. Jsou krátkodobým vyplněním prázdnoty tím, co nás má nakopnout, rozveselit a povzbudit. Důležitým faktem je i to, že řada radovánek ničí zdraví a přírodu. Život postavený na přemíře radovánek tedy ve své podstatě život ničí.


A co je tedy radost?

Než pocítíme radost, tak to zpravidla chvíli trvá a také to stojí nějaké úsilí. Je to onen dlouhodobě opečovávaný pocit, který plyne z toho, že žijeme v souladu se svým vnitřním nastavením a v harmonii se svým okolím. S pochopením rozdílu nám pomůže ještě jednou Erich Fromm, který definuje radost jako pocit, jenž provází tvůrčí činnost. „Není to vrcholový prožitek, který kulminuje a náhle končí. Je to spíše něco jako rovina, citový stav, který provází tvůrčí výraz bytostných lidských schopností. Radost není extatickým vzplanutím okamžiku. Radost je žár doprovázející bytí.“ Jestliže radovánky jsou po chemické stránce krátkodobým dopaminovým tripem, potom se radost uvnitř těla projevuje rovnováhou mezi základními „molekulami štěstí“. Mezi ty nejzákladnější patří dopamin a endorfiny, které si obstaráváme sami tím, co děláme, a pak oxytocin a serotonin, které získáváme z interakce s ostatními lidmi.

Hédonismus vs. stoicismus

S pochopením tématu pomůže i náhled do historie, a to konkrétně do dvou antických filozofických směrů – hédonismu a stoicismu. Hédonismus věří, že podstata života tkví v maximalizaci radovánek, tj. potěšení a zážitků. Pro hédonisty, pro které se vžil termín „požitkáři“, platí, že čím více radovánek a také pohodlí, tím lépe. Zastánci stoicismu na druhé straně věří, že dobrý život plyne z kultivace dlouhodobé radosti, tj. života v souladu s ctnostmi tak, aby člověk žil život, který je prospěšný druhým,

a sám se sebou byl spokojený. Jeden z velkých hédonistů Aristippos z Kyrény považoval za bláhové žít pro „čest“ nebo „morálku“ a vyzýval, aby lidé začali žít pro prožitky okamžiku. Oproti tomu Marcus Aurelius, zástupce stoické školy, prohlašoval: „Tam, kde je možno žít, je možno i dobře žít.“ A jeho přítel Seneca k tomu dodával: „Záleží na tom, jak dobře žiješ, ne jak dlouho.“ Hédonismus říká, že více je lépe, a míru jako parametr tedy neuznává. Stoicismus oproti tomu považuje mírnost za jeden ze základních principů a ctností.

V čem jsme se v dnešním světě zhlédli více?

Díky tomu, že se stoici zaměřují na radost, najdeme v jejich učení nespočet zajímavých konceptů, rituálů i technik, které pomáhají dobrý život pochopit a hlavně žít. Pro pochopení podstaty dobrého života jsou nejdůležitější následující dva koncepty:

podoba sebe sama“. Dnešní personalisté tomu říkají potenciál, Japonci ikigai, já tomu říkám důlek. Podstatné je to, že čím více se člověk přiblíží svému areté, tím více dosahuje eudaimonie, tedy radosti a naplnění. Čím dále je od svého areté, tím více se objevují pocity frustrace, prázdnoty, deziluze a úzkosti. Pochopit podstatu eudaimonie a areté znamená pochopit podstatu dobrého života. Jak areté, tak eudaimonia říkají, že radost se dostavuje ze souladu vnitřního nastavení s vnějším světem a naopak. Tento náhled je v kontrastu s tím, jak na radost nahlížíme dnes, kdy to hlavní, o co usilujeme, je materiální úspěch a ocenění od druhých. Žijeme v systému, který nám vsugerovává, že jsme Homo economicus – svobodné, na druhých nezávislé, svůj vlastní užitek nonstop maximalizující individuum. Ze všech stran slyšíme, že máme jít za svým štěstím a na druhé se neohlížet. Skutečnost je ale jiná. Jako stádní živočich jsme na určité úrovni propojení se vším živým. Když je ostatním zle, je na podvědomé úrovni zle i nám a naopak. Náš ekonomický systém nám podsouvá konzum (radovánek) jako smysl života s řešením všech našich problémů. Jenomže tento ekonomický systém způsobuje to, že planeta začíná pomalu kolabovat, nerovnosti dosahují astronomických rozměrů a v souvislosti s tím mizí důvěra a jistoty světa tak, jak jsme ho znali. Místo toho sílí extremismus a populismus. Situace je vážná. Pochopit, že radovánky jsou prostě jenom radovánky, je tak klíčové nejenom proto, aby člověk začal skutečně žít (ne na život pouze vydělával), ale je to nutné i proto, abychom se postavili všem těm krizím, které se na nás valí.

Současný ekonomický systém způsobuje, že planeta pomalu začíná kolabovat.

Prvním je eudaimonia, která se dnes překládá jako štěstí. Původní význam tvoří dvě slova – eu (dobrý) a daimōn (duše), tj. laicky řečeno život prožívaný v souladu s naším vnitřním nastavením tak, abychom z něj měli dobrý pocit a cítili se naplněni. K tomu patří i snaha držet se univerzálních ctností, jako jsou poctivost, pravdomluvnost nebo spravedlnost. Eudaimonia – dobrý život – tudíž není jen stavem mysli ( jak dnes chápeme štěstí), ale stavem bytí – cítíte ji celým tělem i duší. Druhým konceptem je areté, což lze přeložit jako „nejlepší forma či

TOMÁŠ HAJZLER

koncepci Do Česka přinesl hnutí Svoboda v práci, organizací svobodné firmy a spoluzaložil společenství s vizí Slušná firma a PeopleComm, které vede í. elstv adat nejekologičtějšího evropského nakl m jaký , To vše s cílem přispět ke změně způsobu uje. se v Česku a na Slovensku podniká a prac vané poro pod ou unit Spoluzaložil skupinu KPZ (kom ého česk ího zemědělství) a stál u zrodu prvn iva. spolkového potravinového obchodu Obž podporuje Je spoluautorem projektu Zpátky k jídlu, a pomáhá české Zero Waste hnutí jako dobrovolník mu vyšla 1 202 v základní škole svých dětí. V únoru společnosti nová kniha Dobrý život ve stínu konzumní (www.peoplecomm.cz/dobry-zivot). . Píše svůj blog na www.tomashajzler.com

41


ˇ CHRESTOVÝ KOLÁCˇ Doba přípravy 60 min., 4 porce

Ingredience: 200 g hladké mouky 100 g vychlazeného másla 2 lžíce vody 300 g chřestu

3 vejce 150 ml smetany 100 g jemně nastrouhaného sýru 1 lžíce Koření na vejce

Příprava: Z mouky, másla, trošky vody a špetky soli vypracujte těsto, zabalte jej a vložte zatím chladit do lednice. Mezitím očistěte chřest, větší kousky můžete podélně rozříznout. Spařte ho přes sítko vroucí vodou a nechte okapat. Formu na pečení vyložte pečicím papírem nebo dobře vymažte máslem. Těsto rovnoměrně rozválejte a vtlačte do formy, na něj poskládejte chřest. V misce vyšlehejte vajíčka a smetanu, vmíchejte sýr a koření. Směsí přelijte chřest a pečte při 180 °C dozlatova, bude to trvat zhruba půl hodiny. TIP: Podle typu použitého sýru můžete změnit výslednou chuť koláče – vyzkoušejte vedle klasické goudy i parmezán, cheddar nebo ovčí pecorino.

CHARLIEHO BROWNIES ˇ ECHY S OR Doba přípravy 35 min., 8 porcí

Ingredience: 130 g másla 250 g kvalitní hořké čokolády 20 g medu 60 g kokosového cukru 50 g špaldové mouky

3 vejce 1 lžička prášku do pečiva hrst nasekaných ořechů 3 lžičky Charlieho koření do kaše

Příprava: g kokovodní lázni, poté vmíchejte 60 Máslo s čokoládou rozpusťte ve ení, koř i kam míchejte mouku s 3 lžič sového cukru a med. V misce pro y mas ové olád lehce vychladlé čok práškem do pečiva a sodou. Do lijte s. Vše opatrně promíchejte a na smě kou syp ky vmíchejte vejce a ta i ným eka nas te syp a za cm) x24 (24 y do pečicím papírem vyložené form 20 minut. ořechy. Pečte při 180 °C zhruba

42


ˇ ˇ KRUPAVÉ TOFU ŠPALÍCKY Doba přípravy 65 min., 4 porce Ingredience: 500 g přírodního tofu 1 šálek kukuřičného škrobu 125 ml mandlového mléka 1 lžička jablečného octa 1 šálek kukuřičné strouhanky

3 lžíce olivového oleje 2 lžičky Koření na tofu paní Yoko 1 lžička Smokey Paprika sůl a pepř

Příprava: Tofu nakrájejte na špalíčky a rozprostřete na polovinu pečicího papíru nebo čisté kuchyňské utěrky. Druhou polovinou tofu zakryjte a zatižte jej prkénkem, na které položíte těžší předmět. Vydržte zhruba půl hodinky, z tofu vyteče přebytečná voda. Předehřejte troubu na 200 °C a připravte si tři misky. Do jedné dejte kukuřičný škrob, ve druhé rozmíchejte mléko s jablečným octem a ve třetí smíchejte ingredience na obalovací směs (strouhanku a koření). Tofu špalíčky obalujte ve škrobu, poté v mléce s octem, poté ještě jednou ve škrobu a mléce. Na závěr obalte ve směsi strouhanky a koření. Špalíčky dejte na plech vyložený pečicím papírem a pečte zhruba 20 minut. Poté špalíky otočte a pečte další čtvrt hodinky. TIP: Špalíčky si můžete udělat i do zásoby a zamrazit. Po vytažení z mrazáku je nerozmrazujte, ale dejte rovnou péct.

RAJSKÁ KRÉMOVÁ POLÉVKA Doba přípravy 45 min., 4 porce

Ingredience: 3 velká rajčata 1 cibule 2 lžíce ovesných vloček 2 kostky bujónu Pikantní polévka 1 lžíce Italského koření Příprava: Rajčata omyjte a nakrájejte na větší kousky, cibuli očistěte a nakrájejte najemno. Společně se dvěma kostkami bujónu uvařte v jednom litru vody doměkka. Polévku nalijte do mixéru, přisypte ovesné vločky, Italské koření a umixujte dohladka. Servírujte s lístky čerstvé bazalky.

43


ˇ CESNEKOVÉ UZLY ˇ S RAJCATY Doba přípravy 120 min., 4 porce

Ingredience: 250 g celozrnné špaldové mouky 250 g žitné mouky 1 balení sušených kvasnic 1 lžička medu

325 ml vlažné vody 6 lžic olivového oleje 3 lžíce sušených rajčat 1 lžíce sušeného česneku

Příprava: Mouku smíchejte se špetkou soli, droždím, medem, vodou a lžící olivového oleje a zpracujte v hladké těsto. Na teplém místě jej nechte přikryté zhruba hodinu kynout. Mezitím v 5 lžících oleje rozmíchejte sušené rajčatové vločky a česnek. Vykynuté těsto rozválejte a potřete olejem s kořením. Poté jej zarolujte a ostrým nožem závin podélně rozkrojte na půlku a pak ještě jednou napůl. Každou ze čtyř vzniklých částí smotejte na plech vyložený pečicím papírem do „šneka“, potřete troškou olivového oleje a nechte ještě 20 minut dokynout. Poté pečte zhruba 25 minut při 200 °C.

ˇ KURECÍ KOUSKY ˇ S PÓRKOVÝM PYRÉ Doba přípravy 40 min., 4 porce

Ingredience: 2 kuřecí prsa bez kosti 16 plátků slaniny 16 plátků citronu 3 lžíce bílého vína 2 lžíce másla 2 lžíce směsi květů a koření Štěstí

1 kg pórku 3 lžíce másla 30 g parmezánu olivový olej špetka muškátového oříšku

Příprava: Pórek omyjte, nakrájejte na menší kousky a na trošce olivového oleje orestujte. Poté ho podlijte hrnkem vody a nechte zhruba 15 minut pod pokličkou dusit. Mezitím opláchněte kuřecí prsa a podélně je rozpulte. Pak ještě jednou – dohromady před vámi bude ležet 8 kousků. Každý z nich lehce osolte, obložte plátky citronu a omotejte slaninou. Takto připravené kousky opékejte na rozpálené pánvi zhruba 8 minut, poté je dejte na teplý talíř a přikryté nechte „dojít“. Slijte případnou vodu z hrnce s pórkem a nechte jej chvíli zchladnout. Poté pórek spolu se špetkou muškátového oříšku, máslem a parmazánem umixujte na jemné pyré. Dochuťte solí a pepřem, je-li třeba. Do kuřecího výpeku na pánvi přidejte víno, máslo a koření Štěstí. Nechte máslo rozpustit, dobře promíchejte a do vytvořené omáčky dejte zpět všechny kousky kuřete. Jakmile se prohřejí, servírujte.

44


DATLOVÁ BÁBOVKA S MÁKEM A CITRONEM Doba přípravy 70 min., 10 porcí

Ingredience: 100 g celozrnné špaldové mouky 180 g polohrubé mouky 150 ml mléka 1 hrst rozinek 70 g modrého máku 40 g kokosového oleje 80 g bílého jogurtu

150 g datlového sirupu 1 banán 1 ½ lžičky kypřicího prášku 1 lžička jedlé sody 2 lžičky skořice Cejlon 8 kapek kulinářského éter. oleje Citron

Příprava: Mouku prosijte přes síto do větší mísy. Přidejte umletý mák, prášek do pečiva, sodu, skořici a také rozinky. Do mixéru vložte banán, přilijte mléko, sirup a kokosový olej. Přidejte také 8 kapek éterického oleje Citron. Umixujte na jemnou směs. Vlijte ji k suchým surovinám do mísy, přidejte jogurt a důkladně vše promíchejte. přeTěsto přelijte do tukem vytřené a moukou vysypané formy a dejte do na snižte teplotu ch minutá dem vyhřáté trouby (175 °C). Po deseti po 160 °C a pečte ještě 30–35 minut. Bábovku vyzkoušejte špejlí: pokud hotovo. je , a suchá čistá vytažení bude Recept na vláčnou bábovku vznikl ve spolupráci s Petrem Klímou. Tento i další recepty najdete na blogu www.greenwayfood.cz.

ˇ ˇ COCKOVÝ FALAFEL DOBRÉ NÁLADY Doba přípravy 60 min., 2 porce Ingredience: 150 g červené čočky 100 g čočkové mouky 1 lžíce lněného oleje 1 lžíce lněného semínka ½ cibule ½ mrkve 1 lžíce směsi květů a koření Dobrá nálada

1 lžíce hořčice 1 ½ lžíce (čekankového) sirupu 1 lžíce citronové šťávy 1 lžička směsi květů a koření Dobrá nálada (na dip)

Příprava: Čočku uvařte do měkka a nechte zchladnout. Připravte si čočkovou mouku rozmixováním suché červené čočky. Vychladnutou čočku lehce rozmačkejte a vmíchejte do ní čočkovou mouku, lněné semínko, nadrobno nakrájenou cibuli, najemno nastrouhanou mrkev, olej a koření. Ze směsi tvarujte na plech vyložený pečicím papírem placky. Pečte je zhruba půl hodiny při 200 °C dozlatova. Z hořčice, sirupu, citronové šťávy a koření vymíchejte dip. Falafel servírujte s čerstvým salátem, klíčky a dipem. Recept na čočkový falafel vznikl v rámci spolupráce s blogerkou Eliškou. Její další recepty najdete na instagramovém profilu _with.ella.

MNOHO DALŠÍCH SKVĚLÝCH RECEPT Ů NAJDETE NA WWW.SONNENTOR.CZ

45


Šálek, který zahřeje Mnohdy držíme v rukou hotový výrobek a ani nepřemýšlíme nad tím, kolik práce stojí za jeho finální podobou. Neuvědomujeme si, kolika páry lidských rukou věc prošla a odkud se k nám vlastně dostala. Dumali jste někdy nad tím, jak dlouho výroba trvala, jakým způsobem probíhala a kdo se na ní podílel? Mechanizací prošla naprostá většina pracovních odvětví a vývoj lidské civilizace je úzce spjat s technologickým pokrokem. Ruční práce má navzdory tomu i v dnešní době své neoddiskutovatelné místo a také velký význam. Dává věcem punc originality a je obrovskou přidanou hodnotou. text naďa balounová, foto sonnentor

V SONNENTORU si ruční práce nesmírně vážíme. Je přirozenou činností pěstitelů, kteří nám bylinky v biokvalitě dodávají, i mnohých našich spolupracovnic a spolupracovníků. Vznikají tak jedinečné produkty s vysokou přidanou hodnotou a zároveň i četná pracovní místa. Chceme držet krok s dobou, proto v naší firmě spoléháme v mnohém i na strojovou výrobu, platí u nás však pravidlo, které je za všech okolností bezpodmínečně dodržováno: kvůli nákupu nového stroje nepřijde o své místo nikdo z našich spolupracovníků. Při přípravě sypaných čajů nebo skládání poznávacích sad se práce pro šikovné ruce vždy najde. Právě naše poznávací sady patří mezi výrobky, které jsou kompletovány výhradně ručně. Pokud máte chuť vyzkoušet vícero našich čajů a nevíte si rady, který vybrat, poznávací sada se vám bude líbit. Krabička obsahuje hned několik druhů čajů, a vy tak můžete ochutnávat a postupně vybírat svého favorita. Nad šálkem lahodného nápoje vás pak jistě zahřeje u srdce myšlenka, že někdo pro vás tuhle krabičku

46

vlastnoručně nachystal. Celý proces vypadá následovně: naše spolupracovnice poskládají papírové krabičky a do nich potom postupně z krabic vkládají jednotlivé čajové sáčky. Snad nejvíc pozornosti a pečlivosti je potřeba při skládání SONNENTOR Adventních kalendářů. Čajové přebaly jsou značeny čísly od 1 do 24 a jinak než ručně se skládat nedají.

NA PRÁCI NEJSME SAMI

Není žádným tajemstvím, že s vytvářením produktů, které stojí převážně na ruční práci, nám pomáhají i lidé z chráněných dílen. Naším největším partnerem na poli ruční kompletace je dnes Chráněná dílna TiRO Blansko s.r.o. Zaměstnává více než dvě stovky osob a lidé s různým zdravotním postižením tvoří 90 % z tohoto celkového počtu. V Blansku pro nás v loňském roce naskládali téměř 60 % všech Adventních sad a nutno dodat, že spolupráce s nimi si velmi vážíme. Zbylá část Adventních sad byla poskládána u nás v Čejkovicích a postarali se o to především v prázdninových

měsících brigádnice a brigádníci z blízkého okolí. Dlouholetá spolupráce nás pojí také se Stanislavem Bízou a chráněnou dílnou Hands s.r.o. I zde jsou vždy ochotni podat nám pomocnou ruku, když máme práce nad hlavu.

NEVIDITELNÉ POSELSTVÍ

Zodpovědné jednání vůči přírodě a lidem patří k našim stěžejním hodnotám. Jsme rádi, že mezi naše spolupracovníky můžeme počítat i zaměstnance chráněných dílen. Naše součinnost je opravdu intenzivní, vždyť víc než desetina z celkového množství našich produktů, které vyžadují ruční práci, vzniká právě ve spolupráci s chráněnými dílnami. Věříme, že ruční práce je v mnoha ohledech zcela nenahraditelná. Žádný stroj nedokáže to, co lidské ruce. Až si budete vychutnávat některý z našich čajů, pomyslete na to, že ho pro vás někdo přichystal s láskou a snahou potěšit. Do své činnosti vložil kousek sebe a právě tohle neviditelné poselství je stužkou vinoucí se přímo k vám.


SONNENTOR

Adventní kalendář

®

Nalaďte se na Ježíška u šálku předvánoční radosti a vychutnejte si advent den za dnem díky našemu výběru těch nejlepších bylinných, ovocných a kořeněných čajů.

NÍ OBLÍBENÝ ADVENT KALENDÁŘ OBLÉKL NOVÝ KABÁTEK 47


průkopníky

Stali jsme se ve výrobě kvalitních bioproduktů v oblasti , čajů a koření. Pracujeme s ohledem k životnímu prostředí i s respektem vůči lidem, jsme nezávislí a podnikáme úspěšně. Díky tomu můžeme do každého domova přinášet

bylin

zdraví, pohodu a

Sonnentor s.r.o., Příhon 943, 696 15 Čejkovice Telefon: +420 518 362 687 E-mail: sonnentor@sonnentor.cz

radost.

SONNENTOR SONNENTOR.CZ www.sonnentor.cz