SWISSmag č. 21 - podzim/zima 2019/20 by SNOW media

SWISS cena 100 Kč | podzim–zima 2019/20

Fenomén hokej

Hodinky superlativů Skitouring na lyžích vzhůru

ŠVÝCARSKO SLOVEM I OBRAZEM

www.berninaexpress.ch

Bernina Express od ledovců k palmám Tratě Albula a Bernina Rhétské dráhy patří k jedněm z nejimpozantnějších přejezdů Alp. Panoramatická jízda Bernina Expressem z Churu – okolo ledovců až dolů k palmám do Tirana. 55 tunelů, 196 mostů a stoupání 70 promile zvládá vlak s lehkostí. Informace / rezervace / prodej: Rhétská dráha, železniční služby, Tel +41 (0)81 288 65 65, railservice@rhb.ch, www.berninaexpress.ch

Zubatý hřeben Churfirsten

Večerní pohled z vrcholu hory Säntis nabízí panorama Churfirstenu, nejjižnější části Appenzellských Alp. Horský hřeben táhnoucí se z východu na západ je tvořen vápencem, do něhož příroda erozí vymodelovala sedm působivých vrcholů. Hřeben se ze severu zvedá postupně, naopak na jižní straně strmě padá několik set výškových metrů až k jezeru Walensee. Vrcholy jsou nápadně, téměř stejně vysoké s rozdílem maximálně 100 metrů. Všechny leží nad hranicí 2 200 metrů, přičemž nejvyšší z nich, Hinterrugg, nese kótu 2 306 m. Na mírnějších svazích nejvýchodnějšího vrcholu Chäserrugg se lyžuje, a to až do velmi pozdního jara.

SWISSmag

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

SWISS MADE

(ks)

OBSAH

SWISSmag

kitouring Cesta do ticha hor

SWISS TÉMA

Basilej Curych

J50

Lucern

SWISS TRIP

Bern

ungfrau s dětmi Na lyže a jiné radovánky

Fribourg

Grindelwald Lausanne

Sion

Ženeva

Zermatt

SWISS DESIGN

zapek Genève Vzkříšení jedné zapomenuté značky

SWISS GASTRO

ahodné maso Tajemství švýcarských krav

SWISS INTERVIEW

Bettinou Lobkowicz Mezi mělnickými vinicemi

6..............Editorial 8..............Střípky ze Švýcarska 10..............Cesta mezi lány révy vinné 14..............Švýcarské hokejové povstání 16..............Josef Marha 17..............84. mistrovství světa v ledním hokeji 18.............. Beatrix a Marek Jerie: spříznění hudbou a osudem

20..............James Bond na Schilthornu před 50 lety 24..............Tam, kde voní anýz 26..............Ztraceni v Ráji 28.............. The Circle: multifunkční komplex

Winterthur

na letišti v Curychu

Davos

Svatý Mořic

Lugano

29..............Salon výjimečných hodinek poprvé v Praze 30..............Czapek Genève 36..............Na lyžích na vrchol 46..............Okružní Haute Route v Glarusu 48..............Jak se spravuje horská chata? 50..............Jungfrau je zážitek i pro malé lyžaře 54..............Do Švýcarska za tlusťochem 56..............Český start-up pod Matterhornem 57..............Co poslouchal váš sýr? 58..............O lahodném masu 60..............Tekutá krása ovoce 64..............Vzdělávací program v Bühler CZ Žamberk 65..............Flex or Fail: Are you ready? 64..............Stránky HST Obchodní komora Švýcarsko – Česká republika 80..............Stránky HSSR Obchodná komora Švajčiarsko – Slovenská republika 82..............Matterhorn page

SWISS TÉMA

enomén hokej O Švýcarech i Češích

EDITORIAL

SWISSmag

Kdo trochu zná Švýcarsko, často vám řekne, že nejhezčí jeho oblasti jsou ty, kde se mísí kultury. A že jich je ve Švýcarsku požehnaně. Ve Wallisu a v západní části Švýcarska se míchá vliv německý a francouzský, v Ticinu dominují původní Italové, v Graubündenu žije koktejl německé, rétorománské a italské populace. Ve Wallisu tak na sebe například naráží francouzská ležérnost s německou precizností, ale taky vášeň s racionalitou či chaos se systémem. Podobně snad celé Švýcarsko mixuje dovednosti, tradice, charaktery a vlastnosti, které se mohou zdát naprosto rozdílné a neslučitelné. Pokud se ale

vyvine silná vůle vše protichůdné konstruktivně spojit, začne se dít něco mimořádného: to dobré a tvořivé začne potlačovat to špatné a destruktivní a plusy a minusy do sebe začnou zapadat jako zuby horské dráhy do vodícího hřebene. Francouzský nebo italský cit pro chuť začne kooperovat s německou efektivitou a výkonností a vytáhne společné dílo až na vrchol. Rozdílnosti se přitahují, jak dokazuje fyzika, biologie, psychologie, sociologie i prostý život. Ze smíšených svazků se rodí nejkrásnější děti. Celý svět si užívá rozmanitosti v pojídání pizzy, tortill, hummusu nebo kung-paa. Proces kulturní fúze ale leckdy produkuje i vedlejší sloučeniny s výbušným potenciálem. Když se podíváme na uvedené švýcarské regiony, i ony musely v historii trpět třenicemi, když jedni byli bohatší a druzí chudší a ti takoví a tamti zas makoví. V jejich případě se ale povedlo zaměřit koncentraci na to konstruktivní a pozitivní. Přeneseno na jednotlivce zvítězilo dobro, které snad v každém z nás dřímá, ačkoli jej čas od času zanese kal žárlivosti, závisti, chamtivosti, netrpělivosti nebo jen obyčejný zmatek či slepota životní setrvačnosti. Ta hranice mezi tvořením a ničením je mizivá a neskutečně tenká, neviditelná, a jen drobný pohyb vůle může spustit řetězec zla, které poničí celé generace. Druhá světová válka začala před 80 lety a ještě dlouho budeme léčit její jizvy. Historie na Švýcarsku ukazuje, že pokud někdo zlé emoce ukrotí, předsune do popředí rozum a zodpovědnost, vyrostou mu bohaté a skvostné regiony. My Češi jsme v tomto historickém ohledu prozatím propadli: místo hojných Sudet nám zbylo traumatizované pohraničí zarostlé divočinou. Ačkoli je běh dějin komplikovaný a soudit minulost od plného stolu snadné, samotný čas z nás viny nesejme, všechno si musíme chtě nechtě odpracovat a odžít. Každý jeden z nás. Čím dříve se nám podaří začít bránit dnešek a budoucnost před zlobou, tím dříve se dočkáme svého Ticina, Wallisu nebo Graubündenu. Petr Socha PARTNEŘI:

HST Obchodní komora Švýcarsko – Česká republika

REDAKCE SWISSMAG, ROČNÍK XI. ŠÉFREDAKTOR PETR SOCHA PETR.SOCHA@SNOW.CZ ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA KATEŘINA SOCHOVÁ KATERINA.SOCHOVA@SNOW.CZ

REDAKČNÍ RADA ALENA KOUKALOVÁ, PETR SOCHA, RADEK HOLUB, KATEŘINA SOCHOVÁ GRAFIKA PETR ANTONÍČEK, MARKÉTA ANTONÍČKOVÁ

generated at BeQRious.com

INZERCE TEL.: 775 610 757 INZERCE@SNOW.CZ DISTRIBUCE A PŘEDPLATNÉ ANDREA ROSENBAUMOVÁ PREDPLATNE@SNOW.CZ TEL.: 222 780 286 KOREKTURY A PŘEKLADY JAN HÁJEK, KATEŘINA SOCHOVÁ

VYDAVATEL SLIM MEDIA S.R.O., HUSITSKÁ 344/63, PRAHA 3 IČ 27175511 CENA VÝTISKU: 100 KČ MK ČR E19254 ISSN: 1804-2104 SWISSMAG VYCHÁZÍ 2X ROČNĚ

TOTO ČÍSLO VYŠLO 12 9. 2019. DALŠÍ VYJDE NA JAŘE 2020. COVER FOTO: © DAVID BIRRI/ TOURISMUS ADELBODEN-LENK-KANDERSTEG ©SLIM MEDIA S.R.O. člen HST Obchodní komory Švýcarsko – Česká republika VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA

PŘEDPLATNÉ: www.swissmag.cz/predplatne ELEKTRONICKÉ PŘEDPLATNÉ:

MATTERHORN SKI PARADISE

COLD DAYS HOT OFFERS

PURE SKIING PLEASURE ON 360 KILOMETRES OF PISTES

MATTERHORN GLACIER PARADISE THE HIGH ALPINE EXPERIENCE

COUNTLESS CULINARY DELIGHTS RIGHT NEXT TO THE PISTES

BOOK ONLINE NOW AND BENEFIT!

matterhornparadise.ch

FOTO: DAVOS TOURISM

ECHO

SWISSmag

Švýcaři a pivní prvenství Pokud náročný český konzument piva přijede do Švýcarska, dost často skončí u importovaného českého piva. Švýcaři nejsou – na rozdíl od Čechů – národ pivařů, přesto ale vévodí jednomu z pivních žebříčků: mají největší počet pivovarů v porovnání s počtem obyvatel, a to 9 689 obyvatel na jeden pivovar. Češi jsou až třetí po Lucembursku s 23,5 tisíci obyvatel na pivovar. To je ovšem poslední a jediné pivní srovnání, kde dominují Švýcaři. V ostatních parametrech jako celková produkce piva nebo jeho konzumace na počet obyvatel poráží Česko Švýcarsko o délku koně. (ps)

Švýcaři milují hotovost Švýcarská centrální banka na jaře uvedla do oběhu nově zpracovanou bankovku v hodnotě 1 000 franků. Podle jejích posledních údajů je nyní v oběhu více než 48 milionů bankovek v této nebývale vysoké hodnotě, což je asi 60 procent hodnoty všech bankovek, které jsou ve Švýcarsku v oběhu. Švýcaři tím jdou tak trochu proti mezinárodnímu trendu, kdy používání hotovosti obecně klesá. Hotovost je ve Švýcarsku prostě považována za součást kultury a pomocí fyzických peněz se realizuje asi 70 % všech transakcí. (ok)

Winter Youth Olympic Games 2020 hostí Lausanne Lausanne je dnes považováno za světové hlavní město olympismu, historie novodobého olympijského hnutí je s tímto švýcarským městem nerozlučně spjata už více než 100 let. A mimochodem, více než 50 mezinárodních sportovních organizací zde má sídlo. I proto přidělení pořadatelství Winter Youth Olympic Games 2020 do Lausanne působí hodně symbolicky. Centrum akce bude ve studentském kampusu s kapacitou 35 000 lůžek a v době her tam vyroste olympijská vesnice. Akce potrvá od 9. do 22. ledna. (ok)

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Symbol Basileje slaví tisíc let Základy katedrály shlížející dnes z pahorku Münsterhügel na řeku Rýn a město pod sebou posvětil císař Svaté říše římské Jindřich II. v roce 1019. Chrám ve své bohaté historii mimo jiné přestál zemětřesení, kterému padlo za oběť jeho někdejších pět věží, i náboženské bouře spjaté s reformací, kdy došlo k poničení interiérové výzdoby. Katedrála je bez diskuze nejslavnější památkou města, takže není divu, že Basilej připravila velké oslavy. V rámci jubilea mohli návštěvníci absolvovat řadu diskuzních setkání duchovního i profánního charakteru, stejně jako koncerty nebo speciální prohlídky nejen dómu samotného, ale i dalších dominant. (mk)

Hodinky jako hamburger Švýcarský hodinářský gigant Swatch má vlastní drive thru butik. Ředitel Nick Hayek nepopřel inspiraci řetězci rychlého občerstvení – při představení netradičního konceptu předvedl i originální balení výrobků v krabičce od hamburgeru a hnědé tašce z recyklovaného papíru. Právě tak luxusní módní doplněk doputuje ke klientovi přes výdejní okénko. Mimo to bude mít zákazník možnost z pohodlí vozu využít servisních hodinářských služeb a nechat si třeba vyměnit baterii či řemínek nebo vyleštit sklo. Moderní obchod je součástí nově vzniklého hlavního sídla značky Swatch v Bielu, které bylo letos v létě slavnostně otevřeno. (mk)

FOTO: SWATCH

Capsule Hotel v Lucernu Také Švýcarsko už má svůj první Capsule Hotel. Cenově dostupné, supermoderní a po všech stránkách cool ubytovací zařízení najdete v extrémně atraktivní lokalitě v bezprostřední blízkosti historického centra Lucernu. Přenocování v minimalistické kabině, kde není nic kromě postele a minimálního vybavení, začíná být totiž mnohem více in. Schválně, zkuste si to. Lucernský Capsule Hotel najdete v pátém patře multifunkčního centra Hirschengraben. www.capsulehotel.ch (ok)

Einsteinův učitel z Liptova I největší fyzik 20. století o něm mluvil s obdivem. Jeho výpočty daly základ celému odvětví strojírenství, je nazýván otcem parních a spalovacích turbín, vynalezl tepelné čerpadlo či pohyblivou protézu – náhradu ruky. Přesto zná jeho jméno jen málokdo. Aurel Stodola, narozen roku 1859 v Liptovském Mikuláši, působil po celý svůj život na polytechnice v Curychu, kde k jeho žákům patřil i Albert Einstein. Aurelu Stodolovi se na rozdíl od Einsteina velké slávy nikdy nedostalo. A když se slovenští komunisté přece jen rozhodli svého rodáka zvěčnit alespoň na poštovní známce, jejíž návrh zpracoval Max Švabinský, uvedli špatně rok Stodolova úmrtí, který je správně 1942. Významný, leč nedoceněný fyzik se narodil právě před 160 lety v Liptovském Mikuláši. (ok)

INTERVIEW

SWISSmag

Cesta mezi lány

Text: Michaela Kratochvílová Foto: archiv Bettiny Lobkowicz

révy vinné

Nepotrvá dlouho a uzavře se třetí desetiletí od chvíle, kdy Bettina Lobkowicz získala vinohrady na Mělnicku. V cizí zemi dokázala přeměnit někdejší státní statek na prosperující firmu moderního střihu. Občas ji přitom překvapila některá česká specifika – v pozitivním i negativním smyslu.

říběh vašeho působení tehdy ještě v Československu se začal psát v roce 1990. Co vás tenkrát na myšlenku stěhování přivedlo? Vždy jsem snila o tom, že jednou padne železná opona, která rozdělila Evropu po druhé světové válce. Jsem toho názoru, že by člověk neměl takové věci jen sledovat v televizi, ale být jejich součástí, a v roce 1989 jsem cítila, že ta chvíle přichází. Navíc jsme byli v situaci, kdy jsme chtěli ze Švýcarska odejít do Asie a tušili v takovém kroku spoustu nových příležitostí. Když jsem ale viděla, jakým vývojem zrovna Evropa prochází, bylo mi líto ji opustit.

Proč jste tedy vůbec přemýšlela o odchodu z rodné země? Byla za tím touha po novém impulzu? Když jsme byli mladí, naráželi jsme neustále na jeden a ten samý problém, totiž že už se vše stačilo etablovat a nebylo nic, co bychom mohli vybudovat či rozvíjet. Hledali jsme tedy nějakou výzvu a tou se pro nás stala naděje, že se otevře východní Evropa. Tak přišel 17. listopad a hned o Vánocích toho roku jsem tehdejšímu tchánovi oznámila, že

u jiných jazyků, ale tak to nebylo. Slovanské řeči jsou nesmírně těžké, ale vydrželi jsme. Spousta zdejších lidí se sázela a říkala, že přijde říjen a pojedeme zase zpátky. Že léto je tady pěkné, ale pak… A v roce 1991 přišla privatizace, jejíž částí byly i restituce, a tehdy jsme získali zcela novou perspektivu. Nechyběly vám po přestěhování hory nebo třeba švýcarské potraviny? Vůbec ne. Pocházím z údolí, tedy mám takový

Bettina Lobkowicz se zaměstnanci

se chceme přestěhovat do Československa. On mi na to říkal: „Ale vždyť vůbec nemluvíte česky. Jak se tam chcete dorozumět?“ Já nicméně byla velice optimistická.

komplex lidí z údolí a moc se mi líbí, že u Mělníka je rovina, kam oko dohlédne. O potravinách jsem nikdy nepřemýš-

Věc, které si tu vážím, je schopnost improvizace. Ne neznamená ne. Když něco nejde jedním způsobem, máte tendenci najít si novou cestu. Jaké bylo vaše očekávání a poté realita? V březnu jsme přijeli, sehnali jsme učitele češtiny, příbuzní nám zprostředkovali byt a rychle jsme tu měli pohromadě vše, co člověk k životu potřebuje. Samozřejmě se to hodně lišilo od života ve Švýcarsku a češtinu jsem vyloženě podcenila. Myslela jsem si, že se naučím relativně rychle přečíst noviny, jako

lela ani třeba nenakupovala v Německu. Můj názor je, že když tu tolik milionů lidí jí a pije, tak já přece můžu taky. Je to jednoduše o zvyku, doma je doma. I dnes, kdy jsem každý týden tři dny tady a čtyři ve Švýcarsku, jím tady jinak než

Bettina Lobkowicz se sklepmistrem

doma. Aspoň mám pestrý jídelníček a nejím stále totéž. Jediné, co si odsud vozím, jsou kyselé okurky ze Znojma a opačným směrem čokoládu. Podobně naložené okurky nejsou ve Švýcarsku vůbec dobré a já je mám strašně ráda. Často je v souvislosti s devadesátými lety v Československu řeč o překotném období plném změn. Jak jste ty chvíle prožívala i ve spojitosti s navrácením vinařství na Mělnicku? Náš život byl najednou částečně mimo naši kontrolu. 15. září 1992 jsme získali vinoLady Lobkowicz, jak se píše v popisku prodejce, je nekomplikované bílé suché cuvée z renomovaného mělnického vinařství

INTERVIEW

SWISSmag

hrady, pouhý týden před sklizní. Naštěstí jsme byli trochu naivní a netušili jsme, co vše to s sebou přinese. Čekal nás dlouhý vývoj od státního statku k soukromému podnikání, což nebylo jednoduché už kvůli mentalitě lidí, kteří neznali nic než kolektivní vlastnictví. Mé jazykové znalosti už byly lepší, ale stále ne dobré. Začátky tedy nebyly snadné, ale atmosféra byla plná naděje a očekávání. Byl tu Václav Havel, který ztělesňoval nový svět, a lidé proto byli optimističtí a my s nimi. Pak samozřejmě přišlo i první rozčarování a změny, které se lidem nelíbily. Ale začátek byl mimořádný, ta zvláštní nálada… To v současnosti trochu postrádám. Co pro vás tehdy byly největší rozdíly oproti životu ve Švýcarsku? Byla to třeba právě mentalita, kterou zmiňujete? Jedna věc mi vadila od začátku a trvalo to hodně dlouho, než došlo ke zlepšení: totiž že se vám nedostávalo úcty při jednání s úřady. Nebyli jste bráni jako občané, ale jako poddaní. Šli jste na úřad a tam vám nevybíravě naznačili, že teď musíte prosit a žádat, když něco chcete. Přitom jako dospělí občané platíte daně a plníte další povinnosti! To mi vadilo. Ze Švýcarska jsem byla zvyklá brát úřady jako samozřejmou službu, tak mi občas někdo předhodil, že s nimi jednám tak a tak, protože jsem paní Lobkowicz. To přitom s paní Lobkowicz nemělo co dělat. Pouze jsem byla z domova zvyklá na jiné zacházení.

novou cestu k uskutečnění svých záměrů. To my tak neumíme, o čemž se přesvědčuji dnes a denně, když teď zase žiji ve Švýcarsku. Pokud něco nejde a já řeknu, že přece musí existovat cesta, jak to zařídit, tak na mě udiveně koukají… U nás platí, že ne je prostě ne. Výroba vína byla ve vašem podání také taková improvizace, která přišla s restituovaným majetkem, nebo jste se o ně zajímala už dříve? Zajímala jsem se o ně ve smyslu, že jsem je vždy ráda pila. Zkušenost s navráceným majetkem byla unikátní už proto, že jsme najednou dostali státní podnik, který jsme měli přeměnit v prosperující podnikání.

Jedna věc mě ten první rok šíleně rozčilovala. Vždy se sklízelo bílé víno, a když bylo hotovo, tak až poté červené. V pátek najednou přišli zaměstnanci s tím, že se bude sklízet červené. Řekla jsem, že ne, že budeme pokračovat ve sklizni bílého. Oni ale byli zvyklí v pátek sklízet červené a jinak to nechtěli. Když jste totiž uprostřed sklizně, musíte bílé hrozny ihned vylisovat a poté pořádně vyčistit lis. Když sbíráte červené, hrozny se dají do velkého tanku a první alkoholické kvašení se odehrává v něm. Hrozny se nelisují, není třeba nic čistit a oni mohli v pátek v půl čtvrté vyrazit domů, zatímco když sklízeli bílé, bylo to v půl desáté nebo o půlnoci. Druhá věc byla, že se strašně kradlo. První roky se každou sklizeň ztratilo dobře dvaadvacet tun. Možná jste slyšela, že se říkalo: Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu. Po převratu se v tom zprvu nic nezměnilo, jen stát nahradila rodina Lobkowicz a lidé mysleli, že si toho nevšimneme. To byl zkraje velký problém, což už dnes není.

Pití vína se nemusíte učit, prostě si řeknete, zda vám to chutná, nebo ne. Také se přece neučíte jíst čokoládu…

Ten rozdíl je tedy v tom, že jsou švýcarské úřady spíš připravené ochotně pomoci a poradit? To by bylo pěkné, že? Úředníci jsou podle mě ve všech zemích tak trochu sorta lidí sama pro sebe, ale ve Švýcarsku jsou si vědomi, že máte coby občan svá práva a že budete očekávat jejich dodržení. Tady mě často zkoušeli spíš strašit: „Ale víte co, podle paragrafu toho a toho…“ Mně to nic neřeklo, protože jsem ty paragrafy neznala. (směje se) Abychom nemluvily jen o negativech – co vás překvapilo naopak příjemně? Věc, které si tu vážím, je schopnost improvizace. Ne neznamená ne. Když něco nejde jedním způsobem, máte tendenci najít si

Jak je na tom vinařství ve Švýcarsku? Je to minimálně srovnatelné s Českou republikou. Třeba ve francouzských kantonech jako Vaud, Wallis, Neuchâtel nebo Ženeva má pěstování vína mnohasetletou tradici. Jedny z nejkrásnějších vinohradů, které v Evropě znám, jsou na březích Ženevského jezera. Jsou to terasy, které jsou pod ochranou UNESCO. V Ticinu, italském kantonu, mají tradici bílého Merlotu, víno se pěstuje v alpských údolích Graubündenu… Nejvyšší švýcarské vinohrady leží víc než tisíc metrů nad mořem a díky fénu se révě ve zvláštním klimatu daří, stejně jako u jezer.

Nebylo koho se zeptat, co si s tím počít, protože žádná restituce předtím nebyla ani tu nebyli podnikatelé. Až tady na místě jsme se museli rozhodovat, co provedeme. Zpětně ví člověk všechno lépe, v danou chvíli pomáhá, když dovedete být flexibilní. Vinohrad jste dostali v září těsně před sklizní. To je exponované období, kdy je třeba zastat spoustu práce. Jak se vám dařilo to zvládat?

Jací jsou Češi jako zákazníci? Museli jste je učit pít kvalitní víno? Z dob komunismu na něj moc zvyklí nebyli… To jsme nemuseli, protože Čech ví, co mu chutná. Důležité bylo, aby se zaměstnanci snažili udělat dobrý produkt a byli hrdí na to, že se na jeho výrobě podíleli. Pití vína se nemusíte učit, prostě si řeknete, zda vám to chutná, nebo ne. Také se přece neučíte jíst čokoládu… S vínem je to stejné. A čím víc si ho dáte, tím spíš víte, co máte rádi. Řada Lady Lobkowicz nabízí vedle tradičního bílého a červeného i cuvée v populární variantě rosé

S jakými odrůdami se lze u vás v Mělníku setkat? Máme Pinot Blanc, Pinot Grigio, Chardonnay, Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, Muškát a Tramín. Ty už pěstujeme déle. Teď úplně nově začínáme s rezistentními odrůdami Saphira a Solaris. Jsou jednodušší na pěstování a lze s nimi snáze pracovat v souladu s ekologií, proto si rychle získávají popularitu. Teď ale ještě zbývá zjistit, jak na ně budou lidé reagovat, čím jsou vlastně charakteristické a jak z nich můžeme u nás udělat zajímavá vína. To se musíte naučit, zatímco u Pinotu Blanc, Chardonnay nebo Ryzlinku už přesně víme, co dělat. Z červených vín mám Pinot Noir, Modrý Portugal, Svatovavřinecké a Zweigeltrebe, takže relativně hodně odrůd. Zmínila jste ekologii. Je pro vás při vašem podnikání důležitá? Pochopitelně hraje roli. Lidé se často domnívají, že když máte hospodářství, tak šíleně rádi používáte na svých pozemcích všemožné chemikálie. Tak to ale není, už proto, že chemie je strašně drahá. Jako podnikatelé jste šťastní, když to jde udělat jinak a levněji. Je to ovšem náročné na práci, musíte mít dost lidí a musíte je mít v dobu, kdy jsou zapotřebí. V létě, kdy jezdí lidé na prázdniny, je práce zrovna nejvíc. Účastníte se také vinařských soutěží? To dělám jen málo. Myslím si, že zákazník má víno ochutnat a buď se mu líbí, nebo ne. Jestli přitom ten produkt na nějaké soutěži dobře dopadl, pro mě není důležité. Všimla jsem si, že podporujete projekt Žena regionu. Co vás k tomu vedlo? Je perfektní, že se ženám dostane uznání, když si věří, aby zkusily ve svém okolí něco změnit. Sama pracujete, tak musíte vědět, že není snadné jen tak něco vybudovat. Není to o tom, že byste dnes měla nápad, zítra ho začala realizovat a pozítří bylo všechno dotažené. Uznání je extrémně důležité, protože by se ho ženám v různých oblastech mělo dostávat rozhodně víc. Proto mi to přijde super. Jaké možnosti mají v tomto ohledu ženy ve Švýcarsku? Připadá vám jejich situace jednodušší?

nemusí jako životní náplň stačit jen domácnost a děti. Jestli ovšem mají stejné možnosti jako muži, o tom pochybuji. To tady není ideální.

V Mělníku vyrábějí i sekt – klasickou metodou kvašení v lahvi

Nemohu až tak posoudit, o kolik to je ve Švýcarsku lepší. Jedna věc mě k tomu ale napadá: O mnoho více žen ve Švýcarsku nepracuje na plný úvazek. Mně je teď například jedenašedesát let, mám mnoho spolužaček ze studií, ale jen málokterá pracuje. Mají spoustu věcí, o které se starají, charitativního zaměření a podobně, takže ne, že by nic nedělaly. Ale není to zaměstnání jako pracovní pozice nebo že by třeba samy vedly firmu. Jsou pro to různé důvody. Ve Švýcarsku třeba nemáme žádné celodenní školy. Děti přicházejí domů na oběd, takže se čeká, že tam někdo je a něco připraví. Ve společnosti je spousta lidí – nejen mužů, ale i žen – kteří se domnívají, že žena se má v první řadě starat o děti a domácnost a pak možná ještě něco dělat, když jí zbyde čas. Ale víte moc dobře, že když se budete roky starat o rodinu a děti, bude potom nesmírně složité, abyste se vrátila ke své původní profesi. Na ženy, které pracují na plný úvazek, není ve Švýcarsku nahlíženo tak pozitivně. V rámci České republiky to tedy vnímáte jinak? U vás jsou samozřejmě také ženy, které jsou raději doma, ale myslím, že zde spousta žen musí pracovat, protože rodina potřebuje dva příjmy, to je jedna věc. A ta druhá je, že zde možná kvůli komunismu je samo sebou, že ženy studují, pracují jako lékařky, architektky a v dalších profesích. Že se rozumí, že jim

Tak mě napadá, jak jste to vlastně jako žena-vinařka cítila, když jste se musela zapojit do zdejší převážně mužské vinařské společnosti? Mám kamarádku, která má pivovar, a lidé se na ni zkraje dívali hodně překvapeně… Jsem taková kuriozita z více důvodů. Jednak žena, pak cizinka a ještě paní Lobkowicz, takže jsem byla velice exotická. Vzpomínám si, že jsem přijela na jedno vinařské shromáždění na Moravu a prezident říkal: „Milí vinaři, vážená paní Lobkowicz…“ Ale to už se změnilo. Ve vinařství je více žen. Podstatné je, jak je přijímán váš produkt. Když sami nebudeme vystupovat tak, že děláme něco úplně obyčejného, tak nás, aktivní ženy, bude společnost stále brát jako kuriozitu. Jak to přesně myslíte? Dřív jsem pracovala v Červeném kříži, pak jako bankéřka, takže stále v poli mužů. Zažila jsem spoustu žen v mužské společnosti, které si vlastně užívaly, že působí jako exoti. Nechtěly, aby totéž dělalo víc žen, protože by to najednou bylo normální. Když je člověk v menšině, má to sice těžší, ale na druhou stranu je tak trochu výjimečný. Podívejte se třeba, když nastupujete do letadla a tam sedí pilotka. Já jsem vždy šťastná: Ta se zbytečně nepohrne do rizika a ví, co dělat, nemusí si nic dokazovat. Ale dovedu si představit, že leckoho napadne, zda vůbec umí pilotovat, a to včetně pasažérek. Nemusíme být všichni stejní, proto je život a svět tak zajímavý. To právě různé vlivy ho dělají pestrým. A stejné to je u vína. Někdy je ale trochu smutné, že když se některá odrůda a ročník vypijí, tak už si nikdy zcela stejné víno nedáte… Teď s vámi tedy nesouhlasím. Nechtěla bych pít víno jako coca-colu, stále stejnou chuť až do konce života. Člověku přeci chutná jednou tohle a pak zase něco jiného. Záleží také, s kým to víno pijete a proč. Je to spousta věcí, které způsobí, že vám něco výjimečně chutná. A je přece úžasné mít pěkné vzpomínky, když budoucnost pak přinese zase něco nového!

TÉMA

SWISSmag

Švýcarské

hokejové

povstání H

okej má ve Švýcarsku dlouhou historii

Švýcarsko a hokej. Už to a obrovskou tradici. Na tom nemohla nic změnit ani léta, kdy Švýcaři na jde zase dohromady, také mezinárodní scéně nepatřili mezi adepty na máte ten pocit? Ono to ale medaile. To je velice mírně řečeno, protože bývaly i doby o dost horší. Ty jsou ale pryč šlo dohromady vždycky, a Švýcaři už jsou na svoje reprezentanty jen v posledních letech je zase hrdí. V květnu na slovenském mistrovství světa sice o nejvyšší příčky nakonec švýcarský hokej opravdu nebojovali, když je od senzačního postupu přes favorizovanou Kanadu dělily pouhé náležitě vidět. Země čtyři desetiny vteřiny. Soupeř v poslední helvétského kříže bezpochyby sekundě vyrovnal a v prodloužení už Švýcaři na zámořské hvězdy nestačili. Zcela bez prožívá to šťastnější diskuze však potvrdili svoji náležitost k širší hokejové období a klidně světové špičce. Vraceli se do ní dlouho, ale povedlo se. by se dalo říci hokejovou horečku. Pokud vás výsledky Rozjezd ve velkém stylu Švýcarský hokejový svaz byl založen v roce anebo alespoň hra Švýcarů 1908 a hned ten samý rok se Švýcaři stali členy Mezinárodní hokejové federace, jako na posledním světovém čtvrtý člen v pořadí. A šlo se na věc! První, šampionátu na Slovensku s kým Švýcaři na mezinárodní úrovni změřili síly, byli Angličané. Stalo se v rámci mezinápříjemně překvapily, pak rodního turnaje hraného v Chamonix, když možná přijmete pozvání na zápas skončil vítězstvím ostrovanů 3:0. Hned v dalším utkání si ale Švýcaři, jak se říká, švýcarské zimní stadiony. Text: Ondřej Katz

zchladili žáhu na českém týmu, který z ledu vyprovodili výsledkem 8:2. V následujících letech získával mezinárodní hokej v Evropě na popularitě, v zámoří už ale přece jen byli o dost dál, a tak se jediným vítězem prvních světových šampionátů s železnou pravidelností stávala Kanada. Nicméně o evropský trůn bojovali ve třicátých, čtyřicátých i na začátku padesátých let se značnými úspěchy vedle Velké Británie, Německa a Československa právě Švýcaři. V období let 1920–1953 získali na světových šampionátech jednu stříbrnou a osm bronzových medailí! Potom se však z předních příček tak trochu záhadně vytratili.

Nikoliv zázrak, ale poctivá práce

Největším úspěchem hokejově znovuzrozeného Švýcarska jsou dvě stříbra ze světových šampionátů v roce 2013 a 2018. Před šesti lety Švýcaři podlehli až ve finále ostříleným Švédům, ovšem domů se Roman Josi, Reto Suri, Nino Niederreiter a spol. tak jako tak vraceli jako nesmrtelní hrdinové. Předchozí cenný kov stejné hodnoty Švýcarsko vybojovalo před 78 roky! Za pět let pak Švýcaři podobně zazářili v Kodani. A nyní se čeká na nejbližší mistrovství v domácím prostředí, v Lausanne a v Curychu. Vzestup švýcarského hokeje v novém tisíciletí ovšem není zázrak a už vůbec dílo náhody. Hokejoví odborníci z celého světa uznale pokyvují hlavou a poukazují především na to, jak skvěle Švýcaři pracují s mládeží. Však také první náznaky úspěchů v novodobé historii přicházely nejprve od reprezentačních výběrů do 18, respektive do 20 let. V zemi helvétského kříže se také podařilo vybudovat jednu z nejkvalitnějších ligových soutěží v Evropě. Ligue Nationale A, jak se

FOTO: GETTY IMAGES

Ambri-Piotta a vlastně i celé Ligue Nationale A je Dominik Kubalík, opora českého týmu na letošním mistrovství světa na Slovensku. Už tři sezony hraje ve Švýcarsku Roman Červenka, vystřídal týmy Fribourgu a Curychu, letos byl ale bohužel dlouho zraněný. A jmenovat bychom mohli dál, Tomáš Kundrátek (letos v Davosu), Radek Smoleňák (Rapperswil), Jiří Novotný (Ambri-Piotta), Michal Birner (Fribourg)… A co se jim ve Švýcarsku vedle kvalitní soutěže líbí? Dobré platy. V Evropě se prý lépe platí jen v ruské Kontinentální lize, ta je ale z mnoha pohledů nevyzpytatelná. Řekněte sami, šli byste s rodinou žít raději do Ruska, nebo do Švýcarska? Cestování. Švýcarsko je maličké a hustě propojené, na rozdíl od jiných lig nemusíte sednout do letadla. A ještě jedna maličkost – švýcarská hokejová liga má nejvyšší návštěvnost v Evropě. Třeba Bern by se s průměrem přes 16 tisíc diváků na zápas neztratil ani v NHL. Toho si samozřejmě cení i domácí hokejisté, a tak nezavolá-li slavná NHL, zůstávají nejraději ve Švýcarsku.

HC Davos

oficiálně jmenuje, dnes hraje 12 týmů, na jejichž soupiskách najdeme hráče z celého světa včetně Čechů. Doby, kdy se do Švýcarska „uklízeli“ nepotřební kanadští veteráni, jsou dávno pryč. „Nároky na cizince jsou tu obrovské. Většinou do Švýcarska přicházejí kluci, kteří mají perspektivu hrát ještě výš, nebo maximálně ti, kteří vysoko hráli a teď rozdávají zkušenosti mladším. Průměrní cizinci angažovaní na zalepení slabého místa v sestavě už tady nemají místo,“ říká o švýcarské lize Tomáš Tamfal. 51letý trenér opustil Česko před více než 25 lety, ve Švýcarsku vedl juniorský tým Lugana či Klotenu, kde necelou sezonu trénoval i prvoligový A tým. Vloni byl asistentem trenéra druholigových Ticino Rockets.

Češi na švýcarském ledě

Přímo na ledě už mohli Švýcaři fandit celé řadě špičkových českých hráčů. Možná jako vůbec první se ve Švýcarsku na přelomu 40. a 50. let, tedy v dobách nástupu tvrdého komunismu, představili Oldřich Zábrodský s Miroslavem Slámou. Tehdejší reprezentanti

(Oldřich Zábrodský byl mladším bratrem slavnějšího Vladimíra) ještě stačili před komunisty utéct a neskončili tak v kriminále jako o pár let později jejich kamarádi. Ale kdo dnes vlastně zná tuhle nezměrnou tragédii českého hokeje? Posuňme se raději na časové

Hockey Club Davos je historicky nejúspěšnějším švýcarským klubem, mistry Švýcarska se hokejisté Davosu zatím stali jednatřicetkrát a patnáctkrát vyhráli Spenglerův pohár. Byl založen v roce 1921, ve švýcarské nejvyšší soutěži působí nepřetržitě od sezony 1993/94 a skoro po celou dobu jeho prvoligového působení jej vedl charismatický kouč Arno Del Curto, jedna z největších osobností hokejového světa pod Alpami. Před koncem roku 2018 byl ovšem legendární kouč od mužstva pro špatné výsledky odvolán. Lavičce HCD, jak Hockey Club Davos familiárně nazývají jeho fanoušci, velel neuvěřitelných 22 let.

Hockey Club Davos je historicky nejúspěšnějším švýcarským klubem, mistry Švýcarska se hokejisté Davosu zatím stali jednatřicetkrát a patnáctkrát vyhráli Spenglerův pohár. ose do let devadesátých, o mnoho radostnějších. To už se do švýcarských hokejových týmů přestupovalo legálně. Za tým Zugu hráli v sezoně 1993/94 play-off Vladimír Růžička s Ladislavem Lubinou, před nimi v Bernu válel Jiří Lála. A současnost? Hvězdou týmu

Nesmazatelnou stopu zanechali v historii hokejového klubu z Davosu i čeští hráči. Všichni davoští fanoušci znají jméno Josefa Marhy, šikovný útočník se zkušenostmi z NHL odehrál v dresu HCD v letech 2001–2013 úctyhodných 531 zápasů.

SWISSmag

Marha Josef

FOTO: WIKIPEDIE

TÉMA

12 let střílel góly v dresu HC Davos. A moc rád na ty roky vzpomíná.

Text: Ondřej Katz

ezi hokejisty se prý říká, že hrát ve Švýcarsku je jako placená dovolená. Vy jste v Davosu hrál 12 sezon, byla to dovolená? Já na Švýcarsko moc rád vzpomínám, to ano, ale dovolenou bych to asi nenazval. Když totiž ve Švýcarsku jako cizinec nepodáváte výkon, který se od vás očekává, rychle se s vámi rozloučí. Ale v Davosu je krásně, to je pravda. Je to pěkné město a navíc tam je často hezké počasí. Buď svítí sluníčko, anebo pořádně chumelí! Samozřejmě je tam parádní lyžování, ale zima je na druhou stranu taky hodně dlouhá. Člověka už to po delší době omrzí, jinde už je krásné jaro a v Davosu ještě taje sníh… Má to svoje pro i proti. Zmiňujete lyžování, vy jste jako profesionální hokejista chodil lyžovat? Neměl jste to od klubu zakázané? Jasně, že jsem lyžoval! Jestli jsem to měl zakázané? No, to je dobrá otázka… Řeknu to takto, já chodil často lyžovat a trenér to rozhodně věděl. Asi tak nějak spoléhal na to, že mám rozum a neriskuju na lyžích zdraví. A to jsem fakt nedělal, já chodil lyžovat hlavně s dětmi. A dcera tenkrát byla ještě úplně malá. Jak se HC Davos o vás a vaši rodinu staral? Poskytují Švýcaři v tomto ohledu svým hráčům nějaký servis, nebo je prostě jen platí a musíte se starat sám? Starají se ohromně, do posledního detailu. Cokoliv jsem potřeboval, stačilo zvednout telefon a zavolat do kanceláře HCD. Nemocné děti? Na druhý den nás objednali k lékaři. Něco doma nefunguje? Stačí zavolat…

Mimochodem, kde jste bydleli? HC Davos má pro hráče a jejich rodiny vlastní ubytovací kapacity? To nemá, pronajímá pro hráče bydlení běžným způsobem. Já jsem si vybral byt, který byl k dispozici a líbil se mi, a klub už se o všechno postaral. Několikrát jsme se za ty roky stěhovali, ale vždy to bylo pěkné bydlení, často hned někde pod sjezdovkou. Zůstávali jste v Davosu i v létě, když se nehrála švýcarská hokejová liga? Ne, my jsme na léto jezdili zpátky do Čech. Neuvažoval jste někdy, že byste v rámci Švýcarska změnil působiště? Měl jsem nabídky, to ano. Ale mně a taky mojí rodině, a to je nejdůležitější, to v Davosu maximálně vyhovovalo. Byli jsme tam fakt šťastní, já navíc i po hokejové stránce, takže nebyl důvod se stěhovat jinam. Jak Švýcaři obecně přijímají cizince? Já jsem s tím neměl vůbec žádný problém. Ale uvědomuju si, že jsem byl v trochu jiné situaci, než jsou třeba lidi, co do Švýcarska přijdou dělat běžnou práci. Já jsem byl hokejista, který se tam navíc docela prosadil, byl jsem tam celkem známý, takže ke mně asi lidi přistupovali úplně jinak. Za tu dobu, co jsem v Davosu žil, jsem ale tak nějak pochopil, že to vždycky úplně snadné nebylo. Dnešní mladá generace Švýcarů už s cizinci asi nemá žádný problém, ale myslím, že třeba v osmdesátých letech nebo ještě dřív asi bylo Švýcarsko v tomto ohledu podstatně uzavřenější.

sko je drahé, ale když na něj máte, je to prima život. A samozřejmě, hokej! Švýcarská liga je teď hodně kvalitní, jedna z nejlepších v Evropě. A navíc třeba pro hráče, kteří by se někdy rádi podívali do zámoří, dost zajímavá. Hraje se tam tak trochu podobným způsobem, což vás jako hráče v jistém smyslu může posunout dál. A tohle všechno dělá ze Švýcarska hodně zajímavé angažmá. Švýcaři taky nemají potřebu chodit hrát do ciziny, pokud se už nejedná o zámořskou NHL. Mladí hráči, často junioři, teď sice rádi chodí na zkušenou do Švédska, ale to má jiné souvislosti. Obecně pro Švýcara nemá smysl hrát v zahraničí, protože ekonomicky a ani jinak si tím nepomůže. Někdo se třeba diví, že švýcarský nároďák jede na mistrovství světa s patnácti hráči ze švýcarské ligy, že v týmu nemají více „krajánků“. No ale rychle se ukáže, že ti hráči ze švýcarské ligy mají velikou kvalitu.

Mění se společenské poměry a mění se i švýcarský hokej. Chodí se ještě stále do Švýcarska hrát kvůli penězům? Špičkový hráč, cizinec, si prý ve Švýcarsku vydělá mezi pěti a sedmi miliony korun ročně. Je to na dnešní poměry hodně? Těžko říct, co komu připadá hodně. Ale jedna věc je jistá, víc si dnes můžete vydělat tak akorát v Rusku. Ve Švýcarsku se platí dobře, ale hlavně se tam moc hezky žije. Ano, Švýcar-

Vy už máte švýcarské angažmá za sebou a vlastně i kariéru profesionálního hokejisty. Předpokládám ale, že máte se Švýcarskem stále úzké vazby. Samozřejmě. Zatím ještě pořád existuje možnost, že se do Švýcarska vrátíme. Mám tam velmi dobré kamarády a dnes i byznys. A kupodivu ani nesouvisí s hokejem, zastupuji v Česku dvě značky zdravotní obuvi vyráběné ve Švýcarsku.

84. Text: Ondřej Katz

d 8. do 24. května 2020 bude 84. mistrovství světa v ledním hokeji hostit Švýcarsko, konkrétně města Lausanne a Curych. Je to už jedenáct let, co země pod Alpami nejlepším světovým hokejistům naposledy uspořádala světový šampionát, a tak se Švýcaři, povzbuzeni kvalitními výsledky svých reprezentantů, velice těší. O tom, že 84. ročník Mistrovství světa v ledním hokeji uspořádá Švýcarsko, bylo hlasováním rozhodnuto na kongresu Mezinárodní hokejové federace (IIHF) 15. května 2015 v Praze.

mistrovství světa v ledním hokeji

hostí na jaře 2020 Švýcarsko Hned, jak zabučí Cooly Maskotem 84. mistrovství světa v ledním hokeji bude stejně jako před 11 lety kravička Cooly. V roce 2009 měla na dresu 9, nyní tedy bude hrát s číslem 20. Stejného maskota si vybrali dokonce i atleti pro nedávný evropský šampionát v Curychu, takže se dá říct, že k vrcholným sportovním akcím ve Švýcarsku už kravka Cooly tak nějak patří.

Tradičně v Curychu

Víceúčelovou sportovní halu Hallenstadion stojící v curyšské čtvrti Oerlikon už mohou sportovci i diváci znát, objekt navržený architektem Brunem Giacomettim, jedním z nejvýraznějších architektů působících v poválečném Švýcarsku, byl poprvé veřejnosti otevřen už v roce 1939 (!), v letech 2004 a 2005 ale prošel významnou rekonstrukcí.

Nově v Lausanne

Naproti tomu v Lausanne, které je od Curychu vzdálené méně než tři hodiny jízdy, vyrostl úplně nový sportovně-společenský komplex s názvem Vaudoise aréna. Jeho otevření je naplánováno až na podzim 2019.

Spengler Cup Spenglerův pohár je nejstarším hokejovým turnajem na světě, hraje se od roku 1923. Účastníci turnaje jsou nejslavnějším švýcarským klubem HC Davos k měření sil vyzýváni každoročně mezi Vánoci a Novým rokem, ovšem do Davosu hokejisté rozhodně nejezdí na prázdniny. Vítězství na Spengler Cupu se cení. Chcete příklad? Tady je, i když už trochu vousatý: V roce 1938 se finále mezi domácím Davosem a Prahou nedo-

Maskot Cooly a jeho vývoj v čase

Už nyní je známo, že čeští hokejisté budou mít tu čest zahrát si zápasy základní skupiny světového šampionátu právě ve Vaudoise aréně, tak jim do Lausanne přijeďte fandit. Lístky na základní část by se podle atrakti-

hrálo, neb se hráči nevídaným způsobem servali. Rozhodující zápas musel být opakován až v únoru, Davos vyhrál (na góly) 1:0. Facky ale při Spengler Cupu padaly celkem běžně. Už o tři roky dříve se na tehdy ještě nekrytém kluzišti davoského zimního stadionu zaznamenáníhodným způsobem prali pro změnu diváci. Diskutabilní rozhodnutí sudího rozvášnilo fanoušky italského Diavoli Milano tak, že musel být zápas pro jejich emotivní výměnu názorů s domácími na dlouhou dobu přerušen. Přenosy ze

vity utkání měly prodávat v cenové hladině od 20 do 180 švýcarských franků, zápasy vyřazovací části budou podle informací od pořadatelů stát od 89 do 389 švýcarských franků.

Spengler Cupu tehdy poprvé vysílalo švýcarské rádio a fandové ledního hokeje po celém Švýcarsku nakonec uslyšeli bolestivou zprávu. Italové vyhráli 2:1. Spengler Cup má svá specifika a dnes k nim patří i to, že se nejlepším evropským klubům v Davosu pravidelně postaví výběr Kanady. A také další země na „vánoční měření sil“ do Švýcarska vysílají reprezentační výběry, někdy juniorské, jindy třeba rezervy. I to dělá Spengler Cup výjimečným, kde jinde můžete vidět hrát třeba Spartu Praha proti výběru Kanady?

KULTURA

SWISSmag

Jerie

Beatrix a Marek

Text: Zita Senková Foto: Rolf Wegmüller

– spříznění hudbou a osudem

Dvě životní lásky – k manželce Beatrix a k hudbě – a dva domovy – Švýcarsko a Česká republika. Jako červená nit se jeho životem vine přízeň i respekt k umění, smysl pro detail, ale také humanismus, pokora a vděčnost za to, že se mohl a může věnovat povolání, které je současně jeho koníčkem.

Život mezi Basilejí, Wengenem a Prahou

rofesor Marek Jerie je cellistou světoznámého souboru Guarneri Trio Prague, patřícího mezi špičku ve svém oboru. Společně s houslistou Čeňkem Pavlíkem a klavíristou Ivanem Klánským v něm působí od počátku vzniku ansámblu v roce 1986. Název tria odkazuje na cenné historické nástroje, Jerie hraje na violoncello z roku 1684 od Andrey Guarneriho a Pavlík na housle od Guarneriho del Gesù z roku 1735. Virtuozitě doslova i obrazně řečeno sehraných muzikantských individualit naslouchalo publikum v desítkách zemí světa, od Uničovska přes Londýn až třeba po vyprodaný sál v Buenos Aires. Pražské Rudolfinum či zaplněná promenáda. Z bohatých zkušeností tria mohla čerpat inspiraci řada frekven-

tantů jejich mistrovských hudebních kurzů. Někdejší žák světových legend hry na violoncello, jakými byli Pablo Casals, André Navarra, Mstislav Rostropovič či Antonín Kohout, vychoval nejednu generaci sólistů a má za sebou bohaté pedagogické zkušenosti jako profesor Vysoké hudební školy v Lucernu. Jako porotce prestižních mezinárodních soutěží naslouchal mnoha talentům. Soubor Guarneri Trio Prague, pojem ve světě komorní hudby, na jehož repertoáru často zní díla Antonína Dvořáka, je rovněž rezidenčním souborem cyklu komorních koncertů. Před více než třiceti lety ho založila paní Beatrix Jerie, manželka Marka Jerieho, houslistka, pedagožka i zdatná manažerka.

Osudová láska od Rýna

Právě v Basileji se pár potkal poprvé v roce 1967. Marek Jerie studoval na tamní konzervatoři hru na violoncello, Beatrix, dcera uznávaného lékaře, zase hru na housle. Její bratr Markus hrál na klavír. Zásadní zlom mladé, slibně se vyvíjející lásce i hudební kariéře Marka zasadila vojska Varšavské smlouvy, která v srpnu 1968 rozdrtila naděje Pražského jara. S nástupem normalizace se mladý Marek Jerie musel vrátit do Prahy. Jeho životní láska Beatrix ovšem zůstala v rodné konfederaci. Rok si dopisovali, Beatrix nakonec navzdory nesouhlasu rodičů odjela do Československa. Láska byla mocnější než obavy z budoucnosti v zemi s okupačními jednotkami. Zapsala se na Hudební akademii múzických umění, studovala u Ivana Štrause, vdala se a zůstala

Účastníci mistrovského kurzu, který vedli violoncellista Marek Jerie, klavírista Charles Richard-Hamelin a violista Josef Klusoň

Bern. Renomované ansámbly a interpreti, mezi nimiž je opět řada českých umělců, uvádějí nejenom díla někdejšího kapelníka lipského Gewandhausu, ale také jeho přátel a vzorů. Mendelssohn-Bartholdy byl totiž s Wengenem úzce spjat. Skladatel sem zavítal 21. srpna 1842 a mimo jiné naskicoval vesnici i čtyřtisícovku Jungfrau. Dnes již legendární akvarel se tak stal nejstarším historickým portrétem Wengenu a dokumentuje i to, že německý skladatel a dirigent nebyl jenom velký hudebník, ale také talentovaný malíř. Místo, kde se skica zrodila, připomíná pamětní deska a před více než deseti lety zde na počest skladatele vznikla naučná stezka.

Dva domovy

Zahajovací koncert Mendelssohnova festivalu s Guarneri Triem Prague v kostele ve Wengenu

v tehdejším Československu spolu s manželem Markem rovných čtrnáct let. O návratu do Švýcarska rozhodly až jejich děti, kterým chtěli zajistit kvalitní vzdělání ve svobodné zemi. Všichni tři potomci – nejstarší syn Lukáš a dcery Renata a Felicia umí hrát na několik hudebních nástrojů, byť se hudbou neživí. Syn je neonatolog, starší dcera vystudovala jazyky a obchodní komunikaci a propadla kouzlu plachtění. Nejmladší, která se narodila až v konfederaci, je japanoložka. Beatrix Jerie byla a je manželovi oporou jak v jeho vzdělávacích projektech, tak v uměleckém životě. Překonat těžké začátky ve Švýcarsku poté, co se tam pár přestěhoval z Prahy, pomohla finanční pomoc rodičů Beatrix. Byla to navíc ona, která manželovi,

hledajícímu své nové místo v novém prostředí, ukázala pověstné světélko v tunelu a přišla s nápadem založit vlastní koncertní řadu, kterou nazvala Komorní hudba o půl osmé. Ojedinělá byla jak forma, tak i čas koncertů, které tehdy v konfederaci začínaly zpravidla později. Umělci, mezi nimiž nikdy nechyběli čeští interpreti, přicházeli s pestrým repertoárem a svá vystoupení, ať už v sále Hanse Hubera, nebo Martinském kostele, také prokládali osobními komentáři. V současnosti je z komorního cyklu K ½ 8 také úspěšná obecně prospěšná nadace. Beatrix Jerie je rovněž uměleckou vedoucí hudebního týdne věnovaného Felixi Mendelssohnu-Bartholdymu, který se koná ve švýcarském Wengenu v kantonu

Světoběžník Marek Jerie dodnes pendluje mezi svými dvěma domovy, Švýcarskem a Českou republikou. Mnoho přátelství, která manželé zažehli v ještě okupované Praze, vydrželo dodnes. Jejich basilejský domicil se často hemží návštěvami, které rodina ráda pohostí švýcarskými rösti či fondue. Marek Jerie oblíbeného skladatele nemá, poslechne si s chutí jak Schuberta, tak i Wagnera a samozřejmě českou hudbu, kterou považuje za nesmírně bohatou. Miluje impresionisty a expresionisty, využije každou příležitost prohlédnout si zajímavé sbírky v muzeích či galeriích nebo zhlédne kvalitní dokument. Beatrix Jerie, která mluví výborně česky, a rodnou řeč manžela ovládají také jejich děti i vnoučata, převzala v červnu 2019 za svou dlouholetou propagaci české kultury v zahraničí z rukou šéfa české diplomacie Tomáše Petříčka prestižní cenu Gratias Agit.

TRIP

SWISSmag

James

Bond na Schilthornu před 50 lety

L Text: Ondřej Katz Foto: Schilthornbahn AG

V květnu tohoto roku uplynulo 50 let od konce natáčení legendárních bondovských scén na Schilthornu. Připomeňme si historii kinematografie, bez níž by slavný švýcarský vrchol dnes vlastně nevypadal tak, jak vypadá. Film V tajné službě Jejího Veličenstva s Georgem Lazenbym v hlavní roli se tu natáčel v období od října 1968 do května 1969.

okační filmařské společnosti Hubert Fröhlich cestoval Evropou s úkolem najít pro šestou bondovku v řadě hory, v nichž by bylo možné točit vrcholně dramatické scény včetně pádu laviny, dechberoucích lyžařských výkonů a samozřejmě nezbytné automobilové honičky. Byl to prý hotelový concierge v Grindelwaldu, kdo Fröhlichovi ukázal fotku Schilthornu, čímž u filmaře zažehl lásku na první pohled. Fröhlich okamžitě vyvolal jednání s managementem Schilthornbahn AG, aby zjistil, že ředitel společnosti Paul Eggenberg je natáčení na Schilthornu nakloněn. A nejen to, Eggenberg i další představitelé lanovkářské společnosti byli zamýšleným natáčením

v jejich „zahrádce“ nadšeni. A protože sympatie k Schilthornu vyjádřili i zástupci produkční společnosti Eon Productions a v neposlední řadě režisér Peter Hunt, brzy se podepisovala smlouva. Smlouva poměrně obsáhlá, podchycující mnoho významných skutečností, jež měly zajistit hladký průběh natáčení, a stejně tak popisující práva i povinnosti obou stran. Produkční společnost se mimo jiné zavázala zafinancovat nikoliv nevýznamnou přestavbu interiéru vrcholové stanice lanovky na Schilthornu a po ukončení natáčení vše převést do majetku lanovkářů. Ti za to slíbili přepravovat všechen filmový štáb a materiál po dobu natáčení zdarma.

Objekt restaurace na samotném vrcholu Schilthornu hrál ve filmu sídlo Bondova úhlavního nepřítele Blofelda a jeho tajné zločinecké organizace. Filmaři jej přejmenovali na Piz Gloria a tato filmová přezdívka už vrcholu zůstala. Stejně jako zájem a pozornost, jíž od té doby spektakulárnímu masivu věnuje bez nadsázky celý svět.

znamenalo něco jako třetí turistickou sezonu. Mürrenští podnikatelé na natáčení Jamese Bonda neprodělali. Z pohledu nezainteresovaného pozorovatele muselo být navíc působivé sledovat, jak přítomnost filmového štábu Mürren den po dni mění. Většinou se jednalo o maličkosti, úsměvné rozdíly v každodenní životě „před Bondem“ a po něm. Snídaně formou bufetu, to v zapadlé horské vísce doposud nikdo neznal. Pár dní poté, co se ve zdejších hotelech ubytovali filmaři, ale musel každý hotel zajímavou novinku vyzkoušet. Večeře se zase začaly podávat později a světe div se, běžný host tuto změnu většinou kvitoval. Na menu se objevily ústřice, krabi a krevety, bez nichž světáci od filmu nemohli žít. A už na něm zůstaly. Sotvakdo asi v Mürrenu věděl, jak chutná Jack Daniel‘s a s týdny, kdy v horské vesnici pobýval agent Jejího Veličenstva, jsou dokonce spojovány počátky servírování

nakloněni, nešlo všechno tak hladce, jak by se z dnešního pohledu mohlo zdát. V první řadě z kraje zimy filmovému štábu nepřálo počasí. Ani nejstarší pamětníci si nemohli vzpomenout na zimu, respektive podzim, kdy by na Schilthornu na přelomu října a listopadu nebyl sníh. Zatraceně, tohle se muselo stát zrovna, když se tu natáčí James Bond! Sedět a čekat, až se příroda umoudří, to nepřipadalo v úvahu. Itinerář natáčení byl sestaven hodinu po hodině. Co s tím? Nic není neřešitelné, úřaduje-li v místě 007! Vrtulníky zatím jen zahálely, lopaty a pracovité ruce zdejších lidí byly také připraveny. A sehnat tisíce plastových pytlů, to už byla maličkost. Sníh byl tedy ručně nakládán na hřebeni Petersgrat, vrtulníky transportován na Schilthorn a zde znovu rozsypáván do terénu. Jistě, byla to neskutečná dřina. Ale vyplatila se. Na Schilthornu na podzim 1968 zasněžilo, i když z nebe nespadla ani vločka.

Chodník slávy, zde malá vizitka jednoho z kaskadérů účinkujících ve filmu s 007

Zima, léto a James Bond v Mürrenu

Schilthorn lákal turisty odjakživa a také zimní sporty už na konci 60. let přiváděly do horského střediska pod majestátním vrcholem stovky nadšenců pro lyžování. Přesto, ubytovat už na podzim téměř dvě stovky členů filmového štábu nebyla pro tehdejší ubytovací kapacitu relativně malé horské obce Mürren žádná maličkost. Hoteliéři museli využít každý myslitelný prostor a povolat do práce snad každou zdravou ruku. Ale vyplatilo se. Natáčení snímku V tajné službě Jejího Veličenstva pro obec, jejíž příjmy jsou závislé hlavně na turismu,

točeného piva. Tu zajímavost si prý rychle opatřili v hotelu Edelweiss, aby uspokojili přání vzácných hostů ze světa showbyznysu. Filmaři se večer a někdy i do pozdních hodin rádi bavili, proto si hotely do svých barů začaly zvát muzikanty, ba i celá hudební tělesa. V poklidném a tak trochu ospalém Mürrenu doposud věc nevídaná! Mürren se učil, jak se dělá après-ski.

Sněžíme, klapka, jedem!

Ačkoliv byli obyčejní obyvatelé Mürrenu, podnikatelé a manažeři zdejšího byznysu i oficiální představitelé horského regionu natáčení slavné bondovky vesměs vřele

Když se chce a jsou peníze, všechno jde

Samozřejmě, přítomnost vrtulníků na Schilthornu měla primárně jiný důvod než létat s pytli sněhu. Scény, kdy na Piz Gloria ze vzduchu útočí tři helikoptéry, patří k nejpůsobivějším z celého filmu. Švýcarská společnost Heliswiss ale pro účely natáčení dodala vrtulníky dva, konkrétně stroje Bell 204. Režisér Peter Hunt chtěl nakonec vrtulníky tři, což způsobilo nečekanou komplikaci. V Heliswiss tři identické vrtulníky neměli. Pro další Bell 204 se tedy letělo až do Norska, ani tak ale nebyl režisér spokojen. Všechny tři stroje přece musely vypadat na chlup stejně!

TRIP

SWISSmag

A tak se natíralo. A po skončení natáčení zase čistilo a renovovalo, aby se mohly vrtulníky majitelům vrátit v původním stavu. Natíraly se také kabiny zdejší lanovky. Ani to se neobešlo bez komplikací, byť tentokrát se rodily v kancelářích. Režisér Hunt chtěl pět kabin obsluhujících vrcholové sídlo padoucha Blofelda natřít na oranžovo, tak v jeho představách vypadalo zlo. O tom ale nechtěli ani slyšet ochranáři bdící nad malebností zdejších přírodních krás. Nakonec pomohl švýcarský Federální úřad pro letectví, jeho představitelé zdvihli ruku pro oranžovou, neboť prý přispěje k bezpečnosti provozu z pohledu potenciálního střetu kabin s letadly. No a oranžové kabiny pak na Schilthorn jezdily 25 let. Na Schilthorn se s ohledem na nadstandardní technické požadavky filmového štábu také musel tahat výkonný generátor elektřiny. To nebylo vůbec jednoduché, zpevňovaly se kvůli tomu horské cesty, ale povedlo se. Pro lepší představu, horská vesnice Mürren byla na konci 60. let docela slušným vystrkovem. Ani telefonní spojení Mürrenu s okolním světem tehdy ještě nebylo úplnou samozřejmostí, žadatelé o telefonní linku na zavedení telefonu mnohdy čekali roky. Pro filmový štáb však byla operativně zřízena separátní linka, o jejíž zavedení se zasadil sám ředitel telefonní společnosti sídlící v Thunu. A teď si představte, že se bláznivý režisér rozhodne, že u budovy horní stanice lanovky nechá pro účely natáčení vystavět heliport… Ovšem stavělo se také dole ve vesnici. Náročné se v tomto ohledu, poněkud překvapivě, ukázaly být i scény odehrávající se na veřejném kluzišti. Režisér si totiž ke kluzišti přál velikou tribunu, a tak se pro ni jelo do Gstaadu. Rozebrat a znovu složit v nové lokalitě, to vlastně nebyl pro filmové techniky velký problém. A co by to bylo za horskou vesnici bez kostela, který není už z dálky vidět? Čtrnáct metrů vysoká kostelní věž tedy byla vystavěna tam, kde se dnes v letních měsících hrají populární outdoorové šachy. Na výpravě nové Bondovky se opravdu nešetřilo.

Zdemolované bouráky a bojácný kaskadér

Z pohledu technické a bezpochyby i finanční náročnosti patřily k vrcholům práce filmového štábu především dvě scény. Tou první je honička, při níž se James Bond s krásnou Tracy namotají do automobilového závodu a na ledovém oválu zručně unikají svým pronásledovatelům. Určitě už patří do zlatého fondu

oblíbených scén, neohrožený agent 007 zde ale vůz kupodivu neřídil… Ledový ovál o délce 300 metrů tentokrát nevyrostl přímo v Mürrenu, ale na jižním okraji Lauterbrunnenu. Obklopovaly jej dřevěné mantinely do výšky téměř 1,5 metrů a nechyběla ani tribuna pro šest stovek diváků! Tu bylo třeba do posledního místa zaplnit, s čímž opět pomohli dobrovolníci, které na zinscenovaný závod svážely populární žluté poštovní autobusy. A bylo se na co dívat! Vždyť na ledovatém oválu se nemilosrdně ničila úplně nová luxusní auta, pro účely natáčení převážně dodaná značkou Ford. Tracy neřídila v ruka-

vičkách, zůstalo za ní devět totálně odepsaných Fordů Escort, dva Mercedesy a jeden luxusní Cougar… V bobové dráze, která se pro filmaře stala dalším oříškem, už se raději jezdilo bez žen. Zprovoznit 45 let nevyužívané ledové koryto stálo filmový štáb hodně úsilí, mimo jiné jej na třech místech museli přemostit, aby umožnili průjezd lyžařům. Po překonání technických nedokonalostí historické bobovky se ale objevily další nesnáze. Kaskadér, jehož úkolem bylo dublovat George Lazenbyho, neměl s jízdou na bobu žádné zkušenosti. Prý prostě a jednoduše dostal strach… A tak byli z Curychu povoláni dva bývalí členové bobového týmu, aby v Mürrenu pro kinematografii doslova riskovali krky. Na náročných a ve výsledku vysoce atraktivních scénách se mimochodem podílel i legendární kameraman Willy Bogner. Leč jeho schopnosti – Bogner byl přece vynikající lyžař – ještě měly přijít dvojnásob vhod. K vrcholům celého natáčení patřilo nakonec také odstřelení laviny, která měla na svahu zachytit Jamese Bonda i s jeho půvabnou společnicí.

Steven Saltzman, syn producenta Harryho Saltzmana, mediální expert a spoluzakladatel legendární automobilové show Top Marques, s partnerkou Carolin

Veselé historky z natáčení

Bond Cinema

Přírodní katastrofa na přání

Natočit lavinu tak, aby si zahrála v jeho bondovce, bylo od samého začátku filmování ve vysokohorském prostředí pro režiséra Hunta velkým tématem. Nevyužít v dramatické zápletce tohoto výjimečného přírodního jevu, to si ambiciózní režisér vůbec nechtěl připustit. Býval by se i spokojil s prostým nafilmováním samovolně odtržené laviny, ale to se v praxi ukázalo jako neřešitelné. Být ve správný čas na správném místě byl větší problém, než se zpočátku mohlo zdát. Ale hlavně, laviny nepadaly…. Nezbývalo tedy než přírodě zase pomoci. Co se týče terénu, volba padla na skalní hřeben Tschingelgrat. Z vrtulníku se zhruba po 50 metrech shazovaly nálože o hmotnosti 2,5 kilogramu, celkem jich bylo šest. I pro zkušené techniky filmového štábu byla taková operace vzrušující akcí s, pravda, nejistým výsledkem. Masivní lavina se neodpaluje každý den. Zda se akce podaří, natož její účinky, to se jen velmi těžko odhaduje. Nálože se odpalovaly postupně, jedna po druhé, a ještě po šesté explozi podle pamětníků nastalo ticho, které všem zúčastněným připadalo nekonečně dlouhé. Nepodařilo se? Pak se však ozval charakteristický zvuk odtr-

Bylo jich požehnaně, filmaři jsou veselá kopa. Některé upadly v zapomnění, jiné za ta léta, co se vyprávějí, naopak získaly na šťavnatosti. Třeba ta o zaručeně nejlepším salámu na světě. Jako předkrm se toho večera v hotelu Jungfrau podával i najemno nakrájený salám a producent Harry Saltzman se nad ním rozpovídal o tom, že úplně nejlepší salám na světě stejně dělá jeho známý, košer řezník z New Yorku. Vzbudil tím dost pozornosti, a aby svým slovům dodal váhu, neváhal do Ameriky ihned zavolat a nejlepší salám na světě objednat s bleskovým dodáním do Švýcarska. Salám přiletěl do Curychu a řidič, který na letiště každý den jezdil s natočeným materiálem (k postprodukci se posílal do Anglie), byl pověřen jej vyzvednout. Zapomněl na to, a protože už se na letiště nechtěl vracet, koupil cestou zpátky salám v Lauterbrunnenu. Sotva Saltzman dovezený salám večer ochutnal, spustil na celý sál: „Vidíte, co jsem říkal. Nejlepší salám na světě je z New Yorku!“ žení sněhové masy od základu a nekonečné množství sněhu se dalo do pohybu. Kamery byly na svých místech, všechno se podařilo a po tom, co si na jiném, podstatně bezpečnějším místě za asistence štábu zalyžovali dva hlavní protagonisté příběhu, kaskadéři a s nimi Willy Bogner a spol., mohl se do práce pustit zručný střihač. Ano, lavina Jamese Bonda s Tracy dostihla. Jak ale dobře víme, 007 to zase přežil.

Oslavte 50 let s Bondem

Společnost provozující lanovku na Schilthorn má odkaz dědictví agenta Jejího Veličenstva 50 let takřka ve svém DNA. Ještě dnes lze v panoramatické restauraci Piz Gloria najít originální artefakty, které si v šesté bondovce skutečně zahrály, a fanoušci 007 to dobře vědí. Kromě toho ale na Schilthornu vznikají i nové, Jamesem Bondem inspirované atrakce a objekty zájmu informované veřejnosti. Z nich je třeba na prvním místě jmenovat Bond World, interaktivní výstavu, která vás krok po kroku provede nejzajímavějšími pasážemi a cestami, jimiž při natáčení kráčel nejen představitel hlavní role George Lazenby, ale také ostatní herci v nezapomenutelných rolích. Každý fanoušek Jamese Bonda musí na

Schilthornu zavítat do Bond Cinema a zhlédnout alespoň ty nejslavnější scény snímku V tajné službě Jejího Veličenstva. V restauraci si můžete objednat pozdní snídani James Bond Brunch anebo 007 Burger. A dokonce i na toaletách se vám agent 007 jednou či dvakrát nevtíravě připomene. Letos, kdy si připomínáme 50 let od konce natáčení Jamese Bonda v okolí Mürrenu, si Schilthorn můžete užít prostřednictvím celoročně prodávaného balíčku 50 let Jamese Bonda. Za 125 CHF pojedete lanovkou ze Stechelbergu na Schilthorn a zpět, v restauraci Piz Gloria si dáte drink (Bollinger, Martini nebo nealko Rimuss), burger 007 s malým salátem a po něm kávu nebo čokoládu. V ceně je i fotka (ano, vyfotí vás s Jamesem Bondem), malý dárek a samozřejmě vstupy do Bond World a Bond Cinema. Zajímavé a mnohdy skutečně atraktivní VIP akce ale letos na Schilthornu a v jeho okolí pořádají také jednotlivé fan cluby Jamese Bonda, včetně toho švýcarského. Už na začátku léta tu třeba proběhl VIP Gala Víkend OHMSS50.com, v rámci něhož se fajnšmekři například mohli osobně podívat na místa, kde se natáčelo, pohovořit s účastníky natáčení a večer vše oslavit gala večeří, kde jinde než na Piz Gloria.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

KULTURA

SWISSmag

Tam, kde voní anýz Text: Lea Mandíková

aneb vánoční trhy, kde se lidé znají

a vánočními trhy se jezdí ve Švýcarsku na různá místa. Svoje kouzlo má trh v Montreux, Curychu i Bernu. Jsou podobné těm českým vánočním trhům, kde voní červené svařené víno se skořicí, ale nebývají tak honosné jako třeba ve Vídni. Specifikem malých švýcarských městeček bývají lokální Marché de Nöel. I když se jim říká stejně jako vánočním trhům ve velkých městech, jde o něco malinko jiného. Koledy slyšet jsou, věci se na trzích prodávají také, ale atmosféra úplně jiná. Taková – no, jak to jen říci – rodinná. Jak by ne, výhodou malých městeček a obcí je totiž to, že se tu lidé mezi sebou znají. Koncem září se setkají u jednoho stolu ti, co chtějí na Marché de Noël něco vystavovat a prodávat. Příprava je důkladná. Je nutné si rozmyslet, kolik stolů bude třeba, kolik účastníků bude v tomto roce svoje věci prodávat a také co se bude prodávat. Za jeden prodejní stůl se platí přibližně 40 franků a 5 franků navíc, chcete-li stoly dva. Na těchto trzích nenajdete podnikatele dravce. Celé osazenstvo prodávajících je společenstvím lidí, kteří

Nejvýše položený adventní trh v Evropě, tradiční švýcarský Christkindlimärt s místními produkty se koná o jediném víkendu ve dnech 15.–17. 11. 2019 na hoře Pilatus ve výšce 2 132 m n. m. www.pilatus.ch

rádi tvoří, pečou, píší básničky, šijí na stroji, recyklují staré věci, malují obrázky či podporují nějaké charity. Nemalou měrou se podílejí na trzích i děti z lokální školy. Většinou jim připadne jeden nebo dva stoly a děcka si na něm mohou prodat věci, které vyrobila ve škole nebo jen tak pro radost. Vánoční trhy začínají zpravidla poslední týden v listopadu a pokračují až do Vánoc. V některých vesničkách dávají přednost venkovním trhům, kde atmosféru doplní sněhové vločky, jinde zase radnice poskytne zdarma sál v kulturním domě, kde se jindy volí nebo pořádají koncerty. Všichni prodávající počítají s tím, že prostor připraví a uklidí, když trh skončí. Před sálem se prodává raclette nebo houbové rizoto. Svařené víno svojí vůní atmosféru dokresluje. Uvnitř v teple jsou připravené malé dílny s vánoční tematikou pro menší děti. Ty zajistí maminkám a tátům klid potřebný k tomu, aby na trzích něco hezkého vybrali jako dárek pro své blízké. Jen co děti něco vyrobí, spěchají za rodiči a chtějí zase na oplátku potají koupit něco mamince a tatínkovi nebo babičce a dědovi.

Co je ale mnohem důležitější, než co kdo na trhu vybere, je, že rok co rok vyráží hezky oblečení obyvatelé městeček na lokální vánoční trhy s tím, že potkají své přátele. Už vědí, u kterého stánku koupí keramický hrneček nebo svícen. Těší se na Christinne, která prodává každoročně dárkové krabičky s motivem kočiček, nebo na Samuela s dredy, který má vždycky něco zajímavého, protože recykluje, co se dá. Krásné jsou jeho výrobky ze starých knížek, které už nemají všechny listy. Děti vyrábí hezké věci z kapslí od kávy. A u Pascala je možné koupit med nebo adventní věnec. Mám tyhle trhy moc ráda. Na trhu v Confignonu v kantonu Ženeva už znají české vánoční perníčky zdobené polevou z bílků. Přišli jim na chuť, ti Švýcaři, i když vánoční perník ve Švýcarsku chutná úplně jinak než ten v Česku. Chtělo to ze začátku ochutnávat… a podařilo se. Všechny ingredience neprozrazuji, ale místní už se ptají, když mě potkají v září: „Paní Leo, budete zase prodávat ty dobroty, kde voní anýz?“ Tak až zavítáte do Švýcarska na Vánoce, vyjeďte do menších městeček, stojí to za to.

FOTO: ZÜRICH TOURISM

FOTO: KAMBLY

Nejsladší vánoční trh pořádá každoročně proslulý výrobce sušenek Kambly v maličké obci Trubschachen mezi Lucernem a Bernem, kde je jeho sídlo. Letos bude ve dnech 29. 11. – 1. 12. a 6.–8. 12. 2019. www.kambly.ch

Zpívající strom v Curychu, který si žádný Curyšan nenechá ujít. Po celý advent se tady střídají sbory z nejrůznějších koutů Švýcarska, ale i z Čech, aby zazpívaly návštěvníkům vánočních trhů. Společně vyšplhají na obří strom, který tvoří jakousi tribunu a zpěv se odtud krásně nese k návštěvníkům rozněžnělým pohárkem svařeného vína i kouzelnou atmosférou. Ale i samotné adventní osvětlení Curychu a jeho další vánoční trhy stojí za viděnou. Zpívající vánoční strom si můžete užít od 21. 11. do 23. 12. 2019 na Werdmühlerplatz. www.singingchristmastree.ch

KULTURA

SWISSmag

Ztraceni

v Ráji

Text: Ferdinand Ferro Foto: produkce filmu Ztraceni v Ráji

ežisérka Fiona Ziegler je Švýcarka, která se usadila v Praze. Česká metropole ji zkrátka neodolatelně okouzlila. Podobný je i příběh hlavního hrdiny jejího prvního celovečerního filmu, který nazvala Ztraceni v Ráji. Pro Evžena alias švýcarského herce Dominiqua Janna je alpská země s životem nalajnovaným podle pravidel prostě příliš konzervativní, a tak najde zalíbení v bohémské Praze. Zvlášť když ho k Česku připoutal ještě proslulý půvab českých žen – ve filmu v podání Hany Vagnerové, známé například z populárních televizních detektivek Expozitura či Vraždy v kruhu. Jelikož film přijde do kin až v roce 2020, nesluší se nyní prozrazovat cokoli z děje. Můžeme snad aspoň naznačit, že část natá-

Rajské Švýcarsko je o něco blíž Česku. V pražských a bernských ulicích se letos v létě natáčel historicky první česko-švýcarský film, nazvaný Ztraceni v Ráji. Reportér SWISSmagu dostal šanci nahlédnout režisérce přes rameno.

čení, u níž jsme se ocitli, probíhala ve Šternberském paláci na Hradčanech, kam se mladí milenci společně vydali za uměleckými zážitky. Lze v tom hledat autobiografický režisérčin moment, jak naznačila produkční filmu ze společnosti Cinémotif: „Fionu v Praze nadchly mimo jiné právě galerijní výstavy, tohle je její parketa. Takže je úžasné, že nám zrovna Národní galerie vyšla vstříc, když se stala jedním z partnerů natáčení. Navíc i ona sama má velkou zkušenost ze života takzvaně mezi dvěma světy.“ Příklady Švýcarů usazených v Česku nejsou až tak ojedinělé, zakotvila zde například malířka a sýrařka Doris Windlin či hoteliérsko-sýrařská rodina Petra a Barbary Johnových. Nicméně stále je to daleko menší počet vystěhovalců, než míří opačným směrem. Dnes jezdí do Švýcarska tisíce lidí z Česka pracovat – ať už na brigádnické pomocné práce v pohostinství, či naopak do vysoce odborných a skvěle placených pozic, navíc historicky spojují Švýcarsko s Českem tisíce emigrantů, kteří tam odešli po srpnu 1968 a úspěšně se v exilu uchytili. To je i případ filmového otce hlavního hrdiny, bernského zubaře, jejž hraje Ivan

Pokorný. Ten ve skutečnosti strávil osobně léta v emigraci v Rakousku a v Německu, načež se vrátil do Česka. Coby hrdinův filmový otec se však odmítá hnout z Bernu, kde se mu náramně profesně daří, zatímco jeho syn prchá ve filmu do Prahy. Velkým plusem snímku Fiony Ziegler je i fakt, že Bern v něm hraje sám sebe a hlavně Praha představuje skutečně Prahu. I proto natáčení podpořil vedle Státního fondu kinematografie také Prague Film Fund. Z nedávné minulosti totiž známe spousty příkladů, kdy naše metropole představovala ve filmu kdejaké jiné velkoměsto. Když už je řeč o Švýcarsku, nelze nevzpomenout obzvlášť bizarní filmové spojení s Českem: pražskou roli švýcarského Curychu ve špionské sérii o Agentovi bez minulosti Jasonu Bourneovi v podání Matta Damona. Točilo se v okolí ulic Jindřišské a Politických vězňů, curyšskou banku si „zahrála“ centrála české pošty (stojící mimochodem naproti ústředí českých komunistů) a curyšské tramvaje ztvárnily klasické pražské té-trojky přebarvené pro filmové účely z pražské červené na curyšskou modrou.

KAMBLY EXPERIENCE, EMMENTAL VALLEY Prozkoumejte svět Kambly, nejznámější a nejoblíbenější švýcarské sušenky. Návštěvnické centrum Kambly Experience je skvělým místem pro celou rodinu. Připojte se k zakladateli společnosti Kambly v jeho první pekárně a ochutnejte z více než 100 druhů sušenek. Do Kambly Experience v Trubschachenu se snadno dostanete vlakem nebo autem z Interlakenu (60 min.), Bernu (35 min) nebo Lucernu (45 min.) Otevřeno je sedm dní v týdnu a vstupné se neplatí.

Kambly Experience, Mühlestrasse 8, CH-3555 Trubschachen, www.kambly.ch/experience Schweiz_Tourismus_SwissMag.indd 1

15.02.2019 07:50:57

DESIGN

SWISSmag

Text: Ondřej Katz | Foto: Flughafen Zürich AG

etiště obecně se stávají extrémně důležitými nejen dopravními uzly. Současnost už je taková, že řada z nás tráví na cestách, ať už za prací, nebo za zábavou, víc a víc času. A čas strávený právě na letišti, to už je dnes etalon, to je skoro legenda. Jako bychom ho nechtěli počítat do našich životů, většinou jej považujeme za ztracený. V lepším případě na letišti vyřídíme pracovní e-maily a doplníme zásoby do domácího baru. Úplně nový pohled na tento problém, zdá se, nabídne letiště v Curychu, kde bude v průběhu roku 2020 otevřen multifunkční komplex s názvem The Circle. Ten ve svých

Letiště v Curychu je pověstné svým extrémně propracovaným napojením na okolní svět, to zahrnuje kromě letadel také dálkové vlaky, městské vlaky, autobusy a samozřejmě automobily. Dálnice, železnice, letecký provoz, vše je tu hned po ruce a skvěle to funguje. Kdo by v takovém místě nechtěl mít obchod? Kdo by tu nechtěl nabízet služby? Kdo by tady nechtěl mít kancelář, obchoduje-li se světem, často přijímá zahraniční návštěvy a často sám za obchodem cestuje? The Circle nabídne více než 120 obchodů a téměř 50 restaurací, na 30 000 m² v něm najdete regulérní zdravotnické zařízení,

The Circle

Multifunkční komplex na letišti v Curychu Letiště v Curychu je jedním z nejfrekventovanějších v Evropě. A rozhodně to nevypadá na stagnaci, protože již záhy u něj vyroste multifunkční komplex.

útrobách schová více méně všechno, za čím byste do Curychu mohli přiletět. Byznys, zábavu, nákupy… Všechno tu bude pod jednou střechou. Myšlenka, jež stála za vybudováním supermoderního komplexu The Circle, je vlastně jednoduchá a zcela logická. Zdejším letištěm každý den projde zhruba 150 000 lidí. Někteří tu pracují, ale většina tu utrácí čas nezbytně nutný k odletu do další destinace. 150 000 lidí, kteří chtějí jíst, nakupovat, bavit se… Prostě trávit čas pokud možno příjemným způsobem. Už brzy se tu ale budou moci také vzdělávat, léčit, samozřejmě spát a v neposlední řadě plnohodnotně pracovat.

dva hotely, přednáškové sály, koncertní sál a spoustu poboček významných firem. The Circle přivede svět na letiště, The Circle bude vlastně svět sám pro sebe. A protože k architektuře třetího tisíciletí samozřejmě patří ekologie a udržitelný rozvoj, nezaostává The Circle ani v tomto ohledu. Fotovoltaika na střeše, termální zásobníky v podzemí, rekuperační systémy, to všechno bylo se samozřejmostí zahrnuto do projektu letištního komplexu, který na onen čas strávený na letišti nahlíží ze zcela nového úhlu. Z curyšského letiště se nebude utíkat jako z jiných světových letišť. Na curyšském letišti se bude žít.

Co je vlastně tourbillon

Jedná se o jednu ze tří „královských komplikací“ – dodatečných funkcí hodinek. V tomto případě jde o uložení krokového ústrojí v otočné kleci, díky němuž se například anuluje vliv zemského magnetismu.

Text: Ondřej Katz | Foto: Salon Exceptional Watches

Salon výjimečných hodinek poprvé v Praze O víkendu 19. a 20. října 2019 se v České republice už pošesté uskuteční Salon Exceptional Watches (SEW), největší výstava luxusních hodinek ve střední a východní Evropě. Poprvé ji bude hostit Praha, když prostory pro tuto výjimečnou akci poskytne Palác Žofín.

yšlenka přivést na český trh výjimečné hodinky a ukázat ikonické produkty světových hodinářů nejen znalcům, ale i všem, kdo mají prostě rádi hezké věci, se zrodila zhruba před šesti lety v Brně. Tam se také konalo dosavadních pět ročníků Salonu Exceptional Watches (SEW) a už v rámci prvního podniku, kterého se účastnilo jen osm vystavovatelů, se v prostorách brněnské Moravské galerie prezentovaly výjimečné značky jako Technomarine, první značka, která zasadila do pryžového pouzdra drahé kameny, či Molnar Fabry, slovenská dvojice, která naopak do základny hodinářského strojku osadila diamanty. Loňský ročník SEW měl 33 vystavovatelů z 8 zemí a na jejich hodinky se přišlo podívat asi 2 500 návštěvníků. A bylo se na co dívat! Před rokem se třeba v Čechách poprvé

Češi a krásné hodinky Češi mají krásné hodinky rádi snad stejně jako Švýcaři. Dokladem tohoto tvrzení budiž i fakt, že se celá řada českých osobností stala ambasadory proslulých švýcarských značek. Tenistka Lucie Šafářová úzce spolupracuje se značkou TAG Heuer, stejně jako fotbalista Tomáš Vaclík. S logem Edox na závodním overalu řídí zatraceně rychlá auta nejúspěšnější český závodník v dějinách MS v rallye Martin Prokop. A kdyby se jména hodinářských stálic vyšívala na kuchařské rondony, bude ten, který obléká nejslavnější tuzemský šéfkuchař Zdeněk Pohlreich, zdobit logo značky Perrelet.

představil francouzský Phenomen, stejně jako z Anglie pocházející firma Arnold & Son či německý Kudoke. Celkem bylo na SEW 2018 k vidění přes 1 000 hodinek.

Praha v centru hodinářského dění

V říjnu 2019 bude v pražském paláci Žofín k vidění už více než 40 výjimečných značek. A odehrají se zde české, ba i světové výstavní premiéry. K vidění bude například značka Breguet nesoucí jméno nejslavnějšího hodináře všech dob Abrahama-Louise Bregueta, vynálezce tourbillonu. Vedle plejády světově proslulých značek, jako jsou Omega, Jaeger-LeCoultre, Hermés, TAG Heuer, Breitling, Zenith, Girard Perregaux či Grand Seiko, budou přítomny i exkluzivní české značky a hodináři. Mezi nimi Prokop & Brož nebo veřejnosti dobře známá značka Prim, dnes Prim Manufacture 1949, z Nového Města nad Metují. České kořeny ovšem najdeme i u švýcarského výrobce Czapek Genève, který na loňském SEW získal cenu Watch of the Year. Výstava SEW Praha 2019 ale nebude jen přehlídkou více než 1 500 hodinek. Organizátoři přikládají velký význam doprovodnému programu sestavenému z přednášek největších českých i zahraničních osobností. Tato setkání bude moderovat šéfredaktor časopisu Hodinky & Šperky Igor Sirota a svými tématy bude vhodné pro širokou veřejnost, fandy hodinek i znalce časomír.

DESIGN

SWISSmag

Czapek Genéve

Příběh nádherných hodinek ještě nekončí Příběh hodinek Czapek je působivý. Nepostrádá dobrodružství, tajemství a naštěstí ani úspěch. A patří k němu i fakt, že pokud nejste opravdovými insidery, vzdělanými fanoušky luxusních hodinek, nejspíš značku Czapek ani neznáte. Ovšem Czapek Genève, to bývaly hodinky pro znalce. A pro honoraci. No a dnes, více než 150 let po založení značky, tomu vlastně není jinak. Text: Ondřej Katz Foto: Czapek & Cie

ranciszek Czapek se narodil 2. dubna 1811 v Semonicích do polské rodiny žijící toho času u Jaroměře. Brzy se ale přestěhoval do Polska, kde se aktivně účastnil povstání proti Rusům. To bylo, jak známo, neúspěšné, a proto muselo být Czapkovi a dalším proti carovi brojícím Polákům v Polsku všelijak. V roce 1832 tedy odešel do Švýcarska. Byl hodinářem, v Ženevě se brzy spojil s jistým Moreauem a společně si otevřeli dílnu. Ne ledajakou, Czapek byl velmi nadaným hodinářem a obchod s názvem Czapek & Moreau prosperoval. V roce 1836 se ale Czapek setkal s jiným Polákem, Antoinem Norbertem de Patek, a o tři roky později spolu založili podnik jménem Patek, Czapek & Cie. Toto partnerství sice nakonec trvalo jen šest let, i tak ale dvojice ve Švýcarsku žijících polských emigrantů vytvořila několik vpravdě výjimečných hodinek. Pokud je známo, tak Patek se staral především o obchodní stránku podniku, zatímco Czapek vedl hodinářskou výrobu. V roce 1840 firma zaměstnávala půl tuctu dělníků, hlavně Poláků, a společně vyráběli přibližně 200 kusů hodinek ročně.

francouzského císaře Napoleona III. a Czapek se brzy stal jeho dvorním hodinářem. Nová společnost vzkvétala, v Ženevě měla ateliér, obchody otevřela v Paříži i ve Varšavě. Czapek v té době dokonce psal knihu o hodinářském umění, ta vyšla v roce 1850 a byla věnována jak hodinářským mistrům, tak široké veřejnosti. Přibližně roku 1869 se ale společnost Czapek & Cie rozpadá. Důvod je prostý, mrazivě jednoduchý. Franciszek, v té době již Francois Czapek, zemřel. Příčina jeho úmrtí, a dokonce i přesné datum zůstávají neobjasněny. Spekuluje se o Czapkově cestě do politicky rozvráceného Polska, kde byl pro mnohé stále personou non grata. Prý se z návštěvy Polska nikdy nevrátil… Pravdu už se těžko dozvíme, jisté je jen to, že s Francois Czapekem pozbyla existence i výroba nádherných, ďábelsky přesných a ve své době už slavných hodinek. Značka Czapek usnula…

Czapek v novém miléniu

Ale nezemřela! V roce 2011, bezmála po 150 letech, ji začal znovu oživovat znalec umění a velký milovník hodinek Harry Guhl. K podniku na první pohled výstřednímu přizval

Hodinky, to je především vášeň, nadšení. A to by si neměl nikdo schovávat jen pro sebe. To se přece musí sdílet Po rozpadu Patek, Czapek & Cie se oba hlavní protagonisté samozřejmě nadále realizovali v hodinářském oboru. Antoine Patek se spojil s Adrienem Philippem, vzniká Patek Philippe & Cie, Czapek zůstal věrný krajanům a s Juliuszem Gruzewskim v roce 1845 zakládá Czapek & Cie. Bylo to moudré rozhodnutí, Gruzewski byl blízkým přítelem

protřelého „odborníka na luxus“ Xaviera de Roquemaurela (posledně marketing manažera v Ermenegildo Zegna, Ebel nebo Roland Iten) a uznávaného, leč široké veřejnosti nikterak známého švýcarského hodináře Sébastiena Folloniera. Šokem nebylo pro odborníky z hodinářského světa jen samotné znovuzrození zdánlivě mrtvé značky, ale také

Vlajkovou lodí značky Czapek je kolekce Quai de Bergues, přímo inspirovaná starými, v 19. století vyrobenými kapesními hodinkami z ženevské dílny Czapek & Cie. Pro milovníky jedinečnosti jsou tyto hodinky nepředstavitelnou studnicí inspirace. Dávají sice nahlédnout do starých časů a zrcadlí práci tehdejších hodinářských mistrů, na druhou stranu ale udivují také nadčasovostí. Hodinky Czapek jsou po více než 150 letech stále moderní!

způsob, jakým Harry Guhl se svými společníky novou éru luxusních hodinek Czapek odstartovali. Crowdfundingem. Financování podniku bylo založeno na kampani, jejímž prostřednictvím do společnosti vložilo peníze mnoho malých investorů. Za vložené peníze dostali podíl ve společnosti a… slevu na hodinky. Do znovuzrození značky Czapek se tímto způsobem zapojilo přes 200 nadšenců z různých koutů světa (mimo jiné a nikoliv nevýznamně také investoři z Čech) a celkem se vybralo přes tři miliony švýcarských franků. Významným podílníkem v Czapek Genève je vedle investiční banky Wood & Company také firma Chronode, která proslula coby dodavatel mechanických součástek do těch nejdražších hodinek světa a do Czapeka taktéž investovala.

Věřte, že financovat firmu vyrábějící luxusní hodinky pomocí crowdfundingu je v očích odborníků na hodinářský byznys značně neobvyklé. Ale Harry Guhl to vidí jako přednost. Podle něj je v pořádku, že je Czapek i v tomto odlišný. „Konec konců, nemusíme se přece líbit každému,“ konstatuje Guhl. Skuteč-

ným důvodem, proč se zakladatelé současné značky Czapek Genève rozhodli pro crowdfunding, je ale myšlenka, že budou značku sdílet s ostatními milovníky hodinek po celém světě. „Hodinky, to je především vášeň, nadšení. A to by si neměl nikdo schovávat jen pro sebe. To se přece musí sdílet!“

Tourbillon by Czapek

22. března 2017 představila Czapek Genève svou druhou sbírku, Place Vendôme Tourbillon Suspendu „Ici et Ailleurs“. Hodinky s takzvaným tourbillonem jsou obecně považovány za jednu z vrcholných hodinářských prací napříč časem i kontinenty

DESIGN

SWISSmag

Text: Ondřej Katz

Harry

Guhl

spolumajitel Czapek Genève

arry Guhl je milovníkem umění a žádaným uměleckým konzultantem. Narodil se v Basileji, ale žije v Česku, oženil se totiž s Češkou. „Potkali jsme se před lety tady v Praze, oba děláme aktivně aikido,“ překvapuje Harry Guhl sympatiemi k bojovému sportu. V minulosti se významně podílel na pořádání prestižní umělecké výstavy Art Basel, jejíž věhlas tohoto světoběžníka následně zavál i do Hongkongu. Znovu v Evropě potom pracoval třeba pro Rolls Royce, pak už ovšem u Harryho Guhla naplno zvítězila vášeň pro drahé hodinky. „Začal jsem hodinky sbírat v 90. letech. A teď se z koníčku staly i mojí profesí,“ říká muž, který se zásadně zasloužil o oživení téměř zapomenuté značky Czapek Genève. Na startu nového milénia se pustil do práce a v roce 2015 představil tyto nádherné a dnes už opět vysoce ceněné náramkové hodinky světu. Harry, jak dlouho už v Praze žijete? A jak se vám v Praze líbí? Určitě jste viděl hodně světových metropolí, takže můžete porovnávat. Dlouho jsem žil napůl mezi Švýcarskem a Českem, ale nakonec jsem se do Prahy přestěhoval natrvalo, už je to více než deset let. Praha je krásné město, i když vždy, když se vracím z Asie, smějeme se a říkám si, že Praha je vlastně taková velká malá vesnice. Ale právě to se mi líbí! Mám tady mnoho přátel, lidé jsou tu velmi otevření a také dost lidí z byznysu, tedy z toho uměleckého prostředí, se v Praze často zdržuje. Je Praha městem umělců? Rozumí Praha umění? To bych se neodvážil říct. Víte, zrovna co se týče chápání umění, lidé jsou si po celém

světě hodně podobní. Někdy přemýšlejí jinak, ale v otázce, co je kvalitní a co má opravdu významnou hodnotu, nakonec většinou dojdou k velmi podobným závěrům. Mohou se lišit v preferencích detailů, třeba barev, to je běžné. Ale v tom podstatném jsou si lidé po celém světě dost podobní a Praha není výjimkou. Vaší profesí, jak se můžeme dočíst, je poradenství v oblasti umění. Co to přesně znamená, co je vaší denní prací? Je to hodně různorodé, dnes už těch aktivit mám opravdu hodně. Něco je umění, něco je byznys a nejlepší je, když se to dokáže propojit. Před lety jsem vedl uměleckou galerii v Basileji, to jsem se, řekl bych, do toho uměleckého prostředí zapojil naplno. Potom mě život a umění zavály do Hong Kongu i na další místa, ale ještě donedávna jsem pracoval třeba i pro Rolls Royce. Vlastně pro ně ještě něco dělám, ale už na trochu jiné bázi.

To je zajímavé, že se vše podstatné odehrává na relativně malém území. Je to prostě velmi silná tradice a v minulosti to bezpochyby mělo i praktický důvod. Tenkrát se necestovalo tak snadno, jako dnes, takže hodináři určitě oceňovali, že měli všechno více méně po ruce. A řeknu vám, vlastně to oceňujeme i dnes. Já sice za prací často létám po celém světě, dnes už to není

Některé hodinky jsou vyrobeny tak, že už je stejnou cestou není možné vyrobit znovu. Současnost ale Harryho Guhla spojuje především s hodinkami. Hodinky sbírám už dlouho a vždy jsem v tom prostředí měl hodně známých. Víte, když žijete v Basileji a alespoň trochu se zajímáte o umění, nemůžete se s hodinkami nepotkat. Basilej je prostě hlavní město světového hodinářství. Možná by se teď ozývali ze Ženevy, že je opomíjím, ale řekněme, že tento podhorský region mezi Basilejí a Ženevou je prostě historicky světovým centrem hodinářského umění.

velký problém, ale když se zrovna inzenzivně věnujeme hodinkám, máme dodavatele, konkurenci, obchodníky, všechno podstatné mezi Basilejí a Ženevou, na nějakých sto, sto padesáti kilometrech. Není to prima? Možná ano. Ale napadá mě, když budu chtít utratit statisíce za hodinky, chci, aby byly originální, výjimečné. A to, co mi říkáte, tento pocit možná trochu oslabuje.

Úplně zbytečně. Takhle to prostě funguje v mnoha odvětvích, nákup materiálů, technologie a možná i know-how se prostě do určité míry centralizuje. Není na tom nic špatného, i tak si některé značky stále dokáží udržet punc výjimečnosti. Buď prostě svým hodinkám při tom všem dokáží zajistit exkluzivitu, nebo ne. Speciálně v segmentu luxusních hodinek všichni bereme určitý typ materiálů a v návaznosti na to i komponenty od dvou, maximálně tří dodavatelů. Jsou to ti nejlepší, tak proč byste nakupovali u někoho jiného? Abyste se lišili? To není dobrá strategie. My jsme ale jedni z prvních, kdo o této praxi otevřeně hovoří. Ano, u dodavatelů si často podáváme dveře s lidmi od konkurence. Prostě švýcarští hodináři, znáte to…

že už je stejnou cestou není možné vyrobit znovu. A to má svoji cenu. Abyste tyto věci dokázali rozpoznat a posoudit, jistě musíte mít správné informace a musíte už o hodinkách něco vědět. Ale potom můžete dobře nakoupit hodinky třeba od výrobce, jehož značka sama o sobě nemá zase takovou cenu, ale onu vytouženou výjimečnost garantuje konkrétní produkt.

Mohu se podívat na vaše hodinky? Samozřejmě, zkuste si je. Hezké, viďte? Nádherné! Kolik stojí? 24 000 švýcarských franků. To je opravdu hodně peněz. Jak ale vlastně poznám obyčejné hodinky od zaručeně luxusních, drahých hodinek? Spousta hodinek vypadá nádherně, ale za půl milionu korun jich zase tolik nestojí. No to je dobrá otázka. V první řadě je dobré vědět, že spousta drahých hodinek vypadá na fotce nádherně, a když je pak držíte v ruce, můžete být trochu zklamán. Smutné, ale takový je život. Ovšem výjimečné hodinky vypadají naživo stejně dobře, nebo ještě lépe, než na fotografii. Ale když už máte hodinky v ruce, ujasněte si, zda kupujete spíš drahou značku, nebo výjimečný produkt. Oboje může být OK, nic proti tomu. Když si budete chtít pořídit něco třeba od Audemars Piquet, zaplatíte hlavně za značku, která rozhodně má svoji cenu. Jiný přístup ale je, když posuzujete jednotlivý produkt. Jeho cenu pak určuje zejména úroveň řemeslného zpracování, možná originální design a v každém případě autenticita, neopakovatelnost. Některé hodinky jsou vyrobeny tak,

Jak dlouho se takové hodinky, jaké mám teď na ruce, vyrábějí? Dva až tři měsíce. My máme přímo v sídle firmy dva hodináře a ještě spolupracujeme s dalšími, kteří pro nás pracují na zakázku. To může nastat v případě, že třeba něco umějí lépe, mají lepší přístup k požadované technologii… Sdílíme, o tom už jsme se bavili. Urychlit se to moc nedá, ale na druhou stranu čas potřebný pro vyrobení hodinek

uměle neprodlužujeme. I to se dělá. Dobrým příkladem jsou třeba Rolex Daytona, populární, dnes vysoce ceněné hodinky. Teď je, pokud vím, jejich tržní cena opravdu vysoko. Já mám jedny doma a vlastně bych je měl rychle prodat. No ale máte-li zájem o nové, budete si muset pěkných pár let počkat, Rolex vás nejprve zapíše na čekací listinu. Vidíte, ode mě byste je mohl mít hned! Chtěl jsem ale říct, že je to trochu divadlo, snad mi to pánové v Rolexu prominou. Oni těch hodinek mohou vyrobit třeba sto tisíc za rok, jsou to sériově vyráběné hodinky. Tedy určitě jsou to vynikající hodinky, navíc hodinky s dobrým marketingem! Ta čekací listina se povedla, zvýšilo to exkluzivitu produktu, zájem o něj, takže i cenu. Czapek ale žádnou takovou listinu nemá. Když si objednáte tyto hodinky, garantuji vám, že do tří měsíců je můžete mít na ruce. Ale rychleji to nejde. Musíme nakupovat, pracovat, testovat, odpočívat, spát… Tohle je hand-made produkt a to dělá jeho výjimečnost. Jsou luxusní hodinky dobrý byznys? Budu mluvit za sebe, cokoliv jiného by zavánělo neseriózností. Já mám hodinářskou firmu od roku 2001, to ještě o znovuzrození značky Czapek nikdo nevěděl. Zabývali jsme se i jinými věcmi, ale v roce 2012 jsem měl zaregistrovanou značku Czapek a už tehdy jsem měl možnost firmu prodat. Vydělal bych, ale neudělal jsem to. Czapeka už jsem měl v hlavě, úctu k tradici, odkaz té značky, vlastně i jisté povinnosti k přátelům, kteří tomu nápadu věřili… Kdybych za vším od začátku viděl jen peníze, asi bychom tu dnes neseděli. Člověk prostě musí hodinky milovat, aby v tom prostředí mohl podnikat. Také je třeba říct, že my máme možnost tuto stránku posuzovat asi trochu jinak, než ekonomiku svého podnikání posuzují firmy vlastněné jednotlivými majiteli nebo možná nadnárodními korporacemi. Už mnohokrát zaznělo, že já a moji přátelé jsme si při

DESIGN

SWISSmag

znovuzrození značky Czapek řekli, že chceme jít jinou cestou. Nechceme se zodpovídat nikomu, kdo za výrobou výjimečných hodinek vidí v první řadě finanční profit. Našimi nadřízenými, mohu-li to tak říct, jsou lidé, kteří si koupili podíl ve firmě, protože milují hodinky a také si hodinky Czapek kupují. V současnosti jich je okolo 230, a pokud vím, jsou spokojeni s tím, že firma je dnes, jak se říká, v kladných číslech, takže si na sebe vydělá. Vyrábíme výjimečné hodinky, máme z toho radost, sdílíme ji s dalšími podobně smýšlejícími lidmi a navíc si na tu radost vyděláme. Crowdfunding, to je dnes poměrně populární způsob financování byznysu. Velmi jednoduše řečeno, lidé, kteří konkrétnímu podniku věří, na něj přispějí. Podobně tomu bylo i při znovuzrození značky Czapek. Já vás teď ale překvapím takovou de facto primitivní otázkou, přesto: Na co jste tři miliony švýcarských franků nashromážděných prostřednictvím crowdfundingu konkrétně použili? Na nákup materiálu? Na plat hodináře? Na marketing? Jistě, na všechno dohromady. Víte, bavíme se tu o výrobě luxusních, výjimečně drahých hodinek, ale některé věci prostě platí v tomto byznysu stejně jako v kterémkoliv jiném. Bavili jsme se o Basileji a Ženevě, o spolupráci s dodavateli a o tom, že hodinařina je vlastně neuvěřitelně malý svět. Ale my stejně musíme mít na skladě zlatá, stříbrná, platinová pouzdra, ciferníky z různých materiálů, komponenty do strojků… Jistě, hodně pracujeme na zakázku a teoreticky bychom mohli za nákupem potřebného materiálu vyrazit až v okamžiku, kdy máme objednávku. Z části to tak i funguje, ale nemít nic na skladě, všechno by se ještě více prodražovalo. I když jsme opravdu malá firma, pochopitelně pro nás pracuje několik lidí, hodinářem počínaje a marketingem konče. Na trhu je značka

za tu danou cenu nekoupil. Berte krásné hodinky tak, a stejné to je třeba s obrazy, že pokud jejich cena nevzroste, budete i tak šťastný, že je máte. V opačném případě riskujete zklamání. Lidé to ale přesto dělají! Ano, ale je to zvrácenost. A je to vývoj posledních let, novodobé historie, řekl bych. Tohle dřív bohatí lidé nedělali, oni si obrazy kupovali z té nejbanálnější pohnutky, protože se jim děsně líbily! A tak to přece chtěli malíři!

V listopadu 2016 získala společnost Czapek Genève za model No. 33bis. prestižní cenu Grand Prix de l'Horlogerie udělovanou výhradně malým nezávislým značkám a financovanou dalšími milovníky hodin. Na snímku Xavier de Roquemaurel. Jsou takové výjimečné hodinky dobrou investicí? Některé jistě ano. Ale obecně bych se nákup drahých hodinek coby investici bál doporučit. Pokud jako investor sledujete pouze výnos, určitě najdete lepší příležitosti, jak peníze rozmnožit. Už jsem to zmínil, sbíráte-li hodinky, musíte je milovat. Zhodnocení vaší investice je v případě nákupu výjimečně drahých hodinek nejisté. Stanovování ceny

Kdybych za vším od začátku viděl jen peníze, asi bychom tu dnes neseděli. Člověk prostě musí hodinky milovat, aby v tom prostředí mohl podnikat. Czapek čtvrtým rokem, takže jsme dobu, kdy se na jejím znovuzrození pracovalo, ale ještě se nic moc neprodávalo, zkrátili na minimum. Jak jsem říkal, už si na sebe vyděláme, což je v našem prostředí velký úspěch, to mi věřte. Ale rozjíždět od nuly firmu vyrábějící výjimečné hodinky, to není levná záležitost.

takových hodinek je věcí psychologie už nyní, natož za deset nebo dvacet let. Já ani nikdo jiný vám neřekneme, kolik ty hodinky budou za dvacet let stát. Jistě, existují jisté předpoklady, odhady vývoje… Ale já vám v první řadě řeknu: Neinvestujte do něčeho, co se vám nelíbí, do něčeho, co byste si sám

Myslíte si, že hodinky Czepek za pár let nezískají na hodnotě? Myslím si, že získají, určitě některé kusy. Ale věřte mi… Dám vám jednu radu, prozradím vám, co dělají bohatí lidé, kteří o hodinkách uvažují správným způsobem. Kupte je synovi! Nebo manželce. Možná společníkovi ve firmě, člověku, kterého si moc vážíte. Pro ně budou mít takové hodinky ohromnou cenu. A neztratí ji! To je ta hodnota, která nikdy nezmizí a třeba ještě naroste. Víte, co si o tom, kolik je tržní cena těch hodinek, pomyslí váš syn, až tady nebudete? Bude mu asi celkem ukradená, i když malá nejspíš nebude. Není to krásné? Znáte nějaké české hodináře, nebo dokonce značky? Vím, že v Česku pracují dva nebo tři nezávislí hodináři, co vyrábějí drahé hodinky. Ale není to nic, co by mělo v okolí Basileje vzbuzovat rozruch. V Česku prostě výroba luxusních náramkových hodinek nemá de facto žádnou tradici, to je realita. Něco jiného to bylo před dvěma sty lety, když přišla řeč na orloje a potom velké, na kostelech umístěné hodiny. To měla Praha své pevné místo na mapě. Ale neberte prosím moje slova jakkoliv zle. Já samozřejmě vím, že tu stále existuje značka Prim, která má dlouhou a v českých podmínkách úctyhodnou tradici. A dokonce vím i to, že se značkou Prim byla v minulosti svým způsobem propojena také značka Chronotechna. Také tuto značku jsme vlastně teprve před pár měsíci znovu oživili, i když už vlastně nemá s Chronotechnou, která za komunismu vyráběla hlavně budíky, nic společného. My teď pod značkou Chronotechna vyrábíme nejčernější hodinky na světě. Používáme materiál NanoBlack, ten odráží méně než dvě promile světla, které na něj dopadne, takže je označován za nejčernější materiál na světě. Ručičky v kontrastních barvách pak na ultračerném ciferníku hezky vynikají. Zkuste se na ně také podívat. Můj život zdaleka není jen značka Czapek, i když jí náleží moje srdce.

S A L ON E XC E P T I ON A L WAT C H E S

Největší veletrh luxusních hodinek ve středu Evropy

PA L ÁC ŽO FÍ N , PR A H A 19.  2 0. 10. 2 019 W W W. S E W PR A H A .COM G E N E R Á L N Í PA R T N E R

H L AV N Í PA R T N E Ř I

TÉMA

SWISSmag Prchavý okamžik, kdy se noc obrací v den a obloha je zbarvena do stovek odstínů různých barev, je jedním z pravidelných a zároveň nejsilnějších zážitků při skitouringu

Na lyžích

Text: Lukáš Vavrda Foto: magazín MySwitzerland

na vrchol

Skitouring či prostě lyžařská turistika je fenomén, který rok od roku sílí, ba možná právě zažívá boom. Zimní hory jsou úchvatné – o to víc, když je na nich člověk jen sám s kamarády a neruší je sloupy lanovek. I byť jen jediný sjezd přece chutná mnohem lépe, když si jej odpracujete cestou vzhůru.

Další lyžařská dobrodružství najdete na MySwitzerland.com/ skitouring

A Švýcarsko? Jako centrum evropských hor je i středobodem tohoto sportu. Ne že by skialpinisté nejezdili i jinam, ale to nejlepší a nejpestřejší se nachází zejména ve Švýcarsku.

Vylez na jakoukoliv horu ve Švýcarsku a najdeš tam útulnou chatu SAC s dobrým jídlem a pohodlnou postelí.

ky strán tivte lpského š v a N né ho a arské ro podrob é Švýc p čn ) e C (SA í užit klubu ras a dalš dně yt hle popis ormace o as tr inf n á v í pláno ečnosti: p a bez as.ch c sa -c

TÉMA

SWISSmag 38

Pokud rádi chodíte zasněženou krajinou, jsou lyže nejlepším způsobem, jak projít kus pohoří či údolí a nezničit se při tom.

Skitouring:

dostupná zimní turistika

Co je skitouring? Zvládnu to? A proč bych to měl zkoušet?

tručně řečeno jde o turistiku na lyžích, kterou zvládne v jeho základní formě téměř každý. A pokud chodíte rádi do hor v létě, důvody, proč to zkusit, znáte – přibývá ale ještě romantika zasněžených svahů a kontrast mezi teplem v horské chatě a venkovním mrazem. Skitouring lze ale provozovat i na jarních zbytcích sněhu, nemusíte tedy ani mrznout. Chůze na lyžích nevyžaduje žádné zvláštní předpoklady a ve vhodném terénu není ani extra náročná. Jako v každém sportu lze skitouring provozovat na vysoké úrovni, například závodit nebo stoupat na osmiti-

sícové hory, nebo, a to je případ většiny, ho mít prostě jako hobby. Pokud rádi chodíte zasněženou krajinou, jsou lyže nejlepším způsobem, jak projít kus pohoří či údolí a nezničit se při tom. Při výstupu fungují na podobné bázi jako sněžnice, zvětšují plochu došlapu a zamezují tak proboření se do hlubšího sněhu, které může být fyzicky velmi náročné. Oproti sněžnicím mají pak tu výhodu, že při sestupu nemusíte ťapat krok za krokem stejně jako vzhůru, ale v režimu sjezd se svezete až dolů do údolí během několika krátkých chvil a ještě si to užijete.

Odpočinek na horských chatách je stejně důležitý jako radost při sjezdu v hlubokém sněhu: podobně dobíjí energii, zlepšuje náladu a vyvolává smích – daleko od civilizace v úzkém kruhu přátel, které spojuje láska k horám

Zásadní součástí zdařilé túry je důsledné plánování. Jde o terén, o čas, výkonnost skupiny, o lavinové nebezpečí, o počasí i případnou únikovou strategii. Ale nebojte, pokud začínáte v doprovodu horského vůdce, udělá to za vás

TÉMA

SWISSmag

Vybavení: J

pro začátek stačí málo

ak tedy skitouringové vybavení funguje a co všechno budete potřebovat na první túře? Specifikum skitouringu je především ve vázání, které má dva režimy – sjezd, kdy funguje jako klasické pevné sjezdové vázání, a výstup, kdy po uvolnění paty funguje spíše jako vázání běžecké. Neodmyslitelnou součástí jsou pak stoupací pásy (kterým se občas říká pásy tulení, neb se dělávaly z tulení kůže), které mají vlákna učesaná v jednom směru, díky čemuž lyže dopředu klouže, dozadu se ale zarazí o vzpříčená vlákna asi tak, jako když hladíte psa proti srsti. Díky pásům tedy nemusíme používat styl stromeček či stoupání bokem, ale jednoduše šoupeme nohama vedle sebe a pás zajistí, že lyže zpět nepodklouzne. Pro nováčky je to magický zážitek: „Lyže a do kopce neklouže!“ A často už tato chvíle bývá početím nového skitouringového

nadšence. Pro sjezd se pás ze skluznice sundá a hladká lyže funguje shodně jako sjezdová. Lyže lze použít jakékoliv, hledí se však na hmotnost, kterou musíme při výstupu táhnout na nohou. Boty jsou také odlehčené a mají možnost odblokovat kloub v kotníku a zvětšit tak rozsah pohybu. Ve skitouringových botách si připadáte jako v běžeckých, ale po zablokování komínu v poloze sjezd se chovají opět více jako boty sjezdové. Hůlky se zpravidla používají teleskopické – sjezdové jsou moc krátké jako opora při výstupu, běžecké zase překáží při sjezdu. Pro sjezd je vhodné mít v zájmu vlastní bezpečnosti lyžařskou helmu. Oblečení je potom podobné jako při zimní turistice, záleží na intenzitě pohybu, jestli si vezmete péřovou bundu a zvolíte volnější tempo, nebo pojmete výlet sportovněji a obléknete pouze tenkou běžeckou bundu.

Povinnou součástí výstroje skituristů, opustí-li upravené cesty nebo lyžařské středisko, je lavinová výbava. Skládá ze z elektronického lavinového vyhledávače, který usnadní lokalizaci zasypaného turisty, sondy, která určí přesnou polohu zasaženého, a lopaty, kterou můžete oběť vykopat. Nadstavbou je lavinový batoh, který v případě zasažení lavinou zásadně zvětší lyžařův objem, takže ten pravděpodobně skončí na povrchu laviny. Vždy s sebou noste nabitý telefon s uloženým číslem na horskou službu a na túry choďte minimálně ve třech!

Informace o vybavení pro skitouring najdete na portálech SNOW.cz (například velký test stoupacích pásů) nebo na skitourguru.com

Pro nováčky je to magický zážitek: „Lyže a do kopce neklouže!“ A často už tato chvíle bývá početím nového skitouringového nadšence.

TÉMA

SWISSmag Náročnost sjezdu a výstupu

ak moc se zapotíte a do jak složitých sjezdů se pustíte, záleží jen na vás. Nejjednodušší je držet se například v běžkařských areálech, kde si užijete chůzi převážně po rovině, projdete velký kus údolí a nemusíte ani umět sjet modrou sjezdovku, jelikož lyže budete používat pouze k chůzi. Pokud se vydáte do kopce, můžete stoupat třeba po vyznačených trasách v lyžařských střediscích, pozor však na bezpečnost – chovejte se jako zodpovědný turista a držte se pouze u kraje sjezdovek a dávejte přednost rozjetým lyžařům. Výhodou je, že ke sjezdu si můžete vybrat kteroukoliv sjezdovku v areálu, pokud rádi lyžujete na mírných svazích, vytipujete si tedy sjezd po modrých sjezdovkách. Další úrovní jsou hřebenové přechody a túry po značených zimních trasách, které ale ne vždy musí být upravené – většinou je však aspoň ostatními lyžaři vyšlapaná stopa. Na takové túry už se vyplatí vyrazit se zkušenějším průvodcem, který se v dané oblasti dobře orientuje – poradí nejen s vybavením, kde je zapotřebí dovybavit se lavinovou výbavou – lopatou, sondou a vyhledávačem –, tak třeba s výběrem nejkrásnější trasy, jak co se týče výhledů, tak sněhových podmínek.

Existuje velké množství škol a kempů, na kterých se skitouring vyučuje. V zahraničí a pomalu i v domácích horách začíná být standardem nabídky lyžařských škol zasvěcení do skitouringu. Nejpovolanější osobou k uvedení do skitouringu je samozřejmě jakýkoliv horský vůdce. Ten se ale trochu prodraží – buď je dobré vytvořit skupinu až osmi lidí, nebo se můžete připojit na kempy pro veřejnost, kde se takové skupiny vytváří právě za účelem zlepšení dostupnosti služeb vůdců.

FOTO: DYNAFIT

Kde se naučím základům?

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Začněte se skitouringem ve Švýcarsku, SNOWfest 2020, Davos Jednou z akcí pro adepty skitouringu a volného lyžování mimo sjezdovky je SNOWfest 2020 ve švýcarském Davosu. S profesionálními horskými vůdci UIAGM se zdokonalíte v jízdě na sjezdovce a zbavíte se strachu vyjet kousek vedle sjezdovky, vyzkoušet můžete právě i vyrazit na túru. Výhodou je možnost zapůjčení kompletního skitouringového vybavení a také školení ohledně lavin, které sice v jednoduchém terénu téměř nehrozí, ale přesah znalostí se bude hodit, pokud se rozhodnete chození na lyžích s pásy věnovat častěji a vydávat se třeba i do míst, kde nejsou upravené trasy. www.snowfest.cz

TÉMA

SWISSmag

Skitouring ve Švýcarsku: nejvyhledávanější destinace

Region Fribourg, Punkt 1804 Nejmenší vrcholy hřebenu Oberrügg, který vede souběžně s vápencovým masivem Gastlosen, jsou ideální pro jednoduché denní túry. Dobrým příkladem je Punkt 1804, který se nachází severně od populární chaty Chalet du Soldat.

Bernské Alpy a Wallis, region Jungfrau Víkendová středně náročná túra začíná v sedle Jungfraujoch. Úvodní sjezd vede po rozlehlých ledovcích, druhý den zahrnuje 2 200 výškových metrů dlouhý sjezd z Äbeni Flue (3 962 m) do Fafleralpu v údolí Lötschental.

BASILEJ

CURYCH

LUCERN

Wallis Významnou oblastí a východiskem především jednodenních lyžařských túr je Britannia Hütte ve Wallisu, kousek od lyžařského areálu Saas-Fee, jen půl hodiny chůze od horní stanice lanovky. Plně vybavená chata s vysokou ubytovací kapacitou je startovním bodem k výstupům na vrcholy jako Fluchthorn, Strahlhorn, Rimpfischhorn, Allalinhorn nebo Alphubel, které s výjimkou Fluchthornu přesahují ŽENEVA výšku 4 000 metrů nad mořem. Allalinhorn je považován za jednu z nejsnáze přístupných alpských čtyřtisícovek, přesto se jedná o plnohodnotnou ledovcovou túru, která vyžaduje kompletní ledovcové vybavení. Z Britannia Hütte často vyráží skupinky pod vedením lokálních horských vůdců.

Haute Route Andermatt Z Andermattu vede třídenní Haute Route do údolíčka Val Bavona. Během dní se střídá rozmanitý terén, od rozlehlých plání přes prudké svahy ze sedla Valletta. Trasa kopíruje na povrchu trasu Gotthardského tunelu. Nocleh na této téměř 40 km dlouhé túře zajišťují chaty Rotondo a Cristallina.

Wallis, Monte Rosa Tato pětidenní túra je skutečnou výzvou. Jde o výstup na nejzajímavější a nejrozmanitější vrcholy masivu Monte Rosa, včetně nejvyšší hory Švýcarska (Dufourspitze, 4 634 m).

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Haute Route Swiss Glacier Haute route jsou horské přechody, během nichž se na vrcholy vystupuje jen okrajově, cílem je projít určitou trasu mezi horskými chatami – většinou je cílem prosmýknout se horskými údolími a přehoupnout se přes nejschůdnější sedlo, pak následuje sjezd na další chatu. Je to královská disciplína skitouringu, protože jde o několikadenní zátěž s nákladem na celou dobu. Nejznámější haute route vede z francouzského Chamonix do švýcarského Zermattu, ovšem ve Švýcarsku lze najít mnoho variant takovýchto přechodů. Jedním z nich je Berner Haute Route ze sedla Susten do Rosenlaui, které se také říká Haute Route Swiss Glacier. Ta skýtá nejlepší výhledy v Urnských a Bernských Alpách. Jde o týdenní přechod nad údolím Haslital a o spíše méně frekventovanou trasu. Při dostatku sil lze přechod zpestřit výstupem na několik vrcholů ve výšce zhruba 3 500 metrů. Nechybí ani techničtější pasáž, výstup po několika vertikálních vzdušných žebřících na Bächlilücke.

Haute Route Graubünden Kanton Graubünden skýtá mnoho možností pro výlety na lyžích. Od jednodenních výstupů na vrcholy jako Piz Badus z průsmyku Oberalppass s výhledem na Urnské Alpy po čtyřdenní přechod mezi průsmyky Julier a Flüela.

www.swisstravelcenter.ch Dálnice

Průsmyk

Hlavní silnice Spojovací silnice Ostatní silnice

Přeprava aut

TÉMA

SWISSmag

Text: Michal Bulička, SkitourGuru.com Foto: autor a Bohumil Strakoš

dyž dorazíte na horskou chatu v Glarusu, můžete si být jistí, že bude možnost procvičit si Schwiizerdütsch a cizince spočítáte na prstech. Ovšem hory a ledovce mezi průsmyky Klausenpass a Oberalppass rozhodně stojí za pozornost.

Okružní trasa pro skialpinisty

V nejvyšší části Glarnských Alp jsou tři styčné body – horské chaty Fridolinshütte, Claridenhütte a Planurahütte. Mezi chatami se dá pohybovat oběma směry a v tomto skialpovém trojúhelníku si zvolit základny pro výstupy na vrcholy.

každá je pro šest osob, lyže a bagáž. Dole tedy nastoupí šestice, ta, co je zrovna nahoře, vystoupí. Obsluha je jen dole. Když přijdete k pokladně, dostanete kromě jízdenky ještě papírek s časem vašeho odjezdu. Jedno kolečko trvá zhruba 10 minut, my jsme čekali zhruba půlhodinku. Vyplatí se tedy přijít včas. Lanovka je dlouhá 2 510 m a překonává převýšení 640 m. Kromě skialpinistů ji používají i sáňkaři, kteří po lesní cestě sjedou do údolí.

ružní k O

V pohodlí chaty plánujeme, jak poskládáme trasy na jednotlivé dny. Nakonec volíme den jistého počasí na vrchol Claridenu.

Letiště na ledovci ve 3 000 metrech Vítá nás prosluněné, mrazivé ráno. Ve slunci míříme po pláni pod zaledněný svah Claridenu a poměrně snadno vystoupáme na vrchol do výšky 3 267 m. Od kříže je skvostný pohled do oblasti Klausenpassu i na naši výstupovou trasu. Na ní jsme ze skalního sedla nakoukli na obrovské ledovcové plató – sedlo Claridenpass, které rozděluje dva ledovce – Hüfifirn a Claridenfirn. To není až tak zajímavé, co nás ale pořádně

u s r u a l G Z městečka Linthal je nástup na chatu dlouhá, celodenní túra. Ideálním řešením je vyjet lanovkou z vesničky Urnerboden pod Klausenpassem. Tam se udržuje silnice celoročně a na okolních sněhových pláních se prohánějí musheři se smečkami psů a běžkaři, kteří trénují ve výšce 1 400 m n. m.

Horský národ sobě

Vybudovat v turisticky zapomenutém kraji lanovku není jen tak, pokud jde o finance. V regionu se na ni složilo několik subjektů a spousta obyčejných lidí. Byl založen „lanovkový spolek“ a z jeho sponzorských i členských příspěvků se během léta 2001 podařilo vybudovat lanovku. Nečekejte ale žádný velkokapacitní přepravní kolos. Lanovku tvoří dvě kabinky,

oute v

Jak se dostat do hor

Na Claridenhütte přes Gemsfairenstock

u Ha te R

Glarnské Alpy rozhodně nejsou glorifikovaný tahák na turisty. Jungfraujoch nebo Zermatt jsou úplně jiná liga. Kanton Glarus s mnichem Fridolinem ve znaku je v podstatě jedno údolí na středovýchodě Švýcarska. Oblast vklíněná mezi hory, z nichž ta nejvyšší Tödi přitahuje alpinisty jako magnet.

Od lanovky vede parádní túra na bezmála třítisícovku Gemsfairenstock, která poskytuje ideální výhled na nejvyšší část Glarnských Alp a člověk si hned udělá představu, jaký terén ho čeká v nejbližších dnech. Další pokračování je možné na kteroukoli ze jmenovaných chat, nejbližší je Claridenhütte. Sjíždíme do sedla a pak rozbředlým jižním svahem na pláň. Je nádherně a bezvětří, a tak si na pásech vyšlápneme ještě na vyhlídkový kopeček Geissbützistock. Přímo pod sebou máme svah Sandfirn a vlastně jsme uprostřed tří chat. Tahle odbočka se vyplatila, odměnou je sjezd ve zmrzlém a hebkém severním prašanu.

překvapí, je fakt, že vidíme dvě malá oranžová vrtulová letadla na sněhových ližinách. Dojíždíme k letadlům a dáváme se do řeči se dvěma staršími chlapíky, kteří nám vysvětlují, že přistávat na ledovcích není ve Švýcarsku zas tak neobvyklé. Nabízejí nám čaj z termosky, sedají do kokpitu a ukazují nám vysokohorský start.

Planurahütte je orlí hnízdo

Máme plán zastavit se na chvilku na této chatě, která je v téměř třítisícové výšce na kopci nad ledovcem. Prostě vyhlídkový dům na kopci. Na jedné straně pohled na západní stěnu Tödi a na druhé obrovské ledovce, kterým dominuje největší ledovcový „kalk“ v Alpách. Je tady fajn signál, a tak můžeme mrknout na předpověď počasí a vydat se na dlouhý sjezd po ledovci Sandfirn.

Členitá cesta na Fridolinshütte

Po parádním sjezdu, kde je celé údolí jen pro nás tři, nalepujeme pásy a prošlapáváme stopu. Vpravo pozorujeme majestát dominantní hory Tödi, která je zahalena v mracích, a je vidět, jak vysoko řádí silný vítr. Vystoupáme na ostroh a pod námi leží na dně údolí chata pojmenovaná podle patrona kantonu. Také nadmořská výška chaty se dobře pamatuje – 2 111 m. Na terase chajdy zrovna zapadá sluníčko a my k ní sjíždíme krustou. Vítá nás energická chatařka Gabi, která má chatu na starost už 28 let, a její kolegyně Heidi (rozhovor s Gabi přinášíme na str. 48 – pozn. red.).

Nevyzpytatelné počasí

Na výstup na Tödi máme dva dny, předpověď je spíše nadějná. Máme potřebné informace, vybavení, aktuální informace o podmínkách na kopci. Ještě za tmy míříme podél morény vzhůru, pak sjíždíme k ledovcovému dnu. Pomalu se rozednívá a stejně tak se i zhoršuje viditelnost. Navazujeme se na lano, a než se připravíme, je mlha už jen kousek nad námi. Ve skupině máme meteorologa, který po několika minutách musí konstatovat beznadějnou situaci a návrat na chatu. Zde chvilku odpočíváme a pak konáme dobré skutky. Vyfasujeme hrabla a lopaty a obnažujeme od sněhu kamenné zdi. Gabi i Heidi z nás mají radost, připravují špičkový bufet a nápoje a my máme pocit z užitečné práce. Během dne se počasí mírně horší a my toužebně vyhlížíme další ráno.

Horští bohové nám nepřáli

Bohužel ještě večer přišla vánice, kolem chaty bylo místy sněhu po kolena, takže cesta na záchod nic moc. Naše sny se rozplývají, ráno je 30 cm navátého sněhu, čekáme do 8. hodiny, zda se viditelnost nezlepší, ale marně. Přichází plán B. Šlapeme stopu směrem na Planurahütte, koukáme na Tödi a představujeme si, jak tam je. Vidíme silný vítr a na vrchu mraky. Jsme rádi, že tam nejsme. Vychutnáme si krátký sjezd a po poledni se suneme vzhůru. Na chatě Planura jsme jediní. Chatařka Silvie nás vítá, přiděluje nám horní pokojíček „ve věži“ s nejlepším výhledem a my si užíváme barev západu slunce. Docela povedená satisfakce za Tödi.

Euforický sjezd v luxusním prašanu

Poslední den máme zdánlivě snadný. Chceme vystoupit na Gross Schärhorn, třítisícovku ve tvaru nůžek. K naší smůle ale po nepředpokládaně vydatném sněžení byla zvýšena lavinová prognóza z 3. na 4. stupeň z pěti. Tedy vysoké nebezpečí a prudký úsek Schärhornu hodnotíme zblízka jako rizikový. Pokračujeme do sedla Chammlijoch, otevírá se daleký výhled na sever, mraky tančí kolem Planurahütte a na vrcholu Claridenu. Vychutnáváme tyčinku a už zbývá jen 1 600 vertikálních metrů na Urnerboden. Přemrzlý lehoučký prašánek, sen každého lyžaře, je tu jenom pro nás. Sice se vracíme s jediným vrcholem, ale naplněni krásou hor uprostřed nejhornatější evropské země. Zapamatujte si: Glarnské Alpy!

TÉMA

SWISSmag

Jak se spravuje

horská chata

Vypráví Gabi Aschwanden z Fridolinshütte

Text a foto: Michal Bulička, SkitourGuru.com

abi, jak dlouho pracuješ na Fridolinshütte? Už 28 let, z toho 20 let jsem byla na chatě sama, bez dalších pomocníků. Ale chci si užívat víc času na horách a taky občas zajet do údolí, a tak je lepší pracovat ve více lidech. Když jsem začínala, práce v údolí v kanclu mě nebavila, a tak jsem si kancelář posunula do výšky 2 111 m a to je trošku jiné než v údolí. Tehdy, v roce 1990, jsem vstoupila do téměř výhradně chlapského světa chatařů a musím říct, že mě všichni přijali s respektem a úctou.

Gabi je charismatická a energická dáma v nejlepších letech, která má na starosti horskou chatu Fridolinshütte ve švýcarských Glarnských Alpách. Ta leží pod výraznou, horolezci a skialpinisty hojně vyhledávanou horou Tödi. Bývá proto často přeplněna, a tak se personál chaty rozhodně nenudí. Jaký je tvůj statut? Jsi zaměstnaná u sekce Tödi v rámci Švýcarského alpského klubu, která chatu vlastní? Vůbec ne, mám chatu v ekonomickém pronájmu. Takže je ti asi jasné, že o ekonomickém výsledku rozhoduje především počasí a v zimě navíc ještě sněhové podmínky a lavinové nebezpečí. Jak často obnovuješ se sekcí smlouvu? Podepisuji ji vždy na rok. V září se mě zeptají, zda chci pokračovat další rok. Zatím jsem vždycky odpověděla ano, chci. Chataření je to nejlepší, co se mi mohlo v životě přihodit.

Kdybys chtěla jít do chatařského důchodu, byl by o pracovní pozici vysoko v horách zájem? No to si piš, že byl. A velký, odhaduju to na alespoň 50 uchazečů. Když jsem začínala, vybírala sekce z pěti lidí, zájem byl malý. Já vlastně neuměla pořádně ani vařit. Myslím, že kdybych jednou chatu opustila, byl by s chatařením konec. Jestli to budu dělat ještě rok, dva, pět nebo deset let, to jednoduše nevím. Proč tu práci vlastně děláš? Jsem srdcem horalka, hory miluju, pocházím z Linthalu, kde taky bydlím a vlastně celý

Jak se projevuje globální oteplování? Je jasné, že se otepluje. Loni v létě bylo občas v noci až 25 °C, ve výšce 2 111 metrů nad mořem! Dlouhodobý důkaz je ale pramen pitné vody. Dříve roztával v květnu, poslední roky pravidelně už v březnu. život jsem strávila hlavně v našem, turisticky zapomenutém, kantonu Glarus. Co je na správcování chaty nejtěžší? Hlavně o víkendech je to dřina. Běžně je potřeba pracovat 16 až 18 hodin denně a je to mnohdy vyčerpávající. Často je chataření velmi neromantické. Bez jaké charakterové vlastnosti se chatař neobejde? Důležitá je vytrvalost. Prakticky půl roku v kuse děláš to samé – vaříš, uklízíš, komunikuješ s hosty. Pořád dokola. Hlavně ti ovšem nesmí vadit lidi a práce musí bavit. Když je to jinak, moc dlouho na chatě nevydržíš. Musím být i trpělivá, někteří lidé neumí být spokojeni s ničím, ale takoví jsou naštěstí v menšině. Takže taky pevné nervy se hodí… Fridolinshütte je naštěstí poměrně daleko od civilizace, a když už sem někdo dorazí, má většinou srdce horala a je tolerantní k nedokonalostem. Jaká je noční můra chatařky? Uvařit rizoto a nést plnou porcelánovou mísu ke stolu pro 12 lidí. Když ti mísa spadne, rizoto se „obohatí“ o porcelánové střepy a večeře je komplet na vyhození. Ty se musíš lidem omluvit a rychle zvládnout něco náhradního… Co ti na chatě přináší největší radost? Jednoduše práce, která mě baví a naplňuje. Spokojení hosté mi dodávají energii, a když je plná chata, což obnáší 60 lidí, je to sice hodně práce, ale i pozitivní energie. Dost zajímavé je po tak dlouhou dobu sledovat změny krajiny. A nejde jen o ledovec, i když u něj jsou změny nejmarkantnější. Probíhá spousta sesuvů půdy, zřícení skalních věží, působí eroze…

Je Fridolinshütte energeticky soběstačná? Ano, stoprocentně. Máme solární energii z panelů. Pramen vody je silný a voda protéká na chatě malou turbínou, což je další zdroj energie. Přebytek vody končí v jezírku pod chatou, u winterraumu. Takže v létě tady máme parádní koupaliště! Jak početný je tým spolupracovníků Fridolinshütte? Poslední léta tu pracujeme vždy ve dvou. Kromě mě a Heidi doplňují ženské kvarteto ještě dvě kamarádky, vždycky se o chatu staráme ve dvojici. Jak je to pro ženu složité, starat se také o technické zázemí chaty? Mám ráda tuhle chatu, protože je jednoduchá. Kdybych měla mít na starost nějakou supermoderní, třeba Monte-Rosa-Hütte, tak to bych nezvládla, tím jsem si jistá. V údolí mám početný podpůrný tým, na operativní spolupráci jsem domluvená s mnoha řemeslníky a firmami. Když se něco pokazí, mám komu zavolat a dokáži odhadnout, jak dlouho bude trvat vyřešení problému. Zásobování Fridolinshütte je odkázané na dodávky vrtulníkem. Je to drahé? Musím počítat, že 1 kg nákladu stojí 1 švýcarský frank. Jedna rotace vrtulníku přiveze maximálně 750 kg materiálu. Ročně zaplatím za použití vrtulníku asi 7 000 CHF, někdy i víc, když je nutné v případě nějaké havárie přepravit náhradní materiál a opraváře. Staráš se nějak o propagaci chaty? Nemusím. Na Tödi chce vylézt hodně lidí, a tak jediné, co potřebujeme, je slunečné počasí. Slunce se stará o naše promo…

Jak se v posledních 20 letech změnily potřeby hostů? Vnímám touhu lidí po menších místnostech. Nechtějí být jako sardinky jeden vedle druhého. Snažíme se v našich dvacetilůžkových ložnicích stavět alespoň dřevěné přepážky mezi jednotlivými lůžky. Jsem však proti dalším moderním technologiím, v chatě i v kuchyni. Netoužím po supermoderním gastrovybavení ani vyřezávaných židlích. Moji hosté si nestěžují, že toaleta je mimo chatu – někteří lidé se prostě na hvězdnou oblohu podívají o něco déle. Co děláš, když jsi v údolí? Čekáš na další chatařskou sezonu? Na čekání nejsem stavěná. Kromě chatařky jsem certifikovaná horská průvodkyně a založila jsem firmu Bergzyt (česky Čas na horách). Je to něco jako škola pohybu v horách zaměřená na horské poznávací výlety a túry v Glarnských Alpách. Abych toho neměla málo, když nejsem na chatě nebo s klienty, pracuji ještě tři dny v týdnu ve firmě Colltex, která vyrábí u nás v Glarusu stoupací pásy. Jak jde dohromady chata a rodinný život… Možná se budeš divit, ale dobře. Chatařská sezona trvá od března do října a před prázdninami máme ještě pauzu. Můj muž pracuje od pondělí do pátku a chodí za mnou skoro každý víkend. Zajímá se o geologii a přes týden ho tak neruším při jeho hobby. Kolikrát ročně jsi na vrcholu Tödi? Každoročně pětkrát až desetkrát, na lyžích i v pohorkách, snažím se být co nejvíc v pohybu. Čím to je, že na třech nejpopulárnějších chatách Glarusu správcují ženy? Putzen, kochen, kindergarten… Prostě je to ženská práce – uklízet, vařit, pečovat o hosty, být milá a úsměvavá. Mně na tom nepřipadá nic divného. Děkuji za příjemný rozhovor a přeji co nejvíce milých hostů! P.S.: Během našeho povídání zvládla její parťačka Heidi sama, bez pomoci, smontovat regál na knihy z Ikey…

TRIP

SWISSmag

Švýcarsko je pokladnicí lyžařských drahokamů, přičemž oblast Jungfrau patří mezi ty nejblyštivější, skýtající největší zážitek, nikoliv však nejdražší. V jednom dni zvládnete výlet horským vláčkem, plnohodnotné lyžování, snowpark, sáňkování či dobrodružnou skalní stezku. Ani týden nebude stačit na to, aby se nabitý program vyčerpal. O odpočinkový den si však při rodinné dovolené nejspíš řeknou jako první rodiče.

Sjezdovky kolem sedla Kleine Scheidegg jsou kompaktně uspořádané, všestranné a panoramatické (na snímku červená trať Engi, v pozadí vrcholy Eiger a Mönch)

je zážitek i pro malé lyžaře

Text a foto: Radek Holub

ejdelší sjezdovka ve Světovém poháru, nejdelší sáňkařská dráha, nejdelší trať veřejného lyžařského závodu, … Výčet zdejších nej napovídá, že vzdálenosti jsou tu opravdu velké, ale průměrně lyžující děti školního věku je zvládnou překonat, a to dokonce i když je na sjezdovce překvapí dlouhá rovinka nebo protisvah. Buď má zdejší horská scenérie neobvyklou sílu motivovat, nebo děti prostě tuší, že za vynaloženou námahu přijde dříve či později odměna. A nemýlí se.

First: nejlepší snowpark, ze kterého děti nebudou chtít Na rozkoukávání s dětmi po sjezdovkách se nejlépe hodí lyžařský areál First nad Grindelwaldem – je poměrně přehledný a nejvíce „rodinně“ koncipovaný. V horních partiích se rozlévá pohodová, široká a mírná pláň, zčásti dokonce s rychlostí omezenou na 30 km/h pro větší pocit bezpečí méně zdatných lyžařů. Trať je zpestřená snowparkovou lajnou s menšími skoky. Ve středním patře areálu je pak „vyšejpován“ ještě hravější snowpark s překážkami a u-rampou a vytrasována crossová dráha s paralelním startem, kde si mohou děti zazávodit v klopených zatáčkách a houpácích.

Startovní pasáž závodní tratě Lauberhorn si i amatérští zájemci mohou sjet v brankách

Kleine Scheidegg: rychlostní pokušení Mnohem rozlehlejší je lyžařské území kolem horského sedla Kleine Scheidegg mezi Grindelwaldem a Wengenem, zpřístupněné z obou stran horskou železnicí. Jízda vyhřátým vláčkem škrábajícím se serpentinami mezi sněhovými bariérami do více než dvoutisícové výšky zabaví malé i velké cestující, přestože při cestě z údolí ukrojí tři čtvrtě hodiny z „lyžařského“ času. Díky zdlouhavějšímu přístupu bývá na sjezdovkách kolem Kleine Scheideggu až do pozdního dopoledne klidno. Soutěživé povahy si mohou projet měřený slalom na vršku trati Lauberhorn, na níž se jezdí slavný závod ve sjezdu mužů. Ještě atraktivnější je ale „šusovací“ pasáž trati s rychlostním radarem, kde závodníci letí i více než 150 km/h. Děti samozřejmě budou mít radost i ze své „šedesátky“. Dlouhé a romantické sjezdy vedou z Kleine Scheideggu směrem ke Grindelwaldu – nejprve se schovají v lesích, aby se pak objevily na mýtinách s výhledem na městečko rozeseté po svazích na úpatí skalnatého „špičáku“ Wetterhorn.

Interhome: prověřené ubytování přímo od Švýcarů Ve Švýcarsku najdete největší výběr apartmánů a rekreačních domů v rezervačním systému Interhome, který přímo ze Švýcarska pochází – hledání, rezervace i objednávka však probíhají v češtině, stejně tak platba v Kč. Jen v oblasti Jungfrau budete mít na výběr několik set objektů v cenách od 15 do 40 tisíc korun pro čtyřčlennou rodinu v hlavní sezoně, a to podle velikosti a polohy daného ubytování. Na místě vás bude očekávat držitel klíčů, který bývá správcem daného ubytování – od něj se dozvíte vše potřebné, během pobytu bývá k dispozici na telefonním čísle, zpravidla se stará o více objektů zároveň. Jednotlivé apartmány mají své soukromé majitele, kteří je přes Interhome pronajímají. To zároveň zajišťuje vysokou úroveň péče o každý objekt. www.interhome.cz

Hravý a rozsáhlý snowpark Bärgelegg na Firstu

Ještě atraktivnější je ale „šusovací“ pasáž trati s rychlostním radarem, kde závodníci letí i více než 150 km/h.

Temná stěna s poutavým příběhem Kulisu při lyžování na Kleine Scheidegg obstarávají slavné vrcholy Eiger, Mönch a Jungfrau, z nichž především temná stěna Eigeru skrývá mnoho hrdinných i pošetilých příběhů při pokusech o její zdolání. Jednu z největších horolezeckých výzev světa poutavě přibližuje film Nordwand, který děti bez potíží „zhltnou“ a ještě k tomu návdavkem pochopí, co to je respekt k horám.

TRIP

SWISSmag Schilthorn: náročnější lyžování s bondovskou kulisou Svého filmového hrdinu má i třetí lyžařský areál oblasti Jungfrau, jímž je téměř třítisícový vrchol Schilthorn. V jedné z prvních bondovek si „zahrál“ pod jménem Piz Gloria. V interaktivním muzeu děti asi nejvíce zaujmou virtuální jízda na bobech v ledovém korytu či filmová maketa Bondova vrtulníku, impozantní je ale i v dálce dodnes viditelný odstřel ledovce, který filmaři potřebovali pro napínavou závěrečnou scénu s lavinou. Lyžařsky je Schilthorn poněkud krkolomně roztahaným územím, pospojovaným visutými kabinami a převážně pomalými dvousedačkami, ovšem s mnoha členitými a strmými sjezdovkami a nezapomenutelným panoramatem. Ve středním patře areálu se upravuje „skokánkový“ snowpark. Nejpříjemnější jsou zvlněné a málo frekventované sjezdovky podél 4sedačky Winteregg nebo podél kotvového vleku Gimmelen ve spodním patře areálu.

Vysoko nad skalnatým terénem se vznáší lanovka z Mürrenu na Birg, odkud pokračuje až na Schilthorn

Niederhorn: Jungfrau z jiné perspektivy

V Bondově světě na Schilthornu

Na opačné straně Interlakenu než Jungfrau se zdvihá dvoutisícový hřeben Niederhornu, ze kterého se na obzoru vyrýsuje ucelené panorama celé slavné oblasti. Postarší kabinková lanovka a jeden vlek zpřístupňují trojici lehkých až středně strmých sjezdovek na slunečném jižním svahu. Milé, ovšem velmi skromné lyžování si lze zpestřit sáňkováním podél horního úseku lanovky. Rodiny s dětmi si mohou pořídit zvýhodněný skipas, v jehož ceně je i vydatný, byť jednoduchý oběd. Niederhorn může posloužit také jako klidné zákoutí v rušných prázdninových dnech nebo o víkendech.

Stezka skalní stěnou

Barevný bruslařský svět

Zážitky se v Jungfrau konají za každého počasí. Když se mraky chystají ustlat si na nejvyšších vrcholech a sjezdovky zalije nepříjemné difuzní světlo, můžete se s dětmi vydat na krátkou procházku – nikoliv však „nudným“ lesem, ale po stezce připnuté ke skalní stěně a se vzdušně zavěšenými mosty. Jedna ze stezek krouží kolem hory First, na niž vyjíždí kabinková lanovka z Grindelwaldu, druhá visí na skalním bloku Bort nad Mürrenem.

Příjemnou změnou nebo „odpočinkovým“ programem může být i bruslení v ledovém světě v centru Interlakenu, jehož labyrint bruslařských tras je barevně osvětlen až do pozdních večerních hodin.

Sáňkování pro radost i výkon Ze svahů se spouštějí i desítky kilometrů sáňkařských drah, přičemž ta nejdelší, 15 km dlouhá, vyžaduje dvouapůlhodinový výstup na vrchol Faulhorn, a je tak lákadlem jen pro opravdu skalní sáňkaře. Při sáňkování s dětmi se jistě spokojíte s některou z drah, které kopírují železnici či lanovku – velmi oblíbená je dráha pod severní stěnou Eigeru z Kleine Scheideggu do Grindelwaldu, dlouhá a příjemně ubíhající, až na strmější začátek, je trasa z Firstu do Grindelwaldu. Půjčovny sáněk se nacházejí poblíž stanic lanovek a nádraží.

Ze svahů se spouštějí i desítky kilometrů sáňkařských drah, přičemž ta nejdelší, 15 km dlouhá, vyžaduje dvouapůlhodinový výstup na vrchol Faulhorn. Kids4free: děti lyžují zdarma

Více než osmikilometrová sáňkařská dráha z Firstu do Grindelwaldu může být nezapomenutelnou tečkou za lyžařským dnem

Dračí přelet Ač uměle turistickou, tak velmi lákavou atrakcí je i „dračí let“ z Firstu, při němž je čtveřice upoutána do „spárů“ draka, vytažena po laně z mezistanice Schreckfeld o 200 výškových metrů výše a spuštěna až 80kilometrovou rychlostí dolů. Proletět se mohou i děti zhruba od 10 let. Atrakce je přitom pro lyžaře zdarma, v provozu bývá pouze za příznivého počasí v brzkém odpoledni.

Na sjezdovku po kolejích Vlak je v Jungfrau příjemným a nevšedním způsobem, jak se dostat ráno na sjezdovky, neboť horská železnice začíná už v „nížině“ Interlakenu a projíždí městečka a vesničky mezi ním a Grindelwaldem, horským letoviskem na úpatí dvou zdejších lyžařských areálů. Oproti dojíždění autem je cesta vlakem i ekonomická, neboť je zahrnutá ve skipasu a navíc parkování poblíž lanovek je „trestané“ nemalými poplatky za parkování. Výhody dojíždění po kolejích završuje pohodlí vlaku – na této přístupové trase jezdí moderní bezbariérové vagóny s pohodlnými sedačkami a samozřejmě prostorem pro uložení lyží. Na

nádražích nechybí ani úschovny, které cestu z a k ubytování promění v nenáročnou procházku. Ve Wilderswilu má úschovna podobu „samoobslužného“ dřevěného domečku, kterou výpravčí na noc zamkne, přičemž za uložení se ani nic neplatí.

Ubytování prakticky i romanticky Tak jako jinde ve Švýcarsku je i v Jungfrau nejvýhodnějším typem ubytováním apartmán či rekreační dům. Nepřebernou nabídkou v této oblasti disponuje Interhome, v jehož on-line rezervačním systému si jednoduše vyberete, zaplatíte a pak už se na místě jen krátce setkáte s držitelem klíčů. Kdo chce být přímo na úpatí hor v turistickém městečku za rozumnou cenu, zvolí nejspíš Grindelwald. Romantické lyžaře budou určitě lákat Wengen nebo Mürren, malebná letoviska umístěná na horských terasách vysoko nad údolím, s prvotřídním výhledem, ovšem s komplikovanější přepravou, neboť ani do jednoho nelze dojet autem, pouze vlakem. Praktickou a cenově velmi příznivou lokalitou jsou městečka a vesničky níže v údolí, jako je třeba Wilderswil, odkud je to do Grindelwaldu 20 km.

Děti mohou až do 13. narozenin lyžovat ve vybraných lyžařských střediscích zdarma, usměje-li se na jejich rodiče štěstí v loterii Kids4free. Celkem je ve hře téměř 13 000 dětských skipasů, které rozdělí mezi stálé i nové návštěvníky z různých zemí počítačový program – v loňské premiérové sezoně se například v Česku dostalo prakticky na každého, kdo se zúčastnil. Přemýšlíte-li o zimní dovolené ve Švýcarsku, nezapomeňte se přihlásit od 1. do 30. 10. 2019 na www.myswitzerland.com!

Na Jungfrau se nezapomíná Než se nadějete, týden v Jungfrau bude pryč. Bude to týden nabitý rozmanitými zážitky, tak či onak spojenými s lyžováním či aspoň klouzáním po sněhu. A to ještě nebude objeveno vše! Co věhlasné sedlo Jungraujoch s nejvýše položenou železniční stanici v Evropě? Některé atrakce budou zkrátka muset počkat na jindy. Ale věřte, že ani bez nich nebudete zimní dovolené v Jungfrau litovat.

Jungfrau lyžařským pohledem Podrobný pohled na lyžařské areály Jungfrau čtěte v listopadovém vydání SNOW 119!

Užitečné odkazy Jungfrau: www.jungfrau.ch Ubytování ve švýcarských chalupách a apartmánech: www.interhome.cz Tipy a praktické informace pro cesty do Švýcarska: www.mojesvycarsko.com

TRIP

SWISSmag

Do Švýcarska

za tlusťochem Fatbike, vlastně tedy tlusté kolo, nabízí spoustu zábavy. V tuzemských i v alpských krajích především na sněhu, vždyť už se mu říká také snowbike. I když jako první ho v roce 1980 využil Francouz Jean Naud k přejezdu alžírské pouště. Až později se fatbike rozjel po Aljašce.

Text: Tomáš Nohejl Foto: Destination Davos Klosters

roce 1989 čtyři borci na kolech s tlustými pneumatikami odjeli tisíc mil polárního závodu Iditarod, v ten samý čas ale fatbike vyvíjeli také hoši v Novém Mexiku a po deseti letech se obě větve – sněhová i písečná – spojily. V současnosti už „tlusťoch“ patří do portfolia většiny velkých značek, ty menší, specializované (například Surly, kteří začali v roce 2005 v Minnesotě jako první se sériovou výrobou), se mu věnují i víc a zdobí ho dalšími prvky, které využití fatbiků posou-

vají i do expedičních sfér. Každopádně obtížný, myšleno sypký, měkký terén, to je ono! Základ kola i názvu vzešel z tlustých gum, resp. plášťů. Fatbiky jezdí nejčastěji na 3,8- až 4palcovém rozměru (někdy až 6”). Běžná horská kola se v tomto parametru většinově pohybují někde mezi 2,1” a 2,4”, i když v posledních sezonách se především u trailových speciálů rozšiřují ráfky, a tím i obutí i přes 2,8”. Fatbike nebývá zase tak těžký, jak by se někomu mohlo zdát, váha se většinou pohybuje od

Fatbike mívá sice méně převodů, ale ty jsou vybrány s jasným předpokladem: v těžším terénu potřebujete šlapat lehčeji. Tedy snadno se vyškrábete do kopce, bezpečně svalíte dolů. Pokud jste dostatečně otrlí k mnohdy drsným poznámkám běžců na lyžích, doporučuji dát si v zimě Jizerskou 50, přesně po trase lyžařského maratonu. Ve Švýcarsku si ale vzhledem k jeho toleranci, platící i v létě pro bikery a chodce na vysokohorských trailech, nemusíte dělat pražádné starosti. Švýcarsko je doslova rájem fatbiků!

FOTO: JAN KOPKA

Půjčit a vyzkoušet

Fatbika využilo už mnoho polárních expedic, třeba český nezmar Jan Kopka (na snímku) nebo Daniel Burton. Ten na něm, s koly dokonce 4,8”, dojel před čtyřmi lety 1 247 km napříč Antarktidou k jižnímu pólu.

Kdo si chce fatbike nejprve vyzkoušet, najde k tomu ve Švýcarsku mnoho skvělých příležitostí. Jihoafričané v Gstaadu založili Snow Bike Festival a jeden z nich, Herman Coertze, říká: „Není to jako s lyžováním. Pokud umíte jezdit na kole, sednete na fatbike a můžete jet.“ Dalšími bezva akcemi mohou být kupříkladu Fatbike festivaly v Engelbergu, v regionech Davos/Klosters, Disentis/Sedrun, Svatý Mořic, Andermatt, Melchsee-Frutt, Obergoms nebo i na ledovci v Aletsch Areně. Co se týče akcí, najděte si testovací víkendy prodejců, anebo se s vlastním tlusťochem (a štíhlým prů-

Freeride! Sjezd prašanem na tlustém kole přináší unikátní zážitky, s lyžemi nesrovnatelný. A s partou se násobí

12 do 16 kil. Obvykle jednoduchý, často ocelový nebo hliníkový rám, kola šestadvacítky (velikost dožene objem plášťů), jeden převodník, někdy dva, přední vidlice bez tlumiče – s nástrahami terénu si přece dostatečně poradí pneumatiky. Dobrodružnější borci sedlají tzv. adventure stroje s navářkami na nosiče či držáky na mapu apod. A objevují se už i dětští tlouštíci a… elektrofatbiky. A to je teprve jízda, na sněhu, přes močály nebo písečné duny!

Jak jezdit, kam vyrazit

Kdo fatbike zatím nesedlal, nemusí se vůbec bát. Jízda na širokých „balonech“ možná zpočátku zaskočí houpavostí oceánského korábu, ale jde o zvyk. Chvíli hledáte také správný stupeň podhuštění. Ale brzy poznáte jeho přednosti! Pohltí hravě nerovnosti, lépe než běžné horské kolo, přejede bažinu i sněhové pole. Hodně podrží, vnímáte trakci, nemusíte slézat v obtížných úsecích. Po chvíli už se cítíte stabilně, ale ne těžkopádně.

vodcem) vydejte na některý z vícedenních přejezdů nádherných alpských úseků. Někteří průvodci nabízejí i půlnoční jízdy na sněhu! Cenově se fatbiky v Česku pohybují mezi 20 až 30 000 Kč, což je velmi slušné, protože už nepotřebujete žádnou další, náročnější výbavu. I díky tomu (a milosrdnému sněhu) bývá také údržba snažší. Přesto zůstávají kola na extrémně tlustých gumách natolik výjimečná, že jejich prodeje nijak dramaticky nerostou. A stejné modely vydrží v nabídce i více let.

GASTRO

SWISSmag

Český start-up

pod Matterhornem němž servírujeme naše jídla a který si můžou naši hosté zakoupit domů. V keramické dílně pořádáme kurzy pro děti a dospělé a součástí naší pražírny je Kaffee Lab, kde všem milovníkům kávy nabízíme možnost seznámit se s pražením kávy, její přípravou i degustací.

Zermatt je jedním z nejkrásnějších míst v Evropě, které vás okouzlí v zimě i v létě. V centru města na vás dýchne historická atmosféra, okolní hory nabízí stovky možností, jak v tomto vysokohorském středisku strávit aktivně volný čas. Majestátní Matterhorn vás nenechá na pochybách, proč se tomuto místu říká klenot švýcarských Alp.

d roku 2017 najdete v Zermattu ale i místo, které ocení každý milovník dobré kávy, a tím je nejvýše položená pražírna kávy v Evropě Zermatt Kaffee Rösterei, za jejímž vznikem stojí Čech Marián Podola. Pojďme se společně podívat, co se skrývá za projektem, který v současné chvíli nabízí víc než jen dobrou kávu.

Mariáne, jaká byla vaše profesionální cesta a jak jste se dostal právě do Zermattu? Moje profesionální cesta začala před 18 lety, kdy jsem odešel z České republiky a rozhodl jsem se věnovat gastronomii. Působil jsem v Londýně, Paříži, Itálii i Austrálii. Pracoval jsem s těmi nejlepšími kuchaři světa a měl jsem možnost vařit v michelinských restauracích. Moje profese mě zavedla před několika lety právě do Zermattu, kde jsem působil jako privátní kuchař a také jako šéfkuchař hotelu Europe Hotel & Spa. Právě v Zermattu jsem získal pocit, že káva je stále ještě opomíjenou součástí gastronomie. Chyběla mi zde také možnost pochutnat si na opravdu dobré a profesionálně připravené kávě. Tak tedy vznikla myšlenka vybudovat v Zermattu pražírnu kávy v nadmořské výšce téměř 1 600 m n. m.? Můj koncept a propojení zážitkové gastronomie s dobrou kávou vznikl již v roce 2013.

Zážitkový kávový workshop v přírodě

Proto jsem se rozhodl odjet na studia kávy do Anglie, kde jsem získal mezinárodní certifikát SCA a stal se ze mě profesionální pražič kávy, barista a brewista. Z Anglie jsem se do Zermattu vrátil a rozhodl jsem se pod Matterhornem zůstat. Pražírnu Zermatt Kaffee Rösterei se nám podařilo zprovoznit na podzim roku 2017. A jen o rok později se nám naskytla možnost otevřít restauraci Aroleid Kollektiv ve Furi, kterou najdete přímo na sjezdovce ve výšce téměř 1 900 m n. m. Tímto ale váš projekt nekončí? Myslím, že právě tím náš projekt naopak skutečně začíná. Můj koncept v duchu „ztište svou mysl a tělo“ je založen na zážitkové gastronomii, propojení jídla a dobré kávy, osobním přístupu i možnosti obklopit se krásou – a tím nemyslím jen dechberoucí výhledy na okolní hory. Součástí našeho projektu je keramická dílna Zermatt Keramik, kde ručně vyrábíme keramiku a porcelán, na

Pro opravdové sportovní nadšence nabízíte také možnost vychutnat si kávu v přírodě, jak takový kávový zážitkový workshop probíhá? Spojení horské cyklistiky s kurzem přípravy kávy je mojí srdeční záležitostí. Sám jsem vášnivý cyklista, miluji místní hory, proto jsem se rozhodl své dvě vášně – kolo a kávu – propojit. Vydáte se s místní MTB průvodkyní na vyjížďku, která je přizpůsobena vašim fyzickým schopnostem, a uprostřed divoké alpské přírody ochutnáte naši kávu, osobně vám ukážu několik metod přípravy, například Chemex, Aeropress nebo V60. Na závěr vás čeká nádherný sjezd přímo k naší restauraci Aroleid Kollektiv, kde si můžete pochutnat na špičkovém jídle, nebo si můžete ještě dopřát keramický kurz v naší keramické dílně. Co vás čeká v nejbližší době, máte nějaké další plány? V září 2019 budeme součástí velkého alpského bikového festivalu Traillove Zermatt, kde budeme nejenom vařit naši kávu, ale také jsme v naší keramické dílně vyrobili trofeje pro závodníky. Opět se tedy propojí dobrá káva s úžasným zážitkem. Velkým krokem vpřed je potom určitě dokončení apartmánu Aroleid Kollektiv Appartement, který jsme vybudovali přímo nad naší restaurací ve Furi. Podařilo se nám tedy doplnit náš projekt i o ubytování přímo na sjezdovce. Nadále se budeme snažit náš projekt rozvíjet s nadšením a láskou k dobrému jídlu, kvalitní kávě a skvělým zážitkům. A na závěr bych chtěl říct, že se snažíme prohloubit také spolupráci s českými kavárnami, abyste si i v České republice mohli pochutnat na kávě pražené přímo pod Matterhornem, tak jako je tomu například v Olomouci ve Volařík wine & café. www.zermattkaffee.com

Text: Michaela Kratochvílová Foto: Stefan Wermuth

Za zvuků hudby:

Co poslouchal váš sýr? Hodinky, bankéři, čokoláda a pochopitelně sýry – bez těch by výčet artiklů, které proslavily zemi helvétského kříže po celém světě, nebyl kompletní. Ať už jde o nejznámější Emmentaler, Appenzeller, Gruyère nebo některý z dalších téměř pěti set druhů, gurmáni je zbožňují pro jejich vytříbenou chuť, na kterou mají vliv kvalitní suroviny, tradiční způsob přípravy, ale také třeba… hudba.

rámci zavedeného letního projektu Vysoké školy umělecké v Bernu (HKB) s názvem „HKB míří na venkov“ se tentokrát vydali studenti do městečka Burgdorf ležícího ve správním okrsku Emmental. Jméno napoví, že jde o místo, kde je doma asi nejvěhlasnější ze švýcarských sýrů. Tentokrát bylo cílem univerzitního výzkumu zjistit, zda a jaký vliv má muzika na výslednou chuť delikatesy. Ve spolupráci se sýrárnou Käsehaus K3 zkoumali celkem devět bochníků sýra, které umístili do samostatných beden. Každému z nich se po dobu šesti a půl měsíců zrání dostalo jiných podmínek. Pěti ementálům pustili mladí badatelé pomocí speciálních sond známé hity – rockovou vypalovačku

zrání týká. Tedy žádný až s výjimkou zmiňovaného hudebního podkresu. Po několika měsících se dostaly vzorky jednotlivých ementálů před kulinářskou porotu a bylo jasné, že je postaráno o zajímavé překvapení. Jakkoliv se to zkraje mohlo zdát neuvěřitelné, v chuti doznávaly sýry odlišností, které byly jasně patrné. Osmičlenná jury, v níž zasedli jak umělci, tak i odborníci z gastro oblasti, se shodla, že sýr, který „poslouchal“ hiphop, spolu s tím vystaveným zvuku o frekvenci 25 Hz vykazovaly sladší chuť. Kromě toho předložili bernští studenti bochníky k přezkoumání kolegům z curyšské Vysoké školy aplikovaných věd. Také jejich závěr zněl, že sýr vystavený hiphopové hudbě má patrně ovocnější aroma a že celkově ty, na

Sýry, na něž působila muzika, mají jemnější chuť než sýr zrající potichu Stairway to Heaven od Led Zeppelin, nesmrtelnou klasiku v podobě Mozartovy Kouzelné flétny, zadumanou elektroniku Monolith od švýcarských Yello, techno rytmy z dílny DJe Vrila a skladbu Jazz od amerického hiphopového tria A Tribe Called Quest. Další tři bochníky byly vystaveny zvukům o nízké, střední a vysoké frekvenci, poslední zkoumaný dozrával nerušeně ve vší tichosti. Aby bylo možné jednotlivé sýry porovnat, všechny byly vyrobeny z mléka od totožného dodavatele s jednotným datem produkce. Žádný rozdíl mezi nimi nebyl ani co se technologie výroby a následného uskladnění při

něž působila muzika, mají jemnější chuť než sýr zrající potichu. Proč si ale ementál potrpí právě na hiphop? Vliv na rozdílnou chuť testovaných pochoutek mají vibrace způsobené zvukem, které rezonovaly přímo uvnitř bochníků, nikoliv melodie jako taková. Frekvence zvuku skladby tří Američanů měla v tomto nejlepší efekt. Do budoucna se ale možná najde ještě větší hitovka světa sýrů. Majitel sýrárny Käsehaus K3 Beat Wampfler se totiž díky zajímavým výsledkům rozhodl v experimentu pokračovat a chystá se svým ementálům pouštět různé hiphopové skladby i do budoucna.

V roce 1920 byla založena Švýcarská federace pro chov krav hérenské rasy, od té doby má každá jedna kráva svou „občanku“ s rodokmenem

GASTRO

SWISSmag

Text: Jana Vlková Foto: Switzerland Tourism

O lahodném

masu Mramorovaný rumpsteak, maso v kádi nebo klobásky ručně vázané. Maso má tisíce delikátních podob.

a moje první vzpomínka je stará mnoho let, a přesto si dovedu dodnes vybavit tu chuť. A samozřejmě si vzpomínám i na všechno to divadýlko kolem toho. Měla jsem tu čest, že jsem se mohla v Sionu zúčastnit kuchařského kurzu spojeného s degustací vína. Ve skutečnosti to byla spíš kuchařská show, jejíž hlavní hvězdou byl steak z hérenské krávy, na který si kuchař nenechal sáhnout. Sám převaloval kousky masa v dlaních a různě poplácával, jako by to byly nějaké obzvlášť oblíbené partie milované bytosti. Prostě se s tím masem mazlil. Dlouze nám

vysvětloval strukturu masa, respektive jaký má smysl mramorovanost způsobená tím, že svalová hmota je rovnoměrně prostoupena krupičkami loje. A v tom je celé kouzlo vzácných mas. Zvířata se pasou ve volné přírodě a jejich strava je pestrá. Obsahuje nejrůznější vůně a chutě, kterými se rostliny od sebe navzájem odlišují. To všechno se ve zvířeti ukládá. Hérenské krávy jsou tudíž prosyceny vůněmi lučního kvítí v celém svém těle. Svou roli tady hraje i to, že se krávy celou dobu pasení pohybují a tuk se v nich tudíž usazuje všude, a nikoli v tlustých vrstvách hlavně na břiše, jak se to stává zvířatům, která jsou vykrmována v chlívech a stájích. A protože jedině tuk má schopnost poutat vůně, nikoliv svalová hmota, tak steak z hérenské krávy má

všechna synonyma lahodnosti, která si dovedete vymyslet. A když jsem dojedla, tak jsem se samozřejmě chtěla o těch krávách něco dozvědět. Nebyla jsem tenkrát dostatečně teoreticky připravená, přiznávám.

Královny bojovnice

Krávy rasy hérens mají stavbu těla, která spíš připomíná býky, a prapředkové tohoto skotu se v oblasti Wallisu vyskytovali již před naším letopočtem, jak to dokazuje archeologický nález kravské lebky. Chov této rasy je v suchých číslech naprosto nevýhodný, protože krávy velmi málo dojí. Chovají se hlavně z folklorních důvodů. Vždy na jaře probíhají bitky, v nichž se nominuje nejschopnější kráva na velitelku stáda. Je to představení, na

Když necháte plátek masa nebo klobásy zahřát na jazyku a pokoupete ho v lázni slin, začnou z něj zvolna unikat všechny ty zakleté šťávy a vůně

Sušené maso se krájí na prakticky průhledné plátky připomínající histologické řezy

Luční vůně zevně

které se chodí dívat spousty lidí. Vcelku trefný příměr charakterizuje tyto potyčky „jako když se chlapi přetlačují v páce“. Zhruba od konce 19. století se vede kravám rodokmen. V roce 1920 byla založena Švýcarská federace pro chov krav hérenské rasy. Znamená to, že každá jedna kráva má „občanku“ s rodokmenem. Na stránkách této federace se můžete skutečně dozvědět jméno krávy-královny, na které pastvině vládne a jakou má družinu, tedy na jakém pořadí se umístily další krávy. Uvedeni jsou samozřejmě jejich majitelé. Dovedete si představit, kolik takový steak stojí? Já ne, a ani se mi to nepodařilo dohledat. Asi něco jako když se v luxusním dámském časopise pod nafintěnou modelkou dočtete – info o ceně kabelky v obchodě.

Masové zastavení číslo dvě se odehrálo na samotných alpských lukách. Majitel jednoho z hostinců, které se nacházejí na Mlsné trase nad Zermattem (Gourmetweg), nás zavedl do své spižírny. Jasně, odehrálo se to všechno v kulisách výjimečných vizuálně i olfaktoricky. Louka, po níž jsme šli, voněla jako o život, jemný vánek roznášel ty vůně, nebe bylo nestoudně modré a k tomu bylo vidět poletující motýly a slyšet cvrkající kobylky. Jo, ve Švýcarsku jsou ještě taková místa. A tam v roubené spižírně postavené na kůlech spočívaly na poličkách vzorně vyskládané sýry a klobásky… a ve vaně flákoty. Byly to polotovary na sušené maso. Pečlivě vybrané kousky se namáčí v láku, v němž jsou „aromatická koření“, což je pěkný eufemismus pro tajný recept. Čas od času se překládají z místa na místo – kousky, které byly nahoře, jdou dolů a naopak. Myslím, že výrobce s tím masem i mluví. To trvá asi měsíc. Pak se maso suší a různě se přitom mačká ze všech stran. Výsledkem je totiž víceméně pravidelný hranol. Sušené maso jsem ochutnala několikrát. Vždycky bylo nakrájeno na prakticky průhledné plátky, které připomínají histologické řezy. Dá se na něm zase krásně rozeznat ono lojovo-svalové mramorování. Chuť je samozřejmě velmi intenzivní, protože je prostoupeno vůní lučních květů vnitřně i zevně, a to vše ještě vysušeno. Při jiné příležitosti než v té spižírně jsem slyšela poznámku: „Když

jsem byl malý, žvýkal jsem to maso daleko raději než žvýkačky.“ No aby ne. Když necháte plátek zahřát na jazyku na tělesnou teplotu a pokoupete ho v lázni hojně se uvolňujících slin, začnou z něj zvolna unikat všechny ty zakleté šťávy a vůně. Je to podobný pocit, jako když se rozpouští čokoláda nejvyšší kvality. Chcete to držet v puse co nejdéle, protože žaludek už žádné vjemy do vědomí nepouští, ale nejde to. Tak polykejte alespoň, co nejpomaleji to jde.

A ještě o klobáskách

Výrobní technologie klobásek jsou nejrůznější. Používá se na ně maso všech myslitelných velkých zvířat, včetně těch lovených v lesích. Dávají se do nich oříšky nebo sušené lesní ovoce, obalují se v drcených bylinkách. Klobásky se nechávají fermentovat nebo udit nebo obojí. Dělají se s nimi prostě psí kusy. Jak se v nich vyznat? Inu když dostanete na něco takového chuť, zkuste najít nějakého řezníka, který má vlastní produkci. Nikoliv prosté řeznictví. Z jeho pultu pak vybírejte klobásky plněné do střívek a vázané provázky, nikoliv spojované kovovými svorkami. Existuje totiž pravděpodobnost, že ochutnáte jeho originální a jedinečnou recepturu. A je dokonce možné, že směs zpracovával svýma vlastníma rukama, nikoliv pomocí výkonných strojů. To poznáte, pokud si tenké plátky necháte chvíli ležet na jazyku. Návod na degustaci můžete vzít z předchozího odstavce.

GASTRO

SWISSmag

Text: Marcela Vraná Foto: Radomír Ševců / Warehouse #1

Tekutá krása

ovoce

Jemností tají na jazyku a svádí k poznávání dalších. Precizní ovocné pálenky Fassbind jsou zrcadlem švýcarských prvotřídních chutí už od roku 1846 a nebojí se ani experimentů.

Stephan Kopp dokáže o jemnosti švýcarské pálenky hovořit dlouhé hodiny. Díky tomu, že šest měsíců z roku tráví mimo Švýcarsko, má na firemní klenoty neustále nový pohled

Experimentální pálenka z řady L’Héritage de Bois, v překladu Dědictví dřeva. V sudu z hruškového dřeva zraje hruškovice, v sudu z třešňového dřeva třešňovice

edlivě sleduju asfaltovou stezku, která se vine vzhůru nad vesničku Oberath. Míjíme cedule s nápisy Čerstvé mléko a sýry, ale z pověstných alpských vrcholků nevidíme zhola nic. Mlha únorového rána se rozhodla nám je pro dnešek odepřít. Nestýskáme si, o hory nám dnes jde až v poslední řadě, míříme ke kravám. Přijeli jsme sice kvůli jedné z nejjemnějších pálenek na světě, proto, ač se to může zdát zprvu velmi prapodivné, začínáme pouť v kravíně. Statkář nám otevírá bránu a osazenstvo naší výpravy se dohaduje, zda to jsou skutečně „ty krávy“. Po kladném ujištění následuje nevyhnutelné focení. Bez mimořádně autentického selfie s výjimečným skotem nebude radno odejít. Ve Švýcarsku je kráva již historicky pokladem každého palírníka.

„Když se dívám na stádo krav, rovnou násobím deseti,“ vysvětluje mi lihovarník Stephan Kopp ze společnosti Best Taste Trading, která značku Fassbind v současnosti spravuje. Můj udivený pohled nad zvláštním matematickým cvičením nenechává dlouho bez odpovědi a pokračuje: „Na každou krávu se pro jejího majitele vztahuje výsada vypálit deset litrů čistého alkoholu, ze kterého není nutné odvádět daně.“ Cestou do palírny dole ve vsi si vyslechnu celý příběh. Kořeny má tato tradiční daňová úleva v dobách, kdy pálenka platila za univerzální a všemocný lék nejen pro lidi, ale také pro jejich zvířata, opečovávaný zdroj obživy. Léčba pálenkou nebývala ještě nedávno nic zvláštního. Dobytek farmáři osvobodili od neduhů panáčkem pálenky požité jak vnitřně, tak koupelí zanícených vemen – prý na ně není nic lepšího než třešňovice smíchaná se solí.

Daniela Bruggmannová se spolu s partnerem pustila do oživení slavné značky. S láskou hovoří o experimentálních pálenkách z řady L’Héritage de Bois

Krávy přináší do života švýcarského palírníka úlevu, minimálně tu daňovou. My jsme si slavný skot, přesně v duchu moderní doby, alespoň zaznamenali na sociální sítě

Řemeslnou zručnost celého procesu a um mistra palírníka, nebo chcete-li master distillera, Josefa Bürgiho, si může při návštěvě oberathské palírny Fassbind užít každý fanoušek kvalitních destilátů. Před cestou se můžete s portfoliem značky seznámit také v pražském showroomu prémiových destilátů z celého světa, Warehouse #1. Podrobnosti najdete na www.warehouse1.cz

Pojízdná palírna

Vlak plný odpovědí

V teple salonku, umístěného v patře staré budovy destilérky, se nejlépe vypráví rodinné historky. A ty má rodina Fassbindů, zakladatelů značky, nemilosrdně různorodé. Jejich předci od čtrnáctého století farmařili v centrálním Švýcarsku, dnešním kantonu Schwyz. Obdělávali půdu, chovali dobytek a šlechtili plané třešně, rostoucí na prosluněných svazích hor. Stromy původem z Turecka se proměnily v jedinečný druh dokonalých třešní. Plody jsou sice drobné, ale zároveň sladké a šťavnaté. Nápad pálit je na sebe nenechal dlouho čekat a světlo světa spatřila dnes už legendární švýcarská pálenka Kirsch, která dokáže být odpovědí na mnoho otázek. Malý rodinný podnik dostal v 19. století do světa velkého byznysu protřelý a ambiciózní Gottfried Fassbind. Jako plukovník švýcarské armády a výjimečný obchodník rozhazoval své sítě, kde se dalo. Investoval do vybudování několika luxusních hotelů, založil kantonální banku, kumuloval politický vliv.

Dokázal předvídat trendy doby: v rozpuku železniční dopravy vypravil na koleje celé Evropy speciální lihovarnický vlak, který zajížděl až na území tehdejšího RakouskoUherska a zpracovával nejlepší místní ovoce. Palírna na trati se ukázala jako ekonomicky geniální koncept. Bolestivou ranou pod pás radostně se rozrůstající firmě byla první světová válka. Další si pak rodina zasadila v druhé polovině dvacátého století sama: žádný z generace nastupujících dědiců nedokázal na Gottfriedovu spanilou jízdu navázat. Rod s kdysi výsadním postavením se rozpadl, firma se rozštěpila a potomci se už nedokázali odrazit ode dna. Pro palírnu začal kolotoč prodejů a po několika nešťastných letech se díky novým vlastníkům dostává slavnému jménu Fassbind opět úcty, jaké si zaslouží.

Experiment Umburana a stálice hruška

„Kdyby nežil polovinu roku v Brazílii, ale doma za pecí, asi bychom nikdy takový unikát nevyrobili,“ pochvalují si u společné večeře životní styl Stephana Koppa jeho kolegové a dnešní majitelé značky Fassbind v jedné osobě, Renato Wydler a jeho obchodní partnerka Daniela Bruggmannová. Hovoří o expe-

rimentálních pálenkách z řady L’Héritage de Bois, v překladu Dědictví dřeva. Ohromující výraznou chuť získávají v tichém sklepení destilérky. V sudu z hruškového dřeva na svůj čas čeká hruškovice, v sudu z třešňového dřeva leží třešňovice. Královnou celé řady je pak lahev s honosným jménem Umburana. Ta snoubí švýcarsky prvotřídní pálenku se zámořskou exotikou. Zraje v sudech z jihoamerického stromu amburana, známého pro své vzácné dřevo. Pýchou podniku jsou i stařené pálenky Vieilles Barriques, které zrají až osmnáct měsíců v dubových sudech. V závěru je výsledný destilát zjemněn takzvaným bonifikátorem, 65% ovocným likérem, ve kterém bylo macerováno dané sušené ovoce. Ochutnáte-li tedy například malinovou pálenku, vězte, že bonifikátor byl z malinového destilátu. Kromě klasických třešní, meruňky, švestky a maliny můžete ochutnat i jablko. Mezi všemi je ovšem nejoblíbenější čirá pálenka ze zralých hrušek odrůdy Williams z řady Les Vieilles Barriques. Jak si logicky majitelé pochvalují, jejich vytříbená pálenka chutná výborně kdykoliv, vychutnat si ovšem sklenku společně s kávou, po dobré večeři, má podle nich největší kouzlo. Troufnu si tvrdit, že znám ještě lepší variantu: společně s růžičkou ze švýcarského sýru Tête de Moine se už po prvním doušku dostaví nekonečné blaho. A hovoříme-li o nebeském pokušení, vyzkoušeli jste už někdy při přípravě fondue přidat pálenku nejen do sýrové směsi, ale namočit do ní krátce kousek suchého chleba ještě předtím, než ho ponoříte do tekutého sýra?

Až dozrají třešně

Firma je tak malá, že máte železnou jistotu, že právě na výrobě obsahu vaší sklenky se podíleli všichni zaměstnanci včetně majitelů, i když je možné, že během pracovního roku spíš sedí za stolem v účtárně. Když dozraje ovoce, jsou všechny ruce potřeba. Zamíří přebírat od sadařů ovoce a třídit ho. K vypálení je určené jen to v prémiové stolní kvalitě a sklizeň musí proběhnout bez ohledu na to, zda je obyčejný den, svátek či neděle. Mezi stromy se jdu před odjezdem rozloučit i já. Cestu si dobře pamatuju. Opustím dvůr mezi chlévy a vejdu do dlouhých sadů, které zvolna ubíhají do krajiny. Holé větve stromů mi kynou na pozdrav. Těším se, až je znovu obalí krása ovoce, která dává regionu jednoduchý rytmus venkovského života, ve kterém se osvědčené jistoty nemění už po dlouhá staletí. Na to nejlepší si dovedou počkat: ať už v sudu, nebo v zrychleném běhu historie.

SWISSmag

Čeští influenceři ve Švýcarsku. V letošním roce navštívilo Švýcarsko hned několik nejvýznamnějších blogerů a influencerů z České a Slovenské republiky. Switzerland Tourism si jako partner stále oblíbenější ankety Czech Social Awards připravil pro vítěze jednotlivých kategorií letní a zimní cestu, během níž výherci poznali krásy této alpské země v srdci Evropy. Taryho trip report z letní cesty najdete pod tímto QR kódem:

Aletsch Arena

kovy_gameballcz

Aletsch Arena

shopaholicnicol

Aletsch Arena

Březnová cesta se nesla v duchu zimních sportů a poznávání oblasti Aletschského ledovce. Účastníci navštívili interaktivní muzeum památky UNESCO Aletschského ledovce v Brigu. V lyžařském středisku Aletsch Arena strávili den na lyžích a sněžnicích, během kterého se pokochali výhledem na Matterhorn a Aletschský ledovec.

Aletsch Arena

michal.vanicek

Jungfrau

Letní cesta zavedla účastníky do regionu Jungfrau, kde navštívili malebnou vesničku Mürren, bondovský vrchol Schilthorn – Piz Gloria a divoké Trümmelbašské vodopády. Blízké město Interlaken, ve kterém navštívili rodinný obchod Kirchhofer se švýcarskými hodinkami, si prohlédli z ptačí perspektivy, a to hned dvakrát. Jednou při paraglidingovém letu a podruhé během oběda na Harder Kulmu se skvostným výhledem na Eiger, Mönch a Jungfrau.

Zermatt

Art Furrer Hotels

misahavova

Mürren

anasulcova

Druhá část cesty celou skupinu zavedla Ledovcovým expresem z Brigu do Zermattu, kde si během posledního dne prohlédli nádhernou starou část Zermattu a nejvýše položenou lanovkou Evropy vyjeli na Matterhorn glacier paradise (3 883 m n. m.), který svým návštěvníkům nabízí celoroční lyžování, panoramatickou plošinu s výhledy na okolní vrcholy a Mont Blanc, ledovcovou jeskyni a samoobslužné bistro. Podívejte se na některé zážitky z cesty zachycené na instagramových profilech influencerů.

Influencer Summit

Interlaken

beha_nguyen

Glacier Paradise

taraspovoroznyk

Ve Švýcarsku se také již podruhé konal Influencer Summit, setkání světových influencerů, kde nemohl chybět ani český zástupce. Letošní ročník se uskutečnil v nejvýše položeném městě Evropy, Davosu a všem účastníkům nabídl bohatý program vč. workshopů, networkingu a objevování místních přírodních pokladů. Český influencer Hynek Hampl se odtud vydal do Scuolu a okolí Dolního Engadinu.

Sdílejte své zážitky ze Švýcarska a akcí Switzerland Tourism na Instagramu s hashtagem #MojeSvycarsko – vybrané fotografie naleznete otištěné i v dalších vydáních magazínu SWISSmag.

#MojeSvycarsko

romi.wander

Silvaplana

Château de Chillon

Aletschgletscher

pedros800

ewaajz

Niesen

Glattalpsee

dominika.po

Saxer Lücke

urbo.gram

malbrecht99

Grindelwald

Schynige Platte

dominika.ubinova

lifeoftomhavlik

BUSINESS

SWISSmag

Text: Jana Škopová a Aleš Dytrt, Bühler CZ Foto: Bühler CZ

Vzdělávací program

v Bühler CZ Žamberk

Situace na trhu práce je v současné době velmi složitá. Dnešní uspěchaná a náročná doba vyžaduje dokonalejší a kvalitnější výrobky, k čemuž jsou potřeba technicky vzdělaní lidé, kteří si uvědomují, že strojírenství je naše společná budoucnost. Proto moderní strojírenské firmy zvyšují prestiž technického vzdělávání, podporují mladé lidi a nabízejí jim tak jistotu stabilního zaměstnání.

roce 2014 jsme ve firmě zřídili tréninkové centrum pro dospělé. Protože k nám chodili spolupracovníci z jiných oborů bez potřebné kvalifikace, potřebovali jsme jim dát základní průpravu a zároveň jsme chtěli, aby dokázali co nejlépe a co nejrychleji ovládat moderní stroje. Na jaře roku 2015 byla odstartována spolupráce naší firmy Bühler CZ se Střední školou obchodu, řemesel a služeb Žamberk, tzv. duální vzdělávání, kterou stvrdil v memorandu hejtman Pardubického kraje. V září roku 2015 byl otevřen nový tříletý učební obor obráběč kovů. Týden výuky teorie ve škole se pravidelně střídá s týdnem

praktické výuky přímo ve firmě Bühler CZ. Tady se u nás naučí veškerému ručnímu opracování, obsluhování a seřizování konvenčních strojů, ale především práci operátora na špičkových strojích řízených počítačem. Důležitou motivací pro žáky také je, že veškeré výrobky, které od prvního ročníku vyrábějí, mají další využití. Nejprve pro potřebu ve firmě, později učni pracují přímo pro zákazníka. Od prvního momentu tedy vědí, že jejich práce má smysl. Proto se také snaží, aby jejich výstup byl kvalitní. Od letošního roku vznikl další učební obor: operátor plechové výroby, který reaguje na výrobní program firmy. Absolvent tohoto oboru bude umět obsluhovat stroje na řezání plechů laserem, zakružovat na zakružovacím stroji, svářet ručně, pomocí svařovacího robotu nebo pomocí plazmy, lakovat či montovat finální výrobky. Uplatnění je široké. Oba strojírenské obory mají společné, že jsou podporovány formou stipendií, ale i brigád v době prázdnin. Tak si vlastně vychováváme své vlastní potenciální spolupracovníky, kteří jsou již plně připraveni nastoupit do práce ihned po vyučení. Zde však úsilí lidí v naší firmě nekončí a své myšlenky zhmotňujeme dále. Spolupracujeme i s dalšími středními školami v okolí a umožňujeme jejich studentům realizaci odborných praxí, brigád, exkurzí, ale i soutěží. Naše podpora a spolupráce se školami pokračuje i vzdělávacím programem pro základní školy. Pomáháme vybavovat školní dílny nářadím, kovovým materiálem, ale i technickými stavebnicemi pro hlavní výuku nebo zájmové kroužky. Dokonce nabízíme své prostory v tréninkovém centru školám, aby si jejich žáci vyzkoušeli práci přímo v prostředí firmy. Tyto možnosti jsou hojně využívány hlavně menšími školami.

Spolupracujeme s výchovnými poradci základních škol a pravidelně vždy jednu sobotu v listopadu pořádáme akci Techné, což je zážitkový den pro žáky a studenty se zájmem o techniku a své budoucí uplatnění. Akce je velice oblíbená a navštěvují ji stovky dětí i dospělých. Děti si tak mohou vyzkoušet, jaké to je být svářečem, kontrolorem, konstruktérem, obráběčem, manipulantem, montérem nebo třeba řidičem. Výsledky této precizní práce ve vzdělávacím programu jsou jasně viditelné. Budujeme povědomí o příležitostech v technických profesích, vyhledáváme talenty v regionu, kteří mají dostupné vzdělání i zaměstnání v blízkosti bydliště ve špičkové firmě.

Text: Tony Felton, Robby Mol, Arturo Bris | Foto: Kamila Müllerová

Flex or Fail: Are you ready?

The world of jobs and pay is changing fast. Technology and automation are key drivers of change but also improvements in healthcare, with subsequent increase in longevity, changes in habits and generational shifts, are transforming labor markets. Future generations will work in positions that do not exist yet.

ecause automation will replace and change the nature many of the tasks we humans perform today, the concept of a “job” is going to change fundamentally. As a consequence, the majority of workers will no longer be able to rely on a salaried job for life and will need to redefine the nature and source of their incomes. We have just published the book “Flex or Fail” to help companies cope with the challenges of addressing this revolution. Let us start with some estimates: by 2030, independent, rather than salaried workers in developed countries may perform 50%, or more

of all jobs. This means that the traditional approach to organizing labor markets, based on organizations called firms that distribute tasks and coordinate output, is going to be transformed. Something else: in his recent book “Bullshit jobs”, David Graeber reports that in a survey conducted in the UK, 37% of people consider that their work does not create any value for society. Moreover, 30% of survey respondents do not find personal meaning in their job. This is truly disappointing! We thought that technology and progress would have improved our quality of life so we would perform self-fulfilling tasks. Instead, in the 21st century, dissatisfaction with our working life is growing. There are several reasons for that: Money and power are not the only drivers of happiness. Estimates in the US show that optimal level of happiness can be achieved with income levels of $75,000 a year—not less, but not much more either. Technology eats jobs, but also creates massive income inequalities between those technology-savvy employees, and the ones who either lose their jobs or are confined to “shit jobs” (Graeber dixit). Organizations are becoming more and more complex, so employees hardly see their own impact on performance. How are societies responding to these challenges? First and foremost, through a rise in independent and task-oriented jobs, as we mentioned earlier. Second, by acquiring the skills that will be truly needed in a world of automation and robots: those skills are the ones related to creativity, resilience, a global mindset, familiarity with technology, and social interaction. Third, we are transforming our societies into trust-based societies, where the sharing economy and blockchain technologies are changing our way of interacting with each other. Fourth, we as individuals are moving from single-income to multiple income-streams. Soon, we will be able to make money from different activities that are not necessarily “jobs”. For instance, through social networks we will be able to monetize our attention, social capital, fitness data, and many other intangible assets that will increasingly become unlocked. For companies, the transformation in work and pay is even more radical. We claim that only those companies that build a flexible mindset and adapt to the new trends will succeed. Adaptation involves building some key capabilities that we observe today only in very few companies—that is why the main message of our book is not just for individuals, but also for organizations!

As Alibaba’s Jack Ma said: “There is no expert of the future, there is always an expert of yesterday.” Companies will increasingly have to change their mindset when attracting new talent. Previous experience, technical skills, formal degrees and objectives measures of success such as corporate status will be prioritized less in favor of resilience, global mindset, and social skills. Boards will have to build higher levels of technology awareness and not just focus on business expertise alone. The best director is not the one who knows the industry upside-down. Board members will need to be master’s in technology, understand how to create value through new business models and recognize wider global issues. Working spaces will have to adapt to the new demands by employees. Most people prefer to blend working from home, working in the office and working in the city. With new mobility solutions, centralized headquarters will lose efficiency and make less sense. With the emergence of a new type of company, the Decentralized Autonomous Organization, formal hierarchies will not determine the distribution of power within the company, the ability to interact with others will. Business leaders recognise that both competitive threats, and opportunities are emerging from automation in their industry sectors. They face the challenge of selecting and implementing winning technology strategies, and at the same time, developing new workforce strategies that meet the needs of a leaner and more agile structure. All this needs to be shaped around a new culture to make this happen faster and more efficiently. Without making this ‘step-change’ there is an increasing risk of becoming overwhelmed by competition. Based on the key themes described in the book, we have developed the ‘Flex Index’™. This tool enables organisations to benchmark where they currently are across seven ‘key domains’ that include strategy, technology readiness, organisational culture and communication. Backed up by some fifty measurable factors, this measurement will allow business leaders to evaluate their organisations in terms of readiness for change, and make informed decisions for key areas of development. The outcome will provide important insights for strategic planning around the concept of ‘responsible change’. The conclusions and can form a basis for organisational leaders to form a narrative and communications strategy that supports engagement with both internal and external stakeholders. Please contact us at info@flexorfail.org if you wish to be amongst a core group of innovative companies.

SWISSmag

HST Obchodní komora Švýcarsko – Česká republika

HST Handelskammer Schweiz – Tschechische Republik

HST Obchodní komora Švýcarsko – Česká republika podporuje hospodářské vztahy mezi Českou republikou a Švýcarskem, zprostředkovává kontakty, poskytuje informace a právní pomoc. HST sdružuje několik desítek firem působících na českém i švýcarském trhu. Svým členům zajišťuje platformu pro setkávání, výměnu kontaktů, informací a zkušeností při odborných seminářích, konferencích, společenských či sportovních akcích a nabízí možnost prezentace členů.

Die HST Handelskammer Schweiz – Tschechische Republik fördert wirtschaftliche Beziehungen zwischen der Tschechischen Republik und der Schweiz, vermittelt Kontakte, erteilt Informationen und gewährt Hilfe bei Rechtsfragen. Die HST überdacht mehrere Dutzend Firmen, die sowohl im tschechischen als auch im schweizerischen Markt tätig sind. Ihren Mitgliedern bietet die HST eine Plattform für das Begegnen, Kontakt-, Informations-, und Erfahrungsaustausch bei Fachseminaren, bei Konferenzen, Gesellschafts- und Sportevents und ermöglicht ihren Mitgliedern sich zu präsentieren.

Unsere Dienstleistungen:

Poskytované služby:

Poskytování informací a zajištění hospodářských analýz českého a švýcarského trhu Vyhledávání obchodních partnerů na obou trzích Exportní poradenství Servis pro členy

Networking Zastoupení na veletrzích Pořádání akcí ve spolupráci s Obchodní komorou Švýcarsko – Střední Evropa SEC, Switzerland Global Enterprise, státními institucemi a dalšími partnery

Erteilung von Informationen und Sicherstellung wirtschaftlicher Analysen des tschechischen und schweizerischen Markts Suche nach Handelspartnern in beiden Märkten Exportberatung Mitgliederservice

Předsednictvo HST | HST Kammervorstand Marek Procházka, PRK Partners s.r.o. Jiří Jirkovský, VDT Technology a.s. Rolf Ott, Schweizerische Botschaft Martin Puchwein, Novartis s.r.o. Jörg Krebs, Switzerland Tourism

Karel Klíma, Endress & Hauser s.r.o. Markéta Čapková, Alpiq Generation CZ s.r.o. Zuzana Řezníčková, Luxury Brand Management a.s. Radoslav Klepáč, BVV Brno a.s. Robin Turner, Roche s.r.o.

Seznam členů | Liste der Mitglieder • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

ABB s.r.o. ABRA Software a.s. Alpiq Energy SE Alpiq Generation (CZ), s.r.o. Amatic s.r.o. Aplis Online s.r.o. Art Lines s.r.o. Asten Hotels s.r.o. Auto*Mat A.Cavegn AG Bali Café Baumer s.r.o. Bednář Jakub Behr Bircher Cellpack BBC Czech s.r.o. BELIMO CZ Bendura Bank AG Beroun Golf Club Bílek Zdeněk Bohemia Properties, a.s. Bridge-it s.r.o. Bruder Lenka Bühler CZ s.r.o. Bystronic Czech Republic s.r.o. Caerus Investment Management (CZ) s.r.o. Carpiness s.r.o. CBRE Chateau Clara Futura Crowdberry s.r.o. Datalynx s.r.o. Dätwyler Sealing Technologies CZ s.r.o. Deloitte CZ Services s.r.o. Delta Electronics (Czech Republic), spol. s r.o. DORG trubní systémy s.r.o. Dormakaba Česko s.r.o. Dostál Ivo D-Ploy s.r.o.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Dynal s.r.o. Effenberger Julius Egon Zehnder Czech Republic, s.r.o. ekolo.cz s.r.o. Emil Frey ČR, s.r.o. Endress + Hauser Czech s.r.o. ERB I JAROCH I HÜGI EWOPHARMA, spol. s. r.o. Feintool System Parts Most s.r.o. Fincentrum & Swiss Life Select Finsterle Vladimír Florian & Partners AG GEBERIT, spol.s r.o. Geneva Consulting Finance s.r.o. goBespokie International GmbH Grubner Legal, adv. kancelář Hanuš Zbyněk Hedvea corporation s.r.o. Hermann Rudolf Hotel & Tourism Management Institute Cherif Kamel IMD Alumni Club INCA agency s.r.o. Ingenics s.r.o. Interhome s.r.o. Invest-Partners Wealth Management AG IQ Consultancy Jílková Radka John Peter JURA Czech s.r.o. Kabylová Ivana Kaffee Zermatt s.r.o. Karlovarské minerální vody a.s. Kartonie s.r.o. KOMPASS CZECH REPUBLIC a.s. Krumphanzlová Brigita Kubíček Jakub

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

• • La Cucina Italiana • Landsmann Bohumil • Language Help s.r.o. • Laufen CZ s.r.o. • Leankin s.r.o. • Lindt & Sprüngli (Czechia) s.r.o. • LISS a.s. • Lonza Biotec s.r.o. • LPK Invest Praha s.r.o. (À la Maison) • LUTO Automotive • Luxury Brand Management, a.s. • Malá Karolína, Mgr. • Marché Mövenpick • Matoušek Martin • Matthias Büchler Consulting • Swiss AG • Meier (Hak) Markéta • MKTI Business s.r.o. • MME Legal AG • Model Obaly a.s. • Hotel Mosaic House • MSC Czech Republic organizační • složka • myonic s.r.o. • Nadační fond Slunce pro všechny Nestlé Česko s.r.o. • Nobless Line s.r.o. • NOVARTIS s.r.o. • NOVOGEAR, spol. s.r.o. OM Consulting • Opero • PricewaterhouseCoopers • PRK Partners s.r.o., advokátní • kancelář PointPark Properties s.r.o. • • protechnik consulting s.r.o. • Quicktour s.r.o. • RELLOX s.r.o. • Rema systém a.s.

Networking Vertretung bei Messen Organisierung von Veranstaltungen in Zusammenarbeit mit der SEC Handelskammer Schweiz – Mitteleuropa, Switzerland Global Enterprise, mit staatlichen Institutionen und weiteren Partnern

Torben Emborg, Nestlé Česko s.r.o. Wolfgang Luber, ABB s.r.o. Jan Fabián, Schindler CZ Sarah Levy, Deloitte Ondřej Novotný, INOPAL s.r.o. Miroslav Řehounek, HST Arno Rolny, Rolny & Partner AG

Rentsch Legal Ricard & Bonette s.r.o. Rieter CZ s.r.o. Roche s.r.o. Rödl & Partner v.o.s. Rösler Praha spol. S.r.o. Rolny & Partner AG Rondo obaly s.r.o. Řehoř Miroslav Řehounek Miroslav Sazdov Rumen SFS Group CZ s.r.o. Schindler CZ a.s. Siemens s.r.o. SIKA CZ s.r.o. SLIM media s.r.o. Stadler Praha s.r.o. Stará Helena Stöcklin spol. s r. o. Strnad Stanislav Svaz lyžařů České republiky Swiss Cheese Swiss International Air Lines, Ltd. SWISS SERVICE Syngenta Czech s.r.o. Šafra & partneři s.r.o., advokátní kancelář Taconova Production, s.r.o. Teamconsult Tobacco Trading International Czechoslovakia spol. s.r.o. Trafag spol. s.r.o. TrustWorthy Investment UEPA advokáti s.r.o. Ultra Premium Brands - Central Europe s.r.o. Umbratec s.r.o. Unie ROSKA česká MS společnost z.s. Valíček Ivan VDT Technology a.s. Vega Tour Schweiz GmbH

• • • • • • • • • •

Veletrhy Brno a.s. Vetropack Moravia Glass VITRA koncept s.r.o. Vosolsobě Rita VÚTS, a.s. VYKRES s.r.o. Vyšehrad 2000 a.s. Ypsotec s.r.o. Zátiší Catering group a.s. ZUZAK Rechtsanwälte AG

Informace o členství na www.hst.cz. Roční členský příspěvek činí 5 000 CZK pro fyzické osoby, 14 000 CZK pro MSP a 20 000 CZK pro firmy s více než 100 zaměstnanci. Informationen über die Mitgliedschaft finden Sie auf www.hst.cz. Der Jahresbeitrag beträgt 5 000 CZK für Einzelpersonen, 14 000 CZK für KMUs und 20 000 CZK für Unternehmen mit mehr als 100 Angestellten. Kontakt: HST Obchodní komora Švýcarsko – Česká republika HST Handelskammer Schweiz – Tschechische Republik Jankovcova 1569/2c 170 00 Praha 7 Tel: +420 222 516 614 E-mail: info@hst.cz Web: www.hst.cz

Noví členové se představují

Neue Mitglieder stellen sich vor

Bali cafe

Bali cafe – tak se jmenuje nově otevřená kavárna, která se nedávno stala členem HST. Samotné jméno sice nezní moc švýcarsky ani česky, ve skutečnosti si však v kavárně můžete mimo jiné dát výborné švýcarské fondue nebo raclette. Je to především proto, že zakladatel kavárny je českého původu, ale celý život žil ve Švýcarsku. Bali cafe má originální a autentický interiér, který je všechen dovezený z Indonésie. Kavárna je zaměřená především na lidi, kteří rádi cestují a kteří se v takovém prostředí cítí dobře. Tato orientace je dána i bohatým a pravidelným programem cestovatelských přednášek. Tyto jsou v češtině, nově jsou plánovány též přednášky v angličtině. Kavárna má i inovativní systém, který pomáhá lidem, které cestování zajímá, se v kavárně seznámit. Plně vybavenou přednáškovou místnost nebo i celou kavárnu je možno si pronajmout pro akce všeho druhu. Kavárna se nachází nad Národním muzeem. Více se dočtete na www.balicafe.cz.

Bali cafe – so heisst das neu eröffnete Café, das vor kurzem Mitglied der HST geworden ist. Der Name allein tönt nicht sehr schweizerisch und auch nicht tschechisch, tatsächlich jedoch können Sie hier ausgezeichnetes Schweizer Fondue oder Raclette essen. Dies vor allem darum, weil der Gründer des Cafés tschechische Wurzeln hat, aber sein ganzes Leben in der Schweiz verbracht hat. Das Bali Café hat ein originelles und authentisches Interieur, das komplett aus Indonesien hergebracht wurde. Das Café ist vor allem ausgerichtet auf Leute, die gerne reisen und die sich in so einer Umgebung wohlfühlen. Diese Ausrichtung ist auch durch das reichhaltige und regelmässige Programm mit Reisevorträgen gegeben. Diese sind in tschechischer Sprache, neu sind aber auch Vorträge in Englisch geplant. Das Café verfügt auch über ein innovatives System, das den Leuten, die sich für Reisen interessieren, hilft, sich im Café kennenzulernen. Es ist möglich, den voll eingerichteten Vortragsraum oder das ganze Café für Anlässe jeglicher Art zu mieten. Das Café befindet sich oberhalb des Nationalmuseums. Mehr lesen Sie unter www.balicafe.cz.

Caerus Investment Management

Caerus je specializovaná, regulovaná, nezávislá investiční firma působící v oblasti private equity investic do komerčních realit založená v roce 2013 se sídlem v Curychu. Firma se specializuje na vytváření zakázkových regulovaných i neregulovaných realitních investičních fondů, které jsou přizpůsobené potřebám soukromých a institucionálních investorů. Firma spolupracuje s elitní klientelou skládající se z mezinárodních rodinných firem, švýcarských a německých penzijních fondů a privátních bank. Současně se soustředíme na centrální Evropu, kde můžeme zajistit nadprůměrné výnosy ve srovnání se západní Evropou. Naše aktivity rozvíjíme prostřednictvím pobočky v Londýně ve Velké Británii která je regulovaná FCA jako full-scope Alternative Investment Fund Manager (AIFM), a správu aktiv (asset management) provádíme z Prahy v České republice. Firma také nedávno spustila regulovanou platformu zastřešujícího fondu se sídlem v Lucembursku, která firmě Caerus umožňuje strukturovat investiční nástroje podle specifických požadavků investorů. www.caerus.im

Caerus ist eine spezialisierte, regulierte unabhängige Investitionsfirma mit Hauptsitz in Zürich, die 2013 gegründet wurde und im Bereich von Private Equity Investitionen in kommerzielle Immobilien tätig ist. Das Unternehmen hat sich auf die Schaffung von maßgeschneiderten regulierten und nicht regulierten Investmentfonds spezialisiert, die auf die Bedürfnisse privater und institutioneller Anleger zugeschnitten sind. Die Firma arbeitet mit einem elitären Kundenstamm, der sich aus internationalen Family Offices, schweizerischen und deutschen Pensionskassen und Privatbanken zusammensetzt. Aktuell konzentrieren wir uns auf Zentraleuropa, wo wir im Vergleich zu Westeuropa überdurchschnittliche Renditen erzielen können. Unser Geschäft betreiben wir über eine regulierte Filiale in London in Grossbritannien, die von der FCA (der britischen Finanzaufsichtsbehörde) als Alternative Investment Fund Manager (AIFM) zugelassen ist. Ausserdem wird das Asset Management von Prag in der Tschechischen Republik aus geführt. Das Unternehmen hat kürzlich eine regulierte Fonds-Plattform mit Sitz in Luxemburg auf den Markt gebracht, welche es Caerus ermöglicht, Fondsvehikel gemäss spezifischen Anlegeranforderungen zu strukturieren. www.caerus.im

D-ploy

D-Ploy

D-ploy je poskytovatelem IT služeb se sídlem ve Švýcarsku a pobočkami v Evropě a USA. Od roku 2003 budujeme komplexní kompetence ve všech oblastech IT infrastruktury. Máme široké portfolio technických a poradenských služeb, které jsme postupně získali díky realizovaným zákaznickým projektům. Náš přístup k poskytování těch nejlepších řešení je silně založen na našich znalostech sektoru, průmyslových standardů, osvědčených postupů a dlouholetých technických zkušenostech. Osvědčené a ISO certifikované procesy jsou základem všech našich služeb. D-ploy věří ve vytvořené hodnoty nejen poskytováním IT řešení a služeb, ale i tím, že je o krok napřed, aby pomohl zákazníkovi uspět. www.d-ploy.ch

D-ploy ist Anbieter von IT-Dienstleistungen mit Hauptsitz in der Schweiz und Niederlassungen in Europa und USA. Seit 2003 haben wir umfassende Kompetenzen in allen Bereichen der IT Infrastruktur aufgebaut. Wir verfügen über ein breites Portfolio an technischen und beratenden Dienstleistungen, das wir durch die Arbeit an mehreren Services und Projekten entwickelt haben. Die Bereitstellung der besten Lösungen für die Kunden basiert stark auf unserem Wissen hinsichtlich Industriestandards, Best Practices und unserer langjährigen Erfahrung. Jeder Kunde kann vom Integrierten Managementsystem profitieren, nach dem unser Unternehmen lebt. Die bewährten und ISO-zertifizierten Prozesse sind die Grundlage all unserer Dienstleistungen. D-ploy glaubt an die Schaffung von Mehrwert für den Kunden, indem es nicht nur IT-Lösungen und -Services bereitstellt, sondern auch die zusätzliche Meile geht, um den Kunden zum Erfolg zu verhelfen. www.d-ploy.ch

Jakub Kubíček

Mezinárodní hudební festival Bach for All je jediný festival v ČR, který se zaměřuje na Bachovu hudbu, a to i v moderním podání. Třetí ročník hostí jména jako Jiří Stivín, Karel Košárek či Jaroslav Tůma. Na koncerty se můžete těšit až do třicátého září, kdy bude uvedena Velká mše h moll. V rámci festivalu proběhne i koncert studentů Pražské konzervatoře. Tématem letošního festivalu je „Bach, knížata a král". Vychází z období Bachova života, kdy působil ve službách aristokracie. Bach for All patří mezi jeden z mála festivalů na světě, který se zaměřuje na hudbu tohoto světového velikána nejen v klasické, ale i moderní podobě. I proto ho podporují takové instituce, jako je německá ambasáda, společnost Mastercard nebo kardinál Dominik Duka. Vstupenky na koncerty si můžete koupit na webu www.bachforall.cz.

Das internationale Musikfestival Bach for All list das einzige Festival in der tschechischen Republik, das sich mit der Musik von Bach, aber in moderner Interpretation, befasst. Im dritten Jahrgang sind Namen wir Jiří Stivín, Karel Košárek oder Jaroslav Tůma zu Gast. Auf die Konzerte können Sie sich noch bis zum 13. September freuen, wenn die grosse Messe in h-moll aufgeführt wird. Im Rahmen des Festivals findet auch ein Konzert von Studenten des Pragers Konservatoriums statt. Thema des diesjährigen Festivals ist „Bach, Fürsten und König“. Es widmet sich der Zeit von Bach’s Leben als er im Dienst der Aristokratie stand. Bach for All gehört zu den wenigen Festivals auf der Welt, die sich der Musik dieses Meisters nicht nur in klassischer, sondern auch moderner Weise widmet. Auch aus diesem Grunde unterstützen es Institutionen wie die deutsche Botschaft, Mastercard oder Kardinal Dominik Duka. Eintrittskarten zu den Konzerten können Sie kaufen auf www.bachforall.cz.

SWISSmag

Teamconsult

Teamconsult působí na českém trhu od roku 1993 (www.teamconsult.cz) jako jeden z vedoucích personálních poradců v České a Slovenské republice. Již 25 let se specializuje na přímé vyhledávání odborných a vedoucích pracovníků pro investory z německy mluvících oblastí. Krom češtiny a angličtiny ovládají všichni zaměstnanci Teamconsultu také plynně němčinu. Na Praze 8 a v Bratislavě jej zastupují další 4 poradci, každý z nich se specifickým zaměřením na branži. Teamconsult má zastoupení v 30 zemích světa v rámci Glasford Int. (www.glasford.com) Již více než 10 let nabízí Teamconsult i outplacement servis a reprezentuje přitom globálního lídra na trhu Career Star Group. www.careerstargroup.com

Seit 1993 ist Teamconsult (www.teamconsult.cz) als einer der führenden Personalberater in der CR und SR tätig. Somit seit 25 Jahren spezialisiert auf die Direktsuche von Fach- und Führungskräften für Investoren aus dem deutschsprachigen Raum. Neben Tschechisch und Englisch sprechen alle Mitarbeiter von Teamconsult auch fliessend Deutsch. In Prag sind 8 und in Bratislava weitere 4 Berater tätig, ein Jeder mit eigenem Branchenschwerpunkt. International ist Teamconsult in 30 Ländern weltweit über Glasford Int. (www.glasford.com) vertreten Seit mehr als 10 Jahren bietet Teamconsult auch Outplacement Dienstleistungen an und repräsentiert hierbei den globalen Marktführer Career Star Group. www.careerstargroup.com

Marché International

Švýcarský provozovatel mezinárodní sítě restaurací Marché International pokračuje ve své evropské expanzi a otevřel tři nové restaurace v neveřejné části Terminálu 1 a Terminálu 2 na Letišti Václava Havla Praha. Cestující mohou navštívit restauraci Marché Mövenpick Pasta & Salad nebo koncept Zigolini Caffé & Bar. Třetí pobočka Marché International se nachází v bezpečnostní zóně Terminálu 2. Jde o největší koncept restaurace Marché Mövenpick s volným výběrem čerstvých surovin a nejširší nabídkou pokrmů. Největším lákadlem je vegetariánská část, kde si zákazníci mohou vybrat z nabídky čerstvých salátů nebo si nakombinovat vegetariánskou porci podle svých vlastních chutí a preferencí. V nabídce je také čerstvá domácí pizza a pochoutky z grilu. Cestujícím je k rovněž dispozici snídaňový bufet a nabídka čerstvých džusů, čajů a výběrové kávy. www.marche-int.com

Der Schweizer Betreiber der internationalen Restaurant-Kette Marché International setzt seine Expansion in Europa fort und hat drei neue Restaurants im nicht öffentlichen Bereich von Terminal 1 und Terminal 2 am Flughafen Vaclav Havel Prag eröffnet. Die Reisenden können das Marché Mövenpick Pasta & Salad Restaurant oder das Konzept Zigolini Caffé & Bar besuchen. Die dritte Filiale des Marché International befindet sich in der Sicherheitszone des Terminals 2. Es handelt sich um das grösste Konzept des Restaurants Marché Mövenpick mit Selbstbedienung von frischen Zutaten und dem breitesten Angebot an Gerichten. Die grösste Versuchung ist der vegetarische Teil, wo die Kunden aus dem Angebot an frischen Salaten aussuchen oder selber die vegetarischen Portionen je nach Geschmack und Vorliebe kombinieren können. Im Angebot sind auch frische hausgemachte Pizza und Spezialitäten vom Grill. Den Reisenden stehen ausserdem ein Frühstücksbuffet und eine Auswahl an frischen Säften, Tee und Kaffee zur Verfügung. www.marche-int.com

RICARD & BONETTE

automotive travel design Ricard & Bonette navrhuje a organizuje zážitkové řidičské vyjížďky a túry v České republice, Švýcarsku a jinde v Evropě pro náročné cestovatele a milovníky aut. Úspěšnost a kouzlo řidičských akcí Ricard & Bonette spočívá v kombinaci důkladně vybraných a otestovaných cest a silnic v řidičsky nejatraktivnějších lokalitách Evropy, s širokou nabídkou supersportovních vozů poslední generace. Toto spojení tvoří hlavní DNA projektů Ricard & Bonette. Ať už chcete otestovat svoje řidičské schopnosti v horských průsmycích, preferujete rychlou jízdu na závodních okruzích, nebo máte chuť na adrenalinový zážitek na ledovém jezeře, portfolio projektů Ricard & Bonette toto všechno zahrnuje. Součástí výletů Ricard & Bonette je ubytování v neobyčejných, pečlivě vybraných hotelích a pestré gurmánské zážitky. Většina skupinových akcí navíc zahrnuje doplňkové aktivity, prohlídky zajímavých míst a VIP vstup na řadu společenských událostí, nejen těch automobilových. Agentura každoročně připravuje několik akcí s pevným termínem konání, které jsou otevřeny pro limitovaný počet zájemců. Zároveň realizuje na míru šité túry pro automobilky a korporátní klientelu. www.ricardbonette.com

automotive travel design Ricard & Bonette plant und organisiert Erlebnisreisen und Roadtouren in der Tschechischen Republik, der Schweiz und anderswo in Europa für anspruchsvolle Reisende und Autoliebhaber. Der Erfolg und die Faszination der Autoreisen von Ricard & Bonette beruht auf der Kombination von sorgfältig ausgewählten und getesteten Routen und Strassen in den für Autofahrer attraktivsten Regionen Europas mit einer vielseitigen Auswahl an Super-Sportwagen der neuesten Generation. Diese Kombination bildet die wichtigste DNA des Projektes Ricard & Bonette. Egal, ob Sie Ihre Fahrtüchtigkeit auf Alpenpassstrassen testen wollen, ob Sie eine schnelle Fahrt auf einer Rennstrecke vorziehen oder ein Abenteuer auf einem Eis-See, im Portfolio von Ricard & Bonette finden sich alle Möglichkeiten. Zu den Reisen mit Ricard & Bonette gehören auch Übernachtungen in ungewöhnlichen, sorgfältig ausgewählten Hotels und vielseitige gastronomische Erlebnisse. Die meisten der Gruppenreisen umfassen ausserdem Begleitprogramme, Besichtigungen von interessanten Orten und VIP Eintritte zu einer Reihe von gesellschaftlichen Ereignissen, nicht nur Automobil-Veranstaltungen. Die Agentur bereitet jedes Jahr mehrere Reisen mit festen Terminen vor, die einer begrenzten Anzahl Interessenten zur Verfügung stehen. Gleichzeitig können auch für Automobilklubs und Firmenkunden Reisen nach Mass angeboten werden. www.ricardbonette.com

PhDr. Rita Vosolsobě-Schianchi

Dr.phil. Rita Vosolsobě-Schianchi

PhDr. Rita Vosolsobě-Schianchi se narodila v roce 1944 v Curychu. Roku 1969 se provdala za akademického malíře Tomáše Vosolsobě. Po ukončení studia na Karlově univerzitě pracovala na švýcarském velvyslanectví, přeložila několik divadelních her, odbornou literaturu a učila mnoho let němčinu. V r. 1982 se manželé přestěhovali do Švýcarska. Mimořádná švýcarská krajina brzy zanesla do obrazů jejího muže nesmírně zářivé barvy. Po malířově úmrtí se snažila o uchování jeho díla a založila za podpory právníka v roce 2013 Nadační fond Tomáše Vosolsobě a o 4 roky později otevřela v královském městečku Velvary Galerii Tomáš Vosolsobě (GTV). V galerii se obměňují výstavy jak s obrazy jejího muže, tak jiných umělců z Čech i zahraničí. Zvláštním zaměřením galerie je zpřístupnit svět barev dětem. Kontakt na GTV: nám. Krále Vladislava, 273 24 Velvary, tel. +420 728 771 636, e-mail rita.vosolsobe@seznam.cz

Dr.phil. Rita Vosolsobě-Schianchi wurde 1944 in Zürich (CH) geboren. 1969 heiratete sie den tschechischen Kunstmaler Tomáš Vosolsobě. Nach ihrem Abschluss an der Karlsuniversität in Prag arbeitete sie an der Schweizer Botschaft, übersetzte mehrere Theaterstücke, Fachliteratur und unterrichtete viele Jahre Deutsch. 1982 zog das Ehepaar in die Schweiz, und die außergewöhnliche Schweizer Landschaft bewirkte, dass bald strahlend leuchtende Farben in Bildern ihres Ehemanns überhand nahmen. Nach des Künstlers Tod bemühte Rita Vosolsobě sich, sein Werk zu erhalten. Sie gründete 2013 mit Hilfe eines Anwaltes den Stiftungsfonds Tomáš Vosolsobě und eröffnete vier Jahre später in der königlichen Stadt Velvary die Galerie Tomáš Vosolsobě (GTV). Die Galerie stellt alternierend Arbeiten ihres Mannes und Werke anderer Künstler aus der Tschechischen Republik und dem Ausland aus. Ein besonderes Anliegen der Galerie ist es, Kindern die Welt der Farben näher zu bringen. Kontakt zu GTV: nám. Krále Vladislava, 273 24 Velvary, Tel. +420 728 771 636, E-Mail rita.vosolsobe@seznam.cz

Chateau Clara Futura Jen kousek za Prahou, ale stále v dosahu MHD, objevíte kouzelné místo – zámecký hotel Chateau Clara Futura****, který se rozkládá v rozlehlém parku v Dolních Břežanech. Jeho historie se datuje od konce 16. století. Zámek byl po rozsáhlé rekonstrukci přestavěn na 4* hotel, aby v listopadu loňského roku otevřel své brány a přivítal první návštěvníky. V hotelu najdete celkem 40 pokojů, každý z nich je luxusně zařízený včetně technických vychytávek. Mimochodem, právě na Chateau Clara Futura musí být svatba opravdu nezapomenutelná. Vzhledem k tomu, že hotel patří arcibiskupství, můžete uspořádat církevní obřad ve zrenovované kapli svaté Máří Magdaleny, ovšem možný je také civilní obřad třeba uprostřed překrásné zahrady v altánku. Restauraci šéfuje Michal Keštefran, který se postará o vaše chuťové pohárky a připraví nezapomenutelný zážitek. Vychází přitom ze zkušeností ze stáží ve Francii i v londýnské michelinské restauraci Kitchen W8.

Zdeněk Bílek Zdeněk Bílek je dlouholetým členem HST a po 25 letech aktivní práce pro společnost Sika CZ s.r.o. se rozhodl využít nabídky stát se senior partnerem v rámci švýcarské skupiny Infoteam Sales Process Consulting AG, jejíž metodika je v kombinaci s jeho zkušenostmi unikátní příležitostí k vylepšení prodejního procesu. Více na www.zdenekbilek.cz. Jako ambasador České manažerské asociace a v rámci regionálního klubu Morava organizuje akce spojené s jejím posláním. Působí na rozvíjení odborných schopností manažerů i na posilování etiky podnikání. Moderuje také vlastní hodinový interaktivní workshop „Cesta k úspěchu“, který je založen na zábavné konfrontaci účastníků se sedmi tezemi, které navazují na: „Motivace, znalost cíle, prostředí a vytvoření správných vztahů jsou základní předpoklady k dosažení úspěchu.“

Chateau Clara Futura Nur ein Stück hinter Prag, aber immer noch im Einzugsgebiet der öffentlichen Verkehrsbetriebe entdecken Sie einen zauberhaften Ort – das Schlosshotel „Chateau Clara Futura****“, das im weitläufigen Park von Dolní Břežany liegt. Seine Geschichte datiert zurück bis Ende des 16. Jahrhunderts. Das Schloss wurde nach umfangreicher Renovierung zu einem 4* Hotel umgebaut, das im November vergangenen Jahres seine Tore öffnete und die ersten Gäste begrüsste. Im Hotel finden Sie insgesamt 40 Zimmer, jedes ist luxuriös eingerichtet und mit allen technischen Vorrichtungen ausgestattet. Übrigens, eine Hochzeit im Chateau Clara Futura muss wirklich unvergesslich sein. Da das Hotel dem Erzbistum gehört, können kirchliche Trauungen vollzogen werden in der renovierten Kapelle St. Maria Magdalena, weltliche Trauungen sind auch möglich im Pavillon inmitten des wunderschönen Parks. Das Restaurant wird vom Chef Michal Keštefran geführt, der sich um Ihre Gaumenfreuden kümmert und Ihnen ein unvergessliches Erlebnis bereitet. Er kann auf Erfahrungen zurückgreifen, die er während Aufenthalten in Frankreich und im Londoner Michelin Restaurant Kitchen W8 gewonnen hat.

Zdeněk Bílek Zdeněk Bílek ist langjähriges HST Mitglied und hat sich nach 25 Jahren aktiver Arbeit bei der Firma Sika CZ s.r.o. entschieden, das Angebot anzunehmen Senior Partner zu werden innerhalb der Schweizer Gruppe Infoteam Sales Process Consulting AG, deren Methodik und Erfahrungen einzigartige Gelegenheiten bieten für die Verbesserung von Verkaufsprozessen – mehr unter www.zdenekbilek.cz. Als Botschafter der Tschechischen Manager Vereinigung (ČMA) und im Rahmen des regionalen Klubs von Mähren organisiert Z. Bílek Veranstaltungen im Zusammenhang mit seiner Mission. Er hilft, die beruflichen Fähigkeiten der Manager zu entwickeln und die Geschäftsethik zu stärken. Er veranstaltet auch seinen eigenen interaktiven einstündigen Workshop "Der Weg zum Erfolg", der auf einer unterhaltsamen Konfrontation der Teilnehmer mit sieben Thesen basiert: „Motivation, Kenntnis des Ziels, des Umfeldes und der Aufbau von richtigen Beziehungen sind entscheidend für den Erfolg.“

SWISSmag 70

Členové aktuálně:

Mitglieder aktuell:

Konference ČMA (Česká manažerská asociace)

Konferenz von ČMA (Tschechische Management Vereinigung)

3. dubna se konala konference k tématu „The Czech Republic as part of the global economy: challenges ahead“. HST byla partnerem události. Řečníky a účastníky této události byli vedoucí mezinárodní manažeři, kteří v Česku pracují. Z našich členů se zúčastnili Luis Sergio Castro z firmy Laufen CZ a Alessandro Pasquale z firmy Mattoni.

Am 3. April fand eine Konferenz zum Thema „The Czech Republic as part of the global economy: challenges ahead“ statt. HST war Partner der Veranstaltung. Redner und Teilnehmer der Panel Diskussion waren führende internationale Manager, die in der Tschechischen Republik arbeiten. Von unseren Mitgliedern nahmen Luis Sergio Castro von Laufen CZ und Alessandro Pasquale von Mattoni teil.

Manager of the year 2018 ČMA vybírá ročně (tentokrát už po 26.) manažera/ku roku. Tento rok, 25. dubna, byl tento titul propůjčen Tanje Vainio, generální ředitelce společnosti ABB pro Českou republiku a Slovensko. Tanja Vainio je jednou z nejúspěšnějších manažerek v Česku. Srdečně jí gratulujeme k tomuto vyznamenání!

Manager of the year 2018 ČMA wählt alljährlich (dieses Jahr bereits zum 26. Mal) den “Manager of the year”. Dieses Jahr, am 25. April wurde dieser Titel Tanja Vainio, CEO von ABB Czech Republic und Slowak Republic verliehen. Tanja Vainio ist eine der erfolgreichsten Geschäftsfrauen in Tschechien. Wir gratulieren ihr herzlich zu dieser Auszeichnung!

Návštěvy švýcarských firem

Firmenbesuche

V 1. polovině roku 2019 jsme měli příležitost zúčastnit se spolu se švýcarským velvyslancem, panem Dominikem Furglerem, návštěv různých švýcarských firem. Takovéto návštěvy přímo na místě jsou vždy velmi informativní. Je působivé vidět, co všechno naši členové dokázali. Firma Model Obaly má v České republice čtyři závody. My jsme navštívili působivý závod v Nymburku. Pan Šulc, Operation Manager, nás provedl provozem. Model je v Čechách jedničkou mezi firmami zabývajícími se obaly. Rozmanitost a kvalita produktů je opravdu ohromující. Další firma, bez jejíchž produktů bychom se těžko obešli, je technologický koncern Bühler. Navštívili jsme jak jejich pražskou centrálu, kde nás přivítal GM Thomas Widmer a jeho tým, tak výrobní závod v Žamberku. Tím nás provedl Jiří Appeltauer, pyšný GM tohoto ukázkového závodu! Obrovské jsou tovární haly Rieteru v Ústí nad Orlicí, kterými nás provedl GM Jan Lustyk. Koncern na výrobu strojů pro předení z Winterthuru slaví tento rok své 25leté výročí v České republice. Rieter CZ je s 600 zaměstnanci nejdůležitějším zaměstnavatelem v regionu. CEO Torben Emborg si povolal celý svůj tým, aby nám představil produktovou paletu Nestlé, a dozvěděli jsme se také spoustu zajímavostí z historie firmy i z aktuální výroby. Návštěva u ABB Vestec připomínala cestu do budoucnosti, protože právě tam je zákaznické školící centrum ovládání robotů. Prohlídka komentovaná Tanjou Vainio, Country Manager Director ABB v České republice, a jejími spolupracovníky v oblasti robotiky byla velice zajímavá.

Im 1. Halbjahr 2019 hatten wir Gelegenheit, mit dem Schweizer Botschafter, Herrn Dominik Furgler diverse HST-Firmen zu besuchen. Solche Besuche vor Ort sind sehr aufschlussreich. Es ist beeindruckend zu sehen, was unsere Mitglieder leisten. Die Firma Model Obaly hat 4 Standorte in Tschechien. Wir besuchten die beeindruckende Produktionsstätte in Nymburk. Herr Šulc, Operation Manager, führte uns durch den Betrieb. Unter den Verpackungsfirmen ist Model Nummer 1 in der Tschechischen Republik. Die Vielfalt und Qualität der Verpackungen sind verblüffend. Eine weitere Firma, ohne deren Produkte wir wohl kaum auskommen könnten, ist der Technologiekonzern Bühler. Wir besuchten sowohl die Zentrale in Prag, wo wir von Thomas Widmer, dem GM und seinem Team begrüsst wurden als auch die Maschinenfabrik in Žamberk. Dort führte uns Jiří Appeltauer, GM durch seinen Vorzeigebetrieb! Riesig sind die Fabrikhallen von Rieter in Ústí nad Orlicí, durch die uns der GM, Jan Lustyk führt. Der Textilmaschinenkonzern aus Winterthur feiert dieses Jahr sein 25jähriges Jubiläum in Tschechien. Rieter CZ ist mit 600 Angestellten der wichtigste Arbeitgeber der Region. Um die ganze Produktepalette von Nestlé zu präsentieren bot der CEO, Torben Emborg sein ganzes Team auf, und wir erfuhren viel Interessantes über die Geschichte der Firma und über Aktuelles. Fast wie eine Reise in die Zukunft mutete der Besuch bei ABB Vestec an, wo Kunden für die Bedienung von Robotern geschult werden. Interessant waren die Ausführungen von Tanja Vainio, Country Managing Director und Ihren Mitarbeitern/Fachleuten auf dem Gebiet der Robotic.

Hotel OLDINN – perla v srdci Českého Krumlova

Hotel OLDINN – eine Perle mitten von Český Krumlov

Do památkově chráněného Českého Krumlova se většina hostů vydává proto, aby se mohli obklopit autentickou atmosférou pestré historie. Proč se tedy neubytovat přímo ve středověkém centru, ale zároveň v komfortu hotelu, který nabízí klid a soukromí individuálním hostům? Už při svém příjezdu přímo v hotelu OLDINN načerpáte mnoho zajímavých informací o městě. Rozsáhlá rekonstrukce totiž citlivě zachovala zajímavé útržky z historie tří budov tvořících dnes hotel, která sahá téměř 600 let do minulosti. V jedné z nich byly například během renovace objeveny renesanční stropy a nástěnné malby ze 16. století s výjevy z díla Proměny římského básníka Ovidia. Hotel nabízí pokoje v moderním stylu respektujícím charakter památky s moderním vybavením, jako je wi-fi, televize nebo klimatizace. Hostům je k dispozici také wellness v blízkém Hotelu Růže. Ubytování zahrnuje bufetovou snídani a je možné jej rezervovat také v rámci speciálních nabídek. Všem nadšeným cestovatelům je na míru ušitý balíček „Zůstaňte déle – objevte více!“. Pokud si totiž uděláte více času, kromě prohlídky samotného města můžete stihnout také výlet na Lipno nebo Hochficht a užít si jachting nebo golf. www.hoteloldinn.cz

In die denkmalgeschützte Stadt Český Krumlov reisen die meisten Gäste, um sich mit der authentischen Atmosphäre der vielseitigen Geschichte zu umgeben. Warum also nicht auch direkt im mittelalterlichen Zentrum übernachten und gleichzeitig den Komfort eines Hotels geniessen, das dem individuellen Reisenden Ruhe und Privatsphäre bietet? Bereits bei der Ankunft im Hotel OLDINN lernen Sie viel Spannendes über die Stadt. Die umfassende Renovation hat nämlich interessante Ausschnitte aus der fast sechshundertjährigen Geschichte der drei Gebäude, die das heutige Hotel bilden, sorgfältig erhalten. Im einen der Häuser wurde zum Beispiel eine Renaissancedecke entdeckt und Wandmalereien aus dem 16. Jahrhundert mit Szenen aus dem Werk Metamorphosen des römischen Dichters Ovid. Das Hotel bietet Zimmer im modernen Stil, die den Charakter des Denkmals respektieren und mit einer modernen Einrichtung kombinieren, wie Wi-Fi, TV oder Klimaanlage. Den Gästen steht ausserdem im nahegelegenen Hotel Růže das Wellness zur Verfügung. Die Übernachtung beinhaltet Frühstücksbuffet und dazu können auch spezielle Wünsche bestellt werden. Das Package „Länger bleiben – mehr entdecken!“ ist auf alle begeisterten Gäste zugeschnitten. Wenn Sie sich mehr Zeit nehmen, können Sie neben einer Stadtrundfahrt auch einen Ausflug nach Lipno oder Hochficht machen und Segeln oder Golf spielen. www.hoteloldinn.cz

Akce HST Návštěva studentů magisterského programu Business Administration z Vysoké školy v Bernu

HST Anlässe několik projektů, na nichž pro členské firmy HST pracovali.

Vždy nás těší, když můžeme blíže poznat členy HST a jejich aktivity. V tomto případě to platí obzvlášť, jelikož nás Jakub Ditrich z firmy e-kolo.cz pozval na testovací jízdu na elektrokolech. Ve čtvrtek 20. června jsme se po práci sešli v showroomu na Praze 4 v Krči, vybrali si svá elek-

6. Švýcarský den v Praze Tato událost v Městské knihovně v Praze, která již 6. rokem zahajuje letní sezonu, opět přilákala mnoho návštěvníků. Zájemci proudili v sobotu 13. dubna během celého dne do přednáškového sálu a měli možnost si nabrat podrobné informační brožurky pro naplánování své příští dovolené ve Švýcarsku. Nejvíce návštěvníků přišlo především za všestrannými přednáškami ve většinou plně obsazeném sále. Atraktivními tématy jsou vždy horolezectví, lanovky, horské túry a železnice. Jako každý rok byli partnery akce Interhome a čokolády Lindt. Tento rok vystavila svoje umělecké hedvábné

einige Projekte vermitteln, die sie für HST-Mitglieds-Firmen bearbeiteten.

Seit einigen Jahren kommt jeweils im Frühling eine Master-Klasse der Fachhochschule Bern nach Prag. Sie haben eine Partnerschaft mit der CZU (Czech University of Life Sciences Prague). Im Rahmen dieser Reise kommt es auch immer zu einem Treffen mit der HST, und wir stellen unsere Tätigkeiten vor. Wir konnten den Studenten auch

Již několik let vždy na jaře přijíždí do Prahy třída studentů magisterského programu z Vysoké školy v Bernu. Ta má za partnerskou školu ČZÚ (Česká zemědělská univerzita v Praze). V rámci této návštěvy pořádáme setkání s HST, na kterém představujeme naši činnost. Studentům jsme také zprostředkovali

Výlet na e-kole s piknikem

Besuch der Master Students Business Administration der Berner Fachhochschule

trokola a vydali se na nádherný cca. 28kilometrový výlet, objevovali skryté cesty na Praze 4 a 5, prosvištěli kolem aut na Barrandovském mostě a udělali si pauzu na romantický piknik v Prokopském údolí. Kdo nebyl, propásl hodně. Ale u firmy e-kolo. cz si můžete vyzkoušet a zakoupit elektrokola kdykoliv!

E-Bike Radausflug mit Picknick

šátky i Brigita Krumphanzlová, Dana Seidlová „Pirátka“ podepisovala svoji knížku „Švýcarské etudy“ a zlatým hřebem večera byl koncert Jana Řepky, který potěšil hosty především svými českými interpretacemi písní známého švýcarského trubadúra Maniho Mattera.

6. Schweizer Tag in Prag

Es ist uns immer eine Freude, unsere HST-Mitglieder und deren Aktivitäten näher kennenzulernen. In diesem Falle ganz besonders, denn Jakub Ditrich von E-Kolo.cz lud uns zu einer Testfahrt auf Elektro-Fahrrädern ein. Am Donnerstag, 20. Juni nach der Arbeit trafen wir uns im Showroom in Prag 4-Krč, wählten unsere Fahrräder aus und machten uns auf einen wunderschönen Ausflug von ca. 28 km, entdeckten versteckte Routen

Dieser Anlass, der schon seit sechs Jahren zum Auftakt der Sommersaison in der Stadtbibliothek in Prag stattfindet, erfreut sich grosser Beliebtheit. Am Samstag, 13. April strömten den ganzen Tag über Interessierte dorthin und deckten sich mit ausführlichen Informations-Broschüren ein, um ihren nächsten Schweizer Urlaub zu planen. Vor allem aber wurden die vielseitigen Vorträge im meist voll besetzten Saal besucht. Immer attraktiv sind Themen wie Bergsteigen, Seilbahnen, Wandern und Bahnfahren. Wie jedes Jahr waren Interhome und Lindt Schokolade Partner des Anlasses. Dieses Jahr hat auch Brigita Krumphanzlová ihre kunst

in Prag 4 und 5, brausten am Verkehr vorbei über die Barrandov-Brücke und machten Rast zu einem romantischen Picknick im Šárka-Tal. Wer nicht dabei war, hat etwas verpasst. Aber bei E-kolo. cz kann man immer elektrische Fahrräder testen und erstehen!

vollen Seidenschals ausgestellt, Dana Seidlová „Pirátka“ signierte ihr Buch „Švýcarské etudy“, und den krönenden Abschluss bildete das Konzert von Jan Řepka, der die Besucher v.a. mit seinen tschechischen Interpretationen der Lieder des bekannten Schweizer Troubadours Mani Matter erfreute.

SWISSmag

Seminář ve spolupráci s IMD: „Family Business: Responsibility of ownership and leadership“

Seminar in Zusammenarbeit mit IMD: „Family Business: Responsibility of ownership and leadership“

Dá se říci, že tento seminář konaný 17. března v Operu byl pokračováním loňského semináře. Švýcarská profesorka

Denise H. Kenyon-Rouvinez tentokrát mluvila k další problematice majitelů rodinných firem a osvětlila rozdíly mezi rodinnými podniky a velkými koncerny. Na závěr se mezi téměř 50 přítomnými hosty rozpoutala zajímavá diskuze.

Neformální setkání s Martinem Puchweinem, Novartis Country Managerem pro Českou republiku a jednatelem Novartis s.r.o.

jako například nákup, IT, správu nemovitostí, personální a finanční oddělení. Děkujeme panu Puchweinovi, že nám byl tento večer k dispozici, a je nám ctí, že je členem představenstva HST.

Informelles Treffen mit Martin Puchwein, Novartis Country Manager für die Tschechische Republik und geschäftsführender Direktor von Novartis s.r.o.

Všichni uvítali možnost poznat osobně nového Country Managera a ředitele firmy Novartis s.r.o. V listopadu 2018 vystřídal dosavadní jednatelku a členku představenstva HST Tubu Albayrak. A tak se spoustu členů HST sešlo v prostorách právní kanceláře PRK, aby se dozvěděli o tom, jaké úkoly na pana Puchweina čekají. V další řadě účastníky zajímal koncept Novartis Global Service Centra, které bylo v roce 2014 otevřeno v Praze jako jedno z pěti na celém světě. Jeho úkolem je starat se o centrální služby v rámci koncernu

Networking for professional women – Interiors for work and home Již po třetí se konala tato networkingová akce, kterou jsme tentokrát organizovali s francouzskou, hispánskou a italskou obchodní komorou. Téměř sto dam přijalo velkorysé pozvání do interiérového obchodu À la Maison a New Living Centra na Praze 5.

Quasi eine Fortsetzung des letztjährigen Seminares war der Anlass vom 17. März im Opero. Die Schweizer IMD Professorin, Denise H. KenyonRouvinez sprach diesmal zu einer weiteren Problematik von Inhabern von Familienfirmen und beleuchtete die Unterschiede zwischen Familien firmen und Grossunternehmen. Im Anschluss entwickelte sich eine spannende Diskussion unter den gut 50 Abendgästen.

Sehr willkommen war die Gelegenheit, den neuen Country Manager und Direktor von Novartis Tschechien persönlich kennenzulernen. Er hatte im November 2018 die bisherige Stelleninhaberin und Mitglied des HSTVorstandes Tuba Albayrak abgelöst. Und so fanden sich viele HSTMitglieder in den Räumlichkeiten der Anwaltskanzlei PRK ein, um zu erfahren, welche Aufgaben auf Herrn Puchwein zukommen. Ausserdem interessierte das Konzept des Novartis Hosté absolvovali prohlídku výstavních prostor této rozsáhlé budovy a získali spoustu inspirace na stylové vybavení svých kanceláří i domovů. Všichni se také radovali z přítomnosti (téměř jediného!) mužského účastníka tohoto večera, známého fotografa a portrétisty Jadrana Šetlíka. Firma Jura prezentovala nejnovější modely svých kávovarů a Nestlé k tomu nabídlo prémiovou čokoládu Orion.

Networking for professional women – Interiors for work and home Bereits zum 3. Mal fand dieser Networking Anlass, den wir diesmal mit der französischen, hispanischen und italienischen Kammer organisierten, statt. Fast hundert Damen folgten der grosszügigen Einladung des Innendekorations-Geschäftes „A la Maison“ und dem New Living Center in Prag 5. Die Gäste wurden durch die Ausstellungs-Räume des weitläufigen Gebäudes geführt und erhielten vielfäl-

Global Service Center, das 2014 in Prag als eines von 5 solcher Zentren weltweit gegründet wurde für zentrale Konzerndienste wie Einkauf, IT, Immobilienmanagement, Personalund Rechnungswesen. Wir danken Herrn Puchwein, dass er für diesen Abend zur Verfügung stand, und es ist uns eine Freude, dass er neu auch Vorstandsmitglied der HST ist.

tige Inspirationen, um sowohl Büros wie auch Wohnräume geschmackvoll einzurichten. Alle freuten sich ausserdem über die Anwesenheit des (fast einzigen!) männlichen Gastes des Abends, dem bekannten Fotografen und Porträtisten Jadran Šetlík. Jura präsentierte seine neusten Kaffeemaschinen-Modelle und servierte Kaffee und Nestle bot erstklassige Orion-Schokolade dazu an.

1. Novoroční filmový večer

1. Neujahrs – Filmabend

sphäre, wurden vorzüglich bewirtet und sahen schlussendlich einen herrlichen, traditionellen tschechischen Spielfilm. Auch im Jahr 2020 steht dieser Anlass auf dem Programm, dann hoffentlich mit einer Vorpremiere als Highlight!

Večer ve Šternberském paláci

Abend im Palais Sternberg

Švýcarský ředitel sbírky starých mistrů Národní galerie, Dr. phil. Marius Winzeler, nás pozval na komentovanou prohlídku Šternberského paláce, ještě než byl pro veřejnost kvůli renovaci uzavřen. Účastníky nadchla nejen velkolepá díla a úžasné prostory, ale i velice zajímavá a poučná prohlídka. Nádherný jarní večer na Pražském hradě jsme zakončili komorním sólovým koncertem loutnisty Jana Krejči v kavárně Šternberského paláce.

Der Schweizer Direktor der Sammlung alter Meister der Nationalgalerie, Dr. phil. Marius Winzeler, lud uns zu einer geführten Besichtigung des Palais Sternberg ein, bevor dieses wegen Renovierungsarbeiten für die Öffentlichkeit geschlossen wurde. Die Teilnehmer waren begeistert nicht nur von den grossartigen Werken und den wunderschönen Räumen, aber auch von der sehr interessanten und spannend gestalteten Führung.

Der wunderbare Frühlingsabend auf der Prager Burg wurde abgerundet durch ein stimmungsvolles Solo konzert des Lautenspielers Jan Krejča im Café des Sternberg Palais.

ve spolupráci s Febiofestem, FČOK, CCHC a NCCC Na oslavu nového roku 2019 jsme zavedli nový formát akce: kino-večer. Ten jsme zorganizovali spolu s dalšími komorami, francouzskou, hispánskou a holandskou, a také ve spolupráci s Febiofestem, filmovou a televizní firmou, která již 26 let pořádá jeden z nejvýznamnějších českých filmových festivalů.

Své luxusní prostory na Pražském hradě nám na tento 1. filmový večer propůjčil Lobkovický palác, a tak si mohlo 100 hostů užívat úžasné atmosféry, nechat se zlákat vybranými lahůdkami a zhlédnout veselý a tradiční český film. I v roce 2020 je tato událost opět na programu, tentokrát ale doufáme, že zlatým hřebem večera bude předpremiéra!

in Zusammenarbeit mit Febiofest, FČOK, CCHC a NCCC Zum Auftakt des Jahres 2019 führten wir ein neues Format ein, einen Kinoabend, den wir mit weiteren Handelskammern, der französischen, hispanischen und der niederländischen organisierten und ausserdem mit Febiofest, der Film- und TV-Firma, die seit 26 Jahren eines der grössten Filmfestivals Tschechiens durchführt. Für diesen 1. Filmabend stellte das Lobkowicz Palais auf der Prager Burg seine luxuriösen Räumlichkeiten zur Verfügung, und so kamen 100 Gäste in den Genuss einer ganz speziellen Atmo-

Regiontour Brno

Pozemky výstaviště v Brně znají členové HST především díky Mezinárodnímu veletrhu strojírenství konanému každoročně v říjnu. Výstaviště Brno, které je mimochodem historicky nejstarším členem HST, má ale samozřejmě v portfoliu i další atraktivní veletrhy. A tak se Schweiz Tourismus zúčastnil od 17. do 20. ledna 2019 turistického veletrhu Regiontour. Vedle již tradiční podpory od Swiss Cheese se mu tentokrát dostalo i podpory od firmy Zermatt Kaffee a díky tomu se Schweiz Tourismus prezentoval na atraktivním stánku vedle dalších turismových kanceláří, kde propagoval Švýcarsko jako turistickou destinaci.

Das Messegelände von Brünn kennen die HST-Mitglieder hauptsächlich wegen der Internationalen Maschinenbaumesse im Oktober. Aber natürlich hat die Messe Brno, die übrigens das historisch älteste HST-Mitglied überhaupt ist, auch andere attraktive Messen im Portfolio. Und so nahm Schweiz Tourismus vom 17. – 20.1.2019 an der Tourismus Messe Regiontour teil. Unterstützt wie jedes Jahr von Swiss Cheese und diesmal auch von Zermatt Kaffee betreibt Schweiz Tourismus einen attraktiven Stand mitten unter anderen Tourismus-Anbietern und wirbt für das Ferienland Schweiz.

SWISSmag

Švýcarsko-francouzské rodinné odpoledne Další akce, která se stala tradicí: již potřetí jsme se spolu s Francouzskou obchodní komorou FČOK zúčastnili rodinného dne Prahy 7 na pozemku pražského Výstaviště. Vedle Schweiz Tourismu jste na našem stánku mohli

Švýcarské jaro v Třeboni Jaro bez Švýcarského dne na hlavním náměstí Třeboně je už nepředstavitelné, alespoň podle zástupkyně Nordic Walking. A jinak to nevidí ani ostatní vystavovatelé a návštěvníci, kteří se tento rok zúčastnili již 7. ročníku této akce. Na stáncích byly k dispozici informační materiály k dovolené ve Švýcarsku od Schweiz Tourismu a Quicktour. Stánky s noži Victorinox, švýcarskými sýry, raclettem a čokoládou a kávou pražírny Zermatt Rösterei se těšily vysoké návštěvnosti celý den. V Domě Štěpánka Netolického čekala bohatá nabídka přednášek a filmů a ve foyer byly vystavené hedvábné šátky paní Brigity Krumphanzlové. Hlavní atrakcí

vidět ještě Interhome a Zermatt Rösterei. Krom toho vystavoval Dojáček (partner firmy Emil Frey) svoji kolekci Citroënů. Interhome nabídl hlavní cenu do naší soutěže, a to týdenní pobyt v apartmánu v Davosu. Tento den nabídl zážitky opravdu pro všechny, velké i malé!

byla tento rok opět Doris Windlin, která uprostřed náměstí připravovala sýr v obrovském měděném kotli, tak jak se to dělá na salaších ve švýcarských Alpách. Všichni se už těší na 8. ročník konaný 25. dubna 2020!

Výstava historických plakátů Švýcarska I tento rok jsme měli možnost využít jedinečných prostor Prague Gallery of Bathrooms firmy Laufen CZ na výstavu. Tento rok bylo po celý měsíc k vidění 24 krásných historických plakátů turistických destinací, které měly na začátku 20. století přilákat hosty. Výstava byla 4. dubna slavnostně zahájena vernisáží. Děkujeme firmě Laufen za jejich velkorysou podporu.

Ausstellung historischer Plakate der Schweiz Auch dieses Jahr hatten wir Gelegenheit, die einzigartigen Räume der Prague Gallery of Bathrooms der Firma Laufen CZ für eine Ausstellung zu nutzen. Dieses Schweizer Jahr waren während eines Monats 24 wunderschöne historische Plakate von Feriendestinationen zu sehen, die anfangs des 20. Jahrhunderts Gäste anlocken sollten. Die Ausstellung wurde am 4. April mit einer Vernissage feierlich eröffnet. Wir danken der Firma Laufen für ihre grosszügige Unterstützung.

Schweiz-Französischer Familiennachmittag Ein weiterer Anlass, der eine Tradition geworden ist: bereits zum 3. Mal nahmen wir zusammen mit der Französischen Handelskammer FČOK am Familientag von Prag 7 auf dem Ausstellungsgelände von Výstaviště

Schweizer Frühling in Třeboň Frühling ohne Schweizer Tag auf dem Stadtplatz von Třeboň sei unvorstellbar, meinte Markéta Matušíková von Nordic Walking. Und so geht es wohl allen Ausstellern und Besuchern, die dieses Jahr bereits zum 7. Mal an dem Anlass teilnahmen. An den Marktständen gab es Informationsmaterial für Ferien in der Schweiz von Schweiz Tourismus und Quicktour. Die Stände mit Victorinox Messern, Schweizer Käse, Raclette, Schokolade und Kaffee der Zermatt Rösterei wurden den ganzen Tag über belagert. Im Dům Štěpánka Netolického gab es ein reichhaltiges Angebot an Vorträgen und Filmen, und

teil. Nebst Schweiz Tourismus teilten sich den Schweizer Stand Interhome und Zermatt Rösterei. Ausserdem stellte Dojáček (Partner der Firma Emil Frey) seine Citroën Autokollektion aus. Interhome offerierte dieses Jahr wiederum den Hauptgewinn unseres Wettbewerbes, einen einwöchigen Aufenthalt in einer Ferienwohnung in Davos. An diesem Tag kamen alle, Gross und Klein auf ihre Rechnung!

im Foyer waren die kunstvollen Seidenschals von Brigita Krumphanzlová zu bewundern. Hauptattraktion war dieses Jahr bestimmt Doris Windlin, die mitten auf dem Platz im riesigen Kupferkessel Käse zubereitete wie auf einem Maiensäss in den Schweizer Alpen.

Business Forum 2019 jsme organizovali ve spolupráci s IMD Alumni Club Czech Republic Das Business Forum 2019 organisierten wir in Zusammenarbeit mit IMD Alumni Club Czech Republic

Profesor Arturo Bris je profesorem financí na IMD Lausanne (International Institute for Management Development) Professor Arturo Bris ist Professor für Finanzen an der IMD Lausanne (International Institute for Management Development)

Jiří Jirkovský, viceprezident HST, a Ondřej Novotný, prezident Alumni Clubu IMD, uvedli Business Forum Jiří Jirkovský, Vizepräsident HST und Ondřej Novotný, Präsident Alumni Club IMD eröffneten das Business Forum

Téměř 60 osob navštívilo tuto akci v Experience Centru PwC na Praze 4 Fast 60 Personen besuchten den Anlass im Experience Center von PwC in Prag 4

Panelové diskuze se účastnili: Robin Turner, Roche, Martin Pejša, Creative Dock, Francesco Ugliano, Adecco

Business Forum 2019: Flex or Fail – are you ready? Na letošním Business Foru, které jsme pořádali ve spolupráci s Alumni Clubem IMD Lausanne, vystoupil profesor Arturo Bris z IMD a debatoval o nových formách spolupráce a vývoje na trhu práce, které se nebudou týkat pouze firem a poskytovatelů práce, ale především zaměstnanců. Pracovní svět se mění rychle: technologie a automatizace na jedné straně, vylepšení zdravotního systému a z toho plynoucí delší očekávaná délka života na straně druhé vedou ke změnám na trhu práce. Budoucí generace budou vykonávat práci, která dnes ještě neexistuje. Profesor Bris před nedávnem k tomuto tématu vydal knihu, kterou všichni účastníci této akce obdrželi jako dárek. Navazující panelové diskuze se zúčastnili Robin Turner, GM Roche CZ, Martin Pejša, zakladatel a GM Creative Docku, a Francesco Ugliano, CFO společnosti Adecco, a mluvili o svých částečně velmi odlišných přístupech. Většina z téměř 50 účastníků se také chopila slova a zúčastnila se diskuze. Toto téma zajímalo všechny účastníky. Večer dále pokračoval zaujatými hovory při drobném občerstvení v Experience Centru, které nám PwC Praha laskavě poskytlo k dispozici.

Business Forum 2019: Flex or Fail – are you ready? Am diesjährigen Business Forum, zu dem wir in Zusammenarbeit mit dem Alumni Club von IMD Lausanne einluden, trat Professor Arturo Bris von IMD auf und debattierte über neue Formen der Zusammenarbeit und Entwicklungen auf dem Arbeitsmarkt, die nicht nur die Firmen und Arbeitgeber, sondern v.a. auch die Arbeitnehmer betreffen. Die Arbeitswelt verändert sich schnell: Technologien und Automatisierungen einerseits, Verbesserungen im Gesundheitswesen und die daraus erfolgende längere Lebenserwartung andererseits führen zu Veränderungen auf dem Arbeitsmarkt. Zukünftige Generationen werden Arbeiten ausführen, die heute noch gar nicht existieren. Professor Bris hat zu diesem Thema vor kurzem ein Buch veröffentlicht, das alle Teilnehmer des Anlasses geschenkt bekamen. An der anschliessenden Paneldiskussion nahmen Robin Turner, GM von Roche CZ, Martin Pejša, Gründer und GM von Creative Dock und Francesco Ugliano CFO von Adecco teil und erläuterten ihre sehr unterschiedlichen Standpunkte. Viele der gut fünfzig Teilnehmer ergriffen ebenfalls das Wort und beteiligten sich an der Diskussion. Zu diesem Thema fühlten sich alle angesprochen. Mit angeregten Gesprächen und bei kleinen Erfrischungen klang der Abend im Experience Center, das uns freundlicherweise von PwC Prag zur Verfügung gestellt wurde, aus.

An der Panel-Diskussion nahmen teil: Robin Turner, Roche, Martin Pejša, Creative Dock, Francesco Ugliano, Adecco

Networking navazující na konferenci Networking im Anschluss an die Konferenz

Všichni účastníci obdrželi nejnovější knihu profesora Artura Brise: Flex of Fail Alle Teilnehmer erhielten das neuste Buch von Professor Arturo Bris: Flex of Fail

SWISSmag

8. Česko-švýcarský golfový turnaj Již podruhé se konal náš turnaj na hřišti golfového klubu Beroun. I tentokrát byl turnaj vyprodaný. Někteří členové HST využili příležitosti zformovat firemní flighty nebo pozvali své obchodní partnery. Už od půl osmé ráno byla hostům servírována vydatná snídaně a voňavá káva od Zermatt Rösterei. Také Jura CZ předvedla svůj kávovar a servírovala kávu na posilnění. Zatímco hráči absolvovali náročné hřiště, nehráči trénovali na Driving Range pod vedením golfového trenéra. I ti měli na konci možnost vyzkoušet si svoje nově nabyté umění a zúčastnit se svého turnaje. Další atrakcí byly testovací jízdy exkluzivním sportovním vozem BMW i8 Roadster, které nabídla agentura Ricard & Bonette pořádající exkluzivní zájezdy pro nadšence do automobilů. Během odpoledních hodin si hosté mohli odpočinout na terase a užít si výborný oběd. Krom toho bylo možné ochutnat ještě spoustu dalších dobrot od našich partnerů: osvěžující vodu od Aqua Angels, povzbuzující letní drink od Fassbindu namíchaného z Vieil Abricot a toniku u 10. jamky, švýcarská vína, neodolatelné pralinky Lindor, praktický snack ve formě křupavých oplatek Kambly a pro milovníky doutníků Davidoff připravila ochutnávku TTI. Hlavním partnerem letošního golfového turnaje byla Bendura Bank z Lichtenštejnska, která je dlouholetým členem HST. Při vyhlašování vítězů poděkoval prezident představenstva HST Marek Procházka přítomnému panu Ivanu Melayovi z Bendura Bank, řediteli pro centrální Evropu, za velkorysou podporu, a dále také dalším partnerům jako Šafra&Partner nebo Schweiz Tourismu a především regionu Davos Klosters, který nabídl hlavní cenu do letošní tomboly – třídenní pobyt ve čtyřhvězdičkovém golfovém hotelu Waldhuus v Davosu. Velkorysé dárky nabídlo mimo jiné i interiérové studio À la Maison.

8. Tschechisch-schweizerisches Golfturnier Bereits zum 2. Mal fand unser Turnier auf dem Golfplatz von Beroun statt. Auch diesmal war das Turnier ausverkauft. Einige HST-Mitglieder nahmen die Gelegenheit wahr und formierten einen Firmen-Flight oder luden ihre Geschäftspartner zum Turnier ein. Bereits ab halb acht Uhr morgens wurden die Spieler mit einem kräftigenden Frühstück und wohlduftendem Kaffee von der Zermatt Rösterei begrüsst. Auch Jura CZ baute ihre Kaffeemaschine auf und servierte Kaffee zur Stärkung. Während die Golfer den anspruchsvollen Golfparcours absolvierten, übten die Nicht-Spieler auf der Driving Range unter der Anleitung des Golf-Trainers. Auch sie hatten zum Abschluss Gelegenheit, ihr Können bei einem Wettwerb zu zeigen. Eine weitere Attraktion waren die Testfahrten mit einem exklusiven BMW i8 Roadster Sportwagen, offeriert von der Agentur Ricard & Bonette, die exklusive Reisen für Autoliebhaber anbietet. Während der Nachmittagsstunden fanden sich die Teilnehmer auf der Terrasse ein und genossen ein wunderbar zubereitetes Mittagessen. Ausserdem gab es von unseren Partnern viele Köstlichkeiten zu degustieren: erfrischendes Wasser von Aqua Angels, einen aufmunternden Sommerdrink von Fassbind gemischt aus Vieil Abricot und Tonic beim Loch Nr. 10, Schweizer Wein, unwiderstehliche Lindor-Kugeln, ein praktischer Snack in Form von knusprigen Kambly-Waffeln und für Liebhaber Davidoff Zigarren von TTI. Hauptpartner des diesjährigen Golfturniers war die Bendura Bank von Liechtenstein, die seit einigen Jahren Mitglied der HST ist. Bei der Siegerehrung dankte der Präsident der HST, Marek Procházka dem anwesenden Herrn Ivan Melay von Bendura Bank, Direktor Central Europe für die grosszügige Unterstützung, und auch weiteren Partnern wie Šafra&Partner oder Schweiz Tourismus und insbesondere der Region Davos-Klosters, die den Hauptgewinn für die diesjährige Tombola offerierte: einen dreitägigen Aufenthalt im 4*Golfhotel Waldhuus Davos. Grosszügige Geschenke überreichte ausserdem das Innendekorations-Studio A la maison.

12 flightů se zúčastnilo našeho golfového turnaje. Na fotce flight ABB 12 Flights nahmen an unserem Golf-Turnier teil. Im Bild der Flight von ABB

Dobrá atmosféra vládla na hřišti i mezi hráči Gute Atmosphäre auf dem Platz und bei den Spielern

Golfová akademie: nehráči se zúčastnili své první golfové lekce Golfakademie: Nicht-Spieler bekommen eine 1. Golflektion Marek Procházka děkuje sponzorům za podporu letošního turnaje, především Bendura Bance jako hlavnímu partnerovi, a Michal Tůma z Beroun Golfclubu moderuje předávání cen Marek Procházka dankt den Sponsoren, v.a. Bendura Bank als Hauptpartner für die Unterstützung am diesjährigen Turnier, und Michal Tůma vom Beroun Golfclub moderiert die Preisverleihung

Alena Koukalová předává hlavní výhru (třídenní pobyt ve čtyřhvězdičkovém golfovém hotelu Waldhuus v Davosu) Alena Koukalová überreicht den Hauptgewinn (dreitägiger Aufenthalt im 4*Golfhotel Waldhuus Davos)

S tímto sportovním autem Ricard & Bonette se mohli účastníci turnaje vydat na testovací jízdy Mit diesem Sportwagen von Ricard & Bonette konnten die Teilnehmer Testfahrten unternehmen

Letní koncert na rezidenci švýcarského velvyslanectví Přivítání hostitele: velvyslanec Dominik Furgler a jeho žena Hayam Begrüssung durch die Gastgeber: Herr Botschafter Dominik Furgler und seine Frau Hayam

Hosté si večer užili v nádherné zahradě rezidence velvyslanectví Die Gäste geniessen den Abend im wunderschönen Garten der Residenz des Botschafters

Vystoupení smyčcového souboru MLP pod širým nebem

Ivan Švýcarský, mistr houslař, nám vypráví o svém (uměleckém) řemeslu

Auftritt des Streichorchesters MLP unter freiem Himmel

Ivan Švýcarský, Geigenbauer gibt uns Einblick in sein (Kunst-)handwerk

Zlatým hřebem koktejlu byly molekulární dezerty připravené kuchaři firmy Vyšehrad 2000 Höhepunkt des Cocktails waren die molekularen Desserts zubereitet von den Köchen von Vyšehrad 2000

Brány své rezidence otevřel této kulturní akci švýcarský velvyslanec v Praze, pan Dominik Furgler, a spolu se svojí partnerkou Hayam přivítal hosty letního koncertu. Téměř 50 přátel hudby si nenechalo ujít tuto příležitost, jelikož je členům HST již z mnoha jiných akcí známo, že komorní soubor Musica Lucis Praga nabízí na svých koncertech skvělé hudební zážitky. A virtuózní hudebníci opět nezklamali! Nabídli všestranný program a hráli díla významných skladatelů, jako je Mozart, Boccherini, Brahms, Strauss, Gershwin až po chytlavé melodie Beatles. Koncertu se také zúčastnil jeden významný host: Ivan Švýcarský. Pozvali jsme ho nejen kvůli jeho jménu, ale především proto, že je mistr houslař. Jeho dílna, v níž nástroje staví i restauruje, je v Praze, ale několik let pracoval ve Švýcarsku, v La Chaux-de-Fonds. Během koncertu nám povídal o historii houslí a o svém řemesle. To, že se přesně při začátku koncertu přehnala nad Prahou 6 bouřka, nebylo žádnou závadou. Akustika byla i v útrobách rezidence výborná. A když dozněl poslední tón, vysvitlo na zahradě zase sluníčko, a tak si hosté mohli užít skvělý koktejl pod širým nebem, který připravil a naservíroval Vyšehrad 2000. Velký dík patří panu a paní Mentzlovým z Belima, sponzorům tohoto koncertu, a samozřejmě panu a paní Furglerovým za jejich pohostinnost.

Sommerkonzert auf der Residenz der Schweizer Botschaft Für diesen kulturellen Anlass öffnete der Schweizer Botschafter in Prag, Herr Dominik Furgler seine Residenz und hiess zusammen mit seiner Gattin Hayam die Gäste des Sommerkonzertes willkommen. Fast 50 Musikfreunde liessen sich diese Gelegenheit nicht nehmen, denn es ist den HST Mitgliedern von vielen anderen Anlässen her bekannt, dass das Kammerorchester Musica Lucis Praga wunderbare Werke darbietet an seinen Konzerten. Und die virtuosen Musiker enttäuschten nicht! Sie boten ein vielfältiges Programm und spielten von Mozart, Boccherini, Brahms, Strauss, Gershwin bis hin zu Beatles eingängige Melodien. Ein ganz besonderer Gast nahm ausserdem am Konzert teil: Ivan Švýcarský. Nicht nur wegen seines Namens haben wir ihn eingeladen, sondern vor allem weil er Geigenbauer ist. Seine Werkstatt, wo er Instrumente baut und auch renoviert, ist in Prag, aber er hat einige Jahre in der Schweiz, in La Chaux-de-Fonds gearbeitet. Über die Geschichte des Geigenbaus und über sein Handwerk hat er uns während des Konzerts berichtet. Dass sich übrigens genau zum Konzertbeginn ein Gewitter über Prag 6 entlud, war nicht weiter schlimm. Die Akustik war auch im Innern der Residenz gut. Und als der letzte Ton verklungen war, schien im Garten wieder die Sonne, und die Gäste genossen einen hervorragenden Cocktail unter freiem Himmel, zubereitet und serviert von Vyšehrad 2000. Ein grosses Dankeschön gebührt Herrn und Frau Mentzl von Belimo, den Sponsoren des Konzertes, und natürlich Herrn und Frau Furgler für Ihre Gastfreundschaft.

Sponzor koncertu, firma Belimo, připravila pro každého hosta dárkovou tašku s CD Der Sponsor des Konzerts, die Firma Belimo überreichte jedem Gast eine Geschenktasche mit CD

SWISSmag

Členské shromáždění a Swiss Business Cocktail Opero, místo konání letošního 22. členského shromáždění HST, bylo založeno, aby pokrokovým podnikatelům a firmám nabízelo základnu pro jejich práci a společenské akce v srdci Prahy. Tedy ideální místo pro naše shromáždění a následný koktejl. Zúčastnilo se téměř osmdesát členů a hostů. Marek Procházka, prezident HST, je pozdravil a hned na začátku shromáždění předal slovo panu Dominiku Furglerovi, švýcarskému velvyslanci v Praze. Ten pochválil vynikající vztahy mezi Švýcarskem a Českou republikou a vysvětlil, že hlavním úkolem velvyslanectví je tyto vztahy utužovat a reprezentovat Švýcarsko na politické, ekonomické a společenské úrovni. Přítomna byla nová česká velvyslankyně v Bernu, paní Kateřina Fialková, která se své role ujala v srpnu 2019. Pan Procházka moderoval celé shromáždění s pomocí paní Aleny Koukalové, jednatelky HST, a společně informovali o roce 2018 a plánech pro rok 2019. Obchodní plán stejně jako roční uzávěrka 2018 byly shromážděním přijaty. HST také poděkovalo a rozloučilo se s odstupujícími členy kontrolního orgánu, pány Jaroslavem Mitášem a Rudolfem Rentschem, kteří tuto funkci dlouhá léta vykonávali. Jako nový kontrolní orgán byli zvoleni: Jiří Koval z firmy PwC Audit a Dušan Marek z firmy Rödl & Partner Audit. Poprvé byly také udělovány HST diplomy. Vyznamenány byly firmy BVV, Schindler CZ, Alpiq CZ, Endress+Hauser, Rödl & Partner, Deloitte a Belimo za jejich aktivní podporu HST při různých příležitostech. Potom vystoupil speciální host večera: paní Monika Rühl, jednatelka Economiesuisse. Tato zastřešující organizace, která zastupuje více než 100 000 švýcarských firem ze všech branží a regionů, je vnímána jako spojující článek mezi politikou, ekonomií a společností. Paní Rühl mluvila k tématu „Co potřebuje švýcarská ekonomie ke svému úspěchu“. Po oficiální části si všichni přítomní užili zbytek skvělého večera v sále a na dvoře, se známými, ale i novými členy HST při nenuceném hovoru. Zmínit bychom chtěli naše partnery, kteří tuto akci umožnili: Alpiq Generation, Belimo, Endress+Partner a Marché Mövenpick. Výborný přípitek servíroval Vyšehrad 2000, další partneři z řad našich členů rozmazlovali hosty svými produkty: čokoláda Lindt, káva od Jura a Zermatt Rösterei, ovocné destiláty Fassbind, švýcarské víno, islandská voda od Aqua Angels a krásně vonící dárky od À la Maison. Znalci umění obdivovali vystavené obrazy Rumena Sazdova. K výborné atmosféře dále přispělo jazzové trio Ježžž. Všem, kteří pomohli zorganizovat tuto důležitou a oblíbenou akci, tímto srdečně děkujeme!

Mitgliederversammlung und Swiss Business Cocktail Opero, der Austragungsort der diesjährigen 22. Mitgliederversammlung der HST, wurde gegründet, um fortschrittlichen Profis und Unternehmern eine Basis für ihre Arbeit und gesellschaftlichen Anlässe im Herzen von Prag anzubieten. Der ideale Ort also auch für unsere Versammlung und den anschliessenden Cocktail. Es fanden sich fast achtzig Mitglieder und Gäste ein. Sie wurden von Marek Procházka, Präsident der HST, begrüsst, der zum Auftakt das Wort gleich Herrn Dominik Furgler, Schweizer Botschafter in Prag weitergab. Dieser rühmte die ausgezeichneten Beziehungen zwischen der Schweiz und der tschechischen Republik und erklärte, dass die Hauptaufgabe der Botschaft sei, diese Beziehungen zu unterhalten und die Schweiz auf politischer, wirtschaftlicher und gesellschaftlicher Ebene zu präsentieren. Ebenfalls anwesend war die designierte tschechische Botschafterin in Bern, Frau Kateřina Fialková, die ab August 2019 ihre Stelle antritt. Herr Procházka führte dann durch die Versammlung und unterstützt von Frau Alena Koukalová, Geschäftsführerin der HST, berichteten sie gemeinsam über das Geschäftsjahr 2018 und über die Pläne für 2019. Der Geschäftsbericht sowie auch die Jahresrechnung 2018 wurden von der Versammlung angenommen. Die abtretenden langjährigen Mitglieder der Kontrollstelle, Herr Jaroslav Mitáš und Herr Rudolf Rentsch wurden dankend verabschiedet und als neue Kontrolleure wurden gewählt: Jiří Koval von PwC Audit und Dušan Marek von Rödl&Partner Audit.

Marek Procházka, prezident HST, pozdravil členské shromáždění Marek Procházka, Präsident der HST begrüsst die Generalversammlung

Originální prostory Opera se pro naši akci skvěle hodily Die originellen Räumlichkeiten von Opero eignen sich hervorragend für unseren Anlass

Hostující řečník Monika Rühl z Economiesuisse mluví ke členům Gastrednerin Monika Rühl von Economiesuisse spricht vor den Mitgliedern

Nově zvolený člen představenstva HST: Ondřej Novotný Neu gewähltes HSTVorstandsmitglied: Ondřej Novotný

Díky podpoře Belima zahrálo jazzové trio Ježžž Dank der Unterstützung von Belimo spielte das Jazztrio Ježžž

Zum ersten Mal wurden HST Diplome verliehen. Geehrt wurden die Firmen BVV, Schindler CZ, Alpiq CZ, Endress+Hauser, Rödl&Partner, Deloitte und Belimo für ihre aktive Unterstützung der HST in vielerlei Hinsicht. Anschliessend trat der Spezialgast des Abends aufs Podium: Frau Monika Rühl, geschäftsführende Direktorin von Economiesuisse. Dieser Dachverband, der rund 100 000 Schweizer Unternehmen aus allen Branchen und Regionen vertritt, gilt als Bindeglied zwischen Politik, Wirtschaft und Gesellschaft. Frau Rühl sprach zum Thema: „Was braucht die Schweizer Wirtschaft, um erfolgreich zu sein“. Nach dem offiziellen Teil genossen die Anwesenden den wunderbaren Abend im Saal und im Innenhof, um mit altbekannten, aber auch mit neuen HSTMitgliedern ungezwungene Gespräche zu führen. Zu erwähnen sind die Partner, die diesen Anlass überhaupt ermöglicht haben: Alpiq Generation, Belimo, Endress+Partner und Marché Mövenpick. Der vorzügliche Cocktail wurde von Vyšehrad 2000 serviert, weitere Partner aus den Reihen unserer Mitglieder verwöhnten die Gäste mit Ihren Produkten: Lindt Schokolade, Kaffee von Jura und von der Zermatt Rösterei, Obstbranntweine von Fassbind, Schweizer Wein, isländisches Wasser von Aqua Angels und wohlduftende Geschenke von À la Maison. Kunstkenner würdigten die ausgestellten Bilder von Rumen Sazdov. Zur wunderbaren Atmosphäre hat ausserdem das Jazztrio Ježžž beigetragen. Allen die geholfen haben, diesen wichtigen und beliebten Anlass zu organisieren, sei an dieser Stelle herzlich gedankt!

Při Swiss Business Cocktailu bylo možné ochutnat různé švýcarské speciality

Skupinové foto 22. členského shromáždění z 29. 5. 2019

Beim Swiss Business Cocktail gab es zahlreiche Schweizer Spezialitäten zu degustieren

Gruppenbild der 22. Mitgliederversammlung vom 29.5.2019

Připravované akce

Geplante Veranstaltungen

19. září

Premium Swiss Brand: Fassbind Warehouse #1, Praha

19. September Premium Swiss Brand: Fassbind Warehouse #1, Praha

26. září

Speed Business Meeting Boutique Hotel Jalta, Praha

26. September Speed Business Meeting Boutique Hotel Jalta, Praha

5. října Swiss Food Festival Praha

5. Oktober Swiss Food Festival Prag

1.–3. října Business Innovation Week ve spolupráci s českým velvyslanectvím a s CzechInvest Curych, Švýcarsko

1.–3. Oktober Business Innovation Week in Zusammen-arbeit mit der tschechischen Botschaft und mit CzechInvest Zürich, Schweiz

7.–11. října

7.–11. Oktober

Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně

Internationale Maschinenbaumesse Brünn

8. října Swiss Business Breakfast Holiday Inn Brno

8. Oktober Swiss Business Breakfast Holiday Inn Brno

15. října

Networking for Professional Women Art & Event Gallery Černá labuť

15. Oktober Networking for Professional Women Art & Event Gallery Černá labuť

16. října

Komentovaná prohlídka výstavy Alberta Giacomettiho Veletržní palác, Praha

16. Oktober Führung durch die Ausstellung von Alberto Giacometti Veletržní palác, Prag

7. listopadu

Pracovní snídaně ve spolupráci s Deloitte CZ Deloitte CZ, Praha

7. November Business Breakfast bei Deloitte CZ Deloitte CZ, Prag

12. listopadu Workshop ve spolupráci s D-Ploy „Optimalizace IT služby“ Regus, Nilehouse 14. listopadu Seminář ve spolupráci s IMD „Automotive“ Praha 2. prosince

Vánoční mše

10. prosince Vánoční večírek Kaiserštejnský palác

12. November Workshop in Zusammenarbeit mit D-Ploy „Optimierung von IT Dienstleistungen“ Regus, Nilehouse Seminar in Zusammenarbeit mit IMD „Automotive“ 14. November Prag 2. Dezember

Weihnachtsmesse

10. Dezember Weihnachts-Abendessen Kaiserstein Palais

HANDELSKAMMER SCHWEIZ – SLOWAKISCHE REPUBLIK

SWISSmag

Švýcarsko 2020 Jarní vlakový výlet s vínem

Swiss Evening 2019 Členovia a priatelia Švajčiarsko-slovenskej obchodnej komory sa stretli 12. júna 2019 v reštaurácii Hrad na tradičnom podujatí Swiss Evening. Zoznámili sa s novými členmi HSSR, ochutnali špeciality šéfkuchára a to všetko pri príjemných melódiách Smooth saxofónu Júliusa Illésa. Partnerom podujatia boli značky Peugeot a Citroën. Mitglieder und Freunde der Handelskammer Schweiz Slowakische Republik kamen am 12. Juni 2019 im Restaurant Hrad zur traditionellen Veranstaltung Swiss Evening zusammen. Die Gäste lernten neue HSSR Mitglieder kennen, kosteten Spezialitäten des Chefkochs und das alles begleitet von angenehmen Melodien des Smooth Saxofons von Július Illés. Partner der Veranstaltung waren die Marken Peugeot und Citroën.

Vydejte se od soboty 6. června do úterý 9. června na prodloužený víkend do země mistrů světa v železničním cestování. Navštivte nejkrásnější horské železnice světa, okoštujte místní „dobře utajovaný poklad“ v podobě švýcarského vína, navštivte vinice ze seznamu UNESCO, ochutnejte sýry i čokoládu. Průvodcem vám bude Petr Čermák, autor tří úspěšných švýcarských bedekrů. Akce je organizována pro členy HSSR, ale vítáni jsou i členové české HST! Objednávejte na hssr@hssr.sk co nejdříve!

Die Schweiz 2020 Frühlingsausflug im Zug mit Wein Lassen Sie sich von Samstag 6. Juni bis Dienstag 9. Juni für ein verlängertes Wochenende ins Land der Weltmeister der Eisenbahnfahrten einladen. Sie werden die weltweit schönsten Bergbahnen fahren, den örtlichen „gut geheim gehaltenen Schatz“ in Form des Schweizer Wein kosten, UNESCO-gelistete Weinberge besichtigen sowie Käse und Schokolade auf der Zunge verschmelzen lassen. Begleiten wird Sie Petr Čermák, der Autor von drei erfolgreichen Schweizer Reiseführern. Die Aktion wird für HSSR Mitglieder organisiert, willkommen sind aber auch Mitglieder der tschechischen HST! Buchen Sie sich möglichst schnell Ihren Platz unter hssr@hssr.sk.

Noví členovia Švajčiarsko-slovenskej obchodnej komory Neue Mitglieder der Handelskammer Schweiz – Slowakische Republik

ERNI (Slovakia) s.r.o. V ERNI veríme v pozitívny vplyv švajčiarskeho softvérového inžinierstva na vytváranie unikátnej hodnoty pre zákazníkov. Naši klienti profitujú z poradenských služieb, popredných technológií a efektívnych riešení na mieru. Od založenia našej spoločnosti vo Švajčiarsku v roku 1994, hrá kľúčovú úlohu tímové zdieľanie know-how a zameranie sa na ekonomicky spoľahlivé technické riešenia, ktoré sú základom úspešných softvérových projektov.

Čo pripravujeme

ERNI ist überzeugt, dass sich mit Swiss Software Engineering Mehrwert für Kunden schaffen lässt. Unsere Kunden profitieren von methodenbasierten Consulting Services, partnerorientierten Technologie-Services und kostenbewussten Delivery-Services. Seit der Gründung im Jahre 1994 in der Schweiz spielen der Austausch von Know-how, um eine gemeinsame Wissensbasis zu schaffen, und die Fokussierung auf wirtschaftlich sinnvolle Engineering-Lösungen eine Schlüsselrolle und bilden die Grundlage für erfolgreiche Softwareprojekte.

17. október: Business Ladies Day 13. november: Business Forum Switzerland-Slovak Republic

In Vorbereitung 13.–14. September: Get together und Davis Cup Slowakei vs. Schweiz

Smart Industry: Practical Impact on Economy and Society

8. Oktober: Swiss Business Breakfast in Brünn (zusammen mit HST)

Business Forum Switzerland Slovak Republic

8. október: Swiss Business Breakfast v Brne (spolu s HST)

12. december: Vianočné stretnutie členov a priateľov HSSR

SAVE THE DATE organised by the Swiss-Slovak Chamber of Commerce and partnered with Bystronic Czech Republic s.r.o., Revue priemyslu magazine and KPMG Slovensko spol. s r. o. will be held on November 13th, 2019 at KPMG Conference Centre, Bratislava, Dvořákovo nábr. 10

13.–14. september: Get together a Davis Cup Slovensko vs. Švajčiarsko

17. Oktober: Business Ladies Day

Partners:

13. November: Business Forum Switzerland-Slovak Republic 12. Dezember: Weihnachtstreffen für Mitglieder und Freunde der HSSR

HANDELSKAMMER SCHWEIZ – SLOWAKISCHE REPUBLIK

Leto, slnko, sneh – Po koľajniciach cez stredné Švajčiarsko Naše dobrodružstvo pod červenou vlajkou s bielym krížom sa začalo v prvý júnový deň. Všetkých desať účastníkov zájazdu úspešne dorazilo na zürišskú hlavnú stanicu, ktorá bola „trefpunktom“ so sprievodcom Petrom Čermákom. Počasie bolo dokonalé a my sme nastúpili do prvého vlaku. Pri cestovaní švajčiarskymi železnicami človek nepotrebuje železné nervy. Hustá sieť tratí funguje ako švajčiarske hodinky. Počas predĺženého júnového víkendu sme ich využili naplno. Rovnako i výhľad z okna. Či už na trati Bernina Expressu, počas jazdy gotthardskou železnicou alebo po ceste do Lugana – krajina bola ako obrázok. Hneď v prvý deň sme nechceli strácať čas a vybrali sme sa po stopách spomínaného Bernina Expressu. Hoci sme nesedeli priamo v známom vlaku, ceste nič nechýbalo. Najvyššie položená železničná trať cez Alpy viedla cez horskú krajinu, v ktorej sa stretla zima s jarou. Pod topiacim sa snehom sa objavoli trávnaté plochy posiate kvietkami pripomínajúcimi snežienky. Pri stúpajúcej vonkajšej teplote sme všetci začali rozmýšľať, či sme bundy zabalené v ruksaku predsa len nemali nechať radšej doma. Na vrchole hory sme vystúpili a riešili príjemnú dilemu. Čo je lepšie, posedieť si na slniečku so šálkou kávy a počkať na ďalší vlak alebo zdolať cestu z kopca po svojich? Niekoľkí sa skutočne rozhodli pre malú prechádzku. Po hodine sme sa však opäť všetci šťastne zišli. Po prehliadke dier z doby ľadovej, ktoré v Alpách zanechal ľadovec sa prvý deň výletu chýlil ku koncu. Na ďaľší deň, v nedeľu sme prestriedali všetky možné dopravné prostriedky. Do vlaku sme nastúpili už ako skúsení cestovatelia, aby sme v St. Moritzi presadli na autobus a zviezli sa do Lugana. Odtiaľ krátka cesta vlakom a už sme boli pri jazere u Lucernu. Samozrejme, že sme nemohli vynechať cestu loďou, ktorá nás dopravila k zubačke a táto na vrchol Rigi, kde sme strávili noc. Na pláne bol aj oddych v podobe wellnessu, ktorý sme si zopár hodín užili pod slnkom žiariacim na kulisu Álp. Následne už bol čas opäť si pobaliť veci a vydať sa na cestu k vrcholu Pilatus. Švajčiarsku sa v oblasti dopravy pripisujú viaceré svetové rekordy. Na vrch Pilatus, kde vraj prebývajú draci, vedie najstrmšia zubačka na svete. Cestu cez zelené lesy až po zasnežený vrchol, kde sme prenocovali, sme teda absolvovali v tomto výnimočnom dopravnom protriedku. Rekordné sú tu však nielen dopravné prostriedky, ale aj komunikácie. Presvedčili sme sa o tom v 57kilometrovom najdlhšom železničnom Gotthardskom tuneli. Posledný deň výletu sa niesol v znamení švajčiarskeho kulinárskeho umenia. Vychutnali sme si „rösti“ vo Wassene, ktorým sme sa spoločne rozlúčii so Švajčiarskom. A určite ho vyskúšame uvariť aj doma. Ako teda bolo? Vznikli nové priateľstvá, viacerí objavili nepoznané príbuzenské vzťahy, spolu sme prešli stovky kilometrov vlakom, autobusom, loďou, lanovkou, zubačkou i pešo, užili sme si dychberúce výhľady a obdivovali krásu švajčiarskej krajiny. Krásny štart do leta! Ako hovoria Švajčiari – Uf Wiederluege a dovidenia nabudúce!

Sommer, Sonne, Schnee – Auf den Gleisen durch die Mittelschweiz Am ersten Junitag startete unser Abenteuer unter der roten Flagge mit weißem Kreuz. Den Züricher Hauptbahnhof, der für die zehn Teilnehmer als Treff- und Startpunkt mit dem Tourbegleiter Petr Čermák galt, haben alle erfolgreich gefunden. Bei strahlendem Wetter konnte es losgehen und wir stiegen in den ersten Zug an. Um in der Schweiz mit der Eisenbahn zu fahren, braucht man keine eisernen Nerven. Das dichte Bahnnetz funktioniert wie ein gut geöltes Schweizer Uhrwerk. Das haben wir an dem verlängerten Juni-Wochenende zu vollem Ausmaß genutzt. Die Aussicht aus dem Fenster auch. Sei es die Bernina-Route, die Gotthard-Bahn oder die Strecke nach Lugano, die Landschaft präsentierte sich uns in voller Pracht. Gleich am Tag 1 wollten wir keine Zeit verlieren und begaben uns auf die Spuren des Bernina Express. Obwohl wir nicht direkt in dem besagten Zug saßen, hat der Fahrt nichts gefehlt. Die höchste Bahnstrecke über die Alpen führte durch eine Gebirgslandschaft, in der sich der Winter mit dem Frühling traf. Unter dem tauenden Schnee tauchten Grasflächen mit Schneeglöckchen ähnlichen Blumen auf und die Außentemperatur ließ alle nachdenken, ob man die Jacke im Rucksack doch nicht lieber zu Hause hätte lassen sollen. Auf dem Gipfel hieß es aussteigen und ein angenehms Dilemma lösen. Gemütlich in der Sonne Kaffee genießen und auf den nächsten Zug warten oder eher ein paar Schritte zu Fuß machen? Ein paar haben tatsächlich die Gelegenheit genutzt, den Berg zu Fuß runterzuwandern. In einer Stunde kamen jedoch alle glücklich wieder zusammen. Nach einer Besichtigung der Gletscherlöcher aus der Eiszeit war der erste Tag des Ausflugs fast vorbei. Am Sonntag probierten wir alle möglichen Transportmittel aus. In den Zug stiegen wir als erfahrene Fahrgäste, um in St. Moritz auf den Postbus umzusteigen, der uns nach Lugano brachte. Ab hier war es nur ein kurzer Weg mit dem Zug zum Vierwaldstättersee. Einmal am See konnten wir eine Schiffahrt nicht auslassen, also hieß es Schiff ahoi! Richtung Zahnbergbahn auf den Rigi-Gipfel, wo wir übernachtet haben. Eine Wellness-Pause gab es auch. Auf dem Rigi-Gipfel konnten wir uns ein paar Stunden in dem Rigi-Kaltbad unter der strahlenden Sonne mit Alpen-Kulisse erholen, bevor wir die Sachen wieder gepackt und den Weg Richtung Pilatus eingeschlagen haben. In Sachen Verkehr werden der Schweiz einige Weltrekorde zugeschrieben. Auf den Pilatus (wo angeblich Drachen verweilen) führt die steilste Zahnbergbahn der Welt. Die Strecke durch grüne Wälder bis hin zum immer noch verschneiten Pilatus-Gipfel, wo wir die Nacht verbrachten, legten wir also in diesem ungewohnten Verkehrsmittel zurück. Rekordverdächtig sind in der Schweiz nicht nur die Verkehrsmittel, sondern auch Verkehrswege. So sind wir durch den längsten Eisenbahntunnel der Welt, den 57 Kilometer langen Gotthard-Tunnel geflitzt. Für den letzten Tag des Ausflugs wurde typisch schweizerische Kulinarik angesagt – die Rösti, die wir als Abschlussessen des Abenteuers in Wassen gekostet haben – bestimmt versuchen wir sie zu Hause auch zu kochen. Fazit? Während des Ausflugs war neue Freundschaften geschlossen, ungeahnte Verwandschaftsbeziehungen entdeckt, hunderte Kilometer mit Zug, Bus, Seilbahn, Zahnbergbahn, Schiff und auch zu Fuß zurückgelegt, atemberaubende Aussichten genossen und die Schönheit der Schweizer Landschaften bewundert. Ein toller Start in den Sommer! Uf Wiederluege und bis zum nächsten Mal!

SWISSmag

atterhorn roste do výše 4 478 metrů a ročně se o jeho zdolání pokouší tisíce horolezců nikoli bezpečným výstupem. Nic pro obyčejné lidi. Ale i našinec si může prožít, jak doslova chutná pobyt v takové nadmořské výšce. V nejvýše položené horské restauraci na světě. Ta se nachází také na Matterhornu, ale na tom Malém, a to takřka na jeho vrcholku. Klein Matterhorn sahá do výšky 3 883 metrů nad mořem a restaurace Matterhorn glacier paradise je jen o kousek níže. Tam si můžete pochutnat na švýcarských specialitách všeho druhu a u toho si užít třeba západ slunce nad okolními čtyřtisícovkami. Obzvlášť to stojí za to tehdy, kdy údolí zahalí nízká oblačnost a nahoře máte pohled doslova jako z letadla. Ranní ptáčata zase mohou posnídat v gondole, která vyváží turisty na vrchol. Ať tak či tak, sotva na podobný zážitek někdy zapomenete. Na to, abyste se dostali do nejvýše položené restaurace světa, tedy nemusíte podávat fyzické výkony, ale stačí sednout na lanovku. Přesto ale počítejte s tím, že i pouhá hodinka v takovéto nadmořské výšce může na vašem těle zanechat značné známky únavy či malátnosti. (ps)

FOTO: ZERMATT BERGBAHNEN

MATTERHORN

Bernina Express beim Lago Bianco, Graubünden

Nejkrásnější vlakové dobrodružství ve Švýcarsku.

Grand Train Tour of Switzerland kombinuje hlavní atrakce švýcarské veřejné dopravy, jaké může nabídnout pouze Švýcarsko. MojeSvycarsko.com/STS

SWITZERLAND

CASINO GALLERY – INTERLAKEN The largest selection of Swiss watch brands in the world! Fine jewellery, designer leather goods, high-quality cosmetics, precious gifts and local souvenirs

Designer leather goods by

High-quality cosmetics by

Kirchhofer Casino Gallery • Höheweg 73 • 3800 Interlaken • Switzerland Tel. + 41 (0)33 828 88 80 • info@kirchhofer.com