ATLAS
76
DRUHÁ
STRANA MINCE (5/5)
TEXT: TOM ŘEPÍK
Kruh uzavřen: budoucnost lyžování, má-li být rado
KAM SE PODĚLA LÁSKA? NEÚPROSNÁ KORPORÁTNÍ REALITA SOUDOBÉHO LYŽAŘSKÉHO PRŮMYSLU NUTÍ STŘEDISKA SOUTĚŽIT O PŘÍZEŇ MASOVÉHO TRHU. TA SE SNAŽÍ PŘILÁKAT DO HOR CO NEJVĚTŠÍ MNOŽSTVÍ LIDÍ (LHOSTEJNO ZDA LYŽUJÍCÍCH, ČI NE) A PRODAT JIM V PODSTATĚ STANDARDIZOVANOU, UNIFORMNÍ A OČEKÁVANOU ZKUŠENOST – NA ROZDÍL OD UNIKÁTNÍCH A NEOPAKOVATELNÝCH PROŽITKŮ, JEŽ DŘÍVE ČINILY LYŽOVÁNÍ A POBYT V HORÁCH TOLIK ATRAKTIVNÍMI. LYŽOVÁNÍ ZMEKDONALDIZOVATĚLO. Vysokonákladový model, který v uplynulých dekádách přijala většina hlavních světových resortů, však není nevyhnutelný. A jak se dnes čím dál víc ukazuje, není ani moudrý. Tento model zaplavil Ameriku, protože kapitálově silné a marketingově zběhlé korporace jej samy do hor spolu s mazanou osvětou nasadily, rozpoutaly konkurenční dostihy a stanovily tempo, kterého se snažili držet i ostatní menší hráči – zčásti protože cítili, že musí, zčásti v dobré víře, že jde o nevyhnutelný vývoj správným směrem.
Dostihy bez cíle Nejenomže se ale tomuto modelu během dekád nepodařilo lyžování oživit; jejich stvořitele – tři největší lídry oboru – lze nazvat jakkoli, jen ne finančním úspěchem. ASC nyní v likvidaci, Intrawest v roce 2006 vyškrtnut z burzy a nyní čerstvě prosakují předzvěsti o jeho bankrotu, aniž se zřejmě dočká své
stná, leží v jeho návratu do minulosti.
domovské olympiády. Vail Resorts ztratil za poslední rok na burze přes polovinu hodnoty a celkově jeho akcie od úpisu v roce 1997 nevyrostly nikam. Firma dlouhodobě propouští, naposledy (v prosinci 2008) zrušila dalších 50 celoročních pracovních míst a nenaplní stovku plánovaných H-2B cizineckých. Zbývajícímu personálu zmrazila platy a redukuje jejich důchodové pojištění. Má snad tohle všechno být výkladní skříň branže? Tyto tři korporace přitom odstartovaly necitlivou urbanizaci horských oblastí, přesuny lidských komunit a stres a zkázu pro tamní přírodu. Rozjely obchodní válku, která pomohla řadě malých skiareálů pryč z byznysu. Udělaly z lyžování drahý sport, čímž de facto přiškrtily zdroj nově příchozích lyžařů. To všechno ve snaze vygenerovat profit, avšak jejich investoři dopadli v lepším případě nemastně neslaně, v horším propálili kalhoty. Paradoxně se zdá, jako by lyžařský průmysl svým kolotočem nových a nových investic lyžaře odpuzoval. Veškerá pompézní výstavba, supermoderní lanovky, všudypřítomné zasněžování a všechno ostatní jsou v podstatě zoufalou snahou příliš mnoha středisek nahánějících stále menší skupinu babyboomerů. Poslední vlně této generace je nyní mezi 40 a 50 lety, což je věk, kdy mnoho z nich lyží z nejrůznějších důvodů zanechá a začne jezdit za teplem. Co tu zůstane, až tato celosvětově silná generační vlna nadobro ze sportu odejde? Předimenzovaná horská střediska, spousta rekreačních objektů a příliš málo rekreantů v nich, spousta skiareálů a příliš málo lyžujících, chátrající prázdná zástavba táhnoucí se horskými údolími? Potomci babyboomerů lyžování nespasí – je jich málo, nehledě na jiné spektrum zájmů i možností této generace.