FOTO: DEPOSITPHOTOS
TRENDY
TEXT: RADEK HOLUB
NEJISTÁ SEZÓNA 2020/21
Jak si letos plánovat zimní dovolenou? Jaká rizika je nutné zohlednit? Je vůbec zodpovědné vydat se na hory? Jaká bezpečnostní opatření a omezení kde platí?
Ž
e nebude zimní sezóna 2020/21 úplně „normální“, bylo jasné už od minulého března. Během bezstarostnějšího léta se ale zdálo, že největší potíž budou otravné roušky, občasný zmatek plynoucí z neznalosti pravidel nebo zakázané après-ski. Jenže začátkem podzimu znovu „přituhlo“ a původně poněkud obtěžující opatření se zdají být prkotinou proti tomu, jaké může řádění epidemie zanechat následky. Přístup k plánování zimní dovolené se tak výrazně změní – přinejmenším na jednu sezónu, v lecčems ale i natrvalo. V první řadě panující nejistota odradí ty, kteří lyžování úplně nepropadli, budou mít jiné starosti nebo nebudou ochotní v jakémkoliv ohledu riskovat – ti zůstanou doma, nebo se třeba spontánně vydají někam blízko, když se situace uklidní nebo je zláká příležitost. Většina „závislých“ lyžařů se samozřejmě nevzdá,
10
možná se v nich nahromadí dokonce větší chuť na lyže než jindy, už jen kvůli nucené abstinenci na konci minulé sezóny. I pro ně se ale mnohé kontury zimní dovolené změní – budou hledat všestranně „bezpečné“ místo, budou přemítat, kdy a jestli vůbec je vhodné vyjet, budou nuceni přemýšlet, co neobvyklého se může stát a s jakými důsledky.
Nemoc přetížení nemocnic
Zodpovědné plánování zimní dovolené 2020/21 zahrnuje všechny myslitelné parametry, nelze se tedy vyhnout ani ohledu na virus samotný a jeho šíření. Pandemie covidu válcuje svět mnoha nepříjemnostmi, z nichž tou nejzásadnější se zdá být schopnost velmi rychlého a zprvu zdánlivě nenápadného přetížení zdravotního systému – velmi zjednodušeně by se v tomto ohledu dal covid nazvat nemocí „přetížených nemocnic“. Jak na
jaře, tak na podzim se začaly jednotlivé země „zamykat“ především ve chvíli, kdy začala hrozit, nebo v horším případě již nastala, přílišná zátěž zdravotnictví. Nemoc, nebo lépe řečeno virus, se šíří i skrz bezpříznakové jedince, a přestože vážnější problémy způsobuje jen malému procentu populace, která je ve skutečném ohrožení, v lavinovitě přibývající mase „nenápadně“ infikovaných se vážnější případy nemoci začnou brzy až příliš rychle množit. V případě desetimilionového Česka už několik stovek, natožpak tisíců nemocných, kteří náhle a naráz potřebují více či méně intenzivní podpůrnou léčbu, „ucpává“ nemocniční kapacity. V nejkritičtějším scénáři pak mohou chybět lůžka, či spíše lékaři a sestřičky nejen pro nemocné covidem, ale i pro jakékoliv jiné pacienty. To je ostatně riziko i pro alpské oblasti, jejichž nemocnice
