SNOW 131 – říjen 2021

ZPÁTKY NA LYŽE

NAUČTE SE LYŽOVAT NA LANOVCE!

131 – ŘÍJEN 2021

LYŽOVÁNÍ FREERIDE SKIALP SKANDINÁVIE: SKIALP I HELISKIING | LAVINY: JAK ZABÍJELY V ČESKU | LEGENDA: PIRMIN ZURBRIGGEN

LEHKÉ A SEXY SKIALPOVÉ VYBAVENÍ

WWW.SNOW.CZ

SNOW 131

ŘÍJEN 2021 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

LAVINY: JAK ZABÍJELY V ČESKU LEGENDA: PIRMIN ZURBRIGGEN HAVÁRIE LANOVEK: ZBYTEČNÁ SMRT NA PIC DE BURE SKANDINÁVIE: SKIALP I HELISKIING

REDSTER REVO a další produkty Atomic k dostání u autorizovaných prodejců

STVOŘENÉ PRO VÝKON REDSTER S9 I G9 S TECHNOLOGIÍ REVOSHOCK

FOTO: MATHIAS FREDRIKSSON

NO COMMENT

4

#98

5

FOTO: RED BULL CONTENT POOL FOTO: RED BULL CONTENT POOL

OBSAH

16|

A CO MARCEL HIRSCHER? PO ODCHODU ZE ZÁVODNÍ SCÉNY VYZKOUŠEL LEDACOS. ALE K LYŽÍM SE VRACÍ – TENTOKRÁT VŠAK JAKO VÝROBCE A PŘEDSTAVUJE ZNAČKU VAN DEER SKI.

6

FOTO: ROSSIGNOL

MALÁ VZPOMÍNKA NA HISTORICKÝ ÚSPĚCH PETRY VLHOVÉ, KTERÁ I ČESKÝM DIVÁKŮM UDĚLALA RADOST ZÍSKÁNÍM VELKÉHO GLÓBU. VPRAVO OD NÍ STOJÍ KATHARINA LIENSBERGER. A PRÁVĚ O NÍ SI POČTETE NA STRANĚ

SKI AREA ALPE CIMBRA FOLGARIA - LAVARONE

Sněhový ráj milovníků zimy

18|

16| 18|

20| 26|

30| 32| 34| 36| 40|

43|

WORLD CUP

NEWS KATHARINA LIENSBERGER

STORY

Švýcarský zlatý hoch Pirmin Zurbriggen (Ne)slavný rakouský sněhový palác

!

!

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Bílé příběhy staničních knih

!

FIS: s novým prezidentem na prahu nové éry

Jan Zabystřan: Chci vyhrávat! Českým alpským lyžařům vyšla příprava i bez jižní polokoule

MARKET

!

ACADEMY

Jak se naučit lyžovat na lanovce Rozcvička, nebo denní rutina?

Apul news

RESORT

14 českých medailí z mistrovství světa

LYŽE NA SJEZDOVKU V TESTU SNOW

54| 56| 58|

64| 70| 72| 76| 78|

!

Zermatt: nejkrásnější lyžařská kulisa

!

San Martino di Castrozza: méně sjezdovek za více scenérií Zell am See Kaprun: lyžování ve všech dimenzích La Rosière: slunečné pláně s genem pohody

Km

PERFEKTNĚ UPRAVENÝCH SJEZDOVEK

Horských

CHAT A BARŮ K NAČERPÁNÍ ENERGIE

Úžasných

OKAMŽIKŮ NA SNĚHU S RODINOU

Havárie lanovek: Zbytečná smrt ! na Pic de Bure

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

www.alpecimbra.it

FOTO: MATHIAS FREDRIKSSON

OBSAH

98|

HAUTE ROUTE (ČESKY TŘEBA VYSOKÁ CESTA) JE PŮVODNĚ NÁZEV SKIALPOVÉHO PŘECHODU MEZI MONT BLANKEM NAD FRANCOUZSKÝM CHAMONIX A MATTERHORNEM U ZERMATTU VE ŠVÝCARSKU. JEJÍ POPULARITA ZNAČKU HAUTE ROUTE PROSLAVILA TAK, ŽE SE TÍMTO SOUSLOVÍM OZNAČUJÍ VÍCEDENNÍ HORSKÉ PŘECHODY LECKDE NA SVĚTĚ. MY SE TENTOKRÁT VYDÁME NA NEJVÝZNAMNĚJŠÍ HAUTE ROUTE NORSKA.

8

FOTO: TOMÁŠ BINTER

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

82|

SKIALP V BOOMU

SKIALP & FREERIDE

86| 92| 94| 96| 98| 108| 114|

ZLÁ ZIMA 2021

!

NEJLEHČÍ A NEJVÍC SEXY?

!

SKIALPOVÍ BLÁZNI Z BORMIA

SNOWbiz

GABŮV SECOND LIFE

BORGAFJÄLL: DOST MÍSTA PRO SOBY, SKIALPINISTY, SJEZDAŘE I SKÚTRY

118| 122| 124| 128|

MARKETING NOVÉHO NORMÁLU

HØYRUTA: NORSKÁ HAUTE ROUTE PILOT HELISKI: LÉTÁNÍ SE NEBOJTE

JDETE NA SKIALPECH TŘPYTIVÝM SNĚHEM A NAJEDNOU SE PŘED VÁMI OBJEVÍ…

PRAŽSKÝ HRAD! NENÍ TO NÁDHERA?

NOVÉ PARADIGMA PRONÁJMU

!

ZNOVUOBJEVENÍ ZÁKAZNICKÝCH SLUŽEB HISTORICKÝ VÝVOJ SEDAČEK S BUBLINAMI (1. DÍL)

K

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub REDAKTOŘI

KRESBA: ONDRA TŮMA

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Powder) GRAFIKA

Zpátky na lyže!

Lyžování je oslavou a útočištěm svoLoučíme se s létem a vyhlížíme body. No řekněte, dovoluje nějaký jiný zatím nesměle vstupující lyžařskou sport se takto svobodně pohybovat po sezónu. Bude to – doufejme! – sezóna zemském terénu? S pomocí pouze lyží, obrodná, sezóna, jejímž úkolem bude sněhu a gravitace překračovat hranice znovu rozhýbat kosti lyžařů i celou člověku dostupné rychlosti, nemuset mašinerii lanovek, vleků a všech respektovat vymezené koridory, předalších služeb. Nebude to snadné chytračovat fyzikální zákony. Objevovat a možná ani v plné míře možné, ale nelyžařům zapovězený mystický svět snad se podaří oživit a udržet při zimní přírody, mít výsadní pravomoc životě alespoň onu zásadní většinu, vstupovat tam, kam se člověk jinak než aby se svět stal pro ty, kdo lyžování na lyžích nedostane… Není to dotek, milují a potřebují, zase tím přívětivým kontakt se samou podstatou svomístem s pestrou nabídkou možností body? Jak jinak si vysvětlit tu výlučně k seberealizaci. lyžařskou realitu, kdy se ve stavu čiré Co můžeme ve skutečnosti čekat, ale radosti naplňuje duše štěstím, obrací nevíme. Scénáře existují optimistické, tok času, tělo se ozdravuje a člověk ovšem i zle pesimistické, a my lyžaři, mládne? (Jestli si myslíte, že už trochu často jen prostě z instinktu přežít, přeháním, položte si otázku: Vy sami se chytáme všemožných pozitivních si při lyžování nepřipadáte mladší, silargumentů, které se dnes možná nější, zdravější a spokojenější?) zdají pevné, ale jak se budou jevit zítra a v čase, kdy napadne první Snad už to nebude trvat dlouho, sníh, vlastně vůbec nevíme. Navíc a spadlý sníh nám dovolí opět nazout máme pořád v čerstvé paměti, jak lyže a vklouznout do té naší unikátní mastodont stát dokáže ignorovat lyžařské reality. Snad už nikdo nikdy rozum a bez mrknutí oka převálconevyplodí unáhlený zákaz, který nás vat obor, který se mu zdánlivě staví uzamkne do pasivity někde v nížině. do cesty. Jeden z děsivých poznatků Snad už brzy vysublimuje ona dlouhá minulých dvou zim byl ten, jak neskonejistota (kterou navíc prohlubují nale snadné je sebrat občanům svodůležité volby), jak to letos všechno body. dopadne… A my se konečně zhluboka Lyžařů se to loni týkalo fakticky, ale nadýchneme čerstvého svěžího vzdui niterně. Čím je totiž sport svobodchu a plni očekávání se odpíchneme. nější, tím jsou jeho provozovatelé svobodomyslnější, a tedy citlivější na Zpátky na lyže! Zpátky do svobody! omezení svých svobod. Přitom lyžování je možná nejsvobodnější sport Petr Socha a SNOW vůbec.

10

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 131, ROČNÍK XX.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o.

Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 14. října 2021, další vyjde 28. října 2021.

OBÁLKA/FOTO: Salomon Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2021

a r E yo u cut out 4 it?

,

12

ZPÁTKY NA LYŽE

snow.cz/predplatne

14

FOTO: GEPA PICTURES/THOMAS BACHUN

Malý Křišťálový glóbus a bronz za sjezd na mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo...

Beat Feuz stanul v uplynulé sezóně ve Světovém poháru v nejrychlejší disciplíně na pódiu hned pětkrát, dvojí prvenství si připsal na slavném Hahnenkammu. „Do šestice všeho dobrého. Po pěti druhých místech v Kitzbühelu to konečně klaplo a hned dvojnásob,“ radoval se švýcarský sjezdař v létě poté, co pokřtil kabinku lanovky, jež bude – jak je v tomto top středisku tradicí – nosit jeho jméno. Ačkoliv víc naznačí až rychlostní severoamerické turné, jisté je, že v olympijské sezóně bude opět třeba se zkušeným matadorem počítat. Beata Feuze ale nečekají pouze sportovní radosti. V letní pauze oznámil, že s přítelkyní Katrin Triendl čekají po třech letech od narození dcerky Cley další přírůstek do rodiny. (mk)

15

WORLD CUP

NEWS

SNOW.cz/SP

ONDŘEJ NOVÁK

FOTO: GEPA

redaktor SNOW

Neureuther by byl pro bojkot Felix je sympaťák. Jak se děje nějaké příkoří, nebojí se a řekne to. Tentokrát se opřel do německého svazu. Kritizuje přidělení zimních olympijských her Číně i svůj domácí lyžařský svaz, který by měl, spolu s dalšími národními svazy, více tlačit na mezinárodní olympijský výbor a zamezit pořádání her v zemích, které dlouhodobě poškozují životní prostředí a rozhodně nemají vyřešenou otázku lidských práv. A Felix by to řešil alespoň bojkotem a na olympiádu vůbec nejel. Šanci na změnu vidí v novém prezidentovi FIS. „Sportovci i politici by měli táhnout za jeden provaz, ale vzhledem k tomu, jak je většina národních asociací řízena, jsou šance na změnu malé,“ říká Neureuther a dodává, že sportovní organizace by měli řídit profesionálové, nikoliv volení funkcionáři. Co mi to jen připomíná?

Jelen je Van Deer!

Už jsem dlouho nic nepsal o Jelenovi (rozuměj Marcelu Hirscherovi). A je mi potěšením, že zase můžu. Nikdy to nebyl „mého srdce šampión“, ale teď si mě trochu získal. Jelen se totiž postavil na vlastní nohy a místo, aby se nechal do konce života platit od rakouského Atomicu a jen občas někde udělal oblouk na billboard, uvedl na trh svoji vlastní značku lyží. Van Deer Ski. Další body za

vtipný název, který odkazuje na jeho holandský původ i příjmení.

Lyže se vyrábí v Rakousku a v kolekci najdeme závodní modely FIS, masters obřačky s vtipně označenými velikostmi od XS po XL a lyže pro freeride a skitouring. Osazeny jsou vázáním Look a k vidění (i koupi) budou třeba na Kaprunu v Alpincentru. Palec nahoru Jelenovi a budeme se těšit na test!

Večírek bílých klobás nebude!

Kitzbühel bude! Legendární sjezd na sjezdovce Streif už se plánuje v plné parádě.

Tedy téměř. Pořád se počítá s omezeným počtem diváků a 50 000 návštěvníků jako v roce 2020 tentokrát trať a přilehlé hospody neobklopí, ale i tak by to měl být jeden z vrcholů sezóny. Za největší průšvih tedy

lze považovat pouze chybějící „párty bílých klobás“, která probíhá každoročně v hotelu Stanglwirt. Podle Hartiho Weirathera (mistra světa ze sjezdu v roce 1982, otce Tiny Weirather a prvního jezdce, který stlačil čas na Streifu pod dvě minuty) by to ale celou akci nemělo ohrozit.

Oblouk, nebo šus?

Rovnoprávnost!

Laře to loni uteklo o fous.

Kdyby jí na finále SP nezrušili klouzavé disciplíny, možná by Petře Vlhové ten velký křišťálový glóbus ještě vyfoukla. Ale nestalo se. A tak se nelze divit, že Lara začala protestovat.

A zcela oprávněně. Zatímco závodnice, které se zaměřují na technické disciplíny, mají v sezóně celých 18 pokusů získat nějaké body, sjezdařky jich mají jen 13. Pokud nejezdíte slalom a třeba i obřák, jsou šance na velkou křišťálovou kouli dost mizerné.

U mužů je rozdíl ještě větší.

Proti 13 sjezdům a super-G stojí 22 slalomů a obřáků.

Lara si to nakonec minimálně pro letošek vyhádala.

A nutno podotknout, že se s vedením FIS nedohadovala zdaleka sama a zdaleka ne poprvé. Diskuze, která už má nějakou tu historii, nakonec dopadla dobře. Pro Laru i pro nás diváky. Od letošní sezóny se srovnává poměr točivých a klouzavých disciplín na 18:18. U žen i u mužů.

To by mohlo být letos zase napínavé, ne?

Máme nového prezidenta!

Bohužel tedy jen my lyžaři. Od Krkonoš po Šumavu se zatím nic nezměnilo. Ale Mezinárodní lyžařské federaci vládne od začátku června Johan Eliasch, rodák ze Švédska žijící ve Velké Británii. Docela zajímavý chlapík. Švédský miliardář byl od roku 1995 výkonným ředitelem společnosti Head a pozice se vzdal ihned, jakmile byl zvolen prezidentem FIS. U Headu tak zůstal „pouze“ v pozici předsedy představenstva. Svoji kariéru ale začal v roce 1985 v Londýně v soukromé kapitálové společnosti Tufton Group. Kromě byznysu se začal záhy pohybovat i v politice a v letech 1999–2007 sloužil v různých rolích Konzervativní strany, později jako nepolitický zástupce premiéra v oblasti odlesňování a čisté energie. Ekologie je pro něj velkým a celoživotním tématem. V roce 2005 založil Eliasch Rainforest Více o Johannu Eliaschovi čtěte na Trust a koupil pro účely ochrany 600 km2 amazonské deštného pralesa poblíž řeky Madeira. A tak www.snow.cz/clanek/6403 dále a houšť. Kdyby i nelyžaři mohli mít takového prezidenta…

16

Poc

SeamLeSS fiT

SnoW

OBEX MIPS & OrB

sKVĚLÉ SamoSTaTnĚ, LEpŠÍ SPoLeČnĚ.

Všechny helmy a brýle POC byly vyvinuty tak, aby fungovaly společně jako bezešvý celek, čímž zlepšují výkonnost, rozhled a bezpečí sportovce.

Více informací na pocsports.com

WORLD CUP

FACE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Katharina

LIENSBERGER

Věčně usměvavá harfenistka Rakousko má po loňské sezóně definitivně novou lyžařskou star. Ne nadarmo se ale říká, že ke slávě vede trnitá cesta. Než si čtyřiadvacetiletá rodačka z Feldkirchu ve spolkové zemi Vorarlberg připsala své velké úspěchy, prošla si obdobím, na které by nejraději zapomněla.

K

ladný vztah ke sněhu provázel Katharinu od malička. V necelých třech letech se pod dohledem maminky poprvé postavila na lyže a už tehdy se snažila být za všech okolností nejrychlejší. V šesti už si odbyla své premiérové závody za Skiclub Rankweil, jehož barvy hájí dodnes, a nesporný talent ji posléze přivedl na lyžařskou střední školu ve Schrunsu.

Šikana na střední

Tam také začaly její potíže. Ve dvanácti letech se ocitla na internátu a okolní prostředí bylo všechno, jen ne přátelské. Spolužákům, kteří často o sport nejevili velký zájem a na specializovanou školu je přivedli ambiciózní rodiče, se nelíbil zápal, s nímž Katharina ke svému tamějšímu působení přistupovala.

Ctižádostivá dívka, která dávala pozor v lavici a nešidila trénink, byla v jejich očích zákonitě divný úkaz.

Budoucí dvojnásobná mistryně světa tak tvrdě narazila a dva roky, které na škole strávila, prožila v naprosté izolaci. „Bylo nesmírně obtížné pokračovat v nastoupené cestě a neustále na sobě pracovat. V té době jsem tak moc postrádala kamarádku nebo kamaráda, vlastně jsem vyrůstala úplně sama.

Byly to těžké časy,“ rozpovídala se sympatická Rakušanka o šikaně, které čelila, v interview pro Ö3.

Velkou pomoc pro ni tehdy představovaly telefonáty s maminkou. Na drátě strávily tolik času, až se to setkalo s nelibostí jednoho z vychovatelů, který chtěl tento kontakt

18

Katharině znemožnit. To se nakonec naštěstí nepodařilo, ale k pohodě náctileté závodnice toto další dějství rozhodně nepřispělo. „Hodně jsem tehdy přemýšlela o tom, že to zkrátka všechno vzdám. Jednou jsem si šla zaběhat do hor a vystoupala jsem až k jednomu potoku. Lehla jsem si na břeh a přemýšlela o všem, co se kolem mě dělo.

Viděla jsem, že mám dvě možnosti – rezignovat, nebo překonat překážky a jít dál. Na tom místě jsem se rozhodla pro druhou z nich.

Tím, co jsem musela zdolat, jsem si osvojila houževnatost, ze které čerpám nyní,“ uvedla Katharina Liensberger.

a dvou zlatých a jedné bronzové medaili z mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo ale byla najednou ve zcela jiné pozici a u Rossignolu se zařadila mezi ty největší hvězdy s právem přednostního výběru.

Změna se tedy nekonala a český vlastník značky Kästle si na svého zástupce mezi top jmény startovní listiny bude muset ještě nějaký čas počkat. Záplatou může být alespoň fakt, že získal ambasadorku v osobě Američanky Resi Stiegler. Ta sice na jaře ukončila kariéru, nicméně jelikož patřila mezi velmi výrazné osobnosti lyžování, lze očekávat, že budou díky ní lyže Kästle patřičně vidět.

Boj o Kästle

Harfa a celnická uniforma

Před dvěma lety nechybělo mnoho a Rakušanka se mohla stát tváří značky lyží Kästle ve Světovém poháru. Při testování s nimi dosahovala lepších výsledků než s materiálem od Rossignolu, kde jí právě končila smlouva.

Potíž spočívala v tom, že v rámci rakouského ski poolu neměl výrobce smlouvu s žádnou botařskou firmou. Katharina tak chvíli protestovala, přišla o nominaci na úvodní závod sezóny 2019/20 v Söldenu, až nakonec prodloužila o další dva roky u francouzské společnosti. Řada fanoušků poté s napětím vyhlížela léto 2021, kdy měl kontrakt skončit. Přejde na Kästle, či nikoliv? Po malém křišťálovém glóbu za slalom z právě skončeného ročníku Světového poháru – když v disciplíně, v níž se nejčastěji vypadává, obsadila s výjimkou čtvrtého místa v Jasné vždy stupně vítězů –

Ale zpět ke Katharině Liensberger. Z plaché dívky, která byla terčem šikany, dospěla v sebevědomou mladou ženu, od níž lze očekávat, že se bude ještě řadu let objevovat na příčkách nejvyšších. Zdobit ji přitom bude nezaměnitelný úsměv, který má na tváři, i když se právě proplétá lesem slalomových tyčí.

Kromě lyžařských úspěchů zvládla Katharina loni zakončit studium na akademii Spolkového ministerstva financí a zařadila se tak do sboru rakouských celníků. Řadu koníčků, které u vrcholové sportovkyně nepřekvapí – jako jsou vysokohorská turistika, tenis, vodní lyže či kitesurfing – rozšiřuje i jedno netradiční hobby: Rakušanka zbožňuje hru na harfu. Nástroj, jehož zvládnutí obnáší pořádnou dávku dovednosti, jí pomáhá při relaxaci a koncentraci na náročné sportovní výzvy.

19

FOTO: ROSSIGNOL

FOTO: ROSSIGNOL

LEGENDY

Legendy

TEXT: TOM ŘEPÍK

Pirmin

Zurbriggen

ŠVÝCARSKÝ ZLATÝ HOCH Pirmin Zurbriggen je nejlepším závodníkem historie švýcarského lyžování. Jeho kariéra trvala poměrně krátkých deset let, během kterých vyhrál 40 závodů Světového poháru, čtyři celkové tituly SP, kultovní Hahnenkamm, olympijské zlato ve sjezdu a devět medailí z mistrovství světa. Zurbriggen byl také prvním lyžařem, který vyhrál závody SP ve všech pěti disciplínách, čímž založil velmi prominentní klub všestranných lyžařů, do něhož patří jen hrstka dalších vyvolených jmen jako Lindsey Vonnová nebo Bode Miller.

20

FOTO: GETTY IMAGE

STORY

Doma v Almagellu

Zurbriggenovo rodné městečko, sevřené na horami obehnaném konci údolí Saas kantonu Wallis, bylo věky izolované. Zpevněná silnice do Almagellu byla dokončena až v roce 1948. Až do roku 1958 neměla obec vlastní školu.

Výstavba obrovské přehrady Mattmark byla na počátku 60. let pro hospodářství Almagellu přínosem, ale v srpnu 1965 zabila lavina 88 většinou místních dělníků, včetně Pirminova dědečka.

FOTO: ARCHIV KÄSTLE

P

oté, co v roce 1990 získal svůj čtvrtý titul ve Světovém poháru, čímž vytvořil tehdejší rekord, skončil se závodním lyžováním, aby se oženil a měl děti. Dnes 58letý Zurbriggen vlastní se svou rodinou dva hotely – jeden v rodném Saas-Almagell a druhý na úpatí Matterhornu v Zermattu. I třicet let poté, co opustil Světový pohár, zůstává stále nejslavnějším lyžařem Švýcarska.

Když se Pirminových rodičů Aloise a Idy, kteří tamní rodinný hotel vedli, reportér zeptal, zda byl jejich syn vždycky tak dokonalý, otec spustil: „Určitě udělal pár hloupostí…“ Jenže se záhy odmlčel, protože si na žádnou nevzpomněl. Alois byl ve čtyřicátých a padesátých letech dobrým místním lyžařským závodníkem.

Ale poté, co jeho bratr na tréninkové sjezdovce narazil do skály a zabil se, Alois se tohoto sportu vzdal. Pak přišel na svět Pirmin.

Jeho otec vzpomíná: „Když jsme ho poprvé postavili na lyže a on nespadl, měl jsem pocit, že má talent.“

Univerzální lyžař

Pirmin Zurbriggen vyrůstal celé své dětství nahoře v Saas-Almagell, kde hned vedle domu měli sedačkovou lanovku. Každý večer po škole chodil lyžovat.

Od časných let ve své oblasti v závodním lyžování dominoval, v těžké celostátní konkurenci

Jeho otec vzpomíná: „Když jsme ho poprvé postavili na lyže a on nespadl, měl jsem pocit, že má talent.“ V drsném Almagellu vládly vesměs krušné časy, ale nyní je toto místo atraktivním bodem na mapě zejména díky Zurbriggenově slávě. „To, že je někdo šampion, neznamená, že musí vést život rockové hvězdy,“ podotýká Pirmin v televizní reportáži.

Všichni se tam na něj usmívají a očividně ho mají rádi. Pak dobrovolně prozradí, že matce vždycky pomáhal mýt nádobí a že jeho největším hrdinou je papež Jan Pavel II.

se prosazoval o něco pomaleji, přesto nezadržitelně. V devatenácti vyhrál svůj první závod SP. Už od počátku jezdil všechny disciplíny, snažil se startovat v co nejvíce závodech. V té době to vůbec nebylo běžné; v nadupaném švýcarském nároďáku tehdy vládla strategie úzké specializace na jedinou disciplínu. „Od mala bylo mým středobodem lyžování, byl to můj život. Myslím, že když se chcete dostat na světový vrchol, je to z jedné strany o tom,

že máte ten správný talent, ale musíte se umět i správně připravit. Musíte být spokojeni s tím, co děláte. Musíte být velmi silní po psychické stránce. Musíte si věřit, to je ta největší část. Už můj otec měl rád lyžování a soutěžení a já jsem si z toho určitě odnesl něco do života. Také jedna část, kterou mi rodiče dali, byla moje víra, abych věřil v Ježíše Krista, a to mi dalo něco... jak to říct?

Duševní pokoj, klid v přítomném okamžiku,“ vzpomíná na své dětství Zurbriggen. „Můj otec byl velmi dobrý lyžař. Bylo mu dvacet let, když při lyžování přišel o bratra. Jeho bratr byl v očích mého otce silnější a technicky lepší. Jezdili spolu sjezd. Ale musíte si uvědo-

mit, co to tehdy v jejich dobách obnášelo, jezdit sjezd – stoupali nahoru po svých, nahoře žádná příprava, nic, prostě jen obuli lyže a šup dolů. Na závodech startovali v minutových intervalech za sebou, bez ohledu na to, co se dělo na trati. Můj otec startoval dva závodníky za svým bratrem a slyšel nějaký hluk. Nevěděl ale, co se děje, nikdo kolem nebyl. Pak uslyšel křik – poznal hlas svého bratra. Hned zastavil, našel jej, přivolal pomoc. Musel ho přivést dolů do vesnice. Bratr však nakonec zemřel. Otec z toho byl tak otřesený, že už nikdy nelyžoval. Vždycky jsem měl pocit, že jeho bratr, ten byl tak trochu na mé straně. Měl jsem takový pocit, nedokážu to vysvětlit.“

21

LEGENDY

Kariéra

Ve Světovém poháru Zurbriggen debutoval v lednu 1981, měsíc před svými 18. narozeninami.

Vítězstvím ve sjezdu v Kitzbühelu v lednu 1985 ve věku 21 let se stal prvním, kdo vyhrál závody Světového poháru ve všech pěti disciplínách. (Pátá disciplína, super-G, byla přidána v prosinci 1982.) V průběhu desetileté kariéry pak dosáhl na světová zlata na MS 1985 v Bormiu (sjezd a kombinace) a na následujícím MS 1987 v domácí Crans-Montaně (obří a superobří slalom).

Zlato spolu s bronzem bral ještě na olympiádě 1988 v Calgary a dvě medaile, stříbro a bronz (ze SG a GS), získal ještě v roce 1989 na MS ve Vailu.

Překvapivě a napohled náhle ukončil kariéru poté, co v roce 1990 získal celkový titul ve Světovém poháru – svůj čtvrtý, což bylo tehdy nejvíce celkových titulů získaných jedním závodníkem (na což před ním dosáhl pouze jednou Gustav Thöni v roce 1975). Říká k tomu: „Byl jsem už prostě docela unavený.

Oženil jsem se (s Monikou Julenovou, sestrou svého nejlepšího přítele ve švýcarském lyžařském týmu Maxe Julena) a Moni záhy otěhotněla. Tak jsem si řekl, pořád budeš někde riskovat zdraví a život, pořád někde na cestách. Deset let neděláš nic jiného, dokázal jsi toho dost. Často se mi vracely vzpomínky na strýce, který na lyžích zahynul.

Měl jsem toho jednoduše dost.

Mohl jsem snadno pokračovat v kariéře ještě pár let dál, ale přestalo mi to dávat smysl. Chtěl jsem začít jiný život.“ A jaký tedy vede život teď?

Zamýšlí se: „Když děláte závodní sport na vysoké úrovni, všechno se obvykle točí kolem vás. Vaše soustředění, to, co vyhovuje vašemu tělu, všechno je to o vás.

A teď, kdy funguju jako hoteliér v Zermattu, je tomu přesně naopak. Musím se dívat na to, co můžeme pro hosty udělat lépe, co můžeme udělat pro ostatní lidi. Naráz máte přesně opač-

22

nou pozici. To je velmi zábavné a zároveň náročné i výjimečné.

Někdy jezdím pro lidi na nádraží s elektroautem a ti lidé, ti někdy bývají parádně překvapení.

Tak už to chodí: v hotelnictví a restauratérství je vaším úkolem obsluhovat. Musíte být přátelští a ochotní pomoci, to je rozhodující. Ale musím říct, že rád chodím lidi vyzvedávat. Nemám pocit, že by to bylo nějak pod moji úroveň.

Kdyby tomu tak bylo, znamenalo by to, že se na práci našich řidičů a nosičů dívám svrchu. Myslím, že zaměstnanci to oceňují a hosté si toho také všímají. Je důležité vidět, že pokud jste kdysi byli hrdinové, šampioni nebo něco podobného, váš lidský charakter se nemění.“ FOTO: ARCHIV KÄSTLE

STORY

Hoteliér

Mluvě o charakteru, pro většinu okolního světa se stal mladě vypadající padesátník s blankytně jasným pohledem idolem právě díky své zdvořilosti, disciplíně a profesionalitě. Je nesporné, že takové vlastnosti mu pomohly udělat životní krok z nejtěžších – úspěšně přejít z absolutního sportovního vrcholu do běžného civilního života. „Pro žádného sportovce to nikdy není snadný krok, zejména proto, že to často musíte zvládnout sami, bez jakékoliv pomoci,“ říká k tomu Zurbriggen a pokračuje ve vzpomínkách: „Ani já to neměl snadné a nestalo se mi nic jen tak samo od sebe.

Bylo mi teprve 27 let, když jsem

končil. To je stále velmi mladý věk. Zpočátku jsem potřeboval nějaký čas, abych si promyslel, co chci dělat dál. Navíc jsem se chtěl učit a sbírat zkušenosti.

Začal jsem pracovat pro Marca Bivera v jeho marketingové firmě, pak jsem získával zkušenosti v lyžařské společnosti Authier. Do Wallisu jsem se vrátil až o čtyři roky později, abych převzal hotel po rodičích.“ Měl štěstí, že jeho žena Monika je z oboru – vystudovala hotelový management.

Bezpochyby pomohlo také to, že Pirmin odmala vyrůstal s rodiči hoteliéry. Dnes Pirmin s Moni vedou Suitenhotel Zurbriggen v Zermattu a jsou společníky Pirminovy sestry Esther a švagra ve Wellness a Spa hotelu Zurbriggen v Saas-Almagell. Co jej třicet let v náročné branži naučilo? „Předně, provozovat hotel znamená neustále investovat. Nemůžete si dovolit stát na místě, vždy musíte bedlivě sledovat trh a vnímat potřeby svých zákazníků. Na tyto investice však musíte vydělat. Takže hotel můžete provozovat pouze s dlouhodobým výhledem. Pro mě to také znamená vybudovat něco, co budu moci jednou předat našim dětem.“ „Dnes čelíme zcela jiným výzvám než mí rodiče za mého dětství. Dnes se jako hotel musíte jasně vymezit. V Saas-Almagell, kde máme rozlehlé lázně, klademe důraz na idylickou atmosféru a pocit pohody. V Suitenhotelu v Zermattu, který má 30 lůžek, zdůrazňujeme design, pohodlí a úchvatný výhled na Matterhorn. Všechny hotely se však v dnešní době spoléhají také na veřejný marketing své destinace; my, majitelé hotelů, to sami nezvládneme. Na úrovni jednotlivých hotelů nejlépe funguje marketing ústní formou – většina hostů, kteří se ubytují v našich dvou hotelech, k nám přichází na základě osobního doporučení,“ pochvaluje si Pirmin.

V poslední době tamní trh ovlivňuje silný švýcarský frank.

FOTO: ARCHIV REDAKCE

Někdy jezdím pro lidi na nádraží s elektroautem a ti lidé, ti někdy bývají parádně překvapení.

Vizionář

Vedle svého podnikání se Pirmin Zurbriggen dlouhodobě aktivně věnuje podpoře mladých lyžařských talentů. Vysvětluje proč: „Pro děti, které se opravdu zajímají o sport, je velmi těžké skloubit ho se školou. To jsem chtěl změnit. Vždyť sport je opravdu důležitý; je skutečně součástí toho, čemu říkáme škola života. Mým cílem není nutně pomoci co největšímu počtu dětí dostat se na vrchol ve svém sportu; jde mi spíše o to, aby si své sportování mohly naplno užít. V posledních asi patnácti letech se lyžařský svaz Wallisu, jehož jsem prezidentem, spojil se školami, sponzory a kantonálními úřady a založil deset regionálních center, v nichž mohou děti tréno-

FOTO: GETTY IMAGE

Zurbriggen to komentuje: „Celé místní hotelnictví tím přišlo o návštěvníky z eurozóny a Švýcarska. Nás tento problém nezasáhl tak silně, protože mnoho našich hostů k nám jezdí už léta.

Kromě toho do Wallisu a zejména do Zermattu jezdí spousta Asiatů, Američanů a Australanů.

To nám pomáhá. Návštěvníci rovněž vyzdvihují naši pověstnou pohostinnost. Je to něco, co by se dalo nazvat charakterem horského lidu z Wallisu. Jsme zemití a autentičtí. Umíme být velmi euforičtí a je na nás vidět, že si užíváme života. A lidem se líbí zvuk našeho krásného nářečí.

A pak je tu samozřejmě přírodní krajina Wallisu: nádherné horské prostředí má schopnost pomoci lidem dobít baterky. Mnoho našich hostů nám říká, že se domů vracejí osvěženi a s úplně novým pocitem, i když zde stráví jen jeden nebo dva dny.“

23

LEGENDY

FOTO: GETTY IMAGE

STORY

vat. Víte, je důležité, aby mládež do 15 nebo 16 let mohla zůstat doma. V rodinném prostředí se učí hodnotám, které jsou v životě důležité: lásce, uznání, pospolitosti. Náš program jim umožňuje zůstat doma a ve spolupráci se školou navštěvovat řádné tréninky, které jsou hodny toho jména.“

„Takový koncept nám dobře funguje – dnes máme ve Světovém poháru z Wallisu několik mladých lidí. Ale jak už jsem řekl, nejde o to dosahovat špičkových výkonů; toho si jen prostě většina lidí všimne. I ti, kteří se nedostanou do Světového nebo Evropského poháru, z naší práce stále těží. Protože sport nás učí,

jak překonávat obtíže, jak prohrávat a jak se nenechat unést vítězstvím.“ A kde Pirmin sám nejraději lyžuje? „Doma v Zermattu rád lyžuju během sezóny. V Saas-Fee je sněhová nadílka obzvláště bohatá na přelomu března a dubna. V Saas-Almagell znám každý sněhový kopec, což je

zábava. Díky nadmořské výšce a ledovci jsou Zermatt a Saas-Fee navzdory klimatickým změnám nejjistějšími sněhovými destinacemi v Alpách. Jinak já si prakticky každé místo v Saas spojuji s lyžováním. Proto bych řekl, že Egginerjoch je mi nejmilejším místem. Nejenže nabízí velkolepé kulisy s Mattmarkem a Domem, ale také jsem tam často absolvoval přípravu na sezónu. A kdykoli se mi tam nahoře dařilo, věděl jsem, že to bude dobré. Na této hoře jsem získal svou závodní sebedůvěru.“ „Je důležité, aby se široké masy mladých lidí vrátily na lyže a sportovaly. Před patnácti lety jsem vypomáhal jako učitel tělocviku a byl jsem docela v šoku, když žáci střední školy nedokázali udělat salto na trampolíně ani pořádný kotrmelec! Učitelé nemají chuť na hodiny tělocviku; je to podle nich příliš nebezpečné, příliš složité. A lyže? To by bylo ještě šílenější! Pokud motivujete více dětí ke sportu, máte větší šanci najít talenty. A dobrý mix je důležitý pro týmového ducha. Pro region je velmi důležité, abychom umožnili lyžování dětem, i když nejsou na špičkové úrovni.“ Jedním dechem však dodává: „Ačkoli, bývalého vrcholového sportovce bych si do hotelu najal hned. Mají v sobě tu schopnost se kousnout a držet.“

Horský byznys očima Pirmina Zurbrüggena Zurbriggen působí nejenom coby podnikatel, ale i jako veřejně činná osoba, konkrétně předseda představenstva společnosti Saastal Bahnen. To on schválil kampaň, v níž se prodávaly celosezonní permanentky za 222 franků. Komentoval to: „Nést tak velkou odpovědnost je svízelné. Podnikání v tomhle byznysu není jednoduché, ale právě proto dozrál čas se k něčemu

24

odhodlat. Samozřejmě jsme si to spočítali…. Představte si, že po třech dnech je lyžování v Saas-Fee po celou sezónu zdarma. Vím, že lidé si často stěžují na vysoké ceny našich lanovek. Ceny jízdenek jsou však kompenzovány vysokými náklady na údržbu zařízení s těmi nejvyššími bezpečnostními standardy.

A jaká bude podle Zurbriggena budoucnost horského oboru, jaký má názor na fúze

středisek a jak vidí další trendy? „Velký, ještě větší, největší – v určitém okamžiku už růst nestačí. Každé lyžařské středisko musí analyzovat svůj potenciál. Nás síla regionu Saas neopouští; máme špičkovou mezinárodní lyžařskou oblast – jen tři hodiny jízdy od Curychu. Nesmíme však minout cíl. Hoteliéři a lanovkáři se často dostávají do zbytečného sporu, protože každý myslí jen na sebe.

Naším projektem celosezonní permanentky za 222 franků jsme podali hoteliérům pomocnou ruku a dali jim k dispozici nástroj, který jim může zvýšit počet noclehů. Je hezké vidět, jak s námi hotely a ostatní spolupracují, aby byl projekt úspěšný. V létě mohou hoteloví hosté jezdit lanovkami zdarma. S naší nově vytvořenou kartou jsme v alpském regionu bezkonkurenční v poměru cena/výkon.“

HELLY HANSEN STORES CR A SR OC WESTFIELD CHODOV PRAHA OC PALLADIUM (OD LISTOPADU 2021) BORY MALL BRATISLAVA

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK

(Ne)slavný rakouský

SNĚHOVÝ PALÁC

FOTO: WIEN MUSEUM

Lyžování v krytých halách je tradičně dobře zavedeným byznysem v západní Evropě, v Británii a v Dubaji, nověji i v Číně. Zato Amerika se dočkala prvního a dosud jediného sněhového domu teprve před pár lety. Málo se ví, že zcela první lyžařská hala na světě byla v provozu už před bezmála stoletím nedaleko naší domoviny – na nádraží ve Vídni v ulici Táborská.

Vídeňská lyžařská hala s téměř 30 m širokým hlavním svahem.

Vlevo skokanský můstek, vpravo dopravníkové pásy pro lyžaře

26

Z

a vším stojí agilita norského skokana a lyžařského instruktora Dagfinna Carlsena, jenž v roce 1920 přijel do rakouských Alp pracovat na natáčení pionýrských lyžařských dokumentů po boku proslulých domácích lyžníků Arnolda Francka a Hannese Schneidera. Jakož vcelku tradičně, i tento urostlý blonďatý Nor se v Rakousku oženil s tyrolskou dívkou z hor;

usadili se však ve Vídni. Carlsen se tam záhy stal agilním členem místního lyžařského klubu a začal organizovat soutěže ve skocích na lyžích po celém Rakousku.

Sám se stal držitelem rakouského rekordu (64 metrů).

Na jedné automobilové výstavě v Berlíně si všiml improvizované lyžařské rampy na skoky.

Carlsenova fantazie nabrala zvýšených obrátek a mladý Nor si umínil nevídané neslýchané: že

zkusí prodávat sjezdové lyžování vídeňským měšťákům – na umělém sněhu. Psal se rok 1927!

Zpět v čase. Po kolapsu rakousko-uherského impéria v roce 1918 hledala vídeňská metropole nové využití náhle opuštěných prostor severozápadního křídla svého železničního nádraží, odkud jezdily spoje do oblastí, jež se staly nově svrchovaným Československem.

V „červené Vídni“, kde tehdy

FOTO: WIEN MUSEUM

Nor si umínil nevídané neslýchané: že zkusí prodávat sjezdové lyžování vídeňským měšťákům – na umělém sněhu. Psal se rok 1927!

FOTO: WIEN MUSEUM

Stavba 20metrového skokanského můstku v hale starého vídeňského nádraží, léto 1927

Atrakce lákala mnohem více diváků než aktivních účastníků. Veškeré vybavení bylo možné zapůjčit si na místě

vládli sociální demokraté, mínil Carlsen navázat na bohatou rakouskou lyžařskou tradici, která byla do té doby vnímána jako silně buržoazní. Když Nor po berlínském výletě v létě 1927 požádal odpovědné policejní oddělení o povolení k provozování komerčního systému umělého zasněžování, zaměřil se již na své vyhlédnuté místo opuštěné Nordwestbahnhalle na Taborstrasse. Nor potřeboval k provedení svého plánu rozlehlou i vysokou budovu a tato se mu jevila ideální. Na druhé straně se rakouské spolkové dráhy těšily z opětovného ziskového využití nepoužívané stanice. Vyhlíželo to na kýženou win-win situaci. Norský dobrodruh povolení obdržel.

Na berlínské výstavě se Carlsen poznal s excentrickým britským spisovatelem a diplomatem Laurencem Clarkem Ayscoughem, autorem tamní sněhové výzdoby.

Brit se na naléhání své dcery dlouhou dobu pokoušel vynalézt fungující umělý sníh; během lyžařské dovolené ve švýcarském Engelbergu se mu nakonec povedlo najít tu správnou směs dostatečně skluzných ingrediencí, jež později získala patent coby „náhrada sněhu“ (Schneeersatz).

Anglický plátek News World Journal popsal, jak švýcarský hoteliér s rostoucím znepokojením sledoval, jak podivín Ayscough na podlaze svého pokoje hnětl a smíchával záhadné chemikálie neznámého původu.

27

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

Pouze zbývající hromada hnoje v osiřelé staniční hale připomíná její dřívější využití jako lyžařského zařízení. položili textilii z kokosového vlákna a pokryli ji 150 tunami Ayscoughova patentovaného umělého sněhu ze směsi krystalů sody na praní, vybělených dřevěných pilin a kousků slídy pokropené mýdlovou vodou.

Deseticentimetrová vrstva směsi byla dostatečně kluzká, jen měla tendenci po krátkém čase žloutnout. Teplota v hale se držela jen velmi mírně nad nulou a veškeré tamní prostředí věrně evokovalo opravdovou zimu.

K lyžařskému svahu Carlsen přidal i restauraci a docela pragmaticky i technické prostředky na bělení sněhové směsi pro přihlížející diváky, kdyby se snad nudili. Celá atrakce o ploše asi 3 000 čtverečních metrů stála 900 tisíc šilinků, v dnešní měně víc než 10 milionů dolarů.

O financování exotického projektu se postaraly dva hlavní investorské subjekty: místní obchodní dům Stafa (prodávající a pronajímající veškerou výbavu včetně saní) a pivovar Puntigamer (provozující tamní restauraci).

na další provoz následující podzim byly nicotné; buržoazní zábava na sjezdovkách první lyžařské haly světa tak skončila podobně rychle, jako začala. V říjnu 1928 byla stavba demontována a dřevo prodáno, aby se minimalizoval už beztak vysoký dluh. O několik let později uvedly noviny Arbeiter Zeitung (2. 1. 1932): „Pouze zbývající hromada hnoje v osiřelé staniční hale připomíná její dřívější využití jako lyžařského zařízení.“ Ještě nedávno předtím slibná win-win situace holt nedopadla.

Mezitím započatý trend směrem k vývoji krytých lyžařských hal nabíral čile na síle v mezinárodním měřítku. Ve třicátých letech se odehrály pokusy otevřít podobné provozy jako vídeňský v Londýně, Lyonu, Paříži, Bostonu a New Yorku – existence všech byla vesměs jepičí, dominantně kvůli obřím stavebním a provozním nákladům.

A pan Dagfinn Carlsen? V roce 1930 už byl zpět v rodném Norsku a pro národní lyžařskou asociaci připravoval vydání pravidel pro sjezdařské soutěže.

Po připojení Vídně k Německé říši se ze starého rakouského nádraží stalo muzeum nacistické strany a poté sklad Wehrmachtu, než byl celý objekt nádraží v roce 1943 rozbombardován spojeneckým letectvem.

FOTO: WIEN MUSEUM

Na nic se nečekalo. Už v červenci 1927 byly zahájeny stavební práce na narychlo vyprojektovaném Sněhovém paláci, přičemž otevření bylo naplánované na září téhož roku.

Jenže pár dní nato za vyhrocených okolností hořel Vídeňský justiční palác a v Rakousku úřadující diplomat Ayscough stáhl své zapojení do projektu.

Trvalo dalších asi šest týdnů, než marketingově otrlý Carlsen dokázal přesvědčit Brity, aby pomohli přivést do Vídně „věčnou zimu“.

Během následujících tří měsíců pak v nádražní hale nechali postavit 16 metrů vysokou, 28 metrů širokou a přes šedesát metrů dlouhou dřevěnou rampu s elektrickým pojízdným pásem dopravujícím lyžaře nahoru – šlo pravděpodobně o první tzv. magický koberec světa. Rampa obsahovala i dvacetimetrový skokanský můstek a sáňkařskou dráhu. Interiér haly byl vyvedený v dekoraci z dřevotřísky vytvořených kulis zasněžených kopců se zasázenými uříznutými smrčky – Ayscoughova práce. Na rampu

Když svůj provoz nazvaný Schneepalast 26. listopadu 1927 za přítomnosti mnoha významných osobností otevřel, prodával Carlsen dvouhodinový lístek za 1,50 šilinku (kolem 19 dnešních dolarů) i šilinkové vstupenky pro nelyžující diváky. Otevřeno bylo od desíti dopoledne do desíti večer.

Jenže extravagantní projekt sklízel v citlivé meziválečné atmosféře sic živou, ale nezřídka negativní mediální odezvu.

Stále častější kritické hlasy mířily zejména proti použitému umělému sněhu; v novinách se psalo, že sodová směs způsobovala návštěvníkům svědění a dýchací potíže a při pádu jim poškodila oblečení. Negativní publicita spolu se sněhově bohatou zimou 1927/28 záhy vedly k poklesu návštěvnosti atrakce. V březnu 1928, pouhých 103 dní po zahájení provozu, byl Carlsen nucen podat návrh na zahájení řízení o odškodnění u vídeňského soudu. Dokladoval, že do března 1928 navštívilo lyžařskou halu 10 tisíc lyžařů, 12 tisíc sáňkařů a 40 tisíc diváků.

Postěžoval si na ekonomickou bídu Vídně a nucené zdržení otevření paláce z důvodů požáru soudní budovy.

Poté, co bylo kompenzační řízení pro Nora nepříznivě uzavřeno, Carlsenovy naděje

Vstupenka do Sněhového paláce. Carlsen nabízel dvouhodinový lístek za 1,50 šilinku (kolem 19 dnešních dolarů) i šilinkové vstupenky pro nelyžující diváky. Otevřeno bylo od desíti dopoledne do desíti večer

28

Nová kolekce Czech Ski and Snowboard

NA HORY

fanshop.czech-ski.com

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

HISTORIE

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Bílé příběhy staničních knih Historie staničních knih na významných boudách hřebenů Krkonoš je úzce spojena se založením Svazu lyžařů v Království českém v roce 1903. Počin tento, první svého druhu na světě, popisuje zápis v první knize z Dvoraček ze stejné sezóny 1903.

Vlastně je prvním kolorovaným dokumentem, mapujícím obrovský rozmach lyžařství a život na horách vůbec.

Unikátní obrazový dokument schůzky zástupců zakládajících klubů SL v Království českém – ČSK Praha, Ořovský, Pavlousek (budoucí sekretář ČKSS Jilemnice, Buchar a vysočtí se nedostavili, což bylo nakonec zdůvodněno nevídanými spousty sněhovými, které Vysočtí nebyli s to zdolat, a vrátili se zpět).

Obrázek skicnul Rössler týden po založení svazu v Jablonečku, tedy 28. a 29. listopadu 1903. Účastníci proponované schůzky se ústy prokuristy Pavlouska dozvídají návrh svazových stanov.

30

P

ůvodce myšlenky, zakladatel prvního skijáckého klubu v českých zemích a osnovatel zmíněného Svazu lyžařů, Josef Rössler Ořovský, jaksi levou rukou, odkázal dnes už šesté generaci lyžařů vzpomínky nejen na historii pražského klubu, nýbrž i na dějiny našeho lyžařství. Staniční knihy však, jak bude patrno z dalších kapitol, připravovaných pro následující SNOW, si všímaly i věcí sice těsně souvisejících s lyžařským sportem, beroucích si na paškál souběžně i společenské dění doby od konce 19. století nebo zkoumání nejvyššího pohoří.

Staniční knihy ČSK Praha byly na boudy položeny v letech 1903 až 1922 a bylo jich celkem čtyřiadvacet. Což při průměrném počtu 200 popsaných stránek v jedné dává téměř 5 000 stran textu, poezie, obrázků a fotografií. Na boudy je osobně vynášel sám původce prozíravé myšlenky J. R. Ořovský.

Kudy proudili lyžaři

Knihy ukazují život sportsmanů na horách jako v zrcadle. Dnes v nich můžeme objevit, kudy a jakým směrem se šinuly první skupiny organizovaných lyžců.

V počátcích zápisů byla nejpoužívanější trasou cesta horem z Jilemnice přes Křížlice na Rezek, pak po Vlčím hřbetu, s nouzovou zastávkou v Kozí boudě, na Dvoračky a odtud na hřebeny.

O pár zim později se oblíbeným stává putování z Jilemnice na

Benecko a přes 3 kopce na Mísečky a šupajdá na vršky. Těsně před velkou válkou začínají lyžaři proudit na hory ze Špindlu na Martinovku; důvodem je první a dlouho jediný český nájemce v Krkonoších – Ferdinand Nejedlý.

Bez pastelek nikam!

Poutavá, úsměvná, přesvědčivá je výzdoba knih. Tady vynikal opět předseda ČSK Praha Rössler. Na výpravy bez pastelek v tlumoku nejezdil. Jeho první starostí bylo ozdobit svůj zápis buď kresbou odznaku – logy svého ČSK a Yachtklubu, anebo výtvarnou zkratkou oživovat stránky při závodech, o Vánocích, Velikonocích.

Ilustrací Rösslerových výtvarných kvalit je obrázek z prvního výletu na lyžích v sezóně 1903/4.

Ořovského příkladu následovali zálibně další lyžníci; prohlížíme si kresbičky mistrů štětce Cíny Jelínka, Otty Bubeníčka, Josefa Aleše Lyžce, tím některé stránky nabízejí pravé výtvarné skvosty.

Staniční knihy ovšem nemohly být uzavřeny těm, kteří svůj kumšt a vtip teprve brousili.

Nalezneme v nich veršíků, malovánek a fórků nepodařených, ba nejapných až běda; jeden z glosátorů důrazně 13. ledna 1921 na Mísečkách kontruje: „Kdyby ta kniha cítila, jako cítí duše lidí, věřte, že bolem by křičela, kolik vtipnosti tu vidí. Kdyby kniha ta mohla splácet též ránu ranou, mnohý, jenž vtip svůj zde uložil, s hlavou šel by zavázanou.“

Klasický pozdrav a heslo lyžařské, vzniklé v Jilemnici a dodnes používané; navíc při závodech ČKSS zdobí transparent stejného verbálního obsahu startovní prostor soutěží.

Největší frekvence záznamů vykazovaly knihy na Benecku, Dvoračkách a Mísečkách. Hemžení výletníků končívalo právě tady a na hřebeny pokračovali jen vytrvalci, kteří si mohli dovolit souboj s přírodou s jistotou, že v něm vyhrají.

Sáňkaři? Vyhynuli.

Podivného osudu se dočkali sáňkaři. Z knih lze vyčíst mnoho svébytného o jejich odborech, ale postupem času téměř úplně vyhynuli. Není od věci poznamenat, že v sezónách 1910–1913 stál v čele odboru sáňkařského ČSK Praha hrabě Aichelburg, mnohokrát vzpomenutý v časopise Veselý výlet. Postrádajíce volnost, kterou měl lyžař na nekonečném terénu v pohybu nahoru i dolů, opouštěli sáňkaři své vehikly a jeden za druhým se vytráceli z řady, abyste je v nejbližším čase našli už „olyželé“.

Co neopouštělo lyžaříky, bylo veselí a průzračná umanutost bílým sportem. Čtete zápisy nováčků, s jakou bídou se doplazili na boudu, na hřebeny, ale

sotva bylo po trpitelské námaze, zmocnili se jich hory napořád a propadli bílému šílenství.

Nazdar. Ať to frčí!

V prvních dobách existence knih se lyžaři zdravili „Ať to frčí!“, „Nazdar“. Pozdrav první byl nepochybně odposlouchán a odpozorován ze samotného děje jízdy. A objevuje se velice často, až se zdá, že byl všeobecný, až konečně byl, natruc nelogismu, polehoučku zatlačován cizím pozdravem „Skól!“ Což je vlastně pozdrav pijácký norský, něco jako německé „Prosit!“ Slov lyžař a lyžec se užívá v knihách staničních skoro ve stejné míře a teprve záplava nových adeptů bílého sportu dala převahu výrazu lyžař. O terminologickém sporu si povíme v některé z dalších kapitol.

V letech 1921–22 byly postupně knihy ČSK z hor sneseny a na jejich místo položeny knihy Svazu lyžařů RČS. Pokračování poutavé lyžařské historie je už vtěleno do těchto nových svazových knih.

Z úplně první knihy ve Dvorské boudě pochází vtipná Ořovského skica. Z komentáře, který je lehce „manželsky“ podbarven, čiší pýcha pána domu nad výkonem Emily Máči Rösslerové: „Moje paní jela poprvé na lýžích a držela se výborně, odporučuji všem českým turistkám jízdu na lýžích! Nazdar!“ Připsána i reakce Emily: „Stvrzuji, až na tu výkonnost, což neodpouští vrozená skromnost.“ Reportáž ze sedmadvacátého listopadu 1904 uzavírá kresba pražské lyžky s dopsaným povzdechem: „Chvála bohu, že jsme zde! Uf!, řekl Vinetou!“ Tři vykřičníky v textu hovoří za vše.

31

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

FIS

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ FOTO: FIS

FIS:

s novým prezidentem na prahu nové éry

Třiadvacet let stál v čele Mezinárodní lyžařské federace Švýcar Gian-Franco Kasper, jako v pořadí čtvrtý prezident této organizace po Ivaru Holmqvistovi, Nikolai Ramm Ostgaardovi a Marcu Hodlerovi. Letos v květnu se rok před skončením svého mandátu rozhodl z postu odstoupit. O měsíc později ve věku 77 let zemřel.

Jeho nástupcem se stal Johan Eliasch.

S

Gian-Francem Kasperem odešla jedna dlouhá epocha v historii Mezinárodní lyžařské federace. Někdejší šéfredaktor listu St. Moritz Kurier působil v jejím středu nejprve od roku 1975 na postu generálního sekretáře po boku svého krajana a tehdejšího šéfa organizace Marca Hodlera.

Když ten se pak v roce 1998 po sedmačtyřiceti letech rozhodl

svůj post opustit, Gian-Franco Kasper byl poměrně logicky zvolen jeho nástupcem.

Za dobu jeho úřadování proběhlo nespočet mistrovství světa i patery olympijské hry – v Salt Lake City, Turíně, Vancouveru, Soči a Pchjong-čchangu, celkem absolvoval na nejvyšší pozici šest cyklů. Mimoto byl v letech 2000–2018 členem Mezinárodního olympijského výboru a od roku 2003 působil v rámci Světové antidopingové agentury.

Ačkoliv mu na jednu stranu bývá přičítán velký podíl na modernizaci federace, na straně druhé se Gian-Franco Kasper

nevyhnul kontroverzím. Až do konce například trval na tom, že ženy by neměly skákat na lyžích, zpochybňoval změnu klimatu a skutečnost, že v čele státu stojí diktátor, nevnímal jako překážku pro pořádání vrcholných sportovních akcí. V době, která přeje kulantním korektním vyjádřením, si bývalý prezident nebral servítky a několik citací z jeho interview pro švýcarský deník Tagesanzeiger vzbudilo pořádný poprask.

Gian-Franco Kasper totiž neviděl důvod, proč by se neměly konat olympijské hry v Pekingu. Že tamní vláda vynaložila enormní finanční prostředky, aby vybudovala patřičnou infrastrukturu? „Ale to my ve Švýcarsku přece taky, akorát my stavěli

Gian-Franco Kasper stál v čele FIS dlouhých 23 let.

Zanedlouho po ukončení svého angažmá zemřel ve věku 77 let

32

Johan Eliasch, nový prezident FIS, byl ve světě lyžování doposud znám jako šéf skupiny Head.

Po svém zvolení výkonnou funkci opustil

150 let a oni na to měli pět let.“ Globální oteplování? „Byl jsem na hrách v Pchjong-čchangu a každému, kdo ke mně v tamních –35 °C přišel, jsem říkal: Hele, změna klimatu!“ Že se vykácelo 10 000 stromů v chráněné přírodní oblasti, aby se v Koreji mohl odjet sjezd? „Spíš to byly keře.“ Porušování lidských práv v Číně? „Už je to tak, že pořádat hry v zemích s diktátorským režimem je pro nás snazší. Jako organizátor říkám: Než se hádat s ekology, radši bych pořádal akce už stále jen v diktaturách.“ Přesto pro něj dle jeho vlastních slov existovala nepřekročitelná červená linie. „Nikdy bych nešel do nějaké země a neinvestoval tam do lyžařského sportu, kdybych věděl, že tamější občané hladoví. Kdyby se zítra o olympiádu přihlásil Katar, řekl bych jasné ne,“ nechal se slyšet v rozhovoru. „Ale nejde mi o politiku. V Kataru by prostě na sněhu bylo moc písku,“ dodal vzápětí.

Tvrdá slova a arogantní přístup?

Možná. Na straně druhé Gian-Franco Kasper byl prezidentem Mezinárodní lyžařské federace ve chvílích sílícího tlaku na jeho sport ze strany ekologických organizací, ať je řeč o technickém sněhu, nebo rozvoji stávajících resortů. Jeho úkolem bylo ochránit lyžování v nové době, nikoliv jemná diplomacie.

Když svět v červenci oběhla zpráva o jeho úmrtí, vrcholní sportovní funkcionáři přispěchali s kondolencemi a výrazem uznání za jeho dlouholeté nasazení na poli sportu. „Pro celé olympijské hnutí jakož i pro mě, byl Gian-Franco Kasper zosobněním moderního pojetí lyžování. To, co dokázal, sahá daleko za hranice jeho sportu a Mezinárodní lyžařské federace. Prostřednictvím řady reforem a adaptací dokázal pozměnit celé olympijské hry.

A ve všem, co dělal, byl vždy svůj.

Nic není autentičtější než úspěch a z úspěchu Gian-Franca Kaspera významně čerpalo celé olympijské hnutí,“ uvedl prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach. „Gian-Franco byl největší osobností světového lyžování za poslední dekády, v pravém významu toho spojení otec lyžařského sportu. Jeho smysl pro spravedlnost a znalost sportovní diplomacie byla nezměrná a já osobně jsem se od něj mnohé naučil. Nikdo další už nebude takový jako on. Celý sportovní svět jeho odchodem utrpěl ohromnou ztrátu. Čest jeho památce, budeme ho velice postrádat,“ napsal viceprezident Mezinárodní lyžařské federace Roman Kumpošt.

Je jasné, že jeho nástupce, v pořadí pátý prezident Mezinárodní lyžařské federace Johan

Eliasch, stojí před velkou výzvou.

Provést bezpečně coby kapitán loď neklidnými vodami, z nichž se vynořují stále nové otázky, a navázat na svého předchůdce.

Náročný úkol, pokud si uvědomíme, s jakou silou a sebejistotou Gian-Franco Kasper lyžování vládl.

Na hodnocení práce Johana Eliasche je pouhých pár měsíců od jeho nástupu do funkce příliš brzy, přesto vše nasvědčuje tomu, že by švédský miliardář mohl být mužem na svém místě.

Před zvolením byl dlouhých šestadvacet let výkonným ředitelem firmy Head. Přesvědčený konzervativec pak působil v letech 2007–2010 coby nepolitický poradce labouristické vlády premiéra Velké Británie Gordona Browna pro čistou energii. Je členem a podílníkem celé řady organizací a firem – od luxusního

řetězce hotelů Aman Resorts, Nadace pro obnovitelnou energii a životní prostředí či produkční společnost London Films až po Saatchi Gallery, Equity Partners nebo Brasilinvest Group. Jeho kontakty sahají na ta nejvyšší místa.

První krok má za sebou – na kongresu Mezinárodní lyžařské federace ve volbě ostatní kandidáty jednoznačně porazil. Na konto Johana Eliasche putovalo 54,82 % hlasů, zatímco druhý v pořadí, někdejší švýcarský mistr světa ve sjezdu Urs Lehman získal 21,85 %, bývalá generální sekretářka FIS (do svého odvolání v roce 2020) Sarah Lewis 12,61 % a viceprezident FIS Mats Arjes 10,92 %.

Ty náročné dlouhodobé úkoly jej čekají. U kormidla FIS ale nezpochybnitelně stojí silná osobnost.

ALEXIS PINTuRAuLT IS A

CLICKSTARTER POLE VENOM SL 3d

www.LEKI.CZ

33

TRAVNÍ LYŽOVÁNÍ

TEXT: ANNA HRBÁČKOVÁ A REDAKCE SNOW

4 1

FOTO: RADEK MÍČA

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

ČESKÝCH MEDAILÍ Z MISTROVSVÍ SVĚTA FOTO: RADEK MÍČA

První závod odstartoval na MS v úterý 7. září, kdy byl na programu obří slalom. A hned první závodní den byl pro české barvy velmi úspěšný. Pro vytoužený titul mistra světa si dojel Martin Barták

Od 6. do 11. září proběhla ve Štítné nad Vláří, vesničce nedaleko Zlína, největší lyžařská akce tohoto roku v České republice – mistrovství světa v travním lyžování. Světový šampionát v tomto sportu se v Česku konal po 14 letech.

N

a vrcholné akci se představili kromě seniorské špičky i nejlepší junioři, jelikož se kvůli složitostem s cestováním do Štítné přesunul i juniorský šampionát, který se původně měl konat v Japonsku. Českému týmu se na domácí půdě velmi dařilo, získal 14 cenných kovů. Šéftrenér české reprezentace Daniel Mačát byl s vystoupením českého týmu na domácím MS nad očekávání spokojen.

34

„… Byl to opravdu velmi úspěšný šampionát a všem závodníkům patří velký dík. Máme dva tituly mistra světa, dvě stříbra a jeden bronz v seniorské kategorii, junioři přidali dalších devět cenných kovů… Martin Barták potvrdil roli favorita, zároveň jsem rád, že i Janu Němcovi se podařil jeho comeback a rozloučení v jednom. Jan Borák s Alenou Veselou se dokázali prosadit nejen v juniorské, ale i seniorské kategorii. Máme za sebou opravdu mimořádně úspěšný týden…“

V obřím slalomu i v úterním slalomu se dařilo také českým juniorům a juniorkám. Z bronzové medaile v obřáku se radoval rodák ze Štítné nad Vláří Filip Machů a Šárka Abrahamová.

V následném slalomu brali Filip Machů a juniorka Alena Veselá stříbro a Jan Borák bronz. Na obrázku jsou zleva Jan Borák, Alena Veselá, Martin Barták

FOTO: RADEK MÍČA

FOTO: JAN SMEKAL

Velký návrat i loučení Honzy Němce

FOTO: RADEK MÍČA

Alena Veselá se svým nákladem medailí – dvě juniorská stříbra a bronz mezi ženami, který vybojovala v superkombinaci. „Že bych si odvezla medaili i mezi dospělými, v to jsem ani nedoufala,“ dodala vesele Veselá. Pro stříbro v superkombinaci si dojel i Martin Barták

Jako událost mistrovství lze označit návrat nejlepšího travního lyžaře historie, Jana Němce. Pro restart své reprezentační kariéry si vybral závod v super-G, přičemž velký mezinárodní závod absolvoval naposledy před pěti lety! Jak to dopadlo? Překonal nejen sám sebe, svého dlouholetého rivala Edoarda Fraua, ale snad i ta nejtroufalejší očekávání fanoušků i odborníků: Byl nejrychlejší!

A získal patnáctý světový triumf v kariéře. „Na tenhle závod jsem se připravoval, ale doteď tomu vítězství nevěřím. Tenhle kopec mám rád, je rychlý, náročný, jezdil jsem sem i během letošních prázdnin,“ svěřil se Němec po vítězném závodě.

Na stupně vítězů ho doprovodil další Čech – třetí Jan Borák. Super G se podařilo i českým juniorům a juniorkám, Šárka Abrahamová a Aleš Knor získali stříbro.

Rozlučkou pro Honzu Němce, při níž chyběl jen malý kousek k definitivnímu happy endu, byla superkombinace. Do náročné tratě slalomu nastupoval Honza po super-G z prvního místa.

Ovšem tlak na něj byl mimořádný, a jeho jízdu k poslednímu zlatu ukončil pád pár branek před cílem. „Tímto závodem opravdu definitivně skončila má kariéra, která trvala od roku 1981 do 2021,“ loučil se Němec.

Honzo, děkujeme!

35

V SOCIALISMU NAŠI PŘED ZIMNÍ OLYMPIÁDOU Parádní disciplínou Jana Zabystřana je alpská kombinace, kterou si zajel i v březnu 2020 v rakouském Hinterstoderu. Po slibných výsledcích z mistrovství světa v Cortině d'Ampezzo se rodák z Kadaně už nemůže dočkat, až si všestrannost prověří na olympiádě

FOTO: GEPA

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Jan Zabystřan:

CHCI VYHRÁVAT!

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Třiadvacetiletý Jan Zabystřan se postupně prodral mezi nejužší špičku českého alpského lyžování. Sportovní multitalent skončil u individuálních sportů proto, že rád sbírá medaile – jde si za svým a lyžování mu otevírá svobodnou cestu. Blíží se moment, kdy jeho hvězda zazáří naplno?

N

a počátku jeho sportovní cesty stáli, jak jinak, rodiče. Díky nim aktivně dělal „strašně moc sportů“ – atletiku, gymnastiku, hokej, fotbal… A lyže, protože mají chatu na Klínovci, kde pobývali často celou zimu. „Časem jsem s mámou začal jezdit na ledovce a sbírat poháry, vážně mi to šlo,“ vzpomíná na své začátky Zaby. Tehdy k tomu ještě dělal snowboard, ale nebyly kategorie, v nichž by mohl vyhrávat a sbírat ceny. „Když jsem byl malý, tak jsem hlavně chtěl mít co největší sbírku medailí

36

a pohárů. A lyže vynášely nejvíc.

Byl jsem i v hokejovém týmu, nicméně tam když jsme vyhráli, tak se trofej vystavila někam do síně slávy pro celý tým. To se mi tak úplně nelíbilo…“ Takže si nakonec vybral individuální sport, ten, co se mu nejvíc zamlouval. Sjezdové lyžování.

Dělá ho naplno, ale na ostatní sporty nezanevřel, nejlépe se odreaguje právě při nejrůznějších sportovních aktivitách.

Beachvolleyball, wakeboarding, kolo… Baví ho prý všechno.

Ale už nechme mluvit jeho samotného.

Měl jste v mládí třeba nějaký vzor, závodníka, co pro vás byl inspirací?

Klasický idol ne, ale z dob, kdy jsem byl malý, si pamatuji, jak jezdili třeba Bode Miller nebo Ted Ligety. Bylo skvělé moct je pozorovat, ovšem celkově vzato je pro mě každý závodník, co se dostane do svěťáku a nějakou dobu tam je, skutečně příkladem úspěchu. Je to náročné a současně je to přesně můj dlouhodobý cíl: pravidelně bodovat a být součástí kolotoče.

Jednou bych si určitě chtěl zkusit třeba takový sjezd v Kitzbühelu, ale vím, že mám ještě pořádný kus cesty před sebou.

To, co máte za sebou, hlavně minulý ročník 2020/21, byste zhodnotil jak?

S něčím jsem spokojený, s něčím naopak ne. Celkem se mi povedlo mistrovství světa, to beru jistě kladně. Super-G jsme navíc až tak netrénovali, ani jsme se loni v létě nedostali do Jižní Ameriky, tak byly možnosti omezené.

Nakonec to byla disciplína, co mi šla nejlépe, a k tomu se na nižších úrovních přidaly některé dobré výsledky ve slalomu a obřáku.

V rámci Světového poháru mi ale slalomy nedopadly vůbec podle představ.

Každý sám za sebe Letos se Zaby rozloučil po devíti letech s trenérem Filipem Markem a angažoval dva polské trenéry – Sebastiana Bialobrzyckeho (který s ním jezdil už loni) a Krzysztofa Mazurka, který pracoval s bratry Žampovými. Ten bude od letoška Zabyho hlavní kouč.

A jak se pracuje v takto malém týmu? „Plusem určitě je, že jsme hodně flexibilní. Zároveň ale nezbytně musíme mít kontakty, aby bylo ke komu se přidat. Velké týmy, Francie,

Itálie nebo Švýcarsko, nás k sobě nepustí, nepotřebují nás – vše si svedou zajistit vlastními silami. Spolupracujeme proto hodně se Slováky a podobnými menšími reprezentacemi.

Samozřejmě jsem v kontaktu s Kryštofem Krýzlem, Ondrou Berndtem a Filipem Forejtkem, se kterým teď jezdím asi nejvíc. Ale to mluvíme o společné přípravě, pak se rozjedou závody, kde má každý trochu jiné priority, a jsme rázem každý sám za sebe.“

A co nová černá Vertigine na mistrovství v Cortině d’Ampezzo? Tam jste zajel pěkné výsledky…

Tak ta byla hodně zajímavá. Na prohlídce jsme zkoumali skok, který vypadal docela úctyhodně.

Pak jsme čekali, až na nás přijde řada, a najednou hned první tři na tom místě vypadli. Byla to dost zvláštní situace. Kluci posléze začali volit trochu jinou stopu a já si věřil, že to projedu hezky, což se i povedlo.

O úpravě tratí na mistrovství se debatovalo docela dlouho…

Je fakt, že třeba v obřím slalomu to dost prolili, české podmínky s tím neměly vůbec nic společného, ani když vezmu, na co jsme se připravovali. V různých dnech pak byla podložka dost proměnlivá, občas se podmínky střídaly i v rámci jednoho kola.

V rámci letní přípravy preferujete Jižní Ameriku. Není pohodlnější zajet kousek na ledovec do Alp? V Jižní Americe je ohromná výhoda nadmořská výška.

Lyžuje se tam přímo u hladiny moře, takže člověk vstane a je na sjezdovce. V Evropě to je složitější. Ráno musíme nejdřív vyjet do vesnice, co je někde ve dvou tisících, od budíčku to trvá třeba dvě hodiny, než se konečně dostaneme na kopec.

Za sněhem si musíme dojet, a tak strávíme spoustu času na cestě do dostatečné nadmořské výšky, pak dáme pár jízd a zase míříme dolů. Víc se toho nestihne, protože pak už jsou terény měkké.

Před dvěma lety jste si v Jižní Americe zajezdili dokonce na sopce…

Jo, to bylo v Chile, kde jsme byli na kempu s Ester. Lyžovali jsme a jednu noc se najednou na druhou stranu vylila láva. Sopečný prach v trati byl normální jev. Což o to – mně se jezdilo dobře, ale servisáci trochu nadávali, že se ničí lyže.

FOTO: GEPA

SOPEČNÝ PRACH V TRATI BYL NORMÁLNÍ JEV. COŽ O TO – MNĚ SE JEZDILO DOBŘE, ALE SERVISÁCI TROCHU NADÁVALI.

díval v televizi, vůbec jsem si nedovedl představit, jak prudká v reálu je. Když jsem tam byl, bylo to něco neskutečného, vážně mě to překvapilo. Teď už vím, do čeho jdu. Snad to bude letos vypadat jinak.

Sázka na rychlost Hodláte se tedy víc zaměřit na rychlostní závody?

Přesně tak. K tomu si chci přidat nějaký obřák, slalom jako takový chci lehce upozadit. Zase to nemůžu přehnat, protože na olympiádě mě čeká kombinace a tam se mi točivé dovednosti budou hodit. V zásadě ano, chci se víc opřít do rychlostních.

Před rokem v prosinci jste v Alta Badii nepůsobil jako v optimální kondici…

Nahoře bylo několik těžkých bran a ta sjezdovka je nesmírně náročná, takže to stačilo, abych bral chybu za chybou a hrozně se tam nadřel. Vůbec to nebyl můj den, ale zato cenná zkušenost. Když jsem se na Gran Risu

Slalom letos ustoupí lehce do pozadí, Zaby se chce víc zaměřit na rychlostní disciplíny

37

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

NAŠI PŘED ZIMNÍ OLYMPIÁDOU

I materiál rozhoduje

Rychlostní specialisté si často nechávají úspěšné modely po více let. Jak skončily super-G lyže, co jste měl na mistrovství?

Myslím, že přímo tyhle jsem si nechal. Chci je vyzkoušet pro porovnání s lyžemi, co jsem dostal letos, abych poznal, jestli jsou lepší, nebo horší. Ale osobně si rád vybírám na každou sezónu nové lyže. Výrobce pokaždé přijde s nějakým vylepšením, co mi

NESMÍRNOU DŮLEŽITOST MAJÍ BOTY, COŽ SI MOC LIDÍ NEUVĚDOMUJE. tam sedí. Za sezónu už se přece jen trochu zničí, poškrábou, hrany jsou menší… U super-G to třeba dva roky vydrží, ale slalomky a obřačky vracím tak po půl sezóně, maximálně na konci roku.

Za body do Asie Hodně býváte k vidění na Far East Cupu…

Poslední dva roky je dané, že jen prvních 150 lyžařů z žebříčku FIS může závodit v dané disciplíně ve Světovém poháru, takže je důležité získat co nejnižší hodnotu FIS bodů. Na Far East Cupu máme vždy nějaké skóre FOTO: GEPA

Jak si před sezónou vybíráte lyže?

Mám štěstí, že mám smlouvu s rakouským Atomicem, kteří mě zásobují. Já pak otestuju třeba deset párů na každou konkrétní disciplínu a vyberu si, jaké mi sedí. Ty ostatní zase vrátím, a tak to chodí sezónu co sezónu. U sjezdu a super-G se zaměřujeme hlavně na skluz, rychlost materiálu, u technických disciplín naopak testujeme, aby lyže seděla a hezky se chovala.

Rychlost se v tom případě neřeší, hlavní je, aby reagovala, jak já chci. Nesmírnou důležitost mají boty, což si moc lidí neuvědomuje. Botaři od Atomicu jsou úzce specializovaní profíci a dovedou nám lyžáky připravit přesně na nohu – pění se, zkoušíme tvrdost, úhly pro sjezdové nebo slalomové zatáčení…

Poznáte pak pod nohama i drobné nuance mezi různými modely?

Přes léto právě proto věnujeme testování hodně času, abychom na sezónu měli materiál už naprosto vyladěný. Každému přitom sedí něco jiného v závislosti na výšce, váze, stylu. Hodně dělají i různé zdánlivé drobnosti – desky lyží, nastavení, úhly broušení…

Při rychlostech, kterých závodníci dosahují, musí být na materiál stoprocentní spoleh

38

z minulé sezóny, a tedy šanci startovat vepředu na lepší trati a získat tím potřebné výhodnější skóre. Vyjíždět si body až v Evropě, to by se nestíhalo.

Jaké plány máte na následující ročník?

Chtěli jsme do Kanady a USA na rychlostní závody v Lake Louise a Beaver Creeku. Pokud to skutečně vyjde, tak podle výsledků z těchto závodů nastavíme další průběh. Po návratu do Evropy začneme víc technické disciplíny, kdyby se mi povedlo v zámoří zabodovat, určitě by to program změnilo. Docela rád bych vyrazil na univerziádu, ale prioritou bude Světový pohár a pak pochopitelně olympiáda. Doufám, že bude, i když bez diváků asi trochu zvláštní.

Máte v hlavě konkrétní výsledek, o nějž byste se na olympiádě rád pokusil?

V kombinaci to vypadá, že budu startovat v top 10, protože se nic jiného kromě mistrovství nejelo.

Spokojený bych byl, kdybych se celkově v kombinaci dostal mezi nejlepších deset, v technických disciplínách nebo super-G mezi nejlepších patnáct. Záleží na průběhu sezóny, ale můj primární cíl je zajet tam kvalitní jízdu, abych byl spokojený sám se sebou, a s tím pak ruku v ruce jde i dobré umístění.

Kvůli pandemii se v Číně nejela generálka. Považujete to za výhodu, nebo nevýhodu? Řekl bych, že je to tak pro mě lepší. Při svěťáku se najde spousta rychlostkářů, co znají tratě jako své boty, tady budeme všichni ve stejné pozici, všichni jsme ji viděli maximálně na YouTube. Sjezdovka vypadá zajímavě, je tam pár hezkých skoků i dlouhé táhlé pasáže.

Samozřejmě bude záležet na stavbě

FOTO: ARCHIV JANA ZABYSTŘANA

Lyže nakonec vyhrály, ale Honza se věnoval celé řadě sportů – od snowboardu a atletiky přes wakeboarding a lezení až třeba po hokej a gymnastiku. Dodnes pro něj pohyb představuje ten nejlepší relax

ten konkrétní den, ale líbilo se mi to. V Číně jsem už dřív byl právě na Far East Cupu a mám to tam celkem rád. Seděl mi tam sníh, tak doufám, že bude i při olympiádě.

Co vám na něm vyhovovalo?

Byla dost zima a sucho, a tak byl hodně sypký a přemrzlý.

V obřáku jsem cítil, že vím přesně o každém pohybu nohou. Jsou druhy sněhu, kdy propojení není až tak dobré a člověk si musí zvykat, jet intuitivně. Slyšel jsem, že v USA

19

je také sušší, přirovnatelný k Asii.

Takže severoamerické turné na úvod sezóny by mohlo být dobrou adaptací. Řešíte i mentální přípravu?

Jak? Snažím se pracovat s Tomášem Hvoreckým, což je mentální kouč, kterého zajišťuje svaz, ovšem problémem je mnohdy čas... Hodně si tedy beru z minulých závodů, rozebírám si, co mi pomáhalo a jaké nastavení fungovalo.

Občas je to těžké, ale myslím,

KAŽDÝ ZÁVODNÍK VE SVĚŤÁKU JE PRO MĚ PŘÍKLAD ÚSPĚCHU že se zkušenostmi to bude lepší a lepší. Rozhodně to vnímám jako důležitý pilíř výkonu.

Zažil jste, jaké je vracet se po zranění, býváte často z domova… Co vás u lyžování drží?

Skvělé je, že mohu být venku, vidět krásné věci a přírodu, i když

posté už to třeba tolik vnímat nebudu. Hlavně jsem soutěžní typ, mám rád, když se vyhrává a jde mi to. Takové chvíle u lyží zatím převažovaly. To mě u toho drží. Mám rád se stále posouvat, rád vidím, že to jde dál a dál, baví mě, když je prostor pro zlepšení a daří se mi jej využívat…

21

20 20/

20 moderních českých lyžařských středisek

na jeden skipas!

195 km sjezdovek

39 lanovek

108 vleků

Projekt podporuje

39

FOTO: JOSEF ŠTĚPÁN

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

ALPSKÉ DISCIPLÍNY

Českým alpským lyžařům vyšla příprava i bez jižní polokoule

TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ

Český národní tým stojí na prahu sezóny s přívlastkem olympijská. Vstupuje do ní s pětičlenným ‚A’ družstvem žen v čele s Ester Ledeckou a Martinou Dubovskou a pětičlenným ‚A’ družstvem mužů, kterému vévodí dvojice Jan Zabystřan a nestárnoucí Kryštof Krýzl. K nim byl v dospělých vytvořen tzv. záchytný ‚C’ tým složený ze závodníků těsně neplnících nominační kritéria do reprezentačního ‚A’ družstva.

P

odmínky na ledovcích v Evropě se českým reprezentantům podařilo chytit velmi dobré, a tak technické závodníky nemusela ani tolik mrzet zavřená Argentina, kde od poloviny srpna původně plánovali téměř měsíc trénovat Jan Zabystřan, Ondřej Berndt, Tereza Nová a členové ‚C’ týmu

Marek Müller starší a Jan Koula.

Ještě dříve měl odjet na jižní polokouli Filip Forejtek, aby stihl najezdit potřebné objemy dříve, než nastoupí ke studiu závěrečného ročníku na Univerzity of Colorado. Naproti tomu Kryštof Krýzl Argentinu v plánu neměl a celou dobu upíral tréninkovou pozornost do švýcarského Saas-

ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

-Fee, kde nakonec během srpna a září trénovali všichni členové mužského ‚A’ týmu a velká část ‚C’ týmu. „Bylo to celkem 17 tréninkových dní, které vyšly perfektně,“ zhodnotil nový šéftrenér mužské reprezentace Jan Fiedler.

Zavřená jižní polokoule byla však mírnou čárou přes tréninkové plány sjezdařů. Už druhý

Hlavní partner OSÚ AD SLČR

POOL Partner

40

rok po sobě se nedostali do Chile a najít odpovídající podmínky v Evropě je poměrně složité, ne-li nemožné. Určitou náplastí budiž, že se do Chile nedostal žádný rychlostní tým ze sjezdařských velmocí. Z našich měli měsíční kemp v Chile v plánu již tradičně Ester Ledecká, Tomáš Klinský a Jan Zabystřan, který měl kombinovat jak Argentinu, tak Chile, aby byl připraven jak v technických, tak v rychlostních disciplínách, kterým se chce letos věnovat o něco více a naopak malinko utlumit slalom. Každopádně se těšme, co Jan Zabystřan, 9. muž z letošního MS v alpské kombinaci, dokáže v nové sezóně, do níž vstupuje s novým trenérem, Polákem Krzysztofem Mazurkem.

Mediální partneři

Složení reprezentačních týmů 2021/22 DOSPĚLÍ

„A“ tým ženy muži Ester Ledecká *1995 (Dukla Liberec) Jan Zabystřan *1998 (Dukla Liberec) Martina Dubovská *1992 (Ski klub Špindl) Kryštof Krýzl *1986 (Dukla Liberec) Gabriela Capová *1993 (SKI Team Ostrava) Ondřej Berndt *1988 (Bižuterie Jablonec) Kateřina Pauláthová *1993 (Ski Paulát) Filip Forejtek *1997 (SK Ulice) Tomáš Klinský *1998 (Sokol Deštné) Tereza Nová *1998 (SC Černý) „C“ tým ženy muži Tereza Kmochová *1990 (Jiskra Harrachov) Marek Müller *1998 (Sokol Špičák) Klára Gašparíková *2001 (SA Špindl) Jan Skořepa *1996 (LK VS Praha) Jan Koula *2000 (Lokomotiva Trutnov) Zazie Huml *2001 (nezařazený člen)

Daniel Paulus *1994 (SA Přerov)

Michal Staszowski *1995 (Ski Mosty)

Ondřej Surkoš *2000 (SKP Kometa Brno) JUNIOŘI

„A“ tým dívky chlapci Elese Sommerová *2001 (RT Záhrobský) Adam Klíma *2001 (SKP Kometa Brno) Barbora Nováková *2002 (SA Špindl) David Kubeš *2002 (Tesla Pardubice) Hana Semeráková *2004 Marek Müller *2004 (TR Záhrobský) Vojtěch Kučera *2004 (SA Špindl) (Slovan Pec pod Sněžkou) Alena Labaštová *2002 (TR Záhrobský) Štěpán Kroupa *2003 (SK Písek) Barbora Zíková *2001 (Sokol Špičák) „B“ tým dívky Barbora Peroutková *2004 (TR Záhrobský) Linda Trejbalová *2003 (SK Ještěd - SKJ) Celine Sommerová *2003 (RT Záhrobský) „C“ tým chlapci

Oskar Klíma *2004 (SKP Kometa Brno)

Slalomářky Martina Dubovská a Gabriela Capová položily objemový základ už v dubnu v Jasné, kde absolvovaly 12 tréninkových dní. Využívaly přitom svazový skútr, který ještě pár dní před začátkem této akce operoval ve Špindlerově Mlýně, kde se do posledního možného okamžiku trénovalo tímto způsobem.

Martina Dubovská, coby členka elitní světové desítky ve slalomu, požívá poprvé v kariéře výhody tohoto postavení – od náležitého servisu lyží až po výběr pist na ledovcích. „Dříve jsem musela vždy já za nimi, abych mohla něco testovat, teď je to tak, že přijíždějí oni za mnou, na moje soustředění a testuji všechny prototypy lyží.“ Její úspěšný tým

FOTO: AGENCE ZOOM

šéftrenér žen: Eva Kurfürstová šéftrenér mužů: Jan Fiedler šéftrenér juniorek: Jan Čermák šéftrenér juniorů: Eva Kurfürstová

FOTO: AGENCE ZOOM

TRENÉŘI

se od loňské průlomové sezóny nezměnil ani nerozrostl, jak původně plánovala. Martina se i letos specializuje především na slalom. A cíle v něm? „Pokračovat ve výkonech z minulé sezóny.

V každém závodě předvést dvě dobrá kola naplno. Pokaždé bodovat a výsledkově se zase o něco posunout.“ A směrem k olympijský hrám? „Olympiáda je pro každého sportovce vrchol, ale v rámci sezóny je to relativně daleko. Takže jako vždy půjdu závod od závodu a uvidíme. Teď chci nastavit dobrou formu na začátek sezóny a udržet ji nejlépe po celou dobu. Určitě je super, že první slalomy budou v Levi, kde se mi pravidelně daří, a že tam i letos budeme mít hned dva, to mě potěšilo,“ uzavírá desátá nejlepší slalomářka světa.

Gabriela Capová jela letos přípravu naplno bez omezení, která loni byla způsobena návratem po zranění v kombinaci s koronavorovými restrikcemi. Tréninkový plán měla bývalá vítězka závodu Evropského poháru ve slalomu opravdu intenzivní a i ona se věnovala především slalomu. „Lyžujeme letos docela hodně.

Bylo potřeba dohnat tréninkové manko z loňska, kdy jsem se vracela po zranění a cítila, že toho tréninku není dost. A také jsem letos přestoupila na novou značku lyží, takže bylo potřeba více testování, abych našla správný model. Jsem ráda, že můžu ohlásit, že jsem se stala závodníkem značky Kästle.“

Do Söldenu na Opening s Ester Ledeckou a Kryštofem Krýzlem

Loňský první obří slalom sezóny SP v Söldenu byl dalším parádním kouskem Ester Ledecké.

Po více než dvouleté absenci startu v této disciplíně dokázala fantasticky využít startovního čísla 32, které měla zásluhou více než 500 bodů z předchozí sezóny, a zabodovala 20. místem.

Od té doby obří slalom v závodech opět nejela. Nicméně ho v přípravě trénuje a díky tomu může v letošním Söldenu opět pouze překvapit, scénář se startovním číslem bude podobný a z toho, co jsme měli možnost z jejího tréninku vidět, víme, že jí to i v obřím slalomu jde.

Pro Kryštofa Krýzla to bude už osmý start v Söldenu. V českém týmu platí za morálního tahouna a je českou obřákovou jedničkou i přesto, že 12. října slavil 35. narozeniny. „Příprava na letošní sezónu byla dobrá – co jsme chtěli, to jsme odtrénovali.

V létě jsme se hodně zaměřili na kondici a i po této stránce se cítím dobře připraven. Jediným zádrhelem přípravy byl pád ve slalomu, když jsem po špicaru letěl 4 metry vzduchem a dopadl stehnem na kloub další tyče. Byla to neskutečná bolest, ale zpětně bylo dobře, že to bylo stehno, které to dokázalo absorbovat. Být to jiné místo, asi bych bez zranění nevyšel. Měl jsem nakonec velký hematom přes celé stehno, sono vyšetření však neukázalo žádnou sraženinu a po dvou týdnech jsem byl ready.“ Ambice na Sölden: „Neřeším je, nastavuji mysl na totální nasazení a bojovnost.

Sölden je jedním z mála mých závodů, kde jsem nikdy nebodoval. Je to první závod sezóny, bývá více nervózní, nikdo s jistotou neví, jak na tom je, může se stát cokoliv, takže to nechci řešit a jen podat svůj nejlepší výkon.“

41

ZIMNÍ SEZÓNA STARTUJE 19. LISTOPADU

Monínec je vybaven nejmodernějším systémem technického zasněžování s ekologickým provozem a světově unikátním systémem Snowfactory pro výrobu sněhu za plusových teplot.

FOTO: PETR SOCHA

SNOWTEST

Na dalších stránkách najdete recenze:

STABILNÍ KVALITA. Jako vždy.

Testování lyží v podání naší redakce se zaměřuje zejména na nové, inovované nebo prostě něčím výjimečné modely.

Přes značně těžkou situaci na trhu – připomeňme, že obchody byly takřka celou zimu zavřeny, podobně střediska – jsme letos jako vždy přivezli na sníh řadu zajímavých lyží, které vám postupně detailně představíme. Dnes začínáme těmi na sjezdovku, tedy lyžemi maximálně 75 mm širokými pod botou.

Atomic Redster S9 Revo S Blizzard Thunderbird R15 Ltd. Dynastar E Lite 7 Dynastar Speed Course Master GS Fischer RC4 Worldcup SC ws Fischer The Curv DTX Choc Jasanski Natural Kästle RX12 SL Kästle RX12 GS Rossignol Hero Elite LT Ti Rossignol Hero Master Sasci Velo Stöckli Laser GS

V prosincovém SNOW 135 popíšeme: Armada Declivity 88C Armada Reliance 82C Atomic Maverick 95 TI Blizzard Thunderbird R15 Wide Body Elan Voyager K2 Disruption 82TI Lusti MP77 Lusti CWR+ 91 Movement GO 90 Movement GO 98 Salomon S/Force Ti.80 Pro Salomon Stance, boty S/pro+ Wedze Cross 550+ Wedze Cross 950+

SLEVA 1 000 KČ V E-SHOPU LEVNELYZE.CZ Lze uplatnit pouze na zboží se skladovou dostupností „expres do 1 až 2 dnů“ při celkové minimální hodnotě objednávky 8 000 Kč. Do hodnoty se započítává pouze cena zboží.

Platnost kupónu do 31. 10. 2021.

Slevový kód: SNOW2021 – vložte do pole „promo kód“ v objednávce.

Nelze kombinovat s jinými akčními nabídkami a slevovými kupony

www.levnelyze.cz

RECENZE

ATOMIC Redster S9 Revo S

Sledujte video na

TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm | PARAMETRY: 1 19,5–68–105,5, R: 13,1 m | ROCKER:

ZÁVĚR:

Atomic letos přichází s velkou novinkou. Jedno, jestli na slalomce, nebo obřačce. Po letech se na vrcholných modelech loučíme s ikonickou řídicí tyčkou Servotech, která je nahrazena zcela novou technologií Revoshock.

Zní to trochu jako energetický nápoj, ale funguje přesně opačně. Nějakou tu energii požíváním Revoshocku taky dostanete, ale hlavně budou vaše zatáčky naprosto klidné, bez vibrací a poskakování lyží. Revoshock má totiž tlumit.

A dělá to jak po másle. Nebo ještě líp, jak po medu.

CO PROZRADIL TEST:

Počáteční obecnou nedůvěru ke slalomkám i k dalšímu marketingovému tlumiči na trhu rychle vystřídalo nadšení. Asi to zavinila i nestandardní slalomková délka 170 cm, ale chtě nechtě jsem musel přiznat, že technologie, která vypadá jak zbytek opláštění kosmické lodě, funguje. A funguje na výbornou.

Takhle dobře vyladěné lyže, které by na upravené sjezdovce zvládaly, cokoliv si pomyslím, nepraly se se mnou a zároveň byly dostatečně tuhé na to, že na tvrdé pistě „neodtečou“ z oblouku jak loňský sníh, jsem už dlouho pod nohama neměl.

Má ráda spíše vyšší rychlosti, ale je velmi snadno ovladatelná i při středním tempu. Na slalomku až překvapivě snadno! Rozhodně není dominantní jako její ostřejší verze určené na opravdové závodění. Přitom ale není líná! Pobízí k aktivitě, a tou nemusí být nutně jenom krátký poloměr. Právě delší verze umožňuje snadno přecházet do středních oblouků a jízdy přes nadiktovaný poloměr 13 metrů. Má velmi rychlé reakce. Úzký střed 68 mm se tady rozhodně nezapře a předurčuje lyže na dobře upravené sjezdovky, byť jejich mírně měkčí naladění zařídí jistý průjezd i odpolední břečkou.

www.snow.cz/video/6805

Kdo hledá přísnou slalomku, ať se tentokrát poohlédne jinde. Tahle dívka je naladěna velmi přátelsky, a i pouhé náznaky emancipace byste stěží hledali. Je to spíš skvělý životní parťák, se kterým zažijete spoustu legrace. Nudit se rozhodně nebudete. Během pár minut propadnete zcela nepostřehnutelnému flow, které ukončí až zavřená lanovka.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

SNOWTEST

BLIZZARD Thunderbird R15 Ltd.

kterou Thunderbird R15 LTD disponují. Chválili si je jak sportovní lyžařky s 50 kilogramy, kterým navíc testovaTohle je úplná novinka. Nová řada Thunderbird nahrazuje dosavadní univerzálná délka čouhala 10 centimetrů nad ky Quattro. A jak jsme u Blizzardu zvyklí, každé nové lyže znamenají také nové hlavu, tak i pořádní chlapi atakující technologie a pořádný krok dopředu. My jsme testovali nejvyšší model nové řady 100kilovou hranici. Všichni ale měli Thunderbird R15 Ltd., který má v celodřevěném těle ukryto několik novinek. jedno společné. Jsou to slušní sportovní jezdci, někteří z nich i experti, kteří CO PROZRADIL TEST: zejména hmotnostních kategorií. Umí se se lyžováním živí, nebojí se rychlosti Tou první je samotné jádro Trueblend fantasticky přizpůsobit jezdci. a jsou zvyklí z lyží něco vyždímat. TenPiste Woodcore, které je poskládáno tak, Svoji sportovní DNA ale prostě nezahle model jim to usnadňuje, ale přitom aby disponovalo třemi různými tuhostmi přou. Vyhovuje jim vyšší tempo a tvrdší drží na kopci jako přibitý. ohybu. Nejtužší je na svém středu, ale podklad, na němž pak předvádí širokou ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) postupně měkne až ke špičce a patě, což škálu oblouků od úplně krátkých, do by mělo mít za následek velmi snadné za- kterých se nechají snadno zmáčknout, REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT hájení i ukončení oblouku, ale hlavně ply- až po středně dlouhé poloměry, kde HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) nulý, „medový“ průběh oblouku. A taky že jsou naprosto klidné. Snadno se ovládají má. Potvrzeno našimi testéry. Tomu medu a jistota, s jakou je začnete od prvního DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ napomáhá taky Active Carbon Armor, oblouku používat, vás zcela odtrhne od OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) novinka inspirovaná technologií Carbon času a prostoru. Tohle jsou prostě lyže, Armor, kterou můžeme najít na závodkteré nechcete vrátit, a jen velmi těžko se KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ ních modelech Firebird. Má na starosti popisuje proč.

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) tlumení vibrací, ale také správnou práci s reboundem. Ten je na „thunderbirdech“ ZÁVĚR: LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ Výběr koncových zákazníků bude tentak akorát, ať máte 70, nebo 90 kilo. A to RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) tokrát zase trochu širší – je to zejména je na novince asi nejzajímavější. Vyhodíky zvláštní adaptabilitě na jezdce, vuje nejen širokému spektru lyžařů, ale NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

44

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 170 cm | PARAMETRY: 1 21–70–102, R: 14,5 m | ROCKER:

DYNASTAR E Lite 7

Sledujte video na

www.snow.cz/video/6806

„Je určena pro pokročilé lyžařky a zaručuje dokonalou rovnováhu lehkosti, síly a plynulosti…,“ píše na svých stránkách francouzský výrobce Dynastar o top modelu určeném pro něžné pohlaví. Lyže E Lite jsou v kolekci naprostou novinkou a nahrazují loňskou dámskou řadu Intense. Nad modelem E Lite 7 najdeme ještě E Lite 9, který se ale liší zejména velmi úzkým středem.

CO PROZRADIL TEST:

Zatímco velmi úzké „devítky“ se středem 68 mm jasně odkazují na sportovní využití pouze na upravené pistě, testované „sedmičky“ už mají pod botou celých 74 mm a to je předurčuje pro opravdu celodenní využití. Pod nenápadnou, ale elegantní designovou vrstvou se skrývá dřevěné jádro kombinované s výztuhami z polyuretanu. Nová konstrukce se jmenuje Hybrid Core a najdeme ji třeba i u freeridových nebo skialpových modelů. Absence titanalu dává lyžím trochu měkčí naladění, ale také zásadně ubírá na hmotnosti.

A jak se na nich jezdí? Testu je podrobili ženy i muži a výsledkem bylo velké překvapení. Muži k dámským lyžím, navíc v délce pod 160 cm, přistupují s mírným

www.roxa.com

despektem a nejinak tomu bylo tady.

Jenže pocit z jízdy byl zcela odlišný od toho, co jsme očekávali. E Lite 7 snesou vyšší rychlosti a sportovní zacházení.

Jsou hravé, zábavné, naprosto klidné ve středních rychlostech a na měkčím povrchu si na nich zalyžují i dobří sportovní lyžaři. Na tvrdším podkladu už vzhledem k chybějícímu titanalu trochu ztrácí, ale tam nejsou ani primárně určeny.

A ženy? Ty z nich byly nadšeny. Jsou přece hlavně pro ně, vyhovují jejich postavení na lyžích i něžnému průběhu oblouku.

ZÁVĚR:

E Lite 7 jsou zejména pro něžné pohlaví. Pro lyžařky se solidní technikou,

sportovně zaměřené tak akorát, že mužské verze lyží na ně budou už příliš těžké a agresivní. Ale přesto se rády svezou občas i trochu rychleji a preferují přitom spíše střední a kratší poloměry oblouků. Pokud čekáte celodenní pohodu, dobrou prostupnost rozbitým sněhem a nechystáte se nijak extra tlačit na pilu, jsou pro vás, děvčata, jako dělané.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 162 cm | PARAMETRY: 125–74–109, R: 13 m | ROCKER:

SNOWTEST

RECENZE

DYNASTAR Speed Course Master GS Tyhle lyže jako by z oka vypadly sesterským Rossignol Hero Master R22. Ale je tu jeden zásadní rozdíl. Jsou označeny Konect, což značí absenci závodní desky a naopak přítomnost systému deska – vázání od domácí firmy Look.

A právě tenhle systém, který lyže tolik nevyztužuje pod botou, činí z tohoto modelu ten jediný naprostý ideál mezi tuhostí „masters“ a měkčím naladěním běžné „komerční“ obřačky.

CO PROZRADIL TEST:

Tyhle modročerné krasavice jsme si zamilovali nejen na první pohled, ale hlavně od prvního oblouku. Počáteční nedůvěra v kratší testovanou délku 173 cm rychle zmizela a neobjevila se ani při přechodu na strmější kopec a při vyšším tempu.

Klasická konstrukce s celodřevěným jádrem a dvěma poctivými titanalovými vrstvami po celé délce odvádí skvělou práci na tvrdším kopci i ve vysokých rychlostech. Ovladatelnost lyží je zcela příkladná už při středním tempu, které už stačí na prohnutí lyží a zkrácení poloměru pod konstrukčních 17 metrů až směrem ke krátkým obloukům na úrovni 13 metrů. Tyhle lyže mají opravdu široký

Sledujte video na

www.snow.cz/video/6807 Jsou to prostě jedny z těch lyží, které expertní a sportovně naladění lyžaři jen těžko vrací zpátky do testcentra. Jsou to jedny z těch lyží, co nás pohltily do flow, v němž jsme přestali sledovat čas i práci, kterou je třeba ten den při testování udělat. Potřebujete ještě další komentář?

rozsah a v testované délce se rozhodně nejedná o jednostrannou obřačku. To se pravděpodobně změní s délkou 179 cm, ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) která už bude inklinovat k delším poloměrům a její ovládání bude vyžadovat REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT kromě vyspělé techniky i nějaká jezdcova HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) kila.

ZÁVĚR:

DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) Mají rády vysokou rychlost, střední a delší poloměr oblouků a tvrdší podKRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ klad. Odmění se neuvěřitelným klidem TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) při jízdě a stoprocentní spolehlivostí.

Doporučit je můžeme expertům, LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ instruktorům lyžování, ale v této délce RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) také výborným sportovním lyžařkám, které do toho umí trochu šlápnout.

NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 173 cm | PARAMETRY: 115–70–98, R: 17 m | ROCKER:

FISCHER RC4 Worldcup SC ws TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm | PARAMETRY: 1 19–66–104, R: 13 m | ROCKER:

ZÁVĚR:

Tvarem a poloměrem se jedná o typickou slalomku, která je ovšem naladěna vstřícně vůči širšímu spektru jezdců.

Asi si ji neužijí experti a těžší váhy, ale pro technicky zdatné a spíše lehčí lyžaře je určitě zajímavou volbou. NaCO PROZRADIL TEST: kdo by chtěl přitvrdit, může si zvolit set prosto ideální pak bude pro sportovně Odladěná slalomka, navíc v dámském de- s deskou závodní, který výrazně přidá lyži až expertně zaměřené lyžařky. signu, jak napovídá přídomek ws v názvu na tuhosti.

– women selection –, osloví sportovně Zdaleka ne každý ale hledá ostrou sla- ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) zaměřené jezdkyně a jezdce, kteří se lomku, na které se sveze hodinu po ránu REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT rádi pohybují ve vyšších rychlostech, na a pak si ji jde vyměnit za univerzálku. tvrdším podkladu, ale nepatří mezi silové Jemnější naladění lyže značně zvyšuje její HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) a agresivní lyžaře. Termín „odladěná“ použitelnost co do režimu jízdy i variant DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ v tomto případě zcela přesně znamená sněhových podmínek. A právě to se OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) „měkčí a mnohem poddajnější“ verze povedlo s tímco SCéčkem: I přes velmi ostrých závodních RC4 Worldcup SL. úzký střed se chová solidně i na měkčím KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ U obdobných sportovních slalomek odpoledním podkladu, dokáže výborně TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) jsme často zvyklí na trochu těžší kalibr, tlumit vibrace. Snese vysokou rychlost, než tomu bylo u testovaných „scéček“. ale zároveň je skvěle ovladatelná i při LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ A designem to rozhodně není. Tyhle středním tempu. Stejně tak si na ní RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) lyže jsou prostě naladěné opravdu na kromě krátkých oblouků užijete i střední lehčí váhy. Způsobuje to i měkčí deska, poloměry.

NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

46

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Na první pohled uchvátí designem. Stálici kolekce, odladěnou slalomku RC4 Worldcup SC, letos Fischer vyvedl i ve slušivé kombinaci černé a růžové, jak si přály dámy, přičemž pánům (pokud ještě nezjistili, že růžová letí) v kolekci zůstává i černožlutá klasika. Na design to ale nejezdí. Jaká jsou letošní „escéčka“ s novým tvarem a konstrukcí špičky, která by měla zajistit ještě rychlejší a dynamičtější přehranění a zahájení oblouku?

SNOWTEST

RECENZE

FISCHER The Curv DTX TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 1 18–70–101, R: 16,5 m | ROCKER:

CO PROZRADIL TEST:

Lyže oproti minulosti malinko změkly, jejich dva titanaly totiž ubyly na tloušťce, což má za následek, že se snáze prohýbají a jsou lehčí. Podobně rocker ve špičce zajišťující snadnou ovladatelnost přispívá k jejich uživatelské přívětivosti. V akci poznáte, že špička vám toho hodně odpustí a do oblouku zbytečně nespěchá.

Oproti tomu ale DTX disponují širokou patou, která dává lyžím na konci oblouku poměrně agresivní rebound. K hladkému průběhu oblouku pak přispívá trojitý rádius Radical Triple Radius, jeden ze specifických znaků řady The Curv a dost možná i podstatný důvod jejich oblíbenosti.

The Curv DTX okouzlí sportovní lyžaře, kteří hledají nevyhraněnou sportovní lyži, jistou v rychlosti a spolehlivou na hranách, ale přesto poměrně nenáročnou a tolerantní. Lze je dokonce doporučit i sportovně zaměřeným ženám a dívkám, natolik se nechají bez násilí vést. Jejich ideálním hřištěm je upravená sjezdovka, nejlépe mírně odměklá, lze je ale vnímat jako celodenní lyže s širokým spektrem použití – v hranicích upravených sjezdovek jim není nic cizí: Jak terén, kdy jsou dostatečné obratné i na rozměklém sněhu, tak typ jízdy. Nechají se snadno vmáčknout do kratších oblouků, ale provezou také po hraně v obloucích středních.

ZÁVĚR:

DTX nehledají závodníky, ale lyžaře, kteří se jimi chtějí tak trochu cítit. Nechají zažívat opojné lyžařské přetížení, přičemž na to člověku stačí omezená fyzička, a nikoli dokonalé technické dovednosti. Kdo má rád zařízlé hrany, byť nemusí být expert, The Curv je tu pro něj. Ten název asi není náhoda.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Koncept The Curv už kolekcí rakouského Fischeru rezonuje několik let. Sportovní lyže, které mají přesah do závodní kolekce RC, ale zároveň s sebou přináší mix vlastností a rozměrů vhodných pro celodenní lyžování. Model The Curv se postupem času rozšířil na několik odladěných variant a jednou z nich jsou i testované DTX. Ty jsme mohli najít v kolekci Fischeru už v loňské sezóně a jsou určeny sportovně zaměřeným lyžařům, kteří nedosahují úrovně úplných expertů, ale rádi se pohybují ve vyšších rychlostech na dobře upravené sjezdovce.

CHOC Jasanski Natural TESTOVANÁ DÉLKA: 176 cm | PARAMETRY: 124–72–100, R: 16 m | ROCKER:

CO PROZRADIL TEST:

V lyžích najdeme celodřevěné jádro z jasanu, vyztužení z kombinace karbonu a lněných vláken, ale také vyšší hrany, aby bylo ještě po pár letech co brousit.

Filozofie výrobce odkazuje na časy našich předků, kdy výrobky vydržely mnohem déle než měsíc po skončení záruční doby.

Jasanski jsou dle výrobce určeny pro sportovně zaměřené lyžaře a je třeba přiznat, že v tomto duchu udělaly od loňského roku řádný krok dopředu. Konstrukce je nastavena tak, aby optimálně

48

reagovala už na jemné impulsy vznikající při nižších rychlostech, což lyže předurčuje i pro mírně a středně pokročilé jezdce. Střední rychlosti a pohodové oblouky kolem 15 metrů jsou tím, co umí nejlépe, a velmi dobře při nich kopírují terén. Snadno je lze díky měkkému naladění zmáčknout i do kratšího oblouku.

Zde bude rozhodující i hmotnost jezdce: více jízdních alternativ nabídnou spíše lehčím a méně agresivním lyžařům. Jsou vhodnými společnicemi na celodenní lyžování na upravené, byť spíše měkčí sjezdovce.

ZÁVĚR:

Na Jasanski je sympatických hned několik věcí. Česká výroba. Fantastický design. Neokoukanost. Ale také standardní camberová konstrukce bez jakéhokoli rockeru. Výrobce navíc nabízí možnost nechat si lyže složit individuálně podle svých vlastních představ – takže pokud chcete třeba přitvrdit, není to problém.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Českého výrobce Choc netřeba představovat. I když lyžařům vlastně ano. Třebíčská firma Choc vznikla v 90. letech a začala se zabývat výrobou snowboardů. A ne ledajakých. Na jejich prkně si pro juniorský titul mistryně světa dojela Eva Samková. Po roce 2000 přibyly ke snowboardům i freestylové lyže a kity a se změnou majitele v roce 2011 se výroba přestěhovala k Novému Městu na Moravě a objevily se také první nápady na sjezdové carvingové lyže. První z nich jsme testovali již v loňském SNOWtestu, letos se nám dostala pod ruku druhá vylepšená generace modelu Jasanski Natural, který designem odkazuje na lyže našich pradědů za použití moderních materiálů a technologií.

KÄSTLE RX12 SL TESTOVANÁ DÉLKA: 165 cm | PARAMETRY: 122–68–104, R: 12,7 m | ROCKER: alespoň trochu ochutnat něco z opravdové závodní kuchyně, bude tady na správném místě. Nečekejte celodenní univerzálku ani vydařený crossover. Je to poctivá, téměř závodní zbraň, která CO PROZRADIL TEST: vá kontaktní bod špičky výrazně dopředu o tom nehodlá nikoho přesvědčovat.

Jedná se o vrcholný model slalomek ura urychluje přehranění při zahájení Od prvního oblouku na tom neústupčených pro běžné spotřebitele. Nad nimi oblouku. Od začátku se prostě tváří velmi ně trvá. najdeme v kolekci ještě ostré závodní agresivně a nekompromisně a velmi varianty, ale ty jsou svojí konstrukcí urče- podobně ji také vnímali naši testéři. ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) ny opravdu pouze pro závodní použití.

Vyhovují jí spíše vyšší rychlosti a její Naše testovaná slalomka disponuje ovládání vyžaduje dobrého krotitele.

REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT celodřevěným jádrem v kombinaci topol Neustále pobízí k akci, a pokud byste HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) – buk s podporou dvou titanalových snad chtěli překročit střední poloměr vrstev, ale i vláken karbonu, kterými je oblouku, dá vám jasně najevo, že tudy DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ celé jádro opleteno. Karbon jim ubírá na cesta nevede. Je to typická slalomka. hmotnosti, ale přidává na tuhosti v torzi, Umí to, na co je určena. Krátké poloměry, OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) tedy i vynikajícímu držení na ledě. Kästle rychlost, řezané oblouky. Ke smýkání je KRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ se odjakživa nebojí experimentovat naprosto neochotná.

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) a nejen na nejvyšších modelech najdeme ojedinělé, ale zároveň léty ověřené tech- ZÁVĚR: LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ nologie. „Děravá“ špička Hollowtech je už Jsou to výborné lyže, byť nejsou pro RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) všechny. A tak by to mělo být. Kdo ikonická, ale vibrace dokáže tlumit stále fantasticky. Fast Grip Shovel zase posou- má rád agresivnější pojetí jízdy, chce NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Klasická slalomka. Nic víc, nic míň. Prostě sportovní náčiní určené pro velmi dobré jezdce, kteří preferují krátké oblouky. Standardní sendvič, dvě vrstvy titanalu a neokoukaný design. Na nic si nehraje a svému majiteli vysílá jasnou zprávu. Pojď na to. Nebude to zadarmo, ale bude to stát za to.

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

www.piccolohotelsciliar.it

Z pokonjaE přímo KU V O D Z E J S Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

SNOWTEST

RECENZE

KÄSTLE RX12 GS

ZÁVĚR:

Pro koho je? Určitě přesahuje obvyklé spektrum uživatelů. I přes úzký střed je totiž velmi hravá i v odpoledním Stálice kolekce, sportovní obřačka Kästle RX12 GS, prošla za léta své existence rozbitém sněhu, není příliš tvrdá na mnoha změnami. Od tvrdé, nekompromisní a diktující k téměř kamarádské vše- měkčí podmínky a pod závodním deumělce otevřené mnoha dobrodružstvím, na něž by před léty rozhodně neposignem i vysoce sportovním zaměřemyslela. Nebudeme si nic nalhávat. Prostě trochu v porovnání s lety minulými ním se z ní pro mnohé může vyklubat změkla. Není to jen taktovkou českého vlastníka, ale obecným trendem, který ta pravá jediná na celý den. Záleží na se snaží lyže podobného ražení přizpůsobit stále širšímu spektru uživatelů. zvolené délce, kombinaci podložky a vázání a také na tom, co přesně hleCO PROZRADIL TEST: lyžaře už byla příliš měkká. Ti si ale začali dáte. Já bych si s ní svoje celosezónní Poslední dva roky jsem měl u tohoto libovat na delší verzi 183 cm, na níž už soužití dovedl hravě představit. modelu pocit, že prochází hledáním. Od si i díky poloměru atakujícímu 20metropříliš tvrdé k přespříliš měkké. A letos? vou hranici můžete vystřihnout i nějaký ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) Radost, čirá radost. Obřačky od Kästle ten „masters“ obřák. Záleží ale také na REKREAČNÍ SPORTOVNÍ EXPERT se po letech našly přesně tam, kde jsem použitém vázání, respektive podložce.

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) si je po celé ty roky přál. Ať už za to Závodní podložka dává lyži mnohem může výborná práce s novými materiály, agresivnější charakter než běžný systém DROBNÝ STŘEDNÍ HMOTNÝ jako je karbon, zkrácená špička s patou vázání.

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) s posunutými kontaktními body, nebo Obřačky od Kästle si už roky drží užší všechny léty prověřené technologie střed, který dnes již není úplně stanKRÁTKÝ STŘEDNÍ DLOUHÝ v čele s druhou generací „díry“ Hollowdardní. Pouhých 68 mm je řadí mezi nejTERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) tech uzpůsobené pro závodní modely. užší lyže v kategorii, ale je to nevýhoda?

Tohle se prostě povedlo. Testovali V měkčím sněhu logicky trochu ztrácí LED MANŠESTR ROZMĚKLÁ jsme ji v délce 178 cm, kde přesně na výtlaku, ale tyhle lyže patří na tvrdší RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) vyhovuje lehčím technickým jezdcům upravenou pistu, vyhovuje jim rychlost mého ražení, ale na těžší a agresivnější a střední až delší poloměry oblouků.

NÍZKÁ STŘEDNÍ VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 178 cm | PARAMETRY: 113–68–97, R: 18,3 m | ROCKER:

ROSSIGNOL Hero Elite LT Ti Model Hero Elite LT Ti není v kolekci francouzského Rossignolu žádnou novinkou. Ba naopak, můžeme je považovat za stálici, možná i legendu. Mezi sportovními lyžaři patří rozhodně mezi velmi oblíbený kousek – není se čemu divit.

CO PROZRADIL TEST:

LT v názvu značí „long turn“ a tomu odpovídá i poloměr 17 metrů při testované délce 177. Ta se ukázala jako velmi univerzální pro jezdce různých velikostí i hmotností a nutno podotknout, že nová „eltéčka“ patří do zajímavé kategorie lyží, které vyhovují v jedné délce velmi širokému spektru jezdců různého vzrůstu.

Svědčí to o perfektním a v tomto případě i velmi univerzálním vyladění lyží. „Eltéčka“ totiž patří do kategorie odladěných závodních obřaček, ale přesahují i do kategorie sportovních univerzálek nebo allmountainů. S mírným rockerem ve špičce snadno zahajují oblouky, ale příkladná je i jejich průchodnost odpoledním rozbitým a měkkým sněhem.

Celodřevěné jádro v kombinaci s titanalem a patentovanou podélnou výztuhou

50

LCT odvádí výbornou práci na tvrdém podkladu a na lyže se lze spolehnout i ve vysokých rychlostech. K teoretické dokonalosti ve všech hodnocených parametrech jim chybí jeden pomyslný bod na úplný vrchol: Nejsou stoprocentní při nejvyšší rychlosti, na čistém ledě a nebudou tvořit ideální pár s nejtěžšími jezdci.

Ale je to vlastně špatně? Nové Hero Elite LT jsou díky tomu mnohem univerzálnější! Poradí si se všemi druhy terénu, ale hlavně na nich vydržíte lyžovat celý den.

ZÁVĚR:

Takhle si představuji „komerční obřačku“. Umí všechno, je skvělá na tvrdé i měkké sjezdovce, velmi snadno se ovládá i v nižší rychlosti, nevyžaduje žádné agresivní a silové zacházení, ale pokud s ní tak někdo zacházet chce,

Sledujte video na

www.snow.cz/video/6808

snadno se mu přizpůsobí a nechá ze sebe vymáčknout ještě něco navíc.

Doporučujeme všem expertům, instruktorům lyžování a sportovně zaměřeným jezdcům, kteří hledají tu svoji vysněnou „all-in-one“.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 177 cm | PARAMETRY: 119–71–101, R: 17 m | ROCKER:

TESTOVANÁ DÉLKA: 179 cm | PARAMETRY: 1 15–70–97, R: 18 m | ROCKER:

„Lahůdka pro šikuly. Vysoce sportovní DNA a ukázněnost v každé situaci.“ I takhle hodnotili testéři tyhle expertní obřačky, které už stačí na poctivé závodění pro starší a pokročilé. Nesplňují parametry FIS, ale konstrukčně se velmi blíží ostrým závodním obřačkám včetně závodní desky R22, která dává lyžím úplně jiný charakter než běžně používané systémy vázání s integrovanou podložkou. Takže jen pro experty?

CO PROZRADIL TEST:

Celodřevěné jádro, dva poctivé titanaly, závodní deska, ale také technologie Prop Tech, která dokáže pracovat dle potřeby s torzí špičky i paty a usnadnit tak nájezdy do oblouků i výjezdy z nich.

S poloměrem 19 metrů při délce 179 cm je stále poměrně univerzální a s dobrou technikou a nějakými těmi kily se nechá docela klidně zmáčknout do středních poloměrů. Na krátké oblouky už ale budete muset přidat trochu smyku. Střed 70 mm zajistí rychlé přehranění, ale zároveň podrží i v trochu rozbitém sněhu, byť celková tuhost lyží těmto podmínkám příliš nenahrává. Jsou prostě určeny na tvrdý kopec, zvládnou i čistý led, a dokud

se budete udržovat v dostatečně vysoké rychlosti, můžete se na ně stoprocentně spolehnout.

Hero Master jsou již trochu dominantní a čekají na technicky vyspělého jezdce, který se toho nebojí. Nepotřebují pouze a jenom agresivní přístup, zvládnou je bez problémů i lehčí váhy, ale pouze s odpovídající technikou. Stejně tak jsou dobře ovladatelné i při středním tempu na mírnějších svazích, ale podélná flexe lyží ovlivněná navíc závodní podložkou už posléze potřebuje vyšší tempo, při němž dojde logicky i k většímu zahranění a dostatečnému vytvoření tlaku, pod kterým se začnou lyže ohýbat a zkracovat svůj konstrukční rádius.

Sledujte video na

www. snow.cz/video/6809 ZÁVĚR:

Nádhera, fantazie, čiré potěšení.

Pokud na to máte. Pokud se na ně necítíte a hledáte podobného, ale přítulnějšího společníka na celý den i noc, rozhodně neuděláte chybu s odladěnými Hero Elite LT. „Mastersky“ jsou prostě určeny pro mastery, kteří vědí, jak na ně, a očekávají stoprocentní servis a odezvu.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

Nově v prodejně a e-shopu CZ SKI najdete stabilně v outletu nové zboží s výraznými slevami.

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

ROSSIGNOL Hero Master

SLEVY AŽ

70 %

NOVÝ

OUTLET CZ SKI s.r.o.

Nákladové nádraží Žižkov Jana Želivského 2200/2 130 00 Praha 3

www.czski.cz/vyprodej

SNOWTEST

RECENZE

SASCI Velo

CO PROZRADIL TEST:

Sasci Velo mají svůj předobraz v Lusti PC74. A nejen předobraz. V žacléřské fabrice se také vyrábějí. Ale nejsou to „pécéčka“ pouze s jiným designem. Sasci se ladily podle představ Jana Satrapy, a ladily se dlouho. A my jsme měli možnost být u toho a občas přispět nějakou radou. Výsledek v podobě modelu Velo se nakonec opravdu povedl.

Velo mají oproti svému vzoru mírně pozměněnou konstrukci a liší se zejména v síle dřevěného jádra, ale také v desce použité pod vázáním, která podélně měkčí lyže zajímavě vyztužuje a činí z nich o něco sportovnější univerzálky. Velo totiž nejsou ani obřačky, ani slalomky, ale spíše sportovně zaměřené allmountainy,

které se velmi snadno prohýbají, jsou hravé a velmi snadno ovladatelné. V délce 171 cm zvládají při poloměru téměř 16 metrů střední i delší oblouky, ale snadno je prohnete a poloměr zkrátíte až na hranici 10 metrů. Jen pak nečekejte žádný velký rebound. Na Velu je totiž úžasné to, že mají sportovní charakter, ale nechají se snadno krotit i průměrným lyžařem.

V nabídce budou i s měkkčí variantou systému vázání a podložky – skutečnost, že si je můžete zkompletovat podle vlastních preferencí, je jejich další zajímavou výhodou. S měkčí deskou budou ještě přístupnější klidnějšímu jízdnímu režimu a klasické smýkané technice, tedy lyžařům, kteří se nikam nehoní a čistě vyříznuté koleje pro ně nejsou prioritou.

STÖCKLI Laser GS TESTOVANÁ DÉLKA: 175 cm | PARAMETRY: 1 18–68–97, R: 17,1 m | ROCKER:

Dá se k téhle švýcarské legendě vůbec ještě něco napsat? Dá. Byť design mění spíše umírněně a po léta zůstává věrná své závodní červené, tahle sportovní kráska odladěná ze závodního modelu je každý rok nabitá novými technologiemi, které prověřují i tratě Světového poháru. Jak šel pod nos jeden z posledních mohykánů kategorie komerčních obřaček se středem pod 70 mm?

CO PROZRADIL TEST:

Trend je neúprosný a 68 mm na středu se u obřaček určených pro veřejnost už moc nenosí. Ale tím lépe pro Stöckli.

Nezůstávají výjimečné pouze v kvalitě, ale i ve svém tvaru. Záměrně však neříkám tradiční, protože o technologiích, jako je rozšířená špička a pata Full Edge Contact, Carbon Steering Control nebo Flex Torsion Control, jsme si před 20 lety mohli nechat jen zdát. Měli jsme jen vykrojení, ale kdo neměl sílu, pořádně nezatočil.

Carbon Steering Control je jedna z technologií, která se osvědčila i na ostrých závodních speciálkách. Proužek karbonové tkaniny, v designu lyže navíc snadno rozpoznatelný, je přichycen v konstrukci lyží na vhodných místech, a zatímco při

52

větším tlaku ji nechá snadno se prohýbat, při nárazech ji dokáže snadno utlumit.

Jednoduché, účinné, přitom téměř neviditelné. Přesně takové technologie k tradiční švýcarské značce patří. Flex Torsion Control: Stačí pod správným úhlem a ve správné délce podélně naříznout lyže ve špičce i v patě a snadné zahájení i vypuštění oblouku je na světě. Vtipně, jednoduše. A co na to naši testéři?

Mají rády vysokou rychlost. Pak jsou dobře ovladatelné, pokud ovšem mají dobrého krotitele. Jistou míru dominance dávají neustále pocítit, zejména pak v závěru oblouku, který je oproti svému hladkému zahájení překvapivě agresivní. Pro lehčí hmotnosti to úplně není, ale pokud máte dost svalové hmoty, musí vám sedět.

Doporučit je lze širokému spektru jezdců. Oblíbí si je sportovně zaměření technici lehčí váhové kategorie i lyžaři staršího data narození, pro které rychlost není stěžejním parametrem. Pokud bychom hledali jmenovatele, jež budou pro všechny kategorie jezdců společné, bude to zejména klid při jízdě a spolehlivost. Podrží vás v tempu, na tvrdším podkladu, ale přitom vás k ničemu nenutí.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

Jste ztraceni? Naprosto? Není se čemu divit. Byl bych taky, kdybych nevěděl, že za zcela novou značkou stojí zaběhlá sportovní firma Satrapa Ski v čele se svým majitelem Janem Satrapou. Ten se jednoho dne rozhodl, že by mohl dělat lyže trochu podle svého a vtipným spojením jména majitele značky a italského výrazu pro lyže vznikly Sasci. Jaké jsou a kde mají svůj původ?

ZÁVĚR:

ZÁVĚR:

Je to kousek určený jezdcům s vytříbenou technikou nebo vyspělým svalovým aparátem. U Stöckli nemusíte volit delší variantu, abyste docílili větší tuhosti lyží. Stačí přesně ta, která odpovídá vaší tělesné výšce. Lyže oplývají neuvěřitelným klidem při jízdě, snadným zahájením i solidní mírou celodenního použití. Zvolit si můžete ze tří kombinací desek a vázání, které zásadně ovlivňují podélnou tuhost.

ÚROVEŇ LYŽAŘE (komu bude lyže vyhovovat) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

HMOTNOST LYŽAŘE (malý/lehký až velký/těžký) DROBNÝ

STŘEDNÍ

HMOTNÝ

OBLOUK (vhodná pro krátký x dlouhý oblouk) KRÁTKÝ

STŘEDNÍ

DLOUHÝ

TERÉN (vhodná pro ledovou až rozměklou jarní trať) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

Testováno týmem testérů SNOW, recenzi zpracoval Ondřej Novák

TESTOVANÁ DÉLKA: 171 cm | PARAMETRY: 122–74–105, R: 15,8 m | ROCKER:

LYŽE PRO PŘEDPLATITELE ZA JEDINEČNÉ CENY! Osvědčené modely pro náročné lyžaře s nejlepším poměrem výkon/cena. Obřačky, slalomky, dámské sportovní lyže…

Limitovaná nabídka (do vyprodání zásob) | Pro předplatitele nejlepší ceny na trhu Dámská lyže Elan Insomnia 16Ti s vázáním ELW 11.0 (model 20–21) Dámská sportovní univerzálka, jeden z nejvyšších modelů značky zaměřených na dámy

Původní cena: 17 990 Kč | Cena pro předplatitele v e-shopu SNOW.cz: 11 900 Kč

Obřačka Elan GSX Fusion X s vázáním EMX 12.0 GW (model 20–21) Obřačka pro nezávodníky, top lyže pro střední až dlouhý oblouk.

Původní cena: 22 990 Kč | Cena pro předplatitele v e-shopu SNOW.cz: 15 900 Kč

Obřačka Fischer RC4 WC RC PRO s vázáním RC4 Z13 FF a závodní deskou M/O Plate (model 20–21) Osvědčená komerční obřačka od Fischeru vychází z konstrukce závodních lyží ze Světového poháru. Základem je celodřevěné jádro a dvojitý titanal o síle 0,8 mm.

Původní cena: 22 990 Kč | Cena pro předplatitele v e-shopu SNOW.cz: 15 900 Kč

Slalomka Fischer RC4 WC SC PRO s vázáním RC4 Z13 FF a závodní deskou M/O Plate (model 20–21) Ryzí stylovka! Lyže ve speciální edici se žlutou skluznicí a růžovými bočnicemi! Jinak ale slalomka od Fischeru vychází z konstrukce závodních lyží ze Světového poháru.

Původní cena: 22 990 Kč | Cena pro předplatitele v e-shopu SNOW.cz: 15 900 Kč

Jak lyže objednat?

Na SNOW.cz/eshop si vyberete další modely a délky. Pokud nemáte předplatné SNOW, založíte si jej. Pak už je to na nás!

www.snow.cz/predplatne

ZPÁTKY NA LYŽE

ACADEMY

SNOW.cz/trenink

SKI WITH ME

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: PETR SOCHA

JAK SE NAUČIT LYŽOVAT NA LANOVCE Kdyby tohle tajemství někdo znal, dokázal by ho asi prodávat za pěkný balík. Dnešní doba žádá rychlá instantní řešení bez námahy a naučit se lyžovat sezením na lanovce by byl stoprocentní obchodní tahák.

J

enže to nikdo neví, protože to ani nejde.

Ano, můžete jezdit lanovkou nahoru i dolů, ale stačit to nebude. Nakonec si budete stejně muset obout lyže i lyžáky a začít se snažit na kopci. Přesto ten čas strávený na lanovce můžete dobře využít. Kromě malých cvičení s nohama, během kterých si lépe uvědomíte zapojení svalů, můžete trochu posílit i mentální část vašeho lyžování.

Otáčej nohama

Na sedačce si můžete vyzkoušet jednu z důležitých dovedností, která je pro lyžování potřeba. Říká se jí separace a znamená nezávislou práci dolní a horní poloviny těla. Dolní polovinu těla, tedy nohy, byste měli umět otáčet nezávisle na trupu. Hodí se vám to nejen při pomalejších smýkaných obloucích, zejména pak kratšího poloměru, ale i při rychlém sportovním lyžování, kde budete díky separaci mnohem pevnější a zvládnete lépe odolávat všem vnějším fyzikálním silám, které na vás působí.

54

Aby se nohy otáčely nezávisle na trupu, je potřeba trup zpevnit a zkusit trochu izolovat jeho pohyby. Sedačka vám nabízí ideální možnost to vyzkoušet pěkně na suchu. Usaďte se co nejvíce na kraj sedačky tak, aby se váš zadek nemohl moc pohybovat, ale zároveň jste mohli hýbat nohama.

A pak jimi zkuste otáčet ze strany na stranu tak, aby váš trup i zadek zůstaly v klidu.

Vzpomeňte si na mnohokrát opakované: kam chci jet, tam otáčím chodidly. Můžete si také vyzkoušet, jak bude otáčení fungovat, když změníte úhel v některém z kloubů v dolních končetinách. Opět vzpomeňte na zlaté pravidlo: kotník, koleno a kyčel jsou rovnoměrně pokrčeny. Když je jeden z kloubů v nerovnováze, tedy pokrčen málo nebo naopak příliš, celá dolní končetina začne ztrácet na své funkcionalitě a jen těžko se s ní otáčí či třeba hraní. Tyto dvě dovednosti pak nahradí většinou silný náklon s rotací trupu a v tu chvíli je po separaci.

Pro aktivaci nohou si můžete při dlouhé jízdě na sedačce vyzkoušet i jiné pohyby.

Zkuste zvednout špičku lyže jen pohybem kotníku, pak pohybem kolena a nakonec kyčle. Můžete pohyby různě kombinovat, některý z kloubů izolovat a zkoušet, který sval se při kterém z pohybů více či méně zapojí. Stejně jako při otáčení byste nakonec měli dospět k ideální uvolněné pozici tří pokrčených kloubů a aktivaci všech svalů v dolních končetinách. Ale na lanovce se dá trénovat i jinak.

Už jedenáctý ročník seriálu Skiwithme se vám v následujících pěti dílech pokusí přinést několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se vám ukázat funkční techniku lyžování a drobné tipy na zlepšení i na fotografiích, které seriál již tradičně provází.

A kdo bude chtít vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat.

D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

Volné termíny, plánované akce, ale i starší články najdete na

www.skiwithme.cz

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

Soukromá olympiáda

Na lanovce jste jako na tribuně pro rozhodčí.

Máte čas pozorovat dění kolem, ale zejména dění pod sebou. A z toho se lze mnohé naučit a navíc tipuji, že tohle téma neskončí u jednoho článku.

Pro začátek se jen dívejte na lyžaře, co jezdí pod vámi, a zkuste si vybrat ty, kteří se vám líbí a mohli by být vaším vzorem. Těm na pomyslné stupnici od 1–10 udělte 10 bodů.

Jako 1 bod si můžete naopak definovat úplného začátečníka – škálu tím máte alespoň pro začátek vymezenou. A teď přijde to nejtěžší. Budete k tomu potřebovat trochu sebereflexe, ale také dobré oko. Zkuste na svahu najít někoho, kdo lyžuje podobně jako vy. Máte ho? Dejte mu body! Nejste to vy, je to někdo cizí, tak se nebojte a pořádně ho osolte!

Dali jste mu 4, nebo 6, dokonce 8? A přesně tam se teď na pomyslné škále nacházíte i vy.

Teď víte, kolik bodů vám schází do vašeho „desítkového“ vzoru, ale také jak dalekou cestu jste ušli od svých „jedničkových“ začátků. Tím ale tahle hra zdaleka nekončí.

Můžeme se docela dlouho bavit tím, že budeme hledat vhodné lyžaře k doplnění celé škály. Ještě vám tam pořád 7 pozic zbývá neobsazených. Pokud budete hrát tuhle hru ve dvojici, nebo dokonce ve větším kolektivu (záleží na velikosti sedačky), bude to mnohem zábavnější, ale také se toho mnohem více dozvíte. Sdílením a výměnou informací i lyžařův mozek je živ!

Definice ideálu

Ideální je „nejlepší, dokonalý, nedosažitelný, neskutečný, vysněný“, říká náš šéfredaktor, ale i slovník cizích slov. Nesouhlasím jen s jedním z uvedených synonym – „nedosažitelný“. Můžete dosáhnout, kam chcete, jen je potřeba vědět, jak velký kus cesty vám chybí, co pro to musíte udělat a hlavně jak.

Kolik nám chybí, jsme si definovali. Abychom dosáhli ideálního lyžování, musíme hodně trénovat. Takže zbývá otázka jak?

Zkuste si definovat, proč je pro vás ideál ideálem. Co přesně se vám na něm líbí? Proč je jeho lyžování dokonalé, které dovednosti jemu nechybí a vám ano? Jak se pohybuje?

Co dělá jednotlivými částmi těla jinak než vy?

Vidíte. Od pouhého líbí/nelíbí jsme se najednou donutili k zamyšlení „proč“, a z toho podle úrovně vašich znalostí vyplyne i jak. Ale pokud jste dočetli až sem, jste pravidelnými čtenáři rubriky a věřím, že na otázku „jak“ už si dokážete odpovědět taky. Nebo si přijeďte tuhle hru zahrát rovnou se mnou, do Krkonoš a s odpovědí vám pomohu. Ale než napadne sníh, zkuste si zatím doplnit celou škálu. Definicí ideálu to začíná, ale měli bychom umět zdůvodnit i to, proč jsme někomu dali za jeho lyžování „jen“ osmičku. V příštím díle se nám totiž z lanovky naskytne pohled, který nikdy jindy při lyžování neuvidíte.

55

ACADEMY

FIT

ROZCVIČKA, TEXT: IVAN BALEK

nebo denní rutina?

Doufejme, že letošní lyžařská sezóna bude lepší než ta předešlá a že budeme moci zapomenout na všechny nesnáze poslední doby. Jsem toho názoru, že i v těžkých časech je třeba být optimista – ovšem připravený na kdeco. Blbá nálada sama o sobě vše jen zhoršuje: naše vnímání a prožívání reality jak po psychické, tak dokonce tělesné stránce. Buďme tedy připraveni, a to nejenom na lyže. Jdeme na to!

56

V

předešlých třech sezónách jsem toho popsal docela hodně a doufám, že každý ze čtenářů si odnesl něco pro sebe bez ohledu na svou „kategorii“ (rekreanti, ambicióznější amatéři nebo i závodníci). Když jsem si kladl otázku, jak navázat letos, vzpomněl jsem si na to, jak jsem častokrát pozoroval opravdu roztodivné formy rozcvičení – a právě rozcvička je proto tématem tohoto dílu.

Ono si stačí všímat už jen toho, jak různě lidé chodí. Je zřejmé, že ten, kdo chodí špatně, si přenese nesprávné návyky i do lyžování a bude omezen nejen z hlediska výkonnosti, ale ohrožen i na zdraví. Možná byste se podivili, co všechno se o stavu pohybového systému dá vyčíst z pouhé chůze!

Je mi jasné, že fanatiků, co opravdu celoročně makají podobně jako profíci, v naší populaci zas tolik není a čtenářská základna je poněkud širší. A právě proto bych chtěl letos více oslovovat ty méně ambiciózní, čímž je

snad i trochu motivovat k častějšímu pohybu, který by kompenzoval negativní dopady běžného života, jako je sedavé zaměstnání, denní stres apod. Chápu, že ne každému se chce po náročném dni v práci ještě namáhat cvičením doma, ale je třeba stále opakovat, že pokud si chceme udržet kondici, funkčnost těla i samotné zdraví, musíme sami sebe přesvědčit nejlépe k pravidelné aktivitě. Věřím, že to aspoň někteří z vás svedou.

Chci to hned!

Často se potkávám s lidmi, kteří chtějí zlepšit svou fyzičku, začínají běhat, touží zhubnout, nebo naopak přibrat svalovou hmotu. Jedno má většina z nich společné: chtějí to hned.

Nebo alespoň brzy, v nedalekém časovém výhledu. V honbě za rychlým výsledkem jsou na sebe zpočátku přísní a poctivě dřou. Volí si fyzicky příliš náročné tréninky, například časté, intenzivní či dlouhé běhy, psychicky se stresují, přičemž hlavní mediální proud je v tom podporuje.

FOTO: PETR ANTONÍČEK

Zde je možná první a největší riziko individuální tréninku: příliš aktivní přístup bývá kontraproduktivní a většina takto nastavených adeptů to dříve nebo později vzdává, protože za rovnítkem poměru vynaloženého úsilí a viditelných důsledků vychází převažující trápení. Není potřeba se neustále dřít, nýbrž dlouhodobě a trpělivě pokračovat v citlivě vybrané aktivitě.

S tím souvisí i potřeba umravnit vlastní ego, přestat porovnávat své momentální výkony s těmi nejlepšími či s lidmi z okolí nebo sítí a prostě a jednoduše si postupně jet to svoje. Tedy sledovat svá vlastní procenta pokroku a vztahovat je ke své výchozí pozici; každý má totiž jiné předpoklady, míru talentu, tělesná specifika, možnosti… Porovnávat neporovnatelné nemá smysl.

Správný cíl je cesta. Pomalá

Individuální trénink – ať už náročný, nebo všedně protahovací – je hlavně o zdokonalování nás samých a platí, že cesta je cíl!

Z pohledu mé dlouhodobé praxe bych také doporučil hodně zvolnit a začít tu cestu vnímat jako dar, radost, vzácnou možnost být sám se sebou, formu odpočinku, a ne jako povinnost.

Povinností máme každý v životě dost i bez toho, a co se jednou stane povinností, těžko může plodit radost. Rozhodně je tedy výhodnější vybrat si mnohem méně časově i fyzicky náročný trénink – i když zrovna máme chuť si zamakat – a upřednostnit dlouhodobé cíle před těmi okamžitými. Zdravě vydefinovaný cíl by mohl znít třeba takto: každý den udělám něco pro sebe, a přitom není potřeba se zničit.

Důležité je taky začít vnímat trénink nejen z pohledu fyzické aktivity, ale také mít na zřeteli, že každé fyzické úsilí vyžaduje i snahu duševní – právě ta pak bývá příčinou potíží.

Pro pravidelný trénink je třeba duševní odolnost, která se buduje postupně, a dokonce pomaleji než odolnost či kondice tělesná.

Nikdo si prostě nikdy neřekne „teď jdu makat“ a potom u toho vydrží napořád stále se stejným entusiasmem. Ke schopnosti pravidelně trénovat vede dlouhá duševní cesta, motivace opřená o soubor zkušeností a uvážených očekávání.

Rutina to zařídí

Pro ty, kdo se chtějí pravidelně hýbat, ale nemají výkonnostní ambice, bych doporučil vytvořit si nějakou jednoduše realizovatelnou denní rutinu, která bude opravdu nenáročná na čas (stačí 15 minut), podmínky (stačí obývák) i fyzický výkon vzhledem k aktuální kondici.

Případný hlavní program, například běh, klidně omezte a snižte tréninkové dávky (třeba místo 5x týdně 10 km si dávejte jenom 3x 5 km).

Je třeba stále opakovat, že pokud si chceme udržet kondici, funkčnost těla i samotné zdraví, musíme sami sebe přesvědčit nejlépe k pravidelné aktivitě.

Hlavně se není třeba stresovat, že to naše snažení je k ničemu, že švagrová běhá mnohem víc, že dokonce už dobře vypadá a podobně. Tisíckrát málo je ve výsledku víc než stokrát hodně. To hlavní a podstatné je vydržet něco dělat dlouhodobě.

Univerzální sestava

Pro tělo je ideální rozhýbat se dvakrát denně: ráno se rozcvičkou nakopnout – stačí několik jednoduchých cviků, jaké praktikujete třeba před tím, než jdete běhat – ideálně zakončené studenou sprchou. Což je téma samo o sobě mimořádně zajímavé a o jeho přínosech imunitě a psychické pohodě by se dalo psát hodně dlouho.

A pak odpoledne po příchodu z práce nebo večer si zacvičit druhou rundu, tentokrát spíše uvolňovací sestavu, a odstranit tak svalové i duševní napětí, která jsme si za den nasbírali a jejichž přítomnost často ani netušíme. Špatná nálada není normální ani přirozená, vzniká z denního stresu – je dobré naučit se svůj duševní stav sledovat a umět špatnou náladu třeba zrovna rozcvičkou odstranit.

Zvolené cviky naší univerzální sestavy lze zahrnout i do rozcvičky, již praktikujeme před konkrétním sportovním výkonem.

Já jsem se nad takovou univerzální sestavou zamyslel a něco si pro vás přichystal, konkrétní cviky si představíme na webu SNOW.cz. Mohou sloužit jako jakási základní šablona na procvičení typicky ztuhlých partií, které pak limitují ostatní části těla. Bude se jednat o poměrně známá cvičení, která se používají v rámci rozcvičky (jenom si je jako vždy kapánek vylepšíme, protože ďábel tkví v detailech).

A to platí i pro naši motivaci: psychologicky bohatě stačí nastavit se tak, že se prostě „jdu rozcvičit“, a nerozlišovat, jestli po tom bude následovat nějaký trénink nebo ne.

Věřte, že takovým přístupem toho docílíte mnohem víc než nárazovým „novoročním předsevzetím“ (které obvykle rychle vyprchá) a bude to časově méně ovlivňovat vaše ostatní aktivity. Jen dodávám varování – můžete po čase začít být na pohybu závislí, protože postupně ty své hranice budete toužit objevovat a posouvat tak jako tak!

Na webu vás čekají následující cvičení pro mobilitu: kotníků kyčlí hrudní páteře www.snow.cz/telo

Vzniklo za spolupráce jógového studia Santosha (santosha.cz) a dodavatele sportovních oděvů Kilpi.

57

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Tři, dva, jedna… zima je tady!!!

Ahoj apuláci i ostatní čtenáři SNOW. Biky i silničky, paddleboardy i kajaky, surfy a windsurfy jsou nebo již brzy budou na zasloužilém odpočinku po letní sezóně. V zorném poli se nám postupně objevují lyže sjezdové, skialpové nebo běžecké, snowboardy, splitboardy a třeba i sáňky nebo boby?

Zima začíná klepat na dveře. Všichni se již nemůžeme dočkat!

T

a minulá, covidozima, která vlastně spíše nebyla, než byla, přinesla pro mnohé z nás značná omezení v počtu vykrojených oblouků. Kolotoče se v podstatě netočily, všichni jsme hledali cesty, kde si udělat oblouk, kde jede nějaký vlíček nebo jezdí skútr. Trochu z nouze jsme utíkali třeba ke kolegům do Polska, kde se zrovna vleky točily. Hledali jsme možnosti jak projet koronovou oponou na západ do Alp s potvrzením, že jsme bůhvíkdo, abychom si udělali pár skoro zakázaných zatáček. Chodili jsme na pásech, co to šlo. Zkrátka jsme asi ve většině případů spíše tak trochu přežívali, než se radovali. To je ale pryč a my se těšíme na zimu, která právě začíná. Bude jistě skvělá, sněhu napadne více než vloni, klienti do lyžařských škol přijdou v hojném počtu a náš zimní sněhosvět se vrátí do normálu.

APUL a jistě i všichni jeho členové se těší na zimu, která bude nabitá více než kterákoliv předtím. Máme přece „absťák“, a tak chceme být na kopci co nejvíce. První vlna podzimních SKI i SNB kurzů se rozběhne na rakouských ledovcích (SKI – Sölden, SNB – Kaprun) tradičně již na konci října/začátkem listopadu.

Některé novinky, které jsme v loňském roce rozběhli jen částečně, nebo jsme je kvůli tehdejší situaci nemohli realizovat vůbec, se rozběhnou až letos. Z lyžařských kurzů to bude například velmi žádaný speciální kurz pro přípravu účastníků před kurzem B, nebo letošní úplná novinka – přípravný

58

kurz C. Nebo tréninkový Race kemp před testem v obřím slalomu. Podzimní jízdní řád lyžařských i snowboardových kurzů je v tabulce níže:

Co nás v průběhu zimní sezóny čeká v rámci APULnews? V pěti číslech se letos pokusíme být trošku více odborní, postupně se dotýkat vámi žádaných témat a přinést nějaké tipy do praxe.

Snowboarďáci se zaměří na bezpečnost Lyžování na sjezdových tratích Podzimní Akademie APUL.......................... 27. 10.–31. 10. 2021 a poté přidají tipy Přípravný kemp na kurz Lyžování B......... 28. 10.–31. 10. 2021 a rady do snowparku.

Kurz Lyžování L............................................. 27. 10.–31. 10. 2021 Na této dvoustraně Kurz Lyžování D...............................................29. 10.–3. 11. 2021 se dotkneme tzv. soft Kurz Lyžování C...............................................4. 11.–10. 11. 2021 skills a někdy příště vás na lyžích pozveme do Kurz Lyžování B...............................................1. 11.–10. 11. 2021 těžšího terénu nebo Kurz Lyžování A1...............................................1. 11.–8. 11. 2021 do boulí. Na závěr Race Kouč + APUL GS test.......................... 10. 11.–15. 11. 2021 sezóny se můžete těšit Race Kemp..................................................... 12. 11.–14. 11. 2021 na minirozhovory se světovými kapacitami instruktorského lyžoSnowboarding vání. Bude to prostě Projekt Kaprun PODZIM............................... 17. 11.–21. 11. 2021 nabité. Tak pojďme Kurz Snowboarding C.................................. 17. 11.–23. 11. 2021 na to.

Kurz Snowboarding A Riding..................... 18. 11.–23. 11. 2021

Soft skills a výuka snowsports

Přibližně od sezóny 2014/15 se mohou kurzisté na lyžařských, snowboardových i dětských kurzech potkávat s konceptem vzdělání, které akcentuje tři hlavní oblasti dovedností. Tyto tři oblasti by měly být v ideálním případě u instruktora zimních sportů co nejvyrovnanější. Hovoříme o známých množinách: Výuka, Analýza, Lyžování (Snowboarding). Sezónu od sezóny se na kurzech APUL snažíme více a více klást důraz na potřeby (a někdy i touhy a požadavky) našich kurzistů, jelikož v naší instruktorské nebo lektorské praxi by měl být náš klient (kurzista) na prvním místě. V angličtině hovoříme o konceptu „student (candidate) centered“, který byl do APULu přenesen od lektorů z jiných koutů světa přibližně v roce 2015. Spolu s tímto konceptem pomyslného dialogu mezi instruktorem a klientem (lektorem a kurzistou) bychom měli jednoduše vnímat situace, potřeby a pocity, které náš klient aktuálně cítí, nebo jich chce dosáhnout. K úspěšnému naplnění

Modelová situace:

Všechny výše zmíněné pojmy povedou, v ideálně namixovaném koktejlu s dovednostmi lyžařskými, k úspěšné interakci mezi klientem a instruktorem (kurzistou a lektorem). Abychom zabrousili i trochu do praxe, pojďme si uvést malý příklad, chcete-li, modelovou situaci: „Klientka ve středním věku přichází na lyžařskou lekci, před 10 lety byla středně pokročilá lyžařka, od té doby nelyžovala (mateřství a později úraz). Je relativně ve stresu, dítě právě přihlásila ke skupinové výuce, manžel jezdí na černé sjezdovce a jí se vlastně do výuky úplně nechce a je dosti nejistá.“ V této situaci bude muset instruktor nebo instruktorka použít velké množství výše zmíněných kompetencí a dovedností, aby lekce proběhla úspěšně. Když se nepodaří v lyžařce probudit zájem o lyžařskou aktivitu a aktuální situaci, motivaci

této rovnice patří nedílně i tzv. soft skills.

V přesném překladu „měkké dovednosti“. Pro naši praxi bychom asi jako funkčnější překlad použili „jemné dovednosti“. Mezi ně spadá právě výše zmíněná dovednost analytická a především dovednosti výukové. Správně hádáte, že lyžařské dovednosti budeme řadit k tzv. hard skills.

Co si ale pod pojmem soft skills představit? V obecné rovině hovoříme o kompetencích v oblasti chování, o kompetencích v interpersonálních vztazích či o emočně-sociálních dovednostech. V oblasti výuky lyžování nebo snowboardingu často mluvíme o komunikačních dovednostech, empatii a porozumění, autentičnosti, reflexi a sebereflexi, kritickém či strukturovaném myšlení, flexibilitě, kooperaci a samostatnosti, ochotě riskovat nebo zvládat zátěž, vyjednávání cílů nebo například o vizualizaci.

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

k něčemu novému (staronovému), pokud se nepodaří reálně a postupně vyjednat, co lze během lekce zvládnout, povzbudit směrem k silným stránkám a k tomu, co např. již částečně klientka zvládá nebo si pamatuje z minulosti atd., nebude lekce nikdy úspěšná. K tomu, že celý proces výukového působení musí být v tomto případě zabalen do usměvavého, empatického a chápajícího kabátu, není potřeba nic dodávat.

Buďme tedy komplexními instruktory, chápejme i širší kontext našich dovedností a nikdy nezapomeňme kromě lyžování samotného i na naše „jemné dovednosti“. Vše lze trénovat a stimulovat. V mnohém nám pomůže samozřejmě samotná praxe s výukou přímo na sněhu. Ale kritická sebereflexe spolu s odhalováním našich silných a slabších stránek je důležitou součástí našeho osobního rozvoje.

Michael Turek, člen lyžařské metodické komise a lektor APUL

Kontakty na www.apul.cz 59

ADVERTORIAL

SALOMON – nové lyže 2021/2022 S/RACE

Z

Poslední sezóna s lyžařským trhem pořádně zatřásla a většina výrobců tak ponechala své kolekce bez větších změn. Francouzský Salomon se přesto pustil do uvedení několika zajímavých novinek zejména v oblasti sportovních allmountainů a lyží určených pro freeride a skitouring.

ávodní řada S/RACE, stejně jako v loňském roce, obsahuje hned několik kolekcí rozdělených podle výkonnosti a určení. Když pomineme ostré závodní modely podléhající parametrům FIS, můžeme si vybírat mezi téměř závodními S/RACE PRO a výbornými sportovními S/RACE RUSH. Lyže s označením PRO se vyznačují poctivou závodní konstrukcí a závodními deskami a velmi úzkými středy, které jsou určeny pro opravdu rychlé výkonnostní lyžovaní na upravené sjezdovce. Řada RUSH nabízí tradičně slalomky i obřačky výborně vyladěné pro ambiciózní sportovce, kteří ocení výborný systém Edge Amplifier a mírně širší střed lyží, jež umožňuje už opravdu celodenní univerzální využití. Novinkou v kolekci je pak model S/RACE GT zaměřený na lehčí, přesto však sportovní jezdce. Má měkčí konstrukci z topolového dřeva, dvě titanalové výztuhy, Edge Amplifier a v délkách 155–175 cm si vyberou opravdu všichni od milovníků krátkých oblouků po vyznavače rychlých dlouhých poloměrů.

QST Řada QST je určena pro freeride a kolekcí značky už rezonuje hezkou řádku let. Osvědčené není třeba měnit, pouze vylepšovat. Novinkou jsou nejširší QST Blank, v designu, kterému propadnete na první dobrou, s úctyhodnou šířkou 112 mm, ale hlavně s novou konstrukcí Double Sidewalls Technology. Dvojité bočnice z kombinace rozdílných ABS materiálů maximálně zlepšují hranění i na tvrdém povrchu, tedy přesně tam, kde většina podobně laděných lyží zaostává. Opominout bychom neměli ani novinku Cork Damplifier u modelů QST 106 a 92.

Vrstva korku vložená do špičky tlumí vibrace u výraznějších rockerů freeridových lyží. Novinkou je i model QST 98, který má letos dvojitý Twin Rocker. Velkým překvapením je ale také připravovaná kolekce nových skitouringových lyží a bot. O té však podrobně až příště.

S/FORCE Kolekci allmountainů S/FORCE známe již z uplynulé sezóny, ale letos v ní dochází k mnoha změnám. Výkonné sportovní lyže se vyznačují většími šířkami pod botou, od nejužších 76 po nejširší 84 mm. Takřka všechny modely nesou svoji šířku již v označení, stejně jako jsou rozděleny i podle použité konstrukce na TI s titanalovou výztuhou a měkčí FX s osvědčenými lněnými vlákny ve špičce (crossover tip). Všechny S/FORCE pak disponují, na rozdíl od závodních modelů, mírným rockerem ve špičce, který znatelně usnadňuje zahájení oblouku na širších lyžích, ale také zcela novou špičkou Cross Over Tip. Ta se velmi dobře přizpůsobí jakémukoliv terénu, zůstává zcela bez vibrací a v neustálém kontaktu se sněhem. Chybět opět nemůže osvědčený Edge Amplifier, který napomáhá plynulému průhybu lyže pod vázáním, ale také přesnému hranění na tvrdším povrchu. Top model kolekce S/ FORCE TI 80 PRO prošel i náročným redakčním testem a je to jedna z novinek na trhu, kterou byste rozhodně neměli opominout.

60

Vyděláš s

i až

Jedno z nejexklu­ zivnějších středisek Alp, švýcarský Zermatt (na fotografii sjezdovka z Rothornu na Blauherd), mohutně investuje i v nejisté době covidu. Vloni se otevřela zcela nová lanovka na Rothorn, příští rok bude dokončeno nové spojení Cervinie s Malým Matterhornem

62

COVIDOVÁ BYROKRACIE NA SJEZDOVKÁCH Minulou zimu z lyžování nebylo nic moc. Letos sice bude, ale místo chaotických omezení hrozí chaotická byrokracie. Úplně jasno ještě není, ale třeba v Itálii si bez covidového certifikátu možná nekoupíme skipas, zatímco k ubytování potřeba nebude.

V Rakousku to bude nejspíš naopak – ubytování s certifikátem, lyžování i bez. Bez podmínek se asi nebude lyžovat ani ve Švýcarsku, loňské oáze lyžařské svobody.

Bude se to všechno kontrolovat?

Vytvoří se na to „bezpečné“ fronty?

Nepřekazí se těmi pravidly nákup on-line, který by naopak hemžiště zčásti eliminoval? A jaké zdravotní přínosy se z toho dají očekávat? (rh)

ISCHGL MĚNÍ ŠÉFA I STRATEGII? Blonďatý rozevlátý světák Andreas Steibl, který v posledních 15 letech proměnil Ischgl v alpskou metropoli après-ski, končí ve funkci. A spolu s ním se možná Ischgl bude loučit i s koncerty světových hudebních es na sjezdovce, na které se sjíždělo 25 000 fanoušků, nebo se svými vyhlášenými bary. Jak Steibl rád připomínal, Ischgl není rodinné středisko, ale mnohé páry tam během své dovolené rodinu založí.

Ať už nový Ischgl vykročí jakýmkoliv směrem, bude zajímavé sledovat, jak rychle se mu podaří zbavit pověsti „covidového doupěte“.

Ta přitom vznikla za pouhé dva týdny! (rh)

63

FOTO: PASCAL GERTSCHEN

RESORT

REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

ZERMATT

nejkrásnější lyžařská kulisa

64

www.snow.cz/stredisko/117

Červeno-modrá sjezdovka z Rothornu na Sunneggu nadchne přívětivým carvingovým sklonem i výhledem na Matterhorn z jeho „nejhezčí“ strany

Ohromný prostor a výletní charakter sjezdovek přispívají k tomu, že se lyžaři v areálu velmi dobře rozptýlí.

Zermatt je lákadlem nejvyšší světové kategorie, a samozřejmě nejen pro lyžaře. Ať už do něj přijíždíte poprvé nebo popáté, budete si spřádat očekávání, zvědavě vyhlížet, kdy se za obzorem objeví Matterhorn, a budete mít pocit, že na čtyřtisícovky vysázené kolem Zermattu byste se mohli dívat do konce světa.

Zermatt má zkrátka silný emoční náboj. A více než 300 km sjezdovek, přetékajících ze Švýcarska do Itálie.

A

jsou to převážně sjezdovky výletní, členité, překonávající nemalé vzdálenosti a svádějící ke kochacím zastávkám. Přísně efektivní lyžař, vyznávající „nahoru a dolů“ v rytmických obloucích, se může v tomto výletním lyžařském labyrintu cítit poněkud ztracen.

Dlouhé sjezdovky, které ohromí

Velmi rušný je hlavní turistický cíl – vrchol Klein Matterhorn, zpřístupněný z města dlouhým řetězem navazujících úseků kabinkové lanovky Matterhorn Express, který završí lanovkový „přelet“ panoramatickou kabinkou nad ledovcovými poli. Výhled z plošiny v 3 883 m n. m. zabírající valnou část západních Alp je samozřejmě ohromující, méně pak už sjezd na lyžích zpět do Zermattu, překonávající mnoho plochých pasáží.

Lyžařsky nejhodnotnější je širá ledovcová pláň s 6sedačkou Furggsattel a dále červené sjezdovky proudící k mezistanici Furgg.

Za návštěvu stojí také úpatí (Velkého) Matterhornu, kde pohodlná 6sedačka na vrcholek Hirli vytváří nenápadné, ale rozmanité lyžařské zákoutí stranou od nejfrekventovanějších tratí.

65

RESORT

REPORT

Velmi milé jsou jemně proměnlivé a nenáročné tratě na Gornergratu, zarámované famózním výhledem od Monte Rosy až po Matterhorn. Milovníci dlouhých sjezdů určitě neodolají červeným tratím po svazích Hohtälli, byť jsou přístupné pouze kyvadlovou kabinou.

Jak známo, ten „nejčokoládovější“ pohled na Matterhorn se naskýtá z vrcholu Rothorn, který se nachází na opačné straně lyžařského území než ledovce pod Klein Matterhornem.

Kromě toho tu bývá také klidněji a zdejší dlouhé, převážně červené sjezdovky jsou navíc „štavnaté“.

Každopádně ohromný prostor, ve kterém se sjezdovky rozléhají, a koneckonců i jejich výletní charakter přispívají k tomu, že se lyžaři v areálu velmi dobře rozptýlí. A právě relativní klid na lyžařských svazích mimo hlavní matterhornskou trasu spolu s famózními výhledy se asi nikdy neomrzí.

66

Takto se vám městečko i s Matterhornem předvede, když do něj slyžujete z oblasti Sunnegga

Lyžování v Zermattu rámují neokoukatelné kulisy, jako třeba masiv Monte Rosa

ZERMATT

Monte Rosa

Zermatt / Matterhorn ski paradise

322 km

4 000

258 km 69 %

Furgg

ČERVEN

2 327 m

2 000 1 500

OS./HOD.

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

ZÁŘÍ Hirli

Sunnegga

ŘÍJEN

Furggsattel Trockener Steg

LISTOPAD

10 11 7 4 10 1 9 1 8 3

Rothorn

2 500

93 700

Hohtälli Gornergrat

3 000

8%

KVĚTEN

23 %

Klein Matterhorn

3 889

3 500

1 562

1 000 500 0

m n. m.

www.zermatt.ch /stredisko/117 VIP

6–7

Furi

CENY POBYTŮ

Zermatt

hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 4 000 Kč

5 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 3 000 Kč

4 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Velkou vzdálenost krátí výkonné lanovky

Přístup na svahy je kvůli značným vzdálenostem poněkud zdlouhavý – páteřní Matterhorn Express jede na Trockener Steg bezmála půl hodiny, zubačka na Gornergrat 40 minut – a čas ještě naroste, připočteme-li ranní přesun pěšky či elektrobusem po Zermattu k nástupním stanicím lanovek. Výhodou zubačky je, že jezdí od časného rána, navíc mírné a slunečné svahy Gornergratu jsou na rozlyžování velice příjemné. Velmi vytížený ráno bývá Matterhorn Express nebo metro na Sunneggu, jejíž severozápadně orientované svahy se ovšem v zimě více osluní až odpoledne.

Klidné rušné městečko

Zermatt je – až na komplikace s „bezmotorovým“ pohybem – přívětivé, ovšem poměrně drahé místo pro pobyt. Alternativou ubytování přímo ve „vesničce“ pod Matterhornem může být „sídlištnější“ Cervinia na italské straně hřebene anebo některá z vesniček mezi Vispem a Zermattem, odkud se dá hvězdicovitě dojíždět lyžovat do více známých i neznámých středisek v okolí podle podmínek, počasí a chuti.

Právě tato „spontánní“ lyžařská turistika by mohla být lákavá pro váhavé lyžaře, kteří pečlivě řeší poměr výkonu a ceny a ani nechtějí riskovat „drahý“ Zermatt pro celou dovolenou, pokud by třeba nevyšlo počasí…

KLADY A ZÁPORY ohromně rozsáhlá a pestrá lyžařská oblast moderní lanovky mimořádná jistota kvalitního sněhu nejkrásnější alpské scenérie výletní sjezdovky s lyžařsky méně atraktivními pasážemi velké vzdálenosti mezi jednotlivými lokalitami málo terénů chráněných proti nepřízni počasí jedno z nejdražších středisek Alp

Slunečné nitro Alp

Slunečné počasí je v Zermattu naštěstí „normou“ díky tomu, že leží v sušším nitru Alp. Větším rizikem je spíš vítr, který občas omezí provoz v nejvyšších partiích areálu včetně přejezdu do Itálie. Pak se ukážou jako vděčná ona malá, mnohdy vesnická střediska v okolí Vispu s tratěmi chráněnými lesem, jako například Moosalp či Grächen.

Adresa pro gurmány

Jako noblesní letovisko Zermatt určitě nezklame gurmány – oceněné švýcarské i mezinárodní restaurace najdete jak ve městě, tak na svazích, kde se nejvíce soustředí kolem mezistanice Furi. Na rušnějších křižovatkách lanovek nechybí ani „levné“ tácovky, v poměru k ceně se ale samozřejmě ještě více vyplatí na oběd přelyžovat do Itálie.

67

REPORT

FOTO: PILATUS BAHNEN

RESORT

Hora Pilatus uprostřed Švýcarska je magnetem milovníků panoramat po celý rok. Její návštěva může zpestřit dlouhou cestu do Zermattu

Pilatus, dračí vyhlídka nad Lucernem Cesta do švýcarských středisek na západě země, jako je Zermatt a další destinace v kantonu Wallis, zabere z Česka 10 i více hodin. Kvůli zimní uzavírce průsmyku Oberalppass vede obvykle přímo přes město Lucern anebo nedaleko okolo něj. Vhod tak může přijít půl- či jednodenní zastávka, která cestu zpestří. Milovníky alpské scenérie může víc než starobylé město lákat hora Pilatus, na jejíž více než dvoutisícový vrcholek se celoročně dostanete lanovkou a můžete tam i přenocovat v jednom ze dvou hotelů.

Co mají společného Pilatus a draci, které na hoře leccos připomíná, nechme stranou a dejme se zlákat epičtějšími atrakcemi. V první řadě je to tedy panorama – z vrcholu shlédnete Lucern, jezero Vierwaldstättersee, obzor pak zarámují švýcarské Alpy, pohoří Schwarzwald v Německu či Jura na hranicích s Francií. Nejjednodušší vyhlídková „túra“ zabere pouhých 10 minut výšlapu,

68

v letní polovině roku lze ale absolvovat i třičtvrtěhodinovou procházku kolem vrcholu.

Zážitkem – zvlášť pro milovníky lanovek – je už jen výjezd na vrchol. V zimě je v provozu kabinková a na ni navazující kabinová lanovka, v létě pak také zubačka s nejstrmější dráhou na světě.

A pak jsou tu rozličné atrakce na úpatí hory, zejména pro teplejší polovinu roku: největší lanový park středního Švýcarska s 10 okruhy různé obtížností pro dospělé a děti, „ziplajny“, volný pád z 20 metrů a prolézačky ve vzduchu. Můžete zakusit i dvouminutový „let“ na FlyLine Dragon Glider u mezistanice Fräkmüntegg. Nově je postavena stezka v korunách stromů.

V zimě Pilatus nabízí sáňkování nebo trasy pro sněžnice mezi stanicemi kabinkové lanovky Krienseregg a Fräkmüntegg. (rh)

www.pilatus.ch

Na Zermatt se nezapomíná

Lyžování pod slavně zakřivenou horou v Zermattu na více než 300 km sjezdovek je – z velké části díky horské kulise – nezapomenutelný zážitek, který neztrácí na hodnotě. Zatoužíte-li ale přeci jen odpočinout si od rušného mezinárodního proudu návštěvníků, můžete Zermatt kombinovat s lyžováním v nedalekých „no name“ střediscích, kde nejspíš žádného turistu nepotkáte.

A zároveň dost ušetříte.

Radek Holub Zástupce šéfredaktora SNOW, který vášnivě mapuje evropská lyžařská střediska, jichž navštívil a popsal už stovky.

Men’s Formula Jacket Jezdec: Ted LigeTy

Více na kjus.com

RESORT

www.snow.cz/stredisko/136

REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

SAN MARTINO DI CASTROZZA

méně sjezdovek za více scenérií

L

yžování kolem turistického městečka rozlévají přehledné červené a modré dálnice.

Spíš malé, jakoby zapadlé San Martino se odehrává ve třech areZ vrcholu po odvráceném svahu se naopak a nepřístupné středisko na álech, které jsou propojené skibusem, řítí klikatější, proměnlivá červená sjezdovka se přičemž ten největší z nich vystačí zatáčkami a zlomy, bohužel obsloužená pomajihozápadě Dolomit poskytne na dva až tři dny příjemně sytého lyžování, lou a rozhrkanou 2sedačkou. Díky nadmořské pestré, členité sjezdovky zatímco dva zbývající jsou spíš doplňkem „na výšce i stinné severní orientaci si ovšem svah odpoledne“. drží nejlepší sníh v celém San Martinu. Velmi i přehledné magistrály, ale zdařilá je i dlouhá červeno-černá sjezdovka hlavně dramatické scenérie San Martino: od přívětivých luk z Alpe Tognoly lesem dolů do města. až po členité vrcholové tratě a až neobvyklý klid. I když Hlavní areál se rozpíná na horských loukách Col Verde: zapomenutá a řídce zalesněných svazích nad městečkem sjezdovka pod vyhlídkou je San Martino di Castrozza ve tvaru vějíře s vrcholy Cima Tognola a Punta Na opačné straně města se zdvihá malý arespíš zpestřením pro ty, kdo álek Col Verde s mírnou, lehce točivou sjezCes, kterým proudí sjezdovky do všech směrů už v Dolomitech byli „všude“, v malebně členitém terénu. V blízkosti dvou dovkou, která je prakticky vždy až nepochopitelně liduprázdná. Zavítat sem stojí za to přístupových kabinek se rozlévají mírné jeho návštěvy nejspíš nikdo a cvičné terény, naopak svižnější a členitější i kvůli vyhlídkovému vrcholu Rosetta, který se postará o odpočinkový odpolední program. červené tratě se soustředí do vrcholových litovat nebude. partií mezi oběma lokalitami.

Jedny z nejatraktivnějších sjezdovek se soustředí kolem Cima Tognoly. Na jejím úpatí se podél moderní expresní 6sedačky Cigolera

70

Na Rosettu stoupá z Col Verde kyvadlová kabinová lanovka. Z vrchu se naskýtá daleký rozhled po jihozápadní části Dolomit a hlavně do nitra skalní skupiny Pale di San Martino.

Horská skupina Pale je nepřehlédnutelným jevištěm lyžařského areálu v San Martinu di Castrozza

SAN MARTINO DI CASTROZZA

Při jízdě na hrkavých sedačkách seznáte, že lanovky patří k těm nejzastaralejším v Dolomitech. I proto jsou ovšem zdejší svahy až liduprázdné.

Cima Tognola

Punta Ces

Malga Ces

San Martino di Castrozza Passo Rolle

60 km 55 km 53 %

PASSO ROLLE

27 %

4 000 3 500 3 000

20 % 30 600

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

Tognazza

ŘÍJEN

Castelazzo

ZÁŘÍ

2 4 10 2 1 3 1

OS./HOD. ČERVEN

San Martino di Castrozza

KVĚTEN

Alpe Tognola

2 500

2 383

2 000

916 m

1 500

1 467

1 000 500 0

m n. m.

www.sanmartino.com www.snow.cz/stredisko/136 Passo Rolle

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 000 Kč

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Passo Rolle: panoramatický lyžařský skanzen

Passo Rolle nese malý, ale vysoko položený areál obklopený neuvěřitelně působivou kulisou rozeklaných skalních věží Pale.

Sjezdovky jsou rozvlečené po obou stranách horské silnice, přičemž ty nejlákavější obtékají dvě pomalé sedačky na vrcholy Tognazza a Castelazzo. Lyžařské zážitky tak převyšuje atmosféra, zvláště v pozdním odpoledni – rozeklané štíty se „rozžhaví“ a na sjezdovkách se ještě občas zatřpytí ranní manšestr. Na průsmyk vyjíždí ze San Martina zhruba každou hodinu skibus.

Lanovky nespěchají

Páteřní lanovky jsou z velké části moderní, nebo alespoň rychlé, ovšem při jízdě na hrkavých šprušlových sedačkách seznáte, že

přepravní park patří k těm nejzastaralejším v Dolomitech. I proto jsou ovšem zdejší svahy velmi střídmě zalidněné a až liduprázdné. V plánu nejbližších let je náhrada lanovek z obou stran na vrchol Cima Tognola, výhledově se plánuje dokonce propojení areálů Malga Ces a Passo Rolle visutou lanovkou.

Milé letovisko pro nenáročné turisty

Městečko San Martino je hotelovým letoviskem, kam přes týden prakticky nikdo nedojíždí z okolí. Celé městečko s obchody, restauracemi a bary přejdete za čtvrt hodiny pěšky a kromě toho jej pročesávají dvě linky polookružních skibusů. Přímo ve městě se nachází cvičná louka s vleky a krátký běžkařský okruh.

KLADY A ZÁPORY pestré modré a červené sjezdovky milé turistické městečko se snadnou dostupností lanovek liduprázdné Passo Rolle úchvatné panorama Dolomit tři menší areály propojené jen skibusem místy starší a pomalé lanovky jedno z nejvzdálenějších středisek Dolomit

Klidná tvář Dolomit

San Martino di Castrozza je milým a malebným zákoutím Dolomit, příjemně odstíněným od ruchu známějších středisek, které méně náročným lyžařům vše vynahradí klidem a příznivějšími cenami.

71

RESORT

www.snow.cz/stredisko/18 www.snow.cz/stredisko/313

REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

ZELL AM SEE KAPRUN

lyžování ve všech dimenzích Zell am See spolu s Kaprunem patří mezi nejrozvinutější turistické a lyžařské oblasti Alp, což zajišťuje prvotřídní infrastrukturu i vyšší návštěvnický ruch. Oblast je navíc obklopena snad nejhustější sítí sjezdovek, takže v hodinovém dojezdu autem najdete přes 2 000 km sjezdovek. I ten „nejmenší“ lokální skipas – před dvěma lety nově zavedený Alpin Card – jich zahrnuje více než 400 km.

M

nozí čeští lyžaři milují lyžařské houpačky a rakouská střediska si zase libují v jejich vytváření. Před dvěma lety se „zhoupačkovatěla“ i oblíbená oblast Zell am See Kaprun, a to když nové lanovky spojily Kaprun, Maiskogel a ledovec pod Kitzsteinhornem a zároveň Schmittenhöhe s údolím Glemmtal, kde se rozkládá obří „cirkus“ Saalbach. A všechny tyto areály pokryl nově vzniklý superskipas

72

Alpin Card, který nahradil prakticky všechny dřívější skipasy, omezené na jednotlivé areály. Lyžařská turistika s objevováním stále dalších a dalších sjezdovek se tak stává téměř „povinností“.

Nástupní stanice lanovek na Kitzsteinhorn a na Schmittenhöhe jsou od sebe vzdálené pouhých 5 km, a tak se dají během jednoho dne projet oba areály. A užít si opravdu rozmanité lyžování.

Všechna výšková patra

Oblast Zell am See a Kaprunu je totiž krajinově i lyžařsky mimořádně pestrá – nabízí zalesněné svahy, louky i vysokohorský ledovcový terén a k tomu výhled na malebné jezero v údolí. Sjezdovky zaujímají všechna možná výšková patra alpské krajiny. Dvoutisícový hřeben Schmittenhöhe nad městečkem Zell am See skýtá členité, obtížnostně různorodé terény, ovšem více ohrožené oblevami, zatímco třítisícový Kitzsteinhorn s jednotvárnějšími ledovcovými sjezdovkami je zase sněhovou pojistkou oblasti. Nenápadný Maiskogel, přes který je Kaprun propojen s Kitzsteinhornem, překvapí v jinak rušné oblasti poklidnými carvingovými dálnicemi.

Kitzsteinhorn a Maiskogel: v carvingovém duchu

Přímo pod Kitzsteinhornem se na ledovci rozlévají převážně červeno-modré carvingové dálnice, níže pak také mnoho útlejších sjezdovek, které se prosmýkají morénovým terénem.

Velmi rozsáhlý a rozmanitý je zdejší snowpark, rozdělený do čtyř lokalit.

Ze Schmittenhöhe je výhled na celý ledovcový areál Kitzsteinhorn i na níže položený Maiskogel

KITZSTEINHORN

Kitzsteinhorn

Kaprun – Kitzsteinhorn Maiskogel

61 km 40 km 38 %

15 %

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

6 1 5 1 4 2 1 1 ZÁŘÍ

Maiskogel

3 000

42 100 OS./HOD.

KVĚTEN

47 %

Langwied

3 500

ČERVEN

Alpincenter

4 000

3 029

2 500 2 000

2 261 m

1 500 1 000 500

768

0

m n. m.

www.kitzsteinhorn.at /stredisko/18

Kaprun

Kdo hledá v jinak rušném ledovcovém areálu klid, může zkusit hůře přístupnou a střemhlavou černou Gletscherseepiste, padající úplným okrajem kotliny, která bývá poměrně opuštěná.

Nové spojení z Kaprunu pod Kitzsteinhorn zajišťuje nová lanovka 3K, která vede z původně samostatného areálu Maiskogel.

Cesta novou lanovkou 3K je zážitkem sama o sobě – vrstevnicová trasa je velmi vzdušná a díky prosklení kabin až k podlaze opravdu panoramatická, vzhledem k dvoukilometro-

vému volnému rozpětí lan mezi podpěrami jde téměř o „let“.

Z Maiskogelu do Kaprunu klesá dlouhá modrá sjezdovka, ve strmějších vrcholových partiích doprovázená ještě červenou a černou variantou, které jsou vzhledem k nižší návštěvnosti až marnotratně široké.

Oblast Zell am See a Kaprunu je krajinově i lyžařsky pestrá, sjezdovky zaujímají všechna možná výšková patra alpské krajiny.

Na trochu odlehlé ledovcové sjezdovce podél vleku Maurer vás čeká svižný sklon a výhled až k Zellskému jezeru

73

REPORT

Zell am See – Schmittenhöhe

Schmittenhöhe

77 km 77 km 36 %

Sonnkogel

Areit

39 %

4 000 3 500 3 000

25 % OS./HOD.

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

2 4 4 2 4 7 2 ZÁŘÍ

2 500

54 200

Sonnenalm

ČERVEN

SCHMITTENHÖHE

KVĚTEN

RESORT

2 000

2 000

1 500

1 240 m

1 000 500 0

m n. m.

www.schmitten.at www.snow.cz/stredisko/313 Schüttdorf

VIP

6–7

Zell am See

Milovníky hravých a zvlněných tratí potěší červená trať podél expresní 4sedačky Hirschkogel, vyznavače přehledných a svižných dálnic pak široká, jemně zvlněná červená Kapellenpiste nebo o stupeň strmější sousední Kettingpiste na odvrácené straně Schmittenhöhe.

Schmittenhöhe: všestranná hora

Zpola zalesněnému hřebeni Schmittenhöhe tvoří pohlednou kulisu jednak jezero na jeho úpatí, druhak hřeben Vysokých Taur s Kitzsteinhornem a Grossglocknerem. Ve vrcholových partiích se rozléhají oblíbené, mírné až středně strmé pláně, do údolí se pak prostornými lesními průseky řítí dlouhé černé tratě a jedna červená. Jižní svah Sonnkogl a Hochmais sice také nese poctivě červené tratě, ale celkově působí útulně a poměrně klidně. Po odvrácené straně Schmittenhöhe stéká do údolí Glemmtal dlouhá subtilní červená sjezdovka, která zároveň zajišťuje přístup do „cirkusu“ kolem Saalbachu.

I v rušných areálech se dá hledat klid

Na Kitzsteinhornu i Schmittenhöhe lze na většinu sjezdovek dosáhnout z krytých či expresních sedaček nebo kabinek, přičemž přejezdy mezi jednotlivými sjezdovkami jsou poměrně bezproblémové. Výjimkou je návrat z lokality Sonnenalm na Schmittenhöhe, kde čekají dvě krátké, pomalé sedačky. Vyhnout se jim lze náročnějším sjezdem do údolí a výjezdem kabinkou.

Jak jsou oba areály rozmanité, tak jsou i velmi různorodě zalidněné. Na Kitzsteinhornu je nejrušněji podél hlavní osy lanovek Gletscherjet, na Schmittenhöhe jsou nejfrek-

ventovanější mírné a přehledné dálnice podél sedaček Glockner a Breiteck, naopak černé tratě bývají poloprázdné. Maiskogel zůstává komorní jako dřív, většina lyžařů jím totiž jen „projíždí“ na Kitzsteinhorn.

U hlavních lanovek mimo centra měst se parkuje na prostorných venkovních plochách zdarma, po letoviscích pendlují skibusy a další linka spojuje oba areály.

Prvotřídní lyžování se smělou cenovkou

Velice rozmanitá a rozvinutá oblast, jejímž přirozeným centrem je Zell am See s Kaprunem, je čím dál lépe lyžařsky propojená a nově pokrytá superskipasem, který již patří k nejdražším v Alpách. To ovšem u věhlasných top střediskek asi není žádným překvapením.

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY velmi rozmanité lyžařské terény sněhová jistota ledovce daleké výhledy příjemná letoviska ne zcela propojené areály proměnlivá kvalita sněhu v nižších polohách rušná a dražší oblast

Široká červená sjezdovka podél 4sedačky Hirschkogel-Express patří díky terénní členitosti k těm nejhravějším

74

760

TOP zimní resort ČR Luxusně upravené sjezdovky Večerní lyžování NEW 100% garance sněhu www.dolnimorava.cz

7 moderních restaurací a barů na svahu

RESORT

www.snow.cz/stredisko/74

REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

LA ROSIÈRE Savojské La Rosière je pro hosty snad odjakživa přívětivým místem. Možná proto, že zde už před 1 000 lety svatý Bernard založil hospic pro poutníky a obchodníky.

Nebo proto, že zde před více než 200 lety mniši vycvičili záchranářské plemeno psů – bernardýna. Pro lyžaře ale hlavně proto, že se tu rozléhají široké, mírné a slunečné pláně, protkané sjezdovkami, které končí až před prahem rezidencí a hotelů pohledného a klidného ubytovacího resortu.

76

slunečné pláně s genem pohody

L

a Rosière je sice jedním z mnoha francouzských středisek vzniklých z „rýsovacího prkna“, přesto mu v žádném případě nechybí jistá malebnost. Klidné letovisko s proporčně umírněnými rezidencemi a chalety roztroušenými ve slunečném svahu a s výhledem na celé údolí Tarentaise vznikalo od 60. let, kdy obyvatelé převážně odcházeli nebo učili lyžování v sousedních vznikajících megaresortech. V La Rosière tehdy byly jen letní pastviny, přesto si nakonec vesničané postavili vlastní vlek. Milníkem rozvoje byla stavba lanovek a vleků, zajišťujících jeho propojení s italským resortem La Thuile v polovině 80. let, díky čemuž se síť sjezdovek mohla rozrůst až na 150 km sjezdovek (a přitom La Rosière zůstalo ve francouzských poměrech „menším“ střediskem!). Před dvěma lety pak dvě nové lanovky rozšířily lyžařský terén o strmější svahy hory Mont Valaisan.

Mírný hřeben s atraktivním přídavkem

Lyžařské dění v La Rosière se odehrává na jemně vypouklém oblém hřebeni s mírným temenem a strmějším úpatím ve výškách okolo 2 000 m n. m. Mírné, přehledné a slunečné pláně přímo nad střediskem předurčují La Rosière být především rodinnou destinací.

Pod úroveň střediska přitom klesají i dvě náročnější tratě – jednak dlouhá červená sjezdovka s ještě delší a pomalou 4sedačkou Les Ecudets, krytá lesem, za dobrých sněhových podmínek proměněným ve freeridový labyrint, druhak subtilní červená sjezdovka v Les Eucherts na opačné straně střediska, která padá po mýtinách a v řídkém porostu, rovněž využitelném pro freeride. Ambiciózní lyžaře ale především zaujme nově zpřístupněný sektor Mont Valaisan, dosahující do 2 800 m n. m.

Zdejší strmější terén protíná užší a točivá červená sjezdovka, která zprvu více panoramaticky traverzuje a později zase více klesá, okolo níž vábí freeridery rozsáhlé pláně i žleby.

Z vrcholu Roc Noir rolují prakticky samé modré pláně

LA ROSIÈRE

Mont Blanc

Mont Valaisan Fort de la Redoute Roc Noir

La Rosiere

Ecudets

Střecha s výhledem na Mont Blanc

Ještě více terénů pak čeká „za hřebenem“ – kolem průsmyku Malého svatého Bernarda a dále do Itálie do La Thuile. Přejezd po otevřených horských pláních je samozřejmě vystaven divočejším povětrnostním vlivům, a tak pro plnohodnotné využití celého francouzsko-italského lyžařského prostoru to chce i trochu štěstí na počasí. Není přitom výjimkou, že na každé straně hřebene je poněkud „jinak“. Lyžování v La Rosière je také orámované královskými výhledy na Mont Blanc i na protilehlé svahy obřích tarentaiských resortů.

Hannibal i bernardýni

Průsmyk Malého svatého Bernarda nese jméno patrona horalů, který zde založil hospic, útulnu pro poutníky, už před 1 000 lety.

Před více než 250 lety se tu (a také ve známěj-

Resort s atmosférou vesnice

La Rosière je rekreační resort, který si uchoval ráz „vesnice“, přestože je vidět čilá výstavba nových hotelů, rezidencí a chaletů. Centrum La Rosière a satelitní Les Eucherts spojuje romantická pěší osvětlená stezka lesem. Mezi nejnovější après-ski atrakce patří kolejová bobová dráha X-treme sledge. Na typickou francouzskou večeři se dá zajít třeba do restaurace L’Ancolie v útulné a vtipně vyzdobené dřevěné chatě na úplném konci resortu.

Kuchyně je více než vydatná, hlavní jídla vyjdou okolo 30 eur.

Lyžařský klídek s propustkou do Itálie

Příjemně prosluněný resort La Rosière je klidnější alternativou savojských „monstr“ středisek jako Les Arcs či Tignes, přičemž ale ve spojení s italským La Thuile také není žádným drobečkem. Vzhledem k propojení obou středisek přes exponované pláně nad 2 000 m n. m. ale není zaručeno, že budou tranzitní lanovky vždy fungovat. Méně ambiciózní lyžaři si ovšem vystačí i s mírnějšími terény samotného La Rosière, zvlášť když jsou nyní zpestřené nově zpřístupněnými svahy Mont Valaisan. A koneckonců La Rosière potěší i střídmějšími cenami.

La Rosière / Espace San Bernardo

152 km

4 000 3 500

30 km

3 000

46 %

2 000 1 500

DUBEN

OS./HOD.

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

2 800

2 500

58 000

5 13 8 10 2 1 ŘÍJEN

9%

ČERVEN

41 %

KVĚTEN

4%

ZÁŘÍ

Přejezd po otevřených horských pláních je vystaven divočejším povětrnostním vlivům, a tak to chce i trochu štěstí na počasí.

ším Velkém Svatobernardském průsmyku) zrodilo známé plemeno bernardýna, psa, kterého mniší vycvičili pro záchranu vyčerpaných poutníků. Traduje se, že tudy táhl dokonce kartaginský vojevůdce Hannibal se svou armádou a slony, po nichž byly údajně nalezeny ostatky. Z pozdější doby pocházejí četné pevnosti, které chránily Savojsko a využity byly i ve 2. světové válce – jedna z nich je k vidění přímo na sjezdovce, na vrcholu Fort de la Redoute.

1 000

1 610 m

1 190

500 0

m n. m.

www.larosiere.net www.snow.cz/stredisko/74 6–7

VIP

CENY SKIPASŮ LA ROSIÈRE / ESPACE SAN BERNARDO dospělí 6 dní........................................... 235 EUR děti 6 dní (5–12 let).............................. 176 EUR

CENY POBYTŮ apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

2 500 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY velké lyžařské území spolu s italskou stranou většinou rychlé lanovky stylové ubytovací rezidence klidnější středisko panorama Mont Blancu samotné La Rosière nebude náročnému lyžaři stačit přejezd do Itálie závislý na počasí na jaře proměnlivější kvalita sněhu kvůli jižní orientaci svahů

77

STORY

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: ARCHIV AUTORA

TEXT: ROMAN GRIC

Původní kabina lanovky na Pic de Bure ještě s brzdovým vozíkem (červená šipka) s čelisťovými brzdami na nosná lana

H

avárie italské lanovky Stresa – Mottarone u Lago di Garda nás bohužel přesvědčila o opaku a ukázala, že i sebedokonalejší techniku může ovlivnit lidský faktor a při souběhu více nepříznivých okolností způsobit tragédii, jaké jsme byli svědky téměř v přímém přenosu.

Rozhodli jsme se proto v tomto ročníku SNOW v sérii článků o haváriích lanovek pokračovat. Úmyslně nezačínáme letošní havárií u jezera Garda, ale havárií francouzské lanovky k observatoři na Pic de Bure před více než dvaceti lety, která měla velmi podobnou příčinu.

Pracoviště nad oblaky

Zbytečná smrt na

PIC DE BURE V minulém ročníku SNOW jsme podrobně popsali příčiny a důsledky čtyř vážných havárií a nehod lanových drah, z nichž tři se neobešly bez zranění a usmrcení osob. Věřili jsme, že technika lanových drah je dnes již natolik vyspělá, že k podobně tragickým haváriím a nehodám, popisovaným v předešlých článcích, při dnešním stavu techniky a rozsáhlému systému kontrol dojít nemůže.

78

Koncem 70. let minulého století na náhorní plošině Plateau de Bure v nadmořské výšce 2 552 m nedaleko města Gap v departementu Hautes Alpes v jižních Alpách vybudovala francouzsko-německá vědecká společnost IRAM (Institut de radioastronomie millimétrique) astronomickou mikrovlnnou observatoř. Až do roku 2015 byla vybavena šesti radioteleskopy o průměru 15 m, později jich na Plateau de Bure přibylo v rámci nového vědeckého projektu NOEMA (NOrthern Extended Millimeter Array) dalších šest.

Náhorní plošina byla původně přístupná jen horskou stezkou nebo vrtulníkem. V letech 1979– 1980 propojili dva spolupracující výrobci lanovek, firmy Poma a Mancini, horskou obec Saint-Étienne-en-Dévoluy na úpatí 2 709 m vysoké hory Pic de Bure s plošinou de Bure neveřejnou kyvadlovou lanovku dlouhou 3,9 km, překonávající převýšení přes 1 000 m. Na lanovce byla v provozu kabina pro 20 osob zaměnitelná podle potřeby za nákladní závěs o nosnosti 5 tun. Tato lanovka se dvěma nosnými a jedním tažným lanem zajišťovala veškeré spojení observatoře s okolním světem.

I když lanovka nebyla přístupná

veřejnosti, byla konstruována i provozována podle stejných pravidel a předpisů jako lanovky veřejné. Běhoun lanovky byl proto také vybavený čelisťovými brzdami na nosné lano, které by v případě velmi málo pravděpodobného přetržení tažného lana sevřením na nosných lanech mohly zabránit havárii. Bohužel byly tyto brzdy již v roce 1986 z lanovky odstraněny jako nadbytečné.

Čelisťová brzda – ano, či ne?

Lanovka byla vybavena tažným lanem spleteným do nekonečné uzavřené smyčky. S běhounem kabiny bylo lano spojeno tzv. „chapeau-de-gendarme“, což znamená klobouk (francouzského) četníka. Jedná se o vytvoření jednoho nebo několika záhybů lana ve tvaru zmíněného klobouku, které vyvolají tření mezi „kloboukem“ a lanem, dostačující k bezpečnému spojení tažného lana s kabinou. Toto řešení eliminuje nevýhodu klasického připevnění tažného lana k běhounu formou koncovky, zalévané kovovou slitinou. V místě koncovky totiž nelze magnetoinduktivní metodou zjistit množství zlomů jednotlivých drátů v laně, zatímco lano zapletené do nekonečné smyčky lze od kabiny odpojit a zkontrolovat je v celé jeho délce. Při takovém spojení tažného lana s kabinou je možné v alpských zemích s výjimkou Itálie a Německa stavět tyto lanovky bez zmíněné čelisťové záchytné brzdy, samozřejmě za předpokladu pravidelné magnetoinduktovní kontroly lana, která odhalí i zlomy drátů uvnitř lana.

Na určitou délku lana je povolený určitý malý počet zlomů, při jejichž překročení musí být lano vyměněno. Tažné lano zapletené do nekonečné smyčky se musí vždy po 200 hodinách provozu od závěsu uvolnit a posunout, aby nebylo namáháno stále na jednom místě.

FOTO: NOEMA

Interferometry projektu NOEMA na Pic de Bure o průměru 15 m a hmotnosti 125 tun FOTO: ARCHIV AUTORA

Při rozšiřování observatoře v 90. letech byla lanovka v téměř nepřetržitém provozu na hranici svých možností a, jak se později zjistilo, nosnost 5 tun byla pravidelně překračována.

V časných ranních hodinách 1. července 1999 nastoupilo do kabiny lanovky dvacet zaměstnanců, všichni francouzské národnosti. Šlo o sedm pracovníků údržby, devět stavebních dělníků, kteří pracovali na přístavbě observatoře, a o čtyři telekomunikační pracovníky z Marseille.

Zhruba kolem čtvrt na osm ráno místního času, když lanovka urazila od své nástupní stanice asi 500 metrů, se z lanovky ozval pronikavý pískot a kovový skřípot.

Kabina se nečekaně rozjela nazpět směrem do údolí stále vyšší rychlostí, až nakonec vypadla z nosných lan a zřítila se do 80 m hluboké propasti. Mezi troskami lanovky zůstalo na rozsáhlé ploše horského úbočí ležet i všech 20 cestujících z osudné kabiny, z nichž nikdo neměl šanci tento devastující pád přežít. Zaměstnanec observatoře Cyril Oddou, který smrtící jízdu zaspal, protože mu nezvonil budík, hovořil o tom, že na lanovce ještě v předvečer havárie byly prováděny nějaké údržbové práce. Také předchůdce tehdejšího údržbáře lanovky uvedl, že s upevněním tažného lana byly problémy a muselo být často měněno. Štěstí měl také stavební dělník Jean-Marc Passeron, který do kabiny nenastoupil, protože se vracel pro zapomenutý materiál. Vypověděl, že z dolní stanice uslyšel pronikavé skřípání, a když zvedl zrak, kabina lanovky už na lanech nebyla.

Vyšetřováním nehody se záhy zjistilo, že tažné i obě nosná lana přetržena nebyla. Tažné lano začalo v „chapeau-de-gendarme“ prokluzovat, až se toto spojení zcela uvolnilo a kabina sjela nekontrolovaně po nosných lanech do údolí. Vzhledem k odstranění záchytné čelisťové

brzdy na nosná lana tak nebyla šance tragickou nehodu odvrátit a po přejetí podpěry spadla kabina na zem. Podle hmotnosti přepraveného stavebního materiálu během 162 jízd v květnu a červnu 1999 byla stanovena průměrná zátěž nákladního závěsu s nosností 5 t na 7,12 t. Vyšetřovatelé označili za příčinu nehody selhání problematického a trvale přetěžovaného upevnění tažného lana k závěsu kabiny v souběhu s chybějící záchytnou čelisťovou brzdou na nosná lana. Svou roli mělo sehrát i snížení tření ošetřením tažného lana nevhodnou protikorozní ochranou krátce před havárií.

Po havárii lanovky byla přeprava pracovníků a nejnutnějšího materiálu na Pic de Bure zajišťována vrtulníky, ovšem jen do 15. prosince téhož roku. Toho dne vrtulník, který dopravoval zaměstnance observatoře místo lanovky havaroval a přidal tak ke smutnému prvenství radioastronomické observatoře na Pic de Bure dalších pět obětí. Obě havárie pak ochromily provoz observatoře na řadu let.

Kdo je vinen?

V listopadu 2003 po více jak čtyřech letech od havárie probíhal ve městě Gap soudní proces, jehož se účastnilo 258 stran, zastupovaných čtyřiceti právníky. Devět obžalovaných včetně kontrolních orgánů pro lanovou dopravu se zodpovídalo z usmrcení 20 osob z nedbalosti.

Z obrázku je zřejmé, proč je toto připojení tažného lana označováno jako „chapeau-degendarme“ (klobouk četníka)

Po havárii 1. července 1999 zbyl na svahu jen pokřivený závěs a na velké ploše roztroušené trosky kabiny a ostatky 20 obětí havárie FOTO: ROMAN GRIC

Nejtěžší havárie lanovky ve Francii

Připevnění tažného lana pomocí „chapeau-de-gendarme“ u lanovky Pic Blanc v Alpe d’Huez. Lanovka má ovšem tažná lana dvě

79

STORY

HAVÁRIE LANOVEK

FOTO: LEITNER FOTO: LEITNER

Pohled od horní stanice na trasu nové lanovky na Pic de Bure

Horní stanice nové lanovky na Pic de Bure s podpěrou č. 4 a s kabinou pro 15 osob. V pozadí bílá budova horní stanice staré lanovky

80

Schéma jiného „chapeau-de-gendarme“ s více oblouky

FOTO: ARCHIV AUTORA

Jedním z hlavních důkazních předmětů byly zbytky „chapeau-degendarme“ z havarované lanovky

snížené na 70 000 eur. Obertimu bylo také kladeno za vinu neuvážené odstranění běhounové čelisťové brzdy před 13 lety.

Další dva obvinění, inspektor Édouard Ponchier a bývalý ředitel atsronomické observatoře Marinus de Jonge vyvázli s podmíněnými tresty, pokutou a pětiletým zákazem činnosti v oboru. Další obžalovaní odešli od soudu bez trestu.

Ani nová lanovka se nevyhnula problémům Po havárii byla lanovka používána výhradně pro přepravu materiálu, zaměstnanci observatoře měli možnost volby mezi dopravou vrtulníkem nebo jízdou terénním autem k úpatí hory a zdoláním vrcholového úseku pěším výstupem. Tato neúnosná situace trvala 16 let a vyřešila ji až nová lanovka, vybudovaná spolu s obnovou a rozšířením počtu radioteleskopů na Plateau de Bure.

Nová lanovka od firmy Leitner byla postavena vlevo od staré lanovky a je svou délkou 4 040 m nejdelší jednoúsekovou kyvadlovou lanovkou ve Francii. Úctyhodné je i její převýšení 1 061 m. Má stejně jako původní lanovka čtyři podpěry, na levé větvi kabinu pro 15 osob, na pravé pak závěs pro přepravu 6 t nákladu. Asi není nutné dodávat, že lanovka je vybavená čelisťovou záchytnou brzdou na nosné lano. Lanovka zahájila provoz 2. října 2015.

Ani této lanovce se ale nevyhnuly problémy. 21. listopadu 2016 byla lanovka kvůli silnému větru mimo provoz. Tehdy došlo zřejmě působením bočního větru spojenému s rozkmitáním lana k vypadnutí jednoho ze dvou nosných lan na podpěře č. 3 na nákladní (pravé) větvi lanovky. I když se tato technická závada obešla bez zranění osob,

prefekt departementu Hautes-Alpes Philippe Court nařídil odstavení lanovky z provozu až do vyjasnění příčin pádu lana a přijetí technických opatření k bezpečnému uložení lana na podpěrách. Odstranění tohoto problému trvalo několik měsíců a rozhodně nepřispělo k důvěře zaměstnanců IRAM k přepravě lanovkou na Plateau de Bure.

Od té doby už na této lanovce žádná další mimořádná událost zaznamenána nebyla.

FOTO: LEITNER

FOTO: ARCHIV AUTORA

Po dlouhých soudních jednáních a řadě odvolání byl konečný verdikt soudů vzhledem k rozsahu neštěstí více než tristní: Bývalý vedoucí údržby lanovky Aldo Oberti je tak ve svých 72 letech odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 30 měsíců a k pokutě 10 000 eur a provozovatel lanovky, společnost IRAM, k pokutě 200 000 eur, později

Od roku 2015 obsluhuje observatoř na Pic de Bure nová lanovka s kabinou pro 15 osob

SunnyCard je tím PRAVÝM sezónním skipasem pro nadšené lyžařské rodiny!

Neboť pokud si objednají SunnyCard oba rodiče, lyžují všechny děti do 15 let v rodině celou zimu zdarma. Prostě tak.

• • • •

LEDOVEC L SCHNALSTA U V J. TYROLSK

platná v 9 vyhlášených skiareálech** snadno dostupné po dálnicích sněhová jistota, rozmanité sjezdovky pro spořivé lyžaře ve výhodné variantě Pondělí - Pátek

*ročník 2007 a mladší, po prokázání rodinného vztahu (OP, rodný list) **platné ve skiareálech: Hinterstoder, Wurzeralm, Hochficht, Almtal-Bergbahnen Kasberg, Grossglockner/Heiligenblut, Ötscher, Hochkar, Kössen a ledovec Schnalstaler Gletscher v Jižním Tyrolsku.

ZÁRUKA ZPĚTNÉHO PROPLACENÍ Z DŮVODŮ PANDEMIE 0% RIZIKO 100% JISTOTA

Předp rodej do 31 mís .10. to € 563 jen za

€4 50 pro dos pělé ho

PROSTĚ LYŽOVÁNÍ.

CELOU SEZÓNU.

www.skisport.com

PROSTĚ JEDINEČNÉ.

DĚTI DO 15 LET* ZDARMA.

82

FOTO: TOMÁŠ BINTER, MODEL: JAN KLOUČEK, ŠÉFREDAKTOR WEBU SKIALPUJ.CZ

POZOR… PŘICHÁZÍ… NOVÝ FESTIVAL SKIALPU! Od 20. do 23. ledna 2022 proběhne v Peci p. Sněžkou skialpový festival Skialpuj Fest. Účastníky čekají přednášky, workshopy nebo testování skialpové výbavy. Pozor, počet účastníků je omezen! Pokud máte zájem o tuto unikátní akci, navíc spojenou se závodem Noc tuleních pásů, přihlaste se včas na skialpujfest.cz! A jak to vlastně všechno vzniklo? Čtěte na straně 96.

83

SKIALP V BOOMU Snad posledních dvacet let se prodeje skialpové výbavy rok co rok pomaličku zvedaly s tím, jak se tento sport stával populárnější a vybavení díky růstu kupní síly dostupnější. Ovšem poslední roky nabrala křivka prodejů strmý směr – pochopitelně, stál za tím covid a zavřené lyžařské vleky.

Loňská zima byla navíc nejen k začínajícím skialpinistům mimořádně přívětivá a skialpovat se dalo leckde – třeba i v metropoli. Není se co divit, že tolik lidí skialpům propadlo.

Ostatně, trvalo to opravdu dlouho, ale dnes se dá říct, že skialp je již zcela etablovaný sport, který ze strmějších hor mnohde dokonce vytlačil jejich někdejší okupovatele – běžkaře.

Těžko říct, co nadále očekávat, ba dokonce jestli toužit po dalším růstu, vzhledem ke kapacitě domácích hor i nemalému riziku, které rychlokvašení skialpinisté nemusejí ve velkých horách vnímat. Věřme hlavně, že i nadále vydrží trend dobrých, sněhem prozářených zim, aby se podobné obrázky z okolí Pražského hradu mohly tvořit i nadále.

84

SKIALPINISMUS OLYMPIJSKÝM SPORTEM! Skialpinismus byl olympijskou komisí zahrnut do programu ZOH Milano Cortina 2026. Skimo je navrženo jako pět medailových závodů, ve kterých bude startovat 48 závodníků (tento formát se osvědčil na OH mládeže v Lausanne 2020). S olympijskou komisí jedná především federace ISMF. Na velkou událost se už začala připravovat také česká reprezentace pod hlavičkou ČHS s vedoucí trenérkou Karolínou Grohovou. Tak při přípravě přejeme hodně štěstí a snad uvidíme na ZOH skialpinisty v českých barvách.

ANNA TYBOR, POLSKÁ OSMITISÍCOVÁ PRVOSJEZDKYNĚ Není to dlouho, co lyžařskými médii rezonovalo jméno polského extrémního lyžaře Bargiela. O jeho prvosjezdu K2 se mimochodem promítá na letošním Snow film festu. A v jeho stopách kráčí krajanka Anna, která 29. září 2021 vystoupila na skialpech na vrchol osmitisícové Manáslu, aby následně sjela až do basecampu, a to vše bez podpory kyslíku. Stala se tak první ženou, která z osmé nejvyšší hory světa sjela na lyžích. Autentická videa z celé expedice najdete na Facebooku pod #dreamlinemanaslu8163. (lv)

Samozřejmě, byť o skialpu píšeme již od pradávných prvních čísel SNOW, trochu skialpových témat ještě přidáme. A můžete se těšit nejen na texty, ale i na videa – pro letošní sezónu jsme připravili 16 videorecenzí, převážně lyží. Zúčastnili jsme se mezinárodních testů skialpových lyží a realizovali testování mnoha dalších všemožných kusů skialpové výbavy. Navíc, lednovo-únorové vydání bude obsahovat extra skialpové téma, jak už je tak trochu tradice. Skialpinisté, máte se na co těšit!

FOTO: TOMÁŠ BINTER

SKIALP VE SNOW

SNOW 133 – listopad: SNOWtest: skialpy do 88 mm SNOW 135 – prosinec–leden: SNOWtest: skialpy nad 88 mm SNOW 136 – leden–únor: World Ski Test 2021–22: skialpové lyže

85

SKIALP

LAVINY

TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

ZLÁ ZIMA 2021

ANEB LETOŠNÍ LAVINY V JESENÍKÁCH A KRKONOŠÍCH Boom skialpinismu urychlila pandemická uzavírka sjezdovek. Skialpové vybavení se stalo nedostatkovým už před Vánoci, na rozdíl od toho sjezdového, které se ve skladech hromadilo. Horská služba také zaregistrovala změnu typu výjezdů – rapidně ubylo zranění na sjezdovce (pochopitelně), zato bylo více pátracích akcí. A hlavně neobvykle hodně lavinových nehod, z nichž některé bohužel s tragickým koncem.

V takové souvislosti se nabízí několik otázek. Do jaké míry bylo množství lavinových nehod úměrné zvýšenému pohybu skialpinistů na českých horách? Hrál u loňských nehod fakt, že se na skialpy často vydávali začátečníci? Nebo zkrátka nastaly podmínky vhodné pro pád lavin?

Proleťme stručně příčiny a souvislosti domácích lavinových nehod uplynulé sezóny – vezmeme to chronologicky a budeme sledovat také vývoj počasí a sněhových podmínek.

86

P

olovina ledna je pro skialpinismus celkem časný termín, ale loni tou dobou již na cestě z Ovčárny na Velký Máj ležel asi metr sněhu – dost aby lákal k pohodlnému výletu na lyžích. Horská služba vyhlásila druhý stupeň lavinového nebezpečí. Předchozí dny sněžilo a foukal vítr, ani v pátek, kdy tři skialpinisté vyrazili na túru, se počasí příliš nezlepšilo. Podle výpovědi přeživších skialpinistů skupina při sjezdu zabloudila v mlze a omylem se ocitla v lavinové dráze ve Velkém Kotli.

Jeden ze skialpinistů se tak již ocitl v zakázané lokalitě a uvolnil velkou lavinu. Příčinou pádu laviny byla vysoce nestabilní vrstva, která se zřejmě vytvořila v průběhu sněžení v minulých dnech působením větru. Po svahu se zřejmě prohnala prachová lavina, následně se sesunula i základová vrstva a na kopci zůstaly jen holé skály, přes něž se lavinou svezlo tělo oběti, které kamarádi před příjezdem profesionálních záchranářů lokalizovali a vyprostili. Mnohačetná mechanická poranění učinila následné pokusy o obnovení životních funkcí neúspěšnými.

Úryvky tiskové zprávy HS:

„Horská služba nechce spekulovat, z jakých důvodů a čím zaviněním byla lavina stržena.“ „Všechna tato místa jsou mimo značené cesty a nikdo tam nemá co dělat. Předem varuji návštěvníky hor, aby se v následujících dnech nepokoušeli podívat na místo nehody. Riskují ohrožení zdraví, a jak se dnes ukázalo, i života,“ důrazně apeloval na návštěvníky Jeseníků náčelník Kaller.

FAKTA: SNĚHOVÉ PODMÍNKY: Metr sněhu, 30 cm čerstvého za poslední den, sněhové profily vykazují rozhraní nestabilního hranatozrnitého a okrouhlozrnitého sněhu.

Sklon svahu 40°. Druhý stupeň lavinového nebezpečí.

POČASÍ: Mlha, vítr 30–40 km/h, –10°C. PARAMETRY LAVINY: Prachová + základová lavina na hranatozrnitém sněhu, šířka odtrhu 100 m, výška 90 cm, převýšení 140 m, dráha 300 m.

15. 2. 2021

ÚPIČKA, OBŘÍ DŮL, KRKONOŠE

Z

ačátkem února došlo k výraznému oteplení, vyskytoval se i déšť. Po 5. dni měsíce se ochladilo a na mokrém sněhu tak vznikla ledová krusta, na kterou během dalšího týdne napadlo 40 cm nového sněhu při působení silného západního a pak severního větru. Transportovaný sníh se ukládal na závětrných svazích (JV, J, JZ) a žlabech a vytvářel lavinové pasti.

V den nehody je vyhlášen druhý stupeň lavinového nebezpečí, počasí je slunečné.

Sněhové profily v ten den vykazují slabou až střední stabilitu, evidentní rozdíl je na různě exponovaných svazích, zvlášť tam, kde se nahromadil nafoukaný sníh. Dvojice skialpinistů vystoupala na Sněžku, z ní sjela panenským sněhem v jednom ze žlabů do Obřího dolu, pak se vrací na hřeben u Slezského domu, pokračuje na Luční boudu ke žlabu Úpička. Po jeho sjezdu usoudí, že stojí za to si žlab vyšlápnout a sjet znova.

Starší skialpinista zůstává o kousek níž, aby sjezd kolegy vyfotografoval. Mladší z dvojice

OBĚTI: 1 úmrtí, zasypaný 1 m hluboko, příčinou úmrtí jsou mnohačetná zranění při pádu s lavinou v délce 200 m.

POCHYBENÍ: Ztráta orientace – skupina neměla vstupovat do zakázaného lavinového terénu. První kamarádská záchrana proběhla rychle, skialpinisté tedy nebyli nezkušení ani nevybavení, přesto zřejmě podcenili orientaci a ocitli se v místech, která patří mezi lavinově nejnebezpečnější v Jeseníkách.

FOTO: TISKOVÉ ZPRÁVY HS

FOTO: DEPOSITPHOTOS

15. 1. 2021, cca 13:00 VELKÝ KOTEL, JESENÍKY

stoupá po levé straně svahu, který je pro výstup na lyžích příliš prudký, a tak lyže připevní na batoh a pokračuje ve výstupu pouze na botách.

Dosud dvojice nevěděla, jak malý kousek od nebezpečí se pohybuje. Nestabilní vrstva byla dost silná, aby unesla lyžaře při sjezdu, protože se síly roznášely na plochu lyží. Na botách se zatížení svahu zvětšuje a více hrozí prolomení nosné vrstvy a uvolnění

laviny – což se záhy stává. Strženi jsou oba skialpinisté, starší z nich zůstává na povrchu a volá záchranu – je 12:39. Po pádu laviny je však otřesený a komunikace s ním je náročná.

O druhém zasypaném se tak záchranáři dozvídají až při vyzvednutí přeživšího vrtulníkem. Ve 13:45 je mladší skialpinista lokalizován a během následujících pěti minut vyproštěn. Ve 14:20 však lékař LZS ukončuje neúspěšnou resuscitaci.

87

SKIALP

LAVINY

FOTO: TISKOVÉ ZPRÁVY HS

O druhém zasypaném se tak záchranáři dozvídají až při vyzvednutí přeživšího vrtulníkem.

FAKTA: SNĚHOVÉ PODMÍNKY: 40 cm nového sněhu na ledové krustě, mnoho sněhu transportováno větrem do žlabů.

POČASÍ: Slunečno, odpolední oteplení, v předchozích dnech sněžení a silný vítr.

PARAMETRY LAVINY: Desková lavina s čárovým odtrhem šířky 60 m, výšky 0,3–1,7 m, délka laviny cca 400 m, expozice jih (závětrná), sklon 42°, výška nánosu 7 m.

OBĚTI: 1 úmrtí, zasypaný 70 cm hluboko, pád přes ledový práh a následně dlouhá doba pod lavinou bez vzduchové kapsy.

POCHYBENÍ: Dvojice se pohybovala v lavinových žlabech o velkých sklonech, a to při sněhových podmínkách náchylných k pádu lavin – příčinou spuštění laviny bylo dodatečné zatížení v podobě stoupání bez lyží u vrchní hrany žlabu, kde ještě neměl polštář navátého sněhu dostatečnou tloušťku, a tak došlo k prolomení nosné vrstvy na 2 cm vysoké nestabilní vrstvě z krystalů hranatozrnitého sněhu. Vzhledem ke sklonu sjezdu, předchozí trase a vybavenosti skialpinistů lavinovým vybavením lze usuzovat, že nešlo o úplné začátečníky.

14. 3. 2021 KOCIOL BIALEGO JARU, KRKONOŠE

N

Dva skialpinisté se psem stoupají ráno z údolí na Stříbrný hřbet a míří na chatu Strzecha Akademicka. Jeden z dvojice se v průběhu sjezdu přiblížil k hraně lavinového svahu Bialy Jar, aniž by jej chtěl sjíždět – chtěl se podívat, jak takový terén vypadá. Když dojel na hranu svahu, kus pod ním došlo k odtrhu, který se postupně rozšířil a do údolí sjela velká lavina. Ta u skialpinistů vyvolala obavu, že mohli být zasažení turisté, kteří se pohybovali na turistické cestě, a o lavině v 11:20 informovali GOPR.

FOTO: TISKOVÉ ZPRÁVY HS

a druhé straně Krkonoš operuje GOPR, polský ekvivalent naší horské služby. Čtrnáctého března je zataženo, na hřebeni hor leží hustá mlha. V nižších polohách je sníh mokrý, nad 1 200 metrů přefoukaný větrem, a ve žlabech se tvoří křehké desky, vítr navíc nafoukal sníh na ledovou krustu. Je vyhlášen druhý stupeň lavinového nebezpečí. Za poslední tři dny nasněžilo 25 cm sněhu, foukal silný jihozápadní vítr. Mezi čerstvým přefoukaným sněhem a ledovým podkladem ale leží zákeřné krupky, které padaly během krátkého oteplení 11. a 12. března.

Okamžitě se rozjíždí záchranná akce, ovšem ve 13:51 je část záchranářů odvelena na jiné místo Krkonoš, kde se přihodila další lavinová nehoda. Záchranáři, kteří na místě zůstali, prosondovali lavinové pole a ukončili záchrannou akci s konstatováním, že v lavině nebyl nikdo nalezen.

FAKTA: SNĚHOVÉ PODMÍNKY: 25 cm nového sněhu na kulatých krupkách, ležících na ledové krustě, druhý stupeň lavinového nebezpečí.

POČASÍ: V průběhu sněžení silný vítr, zataženo, mlha.

PARAMETRY LAVINY: Desková lavina s čárovým odtrhem šířky 400 m, výšky 0,25–2 m, délka laviny cca 450 m, expozice SV, sklon 28–48°, výška nánosu 2,5 m.

OBĚTI: Lavinou nebyl nikdo stržen.

POCHYBENÍ: Skialpinista najel k hraně lavinového svahu, kde je nosná vrstva nejtenčí, a způsobil pád laviny. Na turistické cestě (v zimě uzavřené kvůli nebezpečí lavin) se zřejmě nikdo nepohyboval.

88

FOTO: TISKOVÉ ZPRÁVY HS

FOTO: TISKOVÉ ZPRÁVY HS

Během resuscitace dochází k uvolnění sekundární laviny, po jejím zaregistrování všichni unikají na bezpečnější místo…

14. 3. 2021 CZARNY KOCIOL JAGNIATKOWSKI, KRKONOŠE

S

tejný den, stejné podmínky, třičtvrtě na dvě odpoledne. V odtrhové zóně lavinového svahu Środkowa cześć se ke sjezdu chystají tři z šestičlenné skupiny. Muž a žena jsou asi v polovině žlabu, třetí skialpinista v horní části, pak se uvolňuje lavina. Žena zůstává kompletně zasypána, muži jsou na povrchu. Další události nejsou zcela zřejmé, jelikož se výpovědi svědků liší.

Ve 14:25 v dolní části laviniště vysazuje vrtulník LZS dva psovody a dva záchranáře.

Dva nezasypaní skialpinisté se pohybují v laviništi bez lavinového vybavení, vyhledávač nemá ani zasypaná žena. Udávají, že našli hůlku postižené, ale tuto ze sněhu vytáhli a přemístili, a nedokážou lokalizovat místo jejího nálezu. Jsou jim zapůjčeny náhradní sondy, v hledání však příliš nepomáhají, jelikož s lavinovým vybavením neumí zacházet.

Ve 14:57 lavinový pes značí místo nálezu, o chvíli později dochází k pozitivní sondáži a v 15:08 je skialpinistka vykopána z hloubky 130 cm.

Během resuscitace dochází k uvolnění sekundární laviny, po jejím zaregistrování všichni unikají na bezpečnější místo – lavina částečně zasáhla i místo prvotního nálezu, skialpinistka zůstává na povrchu laviny a po jejím transportu na bezpečnější místo pokračuje KPR, a to kontinuálně i během transportu LZS do FNHK, kde po několika hodinách intenzivní péče dochází k ukončení neúspěšných pokusů o obnovení životních funkcí.

FAKTA: SNĚHOVÉ PODMÍNKY: 25 cm nového sněhu na kulatých krupkách, ležících na ledové krustě, druhý stupeň lavinového nebezpečí.

POČASÍ: V průběhu sněžení silný vítr, zataženo, mlha.

OBĚTI: Jedna skialpinistka zcela zasypána, dva skialpinisté strženi, ale nezasypáni. Skialpinistka po několikahodinové KPR nepřežila.

PARAMETRY LAVINY: Desková lavina s čárovým odtrhem šířky 55 m, výšky 0,5–1,4 m, délka laviny cca 300 m, expozice S, sklon 38°, výška nánosu 2,5 m.

POCHYBENÍ: Výpovědi svědků události jsou nejednotné, zřejmě se však na nevhodném místě v odtrhové zóně nacházelo více lidí z šestičlenné skupiny. Podle HS je pravděpodobné, že dodatečné zatížení, které vedlo k pádu laviny, bylo způsobeno kombinací chyb, jež skupina učinila – od možné špatné techniky sjezdu, nedodržování rozestupů až po případný pád v lavinovém svahu atp. Vzhledem k faktu, že nikdo ze skupiny nebyl vybaven základní lavinovou výbavou a dvojice stržených ji neuměla ani používat, je pravděpodobné, že šlo o lyžaře zcela neznalé lavinové problematiky.

Všechny významné laviny uplynulé sezóny se uvolnily ve známých lavinových dráhách, při druhém stupni lavinového nebezpečí, zpravidla na nepříznivě orientovaných svazích. Společným jmenovatelem tedy byla nevhodná volba trasy v daných podmínkách, a příliš nezáleží na tom, zda k chybné volbě skupina dospěla na základě přílišné sebedůvěry, neznalosti, ztráty orientace nebo například tzv. powder stresu, kdy si chtějí lyžaři po sněžení užít co nejvíc nerozježděných svahů. V jednom případě je alarmující absence lavinového vybavení.

Významným faktem je, že už lavinová „dvojka“ je při dodatečném zatížení v lavinové dráze velkým rizikem.

Předcházet takovýmto nehodám lze jen pokorným přístupem a pečlivým studiem, například i rozborů lavinových nehod – ty jsou dostupné na webu HSČR, doplněné o výukové materiály jak se lavinám vyhnout, případně jak rychle pomoci zasypaným.

Zpracováno na základě analýz poskytnutých HS ČR.

89

HYBRIDNÍ BUNDA

FOTO: LUKÁŠ VAVRDA

SKIALP RECENZE

PETR HAVELKA REDAKTOR SNOW

Haglöfs L.I.M Hybrid Hood Men

Hybridní a ultralehká bomba Méně je více, tedy less is more.

To znamená zkratka L.I.M. Naše recenze ukázala, že u modelu Haglöfs L.I.M Hybrid Hood se minimalismus, především z pohledu hmotnosti, povedlo dotáhnout opravdu daleko.

Z

ačněme číslem. Ve velikosti M jsem u této hybridní bundy navážil pouhých 191 gramů. To je skoro nic, pár hltů vody. A přitom tahle bunda dokáže odvést pořádný kus práce.

Hřeje, dýchá, výkonu se nebojí

Základní vrstva bundy je vyrobena ze značkového úpletu Pontetorto® Tecnostretch®, ten obsahuje 94 % recyklovaného polyesteru a 6 % elastanu, takže úplet je krásně pružný.

Z vrchní strany je struktura hladká, z vnitřní strany je výrazně vyčesaný fleece, a to v pruzích. Tím se tvoří vzduchové kanálky, které drží vzduch a dobře izolují, ale při tom se šetří na hmotnosti. A i odpařování vlhkosti je díky této jednoduché, ale velmi chytré struktuře nadmíru dobré, což se potvrdilo při delších jarních výšlapech na skialpech. Od spodní vrstvy páry krásně mizely, i když na hrudi jim při kritických momentech trochu stála v cestě vrchní „neprofuková“ vrstva. Tím se odpařování lehce zpomalilo, ale nijak to člověka nelimitovalo, protože v tu chvíli už byla vlhkost daleko od těla. Ukázalo se, že paropropustnost tohoto materiálu je ve srovnání s např. membránovou vrstvou výrazně lepší.

Již zmíněná svrchní vrstva, která chrání z přední strany před větrem a z horní strany zesiluje bundu proti mechanickému poškození při používání batohu (ocení nejen skialpinisté), je vyrobena z kombinace polyamidu a polyesteru a má neuvěřitelnou hmotnost pouhých 40 g na metr čtvereční. Větruodolnost je výborná, a paropropustnost, jak již bylo zmíněno, velmi dobrá. I minimalistická kapuce s precizním tvarováním je vyrobena z tohoto materiálu a své využití najde při větrném počasí nebo jeho náhlé změně.

90

Shrnutí:

Hybridní bunda, která je připravena i na velmi aerobní aktivity v proměnlivém a větrném počasí. Překvapí minimalistickou hmotností, výtečným sportovním střihem a elastickým spodním materiálem, který skvěle kopíruje tělo a jeho pohyby. Tenkou větruodolnou vrstvu v přední části oceníte při větrném počasí, při rychlých sjezdech a také při nošení batohu, protože i tam kryje spodní vrstvu před mechanickým opotřebením.

VÝHODY

Skvělý fit a délka

Sportovní oblečení určené do náročných podmínek musí skvěle sedět a neomezovat.

Haglöfs L.I.M Hybrid Hood to splňuje na 100 %. Spodní materiál je extrémně pružný, délka rukávů je velkorysá, stejně tak celková délka bundy je parádní a zadní díl prodloužený. Díly z neprofuku jsou umístěny tak, že neomezují v pohybu rukou a těla v jakémkoliv směru. Jedním slovem: bomba.

I přes minimalistické pojetí nechybí vychytávky, jako je očko na palec na konci rukávů, praktické poutko na pověšení bundy a taky příjemně prostorná kapsa, které je na levé straně hrudi. Směrem dolů je hluboká cca 15 cm a lze využít i směrem nahoru, takže se do ní v případě nutnosti vejde hodně.

Minimální hmotnost Díky struktuře tkaní velmi dobré izolační vlastnosti Skvělá paropropustnost Velmi dobrá větruodolnost v místech s vrchní větruodolnou vrstvou Sportovní střih, dlouhé rukávy, dlouhý zádový díl, dobrý fit podporuje i elastický materiál Široká škála použití zejména pro aktivní a aerobní sporty

NEVÝHODY Syntetické materiály méně odolávají tvorbě pachů při rozkladu potu bakteriemi, čemuž se při aktivních sportech nevyhnete Plná verze recenze:

www.snow.cz/recenze/625

ADVERTORIAL

NOVÝ

LEVEL

PRO SKIALPINISTY

MAXIMÁLNÍ PAROPROPUSTNOST A HŘEJIVOST ANEB HELLY HANSEN LIFALOFT AIR INSULATOR JACKET

K

do trochu sleduje ikonickou značku Helly Hansen, bude znát termín Lifaloft™ – připomeneme, že to je nedávno nová izolační výplň se skvělými funkčními parametry. A tentokrát ji Helly Hansen pozoruhodně aplikoval do funkčního oblečení pro skialpinisty.

Hřejivost a neuvěřitelná lehkost

Unikátní materiál je založen na vlastním patentovaném vláknu Lifa, které samo o sobě odpuzuje vodu, nese proto i bez membrány slušné parametry voděodolnosti.

A paropropustnost, to už je hlavní téma.

Právě pro tyto vlastnosti se velmi hodí na intenzivní aerobní sporty, při nichž je potřeba kombinovat protichůdné požadavky, jako je paropropustnost na jedné a hřejivost a zároveň ochrana proti vnějším vlivům – vodě a větru – na straně druhé.

Právě skialpinisté určitě vědí, o čem je řeč. Při výstupu v horách prostě potřebujeme udržet

svršky v maximálním možném suchu.

O to vše se dokáže postarat unikátní vlákno Lifa.

Aby oblečení pro skialp bylo ještě efektivnější, v oblečení Lifaloft Air Insulator Jacket není přidána podšívka, která pro odvod tělesných par tvoří další bariéru. Odchozí vlhkost je tak efektivně pohlcena otevřenou strukturou izolační výplně a zázračným vláknem Lifaloft přímo přenášena pryč od těla. Absence podšívky má samozřejmě pozitivní efekt i na hmotnost produktu, výsledkem je velmi hřejivá a mimořádně funkční bunda vážící pouhých 410 g.

Specifický je i střih, který také akcentuje potřeby skialpinistů: má například velké kapsy pro stoupací pásy, velikou kapuci, větruodolné zipy. Materiál je navíc pružný, takže je velice pohodlný při sportovním výkonu s velkými pohybovými rozsahy.

Bundu můžete používat jako svrchní, ale i jako izolační vrstvu. Je teplejší než fleecová bunda a univerzálnější než bundy vyplněné prachovým peřím. Lifaloft navíc velmi rychle schne – což je další potvrzení toho, jak odpuzuje vodu. A další reálný argument, proč Lifaloft Air Insulator Jacket zařadit do svého skialpového šatníku.

Helly Hansen Store Westfield Chodov Helly Hansen BORY Mall Bratislava www.hellyhansen.com

91

SKIALP

RECENZE

JAN KLOUČEK Šéfredaktor Skialpuj.cz

NEJLEHČÍ A NEJVÍC SEXY? Testovali jsme exkluzivní set Lusti Tour Race Carbon & Grizzly.Ski GR Olympic

„Kdo umí, nemá problém ani s agresivním sjezdem v hlubokém sněhu“

Hmotnost, hmotnost, hmotnost. Otázka hmotnosti skialpové výbavy je pro mnohé skialpinisty hlavním kritériem výběru. U závodníků je to pochopitelné, ale má honba za gramy význam u ostatních? Do redakčního testu jsme zařadili jeden z nejlehčích – a zároveň možná nejkrásnějších – setů současnosti: lyže Lusti Tour Race Carbon spolu s vázáze Slovenska ním Grizzly.Ski GR Olympic. Medvěd Začněme vázáním. Grizzly.Ski je z mnoha FOTO: PETR SOCHA

T

ak schválně, máte představu, kolik váží průměrná skialpová výbava?

V závislosti na jejím zaměření mezi dvěma a třemi kilogramy. Set závodních Lusti s „public“ verzí Grizzly.Ski má pod kilogram. Méně než pár sportovních běžek.

Když si do kompletu obujete závodní botu, jste celkově hluboko pod dvěma kily. Takové odlehčení poznáte, ať jste zkušený skialpinista, nebo začátečník. Po přechodu z klasické výbavy vám při cestě do kopce přijde, že jdete naboso. A pocit neskutečné lehkosti nezmizí ani po mnoha desítkách kilometrů.

S kompromisy naopak musíte počítat při sjezdu, své limity mají 64 mm široké lyže i v hlubokém sněhu.

92

důvodů tím prvkem výbavy, za kterým se lidé během našeho testu otočili nejčastěji.

Po právu. Slovenský start-up Jozefa Gáboríka zaujal poprvé na ISPO 2019 modelem dosud nejlehčího skialpového vázání GR 45 (s hmotností právě 45 gramů). Od té doby přišlo Grizzly se čtyřmi dalšími typy, z nichž pro běžné skialpinisty je nejzajímavější právě námi testovaná verze Olympic, oceněná cenou Gold Winner ISPO Award 2020. Se 120 gramy jde stále o ultralehký model. Slovenským vývojářům se do ní navíc podařilo zabudovat i plnohodnotnou brzdu a otočnou patku, díky nimž splňuje normy ISMF (Mezinárodní skialpinistická federace).

Zároveň jde o plnohodnotné vázání, které lze použít i na sjezdovkách a zdaleka necílí jen na závodní skialpinisty.

Jaké jsou naše zkušenosti? Olympic je po dlouhé době výrobkem, který nás nadchl. Už forma, v jaké k vám přijde, ukazuje, že tým okolo Gáboríka šel vlastní cestou: v dřevěné krabičce dostanete precizně opracovaný kus hliníku a nerezu, který překvapí svou subtilností. Na první pohled odlišná je zejména špička, které chybí klasická páčka sloužící k aretaci boty do vázání. Tu nahrazuje malý výčnělek po straně. Do Olympicu se obouváte tak, že zasunete nejdříve jeden z pinů pohybem nohy a druhý hrot jakoby zamáčknete rukou do otvoru v botě. Zní to krkolomně, chce to trochu tréninku, ale jde o docela praktické řešení. Ohnout záda musíte kvůli aretaci špičky i u většiny konkurenčních modelů; jestli pohyb děláte s již upnutou lyžákou, nebo ve chvíli, kdy máte „chycen“ pouze jeden z hrotů, není zase takový rozdíl. Z popsaného je zřejmé,

Set závodních Lusti s „public“ verzí Grizzly.Ski má pod kilogram. Méně než pár sportovních běžek.

Vázání je fixní, dokoupit lze podložku umožňující posun o 28 mm při hmotnosti 28 gramů. Relativně konvenční patku (co do inovativnosti řešení) tvoří hliníkový U profil s klasickou překlapávací hrazdičkou.

Skialp je o cestě vzhůru

že Grizzly jsou kompatibilní s klasickými systémy vázání vycházejícími z původního Barthelova LowTechu (na rozdíl například od modelu Dynafit P49).

Velmi elegantně se konstruktérům podařilo přistoupit i k fixaci boty během výstupu a aktivaci bezpečnostní funkce vázání při sjezdu. Přepínání mezi oběma režimy zajišťuje tenký drát brzdičky, který se v uzamčené poloze opírá o základnu vázání, čímž fixuje pohyblivý díl spojující oba hroty a brání mu v uvolnění. Tím, že před sjezdem brzdičku uvolníte (drát se opře o podrážku boty), dojde k uvolnění aretace a aktivace bezpečnostní funkce.

Grizzlyho jsme si namontovali na podobně extravagantní a exkluzivní kus výbavy: závodní lyže Lusti Tour Carbon. Jestliže o vázání platí, že ho lze doporučit každému, kdo pokukuje po lehkém kusu výbavy, s lyžemi to bude složitější. Karbonové Lusti jsou v první řadě závodním modelem, ostatní si na ně budou chvíli zvykat. Pokud jste dobrými lyžaři, půjde to rychle a mimo extrémní prašanové sjezdy v Alpách prakticky nebudete mít důvod je měnit. Jejich hmotnost a snadná ovladatelnost při výstupu je návyková. Sjezd vyžaduje kompromisy.

Závodní lušťovky jsou mimo extrémní šířky (úzkosti) hodně tvrdé, a když už se sžijete s jejich plochou, budete si při sjezdech připadat trochu jako na pružinách. Není to kritika: pokud vezmeme v potaz, že stojíte prakticky na běžkách, je míra agresivity, se kterou se do lyží můžete opřít při zachování jejich precizní odpovědi, obdivuhodná. Chce to jen trochu praxe. Lyže jsme testovali jak v Krkonoších, tak v Alpách, během zimy i na jarním firnu

a s každým dalšími výletem jsme se na nich cítili lépe a lépe. Jedna z největších nevýhod je, že závodní lyže (jakékoliv, nejen Lusti) prakticky nelze půjčit a vyzkoušet. Z logických důvodů modely v podobných šířkách v půjčovnách nenajdete. A když už vám je může půjčit kamarád, má většinou jinou velikost lyžáků, což při použití závodního vázání s fixní montáží nemá rozumné řešení.

Je to škoda, neboť jinak by se počet skialpinistů, kteří by podobné výbavě dali přednost, znásobil. Pro tuzemské hory jde o jednu z nejlepších voleb, protože poměr chůze k náročným sjezdům se tu blíží hodnotám 100 : 0. Navíc, nemáte-li závodní ambice, lze model Tour Carbon nahradit lyžemi Lusti Tour Race nebo Tour (šířka 70 mm), čímž ušetříte a jejichž měkčí konstrukce může mnohým vyhovovat ještě lépe. Nejsou ani zdaleka tak agresivní při nástupu do oblouku. Reakce na přehranění je stále okamžitá, rozdíl v hmotnosti minimální. Jen se musíte smířit s tím, že designový karbon nahradíte klasickou fólií a váš pár – minimálně po estetické stránce – trochu ztratí na exkluzivitě.

LUSTI TOUR RACE CARBON ÚROVEŇ SKIALPINISTY (komu lyže sedne) REKREAČNÍ

SPORTOVNÍ

EXPERT

TERÉN A PODMÍNKY (jaké podmínky má ráda) LED

MANŠESTR

ROZMĚKLÁ

CHŮZE (chování při chůzi a v traverzech) NÁROČNÁ

PRŮMĚRNÁ

SNADNÁ

RYCHLOST (vhodná pro pomalou až rychlou jízdu) NÍZKÁ

STŘEDNÍ

VYSOKÁ

GRIZZLY.SKI GR OLYMPIC Testovaná lyže Lusti Tour Race Carbon byla v délce 162 cm, což znamená hmotnost 720 g. K testovanému setu jsme zvolili ryze karbonové boty francouzského specialisty Gignoux. Vázání Grizzly.Ski GR Olympic splňuje i normy na sjezdovku, přičemž váží pouhých 120 g

VÝHODY mimořádně nízká hmotnost odolnost a precizní zpracování inovativnost řešení

NEVÝHODY odlišný nástup a aretace (vyžaduje zvyk)

93

SKIALP

BUSINESS STORY

TEXT: PETR SOCHA FOTO: CRAZY

Skialpoví blázni z Bormia:

BUĎTE ODLIŠNÍ, NEJEN LEPŠÍ!

Založili byste si vlastní oděvní značku? Měli byste odvahu postavit se obřím mezinárodním korporacím se zavedeným trhem a z domova konkurovat firmám, které mají své kanceláře takřka na každém kontinentu? Asi je každému jasné, že toto může udělat snad jen blázen.

N

áš svět je ale krásný právě tím, že se na něm čas od času nějaký takový blázen najde. A blázni, o nichž bude nyní řeč, dost možná tušili, do čeho se pouští – a svou značku nazvali prostě a jednoduše Crazy.

Na počátku a v centru celého příběhu stojí Valeria Colturi, dívka ze slavného lyžařského města, Bormia. Co asi tam narozené děti ve volném čase dělají: Lyžují! „Moje dětství se dělilo mezi školní a sportovní závazky.

Pokud žijete v horách, zcela přirozeně se stanete sportovcem a vpadnete do nekonečného koloběhu: škola, rychlý oběd, trénink, zátěžové testy, soutěže, zklamání, občas úspěchy… Právě tohle lemovalo roky mého mládí,“ vzpomíná Valeria.

Valerii se stalo v dobrém slova smyslu osudné běžecké lyžování. „Při trénincích a závodech jsem opakovaně a bolestně prožívala limity tehdejšího sportovního oblečení: Byly studené, střihy nevhodné a nepohodlné, jednou příliš volné, podruhé příliš těsné.

Chlad a vlhkost se mi dostávaly hluboko do kostí a promrzlá jsem zůstávala až do chvíle, než jsem vlezla do horké sprchy. Používaly se nevhodné a tuhé tkaniny, o absurdních barvách ani nemluvě… Byla to tragédie,“ doplňuje. Ale, jak to tak bývá, právě toto nepohodlí stimulovalo Valeriinu představivost, zvědavost a kreativitu. Zanedlouho vyrobila první vlastní kousky už skutečně sportovního oblečení.

94

Valeria Colturi při prezentaci. Právě ona stojí za každým jedním produktem značky Crazy

„Nebyl v tom žádný kalkul, jen čistá vášeň.

A čím více jsem toho vytvořila, tím víc mě to bavilo a motivovalo. Tak jsem si koupila svůj první šicí stroj. Navrhovala jsem, vymýšlela a experimentovala. A kupodivu s velkým úspěchem, samozřejmě v ryze lokálním hledisku,“ dodává. Úspěchy se dostavovaly i na jiných frontách, ve studiu, kdy zdárně dokončila vysokou školu, i ve sportu: hovoříme tak mimochodem s někdejší italskou šampionkou v běhu na lyžích.

To už ale provozovala butik, který ve svých 20 letech otevřela ve staré části Bormia.

A ten byl pro ni víc než vše ostatní. „Mými prvními zákazníky byli moji přátelé, zejména elitní sportovci z okolí, mezi nimi hvězdy jako Deborah Compagnoni a Alberto Tomba.

Takoví za mnou chodili se svými speciálními požadavky a já se snažila jim vyjít maximálně vstříc,“ popisuje začátky svého podnikání. „Nikdo jiný tehdy nevytvářel řešení na míru pro sportovce, které by navíc akcentovalo i estetické hledisko, nerezignovalo na módu.

Tak se také postupně vyjevily mé základní cíle: funkčnost a pohodlí, které platí dodnes.“ Uvědomila si, že „oblečení pro všechny“ a „pro

všechno“ neexistuje. A začala produkovat oděvy pro jeden konkrétní účel, pro horské sportovce, běžkaře, skialpinisty, horolezce. „Rozhodla jsem se vytvářet dokonalé technické oděvy pro sporty, které miluji.

Věděla jsem, že abych uspěla, musím myslet jinak – možná i trochu bláznivě…“ A značka Crazy byla na světě. Od počátků její produkty definuje jasné motto: fast & light. Postupně začala konkurovat i velkým zavedeným značkám. Jak je to možné? Co dělá Valerie jinak, nebo lépe? „Přiznám se, že jsem na nějakou konkurenci vůbec nemyslela, byla jsem pravděpodobně příliš soustředěná na to, co se zrovna v danou chvíli dělo, než abych si uvědomila, jak daleko už jsem došla.

A co dělám jinak? Od počátku chci, aby mé oděvy měly duši, aby byly zrcadlem toho, kdo je nosí. Tato touha mě dovedla tam, kde jsem, a stále mě vzrušuje a motivuje“.

Dnes ve firmě patřící Valerii Colturi pracuje na 50 zaměstnanců, ve svém designovém centru v Bormiu oděvy navrhuje a tamtéž zároveň vyrábí většinu své produkce. Ta je poté distribuována ve více než 500 vybraných prodejnách po celé Evropě a od letoška

i v zámoří. A přesto se Valeria snaží být při zemi: „Naše kolekce je pravděpodobně jednou z nejmenších v oboru. Zaměřujeme se pouze na nemnoho produktů právě proto, abychom u nich nabízeli vždy to nejlepší možné řešení.

Používáme jen ty nejlepší funkční materiály od firem, které se starají spíše o kvalitu produktů než o marketing. Všechno testujeme jak sami, tak ve spolupráci s nejlepšími sportovci nejen v Itálii,“ popisuje Valeria.

Mými prvními zákazníky byli moji přátelé, zejména elitní sportovci z okolí, mezi nimi hvězdy jako Deborah Compagnoni a Alberto Tomba.

Takoví za mnou chodili se svými speciálními požadavky a já se snažila jim vyjít maximálně vstříc.

A jak si vede v Česku? Překvapivě dobře.

Ostatně pravděpodobně jste na nepřehlédnutelnou značku Crazy při svých skialpinistických výletech sami narazili. „Pozitivní reakcí z Česka jsme až zaskočeni, v posledních dvou sezónách se stalo naším nejrychleji rostoucím trhem. Zdá se, že lyžaři v Česku oceňují náš styl a funkčnost oděvů. Velký podíl na tom má i český distributor Ivo Šmíd (Skicentrum Eden – pozn. red.). Každopádně právě v Česku chystáme vzrušující novinky: Koncem října otevíráme Crazy Store v Praze ve Vršovicích a s ním i originální eshop www.crazyidea.cz.“ A při tom všem podnikání, má Valeria ještě čas na sport? „Určitě! Denně se snažím najít si aspoň 30 minut. Často vyrážím na lyže, kde sama naše produkty testuji, mám potřebu neustále chápat všechny potřeby skialpinistů a na vlastní kůži hledat, co je potřeba vylepšit.

Při sportu hledám inspiraci. A stejně tak v přírodě – bez přírody se neobejdu!“ A co by na závěr Valeria poradila těm, co chtějí začít soukromě podnikat, ať už v čemkoli? Odpověď je jednoduchá, ale hluboce moudrá: „Poslouchejte svůj vnitřní hlas a buďte dostatečně odvážní, abyste ho následovali.“ A přidává: „Buďte odlišní, nejen lepší!“

Crazy aneb Fast & Light Italská značka Crazy se zaměřuje na vysoce technické sportovní oblečení – závodní běžecké, skialpové i horolezecké. Rodinná firma, kde design, styl i technická řešení a všechny produkty osobně navrhuje majitelka Valeria Colturi (dnes čtyřiapadesátiletá), prosazuje filozofii Fast & Light neboli snahu sportovce svým oblečením maximálně podpořit v tom, aby byli lehcí a rychlí. Ale nejen to. „Člověk se musí cítit celkově dobře, nestačí se jen udržet v suchu, teple a pohodlí, ale musí také vědět, že dobře vypadá, ba dokonce vyniká! Proto dnes u nás jdou špičková technická řešení ruku v ruce s naším jedinečným stylem,“ vysvětluje sama majitelka společnosti, někdejší mistryně Itálie v běžeckém lyžování, dnes zapálená skialpinistka.

V ČR značku Crazy zastupuje spol.

Deal Partner. Koncem října otevírá Crazy Store v Praze ve Vršovicích a e-shop na www.crazyidea.cz.

95

SKIALP BUSINESS STORY

TEXT: PETR SOCHA

GABŮV SECOND LIFE Branislav Adamec, snad všemi zvaný Gabo, je dnes v Česku skloňován jako jeden z nejvýraznějších propagátorů domácího skitouringu. K této jeho auře mu jistě dopomohlo i mnohaleté působení v roli šéfa skupiny Salewa OberAlp ČR a SR, distributora značky Dynafit, která mu poskytla příhodné synergie: sám tak „produkoval“ další skialpové nadšence a s nimi zakládal další a další patra pyramidy českého skialpu. Právě nyní, když se tato stavba dotkla snad samotného nebe, Gabova etapa u Dynafitu končí. A jelikož byl vždy u velkých začátků, je nasnadě se ptát, co plánuje dál?

G

abo je jeden z prvních domácích horských vůdců UIAGM, má za sebou i horolezeckou reprezentaci, takže skialp k němu patří tak nějak samozřejmě. Hory tvoří platformu jeho osobního světa, promítá je do každého svého působení, dost možná i toho byznysového, kde si vícekrát trpělivě a koncentrovaně vystoupal za kýženým vrcholem. Naposledy se mu to povedlo právě v domácím zastoupení skupiny OberAlp Salewa a právě se skialpem: „Skialp byl vždy můj zimní koníček číslo jedna, nedokázal jsem pochopit, proč je

96

v Česku na samém okraji. Vždyť lidé tu lyžují, chodí na běžkách a skialp je ideální kombinace obojího. V Dynafitu jsem dostal příležitost dokázat, že ta aktivita – ani bych to nenazýval sport – je pro každého, ať je mu 15 nebo 70 let. Všechno si sám vyšlapeš, všechno si sjedeš, je to pohyb komplexní, zdravý pro celé tělo, čistý, nepotřebuješ k němu žádnou infrastrukturu a energii vyjma té své, jsi v přírodě… Takže mně to přišlo úžasný. Proto jsme se nejdřív snažili nastartovat skitouring jako takový, než abych se koncentroval na pouhý obchod. Dělali jsme testovací akce, aby lidi sami poznali, o čem to je. A za těch deset let se povedlo něco neuvěřitelného.“ Křivka nárůstu zájmu o skialp a prodej skialpových produktů začaly strmě stoupat

zejména v posledních dvou letech a přispěl k tomu i covid, který uzavřel lyžařská střediska. „Samozřejmě, nebyli jsme v tom sami, nahrál nám i ekonomický růst, v poslední době covid, prostě se to neuvěřitelně poskládalo. Někdy má člověk holt štěstí, že když něco rozjede, tak to i díky příznivým okolnostem vystřelí až do nebes,“ pokračuje Gabo a nezapomene dodat, že bez tvrdé práce by to samozřejmě nešlo.

Pohyb na vlně je sice příjemný, ale Gabo hledí dál, věští změnu. Jeho instinkt obchodníka fungoval doposud skvěle. A i dnes cítí, že se věci posouvají. „Dříve jsem se snažil postupně budovat komunitu, stavět na srdcařích, s každým novým prodejcem jsem se šel projít na skialpech… Ale v poslední

FOTO: TOMÁŠ ŠKODA

Dříve jsem se snažil postupně budovat komunitu, stavět na srdcařích, s každým novým prodejcem jsem se šel projít na skialpech… Ale v poslední době se ten sport tak rozmohl, že už nebyla šance to kontrolovat. době se ten sport tak rozmohl, že už nebyla šance to kontrolovat. Obchodně se to povedlo strašně moc, možná až příliš… Až mám obavy, co z toho všechno vznikne. Každopádně už to není ten směr, kterým bych se sám chtěl pohybovat.“ Zdá se, že dobývání vrcholů se Gabo nasytil.

Obavy z budoucnosti skialpu

Skoro až jako by se zdálo, že má z té přemíry obchodního úspěchu trochu špatné svědomí. „Co bude s těmi lyžemi, které si lidé šmahem nakoupili, které se rychle vyvíjí a mnozí si je chtějí rok co rok měnit za nové?“ To je první obava. A pak je tu tradiční problém skialpinistů – bezpečnost. „Co se stane s těmi lidmi, kteří neprošli žádným výcvikem, nedostali žádné bezpečnostní školení, kteří nevědí, jak se mají chovat v horách, kde se mohou pohybovat? Nevědí nic o lavinách ani o počasí…

Loni byli zavření v místních podmínkách, kde si nemohli tolik uškodit, ale jakmile se svět otevře, tak se obávám, že to při tak velkých počtech skialpinistů bude dělat problémy.“ Právě tyto dvě obavy nastavují směry, jimiž se Gabo nyní vydal.

Edukace aneb Skialpuj Fest

I proto, aby existovala jakási edukativní platforma, která adeptům skialpu dodá alespoň nějaký informační základ, vznikl projekt Skialpuj Fest – prodloužený víkend v Peci pod Sněžkou s pestrým skialpovým programem. „Laviny, strategie plánování túry, bezpečnost a počasí v horách, pohyb v terénu…, to jsou základní tematické rámce akce. Každý si bude moct osahat lavinový trénink, a to pod vedením těch nejlepších lektorů, horských

vůdců a odborníků, kteří se na laviny zaměřují.

Chceme ale oslovit všechny skialpinisty, nejen začátečníky, každý si tam najde něco pro sebe,“ popisuje. Jakýsi symbolický vrchol víkendu bude v sobotu 22. ledna večer, kdy proběhne tradiční závod Noc tuleních pásů. A následná tradiční party. Dá se proto očekávat, že v Peci v onen předposlední lednový víkend propukne velký svátek skialpu. „Věřím, že si to lidé užijí, ale hlavně že se poté budou mnohem bezpečněji pohybovat na skialpech nejenom v českých, ale ve všech horách,“ uzavírá Gabo.

Udržitelnost aneb second life

Doba se mění. Odkrývají se stinné stránky konzumní společnosti a na světlo vystupují nové aspekty života: ohleduplnost k přírodě, trvalá udržitelnost… „Vždy mi bylo sympatické věci opravovat, dávat jim druhou šanci, nezahazovat ty, které jsou třeba jen mírně poškozené, tak, jak to třeba dělá firma Patagonia a jiné. A tím, že jsem byl dlouho v první lajně a prodávali jsme nový věci, tak si jako člověk, který se nad tím zamýšlí, má děti a chce koukat trochu víc dopředu na další generace, říká, že takto to nemůže jít pořád, že musí existovat lepší řešení, než ty věci jen nakupovat a vyhazovat. Zpočátku možná budou jen plný bazary, ale přijde doba, kdy už to nebude stačit. Je tady nemalá skupina lidí, která chce mít každý rok nové lyže – ano, proč ne. Nové věci jsou rok od roku lehčí, modernější nebo třeba módnější. Ale zrovna tato skupina bere možný posun vysloužilého vybavení do bazaru jako ztrátu času a typicky to vůbec nechce řešit. Proto je potřeba najít jinou cestu, aby ty jejich věci měly delší životnost, aby fungovaly déle a byly někomu prospěšné.

SkialpujFEST bude čtyřdenní svátek všech skialpinistů v neoficiálním centru tohoto sportu u nás: Peci pod Sněžkou. Celkem přes dvacet přednášek, celodenních kurzů a workshopů, jenž povedou zkušení horští vůdci a přední čeští i slovenští odborníci. Na festival dorazí i zahraniční osobnosti, například horolezec a skialpinista Benedikt Böhm nebo někdejší elitní závoďák, parťák Kiliana Jorneta, Javier Martin de Villa. První dva dny budou věnovány přednáškám a workshopům, v sobotu a v neděli naplno vypukne testování lyží a dalších skialpových produktů. Součástí festivalu je i největší český závod ve skialpu Noc tuleních pásů.

Program festivalu si každý účastník sestaví sám během registrace na skialpujfest.cz

Dynafit second life čili skialpová charita Pokud máte starší, ale funkční skialpovou výbavu, můžete ji prostě vrátit do obchodu a věnovat jí druhý život. K tomu budou sloužit zatím tři prodejny, po jedné v Praze, Brně a Ostravě. Odevzdaná výbava by samozřejmě měla být do budoucna použitelná – vyloženě rozbité a historické kousky si od vás nevezmou.

V této první fázi je zpětný odběr podmíněn tím, že přinejmenším vázání je od značky Dynafit. „Lyže akceptujeme jakékoli, ale pro vázání jiných značek nemáme dostupné náhradní díly a nejsme schopni nést odpovědnost za jejich funkčnost,“ vysvětluje Gabo.

Dárci získají – samozřejmě vedle dobrého pocitu – slevu pro nákup nového vybavení, ale hlavně speciální dárek signovaný projektem Second life. Jejich někdejší lyže pak čeká přes léto servis a renovace, následně pak zamíří do vybraných středních škol.

Projekt financuje pomocí grantu značka Dynafit.

A na druhou stranu jsem bojoval s tím, že pro mladou generaci je vybavení na skialp stále nedostupné. Proč tyhle věci nepropojit?

Proč nenabídnout vybavení, které je stále plně funkční, ale pro své majitele už nevyhovující, těm, co jej ocení a využijí?“ Tak se zrodila myšlenka na Dynafit second life. „Již tuto zimní sezónu proběhne pilotní projekt se třemi brněnskými gymnázii, kde budeme testovat rozsah a skladbu skialpového bloku, který včleníme do klasických lyžařských kurzů. Na tomto základě vznikne metodický materiál pro všechny školy, které budou mít do budoucna o tento projekt zájem. Počítáme, že díky projektu Second life poskládáme několik sad skialpového vybavení, které si budou školy zařazené v programu navzájem půjčovat – tak se vybavení dostane k nejvíce studentům. Bude to kolem třiceti setů, už nyní jich mám několik přislíbeno, něco věnuje český dovozce Dynafitu a něco i já sám,“ uzavírá Gabo.

Přidáte se taky?

97

SKIALP

HAUTE ROUTE

Vychází slunce a barví krajinu do červena. Jsme sami. Je ticho a vše je nádherné. Tohle je důvod, kvůli kterému chodím do hor na lyžích.

98

TEXT A FOTO: MATHIAS FREDRIKSSON

HØYRUTA

norská Haute Route

HAUTE ROUTE JOTUNHEIMEN – PŘECHOD NEJVÝRAZNĚJŠÍHO NORSKÉHO POHOŘÍ

„Ach! Když jsem tu byl před třemi lety, bylo to všechno bílé,“ prohlásí horský vůdce Christian Edelstam do poryvů větru, před kterými si jen těžko chrání tvář.

Je zima a větrno. Sněhové krystaly obrušují naše tváře, jak se pohybujeme přes vrcholové plató směrem k nejvyššímu bodu Besshø. Občas, když vítr rozežene mrak, který nás obklopuje, vidíme i, kam jdeme. Bouřka s větrem přes 100 km/h a deštěm změnila před pár dny charakter krajiny a přemalovala ji – je nyní skoro tak černá, jako je mlha kolem nás bílá.

Jsme první den na jotunheimské Haute Route. Norové jí nazývají Høyruta.

Před sedmi lety ji poprvé prošel lyžař Stian Hagen s fotografem Johanem Wildhagenem, a konečně tak vytvořili trasu srovnatelnou s nejznámějším přechodem v Alpách – s délkou 77 kilometrů, celkovým převýšením přes 7 200 metrů a pěti noclehy ve skromných horských chatách.

99

SKIALP

HAUTE ROUTE

Pohoří Jotunheimen Jotunheimen (česky Domov obrů) je horská oblast o rozloze přibližně 3 500 km² v jižním Norsku patřící do Skandinávského pohoří.

Nachází se v něm 29 nejvyšších hor Norska, včetně té nejvyšší Galdhøpiggen (2 469 m).

Pohoří Jotunheimen zahrnuje stejnojmenný národní park o rozloze 1 151 km². Je velmi oblíbený mezi turisty a horolezci, Asociace norských turistů zde provozuje několik turistických chat, které spojují značené turistické trasy vedoucí i na vybrané vrcholy.

KDE: Jotunheimen national park.

Východní část, 350 km od Osla.

HØYRUTA: Norské jméno pro Haute Route skrz Jotunheimen. Z Gjendesheimu na východě do Krossbu, na západ. Na 77 kilometrech se nastoupá 7 207 výškových metrů.

100

DEN

1

GJENDESHEIM – BESSHØ - MEMERUBU

Den začíná dobrou snídaní na chatě Gjendesheim. Jde o perfektní výchozí bod k dosažení východní části masivu Jotunheimenu. Dojet sem lze jednoduše z 350 km vzdálené metropole Oslo třeba malou dodávkou – cesta je to jednoduchá a poměrně ekologická (na každého lyžaře jsme ale stejně do ovzduší vypustili 9 kg oxidu uhličitého). Gjendesheim je vesnice, kterou tvoří jedna větší budova a několik malých domků, z nichž většinu vlastní Norská asociace turistů (DNT). Z túr v okolí Gjendesheimu je nejznámější Bessegen hike, který National

Geographic popisuje jako jeden z dvaceti nejkrásnějších horských přechodů.

O jedenáct kilometrů a 1 258 výškových metrů později stojíme na vrcholu 2 258 metrů vysokého Besshø a bojujeme s větrem.

Po nebi tančí mraky, občas mezi nimi vidíme okolní krajinu – je hezká, ale poměrně obyčejná. Zato na západě se oblé kopečky postupně zostřují a tyčí do výšek. A právě tam máme namířeno.

Sjezd začíná slalomem mezi stovkami kamenů a poté následuje nejzajímavější část dne – 400 metrů hluboký kuloár se sklonem

30–40°. Protože se nám povedlo strefit se do periody s nevelkým spadem sněhu, musíme sněhovými pruhy traverzovat přes kamenité svahy téměř dva kilometry, než se dostaneme na svah, který už je pokrytý sněhem – po jeho sjezdu nás čeká dnešní finále: sjezd do Memerubu. Je těžký a svaly nás po dlouhém dni bolí, takže do útulné chaty přichází skupinka utahaných lidí.

16 km

1 258 m

Sjezd začíná slalomem mezi stovkami kamenů a poté následuje nejzajímavější část dne – 400 metrů hluboký kuloár se sklonem 30–40°.

101

SKIALP

102

HAUTE ROUTE

Sundali jsme pásy a vytáhli lano, aby mohl Christian vykopat kotvu a pomalu nás po jednom spouštět prudkým ledopádem do jižní části hřebene na Modrý ledovec.

DEN

2

MEMERUBU – SURTINGSSUE – GLITTERHEIM

„Dejte si rychlou svačinu, než si nandáme mačky,“ říká Christian, zatímco zrakem skenuje prudký svah. Trasu na výběr nemáme, musíme se držet vlevo a vyhnout se tak nestabilnímu sněhu v horní části výstupu.

Od startu v Memerubu jsme ušli 7 kilometrů, přes jeden menší vrchol a okolo několika jezer. Nyní jsme pod poslední strmou pasáží před plató, po kterém dojdeme na vrchol Surtingssue. Konečně se dostavuje onen vysokohorský pocit ze zdolávání technicky náročného terénu. Na západ se vynoří z mlhy ledovec Vestre Memerubuglacier, z nějž trčí vrcholy jako nunataky – v jazyce Inuitů skalnaté vrcholky hor vystupujících z pevninského ledovce. Výhled je to nádherný.

Cestou k vrcholu Christian rozhoduje vynechat hlavní, špičatý vrchol Surtingssue. Místo toho pokračujeme k chatám v Glitterheimu.

Nedostatek sněhu, nízké teploty okolo –20° v kombinaci s prudkým větrem nás velmi zpomalují. Sundali jsme pásy a vytáhli lano, aby mohl Christian vykopat kotvu a pomalu nás po jednom spouštět prudkým ledopádem do jižní části hřebene na Modrý ledovec, Blåglaciären. Je zima, led pod nohama klouže a zažíváme pravé dobrodružství.

Po dlouhém přechodu přes ledovec nacházíme lepší sníh. Slyžujeme krátkou délku, zatímco se slunce sesouvá k obzoru. K jezeru přicházíme s úsměvy na tvářích. Lyžováním jsme se trochu zahřáli, i vítr se zmírnil. Čeká nás posledních 300 metrů výstupu na čtyřech kilometrech a dorazíme do Glitterheimu. „Vítejte, už na vás čekáme,“ vřele povídá muž na recepci. Jmenuje se Knut a je pravnukem zakladatelů rodinného hotelu. Už jen jeho vlídný úsměv nás těší. Jsme unaveni po mnoha kilometrech a nastoupaných metrech.

Večeře se podává těsně po našem příchodu a brzy potom padáme do spacáků.

16 km

1 400 m 103

SKIALP

DEN

HAUTE ROUTE

GLITTERHEIM – GLITTERTIND – SPITERSTOLEN

3

Po dvou psychicky náročných, ale krásných dnech se budíme s vědomím, že nás čeká den odpočinkový – tedy ve srovnání s těmi předchozími. Jde o přesun nenáročným terénem z Glitterheimu přes druhou nejvyšší horu Norska Glittertind (2 457 m). Vítr stále běsní a brzy nás z vrcholu vyhání. Sjezd směrem k chatkám v Spiterstolenu začíná traverzem okolo kamenité hradby na severní části hřebene, pak se stáčí na jih.

První část je v podstatě placatá a široká sjezdovka s výhledy na královnu norských hor, 2 469 metrů vysokou horu Galdhøpiggen.

Druhá půlka sjezdu přechází v užší a prudší svah, brzy se však narovná do dlouhého traverzu až do Spiterstolenu.

14 km

1 100 m

Noclehy na trase Noclehy mají rozmanitý charakter.

V Gjendesheimu je mnoho lidí, jelikož je dostupný po silnici – auta tam parkují téměř všude a lidí potkáte kolem krásného jezera Gjendes opravdu mnoho.

V Memerubu jsme cítili vzdálenost a izolaci, a také jednoduchost.

Domy byly usazeny mezi prudkými svahy a jezerem. Přívod elektřiny bývá vypnut po večeři, pak už jsou obyvatelé závislí jen na svitu svíček.

Stěží jsme hledali mobilní signál.

V Glitterheimu pak byla jak elektřina, tak bohaté sociální zázemí.

Noclehy spojovalo výborné jídlo, čisté pokoje a velmi pohodlné postele.

Ani ubytování ve Spiterstolenu se v tomto nelišilo. Ovšem narozdíl od předchozích noclehů, zde nás místo švédských stolů čeká servírovaná večeře. Nezlepší to jídlo, ale pocit, že se o vás někdo stará, zpříjemní člověku večer. O hotel se stará Bjørn Andreas s manželkou Bodil.

Bjørn je ze sedmé generace, která tento hotel provozuje. „Bjørn a jeho rodina sem přišli jako uprchlíci před klimatickými změnami,“ informuje Bodil, zatímco usrkává kávu za deskou recepce. „V 18. století vyrostl ledovec tak moc, že obyvatelé z jeho okraje museli opustit domovy a přesunout se sem, dolů k jezeru.“

104

„Snad na zítra nepřemýšlíte o sjezdu Storebjørnu?", ptá se starší muž, zatímco se zouváme v hotelové hale. „Je tam obrovská trhlina, hned pod vrcholem.“

DEN

4

SPITERSTOLEN – GALDHØPIGGEN – LEIRVASSBU

Na Bodil a její slova o klimatických změnách si vzpomenu, když kráčíme údolím směrem k ledovci Tverrå. Je brzy ráno a Spiterstolen zmizel za hranou svahu. Při příchodu k čelu ledovce se dívám na GPS hodinky. Ledovec od 18. století ustoupil o téměř 400 metrů nazpět.

Kvůli kvalitě sněhu a fyzickému stavu skupiny vybírá Christian variantu přes Høyrutu.

Originální trasa vede přes Galdhøpiggen a dál na jih – na 17 kilometrech se nastoupá 1 800 metrů výšky. My jdeme přímější trasou na severozápad, přecházíme ledovec a nohy šetříme – pouze 600 metrů nahoru na třech kilometrech. Při příchodu do sedla jižně od

Bukkeholstindanu se otevírají překrásné panoramatické výhledy. Pod námi leží mohutný ledovec Søre Lillå a z něj se zdvíhají další hory – tohle považuji za jedno z nejkrásnějších míst Jotunheimenu.

Jeden za druhým sjíždíme velké sněhové pole. Panenský sníh plynule pokreslíme našimi stopami. A zažíváme asi nejlepší lyžařský zážitek celého výletu. Sleduji zdola malé lyžaře, jak krájí nádhernou krajinu svými stopami, zatímco se postupně zvětšují, až dojíždějí k nám na úpatí.

Přecházíme ledovec Søre Lillå a míříme do dalšího sedla. Znovu nasazujeme pásy.

Sněhové pole pod námi má vypouklý tvar,

ještě níže vidíme uzavřenou silnici, která vede k našemu cíli, hotelu v Leirvassbu. Christian jede první a nachází nejlepší linii. Sníh je snad ještě lepší než při minulém sjezdu. Svah je také prudší, 35–40°, a sjezd končí traverzem na jih, na onu silnici, po níž docházíme do hotelu. „Snad na zítra nepřemýšlíte o sjezdu Storebjørnu?“ ptá se starší muž, zatímco se zouváme v hotelové hale. „Je tam obrovská trhlina, hned pod vrcholem.“ Před námi je poslední den.

15 km

1 332 m

105

SKIALP

HAUTE ROUTE

Uprostřed obrovských vrcholů Jotunhemenu kreslíme poslední oblouky, abychom o 1200 metrů níž dorazili k parkovišti DEN

5

LEIRVASSBU – STOREBJØRN – KROSSBU

Cíl celé naší cesty je na západě, u v zimě zavřené cesty č. 55. Ještě dnešní den musíme stihnout vlak z Osla, proto po rychlé snídani za svitu čelovek sjíždíme severně, podél zavřené silnice přímo do Leirvassbu. Krajina září magicky modře, jak se slunce chystá přehoupnout přes obzor. Nasazujeme pásy a od severozápadu stoupáme na Storebjørn.

V půli cesty vychází slunce a barví krajinu do červena. Jsme sami. Je ticho a vše je nádherné. Tohle je důvod, kvůli kterému chodím do hor na lyžích. Když docházíme na ledovec Bjørn, chápeme, co onen muž myslel tou obrovskou trhlinou. Ledovec je od skály odříznut a výstup na vrchol to značně ztěžuje.

Měníme plán a vrchol vynecháme – pokračujeme okolo Sokse do západního sedla.

Před námi se objevuje Storglacier, na kterém není jediná stopa. Při výstupu přecházíme několik trhlin s jasně modrým odstínem ledu, poté je co nejrychleji přejíždíme při sjezdu. Uprostřed obrovských vrcholů Jotunhemenu kreslíme poslední oblouky, abychom o 1 200 metrů níž dorazili k parkovišti, kde končí silnice. Odsud už nebude problém vlak stihnout.

14 km

770 m

Jotunheimenská Haute Route je neuvěřitelně krásným přechodem tohoto pohoří. Lyžování je trochu přebito dechberoucími výhledy a silně mu konkuruje traverzování a chůze po rovině, které může být pro někoho až příliš.

Jde tedy spíše o oku lahodící skitouring.

Každopádně však stojí za to si tento přechod zapsat do životopisu.

106

NAUČTE SE NA SKIALPECH POHYBOVAT BEZPEČNĚ Pod vedením profesionálů, horských vůdců a znamenitých lyžařů Víti Nováka, Vojty Dvořáka a dalších.

SKIALPOVÉ KURZY A PRODLOUŽENÉ VÍKENDY PRO ZAČÁTEČNÍKY A MÍRNĚ POKROČILÉ Naučíme vás správně stoupat i sjíždět, plánovat túry a pracovat s lavinovými prostředky.

VYSOKÉ TAURY – skialpový kurz pro začátečníky I. TOTES GEBIRGE – skialpový kurz pro začátečníky II. SEXTEN – skialpový ráj CEVEDALE – skialpové Eldorado GESÄUSE – skialpový víkend

TERMÍNY: 3–5 dní (únor–duben) CENY: od 6 900 Kč

Sp si slňte lyž vé a sn řské y!

Akce připravíme i na zakázku ve vámi zvoleném termínu.

www.adventura.cz skialp@adventura.cz

FREERIDE

108

HELISKIING

TEXT: PETR SOCHA FOTO: DUŠAN ZÁBRODSKÝ

HELISKIING: JE LÉTÁNÍ V HORÁCH BEZPEČNÉ?

LÉTÁNÍ SE NEBOJTE!

pozor při nástupu do vrtulníku

Z

Pontus Birkeland je profesionální pilot helikoptéry, který mimo jiné pravidelně vozí lyžaře v rámci heliski programu švédské oblasti Riksgränsen. V souvislosti s nedávnou nehodou Petra Kellnera se otevřela diskuze nad tématem bezpečnosti létání v horách – co si o tom myslí zkušený profesionál?

ačněme trochu obecněji – proč jste se stal pilotem vrtulníku?

Pilot vrtulníku byl pro mě od dětství prací mých snů. Celé dětství jsem snil a toužil, abych se stal právě pilotem vrtulníku.

Udělal jsem si proto licenci v soukromé škole v jižní části Švédska. Je to dlouhé studium rozdělení na mnoho modulů, než získáte soukromou licenci, načež pokračujete dalším tréninkem ke komerční licenci.

Kde teď pracujete v létě a v zimě?

Společnost, pro kterou pracuji, dělá téměř všechny druhy práce. Náročný provoz na dlouhých linkách a aerotaxi, od února do března mi nejvíce zaberou inspekční lety pro lesní společnosti. V březnu až květnu létám s lyžaři v oblasti Riksgränsen v severní části Švédska. Během léta létám nad lesy se zavěšeným zařízením na rozptyl granulového hnojiva, v případě potřeby také hasíme požáry. Poté sháníme soby sámského obyvatelstva z hor zpět do nížin na východ, s čímž končíme těsně před Vánoci, aby Santa měl své soby k dispozici včas (smích).

Jak vypadá takové shánění sobů?

Někteří sobi mají na sobě GPS vysílač, takže Sámové vědí, kde se stádo rozuteklo. Sobi pak často zůstávají ve skupinách a my je sháníme do větších stád jako ovčák. Letíme nízko za sebou a ženeme je někdy i několik týdnů.

Co vše potřebujete umět a znát, abyste se stali pilotem vrtulníku přepravujícím lyžaře? Jaké podmínky musíte splnit?

Chcete-li se stát pilotem heliski, potřebujete mít nalétané potřebné hodiny, ale hlavně dobře znát létání v horských oblastech a všechny souvislosti kolem toho. Jak se chová počasí, jak se dokáže rychle změnit, jak se chová vítr kolem vrcholů a v údolích.

Musíte mít také zkušenosti s létáním v zimních podmínkách, vědět, jak sníh reaguje na start a přistání, umět číst zasněženou bílou krajinu s nedostatkem viditelných referenčních bodů, správně reagovat na ploché světlo.

Je také velmi důležité dobře znát typ vrtulníku, kterým létáte. Cítit vrtulník, sžít se s ním, aniž byste museli neustále kontrolovat všechny přístroje. Pokud přijde kritická

109

FREERIDE

HELISKIING

situace, když zvedáte nebo vlečete v podvěsu těžký náklad, můžete ho odhodit, pasažéry při heliskiingu ale vyhodit nemůžete – musíte tak mít neustále na zřeteli, že jste stále velmi zatížen, což omezuje manipulaci se strojem.

Pro létání na heliski je prostě potřeba ještě vyšší úroveň bezpečnosti vzhledem ke všem uvedeným situacím.

V čem je specifické létání v horách, nad sněhem a ve členitém terénu?

Létat v horách je obtížnější než na jiných místech. Je mnoho věcí, na které musíte myslet: viditelnost, vítr, turbulence, sněhové víry, celkové počasí. Mraky. Množství paliva.

Jste osamělí v divočině, vystaveni přírodě bez připojení k civilizační infrastruktuře.

Nad zasněženou krajinou se těžko orientuje a odhaduje vzdálenost od terénu, a to i když je ideální slunečné počasí.

Jaká hrozí největší vnější nebezpečí při samotném letu? Vítr, mlha, turbulence, tma, náhlá změna počasí…?

Největším vnějším nebezpečím při létání jsou pravděpodobně vaše vlastní schopnosti.

70–75 % nehod souvisí s lidským faktorem.

110

Počasí a špatné plánování mohou být samozřejmě velkým rizikem.

Zmínil jste ploché světlo. Jak ho vnímá pilot? Může způsobit náraz helikoptéry do terénu? Máte přístroje, které pilota varují, když je stroj příliš blízko k terénu?

Když je ploché světlo, nevidíte žádné body na zemi. Je to nepříjemné a lyžaři to znají jako tzv. difuzní světlo, bílou tmu, kdy nevidí terén pod sebou samými. V takové situaci je pro pilota velmi těžké až nemožné odhadnout vzdálenost stroje od země a rozpoznat, jak se terén mění ve vertikální i horizontální rovině. Jsou to podmínky, kdy reálně hrozí náraz do terénu. Některé vrtulníky, zejména ty větší, mají radarový výškoměr, který měří vzdálenost od země přímo pod vrtulníkem, ale stroje, které normálně používáme pro heliskiing, radar nemají.

Podobná situace jako v difúzním světle nastává ale prakticky při každém přistání ve sněhu, kdy proud vzduchu z rotoru sníh rozvíří všude kolem helikoptéry. V tu chvíli jste uvnitř bílé bubliny, a pokud nevidíte skálu, kámen nebo člověka, můžete snadno ztratit kontrolu a začít se nevědomky pohybovat do

Když zvedáte nebo vlečete v podvěsu těžký náklad, můžete ho odhodit, pasažéry při heliskiingu ale vyhodit nemůžete.

strany, dopředu nebo dozadu, v nejhorším případě i dosednout podvozkem na zem nebo zasáhnout rotorem skálu nebo strom.

V takové chvíli ztrácíte orientaci velmi rychle, je to, jako když letíte v letadle mezi mraky.

Všude je úplně bílo.

Na Aljašce došlo na jaře k nehodě vrtulníku, kde zahynulo 6 lidí včetně nejbohatšího Čecha. Znáte podrobnosti o nehodě? Dokážete si představit důvod, proč stroj havaroval?

Ano, slyšel jsem o tom a něco si o tom přečetl, ale pořád probíhá vyšetřování (rozhovor probí-

hal v červnu 2021 – pozn. red.). Je to stejný typ vrtulníku, jaký používáme pro heliskiing i my, ale žádné další podrobnosti neznám. Tipnul bych si, že do něčeho narazili rotorem nebo ztratili orientaci k terénu a narazili na zem.

Studujete každou nehodu vrtulníku, abyste se vyhnuli stejné chybě?

Ne, sám všechny nehody nestuduji, ale o většině z nich diskutujeme s kolegy a každý rok máme kurzy, kde nové poznatky řešíme.

Podstatné je mít vždy respekt k tomu, co děláte, být vždy připraven a nikdy nehazardovat. Prostě bezpečnost především.

Existují nějaké statistiky, nakolik je létání helikoptérou nebezpečné v porovnání s letadlem či s jinými druhy dopravy?

Není to snadná otázka. Statistiky jsou statistiky a nikdy nejsou zcela přesné a relevantní.

Ale když se podíváte na všechny nehody spojené se všemi typy letadel ve Švédsku za posledních 30 let, vyjde u obchodní přepravy vrtulníkem – kam se počítá i heliskiing – 10 % nehod, na komerční leteckou dopravu 4 %. Čili létání helikoptérou je z toho pohledu nebezpečnější. Vůbec nejnebezpečnějším typem létání jsou soukromé a školní lety, ty

111

FREERIDE

112

HELISKIING

V tu chvíli jste uvnitř bílé bubliny, a pokud nevidíte skálu, kámen nebo člověka, můžete snadno ztratit kontrolu a začít se nevědomky pohybovat do strany, dopředu nebo dozadu.

Co je to autorotace?

Autorotace čili samovolná rotace je režim letu vrtulníků, při němž není nosný rotor poháněn motorovou jednotkou – používá se tedy typicky při výpadku motoru. Při běžném motorovém letu jde proud vzduchu přes rotorový disk svrchu dolů – tlačí ho tam listy poháněného rotoru, čímž působí proti gravitaci a umožňuje helikoptéře létat. Při autorotaci rotor není poháněn, helikoptéra díky

ve statistikách sbírají dohromady více než 70 % leteckých nehod.

Nicméně, jeden profesor statistiky z Massachusettského technologického institutu spočítal, že kdyby člověk létal každý den, při nehodě by zahynul až po 123 tisíci letech. Pro srovnání, úmrtí v běžném dopravním provozu člověka potká už za 723 let. Takže bych řekl: nebojte se létání, ale opatrně, když nastupujete do vrtulníku.

Jaký je rozdíl mezi jednotlivými stroji? Do jaké helikoptéry byste si v horách nesedl?

Mezi vrtulníky mohou být velké rozdíly. Většinou výkonem a kapacitou v počtu sedadel.

Některé vrtulníky mají dva motory, což je dobré v případě, že jeden motor selže. Ale porucha motoru je stále jen jedna z mnoha věcí, které mohou přinést problémy.

Myslím, že helikoptéra Eurocopter AS 350, kterou my používáme pro heliskiing, je velmi dobrá volba. Je známý také jako Ecureuil (veverka), A-Star, Airbus H-125. Je to silný a velmi spolehlivý stroj, efektivní a výkonný vrtulník. Obecně jsem ale nepotkal žádný vrtulník, kterým bych nemohl letět v horách. Je to všechno o tom, jak a pro jaký účel s ním létáte.

Třeba s malinkým Robinsonem R44 v horách sháním stáda sobů. Funguje perfektně. Ale je nemožné s ním létat tak jako s veverkou.

Byl jste někdy sám v krizové situaci? Jaký byl důvod?

Oficiálně ne (smích). Dělám si legraci…

Měl jsem jednou poruchu hydrauliky kvůli poškozenému řemenu pohánějícímu hydraulické čerpadlo, což způsobilo ztrátu veškeré podpory pro jemné řízení vrtulníku.

Naštěstí jsem byl sám a neměl už moc paliva, takže jsem zvládl úspěšně a klidně přistát na naší základně. Každý rok, když obnovujeme licenci, procvičujeme různé kritické scénáře včetně právě selhání hydrauliky.

gravitaci klesá, a vzduch tak proudí zespodu. Jeho proud udržuje listy rotoru – pokud se správně natočí – v pohybu. Před přistáním se pak listy rotoru natočí tak, aby měly brzdivý efekt, což umožní bezpečně a pomalu přistát.

Díky autorotaci je tedy možné s vrtulníkem bezpečně přistát i např. při selhání motoru. V USA musí všechny jednomotorové vrtulníky

Co lze udělat, pokud technologie selže?

Letadlo pluje, existuje podobný nouzový scénář v případě poruchy motoru vrtulníku?

Vrtulník se chová stejně. Můžete plachtit podobným způsobem, ale ne tak dlouho a daleko. Snížíte úhel lopatek hlavního rotoru, což zapříčiní klesání stroje. Díky vzduchu, který proudí kolem rotoru, se rotor neustále otáčí. Po přiblížení k zemi úhel lopatek změníte tak, aby měl brzdivý efekt, a řízeně přistanete. Tomu se říká autorotace, je to něco, co pravidelně cvičíme.

Bojíte se, když letíte s jiným pilotem?

Normálně ne. Vždy samozřejmě mohou existovat určité výjimky, ale obecně svým kolegům věřím, že poletí bezpečně, pohodlně a s vysokou odpovědností.

Co je nejtěžší a nejnáročnější částí vaší profese?

Záleží na typu práce. Při heliskingu je to možná vysvětlování důvodů, proč kvůli počasí zrovna nemůžeme létat, tak, aby to lidi pochopili…

Problémy někdy působí časové limity. Jste závislí na počasí, viditelnosti a palivu. Počasí změnit nemůžete, musíte je přijmout, jaké je, a dělat to nejlepší možné, co situace dovolí.

Příroda vždy zvítězí.

A co na tom nejvíc milujete?

Tu nekonečnou svobodu a možnost být uvnitř divoké přírody. Vídat hory a poznávat různé lidi. Ale také všechny ty různé typy práce a nevšední místa.

Rozhovor zprostředkoval Josef Šimůnek, organizátor a horský vůdce heliskiingu ve Švédsku, www.himalaya8000.cz

prokázat schopnost bezpečného přistání autorotací.

Nejdelší doba letu autorotací v historii byla dosažena v roce 1972 francouzským pilotem Jeanem Bouletem na helikoptéře Aérospatiale SA 315B Lama, když mu ve výšce 12 440 metrů a při teplotě −63 °C selhal motor. Boulet díky autorotaci bezpečně přistál.

Zdroj: Wikipedia

113

FREERIDE

ON THE ROAD

TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

BORGAFJÄLL

Dost místa pro soby, skialpinisty, sjezdaře i skútry Od doby, kdy se lyžování stalo součástí běžného života lidstva, uběhlo asi sto let. Tehdy probíhalo místně – když byl někde lyžařský vlek, využívali ho místní obyvatelé. Díky dostupnosti mezinárodní letecké dopravy ale dnes stěží takové lokální vleky mohou konkurovat megalomanským resortům, jejichž vytížení je zajištěno napojením na velké dopravní uzly, a tak pomalu odjíždějí na vedlejší kolej.

Jimmy Petterson Lyžařský kosmopolita, spisovatel, který sám popsal přes 600 lyžařských středisek v 75 zemích světa. Autor exkluzivních obrazových publikací Skiing Around the World. skiingaroundtheworldbook.com

114

M

noho lyžařů jistě výhody velkých areálů ocení. Výběr z padesáti lanovek, DJ v après-ski baru hned pod sjezdovkou a bujarý večerní život… Vytratil se však původní důvod k návštěvě horských středisek – malebnou odlehlost nahradily pravidelné spoje, útulné horské boudy ustoupily velkokapacitním jídelnám. Horskou autenticitu vytlačil konzum totožný ve všech velkých resortech.

Není to ale tak dlouho, co jsem se s Axelem Perssonem vypravil lyžovat do jižního Laponska, kde jsme se jako lusknutím prstu přenesli zpět v čase. Švédské Laponsko, ten nejsevernější cíp země, je osídlen obyvatelstvem s hustotou menší než jeden člověk na kilometr čtvereční. A zde jsem se vrátil k původu lyžování, k samotě, která voní dědictvím našich lyžařských předků.

100 výrazů pro sníh, žádný pro stres

Naše cesta se začala odvíjet 27. dubna v Gothenburgu, zde, v západním Švédsku, byl krásný jarní den. Les poblíž mého domova byl poset bělavě kvetoucími sasankami. Dívky, korzující pod majestátními stromy na hlavní třídě Gothenburgu, již nahradily zimní kabáty krátkými sukněmi pestrých barev… Jak ostrý kontrast nás čekal v laponské divočině – podobná byla snad jen běloba, místo bílých květů byl ale les zasypán sněhem.

Přistáli jsme v malé vesničce Vilhelmina, v sotva znatelném lesním průseku, kterému zde říkají letiště. Ocitli jsme se asi tisíc kilometrů severně od Gothenburgu, dalších sto kilometrů jsme jeli vypůjčeným autem – o devadesát minut později jsme přijeli do hotelu Borgafjäll – stačilo se vyhnout několika stádům sobů.

Zde, v jižním Laponsku, plyne život pomalu. Malé je dobré, a lyžování se zde nikdy nestalo průmyslem. Místní obyvatelé, Sámové, mají prý 100 různých slov pro sníh.

Tuším ale, že nemají slova jako dav nebo fronta – takové věci zde zřejmě vůbec neexistují.

Jeden z posledních Weaselů sloužil na Antarktidě francouzským polárníkům ještě v roce 1993

M29 Weasel Vznikl v roce 1942 pro účely druhé světové války coby univerzální vozidlo pro operace ve sněhu. Sloužil zejména jako rychlé lehké mechanizované zařízení, které by přepravovalo malé skupiny speciálních sil po sněhu. V aktivní službě v Evropě byly Weasely (v překladu lasice) používány k zásobování vojáků v první linii v obtížném terénu

zejména v Norsku, kde měly spojenci v plánu zničit nacistická jaderná zařízení.

K lyžování se po válce používal zdaleka nejen ve Skandinávii, ale hojně i v Austrálii, Skotsku nebo v USA, používal se třeba i na přepravu osob k severnímu a jižnímu pólu.

Zdroj: Wikipedia

115

FREERIDE

ON THE ROAD

Lyžování na šikmých střechách

Historie Borgafjällu sahá ne až tak hluboko do minulosti – jeho příběh začíná v roce 1939, kdy britský architekt Ralph Erskine navštívil Švédsko. Během jeho pobytu zde vypukla druhá světová válka, a proto se rozhodl zůstat radši na neutrálním území. Vlivy jeho rané tvorby jsou tu patrné dodnes. Nejvýznamnější dominantou je samotný hotel Borgafjäll, fascinující ikona kultury padesátých let.

Podobně jako Frank Lloyd Wright se snažil i Erskine docílit rovnováhy mezi jeho budovami a okolním prostředím. Nejen, že hotel postavil z místních materiálů, ale také postavil střechu hotelu jako sjezdovku. Předtím, než zde postavili první vlek, bylo totiž místním zvykem lyžovat na šikmých střechách.

Lyžařská historie městečka připomíná příběh mnoha amerických středisek – výstavba hotelu umožnila návštěvníkům vyhledávat zde aktivní odpočinek a pomalu se zde rozšířil alpský způsob sjezdového lyžování, mezi vleky a stoupajícími lyžaři se začaly objevovat také původně vojenské stroje Weasel, předchůdci dnešních roleb, kterými se zde lyžaři s oblibou dopravovali na kopce.

Malou flotilu takových Weaselů si pár let po otevření hotelu pořídil Arne Isaksson a dnes, ve svých 82 letech, vzpomíná na pionýrské počátky svého podnikání. Prvním strojem, jímž vozil lyžaře, byl skútr o výkonu 10 koní, který utáhl v závěsu pět lyžařů. Podle Arneho šlo o jeden z prvních takových strojů ve Švédsku.

První Weasel si pořídil v roce 1962 – v něm už uvezl 6 lyžařů uvnitř a dalších 25 mohl táhnout na laně za sebou. Začátkem šedesátých let lyžování nabíralo na popularitě, a tak za pár let Arne vlastnil takových strojů už pět – každý z nich řídil jeden z jeho bratrů. Manželka se pak starala o chod firmy a občerstvení zákazníků ve stánku přímo na svahu.

První lyžařský vlek zde zprovoznili v roce 1967, vyhovoval ale jen začátečníkům – byl dlouhý jen 50 metrů, takže Weaselům nijak nekonkuroval. Arneho flotilu poslal na vrakoviště až dlouhý kotvový vlek v roce 1973.

Arne mi vyprávěl, jak kupoval od americké armády vysloužilé Weasely: „Kupovali jsme to po metrech čtverečních,“ říkal. Nechápal jsem, jak se dají stroje kupovat po metrech čtverečních, a dostal jsem následující vysvětlení: „No, těžařská firma vyjednala cenu za jakékoliv armádní stroje, které byly umístěny na jednom čtverečním kilometru plochy. Za tu koupili vše, co tam leželo, a my od nich pro ně nepotřebné Weasely odkoupili.“

116

Předtím, než zde postavili první vlek, bylo totiž místním zvykem lyžovat na šikmých střechách.

Ralph Erskine i Arne Isaksson se na Borgafjällu dozajista hodně podepsali, dnes se tu ale skloňuje nejčastěji jméno Magnus Nilsson.

Magnus vlastní vleky a sjezdovky a v době mojí návštěvy také provozoval cat skiing, stal se tedy jakýmsi nástupcem Arneho podnikání s Weasely. K tomu ale přidal i malý vrtulník pro heliskiing a vodí klienty na skialpy.

Sezóna cat skiingu už skončila, když se sobi začali vracet z údolí do kopců, a tak nás Magnus vytáhl na běžné sjezdovky, aby nás trochu seznámil se střediskem. Borgafjäll má dva vleky – delší a výše položený Borgalift překonává převýšení 289 výškových metrů a je obklopen pěti různě náročnými sjezdovkami, z nichž jsou rozhledy na jezero Borga i na jeho protější straně se tyčící útesy severní stěny hory Borgahällan (1 030 m). Kratší vlek se jmenuje Avasjö a je určený především pro začátečníky a rodiny, ale z jeho vrcholu lze zabloudit do zajímavých off-piste terénů v řídkém lese.

Po zavíračce vleků jdeme do sauny, potom před námi – ani nevím jak – leží večeře. Zmínil jsem už, že kuchyně v hotelu je gastronomickým zážitkem? Protože je. Po sobím carpacciu, sladkovodním síhovi na másle

s artyčokem a jarní zeleninou a nakonec vanilkové zmrzlině s horkým ostružinovým pyré jsem noc prospal jako mimino.

Vzbudilo mě však velmi časné laponské slunce, vkládající mezi záclony předtuchu blankytně modrého dne. Když nás Magnus nemůže vyvézt rolbou, rozhodl se vzít nás na lyžařskou túru. Ne však docela obyčejnou.

Nejdřív nás dovezly sněžné skútry pár kilometrů do lesa, na základnu Klöverfjäll (1303 m), kde jsme stroje vyměnili za lidský pohon a na pásech stoupali dál. Magnus popisuje, že tyto dva sporty spojuje i proto, že mezi jezdci na skútrech a lyžaři bývala v této oblasti značná rivalita – řev motorů rušil klid lyžařům a z čistých svahů se vlivem skútrů stávalo oraniště, naopak motoristé se báli, že se jim nějaký nemotorný lyžař připlete do cesty a skončí to nepěknou kolizí. Proto se snaží vytvořit rovnováhu a usmířit obě skupiny.

Dalších pár hodin jsme strávili klouzáním po bílých polštářích a sněhových polích, pro které nebylo široko daleko vidět nic než bílo.

Pravda, čím výš jsme stoupali, tím nádhernější panorama okolních hor se před našimi zraky vynořovalo. Těsně pod vrcholem krátký piknik, a už se chystat ke sjezdu. Bylo časné jaro

a sníh v tu dobu podle Magnuse akorát povolí mezi druhou a třetí hodinou odpoledne. Měl naprostou pravdu, jarní firn se změnil v příjemný, měkký podklad, ale ještě si uchoval dostatečnou pevnost – lyže se do něj nořily jako nůž do másla a s lehkostí vykružovaly pravidelné oblouky. Čím níž jsme sjeli, tím kvalitnější sníh byl, až když jsme dojeli ke skútrům, uvědomili jsme si, že celý sjezd proběhl bez větší pauzy – tak jednoduchý sjezd na tom sněhu byl. Na skútry jsme nasedli ve svitu jarního slunce a namířili si to k domovu, kde na naše unavené svaly čeká venkovní vířivka a nějaké to pivo.

A právě ve vířivce, s pivem v ruce, klábosíce s lyžaři i milovníky jízdy na skútrech, nám to dochází. Právoplatnými vládci teritoria jsou samozřejmě sobi, ti zde byli první. Stejně jako my chtějí volně pobíhat po vrcholcích hor.

Magnus nedávno omezil jízdy rolbou i skútry, a upřednostnil tak ochranu místa před svými finančními zájmy. Vše je to o vzájemném respektu – přeci v místech, kde hustota obyvatelstva nedosahuje ani jednoho člověka na kilometr čtvereční, musí být dostatek místa pro lyžaře, snowboardisty, sněžné skútry i soby.

117

snowBIZ | střediskový marketing

Text: Tom Řepík

Marketing nového normálu Pět možných stavebních kamenů pro vytvoření horskostřediskového marketingového plánu nové generace, přizpůsobeného změněnému spotřebitelskému i pracovnímu prostředí.

B

ez nadbytečného dramatizování lze říci, že obor ještě nikdy nečelil tak nevyzpytatelnému období, jako tomu nadcházejícímu. Zejména proto, že zatímco jakýkoli vývoj v očekávání a zvyklostech spotřebitelů býval v minulosti hrou pověstných centimetrů a jednotlivých procent, nyní jsme často nedobrovolnými svědky náhlých a dramatických změn nejen v tom, jak návštěvníci komunikují s horskými středisky, nýbrž i co od nich potřebují a chtějí, ba dokonce jak vnímají roli horských resortů ve svých životech.

Flexibilita střediskových návštěvníků

Covidová pandemie pro mnoho lidí předznamenala novou éru požadavků na jejich flexibilitu. Mnohdy dlouhodobě zadržovaná touha po změně životního stylu spolu s náhlým rozšířením distanční práce i výuky v individuálních časových režimech změnily místa, chování a očekávání spotřebitelů způsobem, jejž marketéři stěží mohou ignorovat.

Víc či míň zdokumentovaný exodus z měst na venkov (včetně horského) je novodobým jevem, jenž se objevil – a stále objevuje – po celém západním světě a stále víc začíná ovlivňovat kdeco v samotných horských střediscích. Tento přesun je obtížné stopovat pomocí přesných a ověřitelných údajů, nicméně nechybí o něm neoficiální důkazy včetně pozoruhodného nárůstu realitních transakcí v mnoha venkovských a horských regionech.

Co to znamená? Obchodníci v horských střediscích by se měli snažit porozumět změnám probíhajícím u místního obyvatelstva – nejdřív z demografického hlediska, posléze i z perspektivy jejich životního stylu a očeká-

Dobrý marketingový tým ví, ke komu mluví (externě i interně), kdo má mluvit (ne vždy je to ředitel firmy nebo PR) a zejména – na čem skutečně záleží.

Toto vše znamená, že marketéry horských středisek čeká při sestavování komunikačních plánů na novou zimní sezónu nepřeberně neznámého, neprozkoumaného terénu. Termín „bezprecedentní doba“ byl v branži za posledního půldruhého roku pandemických okolností používán tak často, že zevšedněl do klišovité fráze; což však neznamená, že by nebyl pravdivým. Pro odvětví jde vskutku o bezprecedentní časy.

Pro vytvoření efektivního marketingového plánu pro nadcházející sněhovou sezónu nabízím několik faktorů ke zvážení. Oborový marketingový plán nové generace by měl zahrnovat víc než jen nákup reklamy a e-mailové kampaně. Dobrý marketingový tým ví, ke komu mluví (externě i interně), kdo má mluvit (ne vždy je to ředitel firmy nebo PR) a zejména – na čem skutečně záleží, pokud jde o sdílení střediskové značky.

118

vání. Dobře pro ně může fungovat pozorný přístup s otevřenýma očima a nastraženýma ušima – koneckonců mnoho obchodníků ve střediscích žije v komunitách, které tvoří jejich klientelu. Oslovit místní realitní makléře, lokální dodavatele a poskytovatele služeb může být dalším z efektivních kroků k získání užitečných praktických informací.

V konečném důsledku bude chtít marketingový tým střediska docílit obsahu, jenž bude hovořit k těmto novým obyvatelům a jejich zvyklostem a zkušenostem a současně jim bude vhodně představovat značku střediska. Mnozí noví obyvatelé horskostřediskových komunit mohou pocházet z odlišných prostředí a mít jiná socioekonomická zázemí než obvyklá klientela střediska.

Marketingové týmy středisek by si měly být vědomy potenciálu rozšířené diverzity svých návštěvníků.

Střediska by neměla a priori pracovat s premisou, že se noví obyvatelé o jejich provozu „nějak dozvědí“; měla by hledat cesty, jak je vřele pozvat a přivítat, a smazávat tak vstupní bariéry, jichž umí být v očích a myslích nováčků nezřídka nepřeberně. Velkorysé a všestranně přívětivé úvodní nabídky pro nově příchozí zůstávají jednou z nejefektivnějších strategií, jak je namotivovat k aktivnímu objevování všeho, co středisko nabízí.

FOTO: SAMO VIDIC/ELAN

Dalším důsledkem nové éry distančního zaměstnání je spojení práce/studia a dovolené/odpočinku. Tím, že zaměstnavatelé umožňují pracovnímu personálu větší flexibilitu, návštěvníci středisek přicházejí se zcela novými očekáváními a přinášejí nové příležitosti. Aby středisko tento druh změny plně využilo, mělo by zvážit, jaké služby může distančním pracovníkům a studentům nabídnout. Wi-fi internetové připojení je v této době v podstatě samozřejmostí, ale co třeba čistý a klidný prostor pro návštěvníky, kde by

mohli vést konferenční hovory? Co vytvořit dlouhodobější balíčky pronájmů zaměřené přímo na „pracovní dovolenou“? Střediska by mohla vytvořit propagační akce typu „pracuj a bav se“, nabízející slevy na vícedenní skipasy uprostřed týdne. A tak dál.

Ať už budou zavedeny jakékoliv strategie, trend se zdá být zřejmý: čím snadněji umožní středisko svým návštěvníkům věnovat se pracovním povinnostem mezi svými sjezdovkami, tím víc placených lyžařských osobodní pravděpodobně utrží.

Demografické údaje návštěvníků Demografická struktura účastníků outdoorových aktivit se podle relevantních studií rapidně mění ve prospěch ženského pohlaví, mladších ročníků, etnicky různorodějších, pocházejících z městského prostředí a o něco méně majetných hostů. Současně se liší i jejich motivace; jejich pobyt v přírodě začíná být veden primárně snahou dostat se z domova a stimulovat svou fyzickou a duševní pohodu.

Vzhledem k tomu, že asi čtvrtina nových účastníků nemá v úmyslu ve svých nově obje-

119

snowBIZ | střediskový marketing

vených venkovních aktivitách po odeznění pandemie pokračovat, bude pro střediska důležité nepovažovat jejich návštěvu za samozřejmost a co nejvíce smazávat veškeré možné překážky bránící jim v pokračující účasti.

Klíč k přilákání a snad i udržení si těchto nových návštěvníků je dvojí. Předně, ujistěte se, že noví účastníci vnímají, že jsou zřetelně zastoupeni v marketingovém obsahu střediska, že středisko uznává jejich motivaci k účasti, stejně jako všichni střediskoví zaměstnanci v přední linii přímého kontaktu s hosty.

Neopomíjejte, že pro mnohé z nich jsou zimní sporty stejně tak o emocionálním zdraví, spojení s přírodou, s blízkými, o zmírnění stresu, jako o vzrušení a adrenalinu.

Následně, pokud je to možné, snižte co nejvíce logistické překážky pro prvonáštěvníky.

Mnoho nových návštěvníků potřebuje informace o tom, kam se mohou vydat a jak se účastnit, na té nejzákladnější úrovni. Snažte se jim jejich začátek udělat co nejjednodušší a nejsamozřejmější; neztrácejte ze zřetele nezřídka přehlíženou skutečnost, že mnoho horských aktivit bývá pro nezasvěcené zastrašující.

Komunikační prostředky Za starých dobrých časů (před dvěma a více lety) velká část návštěvníků zažívala první interakci se střediskem u pokladny, kde měly skiareály možnost udělat dobrý první dojem a současně předat všechny potřebné informace. Nyní je pravděpodobnější, že pokladnou bude návštěvníkův chytrý mobil. Což znamená, jak praxí zjistilo mnoho provozovatelů, nutnost bezproblémově fungujícího e-shopu v online režimu. Bez živého prodeje lístků na pokladně se provoz střediska stává mnohem víc závislý na terénních pracovnících první linie (vlekaři, obsluha parkovišť, instruktoři atd.), bez nadsázky sloužících jako ambasadoři střediska. Proto je pro středisko nutné zajistit, aby jeho personál, který s návštěvníky přichází do přímého styku, byl dostatečně vyškolen a byl pravidelně vybavován aktuálními informacemi, aby mohl tuto stěžejní roli plnit.

Kvůli nezbytnosti bezvadně fungujících digitálních interakcí jsou uživatelsky přívětivě nakonfigurované webové stránky střediska – zejména jejich mobilní verze – důležitější než kdy dřív. Funkčnost pro uzavření transakce je samozřejmě prvořadá, ale s menším množstvím osobních interakcí začala být nově důležitá i schopnost webu srozumitelně komunikovat značku resortu. Horská střediska, jež dosud revizi svých webových prezentací odkládala, by neměla s její realizací déle otálet.

Důvěra a transparentnost Současná západní společnost prožívá historické minimum důvěry veřejnosti v instituce;

120

ať už jde o jednotlivé vlády, média či velké neziskovky, trendem se zdá být klesající důvěra a rostoucí skepse. Nejdůvěryhodnějšími ze všech institucí se pro mnoho lidí stávají vlastní zaměstnavatelé – zejména, pokud se jim podařilo během pandemie důvěryhodně své zaměstnance provést krizovým obdobím a poskytnout jim podporu a zázemí jistoty. Co má toto zjištění společného s marketingovým plánem středisek?

Personální oddělení středisek se stávají stále důležitějšími spolutvůrci střediskového brandingu. Pracovníci středisek jsou jádrem zákaznického uživatelského zážitku; jsou reprezentanty značky a všeho, co značka střediska představuje. V mnoha ohledech jsou oni sami onou značkou. Způsob, jak středisko nabírá svůj personál, jak s ním komunikuje, jak jej podporuje – to vše začalo mít zásadní vliv na návštěvnický uživatelský zážitek a na jejich dojem ze značky střediska.

Transparentní interní komunikace se střediskovým personálem není o nic důležitější dnes než v méně krušných dobách; jelikož však důvěra zaměstnanců v zaměstnavatele vykazuje stoupající tendenci, vedení středisek to poskytuje jedinečnou příležitost tento vztah dále posilovat a kultivovat. Nezřídka to znamená vést na základě faktů, i když jde o fakta nepříjemná. Znamená to odhodlání komunikovat transparentně, i když to mnohdy není snadné ani příjemné. A znamená to reagovat na obavy a znepokojení svých lidí – bez ohledu na to, jak přehnané se mohou zdát – s empatií a soucitem.

Pravidla transparentnosti platí i pro externí komunikaci. Návštěvnická očekávání ohledně transparentnosti postojů střediska jsou zvýšená z mnoha stejných důvodů jako očekávání zaměstnanců; po více než roce neustále se měnících a často matoucích sdělení ze strany vlády a dalších institucí existuje ještě větší poptávka po tom, aby značky mluvily ke svým zákazníkům konzistentně, jasně a upřímně.

Budování důvěry ve značku je dlouhodobý proces a každá jednotlivá komunikace střediska je příležitostí, jak tuto důvěru prohloubit. Jak ironické, že jedním z nejlepších způsobů, jak si značka může vybudovat či posílit důvěru, je přiznat si vlastní omezení a velmi lidskou tendenci občas chybovat či nemít pravdu, respektive si za tou svou sveřepě nestát.

Firemní hodnoty Zatímco v minulé éře řada značek mohla vnímat různé svízele při snaze vyjádřit své hodnoty a zaujmout pevný postoj k otázkám rovnosti a spravedlnosti, a raději se proto držela v ústraní a tichosti, volba mlčet už dnes ve skutečnosti nepřipadá v úvahu. Nejenže tu existuje a stále sílí celospolečenský morální imperativ

posouvat se k větší rovnosti a spravedlnosti, ale nemálo – zejména mladších – návštěvníků i zaměstnanců přímo očekává, že středisková značka zaujme postoj ke všem zásadním otázkám ovlivňujícím životy zúčastněných.

Spotřebitelé pociťují stále silnější vztah ke značkám, s nimiž se ztotožňují, a to zejména díky sociálním médiím; současně mezi spotřebiteli i zaměstnanci roste stále zřetelněji veřejně ventilovaná nespokojenost a frustrace z vnímané nečinnosti řady institucí. Horské středisko, které nevyjadřuje jasné hodnoty, tak riskuje, že může být vnímáno jako společensky netaktní, nebo dokonce spoluvinné.

Neznamená to, že by skiresort nutně musel či měl zaujímat aktivistický postoj ke každé jednotlivé vynořivší se otázce; provozovatelé ale rozhodně potřebují vypracovat plán, podle kterého se firma bude rozhodovat, která témata jsou pro středisko a jeho komunitu klíčová.

Jakmile takový plán budou mít, bude důležité se v adekvátní situaci skutečně ozvat a v případě potřeby pomoci zesílit hlasy návštěvníků a/nebo zaměstnanců.

Sklidí takový přístup reakce různých dotčených stan? Bezpochyby. Budou některé z nich kritické? Velmi pravděpodobně. Přesto jde jen o příslovečnou kapku v moři, uvážíme-li, co návštěvníci i zaměstnanci od střediska očekávají a kde leží skutečná mise a odpovědnost subjektu.

Způsob, jakým horské středisko komunikuje své hodnoty a spojenectví, do významné míry závisí na jeho publiku. Ve všech případech je důležité, aby návštěvníci a/nebo zaměstnanci měli pocit, že jsou vyslyšeni. Poskytnout zaměstnancům možnost a prostředky, aby se mohli vyjádřit, je zásadní, stejně jako promyšleně a se zjevným respektem reagovat na zákazníky, ať už osobně či prostřednictvím socmediálních kanálů.

Pokud středisko dosud nezavedlo jasný a uživatelsky přívětivý proces vyjádření zpětné vazby pro své zaměstnance i návštěvníky, je rozhodně na čase s tím začít.

Čas je teď Tato doba může být pro horský byznys historická a významnou měrou se na ní podílí bezprecedentní příležitosti, jak zatraktivnit celé odvětví, jak přivítat a zapojit nové zákazníky, znovu si promyslet a případně korigovat roli odvětví při řešení sociálních otázek, a dokonce nově definovat, co aktivity v oblasti sněhových sportů znamenají pro jejich stávající uživatele. Využití těchto příležitostí může posunout obor vpřed zdravějším a udržitelnějším způsobem. Na horská střediska prostě čeká něco, co tato branže vždycky uměla dobře: vyhrnout si rukávy a dát se do práce.

SUPERSHAPE. RACE PERFORMANCE, BUILT FOR THE PISTE. ˇ PRO CARVING POCTIVEˇ VYROBENÁ NA ZÁKLADEˇ ZÁVODNÍCH LYŽÍ A VYLADENÁ ˇ ˇ NEJMODERNEJŠÍ ˇ – TO JE RADA SUPERSHAPE. PRECIZNÍ OBLOUKY V KAŽDÝCH PODMÍNKÁCH ZARUCÍ TECHNOLOGIE EMC, VYUŽITÍ GRAFENU NEBO SIDECUT 3.0. SUPERSHAPE JE REVOLUCE.

.COM

snowBIZ | STŘEDISKOVÉ PŮJČOVNY

Text: Tom Řepík

Nové paradigma pronájmu FOTO: ATOMIC

Pomohou provozní úpravy z minulé sezóny trvale proměnit půjčovací proces z těžkopádného a nepřehledného na snazší a efektivní?

P

ři cestě návštěvníka horského střediska z parkoviště na sjezdovku se proces zápůjčky výbavy nejednou změnil v klopotnou anabázi. V průběhu let experimenty a inovace v oblasti služeb zákazníkům urazily nemalý kus cesty vpřed, právě aby usnadnily a zrychlily zmíněný pohyb hostů z parkovišť na lyže: informační personál usměrňující přijíždějící hosty, vícedenní jízdenky zkracující fronty u pokladen, rychlé vysokokapacitní lanovky a tak dále. Půjčování výstroje však dlouho zůstávalo těžkopádným, pomalým a nepřehledným, zejména pro nezasvěcené začátečníky, kteří trvale představují významnou většinu těch, kdo půjčovny využívají.

Stačila jedna pandemie, aby nastartovala nový způsob přemýšlení o tom, jak proces zápůjček urychlit a učinit jej zákaznicky přívětivějším. Covidové restrikce, zejména sociální distancování a omezená aktivita ve vnitřních prostorách budov, donutila manažery půjčoven přehodnotit proces půjčování výbavy skrz naskrz.

Mezi významné provozní změny vyvolané pandemií patří: přechod na online transakce půjčovacího procesu a alespoň částečný

122

přechod na dokončování procesu montáže venku, mimo interiér půjčovny. Podle nejednoho manažera horských středisek půjde o trvalé součásti vypůjčovacího procesu i v post-pandemickém světě; podle některých zůstane v platnosti přes 80 procent všech zavedených opatření.

Důvod pro takové tvrzení? Změny se, zdá se, se celoplošně osvědčily.

Rezervace před příjezdem Předběžné rezervace půjčoven samozřejmě nejsou žádnou žhavou novinkou; mnoho horských středisek mělo rezervační systémy různě sofistikovaných úrovní zavedeny již v předcovidové době. Většinou však online rezervace představovaly jen určitý zlomek celkového objemu obratu půjčoven. Tento zlomek se minulou zimu dramaticky zvětšil.

Dokonce i v progresívních střediscích, která už delší čas vychovávala své klienty k rezervacím předem, došlo k dalšímu zřetelnému nárůstu objemu online předobjednávek.

Netřeba zastírat, že oborovou ambicí je dosažení plného (100%) objemu objednávek přes online rezervace předem. Zmiňovaná

progresívní střediska (typicky příměstská v dosahu velkých aglomerací) vykazovala v předcovidové době oborově výjimečný poměr 30 až 40 % všech rezervací online; ta samá v uplynulé sezóně docílila mety 95 až v některých případech 100 procent online rezervací z celkové kvantity uskutečněných pronájmů. Tato čísla se netýkají jen předrezervací v půjčovnách, nýbrž téhož i v lyžařských školách a v předprodeji skipasů. Nezřídka jde o střediska, kde ještě před pěti lety prodávali vše offline.

V tomto ohledu covidová pandemie jako by odvětví nakopla o patnáct, dvacet let dopředu.

Některá střediska, podnícená nařízenou potřebou omezit kapacitu vnitřních prostor v danou dobu, rozdělila časové úseky pronájmu na hodinové segmenty, kdy si nájemci rezervovali vybavení na dobu čtyř až šesti hodin namísto celého dne. Tím se efektivněji rozprostřel provoz půjčovny a minimalizovala se notoricky problematická ranní špička.

Významnou výhodou přechodu na provoz složený z kompletních předrezervací se stala dřív nevídaná předvídatelnost – středisko předem vědělo, jak a kdy bude jeho půjčovna vytížená. To mu následně umožnilo zapracovat na efektivitě řízení personálu i správě zásob. „Víte dopředu, jestli budete mít nedostatek, nebo přebytek personálu, což vám umožní přiřadit včas lidi tam, kde jsou potřeba,“ komentoval nové poměry manažer provozu půjčovny v jednom z vailských středisek.

Jedna z možných nevýhod online rezervací a ta, kvůli které řada půjčoven s přechodem do plného online režimu mohla otálet – zmatky způsobené chybně uvedenými velikostními informacemi zákazníků – se v praxi ukazuje relativně zanedbatelnou. Podle údajů manažera půjčovny z vailské skupiny se tzv. předtechnizace, typicky jde o přednastavení vázání, daří ve zhruba 85 procentech případů.

(Dlužno podotknout, že v uvedené půjčovně disponují systémem BYS rentálového programu značky Head, který pracuje jen se třemi barevně odlišenými velikostmi bot a pěti délkami lyží, a veškeré úpravy nastavení jsou rychlé a minimální.)

Nárůst plochy Pokud jsou největším přínosem změn v oblasti střediskových půjčoven online rezervace, daleko za nimi nezůstává snaha o rozložení provozu, konkrétně přesunutí velké části pro-

cesu montáže do venkovních prostor. Některá střediska za tímto účelem postavila venkovní stany s kobercovým povrchem a vyhřívané sálavým teplem. Zarezervované lyže se připravily ven do mobilních stojanů k vyzvednutí, na noc se vrátily opět dovnitř. V menších areálech využívali stávajících garážových prostor své techniky coby montážního místa pro přenastavení vázání apod.

Výsledkem byla ve všech známých případech lepší propustnost provozu; manažer vailské půjčovny mluví o 30% nárůstu propustnosti s tím, že přechod na venkovní montáž ušetřil až několik minut času oproti starému tradičnímu modelu, kde zákazník na všechno čekal uvnitř provozovny.

Ze zmíněných zkušeností lze předjímat, že střediska se budou nového uspořádání na vnitřní a venkovní část provozu půjčoven držet i v budoucnu. Současně to napovídá, že mnohé půjčovny fungovaly v poddimenzovaných prostorech: „Vždycky to byl kompromis mezi službami zákazníkům a skladováním,“ podotkl vailský provozní manažer. S nárůstem venkovního prostoru se tento kompromis může dramaticky snížit.

Renesance prken?

Dalším z fenoménů, které uplynulá sněhová sezóna přinesla a jenž zaskočil nejednoho z manažerů půjčoven, byl nebývalý nárůst poptávky po půjčování snowboardů. Nejspíš ne všude (chybí koherentní data). Proč se tak stalo, lze se jen domnívat; může to mít souvislost s vysokým nárůstem nových návštěvníků, kteří se ve středisku ukázali poprvé či po mnohaleté pauze. Současně se jeví velmi nejistým, zda zesílená snb poptávka bude v dalších sezónách pokračovat a stane-li se trendem.

Přetrvávající výzvy Jednou ze setrvalých překážek v procesu bezproblémového půjčování výbavy zůstává přizpůsobení bot, což se zdá být historickým evergreenem odvětví. Navzdory těm nejlepším snahám, kdy střediska přijímala různá opatření, aby zákazníkům pomohla s korektním nastavením velikosti bot online (od vytisknutelných šablon v reálné velikosti k postavení se na ně, až po instruktážní předpříjezdová videa), chybám spojeným s korektní velikostí bot a souvisejícím nastavení lyžařských setů se málokde dokázali zcela vyhnout.

Vedení půjčoven musí zajistit, aby přechod k rychlosti a efektivitě neznamenal citelné omezení osobních služeb.

Coby hlavní poučení z covidové sezóny si většina střediskových půjčoven nejspíš odnese zkušenost, že zvětšený prostor umožňuje lepší služby zákazníkům. Budoucnost půjčování výbavy by mohla vypadat tak, že v interiéru půjčovny se bude provádět pouze montáž bot a příležitostné zpracování tzv. opt-in služeb, jako např. aktualizace nebo změna modelu výbavy. Volnější vnitřní prostor by měl umožnit zvýšit počet obslužných stanic pro montáž bot, což by dále urychlilo celý proces obstarání výpůjčky a zlepšilo průchodnost provozovny.

Správná cena Cenotvorba se stala konceptem, s nímž si překvapivě nemálo středisek začalo ve světle nových poměrů pohrávat. A to v obou směrech spektra: někteří poskytovali cenové pobídky, aby svou půjčovnu v nejisté době zaplnili poptávkou, řada dalších však zvýšila své dosavadní taxy, nezřídka možná i coby taktiku na snížení přeplněnosti restrikcemi omezené kapacity svých půjčoven. (K jakémukoli zvyšování cen je však záhodno přistupovat s rozvahou a obezřetně, aby přehnané zdražení neodrazovalo nové a neiritovalo stávající zákazníky.) Většina rentálových provozů nicméně v uplynulé sezóně nechala své ceny na stávající úrovni.

Podle vailského manažera odhadem až jedna třetina zákazníků půjčoven si v provozovně potřebuje vyměnit velikost bot od původně zarezervované. Současně dodává, že i tento jeho odhad nemusí v praxi odpovídat skutečné míře nesouladu, jelikož nemálo nováčků, kteří neznají pocit a benefity správně padnoucí boty, se může jednoduše smířit s nesprávnou velikostí obuvi, kterou si objednali, a další výměnu neřeší. Bootfitting tak zůstává oblastí s možná největším potenciálem i poptávkou pro inovace a další vylepšení zákaznické zkušenosti.

Přizpůsobení bot a vázání poukazuje na další svízel, již musí půjčovny řešit ruku v ruce s tím, jak se rezervace přelévají z fyzických na virtuální – významně ubývá osobních služeb.

Přestože návštěvníci obecně kvitují přechod na online režim rezervací, určitý druh osobně prováděných služeb nebo jiné pozitivní interakce mezi zákazníkem a personálem střediska by měl v půjčovnách zůstat. Právě výše zmíněné osobní přizpůsobení bot stále zůstává pro většinu uživatelů musem pro bezproblémový zážitek.

Další výzvou, s níž se řada středisek potýká při přechodu na využití online služeb, je integrace softwaru. Dost provozů se spoléhá na dílčí přístup k softwarovým aplikacím, řešícím různé aspekty podnikání střediska. Adminis-

trace střediska může používat jednu softwarovou platformu, prodej skipasů druhou, půjčovna třetí atd. Pokud však jedna platforma nekomunikuje bezproblémově s další, může to být překážkou nejen při potřebě sladit například rezervaci skipasů a půjčovny, ale také při efektivní správě dat, jako jsou zákaznické profily, aby byl celkový provoz střediska co nejplynulejší.

Budoucí úkoly Vzhledem k tomu, že půjčovny při zefektivňování procesů pronájmů zavádějí nejrůznější inovace a nezřídka experimentují (testují například aplikaci technologií RFID či nově a nejednou horkou jehlou zhotovené technologie pro bootfitting), stojí v popředí zájmu dvě základní oblasti, jež je záhodno zvážit při přechodu do nové budoucnosti provozů.

Předně, s rostoucí přeměnou procesu ze starého „vše uvnitř“ na nové hybridní „uvnitř i venku“, je to prostorová změna konfigurace půjčoven, kdy tradiční, léta využívané půdorysy berou za své. Za druhé – s tím, jak se velká část provozoven přesouvá na internet, potřebují střediska maximalizovat efektivitu a integraci různých softwarových programů používaných v různých provozních odděleních.

Prostorovým roztažením procesu si nejedna půjčovna odlehčí od upoceného lidského hemžení ode zdi ke zdi namačkaného v poddimenzovaném interiéru. Pomáhá rovněž časové rozložení rozvrhu, a to prostřednictvím stanovených přesných časů vyzvednutí si rezervací, případně omezených časových bloků. Vedení půjčoven však potřebuje moudře zvážit, jak v nově rozšířených prostorech zachovat co nejlepší efektivitu, plynulost chodu a vstřícnost k zákazníkům.

Pokud online prodej skipasů nefunguje v kompatibilitě s procesem rezervace zápůjček, nejenže tím utrpí zákaznický servis, ale střediska přijdou i o co nejefektivnější využití balíku dat, které provázání na databázový software obvykle nabízí: kdo je návštěvník, odkud přichází, co chce, jaký je lyžař, jak tráví typický lyžařský den atd. Všechny provozní složky střediska by měly pět stejnou marketingovou píseň!

Je vysoce pravděpodobné, že vypůjčovací procesy v nadcházející sezóně i těch dalších se v porovnání s dosavadními roky zrychlí a zefektivní. Vedení půjčoven musí zajistit, aby přechod k rychlosti a efektivitě neznamenal citelné omezení osobních služeb. Přátelsky vedená půjčovna se zjednodušeným, hladkým chodem, která usnadňuje, a nikoliv eliminuje drobné, smysluplné interakce mezi zákazníky a personálem, může zanechat trvale příznivý dojem a zvýšit šance na opakované návštěvy anebo udržení si nových hostů.

123

snowBIZ | INSPIRACE ODJINUD

Text: Tom Řepík

Znovuobjevení zákaznických služeb Celoplošné zavádění digitálních technologií a související změny v provozu středisek přinesly revoluci v oblasti zákaznického servisu a viditelně vylepšily proces od výstupu z auta k nasednutí do lanovky – pro návštěvníky i personál.

P

Nový Zéland: méně transakcí Čerstvě skončená novozélandská sněhová sezóna byla tradičně předvojem dění pro horská střediska na naší severní polokouli.

V tamní společnosti NZSki, vlastnící a provozující střediska The Remarkables, Coronet Peak a Mt. Hutt, se tuto zimu (v našem létě) soustředili zejména na zefektivnění procesů a zvýšení nároků na zákaznický zážitek. „Jsme nyní více jakýmsi recepčním a informačním servisem než striktně transakčním,“ říká generální manažerka zákaznického servisu NZSki Fiona Boyerová. „Hodně se věnujeme hledání těch nejlepších cest – pomáháme hostům na jejich cestě do našich horských středisek a při pobytu v nich.“ NZSki letos přešla zcela a bezvýhradně na bezhotovostní platby, prosazuje online před-

rezervace skipasů, zápůjček i výukových lekcí pomocí plošně zavedeného softwaru Intouch Elevate a přijala novou strategii parkování, která podporuje spolujízdu autem nebo veřejnou dopravu. „Tyto kroky uvolnily našemu personálu ruce, aby mohl předvídat potřeby hostů, vést lidi k jejich co nejlepšímu zážitku a hlavně k tomu, aby byla návštěva každého našeho zákazníka od začátku skvělá,“ uvedla manažerka Boyerová.

Zacíleno na zábavu Podobně využívají příležitosti k inovacím i severoamerická střediska, jejichž uplynulá sněhová sezóna nebyla ochromená tvrdým pandemickým lockdownem jako naše tuzemská a vzešla z ní ekonomicky jedna z nejúspěšnějších zim.

FOTO: DEPOSITPHOTOS.COM

o zimě – v historii odvětví bezesporu nejdivnější – plné měnících se pravidel, zmatků a dezinformací, chaotického otevírání a zavírání, roušek a rozestupů, zklamání, strachu, zloby a rozpaků, se celý lyžařský svět hodně naučil. Nedobrovolně prožité a nabyté poznatky, vynucené provozní úpravy a nově zavedené technologie však snad oboru rozjasní vyhlídky na zimu nadcházející – a kéž i každou další. Skiareály všech velikostí využívají výzev z uplynulé sněhové sezóny ke zlepšení zážitků pro své zákazníky i zaměstnance.

Nemálo středisek napříč branží přichází na to, že řada změn, které musela vynuceně aplikovat, byla takového druhu, o kterých stejně uvažovala. Nutnost zavést je v souvislosti s pandemií proces jen urychlila – k jejich dnešní spokojenosti.

NOVOZÉLANDSKÝ RESORT CORONET PEAK PŘEŠEL STEJNĚ JAKO I OSTATNÍ STŘEDISKA SKUPINY NZSKI ZCELA A BEZVÝHRADNĚ NA BEZHOTOVOSTNÍ PLATBY

124

FOTO: AXESS

tuluje strategii šéf. „Někteří říkají, že nemůžete dát dítě s dospělým na stejnou lekci, ale když jste dobří, tak můžete.“ Torsell nabyl pocitu, že jeho střediskový personál je se změnami, které se chystají na nadcházející zimu, veskrze spokojen: „Částečně i proto, že se všichni na rozhodování podíleli.

Všichni jsme společně pracovali na vyřešení této hádanky. Vyvíjeli jsme řešení v průběhu celé uplynulé zimy. Všichni nám pomohli kormidlovat loď tam, kde jsme teď, a cítí to. Je to do značné míry společné dítě.“

Od nutnosti k vymoženostem

BEZKONTAKTNÍ VYZVEDÁVACÍ BOXY NA SKIPASY SE STÁVAJÍ BĚŽNÝM VYBAVENÍM STÁLE VÍCE STŘEDISEK

„Mám opravdu dobrý pocit z toho, kam směřujeme tuto nadcházející zimu,“ říká Dan Torsell, šéf coloradského střediska Ski Cooper. „Když se zpětně ohlédnu na uplynulou situaci kolem covidu a na mnoho nezamýšlených důsledků, mám pocit, že to byla požehnaná příležitost zastavit se, podívat se do zrcadla a zeptat se sami sebe – opravdu to funguje?

To, že něco děláme takto a takto třicet let, neznamená, že bychom neměli uvažovat o změně!“ V Cooperu vloni zavedli dočasnou vjezdní bránu nazvanou Port Authority Entry a v létě se rozhodli, že ta se ve středisku stane trvalým jediným možným vstupem do areálu. Tento vstup, jenž byl zřízen nejen jako způsob, jak mít pod kontrolou proudící dav lidí, ale rovněž poskytovat resortu informace v reálném čase o tom, kolik je v areálu právě lidí, bude podle Torsella vypadat trochu jako vstupní brána do proslulého Disneylandu, s jedinou vyhrazenou cestou dovnitř a jedinou ven. „Všichni jsou s touto změnou spokojeni, mimo jiné proto, že nám to umožňuje mít dost věcí pod kontrolou,“ říká střediskový šéf a dál prozrazuje: „Také nám to natrvalo odstraňuje jednu z nejvíce stresujících prací na horách, kontrolu skipasů. Být kontrolorem lístků je jednou z nejneoblíbenějších funkcí u nás.

Nyní ale skenujeme skipas každého návštěvníka jen jednou v příjezdové bráně a pak už je u lanovek vstup volný. A hosté si to opravdu užívají!“ Torsell vzpomíná, že o této změně uvažovali už o několik let dříve, ale zdráhali se k ní

přikročit, jelikož se obávali nevratné ztráty údajů o provozu na jednotlivých lanovkách získaných ze skenování skipasů u turniketů. „Nyní se nás to ale už netýká,“ říká o sběru těchto dat. „Dospěli jsme k názoru, že jsme se neprakticky příliš zaměřovali na data. Jenže nakonec jde hlavně o zábavu. Myslím, že nás to minulý rok naučil. Opravdu se od té doby snažíme o vážnou změnu paradigmatu směrem k zábavě.“ „Myslím tím jak pro hosty, tak i pro zaměstnance. Koneckonců, mnoho zaměstnanců láká práce v horských střediscích proto, aby se o svou lásku podělili. Udělat z práce zábavu, která se dá sdílet, znamená lepší zážitek pro všechny,“ vyznává se střediskový šéf.

Když na jaře 2020 pandemie zesílila, společnost Boyne Resorts – spravující devět severoamerických horských středisek – uviděla příslovečný varovný nápis na zdi; rychle se rozhodla investovat do softwaru pro online prodej a vybavila svá střediska radiofrekvenční technologií RFID. „Nakupovali jsme technologie takovým tempem jako nikdy předtím,“ popisuje provozní viceprezident společnosti Boyne Resorts Rick Kelley. „Cílem bylo přesunout naše zákazníky k nákupu produktů online ve všech našich oblastech – v půjčovnách, hlídání dětí, ve výuce, skipasech, dokonce i v gastroprovozovnách. Ve svých provozech kombinujeme software od Aspenware a technologie od Axessu. Do šesti našich středisek jsme vloni dokoupili brány Axess RFID a jejich kiosky Pick-up Box. Veškerá nákladná doplnění a integrace jsme koncipovali tak, aby všechna naše střediska disponovala systémem, jenž je připraven doslova na všechno; vymýšleli jsme si nejhorší možné scénáře a chtěli mít řešení pro všechny případy,“ vysvětluje Kelley. „Pro naše zákazníky to nakonec nebyla žádná zásadní změna, protože lidi jsou nyní zvyklí nakupovat a rezervovat online většinu své spotřeby. Vnímání lidí při nakupování

To, že něco děláme takto a takto třicet let, neznamená, že bychom neměli uvažovat o změně!

Návštěvníci sdílející zábavu z výukové lekce se svou rodinou, to je další změnou vyvolanou covidem, které se ve Ski Cooper hodlají držet.

Torsellovi se vždy zdálo, že rozdělování rodin nebo příbuzných skupin podle věku, nebo dokonce lyžařských schopností snižuje část radosti návštěvníků ze společného zážitku. „Přijedou jako skupina, všichni jsou nadšení, a my je pak roztrháme,“ kroutí hlavou.

Pandemie však donutila středisko nabízet rodinné a skupinové lekce v uzavřených skupinách bez ohledu na věk nebo dovednosti. „Někteří zaměstnanci školy se tomu bránili, ale celkově se to většině zamlouvalo,“ rekapi-

online se za poslední rok výrazně změnilo.

Stalo se pro ně normou a tento předstupeň nás skutečně připravil na to, abychom všechno mohli provést tak rychle a dobře,“ pochvaluje si.

Nové radiofrekvenční systémy umožnily střediskům skupiny Boyne Resorts řídit pandemickými restrikcemi omezené kapacity svých lanovek a jejich jednoduchá aplikace sloužila ke sledování pohybu hostů přicházejících a odcházejících z ubytovacích budov a gastroprovozoven, vše v reálném čase. Získaná data podle Kelleyho „pomohla personálu lépe řídit provoz a odhalila zlepšení, které bylo

125

snowBIZ | INSPIRACE ODJINUD

ONLINE NÁKUPY SKIPASŮ ZÁSADNĚ ZMENŠUJÍ RANNÍ CHAOS VE STŘEDISCÍCH

potřeba provést. A nemyslím si, že bychom chtěli od některých z těchto změn ustoupit i v budoucnu. Je ale jasné, že řízení vnitřní kapacity bude odviset od pandemické situace, kterou je těžké předjímat. Cítíme se však být připraveni.“ „Naši zaměstnanci jsou spokojeni s tím, že nové systémy zůstanou v platnosti i do budoucna. Přinášejí totiž vítanou změnu – méně stresu z přijíždějících návštěvníků. Já sám se vždycky rád podívám na hosta, který k nám přijíždí poprvé. Někteří přijedou už předem vystrašení, protože je pro ně všechno včetně lyží a sněhu nové, a pak vidí dlouhou frontu na skipasy, další v půjčovně, ve škole… vidím v tom všem pro nás velkou příležitost, aby nemuseli zažívat tyhle ‚ach jo‘ momenty, kdy se sami sebe ptají – Opravdu chci tak moc lyžovat?“ „Díky tomu, že stále více lidí nakupuje všechno předem online, naše střediska mohou lépe zvládnout typický ranní chaos.

Jeho rozložení zlepšuje zkušenost našich hostů i personálu na všech úrovních. Myslím si, že kdykoli můžeme snížit stres mezi zaměstnanci a návštěvníky, je to vítaná věc. Zavedenými změnami získáváme čas, který může náš personál trávit s hosty, pomáhat jim, vést je, povzbuzovat je. Tím je posouvat přímo ke kvalitnímu zážitku na kopci,“ míní Rick Kelley.

Jeho závěrečná rada ostatním střediskům? „Najděte si technologie, které vám budou vyhovovat – a to jak cenou, tak i praktickým využitím. Existuje mnoho nových systémů řešení; byla to celosvětová krize a na světě je spousta chytrých lidí, kteří tyto věci vytvářejí,“ uzavírá Kelley.

126

Technika rozpouští stres Na východu Kalifornie zuřil letos na podzim po řadu týdnů ničivý lesní požár Caldor, jeden z nejhorších v historii státu. Poničil nebo přímo ohrozil několik lyžařských středisek z jihozápadní strany jezera Lake Tahoe a spálil tisíce domů a nedozírné plochy lesů. Středisko Homewood na západním pobřeží jezera zůstalo živlem nedotčené; v něm uplynulou sezónu přešli na platformu elektronického obchodování Aspenware a vyzvedávací bezkontaktní boxy od dodavatele Axess. Změny chtějí zachovat i letos.

Generální ředitel Homewoodu Kevin Mitchell k tomu dodává: „Pick-up boxy od Axessu jsme sice instalovali proto, aby se zabránilo osobnímu kontaktu v době pandemie, ale od návštěvníků jsme neslyšeli mnoho stížností, protože si nejspíš zvykli očekávat takovéto věci v mnoha dalších oblastech života. Letecké společnosti takto nakonec fungují již léta a zákazníci si uvědomili, že absolvovat méně procesních kroků bývá ku prospěchu věci.“ „Současně jsme zavedli online systém pro objednávání jídel v našich gastroprovozech.

Zákazníci si naskenují QR kód na svém skipasu a ten je přenese na naši vstupní stránku, na níž klepnou na tlačítko pro stravování a vyberou si a zarezervují, co chtějí. Jídlo si pak vyzvednou, když je hotové. Celý proces silně odlehčuje našemu gastropersonálu, který se může více soustředit na přípravu jídel než na inkasování plateb. Podobně pozitivní efekt jsme zaznamenali v půjčovně. Vzhledem k tomu, že všechny informace o rezervacích zápůjček jsou aplikací shromažďovány online v reálném čase transakce, před rušným dnem mohou zaměstnanci

začít pracovat v noci nebo brzy ráno, aby pak v kontaktu s klienty fungovali ve svém komfortním tempu. Když pak zákazník půjčovny přijede, vše je nachystáno k vyzvednutí a zaměstnanci půjčovny se mohou soustředit na to, aby byl host dobře vybaven a poučen o tom, jak vyrazit na sjezdovku. Pro návštěvníky je to méně stresující a pozitivnější zážitek.“ „Obecně naši zaměstnanci změny přijali a líbí se jim, že zůstanou zachovány. Navíc manažeři zjišťují, že jsou všichni efektivnější.

Covid byl určitě náročný, ale hodně nás naučil,“ uzavírá ředitel Homewoodu Mitchell.

Podobný vděk vyjadřuje i manažerka Boyerová z NZSki: „Nově zavedené online předprodeje se setkaly s fantastickým přijetím a žádný odpor klientů se nekonal. Naše lyžařské školy přešly na to, co nazýváme aspenským modelem – kdy hosté tráví celý den se stejným instruktorem, což přináší mnohem vyšší kvalitu a hodnotu lyžařské výuky. Krom toho jsme začali pobízet ke sdílení aut, kdy auta se čtyřmi a více osobami parkují blíž ke sjezdovkám, ta méně obsazená pak dále. Ve všech našich areálech jsme vsadili na intenzívní předsezónní školení pro všechny zaměstnance, aby se seznámili s každou z mnoha změn, což jim umožnilo lépe pomáhat zákazníkům na svazích i dole pod kopcem.“ „Celá naše pozornost je zaměřena na návštěvníky,“ dodává Boyerová. „A vyplácí se to – hosté si mohou naplánovat věci předem, předem si online nakoupit a v areálech pak najdou personál, který je připravený jim asistovat. Lidé jsou pak klidnější, což činí spokojenějšími i naše pracovníky. Zaměstnanci jsou nadšeni, že jsme změny provedli.“

svět outdooru – nejČtenějŠí ČasoPis Pro milovníkY hor a outdooru uvádí

Autor fotografie Marek Ogień / Red Bull Content Pool

Mezinárodní filMový festival zimních cestovatelských a sPortovních filmů

Říjen – Prosinec 2021

WWW.snoWf ilmfest.cz

snowBIZ | lanovkové kuriozity

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

Historický vývoj sedaček s bublinami (1. část) Design sedaček s bublinami prošel během téměř 60 let značným vývojem. V tomto seriálu se podíváme jak na první bubliny archaické konstrukce, tak na současné moderní bubliny. Nevynecháme ani málo rozšířené bubliny se speciálním designem.

Bubliny 80. a 90. let

PROTOTYP DVOUMÍSTNÉ SEDAČKY S BUBLINOU FIRMY POMA

Archaické bubliny

P

rvní sedačkové lanovky s bublinami se objevily již na počátku 60. let minulého století. Prototyp elegantní dvoumístné sedačky skládající se z plexiskla a laminátu představila firma Poma v roce 1965. Vyrobeny však byly pouze dvě stovky těchto sedaček, brzy byl tento koncept opuštěn ve prospěch tehdy populárních čtyřmístných kabinek ve tvaru vajíčka. S těmito sedačkami jsme se mohli setkat na lanovkách ve francouzských střediscích Morillon, Argentière, Saint-Pierre-de-Chartreuse (lanovka Essarts) a Saint-Jean-d'Aulps (odpojitelná dvousedačka Grande Terche) a dále ve švýcarském Chasseralu a pákistánském Murree. Bublinami byla většinou vybavena jen část sedaček.

V roce 1972 představila první dvoumístnou sedačku s bublinou také firma Doppelmayr, jako první se tento typ sedaček rozjel na lanovce Schideck ve Sportgasteinu. Podobné lanovky pak následovaly v rakouských střediscích Sonnenkopf, Ifen (odpojitelná lanovka Hahnenköpfle), Silbertal a Dorfgastein (v případě lanovek ve Sportgasteinu a Dorfgasteinu byla bublinou vybavena jen část sedaček), v německém Saarburgu a ve francouzském Chamonix (trojmístná verze na lanovce Index). Poslední existující lanovkou s tímto typem sedačky je lanovka Kapellbahn v Silbertalu z roku 1981. U této první generace tvořily bublina a bezpečnostní zábrana s opěrkou na nohy jeden celek (tj. při zavřené zábraně byla zavřená i bublina), jízda na lanovce s otevřenou bublinou tedy nebyla možná.

128

Dalším, kdo se pustil do stavby lanovek s bublinami, byla švýcarská firma Von Roll-Habegger. Jako první se v roce 1984 rozjela lanovka Schönried-Horneggli, následována o 2 roky později lanovkou Hornberg (obě v Gstaadu) a v roce 1987 lanovkou Grischa ve Svatém Mořici. Ve všech třech případech šlo o odpojitelné trojsedačky.

V roce 1985 spustila firma Doppelmayr produkci moderních čtyřmístných sedaček s bublinami. Premiéru měly ještě v tomtéž roce na lanovce Vista Bahn Express v coloradském Vailu, o dva roky později pak následovaly lanovky Zinsbergbahn v rakouském Brixen im Thale (šlo o první čtyřsedačku s bublinou v Evropě) a dále v kanadském Whistleru (Wizard Express) a Mont-Sainte-Anne. Dolní část bubliny zakrývající nohy byla stále ještě z laminátu.

Taktéž v roce 1987 zahájila výrobu sedaček s bublinami také firma Leitner, první se vyskytovaly na neodpojitelné dvousedačce Elferlift ve Stubaitalu. Sériová čtyřmístná verze pak následovala o dva roky později na lanovce Jaufenbahn v italském Ratschingsu.

PRVNÍ SEDAČKA S BUBLINOU FIRMY DOPPELMAYR, ZDE NA LANOVCE KAPELLBAHN V SILBERTALU

TROJMÍSTNÁ SEDAČKA S BUBLINOU FIRMY VON ROLL-HABEGGER Z ROKU 1984

STANDARDNÍ BUBLINA FIRMY DOPPELMAYR, KTERÁ SE VYRÁBĚLA OD ROKU 1987

Postupem času představili svou vlastní konstrukci a design bublin také firmy Poma, Von Roll (model Helios), Felix Wopfner, Girak, Städeli, Garaventa, příliš velkého rozšíření se ale nedočkaly.

V 90. letech prošly bubliny firem Doppelmayr, Leitner a Garaventa dílčími modifikacemi bez výraznější změny designu.

Moderní generace bublin V roce 1998 představila firma Doppelmayr zcela nový model sedačky s bublinou označované jako model E98/B, který je vyráběn dodnes. Celá bublina je již vyrobena z plexiskla.

Taktéž firmy Leitner a Poma (mezitím patřící pod jednoho majitele) inovovaly a v roce 2006 představily nový model sedačky s bublinou označovaný jako Arcabulle. Tento typ je používán na lanovkách Leitner a Poma dodnes.

Zatím poslední inovací u firmy Doppelmayr jsou sedačky D-Line instalované na stejnojmenný model lanovek – tvar a provedení bubliny se ale od typu E98/B příliš neliší.

V posledních letech představily sedačky s bublinami také firmy BMF a Tatralift, o tom ale až v příštím díle.

Pokračování v příštím čísle.

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

STANDARDNÍ BUBLINA FIRMY LEITNER, KTERÁ SE VYRÁBĚLA OD ROKU 1987

SEDAČKA S BUBLINOU E98/B OD FIRMY DOPPELMAYR

SEDAČKA S BUBLINOU HELIOS OD FIRMY VON ROLL

SEDAČKA S BUBLINOU ARCABULLE, KTEROU DODNES POUŽÍVAJÍ FIRMY LEITNER A POMA

SEDAČKA S BUBLINOU FIRMY GARAVENTA

SEDAČKA S BUBLINOU D-LINE OD FIRMY DOPPELMAYR

129

HAPPY END

Poznejte

Poznejte turistickou oblast podle nápovědy a ilustračních fotek!

131-1: Jak se tato hora jmenuje?

131-2: Jaká je nadmořská výška této hory?

131-3: Jaká nadpřirozená bytost je symbolem této hory?

NÁPOVĚDA Uprostřed Švýcarska nad úchvatně členitým jezerem s poněkud krkolomným názvem u města Lucern se zdvihá majestátní hora, jež je magickým místem díky množství pověstí a legend, ale hlavně díky dechberoucím alpským výhledům.

Vrchol je celoročně zpřístupněn lanovkami – dvěma navazujícími kabin(k)ovými a v letní polovině roku ještě zubačkou s nejstrmějším sklonem na světě. Kromě toho, že lze na vrcholu strávit romantickou noc v hotelu, je hora eldorádem horských túr i jiných aktivit – nachází se tu velký lanový park nebo stezka v korunách stromů, v zimě se upravuje sáňkařská dráha nebo trasy pro sněžnice.

Odpovězte Vyhrajte 130

Odpovězte do soutěžního formuláře na www.snow.cz/souteze nejpozději do 10. listopadu 2021. Soutěžní otázky jsou zveřejněny pouze na této stránce, on-line formulář již obsahuje pouze políčka pro odpověď. Počet soutěžících je tak omezen na čtenáře časopisu SNOW! Vyhrajte dvě zpáteční jízdenky lanovkou na tuto horu!

KOMFORT PRO LYŽAŘE VYHŘÍVANÉ PONOŽKY

VYHŘÍVANÉ 3D VLOŽKY

+ LYŽAŘSKÉ PONOŽKY

ZIMNÍ 3D VLOŽKY

OHŘEVNÉ SÁČKY

BOOTFITTING

VYHŘÍVANÉ RUKAVICE

TVAROVATELNÉ BOTIČKY

VAKY NA LYŽÁKY

Více informací najdete na w w w. sidas. cz , w w w. s id a s.sk nebo u Vašeho obchodníka.

VYSOUŠENÍ OBUVI S UV ZÁŘENÍM

Více informací najdete na w w w.th e rm - i c .e u , w w w. t her m - ic. s k nebo u Vašeho obchodníka.