14
SPORT OSOBNOST
TEXT: PAVEL ŠEVČÍK A ADÉLA BOUDÍKOVÁ FOTO: ARCHIV AUTORA
RADOST ZROZENÁ Z BOLESTI aneb Manuál pro návrat do života
Josefodolská přehrada v Jizerských horách se Pavlovi Ševčíkovi stala osudovou
Osud občas píše příběhy, u kterých naskakuje husí kůže. Stačí malá chyba a hned se vám život obrátí vzhůru nohama. Někdo se vzdává, někdo bojuje a nakonec vítězí sám nad sebou, nad svým hendikepem a může užívat (?) dál. Bonusem je často pozitivnější náhled na dění kolem sebe a větší požitek z aktivního života, třeba zrovna z běžecké stopy. Posuďte sami… Řeč je o znovu narozeném Pavlovi Ševčíkovi.
6.
března 1997 stálo v místním tisku: Dnešního dne na vodním díle Josefův Důl utrpěl hrázný pracovní úraz. Pacient byl přijat s rozsáhlým polytraumatem a lékaři jablonecké nemocnice bojují o jeho život. Pavel pozoroval své tělo na operačním stole, ve výhledu mu vadila osvětlovací rampa. Při vědomí registroval spěšné úkony chirurgů, kteří řešili složitou operaci. Po měsíci byl pacient pomalu probouzen. Měl klid v duši a nechtělo se mu zpátky. Následovalo několik operací na specializovaných pracovištích ve vojenské nemocnici v Praze. Z původních 112 kg zhubl na 69. A další plány do budoucna? Vstát z postele, naučit se chodit, vrátit se za rodinou do hor Jizerských, na „svou“ přehradu. Začátkem července na přehradě zastavuje sanitka a za pomoci zdravotníků je předán obětavé rodině do domácího léčení.
Co se mnou bude dál?
Mám dvě možnosti. Buď být invalidním penzistou, nebo druhá, o něco složitější, bojovat a vrátit se do normálního života. Už nepotřebuji pampersky, ale čekají mě další vyšetření a další operace. V dubnu 1998 nastupuji zpět do služby na přehradu Josefův Důl. Mé první kroky vedou na přístupovou lávku k odběrnému objektu, kde se to stalo. Přehnu své tělo přes zábradlí v místech, kde je v prohnutém jeklu vytlačen důlek po mém ramenním kloubu. Zahledím se na hladinu nejkrásnějšího jezera Jizerských hor a cítím, jak do žil proudí krev, kterou jsem zde před rokem zanechal. Bylo to rychlé. Při manipulaci vyjela dvoutunová revizní lávka z kolejí a přirazila mi pravou ruku u ramene na ocelové zábradlí. Podle lékařské zprávy jí bylo pět litrů. Pravá horní končetina zůstává bez citu, naprosto nehybná, relativně banální důsledek tak těžkého úrazu. Při návratu do bílé stopy
