SMASH
1
SMASH
Vážení čtenáři, Dovolujeme si Vám představit již druhé číslo nově vzniklého školního časopisu. Doufáme, že se nám i tentokrát podařilo shromáždit články z natolik rozmanitých oblastí, že si každý najde alespoň pár řádku, jež mu budou tématem blízké. Opět se můžete těšit na postřehy ze školního dění , a to nejen sportovního. Také se budete moci nechat inspirovat našimi tipy na filmové novinky, zapřemýšlet nad Izraelsko-palestinským konfliktem či řeckou krizí a v neposlední řadě byste si neměli nechat ujít pohled na Jihoafrickou republiku očima Anety Nevrlé. Výběr je velký a celá redakce usiluje o to, aby byl obsah s každým dalším číslem zajímavější a pro čtenáře lákavější. Přejeme příjemný zážitek při čtení!
Pavla Baarová
šéfredaktorka
OBSAH Škola Školní testování aneb co budu dělat, až budu „velký“ 2 Studentské prezidentské volby 2013 3
Svět Dětské nevěsty Jihoafrická Republika
8 10
Politika Vítej, Palestino! 12 Dienstbier st. se nejspíš v hrobě
obrací Řecká krize
15 16
Sport 4.A4 bez jediné prohry prvním vítězem ŠBL 18
PC Fish Fillets a Fish Fillets 2
20
Kultura Filmy a divadlo - Anna Karenina - Hobit: Neočekávaná cesta
23
SMASH
Škola
2
ŠKOLNÍ TESTOVÁNÍ ANEB CO BUDU DĚLAT, AŽ BUDU „VELKÝ“ Na začátku prosince byli studenti 2. ročníků vyššího gymnázia potěšeni možností pro jednou vynechat dopolední studium a namísto výuky se 4 hodiny potili nad testy, jež měly odhalit jejich potenciál, a tím pádem nastínit cestu budoucího studia, pro které má onen všestranně zaměřený gymnazista největší předpoklady. Štosy testů, které vyslankyně z pedagogicko-psychologických poraden rozdaly téměř devadesáti studentům, ovšem překvapivě připomínaly v současné době velmi oblíbené IQ testy. Přestože se mohou i samotné IQ testy verze od verze lišit, v některých se můžeme setkat s velmi podobným rozčleněním, jako u těchto testů, jež mají určovat studijní předpoklady. Například sekce testující verbální schopnosti sice obsahuje více slov než části jiné, ale k odpovědi se člověk dopracovává čistě logickou úvahou. Samotná podobnost těchto dvou typů testů by mne nejspíš ani nepřekvapila, logické uvažování je bezpochyby důležitou složkou našich předpokladů pro úspěšné vykonávání budoucího povolání, nicméně mne zarazila specifičnost otázek ve znalostním testu. Ten se pravděpodobně pídil po oblastech, které student rozvíjí i mimo každodenní studium, každopádně pokud nějací šprti doufali, že v této části zúročí roky neúprosného memorování, zřejmě byli zklamáni. Když byly všechny podstatné části u konce, následoval velmi stručný osobnostní test a sladkou testovací tečku představoval „Baum-Test“, jehož strohé zadání znělo: „Nakresli jakýkoliv nejehličnatý strom.“ Nebozí studenti si zřejmě ani neuvědomili, co všechno na sebe touto nevinnou kresbičkou práskli. Stromy totiž budou podrobeny grafologickému rozboru (jako se tomu dělá například u písma), kde jednotlivé části symbolizují určité aspekty naší osobnosti, a strom samotný je jakýsi sebe obraz nás samotných. Například tvar a uspořádání větví symbolizuje vnitřní uspořádanost osobnosti (ostré větve znázorňují agresi), zatímco suky a poškozené větve symbolizují traumata. Prokazoval-li však váš strom nějaké lidské znaky, či měl-li dokonce začerněné nepovedené oblasti, nejspíš vám bude doporučena návštěva psychiatra z důvodu podezření na psychickou poruchu. Pravděpodobně by bylo vhodné předem odradit všechny studenty, jež test neohodnotí jako výjimečně nadané, od pokusů sáhnout si na život kvůli pocitům méněcennosti – pořád je tu naděje. Dovolila bych si opřít se o výrok Davida Golemana z jeho knihy Emoční inteligence: „IQ přispívá k faktorům určujícím úspěch v životě pouhými 20 procenty. Je veřejným tajemstvím psychologů, že podle IQ testů školního prospěchu či psychologických testů není možné spolehlivě předpovědět, jak úspěšný bude jedinec v reálném životě“.
SMASH Škola Ti, kteří nepatří mezi třídní premianty, možná ocení také tuto studii 81 premiantů středních škol z roku 1981. Všichni testovaní prokazovali výborné výsledky také v průběhu vysoké školy, nicméně kolem třicítky poklesli na průměrnou úroveň úspěšnosti. Po deseti letech od střední školy byl výjimečně úspěšný pouze každý čtvrtý z nich. Profesorka pedagogiky na Boston University, Karen Arnold, to komentovala takto: „Myslím, že podle studijních výsledků jsme dokázali vytipovat skupinu „poslušných lidí“, kteří jsou schopni velmi úspěšně plnit pevně stanovené požadavky systému. Lze o nich říct jen to, že mají výjimečnou schopnost dosahovat úspěchů měřitelných školními známkami. Jejich školní výsledky však nevypovídají nic o tom, jakým způsobem dokáží reagovat na životní změny.“
3
Pavla Baarová
STUDENTSKÉ PREZIDENTSKÉ VOLBY 2013 Měsíc před oficiální volbu prezidenta proběhla volba nanečisto. Bylo to už potřetí, kdy si studenti mohli vyzkoušet volby, a ukázat svůj názor (dříve proběhly volby do Sněmovny a do krajských zastupitelstev). Volby se zúčastnili studenti ze 441 středních škol ze všech regionů České republiky, celkově bylo odevzdáno 61 499 platných hlasů. Tato akce se úspěšně konala i na naší škole. Volit mohli studenti starší patnácti let v úterý 12. prosince během Počet registrovaných voličů 353 vyučování ve třídě 6.A. Celkem je na škole takových voličů 353, ale volební účast Počet vydaných hlasovacích lístků 184 byla jen 52 % a po odečtení neplatných Počet platných odevzdaných lístků 168 hlasovacích lístků bylo odevzdáno 168 Volební účast 52,12% hlasů. Na hlasovacích lístcích bylo osm kandidátů, kteří byli 23. listopadu uznáni ministerstvem vnitra: senátor Jiří Dienstbier (ČSSD); ekonom, statistik a bývalý premiér Jan Fischer; herečka Táňa Fischerová, která se v minulosti pokoušela proniknout do Senátu a Poslanecké sněmovny, avšak neúspěšně; profesor, právník a umělec Vladimír Franz; doktorka, bývalá ministryně a také bývalá senátorka Zuzana Roithová (KDU-ČSL), která je už druhé funkční období v Evropském parlamentu; bývalý
4
Škola
SMASH
senátor, současný ministr zahraničí Karel Gymnázium Havířov-Podlesí Schwarzenberg (TOP 09); bývalý předseda Kandidát Počet hlasů % a současný místopředseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS); bývalý premiér a bývalý Franz Vladimír 61 36,3 předseda strany ČSSD Miloš Zeman, který Fischer Jan 35 20,8 už v roce 2002 kandidoval na prezidenta, 27 16,1 ale v nepřímé volbě ho nepodpořila ani Schwarzenberg Karel vlastní strana, takže nevyhrál. Z organizačZeman Miloš 25 14,9 ních důvodů byla volba jen jednokolová, Fischerová Táňa 11 6,6 na rozdíl od oficiální volby, která proběhDienstbier Jiří 4 2,4 ne tento měsíc, pokud nebude odložena. Sobotka Přemysl 3 1,8 Studentský vítěz Vladimír Franz zísRoithová Zuzana 2 1,2 kal více než 41 % hlasů, druhý byl Jan Fischer s 19 % a na třetím respektive čtvrtém místě skončili Karel Schwarzenberg s 15 % a Miloš Zeman s 9 %. Přesně 5 % získala vítězka dámského souboje Táňa Fischerová těsně před Zuzanou Roithovou, která měla už jen 4 %. Na konci se umístili Přemysl Sobotka a Jiří Dienstbier, kteří měli shodně 3 % (první jmenovaný měl pouze o dva hlasy více), to jsou kandidáti za největší české strany ODS a ČSSD. V celé republice volili všichni studenti stejně, až na dva kraje, kde byl druhý Karel Schwarzenberg před Janem Fischerem, další rozdíl byl ten, že na gymnáziích skončil převážně třetí Karel Schwarzenberg a na ostatních školách byl až za Milošem Zemanem na čtvrtém místě. Studenti opět ukázali, že nejsou spokojeni se současným stavem politiky, a jako v krajských volbách i teď vyhrál kandidát, který se neobjevuje v současné vrcholové politice, takže není podle svých příznivců politicky ušpiněn a líbí se jim jeho neformálnost a také způsob vystupování. Studenti v Čr
Text: Lukáš Kolek
Oficiální volby
Kandidát
Počet hlasů
%
Počet hlasů
%
Franz Vladimír
25010
40,7
351 916
6,8
Fischer Jan
11938
19,4
841 437
16,3
Schwarzenberg Karel
8990
14,6
1 204 195
23,4
Zeman Miloš
5781
9,4
1 245 848
24,2
Fischerová Táňa
3089
5,0
166 211
3,2
Roithová Zuzana
2707
4,4
255 045
4,9
Sobotka Přemysl
1993
3,2
126 846
2,4
Dienstbier Jiří
1991
3,2
829 297
16,1
Foto: SMASH
5
Studium v zahraničí
SMASH
ROZHOVOR – ROK NA STŘEDNÍ ŠKOLE V USA V tomto čísle Vám rubrika „studium v zahraničí“ přináší rozhovor se studentkou pražského gymnázia, Annou Řehákovou, která absolvovala roční pobyt na státní střední škole v USA. Zkušenosti studentů nemusí být vždy tak jednoznačně pozitivní, jak se dočteme na webových stránkách agentur, a proto se vždy hodí vyslechnout si názory a zkušenosti více absolventů. Co tě vedlo k rozhodnutí odjet na roční studijní pobyt na americkou střední školu? Důvodů bylo více, každopádně jedním z hlavních bylo naučit se anglicky. Po roce na střední škole v USA si angličtinu zautomatizuješ na takovou úroveň, že už se ji pak nikdy nemusíš učit. To se do života hodí. To byl hlavní důvod. Dalším důvodem bylo, že jsem jednoduše chtěla na rok odjet pryč z České republiky, zkusit si něco nového a jiného, než s čím jsem měla zkušenosti doposud. Také si vyčistit hlavu, ujasnit si své priority a zkusit být rok zodpovědná sama za sebe.
Jak bys zhodnotila přihlašovací proces? Do jaké míry sis mohla vybrat, jak a kde svůj pobyt strávíš? Já jsem si vybrala agenturu Alfa Agency, kde je tedy výběr země omezený dost. Z anglicky mluvících zemí máš na výběr mezi USA, Kanadou, Austrálií, Velkou Británií a Novým Zélandem. Hodně se to cenově liší. Já si vybrala USA, každopádně co se týče států, to už se řídí podle toho, kde bydlí rodina, která si tě podle tvého profilu vybere. Je možnost připlatit si, takže se hostitelská rodina bude vybírat z třeba sedmi států, které jsou rozděleny do skupin. Ale moc se to nedělá, prakticky to ničemu moc nepomůže a člověk pak akorát zbytečně platí víc. Jinak celkově je přihlašovací proces zdlouhavý. Já jsem to začala řešit už rok předtím, než jsem odletěla. Musí se splnit testy z angličtiny, člověk projde pohovorem, jestli na to vůbec psychicky má a jestli to opravdu chce. Ptají se i tvých rodičů, jaký na to mají názor. Pak se vyplňují všemožné papíry (speciálně, když člověk jede do USA, Američani chtějí potvrzení na všechno), nosí se potvrzení od lékaře a od školy a od profesorů. Je toho hodně.
Co pro tebe bylo na začátku pobytu nejtěžší? Pro mě to byla rozhodně jazyková bariéra. Trvalo mi, než jsem začala pořádně rozumět
SMASH
Studium v zahraničí
6
a než jsem se rozmluvila. Ale Američani jsou hodní, navíc jsou na výměnné studenty zvyklí, takže ve škole ti všichni se vším pomůžou a snaží se ti vyjít vstříc. Tvoje práce je si to tam hlavně užít. Pak také teplotní šok. Jela jsem na Floridu, kde bylo neuvěřitelné vedro. Navíc nikde se s klimatizací nešetřilo, takže pro moji imunitu to byl velký zápřah. Poté po třech měsících samozřejmě přichází na řadu stesk, člověk si plně uvědomí, že opravdu zůstává celý rok a musí se s tím vypořádat. Dva z mých kamarádů - exchange studentů dokonce odletěli domů, že to nezvládli, to také není ojedinělé.
Co tě na USA zklamalo a co naopak příjemně překvapilo? Zklamalo mě dost věcí. Já osobně jsem měla problém se svou první hostitelskou rodinou, a co si budeme povídat, také v té druhé to pak občas dost skřípalo. Ale to mě spíše zklamali lidé, ne USA. Co se samotné USA a Američanů týče, potvrdila jsem si hodně předsudků, které jsem měla. Ačkoliv to vypadá, že je to země evropského typu, opravdu tomu tak není. Kulturní šok jsem zažívala docela slušný. Co se týče třeba víry v Boha, jelikož v místě, kde jsem bydlela já (St.Cloud u Orlanda), věřil snad úplně každý. Třeba všeobecný přehled lidí, který nebyl úplně valný (byl zázrak, když někdo věděl, kde je Česká republika), nebo třeba i způsob chování, komunikace a podobně. Dalo by se říct, že se to až tak neliší od toho, co vídáme v amerických filmech. Co mě naopak překvapilo příjemně, byla vstřícnost lidí. Nestalo se mi, že by mi někdo nepomohl, když jsem požádala o pomoc. Všechno se dalo nějakým způsobem vyřešit, vždy se mi snažili pomoct. Ať už ve škole, nebo v rámci agentury.
Jaký máš názor na americký školní systém? Preferuješ spíše ten český nebo americký? Bylo pro tebe studium náročné? Na začátku to určitě těžké bylo. Čirou náhodou jsem se ocitla v AP U.S. History, což je předmět zaměřený na přípravu na vysokou školu, tím pádem něco jako gymplácký level u nás, akorát v angličtině. Tam jsem si připadala jak v hodinách čínštiny. Nakonec jsem se nechala přehodit do jednoduššího levelu, jelikož jsem nedělala nic jiného, než ležela v knihách historie. Pak když jsem se rozmluvila a začala pořádně rozumět, škola pro mě nebyla problém. Byla jsem v rámci svých předmětů nadprůměrný student. Ale
7
Studium v zahraničí
SMASH
to také proto, že to bylo fakt jednoduché. Známky se skládaly většinou z přípravy na hodinu, tím pádem z poloviny to byly domácí úkoly, projekty a podobně. Pak testy, před kterými vždy byla hodina, kdy se vše zopakovalo a přesně to, co se tuto hodinu probralo, pak bylo v testu. Člověk na to musel doopravdy hodně kašlat, aby měl špatné známky. Tím pádem, dle mého názoru, je český školní systém rozhodně těžší. Jednak toho máme mnohem víc a jednak vše bereme více do hloubky.
Jak jsi trávila volný čas po škole? V první hostitelské rodině, ze které jsem se po třech měsících odstěhovala, to bylo většinou dost stereotypní. Přijela jsem ze školy domů, najedla se a šla udělat svou práci. Takže jsem musela ven na zahradu, kde jsem krmila kozy a krávy a mini poníky, popřípadě nějaké doplňkové práce jako čištění žlabů a lavorů a tak (moje host family měla totiž kozí farmu, asi tak sto koz). To vše jsem dělala společně se svou host sestrou, Korejkou, také výměnnou studentkou. Předtím v životě neviděla kozu, takže většina práce spadala na mě. Pak jsem si šla udělat domácí úkoly a pak jsme se buď koukali na televizi, nebo občas mě vytáhla starší dcera mojí host mamky ven do obchodu nebo do restaurace. Jinak nikam sama jsem moc chodit nesměla. Jednak pěšky se člověk nikam nedostal a auto jsem řídit nemohla. Pak v druhé rodině to bylo úplně jinak. Moje nová host máma byla povětšinou až do večera v práci, takže jsem si prakticky mohla dělat, co jsem chtěla. Já jsem teda většinou chodila do nedaleké stáje se svou novou host sestrou, kamarádkou, díky které jsem se přestěhovala k její mamce. Ve stáji jsem se spřátelila s majitelem, takže jsme mu pomáhaly ve stáji, staraly jsme se o koně a za odměnu jsme jezdily. Našla jsem si tam spoustu přátel a opravdu mě vzali mezi sebe. Ve stáji jsem měla vždy svoje útočiště. Pak jsme občas někam jeli s kamarády mojí host sestry, že nás někam vzali autem, jinak jsme bez auta byly dost odříznuté.
Co bys poradila potencionálním zájemcům o studijní pobyt v USA? Dobře si rozmyslet, zda to je opravdu to, co chcete udělat, a zda na to máte. Znám hodně lidí, kteří to psychicky nezvládli a prakticky vyhodili těch x tisíc za výměnný pobyt za měsíční dovolenou v zahraničí. Pak také vybrat si správnou agenturu, která svými službami vyhovuje právě Vám. A hlavně nebát se, přežilo to už hodně studentů a rozhodně mají zážitek na celý život. I kdyby to měla být špatná zkušenost, zkušenost to je, a je to cenná zkušenost. A pokud tu možnost máte, chtěli byste jet, ale máte určité pochybnosti, překonejte strach a určitě do toho jděte. Je to nezapomenutelný zážitek. Navíc za rok se cizí jazyk naučí na slušnou úroveň každý, což je neuvěřitelné plus do života. Text: Pavla Baarová Foto: .sheknows.com
SMASH
Svět
8
DĚTSKÉ NEVĚSTY Dívky ve věku od 10 do 17 let, ale i pětileté holčičky se dnes a denně stávají předmětem ilegálních dětských svateb v rozvojových zemích, především v Indii, Jemenu, Etiopii, Afghánistánu, Turecku a dalších. Takový osud čeká až třetinu všech tamějších dívek, ročně je jejich počet odhadován na 10–12 miliónů. Tyto svatby jsou domlouvány jejich rodinou a často se jedná především o obchodní transakce. Některé rodiny svatbu pokládají za ochranu před znásilněním, které je v kultuře těchto zemí nepřijatelné. Svatba není vnímána jako spojení dvou jedinců, nýbrž jako spojení dvou rodin, a mladí do ní nesmí zasahovat.
V Indii jsou sňatky dětí nezákonné, a proto se obřady často konají v noci nebo nad ránem. Jsou drženy v tajnosti, což respektuje celá vesnice. Dívky jsou omyty mýdlovou vodou, poprvé v životě nalíčeny a oblečeny do svatebních šatů. Velká část z nich se ze svatby raduje a dokonce se těší, bohužel neví, co je čeká. Ženich pak přijíždí v bujaré náladě a opilý, jelikož si většinou nemůže dovolit slona či koně, na kterém by měl podle tradice přijet, jede autem. Během obřadu na sebe nevěsta se ženichem ani nepohlédnou. Po svatbě dívka odchází do vesnice svého muže nebo v případě příliš mladých nevěst zůstává ve své rodině. V takové situaci se po určité době koná ještě jeden obřad zvaný gauna = fyzické předání nevěsty, do této chvíle je pak dívka označována jako paraja dhan neboli cizí majetek. Manželství dále pokračuje znásilňováním a těhotenstvím mladých nevzdělaných „žen-dětí“, které nemají ani po-
9
Svět
SMASH nětí o tom, co se s nimi děje, protože tato témata jsou v rodinách tabu a neprobírají je s nimi ani vzdělané matky. Hrozí i velká zdravotní rizika. Mnoho takto traumatizovaných žen se v budoucnu pokouší o sebevraždy, například podpálením, většina z nich si neuvědomuje následky popálenin ani života s nimi.
Nesmíme opomenout ani věk ženichů, v Indii bývají o 4 až 5 let starší, avšak v jiných zemích může být ženichem i mladý muž nebo vdovec ve středním věku. Klidně se pak může stát, že je ženich o 40 let starší než jeho nevěsta. Každá zmínka o podobné situaci mladých dívek vyvolává ve světě mediální poprask. Jeden z nejsledovanějších případů byl příběh desetileté Nudžúd Alí z Jemenu, které se v roce 2008 podařilo dostat před městský soud a nechat se rozvést. Kniha na motivy jejího příběhu I am Nujood, Age 10 and Divorced (česky Dětská nevěsta: Vzepřela jsem se krutým tradicím) byla přeložena do třiceti jazyků. Ačkoli je civilizovaný svět o této situaci informován, zabránit jí není snadné, a to i přes množství organizací, které se těmito problémy zabývají.
Text: Bára Kredbová
Foto: idnes.cz, worldpressphoto.org, aktualne.centrum.cz
Svět
SMASH
10
JAR
Není to jen název slavné české skupiny, ale také země na jihu Afriky Je prosinec a vy znavení dlouhou cestou letadlem vystoupíte a očekáváte chladný vítr a místo toho se dočkáte jenom abnormálního vedra – přesně takové pocity mě pohltily při prvním pohledu na Jihoafrickou republiku. Obyvatelstvo Složení obyvatelstva je velmi pestré. JAR má 11 oficiálních jazyků (angličtinu, afrikánštinu a zbytek jsou kmenové jazyky). Děti se od mala učí hned tři jazyky a většina chodí na privátní školy. V roce 1961 se stala JAR nezávislou. Do té doby se tam dělilo obyvatelstvo na skupiny podle barvy pleti – bílí, míšenci a černí. Jednotlivci chodili před komisi, která podle přísných kritérií hodnotila, do jaké skupiny patří. Vznikala ghetta, kde mohli bydlet pouze příslušníci daných skupin. Sanitka pro bílé nemohla pomoci zraněnému černochovi nebo skupiny nemohly používat stejné přechody. Teď sice pořád existují ghetta, ale už to není taková rasistická země. Všichni jsou moc přátelští.
Kapské město Významné město Jihoafrické republiky. Fotbalový stadion byl před mistrovstvím zbourán a o pár metrů posunut, aby na něj byl lepší výhled při příjezdu lodí k městu. Nad městem se rozprostírá Stolová hora. Je celá plochá a rostou na ni endemické druhy rostlin. Taky je zobrazena na vlajce města.
11
Svět
SMASH
Fauna a flóra Mys dobré naděje je nejjihozápadnější místo celého kontinentu. Žijí tam endemické druhy zvířat a rostlin. Stýkají se tam dva proudy: proud Střelkového mysu (Indický oceán) a Benguelský proud (Atlantský oceán). Počasí je hodně deštivé, a proto je vše porostlé zelení, což způsobuje výjimečnost této země. Národní parky (safari) zde byly založeny člověkem – oplotil kus krajiny a dal do ní zvířata, ne jako třeba v Keňi, kde pouze oplotí území, na kterém zvířata žijí přirozeně. Addo National Park byl založen kvůli ochraně slonů (pouze 11 kusů v oblasti). Jezdí se tam vlastním autem a jsou zaznamenána i úmrtí, kdy lidé z auta vystoupili a byli sežráni například lvy, ale pokud dodržujete pravidla parku, je to naprosto bezpečné. Můžeme zde vidět tzv. Big 7 – slon, nosorožec, buvol, levhart, lev (což je klasická Big 5) + žralok bílý a velryba. Kariega byla založena bohatou rodinou, která chtěla vrátit zvířata na původní území, ze kterého byla vyhnána. Jezdíte tam v otevřených džípech s průvodcem. Průvodci jsou ve spojení pomocí vysílaček, takže když objeví něco zajímavého, máte jistotu, že to taky uvidíte. Nejzajímavější byly Vánoce a Nový rok bez sněhu a černoši v santovských čepičkách mě vždycky rozesmáli. Celou dobu jsem si připadala jako na jiné planetě, hezčí zemi jsem nikdy neviděla. Text a fotografie: Aneta Nevrlá
SMASH
Politika
12
VÍTEJ, PALESTINO!
Hlasovalo pro pro vznik Palestiny- 138
Zdrželo se - 41 Proti - 9
Valné shromáždění OSN ve čtvrtek 19. listopadu rozhodovalo o žádosti současného prezidenta palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse, jenž usiloval o „vydaní rodného listu Palestině“, jak tomu bylo v roce 1947 v případě Izraele. Ve svém projevu se jednoznačně vymezil proti nedávné izraelské letecké operaci v pásmu Gazy, údajnému izraelskému rasismu a kolonialismu. Jeho výstup vyvolal negativní odezvu jak ze strany Izraele, tak palestinského hnutí Hamás. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu se proti projevu ostře ohradil: „Svět viděl urážlivý projev plný nenávisti a lživé propagandy proti izraelským obranným silám a občanům. Toto nejsou slova muže usilujícího o mír.“ Navzdory oficiální podpoře vyslovilo kritiku také hnutí Hamás, jelikož neuznává již samotnou existenci Izraele. „Jisté body Abbásova projevu jsou kontroverzní a Hamás má právo zachovat si odlišný postoj. Neuznáváme Izrael ani rozdělení Palestiny a Izrael nemá na Palestinu žádné právo. Členství v OSN je přirozené právo i bez toho, aby se Palestina musela vzdát sebemenší části svého území,“ nechal se slyšet mluvčí Hamásu Salah al-Bardaweel.
13
Politika
SMASH
Pro uznání Palestiny jako pozorovatelského státu se nakonec vyslovilo celkem 138 zemí, včetně zástupců EU jako Španělsko, Francie, Itálie atd., kromě Anglie a Německa, jež se zdržely hlasování. Jedinou evropskou zemí hlasující proti byla Česká republika. USA společně s Kanadou jsou jediné větší země, jež vyslovily nesouhlas, a tím pádem Palestina získala stejný status jako například Vatikán. Palestinský politik Saeb Erekat prohlásil, že život Palestinců nebude stejný. Ale v co Palestinci vlastně mohou doufat? Jakožto pozorovatelský stát se budou moci účastnit zasedání Valného shromáždění a teoreticky by mohli vstoupit do organizací jako OSN či Mezinárodní trestní soud (ICC). Přestože vstup do ICC není automatický a byl by projednáván samostatně, jakožto člen by Palestina mohla vznést přímé obvinění Izraele kupříkladu z okupace Západního břehu. Palestinci také mohou očekávat větší mezinárodní podporu při mírovém vyjednávání s Izraelem. Pomineme-li na chvíli skutečnost, že Hamás neuznává existenci Izraele samotného a odmítá jakékoliv nároky Židů na danou oblast, můžeme se nad návrhem prezidenta Abbáse zamyslet. Jeho vize o rozdělení území na dva samostatné státy je téměř totožná s územním rozdělením z roku 1967. Tomuto návrhu vyslovil podporu také prezident Obama v květnu 2011. Přestože se pravděpodobně jedná o jeden z nejpřijatelnějších návrhů, už jen technické provedení by se potýkalo s nemalými překážkami. Podle tohoto návrhu by Palestincům připadlo Západní pobřeží Jordánu společně s Gazou a východním Jeruzalémem. Nicméně tzv. green line, oddělující potencionální palestinské území, nekoresponduje s linií monstrózních betonových barikád a elektrických plotů, jež Izrael staví od roku 2002. Toto ohrazení mnohdy zasahuje o několik kilometrů dále, než by měla vést nová hranice. V současnosti má také Izrael autoritu nad 60 % Západního břehu a je nepravděpodobné, že by svolil k absolutnímu stažení vojenských sil, jelikož tyto pozice jsou nezbytné pro obranyschopnost vůči útokům z východu. Na západ od „green line“ by také vznikl pruh úzkého území, které by ve svém nejužším
SMASH
Politika
14
bodě mělo na šířku pouze 14 km, což je prakticky nemožné v případě vojenského konfliktu ubránit. Chůzi po tenkém ledě by také představovalo rozdělení Jeruzaléma, který je pomyslnou čarou proťat přímo v centru, a Staré Město s náboženskými památkami židů, muslimů i křesťanů by zcela spadalo pod arabskou část. Navíc toto není první návrh usilující o mírové rozdělení území. V minulosti se o problematiku podrobně zajímal například americký prezident Bill Clinton, jenž sám navrhl již zmíněnou „green line“, která opisovala hranice z roku 1967. Palestinci by dostali 97 % Západního břehu, Gazu a východní Jeruzalém – prezident Clinton po vdůkladném studiu Koránu navrhl, že „co je ve městě arabské, by mělo náležet Palestincům, a naopak to židovské Izraeli“. Tím pádem by Palestinci dostali „Svatý okrsek“ a přilehlé arabské čtvrti, kde by si mohli zřídit své hlavní město. V roce 2000 Clinton svolal mírové setkání tehdejšího izraelského premiéra Ehuda Baraka a Jásira Arafata, vůdce Organizace pro osvobození Palestiny. Premiér Barak s Clintonovým návrhem souhlasil, nicméně Arafat kategoricky odmítl vyjednávat, přestože návrh podpořil také Egypt, Jordánsko, Maroko a Saudská Arábie. Jak popisuje bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albright, Arafat vysvětlil svůj postoj tak, že „nemá právo přistoupit na kompromis v otázkách svatých pro muslimy po celém světě a Izrael ve skutečnosti nemá na Jeruzalém žádný nárok, jelikož ani jeden z jeho prvních chrámů tam nebyl postaven“. Za svůj neoblomný postoj při vyjednávání byl při návratu na Západní břeh vítán ovacemi stoupenců oslovujících ho jako „palestinského paladina“. Izrael bezesporu také mnohokrát pochybil, a to například při spuštění obrovské výstavby izraelských osad na Západním břehu v 70. letech, jež ignorovala potřeby milionů Palestinců, izraelští vůdcové však postupem času pochopili, že zvolili špatnou cestu, a počet osad značně seškrtali. Rozhodnutí o uznání Palestiny OSN však zasadilo příliš tvrdou ránu. „Ztratili jsme Evropu“, prohlásil zástupce izraelského ministerstva zahraničí, které postup Palestiny komentovalo jako překročení přípustné meze, na které je třeba tvrdě odpovědět. Izraelská vláda zahájila výstavbu tisíců bytových jednotek na území východního Jeruzaléma, což by v budoucnu prakticky znemožnilo vytvoření samostatného a životaschopného palestinského státu. Nicméně je nutno připustit, že při mírových jednáních Izraelci vždy zaujímali značně flexibilnější postoj než Palestinci, kteří za celá léta konfliktu neakceptovali ani jedinou dohodu, jež by připouštěla existenci Izraele. Při větších konfliktech většinou Izrael působí jako ten špatný, který z ničeho nic začne okupovat bezbranné Palestince. Faktem ovšem je, že palestinské útoky na Izrael se staly jakousi rutinou, která již nevzbuzuje velký zájem či překvapení. Z Gazy bylo předloni vystřeleno na 680 raket a minulý rok již počet přesáhl 9 stovek. Jenže když je Izrael nucen v zájmu obrany zareagovat, utrpení Palestinců se najednou stane mnohem hlasitější a protiútok Izraele, většinou koncentrovaný do několika dní, vypadá jako neúměrné násilí vůči slabšímu protivníkovi. Jak trefně komentoval v MF Milan Vodička: „Za této situace Izraeli nezbývá než odhánět vlky, které má vedle sebe. Jistě, nevypadá to hezky, ale je to pořád lepší než se nechat po kusech sežrat.“ Text: Pavla Baarová Foto: worldliteraturetoday.com, avaaz.org
15
Politika
SMASH
DIENSTBIER ST. SE NEJSPÍŠ V HROBĚ OBRACÍ Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Někdy však ano. Je dějinným paradoxem, že Jiří Dienstbier ml. šel žádat o podporu pro svou prezidentskou kandidaturu KSČM, jejíž přímá předchůdkyně jeho otce nejeden rok věznila. Je pravda, že sám Jiří Dienstbier st. byl od roku 1958 členem Komunistické strany Československa (KSČ). Byl však tzv. „reformním komunistou“ – odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a aktivně se zasazoval o vysílání tehdy ilegálního Československého rozhlasu. Za to byl odměněn vyloučením ze strany. Dienstbier st. se snažil očistit své členství ve straně v těžkých padesátých letech nejen aktivním a upřímným přístupem k reformnímu Dubčekovu socialismu s lidskou tváří, ale později se stal signatářem, ba i mluvčím, Charty 77. Mimo jiné byl spoluzakladatelem VONSu, onoho havlovského Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Otec a syn
Abych nezapomněl na ono gró. Za své protistranické a protistátní aktivity byl Jiří Dienstbier st. v letech 1979–1982 režimem vězněn. Byl vězněn za aktivity proti straně, u jejíž nástupkyně dnes jeho syn žádá o podporu. Nadpis tohoto článku se mi samotnému moc nelíbí, osoby Jiřího Dienstbiera st. si vážím a oceňuji jeho práci pro svobodu v letech útlaku i jeho porevoluční politické a společenské angažmá. Nadpis však plně vyjadřuje můj názor na prezidentskou kandidaturu Jiřího Dienstbiera ml. Sám tvrdí, že jeho kandidatura není závislá na dobrém jménu jeho otce, věřme však, že bez ní by to měl o dost těžší. Pokud by se opravdu Jiří Dienstbier ml. stal českým prezidentem, měl by si při jmenování vlády, ve které by měli zastoupení komunisté, uvědomit, že před ním stojí následníci těch, kteří jeho otce drželi za temnými zdmi a mřížemi. Text: Dominik Macek Foto: nova.cz, aktualne.cz
SMASH
Politika
16
ŘECKÁ KRIZE O Řecku koluje mnoho polopravd, omylů a mýtů. Bohužel mnozí se podle nich řídí (nebo na nich staví volební program), a tím ohrožují naši (a možná i svou) budoucnost. V poslední době jsem v souvislosti s Řeckem v médiích zaznamenal informace o vzrůstajícím odporu vůči politice škrtů, kterou se řečtí zákonodárci rozhodli řešit finanční problémy země. V návaznosti na tyto zprávy jsem postřehl i několik reakcí, které hovořily většinou o rozmazlených Řecích a přebujelém sociálním státě. Ovšem troufám si tvrdit, že pravda bude ležet někde úplně jinde. Takzvanou řeckou lež začaly šířit převážně pravicové strany s notnou dávkou podpory ze strany médií. U nás významným způsobem ovlivnila výsledky posledních parlamentních voleb. Detailnější rozbor nejčastějších lží a mýtů, které kolují o Helénské republice (oficiální název), poskytnul Jiří Silný ve svém článku pro internetový deník Referendum. Jednou z prvních mystifikací je bezpochyby povídačka o příliš vysokém dluhu. Když pominu fakt, že státní dluh Řecka narostl nejvíce v období krize (mezi léty 2007 a 2010 ze 115 % na 143 % HDP), tak třeba takové Japonsko má dluh dokonce 200 % HDP. O tom, kdo je schopný splácet, nicméně nerozhoduje výše dluhu, ale ratingové agentury a tržní spekulanti (ti položili na lopatky i Irsko, které mělo před vypuknutím krize dokonce přebytky). Pro situaci v zemi je nejdůležitější, za kolik si půjčuje. V roce 2011 platili Řekové za obdobný typ půjček úrok ve výši 25 %, Italové 3 % a Japonci 0,2 %. Další pohádkou, která v naších luzích a hájích téměř zlidověla, je ta o líných a málo pracujících Řecích. Ovšem před krizí byl průměr odpracovaných hodin na jednoho Řeka 44,3 hodin týdně, což je vysoko nad evropským standardem. Množství práce navíc závisí na možnostech pracovního trhu. Během krize tamější nezaměstnanost prudce stoupla (na konci minulého roku to bylo 21 %, u mladých 50 %). Málo pracující Řek tak není příčinou krize, ale jejím následkem. Dalším takovým případem, kdy se příčina zaměňuje s následkem, je historka o přebujelém řeckém státě. Řecké vládní výdaje před krizí klesly ze 47 % v roce 2000 na 43 % v roce 2006, což se dařilo díky ekonomickému růstu. Krize to změnila – už v roce 2008 výdaje kvůli zvýšeným sociálním výdajům vyskočily na 48 % HDP. Tato argumentace navíc naráží i na zkušenosti ze skandinávských zemí, které každoročně
17
Politika
SMASH
vydají na sociálno nejvíc peněz, jsou však na tom ekonomicky velmi dobře. To jsou ve zkratce nejčastější mýty, které se o Helénské republice vyprávějí. Kde tedy hledat kořeny řecké krize, když ne v (médiích často vydatně podporovaných) předsudcích a stereotypech? Možná v tom, že mezi léty 2002 až 2006 bylo Řecko jedním z největších dovozců zbraní na světě (převážně z německých a francouzských zbrojovek). Nebo taky v tom, že Řecko figuruje na předních příčkách žebříčků krácení daně. O líných Řecích a (opravdu) neskutečných důchodech se toho napsalo hodně, méně však o oligarších danících kdesi v daňových rájích. A to se těmto lidem podařilo ze země vyvést (čti ukrást) 15 % HDP ročně (to mluvím jen o osobách samostatně výdělečně činných). Aleš Chmelař se domnívá, že: „Kdyby Řecko dokázalo vybrat všechny své daně, už dávno by hospodařilo s primárním přebytkem a už léta by svůj dluh snižovalo. Ze země, která je obecně považována za nesolventní, by byl normální stát s kapacitou své závazky bez problémů a bez nadměrných škrtů platit.“ Nemalou měrou se na krizi mohly podílet i nezvládnuté olympijské hry v roce 2004. A když k tomu všemu připočteme účinkování bankovního giganta - společnosti Goldman Sachs, která svým spekulativním chováním (konkrétně tzv. cross-currency swapy, pro vysvětlení doporučuji článek na velkaepocha.sk Hazard s řeckými financemi, jak Řecko díky Goldman Sachs ke swapům přišlo, či stačí jednoduše využít Google) pomohla
Řekům utajovat skutečný stav jejich ekonomiky, je otázka hledání příčin krize o něco jasnější. To, jak se krize projevuje na řeckém obyvatelstvu, ukázaly poslední volby. Konkrétně vzestup ultrapravicové strany Zlatý úsvit. Po shlédnutí tiskové konference předsedy této strany (k shlédnutí na youtube.com po zadání „greek neonazi leader“) jsem se zděsil, v jakém stavu je řecké ústavní právo. A není to problém jenom Helénské republiky, v Maďarsku je strana podobného ražení (Jobbik) dokonce v parlamentu, u nás DSSS skončila ve studentských volbách na druhém místě a dokonce i ve Finsku vzniklo krajně pravicové hnutí. A to už je co říct. Text: Radek Kubala, Foto: financninoviny.cz, velkaepocha.sk, goldmansachs.com
SMASH
Sport
4.A4 BEZ JEDINÉ PROHRY PRVNÍM VÍTĚZEM ŠBL
18
1. ročník Školní basketbalové ligy na naší škole ovládli bez ztráty kytičky studenti maturující 4.A4. Soutěž probíhala již od září a poslední školní den roku 2012 přišlo na řadu její vyvrcholení. Díky skvělé organizaci, bojovnosti a skvělým výkonům hráčů, povzbuzujícím divákům a podpoře z řad učitelů jsme zažili takový „sportovní svátek“. V průběhu podzimu se ze dvou základních skupin začaly formovat postupující týmy. Ve skupině A se zrodilo obrovské překvapení. Vítězem se stala mladičká sekunda A. Tým složený z dobrých basketbalistek vedený talentovanou Natálií Raškovou neměl žádné problémy s výškovou převahou a i díky velmi těsné výhře o 1 bod se sextou A získal plný počet 9 bodů a postup si zasloužil. Druhou postupovou pozici obsadila zmiňovaná sexta. Mezi nepostupujícími celky skončili organizátoři z oktávy A společně s kvintou A. Ve druhé skupině jsme byli svědky krasojízdy favoritů z 4.A4 a 2.B4, která vyvrcholila vzájemným duelem, kde se ve vyrovnaném souboji radovala třída maturantů. Třetí příčku obsadila 7.B a na posledním místě skončila zpráskaná kvinta B se skóre 39:123 a nulou v kolonce bodů. Nicméně ze všech vyzařovala radost ze hry, což byl hlavní cíl organizátorů. Nyní už přejdeme k samotnému vyvrcholení. Tělocvična nabitá k prasknutí shlédla nejprve chod č. 1, a tedy semifinále mezi 2.A a 2.B4. Teprve až zde byl znát věkový rozdíl. K tomu přispěla kvalita basketbalistů Vlastimila Žwaka a Jakuba Kotase, kteří zastavili senzační cestu sekundy A. V následujícím semifinále se pustila sexta do souboje se svým odvěkým rivalem s nasazením sobě vlastním. Sexta se chtěla pokusit o odvetu ze zápasů ve fotbale či florbale, kde vždy odcházela se svěšenou hlavou. Jenže absentující Michal Kiszka byl velkou ztrátou a tahoun 4.A4 Robert Závada svými schopnostmi dováděl sextu k šílenství. Konečný výsledek spravedlivě demonstroval výkon na hřišti – na víc než třináctibodovou prohru sexta neměla. Přesto podala velice sympatický výkon a v některých částech zápasu hrála velice vyrovnanou partii. Dříve, než došlo k dlouho očekávanému finále, přišlo na řadu tzv. „All stars game“. Zde se snažila obě družstva vybraná ze špičkových basketbalistů a doplněná o sportovce z jiných odvětví ukázat divákům, jak pěkným sportem basketbal je. Některé akce byly velice zdařilé, krásným smečem se blýskl Šimon Strouhal a i páni tělocvikáři uznale zatleskali. Pak už konečně přišel na řadu hřeb celého programu – finále. Jak 2.B4, tak
19
Sport
SMASH
i 4.A4 pomýšlely na zisk poháru. Zápas to by překrásný. Kotas i Závada sázeli do koše míč za míčem, skóre bylo prakticky celý zápas vyrovnané. Hrál se basketbal na vysoké úrovni. A když už to za stavu 20:20 dvě minuty před koncem vypadalo, že uvidíme prodloužení, ujal se dvoubodový pokus Marka Rojčíka a „druhákům“ najednou čas utíkal strašně rychle. A když všechny hody minuly obroučku a Závada využil trestný hod, bylo o prvním vítězi Školní basketbalové ligy GSH rozhodnuto. Organizace celé ligy byla opravdu skvostná. Obzvlášť Martin Madej se zasloužil i o skvělou propagaci, a tak mu za toto patří obrovský díl. O fair-play a rozhodcovskou stránku se starali Robert Závada a Šimon Strouhal, svou troškou do mlýna přispěl i pan ředitel. K atraktivitě finále přispěli i komentátoři Radek Kubala a Martin Wzatek, hudební vložky obstarával Tomáš Zaharowský alias DJ Zahi. Fotografickou dokumentaci zajistila Pavla Zahradníčková. Poděkovat bych chtěl i všem divákům, kteří vytvořili skvělou kulisu. Své dojmy k této události a basketbalu obecně sdělil našemu časopisu pan ředitel RNDr. Karel Foniok, který Skupina A Z V R P x y x/y Celkem převzal záštitu nad tímto tur2.A 3 3 0 0 79 70 1,1 6 najem a některé zápasy i ří6.A 3 2 0 1 70 52 1,3 4 dil. „Basketbal má na našem 8.A 3 1 0 2 45 56 0,8 2 gymnáziu velkou tradici a já jsem jejím velkým fanouškem. 5.A 3 0 0 3 67 83 0,8 0 V minulosti jsem s ním hodně V R P x y x/y Celkem koketoval, a proto jsem pod- Skupina B Z 4.A4 3 3 0 0 112 59 1,9 6 pořil a milerád zaštítil projekt ŠBL. V éře před ca 20 lety 2.B4 3 2 0 1 98 39 2,5 4 fungoval v tělocvičně kroužek 7.B 3 1 0 2 36 64 0,6 2 basketbalu. A i když se jed5.B 3 0 0 3 39 123 0,3 0 nalo o amatérskou úroveň, basket to byl velmi pohledný a kvalitní. Basketbal byl oblíbený u mnoha žáků. Jenže poté přišlo nové tisíciletí a s ním i nový fenomén – florbal. Ten prakticky odsunul basketbal na vedlejší kolej, florbal se hrál všude na školách, basketbal jen sporadicky. Proto jsem rád, že Martin Madej přišel s tímto návrhem, a chtěl bych mu poděkovat za to, jak to zorganizoval. Teď bude velmi důležité, aby někdo od něj převzal pomyslný „štafetový kolík“ a aby tento ročník ŠBL nebyl jediný. Chtěl bych apelovat, aby se toho někdo ujal, a díky němu se opět v tento předvánoční čas sejdeme při sledování či aktivním hraní finálových klání ŠBL v basketbale.“ Celkové pořadí ŠBL: Nejlepší střelci finálového dne ŠBL: 1. místo – 4.A4 Robert Závada (4.A4) – 32 bodů – Nejuži2. místo – 2.B4 tečnější hráč turnaje 3. místo – 6.A/2.A Jakub Kotas (2.B4) – 32 bodů Vlastimil Žwak (2.B4) – 16 bodů Text: Jan Duda Foto: Pavla Zahradníčková
SMASH
PC
20
FISH FILLETS A FISH FILLETS 2 Fish Fillets a Fish Fillets 2 jsou logické hry od skupiny Altar. Jsem si jistý, že už jen „logická hra“ odradí většinu lidí, kteří si to přečtou. Nevýhodou logických her je, že se lidem nechce přemýšlet, proto jsou málo známé. Fish Fillets (1) Když se podíváte na intro u FF, ukáže se vám, že zrovna v době, kdy si malá oranžová rybka sedla ke stolu k večeři naproti čtoucí si velké modré rybce, spadlo do moře UFO a všude okolo napadala ocel. První kolo poté začíná tím, že spolu rybky sedí u stolu, na který jim spadla ocelová tyč, se kterou malá slabá rybka nepohne, a dveře jsou blokované židlí tak, že se za ni velká rybka nedostane. Jednoduché kolo, na kterém se ukáže základní výhoda každé rybky. V druhém kole jim přijde zpráva od FDTO (Fakt děsně tajná organizace), že mají zjistit, proč se potopilo bájné město, proč se potápějí lodě a letadla v Bermudském trojúhelníku, najít poklad kapitána Silvera, najít data v tajném počítači atd. Dále vám ukážou, co všechno můžete a nemůžete dělat, pokud nechcete své rybičky zabít. Poté následuje ještě zkouška a pak už se rybičky vydávají pátrat.
Princip hry Na začátku uvidíte řadu osmi otvorů pospojovaných v řadě. V prvním z nich je pulzující modrý drahokam značící ještě nedohrané kolo a ostatní jsou prázdné. Jak vám určitě došlo, jde o kola ještě neodemknutá. Ve chvíli, kdy dohrajete nedohrané kolo, drahokam změní barvu na barvu pozadí a v novém důlku se objeví modrý pulzující drahokam. Když dohrajete správná kola, objeví se nové řady kol, takže ten obrázek trochu připomíná chobotnici (první ve chvíli, kdy dohrajete čtvrté kolo). Všechna kola, kromě finálních (kola, po nichž už žádné nenásleduje: kola na konci všech řad, kromě rybího domečku) ukončíte, pokud se vám povede dostat obě rybičky pryč otvorem ve zdi, stropě či podlaze místnosti. Ve finálních kolech musíte něco vzít s sebou, např. disketu, na které jsou všechna tajná data. Existuje i druhá verze: Fish Fillets Next Generation, ve které je více kol, a jiného rozdílu si nejsem vědom.
- zdarma - vtipné hlášky
- složitost - možnost jen jednoho účtu - horší grafika
21
PC
SMASH
Fish Fillets 2 Dále je zde FF2. Na začátku spolu malá oranžová rybka, agentka Guppyová, a velká modrá, agent Flounder, plavou Mariánským příkopem mezi minami a hledají jednu určitou, se zprávou od FDTO. Najdou ji a je jim sdělen nový úkol. Ztratil se bratr známé hvězdy, Krále Kraba a dále se v okolí pohybuje „serial killer, Jack the Fisher (doslovně „sériový vrah, Jack Rybář“, přeloženo jako „sériový rybář, Jack Vytahovač“) a jsou posláni k Velké útesové bariéře, protože tam na ně čeká vozidlo, které jim usnadní pohyb. V prvních pěti kolech projdete tutoriálem a zjistíte, že pravidla jsou trochu jiná, je povoleno více věcí, aniž by přitom rybičky zemřely, jako například tlačit si předměty po zádech. Ve FF by rybička určitě zemřela, zatímco zde je to úplně normální. Úkolem většiny kol zase je dostat zvířátka ven, ale ne všech. Ve chvíli, kdy rybičky spojenými silami najdou Virgila, což je ztracený bratr Krále Kraba, musí s ním pohnout. Je v nějakém transu, nebo něco takového. Ve chvíli, kdy jím pohnou, je konec kola a v další kolo je tutoriálem, jak se Virgil chová a čeho je schopný. Jeho výhodou je, že je ještě menší než Guppy, ale jakožto krab nemůže plavat. Krabi pouze chodí. Celkem je v této hře zvířátek osm, i když všechna dohromady se sejdou pouze ve dvou kolech. Příběh se vyvíjí a čím více kol uhrajete, tím je to těžší. Většinou ale máte na výběr více kol, která můžete hrát, kdyby vám jedno vůbec nešlo, můžete se soustředit na jiné a zahrát si jej znovu později. V této hře, na rozdíl od FF, však možností přibývá i ubývá. Na otevření některých kol je potřeba dohrát více jiných. A spousta zvířátek není jediná změna. Jsou tu i jiné materiály, jak se brzo dozvíte. Třeba mořské řasy, které zůstanou plavat tam, kde jste je nechali, a nespadnou k zemi. Nebo se setkáte s mořskou hladinou, nad kterou ryby nemůžou. Nebo jsou tu hvězdičky, které můžete sbírat jako bonus. Většinou je obtížné se k nim dostat, nebo u některých je to jednoduché, ale je těžké dostat se ven, protože to kolo nemusíte dokončit, abyste ukončili příběh, nebo je těžké dostat se do takového kola, proto je tam poté lehce dosažitelná hvězdička. Velice bych doporučoval pořídit si tuto hru v angličtině, protože některé vtipné výroky se nedají dost dobře přeložit, jako např: „We make a good pear.“ ve chvíli, kdy posune hrušku. Doslova by to znamenalo „Jsme dobrá hruška“; jde o podobnost
SMASH
PC
22
se slovem pair-pár. Proto je to do češtiny přeloženo jako „Ta hruška ti sluší.“ I když samozřejmě můžu posoudit jen tu část, kterou jsem hrál i česky. Navíc byl k této hře vydán i editor, takže si každý může udělat místnost, jakou chce, a sdílet ji s kamarády, kteří mají FF2. Stačí si to tam jen přidat a můžete hrát.
Závěr Co se týče dostupnosti, FF je k sehnání kompletně zdarma a u FF2 je zdarma prvních 12 kol. Důležitým kritériem je i obtížnost, která je u FF2 nižší, což je způsobeno tím, že si můžou po zádech tlačit věci, můžou klesnout s věcí na zádech, ale hlavně je možně vrátit se o tah zpět. Ve FF si můžete uložit jedno místo, nebo si poté uložit jiné místo a to první přepsat. Nejhorší je, když jste těsně před koncem složitého kola a uděláte nějakou malichernou chybu. Pokud to nemáte uložené, musíte jet úplně od začátku kola. Ve FF2 se můžete vrátit o tah zpět a tuto chybu podruhé neudělat. Také je důležité porovnat grafiku, která je lepší u FF2, čemuž se ale určitě nepodivíte, víte-li, že hra Fish Fillets je z roku 1998, zatímco Fish Fillets 2 vyšlo v roce 2007. Hře Fish Fillets bych vytknul přílišnou - menší složitost obtížnost a možnost pouze jednoho účtu. - vtipné hlášky Hře Fish Fillets 2 ani nemám co vytknout - lepší grafika
Text a fotografie: Emil Pavelka
- po 12 kolech placené (dá se očekávat)
Kultura
23
SMASH
FILMY A DIVADLO
Komentáře, recenze a tipy na divadelní představení a filmy
Anna Karenina
Anna žije v poněkud unaveném manželství s vysoce postaveným vládním úředníkem, při své cestě za bratrem do Moskvy se seznámí s mladým důstojníkem Vronským, do kterého se zamiluje. Tím se rozjíždí kolotoč událostí, jejichž konec snad všichni předem znají. Krásná Keira Knightley po boku geniálního režiséra Joeho Wrighta je záruka úspěchu. Po úspěšné Pýše a předsudku nebo dramatu Pokání se opět vrhli na klasiku, tentokrát na nesčetněkrát adaptovaný Tolstojův román, který ovšem stále bere dech. Příběh je podáván napůl jako film a napůl jako divadelní hra. Externí scény se umně míhají s prostorami divadla, přičemž v divadle závodí koně nebo se divadlo promění v taneční sál, ložnici či vlakové nádraží, obzory kolem jsou přitom naférovku namalované kulisy. První minuty této neobvyklé hry, kdy se před vámi brilantně vyrýsují vztahy mezi postavami, jsou neskutečně čarovným zážitkem. Film od začátku jede na plný plyn, avšak v třetí třetině se začíná zadrhávat a divák již jen přemýšlí, jak tragicky všechno může skončit. Chtělo by to trochu víc kníratého Matthewa MacFadyena, který je jako rozlítaný sukničkář Oblomov nesmírně vtipný. Tak či tak je to velmi povedený kousek a dámská společnost je přímo nutností. Text: Bára Kredbovcá Foto: slate.com
Hobit: Neočekávaná cesta Filmové ztvárnění teď už skoro kultovní knížky Hobit od jednoho z nejdůležitějších autorů moderní fantasy literatury Johna R. R. Tolkiena bylo po oznámení natáčení jednou z nejvíce očekávaných premiér roku 2012. Zájem nejen mezi fanoušky fantasy vzbudilo také oznámení, že natáčení tohoto filmu je v rukách režiséra Petera Jacksona, který se proslavil mimo jiné natočením trilogie Pán prstenů, jejímž autorem je taktéž J. R. R. Tolkien. Kniha dějově předchází Pána prstenů, takže její zfilmování bylo logickým krokem v jeho kariéře. Nelogické však je rozdělení na tři části obdobně jako u Pána prstenů, kde se ovšem držel knižní předlohy, která je tak rovněž rozdělena. U Hobita
SMASH
Kultura
24
se ale jedná o knihu stejně tlustou jako jednotlivý díl zmíněné trilogie, což se na filmu bohužel projevilo roztahaností děje, oproti Pánovi prstenů, kde byl dojem přesně opačný, do necelých 3 hodin vždy dokázal mistrně nacpat značné množství děje bez ztráty souvislostí či výrazného dějového zkrácení. Režisér se částečně snažil vyplnit volné místo postavami známými z Pána prstenů, takže se potkáte s Frodem, Sarumanem či paní Galadriel. Což byste, pokud jste četli knižní předlohu, nečekali. Tyto postavy proto působí občas nepatřičně, zvlášť Saruman, u kterého se tím dotvoří dojem, že byl záporák už od začátku. Zbylé scény jedou naprosto podle knížky. Do děje nás uvádí hezky provedený prolog, kde se seznámíte s pádem trpasličího království a nástupem draka Šmaka, kterého však zatím neuvidíte. Prolog je zasazen do jinak nekonečného úvodu, kde se trpaslíci setkají a hodují v Bilbově (Martin Freeman) hobití noře. Bilbo se vydá s trpaslíky a čarodějem Gandalfem na dobrodružnou výpravu, která má za úkol znovudobytí starého trpasličího království. Setkají se s pozoruhodným čarodějem Radagastem a po pronásledování skřety se dostanou do bezpečí, ale také zároveň do bašty elfů, které přímo nemilují, - Roklinky. Tam se potkáte se Sarumanem a paní Galadriel. Po vyluštění záhadné mapy se výprava pouští na cestu přes horský průsmyk, kde po bouřce a souboji hromových obrů padnou do ruky skřetům a kde se Bilbo setká s Glumem a získá prsten, který má takový význam v Pánu prstenů. Vyváznou z říše skřetů a poté díky královským orlům uprchnou i pronásledovatelům. Zde tento díl končí. Nechybí krásné scenérie, známé už z Pána prstenů, které jsou zde ještě velkolepější. Pozoruhodné je taky, že film byl natáčen oproti běžným 24 fps (snímků za sekundu) na 48 fps. Bohužel i přes úctyhodný rozpočet a veškerou úchvatnou počítačovou animaci a její skvělé skloubení se ztratilo to charisma a ta napínavost, které bylo přítomné v Pánu prstenů. I přesto se ale jedná o film, který stojí za to zhlédnout. Nejen fanoušci budou nadšeni. Text: Michal Martinek Foto: ffilm.name, centrum.cz
Vytvořili žáci Gymnázia, Havířov - Podlesí www.gsh.cz Email: casopis.smash@gmail.com Šéfredaktor: Pavla Baarová Redaktoři: Aneta Nevrlá, Radek Kubala, Dominik Macek, Jan Duda, Barbara Kredbová, Emil Pavelka, Michal Martinek, Lukáš Kolek, Tomáš Gruntorád