HISTORIE
Slánská radnice č. 7, červenec/srpen 2013
Trhlina ve Slaném… o tom, jak město Slaný přispělo k rozvoji českého výtvarného umění (XII. část) – T. F. Šimon a hollaristé Slánští „trhlináři“ se vedle Ludvíka Kuby snad nejvíce stýkali se členy Sdružení českých umělců grafiků Hollar. K setkání došlo mnohokrát, a to jak ve Slaném, tak v Praze. Spolupráci s „trhlináři“ inicioval na straně hollaristů T. F. Šimon, který do města pod Slánskou horou, jak poznamenal na jedné z kreseb v kronice Trhliny, poprvé zavítal v roce 1929. T. F. Šimon měl zásadní podíl na souboru grafických listů „Slaný v šesti leptech“, který byl vydán roku 1936 (viz Slánská radnice č. 8 – září 2012), v tomto období zajížděl do Slaného také nejčastěji. O úzké spolupráci T. F. Šimona se Slánskými, která postupně přerostla ve skutečné přátelství, vypovídá nejen poměrně četná a osobní korespondence s Karlem Čížkem, ale i obdivné kronikářské zápisy Josefa Kyliese. T. F. Šimon – mistr české grafiky V letním čísle radničních novin zmíníme vztah zakladatele a prvního předsedy Hollaru T. F. Šimona ke Slanému. Tento rodák ze Železnice u Jičína (* 1877) se posléze stal žákem profesora Pirnera na pražské Akademii výtvarného umění. Později díky podpoře Hlávkovy nadace navštívil Paříž, kde se nakonec v letech 1904–1914 usadil a kde se také zdokonalil v grafické technice leptu. Absolvoval řadu studijních cest po celém světě – Itálie, Japonsko, Čína, Indie, New York… Jeho značka T.F.Š., kterou signoval své grafické listy, se stala mezi sběrateli skutečně proslulou. Šimonovo dílo interpretoval jeho dlouholetý přítel Arthur Novák ve čtvrtletníku Hollar (1938), zde je také soupis Šimonova díla, který tehdy čítal na 626 položek. Hollar ve Slaném / Trhlina v Praze První výstava hollaristů proběhla ve Slaném v roce 1934 (2. 12.–9. 12.), zahájil ji Karel Čížek a poté o technikách grafické práce promluvil Josef Kylies. Přítomna byla delegace sdružení Hollar, kterou vedl T. F. Šimon. Tehdy sem s ním přijeli František Kysela, Vladimír Silovský a vynikající typograf Method Kaláb. Přes veškeré nasazení pořadatelů výstava moc úspěšná nebyla a jistou vzpruhu pro ně nepochybně znamenala další návštěva hollaristů v předvečer jejího ukončení (8. 12. 1934). Jak zapsal Kylies… rozehnala jejich hněvy nad tupou netečností místních, tzv. kulturních vrstev, a tak se kuly nové plány. Hollaristé po tomto úvodním kontaktu ve svých zájezdech do Slaného pokračovali, připomeňme alespoň ten z 15. 10. 1935, kdy „šofér“ T. F. Šimon sem přivezl předsedu sdružení Hollar Františka Koblihu, historika umění Arthura Nováka a malíře Aloise Moravce. Po posezení v klubovně Trhliny při sklence dobré červené „roudničiny“ se šli společně podívat na památky města. Klášterním kostelem františkánů je provedl kvardián Hyacint Holický ofm a pak si za doprovodu děkana Augustina Komance prohlédli chrám sv. Gotharda. Arthur Novák zde obdivoval jedinečný pozdněgotický svorník, který v české uměleckohistorické literatuře vyzdvihl V. V. Štech. Podobných schůzek se ve Slaném uskutečnila celá řada. A na oplátku zase „trhlináři“ zajížděli do Prahy. Tak třeba hned v listopadu 1935 vyrazila skupina „trhlinářů“ – bratři Čížkové, Fořtík a Kylies – za hollaristy do pražského Obecního domu. Josef Kylies popisuje, jak se při vstupu pozdravili s Aloisem Moravcem, nato se jim představil mladý www.meuslany.cz
Cyril Bouda a postupně přicházeli další členové – T. F. Šimon, František Kobliha, Vladimír Silovský, Jan Rambousek, Václav Fiala, Artur Novák a nakonec i „elegantní“ Viktor Stretti. Setkání bylo skutečně srdečné a z restaurace v Obecním domě se přesunuli do vinárny Bella Vennezia ve Štěpánské ulici, tam už za stolem zasedalo sdružení Hollar smíchané s „trhlináři“, ve sklenkách se třpytilo víno Castelli Romani a na talířích defilovaly spaghetti, taglietti… Josef Kylies vzpomínal, jak jinak distingovaný kunsthistorik Arthur Novák dvěma vidličkami vysoko zvedal dlouhé nudle – spaghetti – a s chutí je promíchával s kouřící se masovou směsí. A jak jinak, mluvilo se o umění, přičemž mistři grafického rydla navzájem o sobě vtipkovali.
byla přitom, došlo k zahájení Šimonovy slánské výstavy vlastně dvakrát. Náhlý odchod T. F. Šimona (1942) Smrt T. F. Šimona 19. 12. 1942 slánské přátele zaskočila, skončilo tak dlouholeté přátelství, které podstatně spoluvytvářelo výtvarný život ve Slaném. Jeho manželka napsala po jeho smrti řediteli slánské spořitelny Karlu Čížkovi … Od prvního zájezdu do Vašeho krásného města, od prvního vstoupení do Vašeho přátelského kroužku upřímných a nadšených ctitelů umění – zamiloval si Vás a uzavřel Vás do svého srdce … což znamená: zůstal Vám věren až do smrti. Vzpomínal na Vás často ve své nemoci a byli bychom Vás tak rádi zavolali, abyste ho potěšil v jeho samotě … žel, jeho tragický konec přišel dříve, než jsme poznali beznadějnost našeho zápasu… z dopisu Vilmy Šimonové (4. 1. 1943).
T. F. Š. a jeho slánská výstava (1938) V lednu 1938 proběhla souborná výstava Vladimír Přibyl spolu s Olgou Černušákovou T. F. Šimona u příležitosti jeho 60. narozenin v tehdejším pavilonu Myslbek v Praze Na Příkopech. Následná přehlídka děl T. F. Šimona v sále slánské sokolovny představila ve dnech 13. 3.–22. 3. výběr toho nejzajímavějšího, co zájemci mohli v Praze spatřit. Vystaveno bylo na 26 velkých pláten s krajinnými motivy téměř z celého světa a rozměrná květinová zátiší; Šimonovu grafickou tvorbu reprezentovalo 45 listů. Slánskou instalaci si řídil umělec sám; hosty při zahájení přivítal Karel Čížek, který promluvil také o tvorbě umělce. Kylies si v rukopisných záznamech posteskl, že měl o Šimonově díle na vernisáži promluvit on, takže jej úvodní slovo Karla Čížka poněkud zaskočilo. Ale i na něho se nakonec dostalo, a to v komorním společenství již mimo výstavní prostor při sklence roudnického vína, kdy byl požádán T. F. Šimonem o přednesení své řeči. A protože řada hollaristů (Vik, Kobliha, Majer) Setkání hollaristů a „trhlinářů“ v roce 1937, kresba A. Majera.
| 15