Lednice

LEDNICE Nastal poslední den exkurze.

Se skluzem jsme vystoupili na parkoviště a jemný déšť se snášel kolem i nám na oblečení a vlasy. Zvědavě se na nás dívaly prázdné sudy od vína a kluci, kteří čekali na dívky z jejich školy, jakbysmet. Chodník ukazoval cestu a mokrá zebra nás převedla před velkou žlutou bránu. Zákeřné louže čekaly na každém kroku. Uplakané větvičky kapaly vodu dolů, samozřejmě nejčastěji nám za krk.

Z leva vykukovala jakási budova. Nevím, co to bylo, ale byla zvláštní. Ach! Zámek se krásně usmíval přes závoj mlhy, aby nám ukázal jeho vznešenost.

Velkýma očima pozoroval, co se bude dít, jakmile zjistil, že se s ním budeme fotit, skvěle zapózoval.Natáčel se na různé strany jakoby se pyšnil svou dokonalostí. Za ním se schovával skleník. Velkými ústy nás vpustil dovnitř.

Ukázka vzácných rostlin dopadla skvěle, i když některé smrděly. Rybičky vesele plavaly v jezírku pod obří květinou. Dále cesta pokračovala přes most a kolem rybníka. Pod závojem mlhy a deště se tyčil minaret. Jako král na šachovnici si tam stál a všechny kolem pozoroval. Potichu jsme kolem něj prošli a spletitými cestami se dostali zpátky do autobusu.