Co mi dala škola

Co mi dala škola Co mi vlastně ta škola dala, ptám se. Tak to vážně netuším. Lepší otázka by byla, co mi škola vzala.

Ty promarněné dny, kdy se ve škole jenom sedí a nevnímá po prohraných nocích, co jsme byli zabraní do „onlajnovek“ nebo jsme seděli u „fejsbůčku“. Ve škole vypadáme jako zombíci. Plazíme se z třídy do třídy, sluchátka v uších a kruhy pod očima. Ještě, že máme ty přestávky! O nich se většinou bavíme o tom, jak je škola a všechno v ní „hrozný a bl*ý“ nebo o tom, jak jsme po...kazili testy. Ale proč? Proč jsme dostali špatné známky? Že bysme se snad učili málo nebo snad vůbec? Ale kdeže, tak to nebude... Za to můžou přece učitelé, takže nemá cenu se učit. Budeme jim radši nadávat a doufat, že se to jednoho dne změní.

Po tom, co vidím na škole špatné od ranního vstávání přes chození do ní až po otravné „kecy“ učitělů o tom, jak jsme nevychovaní mi škola přece jen něco dala. Je tu i pár vědomostí, které si z ní odnesu. Mám tu spousty kamarádů, o které nechci přijít, ale mám ráda i ty, o kterých tvrdím, že bych je vyměnila za 10 deka šunky.

Myslím, že škola je celkem dobrá. A alespoň nikdo neumře jako panic... škola totiž vyj*be s každým!