Na cestách po Evropě, Asii i Americe. Alfonso Scarano 2013-2018 Prvořadým zájmem orchestrů bylo jejich finanční zabezpečení, které se hledalo především v zahraničí. Orchestry začaly pociťovat postupný odliv posluchačů způsobený jednak výše popsanými skutečnostmi a jednak porevoluční hektickou náladou, která nepřála rozvoji umělecké činnosti. Brzy však tyto počáteční tendence odezněly a management jednotlivých symfonických těles si začal uvědomovat, že bez výchovy budoucích posluchačů se činnost orchestru neobejde. Koncerty pro mládež postupně nacházely opět své místo v dramaturgických plánech a mnozí dirigenti i organizátoři přicházeli s netradiční a poutavou tvorbou školních koncertů. Předrevoluční model koncertů pro žáky základních škol, kdy se několikrát během školního roku konaly dopolední koncerty v Teplicích, nebo kdy orchestr pořádal zájezdy do dalších měst kraje, se opustil a upřednostňovaly se koncerty pouze ve vlastním sále, ovšem v podstatně menším rozsahu. Objevovaly se nové typy koncertů, ale též původní projekty doplněné o vokální, mluvenou nebo pohybovou složku. Opustil se tak jednotný výchovně vzdělávací systém platný pro všechny typy škol, který zaručoval kontinuitu spojenou s věkem žáků a učebními osnovami hudební výchovy a nikdo činnost orchestru při tvorbě dramaturgie školních koncertů centrálně metodicky již nevedl. To však v žádném případě neznamená, že nový model pořádání školních koncertů byl nebo je špatný. Každý orchestr přizpůsobuje svou činnost zaměřenou na výchovu budoucích posluchačů dle svých možností, a to jak finančních, prostorových, tak i časových a dramaturgických, daných velikostí obsazení jednotlivých těles. Na rozdíl od doby před rokem 1989 zde začíná sehrávat významnou roli „tržní dramaturgie“. Tento termín sice nemá žádné vědecké opodstatnění a zdá se být vzájemně vylučovací, nicméně zřejmě plně vystihuje situaci platnou i dnes. Po roce 1989 již školy nejsou povinny koncerty navštěvovat, žádná instituce, ani školní vzdělávací programy nestanoví, jakou formou se mají žáci seznamovat s živým uměním, neexistují žádné závazné metodické příručky, natož koncepce, jak se má koncert pro žáky pořádat, co má obsahovat, není zde návaznost na probíranou látku v hodinách hudební výchovy a chybí i stanovení časové pravidelnosti konání koncertů. Vše je ponecháno nabídce a poptávce, tzn. časovým, dramaturgickým i finančním možnostem orchestru a ochotou a zájmem škol využít nabídky orchestru koncert navštívit. Pro každý orchestr jsou školní koncerty finančně velmi nákladné a vybrané symbolické vstupné nikdy nepokryje náklady spojené s pořádáním koncertů. Vedení jednotlivých orchestrů je sice motivováno formou Programu podpory stálých profesionálních divadel, symfonických orchestrů a pěveckých sborů z rozpočtu Ministerstva kultury ČR, který mimo jiné ukazatele zohledňuje při stanovení výše dotace i počet koncertů pro mládež, ale hlavní motivací přesto zůstává snaha orchestru o výchovu vlastních budoucích posluchačů a především naplnění poslání každého uměleckého tělesa, kterou je zpřístupnění hudebního umění lidem a péče o kulturní odkaz minulých generací.
155