Page 1


Dějiny věd a techniky ročník L – 2017 / číslo 3

obsah ČLÁNKY

SDĚLENÍ

RECENZE

KRONIKA

ZPRÁVY

OBÁLKA

157 Historie tuberkulózy a její léčby ● Štěpán Tonar 174 Lékárna telčské koleje a její správci ● Markéta Holubová 192 Nová akvizice Národní knihovny a její význam pro dějiny astronomie ● Petr Hadrava – Alena Hadravová 209 Cathy Cobb, Monty L. Fetterolf, Harold Goldwhite. The Chemistry of Alchemy. From Dragon’s Blood to Donkey Dung. New York, 2014 ● Vladimír Karpenko 212 Medicína, farmacie a veterinární lékařství. Kapitoly k dějinám a vybraným tématům. R. Slabotínský (ed.). Brno, 2017 ● Jiří Jindra 215 XIII. seminář z historie matematiky pro vyučující na středních školách ● Martina Bečvářová 217 Development of mathematics and related sciences in CentralEastern Europe in the 20th century ● Martina Bečvářová 219 Brněnský seminář ● Jiří Jindra 221 Zprávy z literatury Dvousté výročí časopisu ISIS


History of Sciences and Technology volume L – 2017 / number 3

contents PAPERS

157 History of tuberculosis and its treatment ● Štěpán Tonar 174 Telč college pharmacy and its custodians ● Markéta Holubová

COMMUNICATION 192 New acquisition of the National Library and its meaning for the history of astronomy ● Petr Hadrava – Alena Hadravová REVIEWS

209 Cathy Cobb, Monty L. Fetterolf, Harold Goldwhite. The Chemistry of Alchemy. From Dragon’s Blood to Donkey Dung. New York, 2014 ● Vladimír Karpenko 212 Medicína, farmacie a veterinární lékařství. Kapitoly k dějinám a vybraným tématům // Medicine, pharmacy and veterinary medicine. Chapters to history and selected themes. R. Slabotínský (ed.). Brno, 2017 ● Jiří Jindra

CHRONICLE 215 XIIIth workshop from the history of mathematics for teachers at secondary schools ● Martina Bečvářová 217 Development of mathematics and related sciences in CentralEastern Europe in the 20th century ● Martina Bečvářová 219 Workshop in Brno ● Jiří Jindra REPORTS

COVER

221 Reports from literature The bicentenary of the journal Isis


DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3

Tihon 2011 Anne TIHON. Πτολεμαίου Πρόχειροι Κανόνες. Les Tables Faciles de Ptolémée. Vol. 1a, Tables A1-A2. Introduction. Édition critique. Publications de l’Institut orientaliste de Louvain 59b. Louvain-la-Neuve, Université Catholique de Louvain, 2011 Toomer 1984 G. J. TOOMER. Ptolemy’s Almagest. London, Duckworth, 1984 Summary The handwritten addition to the incunable of the Prague National Library 40 E 47 was intended for astrological purposes. It contains Table of astrological houses and Table of equation of time, which were common from late antiquity to the early modern period. The latter table has a specific form published by Wenzeslaus Faber for the purposes of calculation of syzygies. Its parameters reveal that it was modified from the Tabula equacionis dierum cum noctibus which was a part of the Parisian version of Alfonsine Tables. Authors’ addresses: Petr Hadrava, Astronomický ústav AV ČR, Boční II 1401/1, 141 00 Praha 4 Alena Hadravová, Kabinet pro dějiny vědy ÚSD AV ČR, Puškinovo nám. 9, 160 00 Praha 6

208

Petr Hadrava – Alena Hadravová


recenze Cathy Cobb, Monty L. Fetterolf, Harold Goldwhite. The Chemistry of Alchemy. From Dragon’s Blood to Donkey Dung. How Chemistry was forged. New York, Prometheus Books, 2014, 364 s., ISBN 978-1-61614-915-4

Začněme obecným popisem knihy, kterou tvoří čtyři tematické bloky rozdělené do dvaceti kapitol, jimž předchází Poděkování, Úvod a Omluva, načež text končí Shrnutím. Po něm následuje jedenáctistránková pasáž „Stores and Ores“, dále seznam literatury (23 stránky), a to ke každé kapitole zvlášť, a také samostatný výčet některých základních děl o dějinách chemie. Knihu uzavírá patnácti­ stránkový rejstřík. Text doprovází osm barevných fotografií na křídovém papíře zachycujících produkty některých experimentů. Jsou díla, která není snadné někam zařadit; tato kniha k nim patří. Mnohé je zřejmé z „Omluvy“ na jejím začátku, kde autoři upozorňují: „Tato kniha nebyla napsána pro experty. Nejsme historikové a toto není historie.“ Co to tedy je? Velmi zajímavý pokus pohlédnout na alchymii očima chemika, a nejen pohlédnout. Autoři se pokusili některé z procesů, jimiž alchymie žila, zopakovat v moderní laboratoři. Protože prováděli své pokusy s cílem zaujmout nechemiky, jak dále uvádějí, zvlášť středoškolské studenty, museli experimenty nezbytně přizpůsobit bezpečnostním předpisům. Nepracovali proto se rtutí, tak oblíbenou u alchymistů, ani s dalšími příliš toxickými látkami. Přesto je výsledkem kniha dnes citovaná i v odborné literatuře. Stále totiž není dost analogických pokusů o zreprodukování alchymických návodů. Oběma cílům, alchymii a chemii, je přizpůsobena stavba textu. Jeho hlavní dělení na čtyři části odpovídá čtyřem základním fázím alchymie, nejstarší době, tedy helénistické a arabské alchymii, druhá část je věnována středověku, následuje renesance a konečně raná moderní doba. Kapitoly mají jednotnou formu: po obecném úvodu do charakteru daného období jsou představeny dvě až tři klíčové postavy, načež následuje návod na experiment pocházející z oné doby. Občas je dokonce spojen s některou osobou. Pro snazší provedení je v pasáži „Stores and Ores“ seznam nástrojů, nádob a chemikálií, někdy i s detaily, jak a kde je opatřit, což se však týká amerického prostředí. Současně každému návodu předchází krátký samostatný odstavec, uvádějící jak naložit s produkty reakce. Bývá to občas dost velkorysé, opět odpovídající americkým předpisům – chemikálie se mnohdy mají prostě vylít do výlevky a hojně spláchnout vodou. Někdy je uvedeno, jak dlouho nechat vodu proudit. Nutno však přiznat, že v některých případech se doporučuje nechat substance odborně zlikvidovat. V této recenzi nebudeme probírat všechny postavy, které se v knize objevují. Nepochybně by nás napadly i další, ale zde šlo o stručnost, takže lze konstatovat, že výběr postav je vcelku výstižný. Autoři dokázali vybrat z klasických pramenů 209


DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3

základní fakta, která danou postavu obvykle velmi dobře charakterizují jak po odborné, tak nejednou po lidské stránce. Některé životopisy jsou po zásluze delší, například Paracelsův, třebaže ten je poměrně známý. Dlouhý je rovněž životopis Angličana Kenelma Digbyho (1603–1665), připomínaného mnohem méně často. Tento muž, jenž mimo jiné zdůrazňoval význam sanytru (dusičnanu sodného nebo draselného, často směsi obou) pro růst rostlin, měl život rozhodně pestrý. Nebyla to jen dobrodružství se ženami, ale také pirátská činnost ve Středo­ zemním moři a k tomu opakované problémy s politikou, které začaly popravou jeho otce, když byly chlapci tři roky (ovšem dodejme, že se otec podílel na neúspěšné konspiraci s cílem zavraždit krále). Už tato kapitola sama stojí za přečtení. To, že autoři nejsou historikové, se téměř nepozná. Jen občas se objeví drobná chyba. Například, což kupodivu přežívá dodnes úporně i ve vědecké literatuře, tvůrci knihy osídlili Zlatou uličku na Pražském hradě alchymisty, ač tam „mistři umění“ opravdu nebydleli. O Michaelu Maierovi (1569–1622), po jistou dobu dvořanu císaře Rudolfa II., napsali, že si sám udělil doktorské tituly. Není to pravda; vystudoval několik univerzit a například doktorát medicíny získal roku 1596 obhájením these De epilepsia na basilejské univerzitě. V knize se setkáme se zajímavým názorem. V arabské alchymii nemůže chybět její snad nejslavnější postava, Džábir ibn Hajján, o němž se sice občas uvádí, že žil asi v letech 721–815 (k dispozici jsou i jiná data), ale již v dobových arabských pramenech se objevily vážné pochybnosti o tom, zda někdo takový vůbec existoval. Tento stav se dodnes nezměnil a moderní historiografie se přiklání k názoru, že rozsáhlé dílo čítající prý přes tři tisíce spisů z různých oborů, vzniklo až asi dvě století po udávané Džábirově smrti. Patrně ho vytvořili Bratří Čistoty, neznámí autoři ze šíitské sekty Ismáílitů. Autoři recenzované knihy navrhují psát o těchto autorech jako o „Jabirians“, aby se vyhnuli gramatickému rodu, protože soudí, že se na vzniku děl mohly podílet i ženy. Nejen, že to činí zadost genderové vyváženosti, ale skutečně je možná na místě uvážit fakt, že tehdy v muslimských armádách bojovaly i ženy a proč by tedy nemohly působit ve vědě? Takový názor se v odborné literatuře sice neobjevuje, možná by však stál za podrobnější analýzu. Arabských pramenů je přeloženo jen velmi málo. Experimenty popsané v knize sahají od zcela triviálních až po technicky dost náročné. K prvnímu typu patří například proslulý školní pokus redoxního vylučování mědi z roztoku měďnatých solí na povrchu kovového železa, reakce, která provázela alchymii od počátku do konce a alchymisty mátla – nebylo jasné, zda to přece jen není transmutace kovů. Do oblasti jednoduchých pokusů patří simulace Boylových (1627–1691) acidobazických indikátorů pomocí šťávy z čer­ veného zelí (i tu Boyle opravdu zkoumal) a podobných rostlinných surovin. Na druhé straně zajímavé je i pro odborníky napodobování zlata, které alchy­ mičtí podvodníci často vydávali za transmutaci, zatímco řemeslníci používali 210


RECENZE

podobné nebo stejné techniky s vědomím, že o takový proces nejde. Již z helénistické alchymie je známa theion hydor, „božská voda“, směs polysulfidů vápníku, kterou lze, při správném provedení pokusu, patinovat kovy na zlatavou barvu. Neméně zajímavý je evropský středověký postup spočívající v opatrném tavení cínu, až se kov pokryje svými oxidy zlatavé barvy. Výsledek je zobrazen na jedné z barevných příloh. Podobně cauda pavonis, „paví ocas“, podle alchymistů někdy snad dokonce kámen filosofů, kdy je výchozí surovinou pewter (nízkotající slitina obsahující obvykle 85–99% cínu, ve směsi s mědí, antimonem, bismutem, případně olovem), chlorid amonný a lze přidat i „božskou vodu“. Výsledný produkt má opravdu škálu barev od fialové po zlatou. Autoři se věnují rovněž otázce, jak bylo možné, že lidé věřili v transmutaci kovů a nechávali se často ošálit produkty tohoto druhu. Záleželo na zákaznících – šlechtický mecenáš zlato znal, zatímco běžní lidé se s tímto kovem nesetkávali zrovna často. Právě některé z těchto experimentů jsou zajímavé i pro odborníky, historiky, z nichž většina nemá k dispozici laboratoř. Komentáře autorů k občasným potížím či úskalím procesů jen dokreslují problémy, s nimiž se alchymisté potýkali. Kniha je psána odborně, současně však čtivě, živým jazykem, místy můžeme hovořit o odlehčeném stylu. V tomto ohledu je roztomilé líčení, jak se autoři pokusili zopakovat pokusy polského alchymisty Michaela Sendivogia (1566–1636), jenž působil mimo jiné ve službách císaře Rudolfa II. Slavný Polák se pokusil připravit z jediné suroviny současně trojici solí, dnes víme, že uhličitan sodný (nebo draselný), chlorid amonný a sanytr (viz výše – dusičnany). Autoři popisují peripetie s opatřením správné suroviny, odleželé chlévské mrvy, což se povedlo až náhodou, když se nejdřív pokoušeli čerstvou uměle zestárnout. V každém případě však pokus nedoporučují, rozhodně ne v laboratoři, kde zápach může vadit kolegům. Jak jsme naznačili, kniha je opravdu pestrá, čtivá, a jak řečeno – obtížně zařaditelná. Přesto ji lze doporučit i odborníkům jako odlehčující a přesto místy docela poučné čtení. Do svých knihoven by si ji měli zařadit vyučující chemie na středních školách, a to nejen zařadit, protože řadou pokusů, zde podrobně popsaných, by zpestřili hodiny ne právě oblíbeného předmětu. Vladimír Karpenko

211


DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3

Medicína, farmacie a veterinární lékařství. Kapitoly k dějinám a vybraným tématům. R. Slabotínský (ed.). Acta Musei Technici Brunensis, sv. 12. Brno, Technické muzeum v Brně, 2017, 278 s., obrázky a tabulky. ISBN 978-80-87896-43-3.

Kolektivní monografie, která obsahuje 24 původních studií rozdělených do několika částí, je v podstatě sborník ze VI. mezinárodního semináře „Po stopách zdraví a nemoci člověka a zvířat“, konaného v Brně v roce 2016. První část je věnována dějinám českého muzejnictví, ale má pouze jeden článek o Českém farmaceutickém muzeu a jeho nové expozici „Z apatyky do fabriky“; autory jsou J. Babica, L. Svatoš a L. Valášková, všichni z Českého farmaceutického muzea při Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové (FaF UK). V části o lékařské terminologii je také jen jeden článek, dosti obsáhlá studie T. Hamara z Farmaceutické fakulty Univerzity Komenského (FaF UKo) v Bratislavě nazvaná „Patologická terminológia v diele Caelia Aureliana ,Akutné choroby bez horúčky ako sprievodného príznaku‘“. V části o vědě a výzkumu publikovala E. Králová Lékařské fakulty UKo (LF UKo) práci „Historické medzníky v elektrofyziologickém výzkume“. Autorka zmínila sira A. L. Hodgkina a sira A. Huxleye – dva nobelisty, dále sira B. Katze, Dr. Bureše a profesory M. Petráně, J. Zachara a V. Šajtera. Čtyři příspěvky jsou v části věnované problematice vysokého a středního škol­ ství. Jde většinou o krátké statě. F. Dohnal (FaF UK) napsal několik poznámek k historii oboru válečná chirurgie v českých zemích do roku 1939. Stať dedikoval k 60., správně však 80. výročí otevření Ústavu válečné chirurgie při 1. chirurgické klinice UK. Válečnými chirurgy byli většinou lékaři, kteří působili na frontách 1. světové války (V. Haering, J. Levit, A. Jirásek). Profesor A. Holub z brněnského Klubu dějin veterinární medicíny a farmacie připomněl svým článkem krizi československého veterinárního studia po 2. světové válce; opíral se v něm o své vlastní zkušenosti. Tentýž autor dále popsal snahy o dislokaci československých veterinárních studií po 2. světové válce (studium přitom bylo potvrzeno pro Brno). O fakultu veterinárního lékařství se zajímala pražská Univerzita Karlova, České Budějovice a Hradec Králové, leč marně. Uspěly Košice, kde v roce 1949 byla otevřena Vysoká škola veterinárska. Odbornice na slovenské zdravotnické školství E. Morovicsová z LF UKo se ve svém článku soustředila na zdravotnické školství v období 1948–1968. Analyzovala situaci na vyšších sociálně-zdravotních, zdravotnických a středních zdravotních školách. Do následující části knihy byly editorem zařazeny příspěvky o významných i zapomenutých osobnostech z řad lékařů, zvěrolékařů a farmaceutů. Dvojice T. Arndt a F. Dohnal z FaF Hradec Králové pojednala židovské farmaceuty z českých zemí od 18. do 20. století (M. L. Jeitteles a jeho rod, M. Fanta, R. Teichmann, 212


RECENZE

E. P. Pick, E. Starkenstein, A. Friedmann). K. Pekařová z Univerzitní knihovny v Bratislavě sepsala známé i neznámé školní lékaře na území Slovenska na přelomu 19. a 20. století. Jako základní zdroj použila publikované výroční zprávy středních škol, vedené v maďarštině. Podle jmen šlo převážně o maďarské lékaře. Dvojice L. Dedek a P. Brauner z brněnského Klubu dějin veterinární medicíny publikovala v recenzované knize stať o profesoru Vysoké školy zvěrolékařské (VŠZ) F. Ševčíkovi, který si vedl vědecký deník od března 1912 až do své smrti. Ševčík byl sedm let včetně válečných v rakousko-uherské a československé armádě jako praktický vojenský zvěrolékař. Od roku 1924 byl pracovníkem VŠZ (asistent, docent a nakonec profesor). Ševčík byl vynikající pedagog i vědec – např. před rokem 1927, tedy dříve než Fleming, zjistil, že Penicilinum glaucum potlačuje růst některých bakterií. Zemřel náhle ve 44 letech. O činnosti zakladatele české plastické chirurgie F. Burianovi, který vedl v Jedličkově ústavu pro zmrzačené oddělení plastické chirurgie, je článek B. Tiezla z královohradecké univerzity. Burian léčil jak válečné invalidy, tak i děti s vrozenými vadami rukou a obličeje. Další odbornice na zdravotní péči, A. Falisová (Historický ústav SAV Bratislava), se soustředila na tři lékaře, kteří se zasloužili o péči o matku a dítě na Slovensku. V 19. století to byl J. Ambro, ve 20. století český pediatr J. Brdlík a A. J. Chura – ti oba jsou průkopníky slovenské pediatrie. O pětici předních československých lékařů, kteří byli nositeli druhého nejvyššího civilního vyznamenání Hrdina socialistické práce, se zmínil J. Jindra z AV ČR (nositeli vyznamenání byli neurochirurg Z. Kunc, internista J. Charvát, chirurg K. Šiška, neurochirurg R. Petr a pediatr J. Houštěk). L. Vasilova z UKo publikovala dvanáctistránkový článek o léčivých účincích látek v díle „Liber medicinalis“ Quinta Serena, římského básníka menšího významu. Autorka řeší problém, zda autor byl básník, lékař či šarlatán; podle ní kniha podávala předobraz o lékařství v Římě na počátku 3. století po Kristu. Pro současnou medicínu nepřináší podle recenzenta nic přínosného. Tři historikové medicíny z Martina (M. Bujalková, K. Adamicová a F. Novomeský) sepsali zajímavou studii o historii pitev v Evropě v období 16.–19. století. Jsou vysvětleny podmínky pro vznik anatomické medicíny s pitevnami a klinické patologie. Autoři zmiňují J. Jesenia, J. B. Morgagniho, K. Rokitanského a R. L. K. Virchowa a jejich přínos v oboru patologie. O vakcinaci proti pravým neštovicím v Uhrách na přelomu 18. a 19. století je nejdelší článek v knize od B. Rieziové z bratislavské lékařské fakulty. Téma je probíráno podle rozdělení Uher na oblasti Pešť, Keszthély, Ostřihom, Sedmihradsko — Valašsko, Komárno, Gyula a Budín; zdrojem informací byly dobové knihy a odborné časopisy (v maďarštině a němčině), ale též překlady do slovenštiny pro slovenské obyvatelstvo. Dvě české etnoložky (D. Motyčková a K. Sedlická) z Etnologického ústavu AV ČR Praha sepsaly článek o přírodoléčebném hnutí a spolku Český Kneipp. Studie je věnována dějinám neortodoxních, nekonvenčních či 213


DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3

alternativních lékařských praktik a přírodoléčebnému hnutí v rozmezí od poloviny 19. století do poloviny 20. století; zahrnuta je přírodoléčba v českých zemích (u nás byly populární sluneční lázně, léčba studenou vodou aj.), Německu a Polsku. P. Koval z prešovské univerzity zpracoval otázku zdravotnictví na Podkarpatské Rusi v období let 1919–1939, kdy tato země začínala jako nejchudší a zanedbaná část nového státu. Ohromný kus práce na zmíněném poli odvedli dva čeští lékaři F. Skácelík a J. Doškář a jejich návrhy na zlepšení poměrů v podkarpatoruském zdravotnictví byly dominantní. Historický pohled na vliv geomagnetického, elektromagnetického a obecně magnetického pole na organismus člověka a jeho využití v medicíně publikovala E. Ferencová z LF UKo. Její článek považuje recenzent za nejzdařilejší z celého sborníku. Jsou v něm uvedeny jak osobnosti zabývající se magnetismem, tak i principy jednotlivých magnetismů. Magnetismus je ve fyzikální terapii využíván již dlouho; současná magnetoterapie se uplatňuje při tišení bolestí, zlepšuje přívod kyslíku k orgánům a látkovou výměnu, podporuje imunitu a působí na rozšiřování cév a prokrvení orgánů. M. Domenová z Filosofické fakulty Prešovské univerzity pokračovala ve studiu slovenského zdravotnického tisku. Soustředila se na měsíčník Život, vycházející v letech 1933–1939, jenž se zaměřoval na sociálně zdravotní výchovu. Kolega Domenové J. Džujko analyzoval přílohy prešovského deníku Slovenský východ nazvané Zdravie ludu. První příloha vyšla roku 1928. V přílohách se sledovala hlavně ochrana zdraví. O několika zvěrolékařích zapojených do akcí pečujících o nezávadnost mléka je článek Š. Hejlové z VFU Brno. Autorka uvedla stručně život a dílo profesorů O. Laxy, J. Lenfelda, L. Poláka a docenta Hokla. Z oblasti lázeňství jsou v knize dva příspěvky. V. Březina (ÚSD AV ČR) se zabýval ve stati „Lázně Bludov“ jejich historií od roku 1929. Radioaktivní a sir­ né lázně založil a provozoval R. Pospíšil, který se po válce snažil obnovit lázeňský provoz přerušený válkou. Protože byl známý svým protikomunistickým postojem, režim ho po únoru 1948 pronásledoval včetně jeho rodiny, lázně byly pochopitelně znárodněny. V roce 1954 byl Pospíšil obviněn z velezrady, vyzvědačství a příprav ke svržení režimu a odsouzen na 25 let, z nichž si „odseděl“ 11 let. Jeho rehabilitace v roce 1968 byla neúspěšná. J. Pavelková z Muzea Těšínska zpracovala materiály o propagaci a reklamě lázní od 2. poloviny 19. století do roku 1939. Vybrala si lázně severní Moravy (Grafenberg, Dolní Lipová, Karlova Studánka a Darkov) a popsala propagační a reklamní materiál uvedených lázní (nejvíce o Darkově); většina uvedených lázní funguje dodnes. Kniha je vybavena abstrakty prací v češtině a angličtině a seznamem autorů článků. Škoda, že nemá jmenný rejstřík, ale ten neměly ani předcházející sborníky 214


RECENZE

z minulých seminářů. Po grafické stránce upozorňuje recenzent na nezřetelné rozlišení běžného textu a číselných údajů (v některých článcích). Byly by z nich přehlednější tabulky. A ještě poznámka k tisku: tiskárna šetří na barvě, místo černé použila šedou. Šedý tisk (a nejen knih) je módní a nevadí mladým čtenářům s dobrým zrakem, hůře jsou na tom starší a staří čtenáři včetně recenzenta. Jiří Jindra

kronika XIII. seminář z historie matematiky pro vyučující na středních školách Ve dnech 21. až 24. srpna 2017 se v Poděbradech konal již XIII. seminář z historie matematiky pro vyučující na středních školách. Byl věnován vý­z­nam­ným okamžikům z vývoje matematiky ve středověké Evropě ve 13. až 15. století. Přiblíženy byly mimo jiné zajímavé životní osudy, odborná díla a nejdůležitější matematické výsledky několika předních matematiků (např. Nicolas Oresme, Thomas Bradwardinus, Johannes Müller – Regiomontanus, Nicolas Chuquet a Luca Pacioli), matematiků a umělců (např. Piero della Francesca a Leonardo da Vinci, Johannes Gutenberg). Objasněn byl objev lineární perspektivy, významný matematický objev západní Evropy, a jeho dopad na proměnu výtvarného umění, zobrazovacích technik i samotné geometrie. Pozornost byla rovněž věnována otázkám spojeným s vnímáním nekonečna, diskrétního a spojitého množství, jimiž se zabývalo několik generací matematiků, filozofů i teologů. Připomenuty

byly zejména výsledky tzv. mertonských počtářů, které připravily cestu ke zrodu matematické analýzy a novověké fyziky. V neposlední řadě byly naznačeny problémy, které stály u kořenů pravděpodobnostního myšlení a počtu pravděpodobnosti. Opomenuty nebyly ani netradiční geometrické konstrukce a jejich aplikace v architektuře, nejdůležitější technické vynálezy (válečné stroje, převodní mechanismy, pracovní stroje, konstrukce mostů, knihtisk) a zámořské objevy, které ovlivnily rozkvět evropské vědy, techniky a umění. Jednotlivé přednášky přinesly také náměty, které mohou být využity přímo při výuce matematiky i ve výběrových seminářích. Hlavními organizátory letošní akce byli J. Bečvář, M. Bečvářová, Z. Halas, M. Hykšová, M. Melcer, M. Otavová a I. Sýkorová. Semináře se zúčastnilo téměř pět desítek osob (učitelé základních, střed-­ ních a vysokých škol a několik doktorandů). Všechny přednášky proběhly v reprezen­tativním sále Ústavu jazykové a odborné přípravy UK (studijní středisko Poděbrady), který sídlí v historických prostorách poděbradského zámku. Účastníci semináře 215


DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3

byli ubytováni v pěkných a moderně vybavených kolejích UK. Seminář byl zahájen v pondělí ve 13:30 hodin. Účastníci vyslechli přednášky Středověká Evropa (J. Bečvář) a Knihtisk a matematika (M. Bečvářová). Po večeři následovala prohlídka funkční poděbradské hydroelektrárny, která byla letos zařazena do seznamu našich národních kulturních památek. Účastníci semináře obdivovali čtyři mohutné Francisovy turbíny, pečlivě rekonstruované prostory strojovny a manipulační budovy hydroelektrárny, zdymadlo, nedalekou plavební komoru i moderní lávku pro pěší. Po prohlídce se uskutečnila krátká procházka po pamětihodnostech Poděbrad, při níž M. Melcer pohovořil o historii i současnosti Poděbrad. Účastníci mohli ochutnat i několik léčivých minerálních pramenů a projít se po krásně osvětlené lázeňské kolonádě a parku. V úterý dopoledne se konaly přednášky Oxfordští počtáři (M. Otavová a I. Sýkorová) a Nicolas Oresme – první francouzsky píšící matematik (J. Bečvář). Po obědě zazněly přednášky Regiomontanus (Z. Halas) a Zrod lineární perspektivy (O. Hykš). Na středu dopoledne byly zařazeny přednášky Pravděpodobnost ve středověké Evropě (M. Hykšová) a Piero della Francesca – malíř a matematik (M. Bečvářová), odpoledne přednášky Leonardo da Vinci – vynálezce (M. Melcer), Leonardo da Vinci – malíř (N. Pajerová) a Geometrické konstrukce (M. Štěpánová). Druhou odpolední přednášku doplnila výstavka dokumentující vývoj a proměny Leonardovy malířské tvorby, kterou připravila N. Pajerová. V podvečer byl v zámecké zahradě zahájen tradiční společenský večer, na němž kromě diskusí o vyslechnutých přednáškách proběhla oblíbená a všemi účastníky očekávaná 216

dražba starší matematické literatury. Večer osvěžilo krátké hudební vystoupení O. Hykše a M. Hykšové (elektrické piano a flétna). Na posledním čtvrtečním seminárním půldni se uskutečnily přednášky Nicolas Chuquet (J. Bečvář) a Luca Pacioli – matematik a obchodník (M. Bečvářová). Na závěr všichni účastníci obdrželi osvědčení o absolvování semináře. Účastníci získali publikaci I. Sýkorová: Matematika ve staré Indii, edice Dějiny matematiky, svazek č. 59, Matfyzpress, Praha, 2016, 344 stran. Podle svého zájmu si mohli vybrat dva starší svazky téže edice. Obdrželi též několik propagačních brožurek o MFF UK a četné informační materiály o krásách Poděbrad a jejich okolí. Za úspěšný průběh semináře je nutné poděkovat organizátorům, zaměstnancům Ústavu jazykové a odborné přípravy UK, studijní středisko Poděbrady, zejména M. Melcerovi a jeho rodině a také pracovníkům studentských kolejí v Poděbradech, bez jejichž nadšení, pochopení, pomoci a práce by se akce nemohla uskutečnit. Za bezproblémový a obětavý dovoz konferenčních materiálů patří velký dík L. Vízkovi. Poděkování je nutno vyslovit i všem přednášejícím a účastníkům. 14. seminář z historie matematiky pro vyučující na středních školách je plánován na srpen 2019, informace o této akci podá M. Bečvářová (Ústav aplikované matematiky, FD ČVUT v Praze, Na Florenci 25, Praha 1, 110 00, e-mail: becvamar@fd.cvut.cz). Podrobné informace o minulých seminářích, fotografie z těchto akcí a přihlášky na budoucí akci lze najít na webové stránce http://www.fd.cvut.cz/ personal/becvamar/seminar_ss/ Martina Bečvářová


RECENZE

Development of mathematics and related sciences in Central-Eastern Europe in the 20th century Ve dnech 13. až 15. září 2017 se ve starobylém univerzitním Krakově konala pod výše uvedeným názvem mezinárodní konference, která navázala na dvě předchozí (Krakov 2013 a Krakov 2015). Na přípravu letošní akce spojilo síly několik vědeckých institucí a vysokých škol (Komise pro historii vědy Polské akademie pro umění a vědy – PAU, Komise pro dějiny vědy a techniky Polské akademie věd – PAN, Fakulta matematiky a přírodních věd Univerzity v Rzeszowě, Fyzikální institut Pedagogické univerzity v Krakově, Fakulta fyziky, matematiky a informatiky Technické univerzity v Krakově, Fakulta mechaniky a matematiky Univerzity Ivana Franka ve Lvově, Mezinárodní akademie pro dějiny vědy a Krakovská pobočka Polské matematické společnosti). Odbornou část programu připravila mezinárodní komise, která pracovala ve složení předseda Roman Duda (Komise pro dějiny vědy a techniky PAN a Univerzita ve Wrocławi) a členové Martina Bečvářová (ČVUT v Praze a Univerzita Karlova v Praze), Sergej Sergejevič Demidov (Ruská akademie věd, Moskva), Michał Kokowski (Ludwika a Aleksandera Birkenmajerů Institut pro historii vědy PAN, Komise pro historii vědy PAU, Komise pro dějiny vědy a techniky PAN), Jerzy M. Kreiner (Suhora observatoř a Fyzikální institut Pedagogické Univerzity v Krakově), Jan Woleński (Komise pro historii vědy PAU), Andrzej Kajetan Wróblewski (Univerzita ve Varšavě, viceprezident PAU) a Mykhaylo

Zarichnyi (Fakulta matematiky a přírodních věd Univerzity v Rzeszowě). Organizační záležitosti měla na starosti nevelká skupina, kterou tvořili Małgorzata Stawiska-Friedland (Mathematical Reviews, American Mathematical Society, USA), Stanisław Domoradzki (předseda organizačního výboru, Fakulta matematiky a přírodních věd Univerzity v Rzeszowě a Komise pro dějiny vědy a techniky PAN, Komise pro historii vědy PAU), Renata Bujakiewicz-Korońska (Fyzikální institut Pedagogické fakulty v Krakově) a Jan Koroński (Fakulta fyziky, matematiky a informatiky Technické univerzity v Krakově). Konference se zúčastnily téměř čtyři desítky historiků vědy, filozofů, logiků, matematiků, fyziků, astronomů, vysokoškolských pedagogů, badatelů a doktorandů z Polska, Ruska, Ukrajiny, Litvy, USA a České republiky. Potěšující byl zejména zájem mladých začínajících badatelů. Za svůj hlavní úkol si konference vytkla poskytnutí širokého prostoru pro mezinárodní mezioborové setkání historiků vědy, čas na odborné přednášky a diskuse o vývoji a proměnách vědeckých komunit ve střední a východní Evropě v meziválečném období, o transferu poznatků a výzkumných metod, o předávání zkušeností, o filozofických, kulturních a sociálních příčinách volby rozvíjených oborů. Všechny přednášky probíhaly v překrásném sálu Karoliny Lanckorońske v historické budově Polské akademie pro umění a vědy (Sławkowska 17, Krakov), která se nachází nedaleko od Hlavního rynku, věhlasného historického krakovského náměstí. Program konference byl nesmírně pestrý a inspirativní. Zaznělo 17 přednášek a vystaveno bylo 9 velkoformátových posterů. Plenární přednášky zasáhly do

217


DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3

několika oblastí – historie matematiky, logiky, fyziky a astronomie, kulturní historie, vyučování matematice a nové výzkumy v matematice. Uveďme pro zajímavost názvy všech příspěvků: Historie matematiky – Kalina Bartnicka (Polsko): A mathematics teacher: between university and school; Martina Bečvářová (Česká republika): Gerhard Hermann Waldemar Kowalewski and his two Prague periods; Piotr Błaszczyk (Polsko): Euler’s formula – between standard and non-standard analysis; Egor Bogatov (Rusko): On the mutual influence of the Polish and Soviet schools of functional analysis in the second quarter of XX century; Sergej Sergejevič Demidov (Rusko): Professor of the Moscow University Boleslaw K. Mlodzeevski and mathematics in Moscow at the end of 19th century – the first third of 20th century; Stanisław Domoradzki a Karolina Karpińska (Polsko): The role of matura examination in mathematics and its influence on the development of mathematical culture in the territory of Poland under Prussian partition and in the first years after regaining independence; Stanisław Domoradzki, Michael Zarichnyi a Margareta Stawiska (Polsko, Ukrajina, USA): Mathematics and mathematicians in Lvov during World War II: an attempt at description; Roman Duda (Polsko): Mathematics at the univer sities of Kaunas, Poznań and Vilnius in the interwar period – a comparative study; Emelie Kenney (USA): Learning and teaching mathematics in World War II Poland: Experiences of three daring women; Renata Bujakiewicz-Korońska a Jan Koroński (Polsko): Genesis of the Cracow School of Differential Equations; Wiesław Wójcik (Polsko): Continuum theory and the research on foundations of geometry in the Warsaw School of Mathematics. Historie logiky – Roman Murawski (Polsko): What are objects of mathematics and 218

logic?; Paweł Polak (Polsko): Mathematics and metaphysics: some remarks about Polish philosophy of mathematics in the second half of 19th and the beginning of 20th century; Jan Woleński (Polsko): Philosophical ideology of Polish mathematical school. Historie fyziky – Andrzej Kajetan Wróblewski (Polsko): The top ten in physics in Poland 1915–2015. Historie astronomie – Oleh Petruk (Ukrajina): Astronomy in Lviv in the first half of the XX century. Historie vědy – Zofia Gołąb-Meyer (Poland): Science in Third Reich – scientists’ attitudes. Jednotlivé přednášky byly sledovány se značným zájmem. Doprovázela je živá, plodná a zajímavá diskuse, v níž účastníci nalezli prostor pro prezentování svých myšlenek, názorů, námětů a postřehů. Postery pojednaly o vývoji zajímavých matematických výsledků, o životních osudech a díle několika významných polských matematiků a logiků, o vývoji národních matematických a fyzikálních komunit, o proměnách vyučování matematice a trendech současného bádání v historii matematiky. Vystaveny byly následující prezentace: Juozas Banionis (Litva): The beginning of the 20th century. At the roots of mathematics in the Lithuanian language: Mathematics textbooks by President A. Smetona; Marlena Fila (Polsko): Bernard Bolzano and the axiom of continuity; Karolina Karpińska, Bogumiła Klemp-Dyczek (Polsko): Otto Reichel’s construction tasks as an example of work with gifted gymnasial students in the Torun Gymnasium in the 19th century; Jan Koroński (Polsko): Tadeusz Ważewski (1896–1972) and his results in the field of differential equations; Jan Koroński (Polsko): Mirosław Krzyżański (1907–1965) and his publications in the field


RECENZE

of partial differential equations; Jan Koroński (Polsko): Jacek Szarski (1921–1980) his life and scientific activity; Krzysztof Maślanka (Polsko): New globally convergent expansion of the Riemann zeta function; Andrij Rovenchak a Olena Kiktyeva (Ukrajina):Theoretical physics in Lviv: Bibliography and genealogy; Maja Wenderlich (Polsko): The milestones in the life course of distinguished mathematicians and mathematically gifted adolescents. Podrobnější informace o průběhu akce, anglické abstrakty jednotlivých přednášek a posterů jsou dostupné na webové adrese: http://www.ur.edu.pl/wydzialy/matematyczno-przyrodniczy/konferencje. Za velmi úspěšný průběh mezinárodní konference je nutné poděkovat především polským organizátorům, kterým se podařilo vytvořit příjemné prostředí, dále přednášejícím, diskutujícím a všem účastníkům, bez jejichž nadšení, pochopení, pomoci a práce by se akce nemohla uskutečnit. Poznamenejme, že organizátoři plánují uskutečnit v roce 2019 další pokračování této úspěšné a oblíbené akce. Můžeme se tedy těšit na nové inspirativní přednášky a postery. Martina Bečvářová

Brněnský seminář Ve dnech 6. a 7. září 2017 uspořádalo Technické muzeum v Brně VII. mezinárodní seminář „Po stopách zdraví a nemoci člověka a zvířat“. Zúčastnilo se jej 40 účastníků z řad českých a slovenských lékařů, farmaceutů, veterinářů a historiků vědy a medicíny. Spiritus agens semináře R. Slabotínský rozdělil přednášky do 5 bloků.

V 1. bloku „Muzejnictví a významné i zapomenuté osobnosti“ T. Ambrus z brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity (VFU) představil novou farmaceuticko-historickou expozici Fakulty farmacie. Quintus Severus jako básník medicíny byl pojednán L. Vasiľovou z Univerzity Komenského (UKo). O profesoru J. Matiegkovi, antropologu a lékaři, referovala Z. Schierová z pražského Hrdličkova muzea člověka. P. Brauner z VFU přednesl příspěvek věnovaný 130. výročí narození profesora F. Štencla, mj. oběti pronásledování zastánců genetiky v 50. letech 20. století. Referát L. Dedeka z VFU byl zaměřen na J. Černovského, ředitele veterinárního ústavu v Ivanovicích na Hané. 2. blok přednášek, věnovaný významným i zapomenutým osobnostem, historii lékařské praxe a lázeňství, zahájil J. Jindra (ÚSD AV ČR Praha) příspěvkem o laureátech Nobelových cen za fyziologii nebo medicínu v letech 1940–1960. Po něm vystoupily dvě pracovnice z Košic (M. Jiroušková a J. Platová) s referátem o zakladateli slovenského pracovního lékařství B. Gombošovi. Z bratislavské UKo B. Ricziová a O. Vaneková probraly dějiny vzniku a založení sirotčince v Prešpurku roku 1833. Referát „K činnosti evangelických nemocnic a diakonie na Slovensku v 19.stoletíí“ přivezla a odpřednášela K. Pekařová v bratislavské Univerzitní knihovny. R. Palenčárová ze Slovenské akademie věd hovořila o péči o zdraví v písemných pramenech 19. století z fondů regionálního oddělení knihovny Jána Bocatia v Košicích. Muzeum Těšínska zastupovala I. Pavelková referátem o slezských lázních a sanatoriích od jejich počátků do konce 30. let 20. století; nejvíce se autorka věnovala lázním Darkov a Karlova Studánka. 219


DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3

Ve 3. bloku pokračovalo téma lázeňství, nově se probírala historie lékařské praxe. Nejprve vystoupila M. Domenová z prešovské univerzity s příspěvkem o dějinách zdravotnictví a lázeňství v Prešově na přelomu středověku a novověku. P. Dorfiňák z téže instituce referoval o vzestupech a pádech bardějovských lázní v 1. polovině 20. století. A do třetice P. Koval z Prešova doplnil předřečníka svým referátem o bardějovské městské nemocnici v době 1. republiky. O hlavních civilních moravských nemocnicích v roce 1814 promluvil J. Luňáček z olomouckého úřadu práce. Každoroční účastník brněnských seminářů F. Dohnal z královéhradecké Farmaceutické fakulty přednášel o organizaci zdravotnické pomoci v čs. legionářském vojsku v Rusku (k 100. výročí bitvy u Zborova). 4. blok přednášek o vzdělávání, vědě a výzkumu otevřela E. Ferencová z UKo referátem o významu uchovávání didaktických pomůcek ve studiu lékařství. Brněnská archeoložka S. Sázelová hovořila o mladopaleolitických vlčích populacích a jejich patologii; uvedla příklady z lokalit Dolní Věstonice II a Pavlova. I. A. Holub z V FU probral veterinární výzkumná pracoviště v českých zemích a události v areálu Vysoké školy veterinární v letech 1939–1945. E. Králová z UKo připomněla 150. výročí narození Madame Curie a její vliv na současné lékařství. E. Morovicsová taktéž z UKo podala přehled o studiu farmacie na Lékařské fakultě UKo v letech 1. republiky. Jako samostatné studium bylo v Bratislavě zavedeno v roce 1940. V posledním bloku přednášek pokračovala prezentace příspěvků z lékařské

220

praxe a dále nově příspěvků ze zdravotnictví a osvěty a posléze o lidovém léčitelství. A. Falisová (HiÚ SAV Bratislava) hovořila o organizaci protiepidemické služby na Slovensku v období let 1919–1960. Další referát z prešovské univerzity na téma odezvy na řešení zdraví a zdravotních poměrů na Slovensku publikované v letech 1921–1928 v periodiku Slovenský ľud přednesl J. Džujko. Etnologický ústav AV ČR Praha byl zastoupen D. Motyčkovou, K. Skalickou a V. Beranskou. Motyčková se Sedlickou hovořily o „mrtnických bábách“, léčitelkách v západních Čechách, a Beranská o babičkách, felčarech a porodních bábách, s výkladem, jak se léčilo v krajanské komunitě volyňských Čechů na Ukrajině za 2. světové války, kdy lékaře musely nahradit uvedené osoby. Pracovnice Muzea Novojičínska A. Hrčková přednášela o formách iracionální péče o domácí zvířata na Novojičínsku – o ochranné magii, požehnání a ochraně zvířat, o používání jalovce, vody, střemchy aj. Poslední příspěvek měla Š. Hejlová (VFU) o přednostním mléku, tj. syrovém a nepasterizovaném. Po každém bloku následovala diskuze k předneseným příspěvkům. Pro účastníky semináře byla po skončení vědeckého programu zorganizována exkurze do brněnského Jurkovičova domu, kde je instalována stálá expozice věnovaná Jurkovičovi. Seminář byl pečlivě připraven, účastníci s ním byli spokojeni. Byl též vzornou ukázkou výborných vztahů Čechů a Slováků i po rozdělení Československa. Jiří Jindra


zprávy Čtvrtstoletí na Palackého třídě. 25 let Farmaceutické fakulty Veterinární a far­maceutické univerzity Brno 1991–2016. T. Ambrus (ed.). Brno, VFU Brno, 2016, 86 s. ISSN 978-80-7305-778-7 Kniha má 11 kapitol, jejichž názvy napoví, co obsahují. První kapitola se věnuje farmaceutickému studiu v letech 1946–1960; příběhy studia očima bývalých studentů a učitelů tvoří kapitolu druhou (prof. J. Solich – ročník 1928, Dr. L. Nováček – 1929, prof. Suchý – 1936 a prof. V. Smečka 1928–2008). O fakultě v letech 1991–2016 je třetí kapitola (v období 1960–1990 farmaceutická fakulta v Brně nebyla). Čtvrtá kapitola přestavuje soubor fotografií děkanů a proděkanů fakulty v letech 1991–2016. Opět jen fotografie zástupců fakulty ve vedení univerzity a fotografie čestných doktorů VFU navržených Farmaceutickou fakultou představují další části knížky. K 1. září 2016 je stručně uvedena organizační struktura fakulty a k témuž datu jsou uvedeny samosprávné akademické orgány fakulty (senát, vědecká rada a disciplinární komise); doplněno je personální obsazení jednotlivých ústavů fa­kulty, tedy Ústavu aplikované farmacie, Ústavu přírodních léčiv, Ústavu technologie léků, Ústavu humánní farmakologie a toxikologie, Ústavu chemických léčiv a Ústavu molekulární biologie a farmaceutické biotechnologie. Fakulta má i vlastní lékárnu a centrální laboratoře. Vedle těchto přehledů jsou uvedena též další pracoviště VFU Brno, podílející se na výuce studentů farmacie (Fakulta veterinárního lékařství, Fakulta veterinární hygieny a ekologie), a celoústavní pracoviště VHU Brno (Ústav cizích jazyků, Ústav tělesné výchovy

a sportu a Studijní a informační středisko). Celých třicet stran tvoří seznam absolventů fakulty v magisterském studiu farmacie. Na fakultě lze po rigorózním říze­ní získat doktorát farmacie (od roku 2001) a titul Ph.D. po doktorském studiu (od roku 1999). Kniha je sice jen informa­tivní, ale obraz o Farmaceutické fakultě brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity poskytuje. J. Jindra

Jiří Padevět: Věda a život. Rozhovory s profesorem Jiřím Drahošem. Praha, Academia, 2017, 243 s., ilustr. ISBN 978-80-200-2672-9 Na jaře 2017 skončil ve své funkci předse da Akademie věd ČR, profesor Jiří Drahoš, fyzikální chemik se zaměřením na chemické inženýrství. Usmyslel si, že na závěr své kariéry předsedy Akademie vydá knižně bilanční rozhovor; ten s ním uskutečnil v roce 2016 zkušený odborník Jiří Pade­vět, ředitel nakladatelství Academia. Vést rozhovor s předním českým vědcem a před­ta­ vitelem Akademie (pro období 2009–2017) možná nebylo snadné, ale Padevět to zvládl. Pochopitelně použil jako zpovědník Drahošův řadu obvyklých otázek a odpo­ vědi seřadil do 12 kapitol. První je o rodném Drahošově kraji, Těšínsku, a o nejvýchodnějším českém městě Jablunkově, kde do svých 18 let žil. Druhá kapitola se týká Drahošova dětství a rodinných ko­ řenů (pochází z učitelské rodiny). Třetí kapitola je o studiích chemie v Praze na VŠCHT, jíž byl okouzlen; čtvrtá se vě­ nuje Drahošovým vědeckým počátkům. 221


DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3

Pátá kapitola je o Drahošově celoživotní lásce – hudbě, kterou provozuje i aktivně, zpívá ve sboru a hraje na několik hudebních nástrojů. Do šesté kapitoly jsou soustředě­ ny otázky o Drahošově rodině a o víře, kterou považuje za velmi důležitou, a jako vědec uznává, že víra v Boha začíná tam, kde věda končí. Vědecká a pedagogická kariéra J. Drahoše po roce 1989 je shrnuta v sedmé kapitole. V osmé kapitole pro­fe­ sor Drahoš říká, že k objasnění základních pojmů z chemického inženýrství může posloužit i výroba slivovice, ale převážně jde ovšem o výklad chemie jako takové, chemického inženýrství a patentů. Devátá kapitola se zabývá Drahošovými životními

222

vzory; zde přišla řeč také na pojem češ­ ství (Drahoš se mimochodem považuje za Slezana a jasně rozlišuje vlastenčení a vlastenectví; věnoval se tu i česko­slo­ven­ským traumatům roků 1938, 1948 a 1968, odsunu Němců a prezidentům ČSSR a ČSR). Desátá kapitola zahrnuje Drahošovo pů­ sobení v letech 2009–2017, hlavně v postavení předsedy Akademie; v předposled­ ní kapitole je popsán Drahošův boj o její zachování. Závěrečná dvanáctá kapitola se zabývá Drahošovými názory na politiku a společnost. Knihu čtenářům doporučuji, je skvělá. J. Jindra

Dějiny věd a techniky 2017, 3  

Dějiny věd a techniky 2017, 3 DVT 2017, 3 - Obsah, Contents + Recenze, Zprávy z literatury (plné znění vybraných rubrik)

Dějiny věd a techniky 2017, 3  

Dějiny věd a techniky 2017, 3 DVT 2017, 3 - Obsah, Contents + Recenze, Zprávy z literatury (plné znění vybraných rubrik)

Advertisement