VIII. 2. 5. Sněmovní sál Arcibiskupského zámku v Kroměříži

Počátky výstavby barokní kroměřížské arcibiskupské rezidence101 spadají do období episkopátu Karla II. z LiechtensteinCastelcorna. Předmětem našeho zájmu zde byla štuková výzdoba Velké jídelny, jak byl původně Sněmovní sál nazýván,102 která však vznikla až v 70. letech 18. století v rokokovém stylu. Zakázku zadal olomoucký biskup Maxmilián z Hamiltonu vídeňskému štukatérovi Karlu Martinu Kellerovi, který předtím odstranil štuky Baldassara Fontany. Koncepce výzdoby je dílem Kellera a Franze Adolfa z Freethalu, autora výmalby. Štukatura převážně sestává z bohatě profilovaných zlacených rámů doplňovaných florálními ornamenty, hudebními i vědeckými instrumenty a girlandami. Figurální složka je poměrně skromná, zahrnuje pouze několik andělů či géniů, jenž nesou biskupovy insignie a rodový znak.103 Vedle plošného snímání nedostupných partií štukové výzdoby byla předmětem naší dokumentace i oválná okna v horní etáži zámecké prostory. Zatímco v případě zaznamenání štukatury se jednalo o poměrně standardní práci palubního fotoaparátu, v případě oken musel být vyřešen problém tmavých snímků. Relativně intenzivní protisvětlo přicházející skrze okno zvnějšku způsobovalo nečitelnost technického stavu okenních rámů, křídel a ostění, protože fotoaparát vyrovnával expozici zvýšením clonového čísla. Postupným testováním

101 Památkový katalog: https://pamatkovykatalog.cz/arcibiskupsky-zamek-14147650. 102 Velká jídelna byla přejmenována na Sněmovní sál poté, co se zde v revolučních letech 1848-1849 konal Ústavodárný říšský sněm, jenž byl rozpuštěn až po obsazení Kroměříže vojskem císaře Františka Josefa I. 103 Ladislav Daniel – Marek Perůtka – Milan Togner (eds.), Arcibiskupský zámek & zahrady v Kroměříži, Kroměříž 2009, s. 62-64.

Obrázek 035: Sněmovní sál Arcibiskupského zámku Kroměříž, detail jednoho z horních oválných oken a jeho ostění.

bylo dosaženo adekvátního manuálního nastavení,104 které sice přinášelo přeexponovanou krajinu Podzámecké zahrady v pozadí, avšak umožnilo zjištění technické kondice oken, zvláště jejich spodních částí, kam stéká voda kondenzující na skle. Bezpečnostní výzvu v sále představovaly křišťálové lustry, jejichž subtilní závěsná lana jsou obtížně zachytitelná pro palubní senzory i pozemní laserový skener. Problém se vyřešil opakovaným prověřením a úpravou letové trajektorie v dostatečné vzdálenosti od lustrů, aby se eventuální kolizi předešlo. Z tohoto důvodu se dvě z osmi oken nedokumentovaly pomocí dronu, ale pouze z úrovně podlahy, jelikož kolem nich neexistoval dostatečně velký prostor pro bezpečný pohyb bezpilotní helikoptéry.