VII. 1. 5. Uložení a prezentace zpracovaných dat ze vstupních snímků

Samotný způsob zpracování získaného materiálu je plně odvislý od potřeb konečného uživatele. Zde se kruh uzavírá a vracíme se na začátek této kapitoly, protože právě konečný uživatel dat je ten, kdo musí specifikovat rozlišení a výstupní formát. Je pochopitelné, že konečný uživatel dat se vzděláním a profesním zaměřením nedokáže specifikovat taxativně požadované parametry, ale právě zde je potřeba propojit znalosti konečného uživatele a operátora bezpilotního prostředku a diskusí se k těmto parametrům dostat. Výstupem takové diskuse je pak, kromě požadavků na rozlišení a podobně, také formát výstupních dat. Pro konečného uživatele dat může být dostatečný samotný obrazový materiál bez potřeby dalšího zpracování. Případně může požadovat obrazový formát jako tzv. ortografickou mozaiku, cože je v podstatě jeden obrázek ve vysokém rozlišení vytvořený kombinací ortogonálních pohledů na rovinu fasády. Nakonec může být požadavkem konečného uživatele 3D model s plasticitou a texturou. Ale i v tomto zadání můžeme nacházet varianty spočívající v konkrétním formátu výstupních dat. Například může být požadavek na 3D model v konkrétním rozlišení geometrické sítě a textury, anebo může být požadavek na tzv. dělený model (tiled model), který nabízí různé formy podrobnosti v závislosti na vzdálenosti od modelu. Pokud je znám požadovaný výstup pro konečného uživatele, je potřeba mu přizpůsobit sběr dat a pak také nástroj pro zpracování surového materiálu. Softwarových nástrojů pro zpracování různých výstupů je prakticky nepřeberné množství. Zde nezbývá než provést aktuální rešerši na existující nástroje s ohledem na požadované výstupy a následně odpovídající software pořídit a obsluhu náležitě seznámit s jejím praktickým používáním. Ideální jsou v tomto ohledu školení přímo od výrobce takového software. Když je požadovaný výstup vytvořen, zbývá už jen zvolit správnou metodiku pro jeho uložení a prezentaci. Uchování výstupu je pak od triviálního uložení na pevném disku konečného uživatele, přes alespoň základní zálohování v síťovém úložišti, až po sofistikované propojení daného výsledku s ostatními daty v rámci informačního systému organizace. Zde především pro poslední bod neexistuje žádné řešení, které by bylo možné doporučit. Vždy záleží na specifických potřebách organizace a většinou také na vytvoření software modulu v rámci existujícího informačního systému, který je schopný data správně uložit a propojit s dalšími údaji. Příkladem takového propojení budiž anotace 3D modelu pomocí odkazů na zdrojové obrazové materiály a další přidružené dokumenty. Například prasklina ve zdi fasády v rámci 3D modelu může být anotována posudkem památkové péče, statika a podrobnými snímky daného místa. Takový software je potřeba navrhnout a zakázkově nechat vyrobit. Je prakticky nemožné, aby takový software již existoval a umožnil propojení s ostatními systémy. Prezentace je pak formou, v jaké může konečný uživatel data procházet a používat. I pro tak sofistikovaná data, jako jsou 3D modely

s texturou již dnes existují možnosti prezentace přes webové rozhraní. Dalšími možnostmi jsou pak specializované aplikace pro stolní počítač. Typicky výrobci software pro tvorbu 3D modelu umožňují bezplatné použití vlastních software pro prohlížení vytvořených výsledků. Ale stejně jako v předchozím odstavci, záleží především na potřebách konečných uživatelů a samotné instituce, která daná data skladuje a spravuje. Možnost prohlížet 3D model nezavdává žádnou možnost model anotovat a případně propojovat s dalšími daty, což je zpravidla pro efektivní využití takových dat nezbytné a žádoucí. Zde je nakonec opět nasnadě vytvoření vlastního software pro prezentaci takových dat, který plně reflektuje potřeby koncových uživatelů a instituce samotné.