naše nemocnice Naše práce začíná narozením dítěte, říká vrchní sestra dětského oddělení Bc. Anna Fialová P
éče sestřiček dětského oddělení Slezské nemocnice začíná už na porodním sále. Pečují o děti jak v prvních dnech jejich života, tak potom v případě zdravotních potíží až do dospělosti. Bohužel ne vždy znamená úraz jen rozbité koleno a nemoc jen angínu. Sestry proto musí umět zachovat klid i ve velice náročných situacích, kdy se bojuje o dětské životy. Pod dětský primariát Slezské nemocnice v Opavě patří novorozenecká část, která se nachází u gynekologicko-porodnického oddělení, a dále v samostatném pavilonu M oddělení pro mladší děti, oddělení pro starší děti, dětská JIP s pěti akutními lůžky a řada odborných ambulancí. O sotva narozené děti pečují v novorozenecké části, která velice úzce spolupracuje s oddělením gynekologicko porodnickým, zatímco ale tamní porodní asistentky pečují o zdraví maminek, sestřičky z novorozeneckého mají na starosti miminka. Vždy je snaha, aby po porodu zůstalo dítě na matčině těle. Tento tzv. bonding se zde ctí jako zlatý čas, kdy se prohlubuje vztah mezi matkou a dítětem. „Snažíme se do té dvouhodinky nevstupovat,“ uvedla vrchní sestra dětského oddělení Anna Fialová s tím, že pokud dojde k nějaké komplikaci, pro kterou matka není bondingu schopná, přikládá se dítě na hruď otci. Tomu toho nemocnice umožňuje mnohem více. U porodu může dokonce přestřihnout pupeční šňůru. Po porodu sestřičky přikládají miminko k matčině prsu. „Maminky často propadají panice, že nemají mléko. To, že ho mají první den jen pár kapek, je ale úplně normální. I laktace má svůj přirozený vývoj, takže je třeba zůstat v klidu, protože kojení souvisí velice úzce s psychikou,“ vysvětlila vrchní sestra s tím, že více mléka ani ještě není potřeba, neboť dítě je vybaveno zásobou energie. Novorozenecké oddělení je držitelem titulu Baby-Friendly Hospital, který uděluje Dětský fond UNICEF a Světová zdravotnická organizace za podporu a prosazování kojení. A opravdu zdejší personál jde ruku v ruce s nejnovějšími poznatky o kojení. „Máme čtyři laktační poradkyně. Navíc je v nemocnici i laktační poradna a všechny maminky od nás odcházejí s kontaktem na Linku koje-
ní, kam můžou volat non-stop,“ uvedla vrchní sestra. Sestřička z novorozeneckého oddělení se na směně nezastaví. Pomáhá maminkám s koupáním miminka, s přebalováním, s kojením, zkrátka vším, co je kolem miminka třeba. Krom toho je třeba hlavně první den dítě často kontrolovat. Jedná se totiž o dobu, kdy se nejčastěji objevují komplikace. Maminky ale nemusí mít strach, sestřičky jejich potomky sledují bedlivě. „Naše sestry jsou v oboru vysokoškolsky vzdělané, čtyři mají magisterský titul a jedenáct sestřiček bakalářský. Navíc jsou zkušené, a tak jim neujde, pokud má dítě například křeč. Ono se to totiž projevuje například tak nepatrnými stahy v ručičce, že to laik nepozná. I studované sestře trvá v praxi asi rok, než to dokáže bezpečně rozeznat,“ vysvětluje úskalí práce na oddělení Anna Fialová.
Dítě v inkubátoru matka sleduje on-line
U každého dítěte se před propuštěním z porodnice provádí řada vyšetření, jako je screening metabolických vad, vyšetření ledvin a kyčlí, dále se vyšetřuje zrak a sluch. Pokud by u dítěte byl nějaký skrytý problém, čím dříve se odhalí a začne řešit, tím lépe. Jestliže je vše v pořádku, odchází maminka domů čtvrtý až pátý den po porodu. Stačí ale nějaká i poměrně běžná komplikace, a pobyt se prodlouží. Nemocnice dělá vše proto, aby dítě mohlo být neustále s matkou. Někdy to ale kvůli ztíženému příchodu dítěte na svět nejde. Buď dítě přijde příliš brzy, nebo nastanou jiné komplikace a dítě musí pobýt nějakou dobu v inkubátoru. „Maminky, které nemají dítě u sebe se o něj pochopitelně bály, proto jsme pro ně zavedly možnost sledovat své dítě alespoň na obrazovce. Dítě je snímáno kamerou a obraz je přenášen na tablet,“ vysvětluje vrchní sestra. Byť práce u miminek působí velice příjemně a většinu času taková také je, jsou chvíle, kdy jde do tuhého. „Sestra musí umět okamžitě přepnout na akutní medicínu, to když je ohrožen život dítěte,“ říká Fialová. Bílým zdem a nudě v nemocnici odzvonilo
Dětské oddělení poskytuje péči dětem od kojeneckého věku do dospělosti. Patronkou oddělení je Tereza Kostková, která dětské pacienty navštěvuje. Dětský pavilon je vymalován tak, aby navozoval pocit podmořského světa. Jsou zde dvě oddělení. Jedno pro děti do šesti let s doprovodem, nejčastěji s jedním z rodičů či prarodičů. Druhé oddělení je pro děti od 6 do 19 let. Každé oddělení má hernu plnou hraček. A zatímco předškoláci se mohou klouzat na skluzavce, školáci si mohou zahrát hru na počítači. Dnům, kdy osamocené děti jen hleděly do bílého stropu, jak si pobyt v nemocnici vybavuje nejeden z nás dospělých, tedy odzvonilo. Jestliže zdravotní stav nevyžaduje, aby dítě leželo, může se pohybovat po oddělení. Pravidelně sem dochází herní specialistka, klauni a dobrovolníci číst. Dítě
Sestry dětského oddělení (zleva) Blanka Stráňavová, Marie Surová, Zdeňka Kramná a staniční sestra Věra Lázecká.
nemusí být ani v pyžamu, klidně může mít z domu oblíbené oblečení. Stále ale jsme v nemocnici, a tak za tím vším panuje neustálý shon sester, které musí zajistit veškerou péči, přičemž je třeba neustále vše přizpůsobovat věku dítěte. „Takový kojenec nebo batole neřekne, co jej bolí, vše je třeba vysledovat. Navíc většina pomůcek je rozdělená podle velikosti, věku, hmotnosti a sestra se nesmí splést. Jinak se píchá infuze kojenci, jinak dítěti v pubertě,“ vysvětlují zdejší sestřičky s tím, že zatímco dospělý pacient se při hospitalizaci zabaví sám, dítě potřebuje oporu a pomoc. Děti se navíc jakýmkoli zákrokům podrobují nerady. Nejen že se brání injekcím, často nechtějí polknout ani tabletku. „Pokud to jde, dáváme sirup, ale malé děti i ten často prskají. Navíc mimo dětí musíme jednat také s doprovodem, který nás neustále sleduje,“ vysvětlují sestry. Nejčastěji děti k hospitalizaci přivádí onemocnění dýchacího systému, ledvin či zažívacího traktu. Častá jsou také neurologická onemocnění. Zdejší lékaři spolupracují s dalšími specialisty, např. fyzioterapeuty. Alarmující je, že děti čím dál častěji trápí psychosomatické potíže. Přicházejí např. s bolestmi břicha. „Za tím se může skrývat
cokoli, takže musíme udělat veškerá vyšetření a teprve pak jde mluvit o psychosomatice,“ vysvětluje vrchní sestra dětského oddělení Anna Fialová s tím, že navíc narůstají i počty dětí hospitalizovaných pro sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, intoxikaci alkoholem. Problém jsou agresivní děti
Práce s dětmi neznamená zvedat jen malé kojence, ve skutečnosti dokáže být i fyzicky velice náročná. „Stává se, že nám přivezou osmnáctiletého chlapce, který má v sobě drogy a je agresivní,“ vysvětlila vrchní sestra, s tím, že postarat se o takového pacienta není vůbec jednoduché. Navíc to většinou dopadá tak, že ráno podepíše revers, a za pár dní jej záchranka přiveze ve stejném stavu opět. Náročná je také péče o handicapované děti. „V práci vidím, jak je náročné se o dítě, které je zcela odkázáno na pomoc druhých, včetně polohování, hygieny a jídla, postarat. Zákon by měl na rodiče těchto dětí pamatovat. Oni jsou taky lidé, a je dlouhodobě hrozně vysilující pečovat čtyřiadvacet hodin denně o takové dítě. Tito rodiče by potřebovali alespoň občas odpočinek,“ říká Fialová.
Unikátní projekt Život v kufříku pomáhá dětem S
lezská nemocnice se zapojila do unikátního projektu Život v kufříku. Každému dítěti, které nemůže žít v biologické rodině, a čeká ho spletitá cesta přes různá centra a pěstouny, založí kufřík vzpomínek. Zachycení prvních dnů života by mělo dětem, které dost možná nikdy nepoznají své biologické rodiče, pomoci vyrovnat se se svým životním příběhem. Novorozenecký úsek dětského oddělení se rozhodl zapojit do projektu nadačního fondu La Vida Loca a pomoci tak dětem, které jsou z nějakého důvodu odloučené od biologické rodiny. Jedná se o děti odložené do baby boxu, o děti dané po narození k adopci, případně o děti, které jsou rodičům z nějakého důvodu odebrány. Ročně je takových novorozenců v ČR kolem pěti set. Většinou před sebou mají spletitou cestu, která vede přes přechodné pěstouny a různá dětská centra. Ti šťastnější se pak dostanou do stabilní rodiny formou adopce. Vzpomínky na takové dětství ale většinou chybí. Dřív nebo později ale přichází v životě dí-
těte moment, kdy se začne ptát na svou minulost. Děti se s tím, že neznají své kořeny, velice těžce vyrovnávají. „Citový a sociální vývoj je pro ně kvůli tomu obtížný, což může mít negativní vliv na vytváření jejich identity,“ vysvětlila ředitelka nadačního fondu La Vida Loca Iva Říhová s tím, že se proto fond rozhodl připravit projekt, který těmto dětem alespoň v rámci možností pomůže. Jedná se o symbolický kufřík vzpomínek, který bude takovým dětem založen. „V kufříku je první hračka, první lahvička, sestřičky tam dětem mohou nakreslit obrázek nebo napsat básničku či nějaký text. Jestliže se u nás narodí dítě, kte-
ré se matka rozhodne dát do adopce, napíšeme mu tam, jaké bylo počasí, když se narodilo, kdo u porodu v nemocnici byl, může se přidat fotka týmu i fotka miminka,“ vysvětluje vrchní sestra dětského oddělení Anna Fialová. Dětské oddělení si v květnu slavnostně převzalo desítku kufříků, modré pro chlapečky, růžové pro holčičky. „Každá aktivita směrem k dětem je velmi přínosná a jsme rádi, že můžeme s nadačním fondem La Vida Loca spolupracovat. Jejich myšlenka je skvělá, přesto si budu přát, abychom kufříky během příštích let vůbec nepotřebovali,“ svěřila své přání primářka dětského oddělení MUDr. Dagmar Prejdová.
Zleva: Jana Pierníková, primářka dětského oddělení MUDr. Dagmar Prejdová, Mgr. Alena Durajová