Krkonoše-Jizerské hory 06_2023

KRKONOŠE

Jizerské hory 6/2023

68 Kč

BŘÍZY PRO TETŘÍVKY n Fotografie z poloviny letošního května zpod Martinovy boudy zachycuje lesního dělníka, který sází listnáče. Nejde však o zalesňování paseky, ale výsadbu dřevin – v tomto případě břízy pý­ řité – které obohatí potravní nabídku pro tetřívka obecného. Nacházíme se totiž na jednom z dvaceti Správou KRNAP zřízených „tetřívčích letišť“ – ploch upravovaných na podporu slábnoucí krkonošské populace tetřívka obecného. Sazenice břízy jsou vypěstované z místního osiva, v letech 2020–21 již bylo vysazeno již více než 3 000 kusů, letos přibudou další stovky sazenic.

-dak-

FOTOGRAFIE NA OBÁLCE str. 1 – Jiří Dvořák: Mumlava l str. 2 – Kamila Antošová: Břízy pro tetřívky l str. 52 – Jiří Dvořák: Vachta kvete

KRKONOŠE

Jizerské hory

M Ě S ÍČ N Í K O PŘ Í RO D Ě A L I D EC H ročník LVI

KRKONOŠE – Jizerské hory vydává Správa Krkonošského národního parku, resortní organizace Ministerstva životního prostředí, ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR adresa redakce Dobrovského 3, 543 11 Vrchlabí telefon 499 456 333, e-mail krkonose@krnap.cz web krkonose.krnap.cz šéfredaktor Jiří Bašta, jbasta@krnap.cz redaktoři Jiří Dvořák, jdvorak@krnap.cz Jana Tesařová, jtesarova@krnap.cz grafická úprava Marie Baštová, Kamila Antošová produkce Michaela Hrochová, michaela.hrochova@krnap.cz Jizerské hory Pavel D. Vinklát, p.vinklat@seznam.cz jazyková úprava Ivana Stejskalová elektronický rejstřík článků Zdislava Komárková redakční rada Stanislav Březina, Olga Hájková, Michael Hošek, Jiří Hušek, Jakub Kašpar, Jan Materna, Jan Stejskal, Antonín Tichý, Barbara Wieniawska-Raj tisk Tiskárny B. N. B., s. r. o., Velké Poříčí písma JohnSans, Teuton, Andulka papír s certifikátem fsc rozšiřují První novinová společnost, a. s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. objednávky do zahraničí MediaCall, s. r. o., Vídeňská 546/55, 639 00 Brno, tel. +420 532 165 165, e-mail export@mediacall.cz www.predplatnedozahranici.cz evidenční číslo Ministerstva kultury E 12882 ISSN 1214-9381 všechna práva vyhrazena vydávání finančně podporují Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody, Liberecký kraj vychází 2. 6. 2023 cena 68 Kč, v předplatném 60 Kč (celý ročník za 720 Kč) předplatné vyřídíte na webu krkonose.krnap.cz e-mailem predplatne@krnap.cz telefonicky 499 456 333

za měsíc

KRKONOŠE

Jizerské hory 7/2023

Boj o první místo Ráno vyšlo slunce nad lesní hradbu a vše vypadalo jako obyčejně. Přes obláček nad kafem však zvenčí pravidelně pronikalo zvláštní světelné chvění, ne, počkejte, spíš blikání nebo snad tetelení, možná vlnění.

Vlastně vrtění.

Při soustředěnějším pohledu ty slu­ neční odlesky nad loukou vypadaly jako přilétající hejna maličkých šmetrlinků nebo snad okřídlených mravenců. Obojí však mají ještě čas. Nicméně co deset mi­ nut od lesa přilétla stovka nepatrných vr­ tulníčků ve skoro horizontálním letu, aby přistály mezi listy sotva vypučelých trav.

To závany větru vyháněly semínka ze sluncem minulých dní otevřených šišek, jejichž nadúroda obtěžkala okolní smrky.

Blanitá křidélka rychle vodorovně roto­ vala kolem osy otáčení v semenech, men­ ších než pepř, s informacemi pro růst bu­ doucích stromů a se zásobou síly pro klí­ čení, pro prvotní jehličky a kořínek.

Bylo jich tolik, jako už dlouho ne.

Kdyby ze všech semenáčků vyrostly smrčky, vytvořily by půl metru hluboký kožich, nahrazujících kompletně trávu.

Z klubek jehličí na vytáhlých kmíncích by po několikaletém boji o světlo několik de­ sítek prozatímních vítězů pod sebou roz­ prostřelo zelené šero. Samozřejmě, je tu konkurence jiných druhů. Z okřídlených jsou úspěšné především javory a břízy, ale

všude po lese, i ve smrčinách, teď expan­ dují buky, ačkoli o bukvicích by se dalo říct, že nepadají daleko od stromu. Mezi­ druhová soutěž je všude zřetelná a v době rozvíjení listí vytváří pocestným malebná zákoutí. Dokonce je postřehnutelná i pro šoféry. Třeba na skalnatém břehu Labe pod silnicí ze Špindlu do Vrchlabí kvetou třešně, do vysoka vyštíhlené závodem s okolními javory. A také s jasany, jenže ty jsou už mimo hru, uschly. Jako definitivní vítěze nicméně tipuji buky v podrostu výše jmenovaných. Je jich nejvíc, mají se k světu a největší z nich už zabírají spoustu místa.

Nejpoetičtější mezi zelenavšími se listnáči jsou ty třešně, úplně učebnicově vtroušené do lesních okrajů. Pecky rozná­ šejí ptáci jako pozdravy z minulého století od chalup, respektive zbořenišť, docela daleko. Až budete číst tyto řádky, bude bíle nastláno pod třešněmi v nejvyšších polohách jejich rozšíření.

Za černými siluetami smrků zachází srpek měsíce, asi jako na kresbě od Jaro­ slava Foglara, od něhož si, inspirováni ji­ zerským René Bělohradským, půjčujeme název knihy do nadpisu. Venku každou chvíli neslyšně hlesne v trávě pozdrav ně­ kterého ze jmenovaných okolních smrků.

Dobrou noc. Přeji vám příjemné večery s naším listem na klíně.

Jiří Bašta

Jiří Dvořák, redaktor K+JH, prý tento měsíc oslaví šedesátiny. Přišlo nám to skoro jako méně uvěřitelná zpráva, ale samozřejmě víme, že je to tak, i když na svá léta nevypadá.

Jiří je základním kamenem současné redakce: nejenže je přísným arbitrem přírodo­ vědných textů, ale ve vlastní časopisecké tvorbě využívá zkušenosti z devatera oborů.

Intenzivně fotografuje a jednou z jeho výrazných specializací jsou dějiny a současnost krkonošské fotografie. Je především botanikem, ale zodpoví i otázky ze zoologie. Pro redakční práci obětavě využije vlastní zkušenosti ze speleologie, geografie, včelařství, ze svých kulturních a sportovních zájmů.

Přejeme Jirkovi k jubileu vše nejlepší, štěstí a zdraví, a ať nesleví z šířky ani hloubky svých zájmů, kterými dělá radost nejen sobě, ale i nám. redakce

3

D o l i n a B o b r u 32 Nejvzácnější mine-

14 S Horskou službou do vzduchu a poté zpátky na zem n O nesnadných počát­ cích letecké záchrany v ho­ rách vypráví přímý účastník prvních nácviků záchran­ ných akcí za součinnosti s vrtulníky

rál – iserín n Kde se vzaly nerosty ilmenit – iserín, ale také drahokamy safíry či ru­ bíny na Jizerce? Byly vyne­ seny magmatem při explozi sopečného kráteru – maaru!

6 Když se slaví 60

Obrazová reportáž z Vrchlabí, kde se 19. května oslavovaly šedesátiny Krkonošského národního parku

29

Nové Město pod Smrkem

á

26 30 32 35

1

Čertova hora

Smržovka Tanvald

Rokytnice nad Jizerou Jablonec nad Jizerou

31

Vysoké nad Jizerou

ník

Vrchlabí

Jiří Dvořák

Zásada na úpatí Černostud­ ničního hřbetu se pyšní elegantní prvorepubliko­ vou školou, za jakou by se nemuselo stydět ani větší město

13

40

Lab

Dolní Branná

Prostřední Lánov

Ludmila Mikulová

16

gastrotoulka

31 Zásada n Městys

e

6

Jize

Jilemnice

Český ráj

Lab

Malé

ra

Semily

Bílé

Horní Špindlerův Mísečky Mlýn

J

Roprachtice

Členitý okruh jarním Českým rájem začínal i kon­ čil v Kacanovech u Turnova a vedl také kolem známého Kopicova statku

14

e

Labská 44

ra

39

16 Za skalními reliéfy

Lab

e Lab

Železný Brod

Jize

Petr Horák

nov

Žer

Zásada

2

Pančavské 50 51 rašeliniště Labský důl

rka

isa

Jablonec nad Nisou

8

iz e

ná

ice

Kamenná studánka

Harrachov Mumlava 41

N isa

Luž ick áN

en

B ílá

Liberec

Des

Ka m

sná á De rn

Bílá

rná Nisa Če

Szk

Jizerka

a lark

Če

sów ka

ěd

Hejnice

Od zprovoznění lanové dráhy na Ještěd uplynulo 90 let. Po nehodě z roku 2021 stojí a o jejích dal­ ších osudech ještě není rozhodnuto

36 Ještěd

Sm

8 Krkonošský národní park po šedesáti letech isa Rozhovor s ředitelem Správy KRNAP Robinem Mała Kamienna Jizer a Böhnischem přináší po­ rovnání úlohy NP i po­ 32 Pytlácká jáma hledů na něj v počátcích Ka a v současnosti m ienna Kw

Wr zo

29

36 Lanová dráha Ještěd

40

Świeradów Zdrój

e

30

Meandry Smědé

Kamila Antošová

z obsahu 6/2023

50 Jiří Dvořák n S právě představovaným, nevý­ znamné výročí neslavícím fotografem Krkonoš se v tomto časopisu setkáváte často a dlouho – spíše však v roli redaktora…

moc přáno n Kostel sva­ tého Václava se štíhlou věží je dominantou vsi Čermné.

Také jemu hrozila zkáza, ale partě místních nadšenců se ji povedlo odvrátit

e

třic

Bys

ina

l Cid

Javorka

Jičín

42 Jeho zvonům nebylo

C h e ł m y

Ondřej Prosický

Kamila Antošová

foto z obálky 1 Mumlava n Zadáte-li si v nějakém in­

10 Pokračujeme ve sčítání ptáků v Krkonoších n Nově připravené liniové sčítání ptačích druhů je trvalým programem pro krkonošské ornitology a zároveň poctou výjimečné osobnosti zoo­ loga Jiřího Flouska

18 Horní Albeřice – průmyslová zóna n Dnes po­ klidné Horní Albeřice v nej­ východnějších Krkonoších žily hlavně mezi polovinami 19. a 20. století velmi inten­ zivním ruchem vápenické výroby

Jiří Dvořák: Mumlava datum pořízení: 12. června 2020 technická data: kamera Pentax K-1, obj. HD Pentax- D FA 28–105 mm f/3,5–5,6 ED DC WR , ohnisková vzdálenost 31 mm, čas 0,3 s, clona 20, citlivost ISO 100

r

lica

Jed

R u d a w y J a n o w i c k i e Kowary

Ma lá Ú pa

Karpacz

25

Úp a

Čistá

Černý Důl

46 Nedívejte se z okna, nebo k nám taky přijdou Za pamětníky se vypra­ víme do východního Podkrkonoší – do Slavětína.

Vyprávějí sestry Růžena Reilová a Marie Hořanská

Horní Albeřice

52

Janské Lázně

br

Bo

tivnějších květů u našich rostlin má podle mého názoru vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Jenom se na ně musíte podívat pěkně zblízka, aby vynikl kontrast žluté blizny, tmavých prašníků a hlavně třásni­ tých úkrojků bělavé až narůžovělé nálev­ kovité koruny. Potíž je v tom, že ve volné přírodě se s vachtou setkáte dost vzácně, (patří mezi ohrožené druhy naší květeny) a navíc roste i na hůře dostupných místech – na slatinách, v ba­ žinatých olšinách nebo dokonce „s nohama ve vodě“ v mělkých tůních. Proto je také pěstována jako okrasná rostlina v zahradních jezírcích. Tenhle obrázek ale pochází od nás z Krkonoš – z les­ ního prameniště ve Sklenářovickém údolí. Měl jsem velkou radost, když jsem tamní poměrně bohatou populaci vachty předloni za­ stihl přesně v plném květu a vznikla tato fotografie (a s ní pro jis­ totu mnoho dalších – protože bílá se nefotí moc snadno).

Svoboda nad Úpou

a

Úp

Slavětín 46 Trutnov

Hostinné Úpice

Úp a

La

be

Dvůr Králové nad Labem

24

ského dubna do letošního března jste na začátku jizerskohorských stránek mohli číst velmi pěkné úvodníky botaničky Šárky Mazánkové. Texty doplňovaly její fotogra­ fie; tentokrát poprvé dostala větší prostor realizovat se čistě obra­ zově. Na středový plakátek jsme totiž vybrali její snímek pořízený v osadě Jizerka poblíž Hnojového domu Gusty Ginzela. Hlavní roli tu ale nehraje chalupa legendárního horolezce a pábitele, ale kartáčky, což je často užívaný lidový název pro nápadnou bylinu rdesno hadí kořen (Bistorta officinalis, dříve dlouho B. major).

Rdesno tu na vlhké louce vytváří téměř monokulturu – záplava růžových květenství tu ladí s čerstvou zelení a už letními oblaky.

52 Vachta kvete n Jedny z nejdekora­

Žacléř Sklenářovice

42 Čermná

26 Rdesno hadí kořen pod Hnojovým domem n Od loň­

Šárka Mazánková: Rdesno hadí kořen pod Hnojovým domem datum pořízení: 22. června 2022 technická data: kamera Nikon D5600, obj. Nikkor AF-P DX 3,5–5,6/18–55 mm G VR, ohnisková vzdál. 23 mm (ekv. kinofilm 34,5 mm), čas 1/320 s, clona 16, citlivost ISO 200

Lubawka

18

Pec p. S.

rodinný archiv

Ło mn

ica

Bób

Kavinova cesta

ternetovém vyhledávači slovo MUMLAVA a ťuknete v menu na OBRÁZKY, v devade­ sáti ze sta okýnek na vás vyskočí Mumlav­ ský vodopád, v pěti peřeje kousek pod ním a jen zbyteček jsou jiné snímky. Přitom tok horské říčky nabízí mnoho dalších foto­ genických partií. Naše fotografie vznikla v úseku koryta poblíž soutoku s Orlím ruče­ jem; pohled je navíc orientován méně tra­ dičně ve směru po proudu řeky. Na první pohled nenápadnou, ale významnou roli zde hrají dvě veličiny: světlo a čas. Zkušení fotografové vědí, že ostrý sluneční svit v lese nedělá dobrotu – tvrdé stíny. Tady jsem si počkal na slabý mrak, který mezi stromy poslal šikovné „cezené“ světlo, kdy stíny jsou pěkně měkké, ale zůstává plasticita, která mizí při zcela zatažené obloze. A čas? Delší čas expozice (třetina sekundy) dává mléčnou barvu vodním proudům v peřejích.

kříž u Choustníkova Hradiště

Jiří Dvořák: Vachta kvete datum pořízení: 10. června 2021 technická data: kamera Pentax K-1, obj. SMC Pentax– D FA 100 mm f/2,8, ohnisková vzdálenost 100 mm, čas 1/80 s, clona 14, citlivost ISO 400

Jiří Dvořák

Když se slaví

Šedesátiny Krkonošského národního parku oslavují zaměstnanci Správy především další intenzivní prací pro jeho budoucnost. Ale v pátek 19. května odpoledne bylo namístě odložit pracovní starosti a světit svátek. Po prezentaci nejnovějších poznatků o Krkonoších zástupcům odborné veřejnosti a politiky následoval hlavní program pro širokou veřejnost na Masarykově náměstí ve Vrchlabí, z něhož přinášíme několik fotografií.

-baš-, foto Kamila Antošová ↙ Propagační materiály Správy si prohlíží dlouholetá sekretářka redakce K+JH Eva Šimůnková (u stolku uprostřed) s Marií Hníkovou ↘ Ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch zahájil slavnostní odpoledne, kterým provázela moderátorka Vendula Krejčová

Nejpovolanějším z gratulantů byl prof. Josef Fanta, člen vědecké sekce Rady KRNAP a nestor všech krnapáků, jenž Krkonošský národní park zamlada zakládal

Ministerstvo životního prostředí zastupovala Eva Volfová, náměstkyně ministra, ochranářka (na snímku s botanikem Zábojem Hrázským)

Místní komunitu reprezentoval Jan Sobotka, senátor a starosta Vrchlabí, předseda Svazku měst a obcí Krkonoše

Mezi vážené hosty z oboru patřil Tomáš Rothröckl, ředitel Správy národního parku Podyjí

Z lesníků přijel například emeritní ředitel Lesního závodu Harrachov, příznivec a kritický čtenář K+JH Petr Kadleček

V příhodně tematické mikině slavila narozeniny KRNAP i Lucie Potůčková, poslankyně parlamentu ČR a starostka Mladých Buků

6

Hudební část odpoledne zahájila pilníkovská crossoverová-indie skupina Tlupa.

Vendula Krejčová nejdřív pohovořila s kytaristou a naším kolegou Martinem Pachlem

Vrchlabský Big Band bravurně zaplnil prostor náměstí velkými melodiemi

Veselá a svižná produkce skupiny Děda Mládek Illegal Band důraznou rytmikou rozproudila náměstí v rychlém tempu Za soumraku oslavy zakončil videomapping. Promítání sedmiminutového pásma s krkonošskými motivy sjednotilo barokní fasády kláštera a kostela s nově přibetonovanou ostrohrannou skálou do pozoruhodného pestrobarevného celku

Krkonošský národní park po šedesáti letech

S Robinem Böhnischem, ředitelem Správy KRNAP, rozmlouvala Barbara Wieniawska–Raj

8

maje, považuji vstup Česka do Evropské unie. V evropském právu a také v soustavě Natura 2000 vidím záruku silnější ochrany hor, než jakou zaručuje národní legislativa. Radost mám z podpory, které se národní parky těší u široké veřejnosti. V letech 2016 a 2017 to napří­ klad ukázaly petice i demonstrace na podporu kvalitního zákona o národních parcích.

Kamila Antošová

Jakou roli v ochraně přírody Krkonoš podle vás hrál a hraje Krkonošský národní park, založený právě před šedesáti lety?

Měnila se úloha Správy KRNAP v průběhu oněch let?

Debatu nad současnou ochranou Krkonoš nelze vést bez zmínění širších historických souvislostí, událostí starších než 60 nebo 64 let (odkaz na vznik KPN v roce 1959 – pozn. red.). Klíčovým momen­ tem moderních dějin bylo vyhnání, nebo tzv. odsun původního ně­ mecky mluvícího obyvatelstva po 2. světové válce. Myslím si, že bez tohoto dějinného zvratu by možná v Krkonoších nebyly národní parky, ale přesto by krajina, architektura i příroda v horách byly v lepším stavu než dnes. Lidé s hlubokými kořeny byli totiž často nahrazeni lidmi, kteří neměli k horám vztah. I po vzniku Krkonoš­ ského národního parku (a také Karkonoského Parku Narodowého), se bohužel dlouho o osudech hor rozhodovalo spíše na komuni­ stických sekretariátech daleko od Krkonoš než ve Vrchlabí nebo v Jelení Hoře. Ale abych nebyl nespravedlivý, určitě najdeme skvělé ochranářské počiny, postavené na iniciativě výjimečných osobností, i krátce po vzniku KRNAP v 60. letech 20. století. Byla to například záchrana Studniční hory a Modrého dolu před vybudováním obrov­ ského „olympijského“ lyžařského areálu.

Role Správy KRNAP a její postavení v ochraně Krkonoš se v prů­ běhu let bezpochyby měnila. Na prestiži jí přidalo zapojení do mezi­ národních ochranářských organizací, velmi silně si veřejnost začala uvědomovat potřebu ochrany přírody v době extrémního zhoršení kvality životního prostředí v celém tzv. černém trojúhelníku (oblast pomezí Československa, Polska a Německé demokratické repub­ liky) od přelomu 70. a 80. let 20. století. V roce 1991 byla rozloha KRNAP zmenšena, když byla většina obcí vyjmuta z parku a zahr­ nuta do tzv. vnitřního ochranného pásma. Jsem přesvědčen, že se to negativně podepsalo na kvalitě architektury, urbanismu i stavu přírody v bezprostředním okolí sídel, ale to je věc, kterou už těžko vrátíme zpátky. Za požehnání pro ochranu přírody, KRNAP nevyjí­

Kamila Antošová

konzervátorům, kteří o vyhlášení parku dlouho usilovali, se dostalo pozornosti.

Myslíte si, že místní obyvatelstvo přijímá a doceňuje existenci národního parku v Krkonoších? Jak tomu bylo na začátku a jak dnes?

Optimisticky si myslím, že místní komunita existenci národního parku dnes většinově respektuje a vítá. Samozřejmě vždycky bu­ deme narážet na to – a je to lidské – že subjektivně vnímaná omezení jedinec pociťuje intenzivněji než obecné výhody. Ty totiž bereme jako samozřejmost. Přítomnost národního parku v Krkonoších představuje nejen nástroj ochrany přírody a zkvalitňování životního prostředí. Správa KRNAP investuje v horách ohromné finanční pro­ středky do infrastruktury, ale také do environmentálního vzdělá­ vání, do zachování paměti, do kultury a společenského života míst­ ního společenství. Mít za domem národní park se prostě vyplatí.

Někteří podnikatelé nám někdy vyčítají, že je omezujeme v pod­ nikání. Takovým odpovídám, že je to Správa KRNAP, kdo pečuje a chrání atraktivní kulisu jejich byznysu, bez které by za nimi zákaz­ ník nejspíš vůbec nepřijel. A že naopak oni musejí respektovat výji­ mečné prostředí a pravidla místa, ve kterém chtějí podnikat. A po­ kud to neumějí, ať to zkusí jinde.

To, co v poslední době velmi posílilo vztah místních lidí k ná­ rodnímu parku, byla kůrovcová gradace v hospodářských lesích v Česku, a nejen v něm. Lidé, včetně představitelů samospráv, si uvědomili, že dlouhodobá práce na přeměně krkonošských lesů do přírodě blízké podoby a jiný přístup našich lesníků k lesu stojí společně s přírodními podmínkami za tím, že Krkonoše zůstaly na­ vzdory více než deset let trvající suché periodě zelené. Svým dílem k posilování vztahů k horám přispívají také místní hospodáři, jejich péče o krajinu a jejich výrobky.

A konečně nezanedbatelnou roli ve vývoji vztahu komunity k ná­ rodnímu parku hraje generační výměna. Vůdčí roli již přebírají elity, které tu vyrostly, které si vybudovaly k horám vztah a které jsou tu už opravdu doma. Osobně to velmi cítím při komunikaci se starost­ kami, starosty a obecně s představiteli samosprávy. Je radost vidět, když obec po deseti letech navzdory vyhrožování developerů mění svůj územní plán, protože nově je pro ni cennější rozkvetlá horská louka než apartmánové domy.

Pane řediteli, co vás přivedlo k práci na Správě KRNAP? Narodil jsem se v Mladých Bukách na úpatí Rýchor, nejvýchodnější rozsochy Krkonoš. Tatínek je myslivec a velký milovník přírody.

A tak jsem mohl být v lese a na horách velmi často a uvědomovat si, že kousek za domem máme něco výjimečného. A navíc jsem měl velké štěstí na učitele jak na základní škole, tak na Střední lesnické škole v Trutnově, kterou jsem později navštěvoval. I ti mi pomáhali budovat si k našim horám silný emocionální vztah a potřebu je chrá­ nit. Během studií na univerzitě jsem pak byl různě zapojen do vý­ zkumů v Krkonoších, vlastní diplomovou práci jsem psal o rýchor­ ských bučinách. Od dětství tedy bylo jasné, že v nějaké roli budu mít jednou s národním parkem něco do činění.

Barbara Wieniawska–Raj

Poznámka redakce: Rozhovor byl původně publikován ve čtvrtlet­ níku Karkonosze číslo 1/2023 pod názvem Aktualne problemy funk­ cjonowania czeskiego Karkonoskiego Parku Narodowego. Hlav­ ním tématem tohoto čísla časopisu, vydávaného ředitelstvím KPN , je právě 60 let Krkonošského národního parku a rozhovor redak­ torky čtvrtletníku s R. Böhnischem byl titulním článkem vydání. Na­ vazuje na něj několik dalších příspěvků věnovaných KRNAP. ↓ Všivec lesní (Pedicularis sylvatica) na Slunečné stráni

Souhlasíte s tím, že vznik o čtyři roky dříve vyhlášeného polského národního parku pomohl zřízení KRNAP v roce 1963?

Domnívám se, že vznik KPN představoval pro vyhlášení KRNAP je­ den z klíčových momentů. Přestože se mluvilo a psalo o potřebě vytvoření tehdy Krkonošsko-jizerského národního (přírodního) parku už v letech 1922, 1923, potom krátce po válce a znovu za­ čátkem 50. let 20. století, stát se k takovému kroku nebyl schopen odhodlat. Přitom Polsko, válkou daleko postiženější než Českoslo­ vensko a navíc zatížené řešením rozvoje Znovuzískaných území (Ziemie Odzyskane), zvládlo svůj národní park vyhlásit. To byl po­ čin, který československá strana už nemohla ignorovat a českým

Robin Böhnisch

Robin Böhnisch

↑ Ředitelé krkonošských národních parků Robin Böhnisch a Andrzej Raj se setkávají nejen na jednáních, ale i při práci na Sněžce ← Prameniště pod Kamennou studánkou

Byla spolupráce mezi polským a českým národním parkem intenzivní od samého počátku? Jak se v průběhu let měnila a jak ji hodnotíte v současnosti?

Nejsem pamětník, a tak mohu vycházet jen z dílčích informací. Když jsme se připravovali na oslavy 60. výročí založení KRNAP, v archi­ vech obou parků se objevily záznamy o vcelku intenzivní spolupráci brzy po vzniku KRNAP. S normalizací v Československu a třeba v souvislosti s Jaruzelského výjimečným stavem v Polsku v 80. letech se pak spolupráce odehrávala více na osobní, lidské bázi než té in­ stitucionální.

Ono se dnes mladším generacím jen těžko vysvětluje, že hranice mezi státy „tábora míru“ rozhodně nebyly otevřené a režim na nich se ani trochu nepodobal dnešnímu Schengenu – naopak vycesto­ vat do sousední socialistické země představovalo velkou administ­ rativní přípravu. I povídání o tehdejší vojenské přítomnosti na celé hranici včetně Sněžky působí na dnešní posluchače jako sci-fi.

Změna režimů v obou zemích a posléze jejich vstup do EU představuje úplně novou etapu vztahů s nevídaným rozvojem jak dvoustranné spolupráce, tak společné účasti v mezinárodních ochra­ nářských uskupeních. KRNAP a KPN realizují přeshraniční projekty, naplňují závazek společné péče a od roku 2013 je spojuje jedno logo.

Vedle toho se pracovníci obou parků učí jazyk druhé země, společně poznávají další chráněná území v Česku, Polsku i jinde v Evropě, pojí je profesionální respekt a především vzájemné přátelství.

9

← Sýkora uhelníček (Periparus ater) je často jedním z prvních ptáků, které lze zaslechnout v jehličnatých porostech

Richard Stehlík

Životní dílo výjimečného ornitologa

Po čtyřicet let se pravidelnému sčítání neúnavně věnoval nedávno zesnulý zoolog Správy KRNAP Jiří Flousek. Každoročně procházel 14 linií s více než 200 sčítacími body, křižujících národní park.

Za hnízdní sezonu prováděl vždy dvě kontroly. Jen v rámci této aktivity nachodil každé jaro 200 kilo­ metrů. V pravidelném brzkém vstávání mu s výjim­ kou zlomené nohy po celé ty roky nezabránilo zhola nic, jen v letech 2012–2014 nahradil liniové sčítání mapováním pro krkonošský hnízdní atlas. Těžko si představit, kolik úsilí, nadšení a oddanosti takto in­ tenzivní monitoring obnášel, a to zejména v dobách, kdy neexistovaly detailní předpovědi počasí a záro­ veň nebyla k dispozici služební auta, ale nanejvýš motorka. Jirka získal mimořádně dlouhou řadu dat vypovídajících o stavu ptačích populací v Krkono­ ších a dnes a denně sloužících praktické ochraně přírody i vědě. Po jeho nečekaném odchodu v listo­ padu 2022 zůstal ve vzduchu viset – spolu se spous­ tou nespočítaných ptáků – jeden velký otazník: co dál? Uplynulé zimní večery se nesly v duchu dlou­ hých debat za účasti Oblastní ornitologické sekce při Správě KRNAP a České společnosti ornitologické (ČSO). Cílem bylo nalézt způsob, jak navázat na Jirkův odkaz a zároveň napláno­ vat nové sčítání tak, aby drželo krok se současnými metodami moni­ toringu, problémy a potřebami v ochraně horské přírody.

Pokračujeme ve sčítání ptáků v Krkonoších

Podobně jako snad v každé profesi, i na pozici zoologa národního parku se zdá být skoro nadlidský výkon vymanit se ze záplavy administrativních úkolů a vyhradit si dostatečné množství času pro to nejmilejší a neméně důležité z celé profese – v tomto případě práci v terénu. Jako vysvobození přichází po dlouhé zimě jaro a s ním ornitologická sezona s nekompromisními termíny danými přírodou. Monitoring ptáků je důležitou součástí ochrany přírody. Ptáci totiž slouží jako indikátory stavu prostředí. Jejich přítomnost či nepřítomnost v daném biotopu nebo lokalitě a dlouhodobé změny v početnostech nám mohou mnohé napovědět o způsobech, jakými s okolní přírodou nakládáme, a nastavují tak zrcadlo celé naší společnosti.

Každodenní strasti ptačích horalů

Zatímco imisní zátěž je minulostí, horská ptačí společenstva dnes čelí, podobně jako my lidé, klimatické změně. K rychlým a nejdra­ matičtějším proměnám prostředí dochází zejména nad horní hra­ nicí lesa. Ta se následkem oteplování posouvá stejně jako hranice areálů některých druhů ptáků do vyšších nadmořských výšek. Stále častějším jevem jsou extrémní výkyvy počasí v podobě intenzivních srážek (zvýšený úhyn mláďat), nebo naopak period sucha, spoje­ ných s častějším vysycháním mokřadních ploch (nedostatek po­

Luděk Petrilák

Moana Ungrová

← Špičky smrků, kleče nebo třeba zimního značení zdobí možná trochu přehlížená, ale o to krásnější křivka obecná (Loxia curvirostra) ↓ Zhruba od nadmořské výšky 760 m po nejvyšší hřebeny můžeme pozorovat charismatického kosa horského (Turdus torquatus)

10

travy v podobě hmyzu). Kromě klimatické změny ohrožuje citlivé horské ekosystémy celou řadou negativních faktorů overturismus a všechny jevy s ním spojené, jako např. fragmentace prostředí, ur­ banizace či rušení.

Ondřej Prosický

Krkonošští ornitologové mají napilno

↑ Každý pták se počítá – i všudypřítomná červenka obecná (Erithacus rubecula)

Výsledkem debat o novém nastavení monitoringu ptáků v Krkono­ ších je právě běžící pilotní sezona liniového sčítání druhů. Cílem je sledování početnosti ptáků od nadmořské výšky 700 m, a to ne­ jen na české straně, ale do budoucna také v polské části Krkonoš.

Začínající monitoring je nově založen na spolupráci odborníků ze Správy KRNAP, členů Oblastní ornitologické sekce při Správě KRNAP, ČSO a externistů. Úkol, který po dlouhé roky svědomitě plnil jediný člověk, dnes zastává celkem 13 ornitologů. Díky všem spolupracovníkům se zatím podařilo pokrýt 21 z celkového počtu 40 mapovacích čtverců. To je velmi slibný začátek! Aktivnímu spolku místních i přespolních ornitologů se tak naskýtají nové příležitosti a důvody k setkávání, odborným diskusím a hlavně využití jejich znalostí pro ochranu zdejší přírody. Výsledky z prvních sčítání už přicházejí a s nimi i velká radost ze vzájemné spolupráce, sdílení zážitků a zkušeností z terénu. Nezbývá než poděkovat všem sčitate­ lům za jejich nadšení a chuť spolupracovat a ČSO za velkou pomoc a podporu při přípravě metodiky.

Karolina Mikslová

← Sčítání ptáků v Krkonoších probíhá od nadmořské výšky 700 m. V každém mapovacím čtverci se mapuje na dvou kilome­trových liniích. Zatím je pokryto 21 čtverců ↑ Příklad linií ve sčítacím čtverci v západních Krkonoších

Liniové sčítání druhů (LSD) zábavná a návyková metoda

LSD je moderní metoda dlouhodobého monitoringu ptáků vy­ vinutá Českou společností ornitologickou, s jejíž pomocí sčítají ptáky dobrovolníci po celé republice. Mapování probíhá v ná­ hodně vylosovaných čtvercích, ve kterých si sčitatel vytyčí dvě linie o délce jednoho kilometru tak, aby reprezentativně pokryl biotopy zastoupené v daném čtverci. Během hnízdní sezony provádí dvě kontroly. Každou z linií pak prochází závratnou rychlostí 1 km/h, aby zaznamenal každého slyšeného či vidě­ ného jedince. Při mapování do mobilní aplikace zaznamenává jeho přesnou polohu, čímž se získávají cenné informace o vazbě jednotlivých druhů na daný biotop či lokalitu. Moderní ornito­ log se tak dnes kromě dalekohledu neobejde bez chytrého tele­ fonu. To může být některým staromilcům a milovníkům klasic­ kého papírového zápisníku líto, zároveň tím ale odpadá často oddalovaná povinnost přepisu dat z papíru do databáze. Dnes

stačí kliknout na tlačítko odeslat, aby získané údaje neležely pří­ liš dlouho v šuplíku a mohly rovnou sloužit svému účelu. LSD je smysluplná, a nutno dodat, že také velmi zábavná aktivita.

Ihned po ukončení linií se nelze dočkat dalšího sčítání, dalšího východu slunce a času stráveného v krásné přírodě.

V Krkonoších stále zbývá dvacet mapovacích čtverců pro pří­ padné zájemce. Základními předpoklady jsou výborná znalost ptáků a ochota zavázat se k pravidelnému monitoringu. V pří­ padě zájmu napište na adresu kmikslova@krnap.cz. Více infor­ mací o programu LSD najdete na www.birdlife.cz.

11

Přemysl Tájek

samčími) růžové až načervenalé, u samičích jedinců vět­ šinou bílé. To ale nemusí platit vždy, i „samec“ může být vzácně bělavý a „samice“ růžová či červenofialová – je nutné prohlédnout si důkladně i stavbu květu. V našich pod/horských podmínkách kvete právě nyní v červnu (s přesahem do července výš v horách), v nižších polo­ hách už v květnu. Celokrajné, tvarem jakoby lopatkovité a zespodu (u variety borealis i svrchu) běloplstnaté listy jsou nahloučené ve výrazné přízemní růžici. Kociánek je vytrvalá rostlina a může se rozrůstat i bez semen (na ně­ kterých lokalitách se vyskytuje jediné pohlaví) – vytváří početné nadzemní výběžky, které časem zakoření.

Proč se zrovna kociánek stal rostlinou roku? Protože se z naší krajiny ztrácí, a to nikoliv nenápadně, ale vý­ razně. Dříve – až do 80. let minulého století – šlo v Če­ chách o poměrně hojný druh, rozšířený od nížin (tam vždy méně) až do hor. Jeho populace slábnou, v mno­ hých regionech zmizel úplně. Do značné míry je to dáno tím, kde tato nízká bylina s dřevnatým oddenkem roste: na mezích a okrajích cest, na vřesovištích, skalách, suchých lesních le­ mech a světlých borech, na mělkých a chudých kyselých půdách.

Nesnese větší konkurenci, a tak mizí tam, kde se přestalo pást nebo kosit, kde se začalo víc hnojit nebo intenzivně hospodařit v lesích.

Je to dekorativní a dobře pěstovatelná skalnička, proto se s ní dnes častěji setkáte na zahrádkách než v přírodě. V žádném případě ale nelze doporučit „vylepšování“ přírody výsadbou zahradních rostlin neznámého původu a ještě víc odsouzeníhodné je přenášení po­ sledních rostlin z přírody na domácí skalky.

V Krkonoších je v současnosti ověřen výskyt na pouhých třech lokalitách: ve Velké Úpě – Braunových Loukách, na Růžové hoře a v Horních Albeřicích. V polské části pohoří v posledních desetile­ tích kociánek vymizel zcela; nejhojnější býval v prostoru hradního vrchu Chojníku.

Druh byl přitom v minulosti znám z řady míst nižších poloh čes­ kých Krkonoš (Paseky, Jestřabí, Valteřice aj.) i z vrcholů (Sněžka, Kotel, Obří bouda, Čertova zahrádka). V Květeně Krkonoš z roku 1970 se její autor Josef Šourek ani nenamáhal vyjmenovávat lokality v podhůří, uvedl pouze: „hojný v submontánních polohách, zřídka subalpínské – alpínské polohy“ a vypsal ona naleziště na hřebenech a v karech.

Pokud víte o místě, kde kociánek dvoudomý dosud roste – nebo na něj, poučeni naším textem a hlavně obrázky, narazíte – prosíme vás o zanesení vašeho nálezu do jednoduchého formuláře na internetové stránce ČBS – Mapování rostliny roku 2023 (https://botanospol.cz/ cs/mapovani2023). Nález bude zanesen i do botanické databáze Pladias a využit pro mapování rozšíření rostlin v České republice.

Pokud se vám nález povede přímo u nás v Krkonoších, ozvěte se prosím navíc i autorovi tohoto článku (jdvorak@krnap.cz).

Přejeme vám šťastná setkávání se zajímavou, hezkou a bohužel stále vzácnější rostlinou kociánkem dvoudomým, a to nejen v roce 2023.

Jiří Dvořák

Rostlina roku 2023

kociánek dvoudomý Po řadu let vám vždy na počátku roku představujeme jeden ptačí druh, který Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlásila za Ptáka roku; letos to je kachna polák velký (viz K+JH č. 4/2023). Podobnou aktivitu začala vyvíjet také Česká botanická společnost (ČBS) – v jejím případě se letos jedná o třetí ročník kampaně Rostlina roku.

V předchozích letech byly v hledáčku botaniků rostliny, které se v Krkonoších buď vůbec (loňský hlaváček letní) nebo téměř ne­ vyskytují; v prvním ročníku to byl vstavač kukačka s jediným ná­ lezem z r. 2003 od Horního Lánova, od r. 2009 nezvěstný. Pro le­ tošní rok 2023 se však speciálně sledovanou rostlinou stal kociánek dvoudomý (Antennaria dioica). A to je bylina, jejíž současný výskyt a příští osudy velmi zajímají i krkonošské přírodovědce. Takže psát o ní je zcela na místě; tím spíš, že vás – naše čtenáře – v závěru po­ žádáme o spolupráci.

Kociánek dvoudomý je jediným zástupcem svého rodu, vyskytu­ jícím se v České republice; např. na Slovensku v Tatrách pak ještě roste vysokohorský kociánek karpatský (Antennaria carpatica). Je to hvězdnicovitá (složnokvětá) rostlina příbuzná protěžím – ostatně jako protěž dvoudomá (Gnaphalium dioicum) byl původně popsán tvůrcem botanického systému C. Linnéem. Název rostliny napovídá, že patří mezi onu výrazně menší část rostlin, které nemají obou­ pohlavné květy, případně dva typy květenství na jedné rostlině (třeba u některých ostřic), ale každá rostlina je buď jen samčího, nebo sa­ mičího pohlaví. Chocholičnaté květenství složené z několika úborů je u rostlin samčích (vlastně s květy oboupohlavnými, ale funkčně jen

Milan Štech (3)

Vlevo detail květů samčích, uprostřed květy samičí, vpravo listová růžice

12

zprávy

Kamila Antošová

Jen krok od vyhlášení Zásad péče

Krkonoše navštívil rekordní počet lidí Návštěvnost Krkonoš se po poklesu vlivem pandemie covid-19 vrátila k vzestupné tendenci a v roce 2022 dosáhla nového rekordu. Správa KRNAP po několikaleté pauze získala data o návštěvnosti, vyplývající z pohybu uživatelů služeb mobilních operátorů. Z nich a kombinace údajů ze sčí­ tačů na hranicích klidových území národního parku vyplývá, že po čás­ tečném poklesu návštěvnosti v letech 2020 a 2021 se počty lidí přijíždějí­ cích do Krkonoš a Krkonošského národního parku dostaly opět na před­ covidovou úroveň, a dokonce překonaly dosavadní rekord roku 2018.

V roce 2022 proběhlo v Krkonoších celkem 12 111 212 návštěv, tedy o cca 250 000 víc než v roce 2018. Samotný Krkonošský národní park pak v roce 2022 zaznamenal 5 763 996 návštěv – bezmála o milion (!) víc než v roce 2018. Nejvyšší počty návštěvníků jsme zaznamenali v sobotu 12. února, kdy se míjely dva turnusy jarních prázdnin, a v pátek 28. října, ve sváteční den vzniku Československa a počáteční den prodlouženého víkendu, kdy vládlo příznivé počasí. Obyvatelé Česka tvoří většinu ná­ vštěvníků (82 %).

Analýza je součástí projektu Usměrnění návštěvnosti vzhledem k zá­ jmům ochrany přírody Krkonošského národního parku – VII. etapa, který podpořila Evropská unie z Evropského fondu pro rozvoj venkova v rámci Operačního programu Životní prostředí. redakce

Úžasný pohled z jihu na horizontální vlnovku krkonošského masivu ocení každý, pokud ji zhlédne z dolnobranského Bakova. Zdejší ly­ žařský areálek s tratěmi, okruhy, osvětlením, chatou a mazacími pří­ střešky funguje už dvě generace, letošní sezona je čtyřiačtyřicátá v pořadí. Pomáhal ho s kamarády budovat Vladimír Nožička, bý­ valý lyžařský závodník, fotbalista, skvělý přespolní běžec a obětavý amatérský trenér mládeže v D. Branné. Memoriál Vládi Nožičky se 17. května 2023 běžel potřetí. Děvčata a hošíci, reprezentující své školy v deseti kategoriích, si to o poháry, medaile a diplomy rozdali na dis­ tancích 500 a 800 metrů. Mladí fanoušci, diváci i soupeři fandili jako o život a sledovali běžecké krosové souboje se zatajeným dechem.

Sto dvacet závodníků ze sedmi sousedních škol pelášilo v mírně zvlněném terénu polních a lesních stezek k cíli, kde péčí pořada­ telů na každého čekali plyšáci, hojné ob­ čerstvení a hlučící roje příznivců, rodin­ ných klanů, spolužáků i kantorů. Memoriál připravili a dotovali místní hasiči, členové Spolku lyžařů při ZŠ a MŠ v Dolní Branné, Sokola a obce; aktivně pomáhaly členky dámského klubu Klubíčko. Když se dá vesnice do kupy jako tentokrát, závod má grády. Vyznavači aktivního pohybu z obec­ ných škol Lesní a Horská Vrchlabí, Kun­ čic, Černého Dolu, Dolního Lánova, Horní a Dolní Branné si v soubojích nedali ani píď tratí zadarmo. Spontánní pokřik při ná­ stupu a závěrečném vyhlášení nejlepších

redakce

Soutěž Malovaný herbář Muzeum a Pojizerská galerie Semily vyhlašuje výtvarnou soutěž Malovaný herbář. Tématem je česká flóra a sou­ těžní práce budou vystaveny v říjnu 2023 na stejnojmenné výstavě.

Pravidla soutěže: max. 3 práce formátu A4, technika bez omezení, na zadní straně obrázku uvést jméno a příjmení autora s telefonním číslem, případně e-mailovou adresou.

Kategorie: l od 6 do 12 let, l od 13 do 18 let, l dospělí Uzávěrka: 20. září 2023 Bližší informace podá Libuše Šviková, svikova@muzeumsemily.cz

měl tolik decibelů, že se lekl možná i sám vládce hor. Dolnobranští běžci potvrdili školní krédo život v pohybu ziskem 11 cenných kovů, když zvítězili ve 4 kategoriích, získali stejný počet stříbrných postů a ještě přisypali 3 třetí umístění. Sousedé z vedlejší Branné Horní je následovali se stejným počet titulů a jedním stříbrem. Třetí skončil Dolní Lánov s bilancí zlatá, dvě druhá a tři třetí místa. Medaile do svých škol přivezli rovněž borci ze ZŠ Horská a Lesní Vrchlabí, tři placky obdrželi reprezentanti z Černého Dolu.

Tady jsou šampioni jednotlivých kategorií: E. Metelková (Horská Vrchlabí), E. Kohout (D. Branná), T. Svoboda (H. Branná), V. No­ votná (D. Branná), A. Černá (D. Branná), M. Mrůzek (H. Branná), J. Harcuba (H. Branná), J. Hofmanová (D. Branná), K. Holubec (H. Branná), A. Blažejová (D. Lánov). Úplně nejrychlejší na pětistovce byli Tomáš Svoboda a Veronika Novotná, na osmistovce Kryštof Holu­ bec a Anita Blažejová. Za rok na Bakově Ať to frčí!

Aleš Suk

Lenka Rennerová

Svátek sportu pod horami

Na 25. zasedání Rady KRNAP se Správa KRNAP a Rada KRNAP shodly na návrhu Zásad péče o Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo na roky 2023–2038. Zásady péče jsou jedním z nástrojů péče a ochrany o přírodně cennou krajinu národního parku, jehož existenci ve všech národních parcích předpokládá novela zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 2017. Nahra­ zují dřívější plány péče a pro Správu KRNAP jsou závazné. Nyní už jen zbývá jejich vyhlášení Ministerstvem životního prostředí. Ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch po schválení Zásad řekl: „Chtěl bych velmi poděkovat všem, kteří se na přípravě ná­ vrhu Zásad péče podíleli. Ať už kolegyním a kolegům ze Správy KRNAP a MŽP, členům pracovní skupiny Rady KRNAP/SMOK i autorům připomínek. A také vzpomenout hlavního editora ná­ vrhu Zásad péče, jedinečného ochranáře, vědce a člověka Jiřího Flouska, který nás předčasně opustil 14. listopadu 2022.“

13

S Horskou službou

do vzduchu a poté zpátky na zem Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století se začíná uplatňovat nový fenomén dopravy v horském prostředí. Úplnou re­ voluci v této oblasti umožnil technický pokrok v letectví, kdy s no­ vými technologiemi ruku v ruce postupuje i vývoj helikoptér. V první řadě šlo samozřejmě především o vrtulníky vojenské, které proká­ zaly svoji nezastupitelnost v korejské válce a následně ve válce ve Vietnamu. Vrtulníky tam plnily úkoly bojové i zdravotní a záchra­ nářské. Armáda USA je nasazovala do akcí na transport vojáků ra­ něných v pozemním boji a na vyhledávání a záchranu sestřelených pilotů z bojových oblastí. Tato činnost následně inspirovala i ci­ vilní sektor. Horští záchranáři v Evropě a Severní Americe testovali různé typy vrtulníků a pokoušeli se najít vhodný typ stroje pro akce v horách. Tedy tam, kde je létání vzhledem k povětrnostním a terén­ ním podmínkám mnohem složitější a nebezpečnější.

V tomto úsilí patřily čelní pozice především švýcarským a fran­ couzským záchranářům, ale i dalším záchranným složkám na území Alp. Tedy logicky tam, kde již samotná doprava záchranných druž­ stev k místu nehody mnohdy představovala mnohahodinová zdržení.

Už v první polovině šedesátých let se v Alpách uskutečnily první záchranné akce s využitím vrtulníku, kde se jednoznačně potvrdila výhoda nasazení letecké techniky při záchraně člověka. Značně se zkrátila doba, po kterou musel zraněný člověk v horách, mnohdy i za extrémně nepříznivých povětrnostních podmínek, čekat na pří­ chod záchranářů, i následný transport do bezpečí. Časy potřebné pro úspěšné provedení takové akce se při použití helikoptéry zkrá­ tily na zlomek toho, co by trvala pozemní akce.

Mezníkem s velkým M v letecké záchraně v horách byl potom 26. červenec 1994, kdy byla švýcarskými záchranáři provedena první přímá záchrana horolezců podvěsem pod helikoptérou ze severní stěny Eigeru.

Všechno tohle dění okolo nás sledovali s velkým zájmem i čle­ nové Horské služby v Československu, sbírali informace a snažili se vybudovat podobnou leteckou záchrannou službu i na našem území. Povětšinou se jednalo o spolupráci s Československou lido­ vou armádou a její leteckou složkou, v pozdějších letech i s letkou Ministerstva vnitra. První akce HS s vrtulníkem je zaznamenána v roce 1962, kdy byl na Slovensku použit vrtulník Mi-4 při pátrání po zbloudilých turistech. V dalších letech, pokud to podmínky do­ volovaly, byl vrtulník v Tatrách využit pro dopravu záchranářů co nejblíž k místu záchranné akce a následnému transportu raněného.

Bohužel, jak organizačně, tak i technicky byly tyto akce složité. Do­ stat se na palubu vojenského vrtulníku totiž vyžadovalo minimálně písemný souhlas velitele letecké armády a ani vrtulníky Mi-2, Mi-4 i Mi-8 sovětské provenience se pro lety v horách moc nehodily. Na Slovensku měla Horská služba alespoň tu výhodu, že mohla spolu­ pracovat s firmou Slovair, která několik helikoptér mimo armádní akvizice používala. Nevhodnost a nebezpečnost používání těchto strojů se potom bohužel potvrdila dne 25. června 1979, kdy při zá­ chranné akci v Mlynické dolině ve Vysokých Tatrách havaroval vrtul­ ník Mi-8 a zahynulo 7 lidí z posádky.

I po tomto nešťastném incidentu a přes všechny obtíže se ale ve­ dení tehdejší Horské služby povedl husarský kousek, a tak se mohlo ve dnech 2.–5. července 1979 uskutečnit první součinnostní cvičení HS se složkou Letecké záchranné a pátrací služby ČSLA . Akce pro­ běhla v Krkonoších a centrem všeho dění se staly na čtyři dny Horní Mísečky. Cvičení obsáhlo značnou část rozlohy pohoří. Nacvičoval

14

Jedno z prvních cvičení s vrtulníkem Mi-8 na Horních Mísečkách

se zejména výsadek z helikoptéry technikou horolezeckého slaňo­ vání, lety v podvěsu pod strojem, technika pátrání v horském terénu ze vzduchu a také přiblížení k některým bodům v terénu.

Na jedné z těchto akcí bylo na různá místa v terénu Krkonoš roz­ místěno asi 10 záchranářů-figurantů, kteří byli po lokalizaci z vrtul­ níku naloženi na palubu. My, kteří jsme již byli „vyzobáni“ ze svých stanovišť a seděli jsme ve stroji Mi-8, jsme se mohli smíchy potrhat, když se pilot s touto velikou mašinou přibližoval k místu, kde nás očekával další figurant Láďa Krupička. Ten čekal trpělivě na Liščím hřebínku, který rozděluje Velkou a Malou Kotelní jámu. Ze vzdá­ lenosti asi 100 metrů bylo vidět, jak Láďa bleskově hasí malý ohý­ nek, na kterém si předtím opékal nafasovaný studený oběd, buřtíky s chlebem. Snad už je jeho prohřešek proti všem zákonům ochrany přírody po uplynutí skoro 45 let promlčen; i proto, že nezpůsobil požár, který by zdevastoval jedno z nejkrásnějších míst v západní části pohoří. Co takový ohýnek při neopatrnosti dokáže způsobit, jsme se mohli přesvědčit v loňském roce při katastrofálním požáru v Českosaském Švýcarsku.

O rok později, v červnu 1980, jsem byl povolán na vojenské cvičení, kde mne armáda plánovala v průběhu šesti týdnů předě­ lat z původní specializace spojovatel-radista na proviantního ná­ čelníka. Už jen těch 42 dní trvající cvičení mi nahánělo husí kůži, a tak jsem zapojil nově nabyté konexe a tehdejší velitel Letecké zá­ chranné a pátrací služby plukovník Hampl zařídil moje převelení na cvičení armádních náčelníků padákové přípravy z jednotlivých le­ teckých útvarů v ČR . Toto soustředění bylo zaměřeno především na ovládnutí horolezeckých technik, včetně jištění, vyprošťování a dalších dovedností. Na této akci jsme spolu s Láďou Krupičkou působili jako horolezečtí instruktoři. Akce se konala v nádherném prostředí v okolí Trenčína a Púchova. Ani tady nebyla o veselé pří­ hody nouze. Jasnou jedničkou se stala akce, při které, se souhlasem bači ze vzdálené salaše, armádní paragáni z vrtulníku ulovili zatou­ lanou ovci. Po úspěšném lovu ovci vykuchali a v té chvíli je napadlo pozlobit jedinou dámu v jejich jinak čistě mužském kolektivu. Celou ovci s vojenskou brigadýrkou, naraženou na skopové hlavě, jí po­ ložili v koupelně do vany. Ta tedy zažila pořádný šok, jako z Hitch­ cockova hororu, když se večer šla vykoupat. Další den se již ovečka točila na rožni u rekreačního zařízení púchovské fabriky, ve kterém jsme byli ubytováni.

Tak tedy ve stručnosti vypadaly začátky cesty Horské služby do vzduchu.

A jak se potom dostat dolů? Z vrtulníku to díky horolezeckým po­ můckám a technickému vybavení v podobě palubního jeřábu jde po zacvičení celkem jednoduše. My jsme ale chtěli vyzkoušet i další mož­ nosti, mezi kterými jako velká výzva vyčníval seskok padákem. Je fakt, že jako součást záchranné akce je to možnost minimálně použitelná, ale pro některé z nás přesto velice lákavá. A tak po ukončení mého angažmá na cvičení armádních paragánů zařídili naši fandové na ve­ litelství letecké armády vybranému týmu zájemců z řad profesionálů

Jaroslav Průšek

HS z Česka i Slovenska zkrácený parašutistický výcvik, zakončený čtyřmi seskoky z letadla technikou tzv. na nu­ cený výsadek, která je podobná tomu, co známe z váleč­ ných filmů při hromadném seskoku parašutistů. Parašu­ tista vyskočí z letadla a pojistka v letadle po jeho skoku vytáhne padák zabalený v obalu na zádech.

Tohoto dobrodružství se zúčastnilo celkem sedm­ náct záchranářů z Horské služby, kteří prodělali zkrá­ cený pozemní paravýcvik pod vedením zkušených vo­ jenských parašutistů na svazarmovsko-armádním le­ tišti v Chrudimi. Velkým a nezpochybnitelným šéfem výcviku byl nadporučík Vašek Hynek. Borec, který měl naskákáno téměř 4 000 seskoků (mjr. Václav Hynek, 1942–2020, nakonec dosáhl 6 300 seskoků, pozn. red.).

Nechlubil se, ale přesto měl titul zasloužilého mistra sportu a vlastnil úctyhodnou sbírku medailí z meziná­ rodních armádních parašutistických soutěží. On a jeho kamarádi nás v průběhu prvních tří dnů vycepovali v pozemní přípravě a připravili nás na vlastní seskoky z letadla. Veselé příhody byly tentokrát spojeny s na­ Při paravýcviku na letišti v Chrudimi před letounem An-2 – Andulou, červen 1980 šimi začátečnickými nedostatky. Svými skoky z 12 me­ trů vysokého trenažéru nás rozesmíval Jarda, jemuž instruktor před str světa v parašutismu a zasloužilý instruktor. Vyskočila dvojice ko­ každým jeho pokusem připomínal: „Jardo, po nohách,“ aby se pak legů z Beskyd, jako první Petr Cígler a za ním Luďa Skotnica. Kaplan Jarda vrhl z věže skokem plavmo. Instruktoři měli oprávněné obavy, z otevřených dveří An-2 sledoval jejich seskok několik vteřin, pak ná­ aby se při skutečném výskoku z letadla nezamotal do šňůr padáku. hle zpozorněl a do prostoru letadla zahlásil „ten druhý má závadu“.

Vážné výhrady měli páni instruktoři k tělesné hmotnosti Mirka Luďovi se totiž otevřel – ne jeho vinou – padák pouze částečně, ně­ Jindry, oblastního náčelníka z Orlických hor. Vojenské vrchlíkové kolik šňůr měl přehozených přes vrchlík a rychlost jeho pádu byla padáky, na kterých jsme skákali z letadla, byly totiž typizovány na daleko vyšší než za normálních okolností. Petr později na zemi líčil, váhy do 90 kg a Mirek měl pár kilo přes metráček. Instruktoři ho na jak on, houpaje se spokojeně pod otevřeným padákem, najednou ně nechtěli pustit, ale Mirek si prosadil svou, seskoky uskutečnil na zaslechl jakýsi svištivý zvuk a za tohoto svistu se kolem něho pro­ vlastní odpovědnost a sluší se říct, že bez sebemenšího problému. hnal Luďa se závadou na padáku. No, nevypadalo to vůbec hezky, Zato já jsem se při prvním seskoku netrefil na plochu letiště, to jak ale Luďa zachoval chladnou hlavu a provedl to, co jsme nacvičovali jsem zkoušel, zda jde i vojenský padák řídit, a dopadl jsem do pole na zemi – otevřel záložní padák, na kterém bez problémů přistál. hned za silnici vedoucí kolem letiště. Projíždějící řidiči se podivovali, V té chvíli Zdeněk Kaplan ulehčeně hlásil: „Otevřel záložák a je na když mě viděli hrdě kráčet se zmuchlaným padákem v náručí přes zemi.“ Já, který jsem měl celou situaci z první ruky, protože jsem ce­ silnici na letištní plochu. lou dobu stál připravený ke svému seskoku ve dveřích Anduly a ko­ Za zmínku stojí i složení našeho horskoslužebnického paratýmu. lena se mi klepala víc, než je zdrávo, jsem najednou ucítil plácnutí po Byl nejen mezinárodní, kdy tuto definici zajišťovala parta hochů rameni a slyšel povel Kaplana: „Tak ahoj dole.“ V té chvíli, i kdyby mi ze slovenské Horské služby. Patřili mezi nás například i tehdejší sundali padák ze zad, jsem byl tak psychicky připravený na seskok, ústřední náčelník HS ČR Petr Nehasil, náčelník HS Krkonoše Jarda že bych býval skočil i bez něj.

Koldovský a již zmiňovaný Mirek Jindra.

Další seskoky už proběhly bez komplikací a celá ta tak trochu Nejzáživnějším momentem seskoků byla kritická situace při dru­ hurá akce dopadla navýsost výborně. Večer po seskocích jsme se hém seskoku. První polovina naší party nastoupala v letadle An-2, důkladně občerstvili v proslulé nálevně Monaco ve Slatiňanech. A to hojně používaném pro padákové seskoky, do výšky 750–800 metrů opravdu všichni, včetně instruktorů a pilota Anduly, kterého jsme nad zemí a pak začalo vlastní vysazování. Postup byl podle před­ mezitím překřtili na pilota Čkalova. Po takové výrazně dobré zkuše­ pisů takový, že při každém okruhu letadla nejprve vyskočil ten těžší nosti se paravýcvik Horské služby uskutečnil rok poté na letišti v Ho­ z dvojice vysazovaných a po něm jeho méně těžký kamarád. Tak řicích, znovu s mistrem Zdeňkem Kaplanem v roli šéfa vysazovače. bylo zajištěno, že se při letu na padáku nebudou vzájemně ohrožo­ vat. Vysazování řídil člověk nejpovolanější, pan Zdeněk Kaplan, mi­ Ale zpět k Horské službě a záchraně s pomocí vrtulníku. Od roku 1968, kdy se československá Horská služba stala členem meziná­ L. Strejček při nácviku dopadu, Chrudim, červen 1980 rodní organizace Horských služeb IKAR , se zástupci HS zúčastňo­ vali zasedání této organizace a přiváželi stále nové a nové poznatky a zkušenosti z oblasti letecké záchrany v horách a ty pak aplikovali do našich podmínek. Tahouny byli především dva profíci, kterým se letecká záchrana stala životním posláním. Byl to Přemek Ková­ řík z Krkonoš a Míťa Bíca z Jizerských hor. Ti dva založili v rámci metodické komise HS leteckou komisi, zasloužili se o výcvik prvních instruktorů letecké záchrany HS a dál šířili poznatky z tohoto oboru v dalších složkách integrovaného záchranného systému. Takto po­ stupně Horská služba v 80. a 90. letech minulého století vycvičila a vyškolila letecké záchranáře z řad Hasičského záchranného sboru, Policie ČR a záchranářů LSPP. Nastolila systém, který se v čase osvědčil, stále se zdokonaluje, modernizuje a zajišťuje bezpečný a rychlý zásah záchranných složek na území ČR . Velkou změnou, vedoucí k mohutnému pozitivnímu posunu, byl rok 1989 a léta po něm následující. Tehdy složky zabývající se leteckou záchranou do­ staly možnost zakoupit do své flotily moderní helikoptéry vhodné pro zásahy v každém terénu, tedy i na horách. Ludvík Strejček

15

gastrotoulky

Za skalními reliéfy

↑ Skalní reliéfy nedaleko Kopicova statku

Jak je naším dobrým zvykem, každý rok v květnu se vydáváme nahlédnout do CHKO Český ráj a ani letos to nemohlo být jinak. Členitý okruh začínáme i končíme v Kacanovech, čtyři kilometry vzdálených od Turnova. Čeká nás pěkných šestnáct kilometrů mimo hlavní turistické trasy a přitom prodchnutých zajímavostmi všeho druhu.

Když se řekne Kacanovy, zní to tak hezky česky, že? Přitom se název obce s dvěma sty dvanácti obyvateli prý odvozuje od ital­ ského Casa Nuova, jak svému „novému do­ movu“ říkali brusiči drahých kamenů, kteří za nerostným bohatstvím Českorajska přišli z italských dálav. Kacanovský potok napájí zdejší koupaliště, kde mimo letní sezonu bez ostychu odstavujeme auta. Vycházíme po silnici vedoucí do Turnova a za obecním úřadem odbočujeme na neznačenou pě­ šinu mezi chaloupkami vpravo. Komu vadí

pomyšlení, že jiným prochází po zápraží, přidrží se dále modře turisticky značeného asfaltu. Obě cesty vedou k výklenkové kapli se sochou Panny Marie a dřevěné zvonici. Žasneme nad citlivostí, s jakou jsou udržo­ vány zdejší tradiční domy, byť je zřejmé, že řada z nich slouží především rekreaci.

Odsud se dáváme neznačenou pěšinou, na níž nás před posledním deštěm dne ukrývá svěže zelená habřina, která vede paralelně s cyklostezkou 4012 proti proudu potoka. Přicházíme k malebnému zákoutí

Raisova vyhlídka 376 m

Žaludštejn 299 m Kopicův statek 387 m

Vustra 285 m

Jezírka 326 m

Kacanovy – koupaliště 279 m km

16

sv. Filip a Jakub 276 m

Olešnice 290 m

Kacanovy – koupaliště 279 m

s rybníčky, čůrky a pramínky, jež stráží ne­ spočet sošek a bůžků, přitom bez známek kýče. Listoví ještě zcela neskrývá celého ge­ nia loci, a tak můžeme obdivovat skvostný výhled, jinak jsou ale živí i neživí obyvatelé Žaludštejna dokonale skryti před ruchem světa i pohledy zvědavých očí. Cesta se stáčí mírným stoupáním vlevo ke dvěma rybníkům Šulcákům, jež odlišuje pouze řím­ ská číslice v názvu. Vlevo rybníky, vpravo skály v bučině, až po sedmi stovkách me­ trů přicházíme k neznačené nábližce, strmě a přímo stoupající ke skalním reliéfům. Fan­ tastické výjevy zvěčnělé v pískovci stojí stra­ nou hlavních turistických tras, což vnímáme i z pohledu jediného protijdoucího, který tu bezesporu předpokládal a toužil být sám.

Na každý z desítek výjevů hledím jako na di­ voucí div, až u ležícího lva dojdu k poznání, že ty žlutavé kamínky očí už jsem někde viděla a velmi pravděpodobně jsem se tu vyskytla v období formování prvních struk­ tur. Skalní dílo pojí s nedalekým Šulcovým statkem osoba Vojtěcha Kopice – ten se do předtím Jirošovy rychty přiženil a zvelebil okolí reliéfy z české historie.

Vystoupáme k rozcestí nad Kopicovým statkem, kde se chytíme modře značené cesty, jež nás přivádí na dosah památkově chráněné usedlosti. Před branou jako do hradu vartuje svatý Jiří draka mordující a dodává celému souzvuku kamene, trámů

s plechem

na malebnosti.

Zde

a šindele

Marta Paříková

Petr Horák

Kamenný mostek je přístupný pouze pohledům, pochozí není

předobědního až do pozdních večerních hodin a soudě podle řízkových hodů, které jsme tu natrefili, se tu dá velmi dobře na­ jíst bez toho, abyste si oběd pro rodinu mu­ seli pořídit na splátky. Kdyby v názvu stálo „Obecní restaurace“, blížil by se více tomu, na co jsme narazili. Obsluha milá a přičin­ livá, jídlo chutné, porce veliké. Rádi dopo­ ručujeme k návštěvě.

Ke Kacanovům se vydáváme po silnici jižně kolem Weidemanova a obecního ryb­ níka. Výjev z Krkonoš a Podkrkonoší, kde jsou návsi svažité a náměstí protáhlá, na nás působí trochu exoticky, a přitom vyza­ řuje domáckou pohodu. U rybníků odbo­ čujeme spolu s cyklotrasou č. 4009 vlevo.

Vpravo se nabízí výhled na kapli sv. Anny na Vyskři, nezaměnitelný bod snadno spa­ třitelný z rozličných dálav. Bělounká fasáda svítí nad řepkovým polem po naší pravici a vcelku svorně vydechujeme, že tam už jsme taky byli… Navíc, a to vážně stojí za zmínku, jsme u kostela ve Všeni potkali milou paní průvodkyni, která nás nejen v kapli, ale i v kostele ve Vyskři provázela.

Pak že dobré rozpoložení neplodí dobré věci. Poté už odbočujeme po zelené přes Kacanovský potok a přes Rybníčky se po­ malu blížíme k cíli.

Jana Tesařová

Marta Paříková

statky valů označovány v mapách. Těžko zde zvolit příhodnější místo k opevnění.

Scenerie tmavých skal porostlých kapradi­ nami zve k představám. Půlka cesty k Vu­ stře je pěkný sešup měnící neopatrný krok ve valivý moment. Když se jedna kochá okolními skalními solitéry, je telemark na vlhkém kořeni hned tu. V podstatě vrstev­ nicový úsek ke kostelu sv. Filipa a Jakuba ve Všeni – ten je vidět i z veliké dálky – je vy­ sloveně za odměnu, stejně jako stín tamější letité třešňovky.

Příjemnou zadenkou procházíme kolem občerstvení U Richarda, a jak se asfalt mění v polňačku stíněnou remízem, blížíme se k Borku, kde působivě zrekonstruovali sta­ vení včetně výtečně řešeného zázemí. S vý­ hledy na Drábské světničky mírné stoupání v podstatě ani nestíháme pociťovat, navíc se šlape ve stínu. Lesní pohoda nás přivádí na silnici a ta zase do Olešnice, kde nás čeká zastávka v místní hospodě.

Instituce obvyklého vzezření v obvyklé poloze naproti obecnímu úřadu poskytuje vnitřní i venkovní posezení. Psomilci musí počítat s outdoorovým obědem, ovšem za zdejší řízečky to stojí a v létě pod lípou to snad ani nikoho nemůže mrzet. Vyjma úterků tu fungují každý den od času lehce

Petr Horák

Petr Horák

celku nechybí ani píď. Zajdeme na kukačku, ale pak se dáváme pěšinou z kopce tvořící dvojserpentinu mezi nedávno zřícenými skalisky. Vycházíme na žluté, s níž odbo­ číme vlevo k Jezírce – rybníku nataženému podél cesty a lemovanému skupinou vyře­ závaných přírodomilných bytůstek.

S kamennou lavicí v zádech opouštíme hráz rybníka a neznačenou, ale širokou dvoustopou cestou směřujeme k výklen­ kové kapli svaté Anny, strážící sedlo silnice mezi Mašovem a Kacanovy. Přecházíme sil­ nici a pokračujeme po neznačené cestě le­ mované loukami a pastvinami. Po čtyřech stech padesáti metrech se vlevo, kde ohrad­ ník dovoluje, odděluje pěšinka maximálně pro pěšího či jezdce na menším koni, která schovaná v zeleni vede k osadě Podpohoří.

Zde se opět přidáváme k žlutému značení a necháváme se postupně vyvést z venkov­ ské zástavby. Po lesním intermezzu se vyno­ řujeme na Raisově vyhlídce, odkud jako na dlani vidíme Turnovsko i dominanty města českých polodrahokamů. Jako šedivá kolej stoupá na sever dálnice do Liberce a vzpo­ mínkou se vracíme také k ohrazenickému vodojemu, který jsme navštívili před ča­ sem. Pak už se dáváme ke zřícenině hradu Chlum-Kozlov, jak jsou skalní byty a pozů­

Kopicův statek patří k architektonickým perlám Českého ráje

Neznačená pěšina směřující k Jezírce

Kostel sv. Filipa a Jakuba ve Všeni

17

Horní Albeřice průmyslová zóna Radko Tásler, Pavel Zahradník Nechceme vyděsit čtenáře ani místní chalupáře. Nic takového se tady nechystá. Chceme se jen podívat na původem starou osadu s lánovým hospodářstvím trochu jinak. A to z hlediska těžby vápence a vápenných pecí.

Kdo první přišel na to, že z vápence lze vypálit vápno, se asi těžko dopátráme. Použití vápna ke stavebním účelům totiž známe již od starověkých Římanů. Nejstarší zmínku o těžbě krkonošského vá­ pence nacházíme až z počátku 16. století, kdy je k roku 1507 v zápisu o dělení panství Hostinné připomínána vápenka u Čisté v Krkono­ ších. Nejstarší mapa Krkonoš pak zachycuje „starou vápenku“ v ob­ lasti dnešních Sklenářovic. Tam ale není zřejmá její přesná poloha a ani to, odkud brala surovinu. Poměrně dobře je doložena těžba vápence a výroba vápna z Černého Dolu z druhé poloviny 18. století, kdy byl vápenec lámaný a pálený pod vedením italských odborníků dodáván na stavbu Josefovské pevnosti a pevnosti v Hradci Králové.

Dokonce se dochoval doklad o zakoupení jednoho vápencového lomu ve Svobodě nad Úpou pro Josefovskou pevnost.

Ale těžba v menším rozsahu probíhala v Krkonoších určitě dávno před touto dobou. Když se v Krkonoších začaly klučit lesy, vznikaly první luční enklávy a na nich chalupy, což byla převážně jednodu­ chá dřevěná stavení na kamenné podezdívce. Klenuté sklípky, má­ selnice a celé kamenné stavby se pak přidávaly postupně a ke spojo­ vání kamenů posbíraných v okolí bylo zapotřebí mezi jiným vápno.

To se dalo získat poměrně snadno z místních zdrojů tam, kde se nacházely vápencové skalky. A že jich v Albeřicích bylo hodně. Po­ slední geologické průzkumy ukazují, že v Krkonoších snad neexis­ tuje vápencová skála, která by nebyla ulomením nějakého toho ka­ mene poznamenána. Stačilo vytěžit pár vápencových balvanů nebo posbírat i ty pod výchozem ležící, nasucho postavit zhruba necelé 2 m vysokou kruhovou pec, do ní podle osvědčeného schématu na­ rovnat balvany a polena, kterých bylo po okolí taky dost, a pec za­ pálit. Tyto jednoduché pece, označované jako selské, po velmi krát­ kém čase zanikly. Jen velmi zkušené oko dokáže v lesnatém terénu rozpoznat jejich zbytky. Tyto pece byly často doprovázeny menšími milíři na získání dřevěného uhlí pro topení ve vápence. Po nich na­ lézt důkaz je jednodušší. V zemi zůstala černá zuhelnatělá vrstva.

Tam, kde se hospodařilo, nebo se rozvinula těžba vápence a jeho zpracování ve větším měřítku, jako v Albeřicích, zbytky po malých „jednorázových“ vápenkách již nenajdeme. Podle přehledu, který v roce 1886 vypracoval trutnovský pedagog Johann Böhm, byly v 19. století Albeřice a sousední Lysečiny nejvýznamnější lokalitou těžby vápence na trutnovském politickém okrese, nacházela se zde více než polovina všech lomů a celkový objem těžby na okrese činil přes 700 tun vápence za rok. Těžba vápence a jeho zpracování tak patřila k významným průmyslovým odvětvím regionu.

Böhm uvádí k roku 1886 v Horních a Dolních Albeřicích deset lomů. Dnes jich známe třináct, čili některé byly založeny zřejmě po tomto datu. Největším z nich byl lom majitelů Bischofa a Lindnera, dnes známý jako Bischofův, s Albeřickou jeskyní. Roční výtěž tohoto lomu byla 130 až 150 tun výborného vápence, z něhož se vyrábělo bílé vápno.

Přes četné archivní dokumenty zatím nejsme schopni doložit, kdy se v lomu začalo těžit. Přes 210 m dlouhý a okolo 20 m široký lom je rozčleněn na dvě výškové etáže. Spodní má hloubku 40 m a je zakončena monumentálním ústím Komory Albeřické jeskyně.

Ta horní, mělčí, pokračuje nad Komorou ještě 80 m severním smě­ rem. Tato horní etáž je v celé délce 210 m znázorněna v mapě sta­ bilního katastru z roku 1841 uložené ve Státním okresním archivu

18

↑ Situační plán nadlesního Johanna Miksche na základě katastrální mapy. Bischofův lom je vyznačen malým zeleným písmenem a), anglická vápenná pec b) a vážní dům c). Redakce doporučuje obecenstvu pro názornost srovnat s dnešním stavem na ags.krnap.cz, kde lze například nad leteckou fotografií zobrazit hranice a čísla parcel, z velké části stále shodných se stavem z 19. stol. ↓ Bokorys jednoduché vápenné pece: A – popelník, B – rošt, C – topeniště, D – vápencové balvany narovnané podle ozkoušeného schématu tak, aby mezerami procházel žár, E – těsnicí vrstva malých kamenů zamezující tepelným ztrátám. Tento typ vápenky vyprodukoval podle velikosti z 1,5 až 2 m³ nasypaného vápence (asi 3–4,5 t, pozn. red.) 5–7 q vápna. Výpal trval okolo 12 hodin a spotřebovalo se okolo 4 m³ dřeva. Pak se pec nechala zhruba pět hodin chladnout, vápno vybralo a cyklus se opakoval

Bischofův lom

Albeřická

stará prachárna

← Umístění vápenných pecí v Horních Albeřicích: 1, 2 a 3 Lahmerovy vápenky, po kterých nic nezbylo 4 Osmiboká šachtová vápenná pec, nyní muzeum 5 Bischofova vápenka s kontinuálním provozem 6 Lindnerova vápenka 7 Vápenka pod Kravským lomem z r. 1874 8 Finkova vápenka z r. 1863 9 Vápenná pec v blízkosti bývalého charitního domova řádových sester, o které nemáme další informace

sklad dynamitu

Kravská pr.

Kravský lom

1 2 4 3 8 7 Lom za Vápenkou

tělesa vápenců,

významné jeskyně,

sklad trhavin,

geologický zlom 5 hotel Vápenka

6 Spodní Celní lom

Krakonošova Celní lom Pastevecká

Celní

P Ce

ln

íc

es

ta

5

77

775

0

75

9 100 m

↓ Projekční plán Lahmerovy vápenné pece (2) od zednického mistra Finka

v Trutnově. V té době spodní etáž ještě neexistovala, ale ze zákresu je patrné, že těžba před tímto rokem byla rozsáhlá a lom zde již mu­ sel existovat odhadem několik desítek let.

V situačním plánu nakresleném penzionovaným nadlesním Johan­nem Mikschem dne 12. srpna 1888 je vyznačen lom, vápenná pec a vážní domek. Rovněž je zde uvedeno, že parcely č. 316 a 317 sloužily jako skladový prostor. Situační plán je přílohou žádosti, která se týká obnovení práva těžby v lomu, datované 1. srpna 1888.

Gabriel Bischof byl vlastníkem tohoto lomu a vápenky od roku 1874, kdy je zakoupil spolu s usedlostí čp. 62 od Ignaze Lahmera. V roce 1903 pak přešlo vlastnické právo na základě předávací smlouvy z 5. února 1903 na Johanna Bischofa.

Podobně jako se založením prvního lomu tápeme i s první vá­ penkou. V archivních zápisech najdeme, že před rokem 1863 posta­ vil Ignaz Lahmer u čp. 62 jednoduchou pec vytápěnou dřevem (1 – čísla v závorkách odkazují na polohu v plánku, pozn. red.). Pec se nacházela někde na dnešní přístupové pěšině do Bischofova lomu a nezbyl po ní ani kámen. V jejím sousedství pak v roce 1863 vy­ stavěl vápennou pec na uhlí (2) na kruhovém půdorysu. Plán na stavbu vápenky vypracoval dne 10. září 1863 žacléřský zednický mistr Wilhelm Fink. Další uhelnou vápennou pec (3) zřídil na svém pozemku Ignaz Lahmer v roce 1874. O zřízení pece požádal dne 11. dubna 1874 v žádosti adresované Okresnímu hejtmanství v Trutnově. Podle vyjádření starosty obce Johanna Melzera ze dne 13. dubna 1874 nebylo žádných překážek ze strany obce k plánované stavbě. Vápenka měla být zřízena sedm sáhů od stávající okresní silnice, nedaleko staré vápenky, která měla být zbořena. H. Kuhnt, zedník a tesař z Maršova, odevzdal 8. dubna 1874 plán jednokomo­ rové vápenné pece podobné předchozí. →

19

↑ Původní vápenná pec Ignaze Lahmera (4) z roku 1874 těsně u silnice nyní slouží jako podnož malého muzea historie Albeřic

Na místě se do dnešních dnů dochovala osmiboká vápenka (4) se šach­tou o průměru 2 m. Pec je částečně zapuštěna do svahu, aby bylo možné jednoduše do horní části doplňovat násadu vápence s dřevěným uhlím a pravděpodobně i černým uhlím dováženým přes kopec ze Žacléře a dole vybírat vypálené vápno. Kamenná věž zůstala zachována a je na ní zřízeno malé muzeum.

Koncem 19. století Gabriel Bischof provoz šachtové pece ukončil a výrobu přesunul do nové tzv. kruhové pece s 12 komorami, která byla postavena na místě dnešní přístavby hotelu Vápenka (5).

Kdy přesně byla dvanáctikomorová pec s kontinuálním provo­ zem postavena, opět nevíme. Nádherný kolorovaný barevný plán vypracovaný A. Dannenbergem ze Zhořelce (Görlitz) nese datum 26. září 1892 a je na něm detailně rozkreslen bokorys včetně vysvět­ livek. Vápenka nahradila všechny ostatní vápenné pece a byl do ní svážen vápenec ze všech tehdy činných lomů. Pracovala zřejmě i během druhé světové války a zbourána byla okolo roku 1960. Jako dítě školou nepovinné si ji ještě pamatuji a měl jsem rodičům za zlé, že jsem do jejích ruin nesměl zalézat. Záviděl jsem starším dětem nejenom to, že v ní šmejdily, ale hlavně, že lezly na komín. Z let 1948 až 1949 je zachována korespondence o konfiskovaných pozemcích, následně přidělovaných Českým cementárnám a vápenicím, n. p.

Na některých dokumentech je ještě pozdrav Zdař Bůh, jinde už jen Dvouletce zdar. Zkonfiskována byla i vápenná pec.

Někdy po roce 1930 byl nad hotelem Vápenka otevřen nejmladší hornoalbeřický lom, dnes nazývaný Kravský. Jsou v něm tři malé jeskyně a unikátní geologické struktury. Na jaře je v něm trdliště žab a čolků. Ve stráni nad lomem můžeme ještě dnes nalézt zbytky skladu dynamitu, postaveného v roce 1904 pro firmu Gabriel Bi­ schof und Sohn & Co. v Albeřicích místo starého skladu střelného prachu u okresní silnice, kousek nad Lahmerovou vápenkou. Jeví se jako snosová hromada, ale jsou tu zachovány zbytky betonu s vel­ kými vyvětranými valouny.

Při stoupání po červené turistické značce z parkoviště v Albeři­ cích na Rýchory míjíme po levé straně dva lomy. Vlastně tři, ale ten třetí je malý a zarostlý a není na očích. Těch dvou si ale ne­

↓ Vápenná dvanáctikomorová pec Gabriela Bischofa (5), výkres z r. 1892. Vysvětlivky: šamotové kameny/cihly, ohnivzdorné jílovcové kameny/cihly, kameny/cihly zdi I., vysoké pevnosti (proti velkému žáru), nosné a odolné vůči počasí, kameny/cihly zdi II., menší pevnosti (proti menšímu žáru), plné cihly/tvárnice, kameny/cihly zdi III., vysoké pevnosti (proti velkému žáru), mohou mít praskliny, kameny/cihly IV., vzdušné kameny/cihly s průduchy, malá lámavost, přírodní lomové kameny (nesmějí být z vápence), přírodní lomové kameny (mohou být vápencové), výplň s pískem, jíl a zemina

20

↑↗ Plán skladu dynamitu na parcelách č. 323 a 322 nad Kravským lomem, stavitel Josef Tippelt Mladé Buky. Ruina se dnes jeví jako snos kamení

→ Situační plán pozemkových parcel Josefa Lamera v Horních Albeřicích, postoupených podle smlouvy ze 4. června 1846 Rudolfu Mangerovi z Kunzendorfu (dnes Niedamirówa).

Vápencový lom je označen zeleným A (nyní Celní lom), plocha 880 sáhů k dobývání vápence je vymezena zeleně vytečkovanými čarami a písmeny a, b, c, d. Zelené tečkované čáry udávají vzdálenost v metrech od lomu k nejbližším domům. Stará celní cesta má parcelní číslo 587

↑↓ Z roku 1879 je projekční plán kruhové vápenky na okraji cesty těsně u Spodního Celního lomu z roku 1879 (6)

lze nevšimnout. Začněme výše položeným Celním lomem s Kra­ konošovou, Celní a třemi malými jeskyněmi. Lom se nacházel na pozemku Josefa Lahmera a nazýval se podle jeho majitele Mange­ rův. Od roku 1846 zde byl těžen vápenec pro jeho vlastní vápenku v Niedamirowě (Kunzendorfu), kam byl vožen přes Albeřické sedlo.

V žádosti pro zřízení lomu a povolení těžby je uvedeno, že stavení Antona Melzera je v bezpečné vzdálenosti 244 m. Lom má i nedáv­ nou speleologickou historii, protože v něm od roku 1975 až do léta 2009 byly pořádány speleologické tábory a promítání fotografií z domova i z expedic.

Níž v zatáčce Celní cesty leží Spodní Celní lom, někdy nesprávně označovaný jako Krakonošův lom. Původně byl v majetku Franze Ple­ chatsche. Těžba v něm byla povolena ediktem ze dne 28. srpna 1888, kde je i uvedeno, že nejbližší dům Antona Melzera stojí v bezpečné vzdálenosti 150 m od lomu. Případné škody na okolních pozemcích měly být nahrazeny. Již v roce 1889 změnil lom majitele, kterým se stal Josef Kniefel. K další změně majitele došlo v roce 1908, kdy lom získal Johann Bischof. V lomu se těžil černý vápenec, což neodpovídá dnešnímu petrologickému popisu, a z něho vyrábělo černé vápno.

To je z dnešního hlediska hydraulické vápno nebo dusíkaté vápno vhodné pro zemědělství. Co to přesně v 19. století znamenalo, si ne­ jsme jistí, a ani nevíme, jak se zde vyrábělo. Lom měl roční výtěžnost 500 q. Těžba zde zřejmě probíhala i během II. světové války a chvíli i po ní, o čemž svědčí zachovalé železobetonové základy nějakého →

21

↑ Z vápenky před Kravským lomem (7) zbyl jen val, kudy byla pec svrchu zavážena. Stavební kameny vlastní pece byly zcela rozebrány ↗ Z vápenné pece z lomu Za vápenkou (8) zbyla hromada balvanů porostlá vegetací. Lehce se dá splést s agrární snosovou hromadou.

Při detailním prohlížení však lze nalézt úlomky vápenické strusky

zařízení, zřejmě drtičky kamene či násypky. Traduje se, že v padesá­ tých letech minulého století si tu a tam silničáři a statkáři střelili, když potřebovali trochu kamene na opravu cesty.

Z roku 1879 je projekční plán kulaté vápenky na okraji cesty těsně u Spodního Celního lomu (6). Nezbyl po ní ani kámen, nebo nebyla vůbec postavena. Měli ji zřídit Benedikt Lindner a Wenzel Renner.

Nedaleko od ní byla mezi dnešním hotelem Vápenka a Kravským lomem postavena v roce 1874 na pozemku č. 358 kulatá vápenná pec (7) podle plánu tesařského a zednického mistra H. Kuhnta z Mar­ šova, který rovněž stavbu provedl.

O zřízení vápenky (8) u lomu Za Vápenkou zažádal Augustin Fink dne 15. listopadu 1861, respektive již v roce 1858. V protokolu z místního šetření ze dne 9. června 1858 byly zaznamenány námitky proti výstavbě vápenky od majitele sousední usedlosti čp. 62 Ignaze Lahmera, který vedle provozoval svou první vápenku (1). Finkova pec se měla nacházet vedle lomu, asi 50 kroků od stodoly náležící k usedlosti čp. 62. Tato vzdálenost byla považována za příliš malou.

Další stavební šetření proběhlo dne 14. dubna 1860. Podle protokolu z tohoto šetření vyplývá, že vápenka byla posunuta do vzdálenosti 83 kroků. Spor se táhl až do roku 1861, kdy byla výstavba vápenky povolena. Postavena byla v roce 1862 a její provoz trval devět let.

Ještě jedna vápenka se snad měla nacházet severně od bývalého charitního domova pro řádové sestry (nyní Dům Setkání) ve stráni vlevo nad potokem (9), ale není k ní dokumentace.

Další vápenné pece nechal zřídit v roce 1861 Franz Lorenz, ale nevíme přesně, kde stály. V žádosti z 12. června 1861 mimo jiné upo­ zorňuje, že jako palivový materiál k provozu vápenek hodlá použí­ vat černé uhlí, které bude odebírat ze žacléřských dolů. Zároveň připomíná, že tím ulehčí odběr uhlí v rámci maršovského okresu

a přispěje tak ke snížení ceny paliv. Okresní hejtmanství na základě Lorenzovy žádosti nařídilo komisionální prohlídku místa zamýšle­ ného provozu vápenek za přítomnosti albeřického obecního před­ staveného a žadatele. Z prohlídky byl dne 10. července učiněn zá­ pis, v němž se konstatuje, že místo zamýšleného provozu vápenek se nalézá u okresní silnice vedoucí skrz Albeřice směrem na Malou Úpu a v blízkosti dvou budov. Albeřický obecní představený ne­ vznesl proti stavbě vápenek žádné námitky, pokud se v nich bude po­užívat jako palivový materiál černé uhlí a nebude hrozit nebez­ pečí vzniku požáru. V srpnu téhož roku je však v dopise uloženo, že zeď vápenky obrácená směrem k silnici musí být minimálně 2 stopy silná a vzdálená od okraje silnice minimálně 1,5 sáhu. Zároveň se F. Lorenz musel zavázat, že vyčlení část louky nad cestou k potře­ bám obecního povozu pro nakládání a vykládání. To nám připo­ míná dnešní dohody s investory na zřizování veřejných parkovišť, příjezdových komunikací apod.

V Horních Albeřicích se nacházely ještě lomy Franze Finka a J. Wanglera. V prvním z těchto dvou lomů se v roce 1886 vytěžilo 600 q vápence, z kterého se vyrábělo bílé vápno, a z vápence v dru­ hém z lomů se vyrábělo vápno černé. Které lomy to byly, přesně ne­ víme. Jeden z nich mohl být lom za hotelem Vápenka. U jeho okraje je na fotografiích z konce 19. století zřetelně vidět ruina vápenné pece (8). Druhý lom zůstává záhadou. Dnešní Kravský lom to být nemohl, ten byl založen až okolo roku 1930. A víc lomů nám v Hor­ ních Albeřicích v celkovém součtu nezbývá. n

↓ Spodní Celní lom se zbytky železobetonového základu malé drtičky kamene ↘ Vápenická struska je často jediným dokladem o existenci vápenky v terénu

22

foto a rekonstrukční mapa Radko Tásler dobové dokumenty Státní okresní archiv Trutnov

vyšlo LOUKY dobrodružství poznávání

Stanislav Březina, Sylvie Pecháčková, Hana Skálová, František Krahulec 1. vydání, Praha: Academia, 2023 vázaná, 265 × 210 mm, 222 stran ISBN 978-80-200-3349-9 Po několika letech příprav materiálu a dalších věnovaných finalizaci díla máme konečně na redakčním stole neobyčejnou knihu věnující se docela obyčejnému světu – loukám. Máme o to větší radost, že část textů i obrázků použitých v knize má pů­ vod ve volném seriálu O čem je řeč, když je řeč o louce, jehož osm dílů můžete najít v Krkonoších – Jizerských horách z let 2016 a 2017.

Nebudu se trápit formulováním charakteristiky této zbrusu nové knížky (vyšla v nakladatelství Academia na počátku května t. r.), když ji pro předmluvu skvěle zformulovala ta nejpovolanější – bota­ nička Ivana Jongepierová, která se po velkou část profesního života zabývá péčí o travní porosty v Bílých Karpatech. Dovolím si ji tedy doslovně citovat: „Držíte v ruce publikaci, která vás zavede do tajuplného světa ukrytého v trávě. Jejími průvodci jsou však v tomto případě bota­ nici, pracovníci z průhonického Botanického ústavu Akademie věd ČR , kteří hledání správ­ ných klíčků věnovali podstatnou část svého života. Ale neobávejte se, že byste v knize na­ razili na složité statistické metody či záplavu latiny. Autoři neotřelým způsobem vyprá­ vění připodobňují vztahy na louce k situacím, které dobře známe z běžného života – kon­ kurenční boj, spolupráce, soužití… Přestože se hlavní děj odehrává na jedné krkonošské louce, čtenář se dozví spoustu zajímavostí z různých disciplín a koutů světa, od historie až po genetiku, fyziologii, sociologii či eko­ nomii. Součástí je také krátký exkurz na další louky Čech a Moravy, od slatinných luk Polabí až po orchidejové louky Bílých Karpat. Pát­ rání po vztazích a příčinách dovedlo autory i do podzemí, kde se odehrává podstatná část lučního života, což potvrzuje známý ci­ tát Malého prince: ‚…co je důležité, je očím neviditelné‘. Zcela nenásilným, ale hlavně zá­

Karkonosze 1(311)/2023 Po určitých potížích s novou tiskárnou (ale konečný produkt dopadl výborně) vyšlo až na počátku května první letošní číslo bratrského čtvrtletníku Karkonosze – Czasopismo Sudetów Zachod­ nich. Jeho obálka vám, pravidelným čte­ nářům Krkonoš musí být povědomá.

Titulní snímek je totiž shodný (až na jiný výřez) s obálkou našeho výročního čísla 5/2023. Není to náhoda – hlavním tématem tohoto vydání je 60 let Krkonošského národního parku a je mu věnována celá první polovina čísla. Najdete tam rozhovor s ředitelem Správy KRNAP Robinem Böhnischem (přetiskujeme na str. 8–9 tohoto čísla K+JH), navazuje velký článek Šedesátiletí Kr­ konošského národního parku 1963–2023 od Jiřího Bašty, následují příspěvky Ochrana přírody na české straně Krkonoš – minulost a současnost, Administrativní funkce KRNAP a Publikace KRNAP, oba ředitelé partnerských národních parků představují Společnou

bavným způsobem je popsán také pracovní život vědce, kolik úsilí a námahy se může skrývat za jedním suchým číslem impakt faktoru (ukazatele publikační aktivity badatelů). Hlavní poselství této knihy však vidím v tom, že zdůrazňuje, že louky do okolní krajiny i našeho života patří a zaslouží si stálou péči a ochranu.“ Paní doktorka si na začátku dovolila jisté zjednodušení, když autory knihy společně označila za pracovníky Botanického ústavu Akademie věd. My jen upřesníme, že hlavním autorem (na prvním místě není uveden jen kvůli řazení dle abecedy!) je Stanislav Bře­ zina – náš kolega botanik ze Správy KRNAP, odboru péče o národní park. Výzkumná skupina lučních botaniků, střídavě posilovaná dal­ šími kolegy a studenty přírodovědy, však má opravdu základ v prů­ honickém Botanickém ústavu. Standa přípravou knihy po dlouhé měsíce doslova žil, spoluautoři ho spíše doplňovali, usměrňovali a konzultovali s ním správnost úvah.

Na zvýšení srozumitelnosti probíraných témat neodborníkům i na prostém zkrášlení publikace má velký podíl výhradní ilustrá­ torka knihy – vrchlabská akademická malířka Renata Oppeltová; kvalitní fotografie (nejen rostlin a krajin, ale třeba i hub nebo luč­ ního hmyzu) poskytla více než dvacítka autorů.

K této neobyčejné knížce se zřejmě ještě vrátíme podrob­ něji – teď jsme o ní chtěli dát vědět co nejdříve po uvedení na trh.

V e-shopu nakladatelství Academia ji zakoupíte za cenu 476 Kč.

Jiří Dvořák

strategii ochrany KRNAP a KPN. Naší straně pohoří se věnují i další články: putování po českých Krkonoších zavede čtenáře do vrch­ labského centra environmentální výchovy KRTEK , výlet podhůřím za geologickými zajímavostmi Hřídelecké hůry u Nové Paky, his­ torik Krkonošského muzea ve Vrchlabí Jiří Louda píše o vzniku tu­ ristických středisek v českých Krkonoších a jeho polský kolega Ivo Łaborewicz zase O hraničních sporech v Krkonoších, dvoustranu o umění – tentokrát o fotografii, a snad ne omylem – zabírá Tvorba a činnost Jiřího Dvořáka; dokonce i již 20. díl seriálu Krkonoše ve filatelii je věnován poštovním známkám a razítkům z českých Krko­ noš a závěrečná kulinářská rubrika Polákům přibližuje pýchu české gastronomie – utopence. Na materiály z polského území mnoho prostoru nezbylo: připomenuto je 70 let působení polských hor­ ských vůdců, pokračuje seriál o přestavbě starého města v Jelení Hoře, představeny jsou Nejvyšší vrcholy Západních Sudet a Su­ detského podhůří nebo nové Geocachingové naučné stezky v obci Stara Kamienica.

Několik výtisků tohoto čísla (ale i starších vydání) časopisu Kar­ konosze je vážným zájemcům jako obvykle k dispozici v redakci K+JH .

-dak-

23

Martin Witkowski

SOkA Trutnov

putování za kamennými kříži

[12]

24

panství) Sylvii Kateřině markraběnce bá­ denské, v našich dějinách známé hraběnce Černínové. Je možné, že kříž měl původně funkci hraničního kamene a je dokladem vy­ měřování nově získaných pozemků. Jistým důkazem vymezování hranic vrchnosten­ ského lesa v prostoru, kde se stýkají hranice Choustníkova Hradiště, Kocbeří a Kohou­ tova, je 34 hraničních kamenů vysazených za účasti Šporkových úředníků v roce 1726.

Je také možné, že kříž souvisí s neštěstím, které se na tomto místě událo, nebo naopak byl vystavěn na paměť díkůvzdání za šťastné přežití. Památku s podobným posláním by­ chom našli při silnici z Choustníkova Hradi­ ště na Trutnov. Zdejší socha sv. Jana z Boha (viz K+JH č. 4/2017, pozn. red.) se tyčí na místě, kde byl modlitbou zachráněn kukský převor Patritius Wasserburger, když se mu cestou z Kocbeří splašil kůň. Kříž v hradišť­ ském lese nelze přímo spojovat ani s ne­ dalekou poustevnou sv. Bruna, která byla vystavěna až v roce 1721. Poustevna stála u tzv. Černé studánky při staré cestě ve­ doucí do Kocbeří a byla součástí Šporkova

plánu barokní komponované krajiny. Život v osamění a askezi pokládal hrabě Špork za příležitost k hluboké meditaci a ideální cestu k Bohu, a protože byla lesní poustevna vy­ bavena kuchyní, chlévem i zahradou, mohl ji poustevník na své pozemské cestě k Bohu opravdu využít. Poustevna již dávno vzala za své, ale starý kříž zde jako zkamenělý poustevník stojí dál a jeho skutečný příběh snad zůstane navždy tajemstvím.

I v novodobé historii měl tento monolit štěstí. Stejně jako jiné památky (sošky, plas­ tiky aj.) jsou i kamenné kříže výnosným arti­ klem. Krádeže drobných památek jsou stále časté a také v dnešní době nejsou žádnou výjimkou. I tento kříž byl „vytipován“ a ne­ známým pachatelem vyvrácen ze země. Při­ pravený u cesty ho naštěstí ještě před od­ vozem našli lesní dělníci. Kříž byl na delší dobu uložen v bezpečí a v roce 2012 ho z ini­ ciativy J. Babováka ze Dvora Králové sku­ pina českých a polských přátel kamenných křížů společně vztyčila a pevně ukotvila na původním místě do betonu v zemi.

Martin Witkowski

Ferdinandov

Marie Baštová

od C

hous tníko va H radiš t

ě

← U sazení kříže v roce 2012

soukromý archiv autora

Po návštěvě památek v okolí Kocléřova se vydáme jihovýchodním směrem přes Dvůr Králové nad Labem do Choustníkova Hra­ diště. Již z dálky nám při cestě přes Zboží ukazuje správný směr vysoká věž barok­ ního kostela Povýšení sv. Kříže, který se nachází v jižní části městyse. Počátky trva­ lého osídlení na území dnešního Choustní­ kova Hradiště sahají až do raného středo­ věku. Ve 13. století byl patrně jedním z pánů z Turgova na zdejší ostrožně vystavěn hrad, který se stal důležitým vojenským a správ­ ním opěrným bodem regionu. V listině Půty z Turgova z roku 1316 se poprvé zmiňuje ná­ zev „Grediss“ (Hradiště) a po následujícím majiteli hradu, pánovi z jihočeského hradu Choustníka, se v písemných pramenech z r. 1454 uvádí Castrum Hradisstie Chust­ nikowo. Po složitých vlastnických změnách panství ho v roce 1664 získává věhlasný generál císařského vojska Jan Špork. Ne­ změrná sláva Choustníkova Hradiště a při­ lehlého Kuksu však přichází až v období, kdy jeho syn František Antonín, jedna z nej­ pozoruhodnějších osobností českého ba­ roka, mění celé panství doslova v čarovný mikrosvět, v barokní krajinu světla a stínu, okázalých zábav a rozmarů, ale i charity a předsmrtného rozjímání.

Do početné skupiny zdejších barokních památek můžeme zařadit i kamenný kříž vztyčený u cesty v bývalém vrchnosten­ ském lese, který byl za Františka A. Šporka využíván k okázalým lovům daňků a jelenů, organizovaným pro hraběcí hosty kukských lázní. Jemně opracovaný kříž z tvrdého kocbeřského pískovce s nápadně klínovi­ tou hlavou, dříkem i rameny patří bezpo­ chyby k nejkrásnějším památkám tohoto typu v Podkrkonoší. Jeho tělo je doplněno rytinou ANO 1661, nad níž je petroglyf ve tvaru písmene X. Uvedený letopočet na kříži vyvolal u řady badatelů mnoho otázek, na které však dodnes nedokázal nikdo pře­ svědčivě odpovědět. Pokud budeme sou­ hlasit s tím, že památka opravdu pochází z roku 1661, můžeme pouze říct, že v tomto roce prodává hradišťské panství vdova po hraběti Piccolominim (majiteli náchodského

←← Choustníkovo Hradiště se zámkem a klášterem vystavěným na místě hradu na vedutě Friedricha Bernarda Wernera kolem roku 1735 ← Kamenný kříž s letopočtem 1661 (rozměry 91 × 56 cm) vztyčený u lesní cesty z Choustní­ kova Hradiště

cesty s přívlastkem Sněžka 1603 m

vodopád Rudného potoka

O bř

í s e dlo

500 m

o dn ý p Ru

býv. Kovárna štola Kovárna

tok

Slezský dům

Dolní Úpský vodopád

a Úp

Kavinova cesta znemožňují jiné než pěší zdolání cesty, přesto se až do ostré zatáčky za Kovárnou dostal s vcelku běžným osobním automobilem z hecu nesoudný řidič v kuriózním přestupku z května roku 2015. Se štěstím štět nevsákl provozní kapaliny uvízlého automobilu. Citelných 453 výškových metrů převýšení činí z Kavinovy cesty vysoce efektivní nástup do těsného úpatí Sněžky. Kdo tudy šel, pochopí, proč turis­ tické plánovače dávají ke zdolání oněch dvou a půl kilometru zdán­ livě velkorysou hodinu a šest minut ve směru od obrodolské kaple.

Líbivé zákoutí na konci asfaltu ozvláštněné kaplí je symbolem povodně z roku 1897, s níž se pojí přívlastky jako ničivá, katastro­ fická či nevídaná. Na české straně Krkonoš vzala voda a splavený materiál na 120 životů. Tři letní dny nepřetržité průtrže mračen rozvodnily i ty nejmenší stružky a nejničivěji dopadly na povodí Labe a Úpy. Fotografie umístěné na stěnách kaple hovoří o rozsahu škod na majetku zdejšího obyvatelstva. To byli především dřevaři, budaři a horníci, kteří v průběhu generací provrtali masiv Sněžky jako ementál (nejvíce v 50. letech minulého století). Dnes už dobře známé důlní dílo Kovárna, o jehož novodobé historii se rozepsal Radko Tásler v K+JH č. 1/2018, je z důvodu rozšiřování prohlídkové trasy mimo provoz. Vydobyté rudy zpracovávala huť na místě dneš­ ního parkoviště U Kapličky v Peci pod Sněžkou.

Poté, co cesta opustí les, nabízí výhledy zleva do Velké a Malé Studniční jámy, na Čertův hřebínek a do Úpské jámy, tvořící jedno z přírodně nejcennějších území Krkonošského národního parku.

Jako věznice na kopečku v Africe působí kamenná budova ukrýva­ jící trkač, jinými slovy důmyslné zařízení, jímž se čerpala voda na Sněžku. Ostrý zářez údolí Rudného potoka je sborníkem velkého množství sněhu, jehož sesuvy s neúprosnou pravidelností ničí dře­ věnou lávku přes potok. Nová, z produkce ČVUT, by měla být ko­ vová. Zaniklou Obří boudu v závěru cesty připomíná jen novodobá kamenná vyhlídka z roku 2002.

Jana Tesařová

Cesty dvou průkopníků ochrany krkonošské přírody se setkávají na rovině pod Sněžkou, kde Obří důl přetéká v Obřím sedle do Jámy Lomničky. Půvabnou Schustlerovu cestu přes Úpské rašeliniště jsme pro vás pojednali už březnovém čísle loňského roku. Nyní se k průsečíku mnoha významných cest vydáme od jihu pěší stezkou pojmenovanou po profesoru Karlu Kavinovi.

Není náhodou, že cesty vedoucí nejpůsobivějšími sceneriemi horské přírody nesou jména význačných krkonošských osobností – Karel Kavina (1890–1948), botanik, taxonom, morfolog a také my­ kolog a lichenolog, jí bezesporu byl. Připsal si autorství sta šedesáti vědeckých prací v botanických oborech a v těchtýž také přednášel na Českém vysokém učení technickém. S profesorem Františkem Schustlerem pojily Karla Kavinu nejen přírodní vědy v akademic­ kém smyslu. Byl to Kavina, kdo po smrti Schustlera prosazoval my­ šlenku institucionálního zastřešení ochrany krkonošské přírody.

V letech 1929–30 podnikl pokus o vzkříšení botanické zahrádky u Martinovky. Za manželku pojal ovdovělou Annu Schustlerovou­ -Kavinovou (1897–1984), která s ním věčně odpočívá v Obřím Dole, kde strávil poslední léta života.

Dva kilometry a šest set metrů dlouhá spojnice Obřího dolu a Obřího sedla nabízí pohledy do monumentálního karu modelo­ vaného dávným zaledněním i prověrku fyzické zdatnosti, a to do­ konce v obou směrech. Zatímco nahoru prověří plicní kapacitu, při sestupu se ozvou renoncy v kloubech dolních končetin. Od nejniž­ šího bodu u kaple v Obřím dole (940 m n. m.) prakticky konstantně stoupá až do 1 393 nadmořských metrů ve svém konci u Slezského domu. V celé délce je značena modře a tatáž barva značení před­ chází i následuje samotný pojmenovaný úsek cesty. V současnosti je ve většině délky upravena metodou štětování, kterou v Krkonoších prověřila turistická zátěž i nepříznivé klimatické podmínky. Mnozí ještě pamatují částečnou uzavírku za účelem rekonstrukce cestního povrchu na podzim roku 2011. Kameny kladené podélně po spádnici

Kamila Antošová (2)

foto a plánek Kamila Antošová

Kaple v Obřím dole upomíná na tragickou povodeň roku 1897

Štětovaný povrch dostala cesta při rekonstrukci na podzim 2011

25

Šárka Mazánková: Rdesno hadí kořen pod Hnojovým domem

pozvánky AKCE

HUDEBNÍ PODVEČERY V KOSTELÍCH: l 2. června Křížlice, l 9. června Paseky nad Jizerou, l 16. června Fořt – lovecká hudba (trubači Správy KRNAP), Bach, Dvořák, Sluka (ZUŠ Karla Halíře Vrch­ labí). Bližší informace: Radek Drahný, rdrahny@krnap.cz, 737 209 900 l 3. června Sezona na krkonošských loukách: Kosenka po krkonošsku – kosení vlastnoručně naklepanou kosou! Přihlášky: Eva Müllerová, emullerova@krnap.cz, 737 225 507 l 3. června Čisté Krkonoše – pomozte s úklidem našich krásných hor po zimní sezoně na územním pracovišti Špindlerův Mlýn. Bližší informace a přihlášky: Jiří Cupák, jcupak@krnap.cz, 736 501 796 l 10. června Víkend otevřených zahrad – klášterní zahrada a zá­ mecký park ve Vrchlabí jsou celoročně otevřeny, ale nyní nahléd­ nete do běžně nepřístupných částí – do genobanky od 9 do 15 h, na komentované prohlídky záchranné stanice v 9.30 a 11.30 h. Bližší informace: Jakub Fišera, jfisera@krnap.cz, 737 225 465 l 16.–17. června FESTIVAL DOTEKY – více na www.dotek.eu l 17. června Rozkvetlé podhůří – botanická vycházka krajem lilií, ví­ todů, bradáčků a dalších kvetoucích i nekvetoucích rostlin. Bližší infor­ mace a přihlášky: Eva Müllerová, emullerova@krnap.cz, 737 225 507 l 17. června Fotovycházka na málo známá, ale zajímavá místa Kr­ konoš. Přihlášky: Radek Drahný, rdrahny@krnap.cz, 737 209 900

Krkonošské muzeum Vrchlabí – čtyři domky

l 23. června od 16.30 Lidové léčitelství v Krkonoších a Jizerských horách – svatojánská noc je synonymem letního slunovratu a také oslavou léčivé síly přírody a bylinek, jak vysvětlí dr. Tomáš Chvátal, historik Muzea a Pojizerské galerie v Semilech

Krkonošské muzeum Jilemnice

l 17. června od 17 h Zámecká noc na téma Harrachové

VÝSTAVY

KRKONOŠSKÉ MUZEUM VRCHLABÍ – KLÁŠTER l rekonstrukce KRKONOŠSKÉ MUZEUM VRCHLABÍ – NÁMĚSTÍ MÍRU čp. 222–224 l Semilská léčitelka Květoslava Patočková (zahájení 2. června v 16.30 h, potrvá do 17. září) l stálé expozice Otevřený depozitář dokladů tradiční truhlářské a textilní výroby l Z tvorby krkonošského lidu l Z dějin města Vrchlabí + Stavební proměny Vrchlabí KRTEK VRCHLABÍ l 60 let KRNAP – fotografie (do 31. srpna) GALERIE MORZIN VRCHLABÍ l Aťka Tichá – keramika, Oldřich Tichý – obrazy (zahájení 9. červ­­na v 18 h, potrvá do 9. 7.)

KRKONOŠSKÉ MUZEUM JILEMNICE – ZÁMEK A PANSKÝ PIVOVAR l Krakonoš – vládce našich hor (do 11. června) l Mistři známkové tvorby (do 17. září) l Ve znamení tří pštrosích per (zahájení 16. června v 17 h, potrvá do 28. dubna 2024) l Modrotisk i jinak (za­ hájení 23. června v 17 h, potrvá do 15. října) l stálé expozice Kavánova galerie l Jan Nepomuk hrabě Harrach (1828–1909) l Kostel sv. Alžběty a Jan hrabě Harrach a zahradnictví l Mechanický betlém Jáchyma Metelky l Bílou stopou l historicko-etnografická KM PASEKY NAD JIZEROU – PAMÁTNÍK ZAPADLÝCH VLASTENCŮ l 140 let pasecké papírny (do 31. října) l Pasecké pohlednice od prvních dopisnic do dneška (do 31. ledna 2024) l stálá expozice ŠINDELKA HARRACHOV l Lesnická a myslivecká expozice – vše o lese a jeho obyvatelích SKIMUSEUM HARRACHOV l www.skimuseum.cz MUZEUM VÁPENKA HORNÍ ALBEŘICE l Příběh Albeřic a Lysečin s důrazem na 20. století. Klíče půjčuje informační středisko Veselý výlet v Horním Maršově-Temném Dole VESELÝ VÝLET PEC POD SNĚŽKOU l Ondřej Mestek a Pepa Dvořáček – obrazy a fotografie (do konce června) GALERIE CELNICE HORNÍ MALÁ ÚPA l Josef Kovář: Malby (do 24. června) DOTEK HORNÍ MARŠOV l Velké loutkové divadlo a pohyblivý model krkonošské krajiny l renesanční kostel Nanebevzetí Panny Marie

28

GALERIE MĚSTA TRUTNOVA l Alois Kalvoda (1875–1934): Výběr z malířské tvorby (do 2. září) l Jazz World Photo (městský úřad, do 10. června) GALERIE DRAKA TRUTNOV l Zuzana Vodáková: Začarované sny (do 16. července) MUZEUM PODKRKONOŠÍ TRUTNOV l Filmový festival mladých, Trutnov 1963–1988 (do 27. srpna) l Z historie elektro­technického průmyslu v Trutnově 1943–2023 (zahájení 15. června v 17 h, potrvá do 24. září) UFFO TRUTNOV l Hana Waltar Mikulenková: All about water, all about us (do 19. června) MĚSTSKÉ MUZEUM ŽACLÉŘ l Žacléř v rytmu hudby – o místních kapelách od 50. let 20. stol. l Opevněná krajina (obojí od 17. června do 1. října) MĚSTSKÉ MUZEUM A GALERIE J. WINTEROVÉ-MEZEROVÉ ÚPICE l Pohádková Dřevěnka (do 20. srpna) MĚSTSKÉ MUZEUM DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM l Krásy Podkrkonoší – fotografie (Stará radnice, do 16. července) MUZEUM BOŽENY NĚMCOVÉ ČESKÁ SKALICE l JWM 130: Z Podkrkonoší do Paříže a zpět – obrazy Julie Winte­ rové Mezerové (do 30. září) l Významné osobnosti spjaté s Českou Skalicí (do 30. září) l Na hlavu a na hlavičku (do 30. září) MĚSTSKÉ MUZEUM V JAROMĚŘI l Vladimír Preclík: Nekousavě kousati l Josefov objektivem Františka Gulda a Oldřicha Šustila (do 30. září) l Pevnostní město Josefov – co bude dál? (do 30. června) l Včely ze všech ú(h)lů (do 31. srpna) l Zbyněk Suk: Kov, kámen obrazy (zahájení 22. června) MĚSTSKÉ MUZEUM A GALERIE HOŘICE l Objekt v objektivu – setkávání soch a fotografie (do 17. září) l Husité v našem kraji – k 600. výročí bitvy na Gothardě (do 11. června) MĚSTSKÉ MUZEUM a GALERIE ANTICKÉHO UMĚNÍ HOSTINNÉ l Františkánská legenda – 800. výročí událostí ze života sv. Fran­ tiška (do 31. prosince) l Galerie antického umění MUZEUM PODZEMÍ KRKONOŠ ČERNÝ DŮL l Minerály z podzemí Krkonoš HORNÍ BRANNÁ l Život pod horami l Památník J. A. Komenského MUZEUM LYŽOVÁNÍ DOLNÍ BRANNÁ l www.muzeumlyzovani.cz MĚSTSKÉ MUZEUM A GALERIE LOMNICE NAD POPELKOU l Historická rádia ze sbírky Jana Drahoňovského st. – ke 100 le­ tům rozhlasu v Čechách (zahájení 4. června, potrvá do 30. července) VLASTIVĚDNÉ MUZEUM PRO VYSOKÉ NAD JIZEROU A OKOLÍ l Oldřich Vodseďálek (do 15. června) MUZEUM A GALERIE STARÝ KRAVÍN FRANTIŠKOV l Panenky (do 30. září) MĚSTSKÉ MUZEUM NOVÁ PAKA l Dějiny českého národa Lucie Seifertové (do 18. června) MUZEUM A POJIZERSKÁ GALERIE SEMILY l Poodhalená krása – AKTuálně o ARTefAKTu (zahájení 9. června v 17 hodin, potrvá do 13. srpna) MUZEUM SKLA A BIŽUTERIE JABLONEC NAD NISOU l Pavel Hlava (1924–2003) (do 17. září) MĚSTSKÁ GALERIE MY JABLONEC NAD NISOU l Bohumil Maryška – 100. výročí narození (od 16. června) OBLASTNÍ GALERIE LIBEREC l Kódži Jamamura: Čtyři oka mžiky (do 4. července) l Na druhý břeh (do 20. srpna) l Pasta Oner: The Gilded Age (do 1. října) l Libuše Dlabola Pražáková: Tobě (do 15. října) l Na křídlech života (do 31. prosince) SEVEROČESKÉ MUZEUM LIBEREC l Karolína Kopřivová: Sklo a šperk (do 11. června) l Sourozenci (do 25. června) l Naivní Robert Smolík – scénografie (zahájení 8. června, potrvá do 29. října) l Pol Eno (zahájení 15. června, potrvá do 29. října) l Ještěd – 50 (zahájení 28. června, potrvá do 15. října) MUZEUM ČESKÉHO RÁJE V TURNOVĚ l Krystaly – 80 let ve službách technického pokroku (do 31. srpna) l Pavla Bičíková: Za hranicí slov (do 18. června) l Jak vznikají hory (zahájení 29. června, potrvá do 5. listopadu)

JIZERSKÉ HORY Když červen přichází Vždy, když se zamýšlím nad novým úvodníkem, napadne mě pa­ rafráze názvu jedné z knih Jaroslava Foglara. Dnes by zněla Když červen přichází.

V podhůří se pomalu chystají na příchod léta, které se nezadr­ žitelně blíží. V tom severním nemohl v roce 1948, čtyři měsíce po neblahých únorových událostech, nikdo tušit, že se právě v před­ večer příchodu léta narodil v rodině lesního inženýra v Kryštofově Údolí chlapec, který se jednou opravdu významně zapíše do dění v Hejnicích. Vystudoval systémové inženýrství a začal žít typickým životem mladíků té doby. Spokojený ale nebyl. Cítil, že chce něco jiného. Když mu bylo 29 let, emigroval a pustil se do studia teologie a filozofie. V roce 1985 byl vysvěcen na kněze. Po sametové revoluci se na žádost litoměřického biskupa vrátil do Čech a jeho život se spojil s Jizerskými horami. Do Hejnic přišel člověk ověnčený tituly před jménem i za jménem, a přesto skromný, pracovitý a lidský. Pá­ ter Miloš Raban se pustil do díla s energií, kterou jsme pak všichni mohli sledovat a obdivovat v jeho běžném, a přece tak plodném životě. Pomáhal skutečně všude, kde mohl. Já sám, plný ostychu, protože jsem poprvé v životě žádal takového člověka o pomoc, jsem ho navštívil na raspenavské faře, abych ho poprosil o nějaký, byť třeba i malý příspěvek na stavbu nové skautské klubovny. Vyslechl mě, krásně jsme spolu tehdy pohovořili o právě se rozvíjejícím ob­ noveném skautském hnutí, o táboření na Farské louce, Jizerkách, le­ zení a mnoha dalších tématech. Když jsem se loučil, bez zaváhání přislíbil finanční dar. Udělal na mě tehdy velký dojem. Pak jsme se občas při různých příležitostech potkávali i nadále, ale nejraději vzpomínám na to, když mně s hrdostí ukazoval v chodbě rajské za­ hrady obnovené lunety zobrazující život sv. Františka. U lunety, na které se sv. František ukrývá v trnitém keři před necudnou ženou, se zastavil, řka: „Tuhle mám nejraději!“ a s lišáckou jiskrou v oku mi příběh převyprávěl. Dodnes, když jdu kolem, tak si na tu chvíli vzpomenu. To jsou ovšem drobné epizodky. Během pár let se mu totiž podařil neuvěřitelný, přímo husarský kousek. Dokázal vzkřísit k životu budovy bývalého františkánského kláštera, který během komunistického „hospodaření“ byl v tak žalostném stavu, že to vy­ padalo na jeho demolici. Svou neúnavnou prací se zasloužil o dosta­ tek financí a mohlo se začít se záchran­ nými pracemi. Oprava proběhla mezi lety 1997 až 2001 a z ruin povstalo, jako fénix z popela, Mezinárodní centrum duchovní obnovy. Páter Raban bohužel odešel z tohoto světa brzo, nebylo mu ještě ani 63 let. Jeho dílo však přetrvalo a žije dál. Vzkvétá pod rukama jeho ná­ sledovníků a dodnes je to spolu s hejnic­ kým chrámem místo, kam lidé rádi chodí, cítí se tam dobře a nacházejí duchovní útěchu a povzbuzení jako v dobách nej­ větší hejnické poutní slávy.

V horách se v tomto předletním čase již vše probouzí k životu. Buky, kleny i je­ řáby se už oděly do zelených hávů a pod nimi vše rozkvetlo do pestrých barev.

Jen rašeliniště zbělela – bělostné chlu­ paté střapečky suchopýrů pokryly je­ jich povrch. Velmi nesměle k slunečním paprskům vzhlíží i další květiny, které s touto houževnatou rostlinou sdílí její vlhký domov. Kyhanky, rosnatky, klikvy,

vřesovce či perla jizerských vrchovišť – rojovník bahenní a další kvítí nenápadně dozdobí celou tu bílou krásu. Povrchní návštěvník je obvykle vůbec nepostřehne. Tak moc jeho oči uchvátí záplava sněhobílého chmýří. O to temnější se pak zdají hluboká jezírka v je­ jich objetí.

Ale vraťme se ještě na chvíli do severního podhůří. Červen je mě­ sícem narození ještě jednoho významného člověka, který zásadně ovlivnil rozvoj tohoto regionu. 8. června roku 1814 se v Dětřichově u Frýdlantu, v rodině textilního podnikatele, narodil Ignaz Klinger.

Vyučil se tkalcem plátna, později působil jako faktor v Blumrichově novoměstské továrně. Po Blumrichově smrti založil roku 1839 svou vlastní textilní firmu a začal budovat průmyslové impérium. V roce 1844 již zaměstnával 700 tkalců a o šest let později jich pro něj pra­ covalo dokonce 1 500. Dožil se pouhých 58 let, ale i po jeho smrti po­ kračovaly tři z jeho osmi dětí v budování rodinného podniku. A pro­ fitovali z toho nejen jejich dělníci, pro které Klingerovi potomci po­ stavili dělnické domy, platili jim příspěvky do nemocenské pokladny a na starobní a úrazový fond nebo jim zřídili firemní jídelnu, ale i celé Nové Město, kde továrnu vybudovali. Ignaz Klinger a jeho synové se podíleli jako mecenáši na vybudování městských lázní, knihovny, chudobince a jejich zásluhou byla do této oblasti v roce 1902 dovedena i železnice. Vděku se ale nedočkali. Po válce jim byly majetky zkonfiskovány a rodina vysídlena. A dnes? Po slavném tex­ tilním impériu nezbylo takřka nic, budovy továrny zmizely, zůstala jen přenádherná novorenesanční vila Ottomara Klingera a archi­ tektonicky zajímavé, leč víceméně pusté rodinné mauzoleum na místním hřbitově. Neveselá tečka za osudy rodiny Klingerů.

Nebudeme ale tento krásný předletní čas marnit nářky. Pokud vás osudy červnových rodáků trochu rozesmutněly, mám pro vás ře­ šení. Pouhý jeden kilometr vzdušnou čarou na sever od „Klingerovic hrobky“ najdete v lesích oázu klidu a pohody. Nacházejí se zde volně přístupné, divoké radioaktivní prameny, zvané Andělské. Můžete si u nich odpočinout, ochutnat jejich léčivou vodu nebo se dokonce v prameni Samuel i smočit a zrelaxovat tak nejen na duchu, ale i na těle. V dnešní hektické době je to balzám, který může máloco vyna­ hradit. Tak do toho!

René Bělohradský, foto autor

29

z údolí

Horský spolek uklízel Meandry Smědé Více než 80 dobrovolníků z řad členů a příz­ nivců Jizersko-ještědského horského spolku ( JJHS) a Turistického oddílu Kletr se sešlo v sobotu 22. dubna v přírodní rezervaci Meandry Smědé na Frýdlantsku v blízkosti obce Višňová na 14. úklidu odpadků. Spo­ lek poprvé uklízel Meandry Smědé v roce 2005 a od té doby s několika přestávkami čistí tuto lokalitu pravidelně. Jarní období je pro čištění řeky a jejího okolí nejvhodnější – vegetace ještě nemá listí, terén je prostup­ nější a odpadky je snazší odhalit. Počasí se nadmíru vydařilo, a tak velké množství zú­ častněných dobrovolníků sbíralo odpadky v celé délce toku Smědé nacházející se v PR Meandry Smědé – od mostu v Před­ láncích až po železniční most přes řeku u osady Boleslav (ca 5 km). Použit byl také gumový nafukovací člun. Jeho posádka za­ jišťovala sběr odpadků z nepřístupných míst a také transport plných pytlů ze vzdáleněj­

šího břehu řeky. Po obou březích dobrovol­ níci sbírali do plastových pytlů veškerý od­ pad, který nalezli v řece, na jejích březích a v jejím bezprostředním okolí.

Brigádníkům se podařilo nejrůznějšími odpady naplnit 67 pytlů (pro srovnání – v roce 2022 to bylo 194 pytlů). Kromě toho z řeky vytáhli také 15 pneumatik od osobních i nákladních aut, a dokonce i jednu traktoro­ vou (rekordní množství bylo 129 kusů v roce 2008). Převažovaly pochopitelně lehké věci jako PET lahve, pěnový polystyren, různé plastové obaly a kelímky, plechovky od ná­ pojů a především nejrůznější plastové fó­ lie a pytlíky, které se zachytily ve větvích stromů a keřů a vytvořily tak na nich ne­ vzhledné „ozdoby“. Z náplavů se podařilo vytáhnout například i kus starého televizoru, palivovou nádrž z nákladního automobilu, hasičskou hadici, silniční patníky, kus kon­ tejneru na odpadky nebo nárazník od auta.

Na akci finančně přispěl Liberecký kraj a společnost Termizo, a. s. Za příspěvek jim děkujeme. Hlavně ovšem děkujeme všem, kteří účastí na úklidu ukázali, že jim osud naší krajiny není lhostejný. Jsme velice rádi, že takovýchto lidí neustále přibývá.

V PR Meandry Smědé je chráněn pří­ rodní ráz údolní nivy podhorské řeky s při­ rozeně se vyvíjejícím říčním korytem, se slepými rameny a s fenoménem štěrkopís­ kových náplavů. Toto území je pravidelně několikrát za rok zaplavováno, a právě tyto záplavy přinášejí do rezervace obrovské množství odpadků, které spláchne voda z hořeních partií povodí Smědé. Odpady z celého Frýdlantska se tak hromadí v přiro­ zených meandrech a naplaveninách, které jsou pro svoji jedinečnost chráněny v pří­ rodní rezervaci. Pravidelní účastníci této brigády mají možnost sledovat přirozený vývoj koryta vodního toku Smědé, které je každý rok trochu jiné, neustále se vyvíjí, mění trasu a vytváří tůně a slepá ramena.

Pavel Schneider, foto autor

Z výročí do výročí Tímto číslem, milí čtenáři, završujeme první polovinu časopiseckého ročníku, ale vězte, že se s nadcházejícím létem již poohlížíme po tématech, která by se měla objevit v podzimních vydáních. Jistým vodítkem výběru se stávají tzv. výroční články, tedy ty, jimiž se „oslavují“ a připomínají kulatiny nejen ty lidské, ale vážící se k založení institucí či spolků, dostavbám významných objektů, obnovám památek, ale třeba i k zahájení provozu železnic a dalších dopravních prostředků.

Jeden z takových najdete na následujících jizerskohorských stránkách, byť se věnuje blízkému Ještědskému hřbetu a devadesáti letům od zprovoznění kabinové lanovky na Ještědu.

Pro Liberečany i Podještěďany byl Ještěd od nepaměti chloubou a velmi milovanou horou. Nedávno jsem získal z pozůstalosti několik sešitů Československa v obrazech z roku 1925, kde Adolf Mazel na listu o Liberci píše: Na jz. Liberce směřuje k jv. od Ojvína až k průrvě Jizery a Malé Skály pohoří Ještědské. Je to pokračování Lužických hor. Poměrně široký, lesnatý ještědský hřbet se slatinami vystupuje nejvýše památným Ještědem, 1 010 m vysokým.

30

výstava měsíce V Muzeu Jizerských hor na Jizerce byla v sobotu 6. května otevřena vý­ stava Jizerské hory očima Siegfrieda Weisse. Jedná se o poctu jablonec­ kému fotografovi Siegfriedu Weissovi (1933–2022) k jeho letošním nedoži­ tým devadesátinám. Současně s ver­ nisáží byl pokřtěn nový Průvodce na­ učnou stezkou Tři iseriny. O hudební doprovod se postarala skupina Zlatý holky. redakce

Odtud je čarokrásný, daleký rozhled. Jihozápadní svahy Podještědí obývá rázovitý český lid, který tolik upoutal K. Světlou.

Některé termíny v textu již byly odborníky překonány, a i současní geodeti přeměřili výšku Ještědu na 1 012 m. Autor Mazel asi netušil, že rok před vyjitím výše zmíněného textu se už v hlavách členů Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory rodil první nápad na vybudování lanovky na vrchol Ještědu. A jistě by tuto ideu ve svém článku zmínil.

Já jsem poprvé vyjel lanovkou na Ještěd v létě 1963. V tom roce 31. ledna spolková horská chata vyhořela a vzpomínám si, že zbytky po požáru byly ve vzduchu stále cítit. I svou první jízdu mám v živé paměti, zvláště jak se po projetí obou lanových podpěr lanovka zhoupla, jako by se o metr propadla, což doprovázely hla-

sité úleky pasažérů. O deset let později byl otevřen zcela nový a originální horský hotel architekta Karla Hubáčka. Tyto padesátiny samozřejmě rovněž nemůžeme opomenout.

Radostné počtení v červnových, raně letních dnech přeje Pavel D. Vinklát

Jizerské hory

do červencového čísla připravujeme

redakce Jizerské aktivity, z. s., Aloisina výšina 420, 460 01 Liberec 5, tel. 777 797 878 vedoucí redaktor Mgr. Pavel D. Vinklát p.vinklat@seznam.cz redakční rada Mgr. Anna Dařbujanová, Ing. Jiří Hušek, PhDr. Lubor Lacina, Otokar Simm, Ing. Pavel Vonička

ohlédnutí za 30 lety existence Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody, vzpomínku na nehodu lokomotivy v červenci 1958 ve Frýdlantě, medailon výtvarníka Milana Janáčka a další zajímavosti z měst a obcí v podhůří Jizerských hor.

archiv redakce

Lubor Lacina

staré školy

Zásada

I když jsou školy na vesnicích a v menších městech té­ ↖ Školní budova z roku 1812 u kaple sv. Prokopa ↑ Masarykova jubilejní měšťanská škola v polích nad Zásadou v době otevření měř vždy jedněmi z největších objektů, málokde je školní budova tak dominantní jako v Zásadě. Položená v otevřeném prostoru mimo ostatní zástavbu a provedená v ele­ podzim 1927, přičemž stavbu zajišťoval inženýr A. Vosátko a tech­ gantním prvorepublikovém stylu působí pod svahy Černostudnič­ nický dozor architekt R. Kousal. Na deváté výročí vzniku republiky, ního hřbetu monumentálním dojmem a každého zaujme. V prů­ 28. října 1927, byl položen základní kámen, v srpnu následujícího běhu historie se ale samozřejmě i v Zásadě vystřídalo několik vzdě­ roku byla stavba hotova a na začátku září předána do užívání.

Protože Zásadští požádali v prezidentské kanceláři, aby škola lávacích objektů.

V úplných začátcích se stejně jako jinde učilo provizorně v sou­ směla nést jméno Prezidenta Osvoboditele, byla 2. září 1928 ote­ kromých chalupách a vzpomínky na tuto dobu jsou už téměř za­ vřena pod názvem Masarykova jubilejní měšťanská škola v Zásadě.

Slavnost zahájení provozu byla velkolepá – z obce k novostavbě do­ váty časem. Systematické vzdělávání v Zásadě fungovalo již od roku šel mohutný průvod, přednášely se projevy, zněly hymny a koncert, 1810, kdy tu začala být provozována pobočka starší školy držkovské probíhalo divadelní představení a četly se blahopřejné telegramy. a výuku zajišťoval pomocný učitel právě z Držkova. Protože prý už Jeden z nich dokonce dorazil z prezidentské kanceláře. tehdy bylo do školy zapsáno 160 dětí, byla v obci roku 1812 zřízena Školní budova se stala novou dominantou obce. Čítala pět uče­ vlastní školní budova. Tehdy ale nic velkého, naopak – obyčejná ves­ ben, tělocvičnu, kreslírnu, dílnu, kuchyni, ředitelnu, sborovnu, osm nická chalupa s jednou učebnou a místností (zřejmě bytem) pro kabinetů a další potřebné zařízení; byla opatřena téměř stovkou učitele. Škola sloužila svému účelu úctyhodných 56 let a chalupa elektrických lamp. Chodili do ní žáci nejen ze Zásady, nýbrž i z Drž­ stojí dodnes, dokonce na ni upozorňuje zastavení naučné stezky kova, Loužnice, Radčic nebo Velkých Hamrů. nazvané K mokřadu Zásada, které si můžeme pročíst před kaplí na V současnosti je škola ještě větší, protože byla krátce po roce vršku v centru městyse.

2000 rozšířena o přístavbu. Stále však nese prvorepublikový od­ V roce 1873 měla škola 219 žáků a nastal čas zvýšit kapacitu. O tři kaz pod názvem Masarykova základní škola Zásada. Povědomí roky později se proto přesunula do nové budovy, která měla tři o slavné historii navíc udržuje i na webových stránkách, ze kterých učebny a dva učitelské byty. Později dostala k dispozici i prostory jsme pro náš článek hodně čerpali. Další cenné informace jsme na­ pro tělocvik nebo knihovnu. Takováto škola postačila na delší dobu.

V meziválečném období ale Zásadu, přesněji řečeno její jiho­ lezli na již zmíněné naučné stezce a na informačním panelu v centru obce. No a na konec – vůbec nejvíce se o zásadském školství dá do­ východní okraj směrem na Držkov, ozdobila největší, tentokrát zvědět v rozsáhlém seriálu, který už několik let publikuje Zásadský měšťanská škola. Nepřehlédnutelný komplex, který svou velikostí zpravodaj. připomíná spíše školy ve velkých městech, je takříkajíc „dítětem Lubor Lacina první republiky“. Roku 1922 se začalo volat po zřízení smíšené ob­ čanské školy v Zásadě, na což navázala žádost příslušným úřadům. Děkujeme škole a městysi Zásada za poskytnutí fotografií V roce 1923 byla budoucí stavba školy schválena, o dva roky později potvrzeno umístění a vypsána soutěž, do které přišlo několik nabídek. Budovat se začalo na

archiv městyse Zásada (2)

↓→ Podoba školy při otevření v roce 1928 a dnešní stav po přístavbách z počátku tisíciletí

31

rarity

Nejvzácnější minerál – iserín Iseríny, tedy ilmenity s vysokým obsahem Fe³+, jsou typickým ka­ menem Jizerských hor. Ostatně už v názvu zaznívá jejich spojení s Jizerskými horami, řekou Jizerou a potokem Jizerkou, kde je lze na­ jít. Čas od času se objeví zpráva, že iserín byl nalezen tu v Čechách, tu v Německu, ale je to jen špatná interpretace. Vždy se jednalo o „obyčejné“ ilmenity. Pojmenování místního ilmenitu – iserínu zů­ stává spjato s Jizerskými horami, spíše však jen s Jizerkou. Je to po­ jmenování lokální, ale z toho, co zatím víme, také platí, že ilmenity z jiných lokalit jsou na první pohled odlišné. Iserínem tedy zůstávají kameny jen z Jizerky a jejího okolí, které byly poprvé popsány jako místní varieta ilmenitu Klaprothem v roce 1810.

O Jizerce se často říká, že je drahokamem české strany Jizerských hor, a toto tvrzení není daleko od pravdy; ostatně podél stejno­ jmenné říčky lze najít nejen iseríny, ale i opravdové drahé kameny: safíry, zirkony ad. Jizerku dokonce řadíme mezi přední česká nalezi­ ště drahokamů a svoji slávu si vydobyla už před více než půltisícile­ tím. Kraj Jizerky a Velké Jizery byl jako naleziště zlata a drahých ka­ menů znám už ve středověku. Vždyť nedaleko jsou Złote Jamy s po­ zůstatky nevelkých dolů, které byly v provozu už mezi 13. a 15. stole­ tím. Safíry a rubíny je dodnes možné najít i na Velké jizerské louce, stejně jako zlato. A odtud je to nedaleko na Malou jizerskou louku s písky plnými safírů. Na Jizerce, říkejme tak celé oblasti, kterou protéká stejnojmenná říčka a kde leží i osada, zlato nenajdeme, ale vedle safírů se zde nalézá spousta dalších minerálů v podobě valounků velikosti do první dvacítky milimetrů. Už ve Vratislavské vlašské knize z roku 1456 se píše: …a dojdeš na louku, kde pro sebe najdeš mnoho bohatství. Loukou se v dávných dobách myslela lesní proluka, což byly v obou případech mokřady a rašeliniště s mean­ drujícími toky. Byla to Velká, nebo Malá jizerská louka? Nevíme, ale v 15. století už se mohlo jednat o Malou jizerskou louku, která se odlišovala od okolí obohacením sedimentů – usazenin v meandrech stejnojmenné říčky a jejích přítoků.

Hustota žuly, jejíž rozdrobené krystaly tvoří většinu sedimentů na Jizerce, je přibližně 2,8 g/cm³ a safíru přibližně 4 g/cm³. Iserín, který nás bude zajímat nejvíce, má dokonce ještě větší hustotu, a to asi 4,7 g/cm³. Tyto minerály se v ploché depresi Jizerky usa­ zovaly, lehčí materiály byly odplavovány a přirozeným způsobem zde vznikly velké zásoby společenstva těžkých kamenů, které nazý­ váme safírovou či iserínovou drahokamovou asociací. V době prv­ ních prospektorů a objevitelů musely být meandry na Jizerce oprav­ dovým požehnáním. V zátočinách, před přírodními prahy a v hlu­ bokých tůních byly k nalezení safírové uloženky, o kterých se nám dnes ani nezdá. Ještě v 19. století jsou popisovány černé, iserínové náplavy, malé plážičky vytvořené po vyšším průtoku vody vyplave­ ným iserínem. V některých místech, a pochopitelně v určitou roční dobu, prospektor hledal na povrchu na černé pláži plné iserínů.

32

↑ Pytlácká jáma, PR Rybí loučky

A hrubým odhadem na 10 000 těchto černých kamínků připadl je­ den safír. Tato situace se čas od času zopakovala i v současné době.

Před několika lety, po jarním tání, byly prohlubně v říčce Jizerka vyplněny iseríny a občasným safírem. Tehdy se nemuselo nic pro­ sévat, stačilo modravý safír vzít do prstů. Iserín tak byl od počátku průvodcem i indikátorem safírů, spinelů, zirkonů a dalších drahých kamenů. Stal se nedílnou součástí více než půl tisíce let staré snahy o nalezení nerostného bohatství. A v současné době mu byla přidě­ lena další důležitá funkce. Možná nám totiž pomohl odpovědět na otázku, kde se na Jizerce drahé kameny vzaly!

Touto prostou otázkou si lámali hlavu hledači ve středověku, no­ vodobí kopáči v ilegalitě, stejně jako vědci. Teorie byly různé. Původ safírů se přisuzoval pegmatitům, odkud opravdu mohou v jiných lo­ kalitách pocházet, a padaly i fantastičtější návrhy, jako například le­ dovec, který je měl dotlačit do Jizerských hor ze severu. Po polovině 20. století přišel s možným vysvětlením J. Bauer. Podle jeho interpre­ tace mohla být zdrojem neovulkanická brekcie v podobě žilného tě­ lesa na jihozápadním okraji Kyselé roviny. Brekcie jsou ostrohranné úlomky hornin tmelené třeba právě čedičovou horninou. Touto prací byl poprvé dán do souvislosti vulkanismus a drahokamová aso­ ciace na Jizerce, což se později ukázalo jako krok správným směrem.

Dnes víme, že safíry, zirkony i iseríny jsou neodlučně spojeny s míst­ ↓ Iseríny 1 : 1

Šárka Mazánková

Iserín s velkým otiskem bubliny; detail výplně s drobnými zirkony či rubíny; otisk inkluze v iserínu (zcela ve středu fotografie)

ním vulkanismem, jehož projevem je několik útvarů v okolí. Nejzná­ mějším a nejviditelnějším je bazaltový (čedičový) Bukovec. Vznikl minimálně ve dvou etapách, ale spíše ve třech, a jde o hluboce ero­ dovanou trosku vulkánu třetihorního stáří. Možná, že první etapou byla maarová diatréma, ve které se později utvořilo lávové jezero, kterým po prasklinách následně pronikl další výlev. Takovému vývoji odpovídá dnešní stavba Bukovce se zachovalou vrstvou bazaltové lávy o mocnosti přes 100 m, kterou pronikají mladší bazaltové žíly.

Bazalt je zcela běžná magmatická hornina a do Jizerských hor pronikl skrze žulový masiv při sopečných výlevech a intruzí. Žulový masiv, hluboký několik kilometrů, obsahuje praskliny, kterými se ší­ řilo magma k povrchu a vytvořilo sopky, ale i žilná podzemní tělesa a přívodní kanály k sopkám. A to je zásadní pro iseríny, safíry a další kameny, které lze najít na Jizerce. Ty byly totiž vyneseny z velkých hloubek s mateční horninou právě magmatem při sopečných erup­ cích. Navíc, aby nebyly transportem spáleny, musela platit podmínka relativně rychlého transportu na zemský povrch, což vylučuje mini­ málně jednu etapu vzniku Bukovce, kdy dominoval pomalý výlev.

Jednu z pravděpodobnějších teorií o původu drahokamů při­ nesl až společný projekt Severočeského muzea v Liberci a České geologické služby, který byl realizován v letech 2017–9 a jehož hlavním cílem nebylo nic jiného než vysvětlit přítomnost safírů, zirkonů, iserínů a dalších kamenů na Jizerce. Na počátku bylo po­ dezření Josefa Klomínského, že nedaleká Pytlácká jáma s rozměry asi 1 000 × 500 metrů by nemusela být jen ledovcovým karoidem (Pilous 2006), což je prohlubeň tvaru amfiteátru vytvořená ledov­ cem, ale že by to mohl být zasedimentovaný maar, tedy kráter po explozi sopky. Celá struktura, ukrytá pod rašeliništěm Pytlácké jámy, se nazývá maarová diatréma a jednoduše řečeno jde o pod­ povrchový kráter po explozi. Měření potvrdilo existenci maarové diatrémy a tehdy první realistický zdroj safírů, iserínů a zirkonů byl objeven. Při erupci v místě Pytlácké jámy bylo do atmosféry vrženo mračno klastů okolního granitu i vulkanického materiálu. Tyto vul­ kanity podobného složení jako bazanit z blízkého vrchu Bukovce pravděpodobně obsahovaly také úlomky matečných hornin do­ sud neznámého složení, bohaté na drahé kameny. Svědky sopečné

činnosti jsou právě safíry, zirkony, iseríny a další minerály. Mnoho safírů na Jizerce dodnes na sobě nese stopy tepelné koroze, tedy stopy z momentu, kdy byly vyvrženy na povrch. Pod zvětšovací lu­ pou nebo mikroskopem je poznáme jako drobné pravidelné důlky, které vznikly, když byl safír transportován magmatem z hlubin země.

Není to tedy omletý povrch z potoka, ale poškození obrovskou tep­ lotou a koupelí v magmatu. Kdyby koupel trvala déle, celý kámen by se rozpustil. Proto je důležitá výše zmíněná rychlost transportu na povrch. U zirkonu nenajdeme žádné stopy koroze, i když nám jeden kus s otisky bublin dodnes nedá spát. Ale zirkony jsou ne­ smírně důležité, protože jdou vcelku snadno a levně datovat radio­ metrickou metodou U-Th-Pb. Výsledné stáří navíc můžeme vztáh­ nout přímo k sopečným erupcím. Z Jizerky bylo datováno celkem 19 zirkonů. Z nich bylo 15 žlutých až červených, tři šedé a jeden prů­ hledný. Hned u 13 zirkonů vyšlo téměř jednotné datování 5,64 mi­ lionu let, a to s přesností ± 90 000 let! Takhle mladý vulkanismus v Jizerských horách nikdo nečekal a zároveň se jedná i o nejmladší vulkanismus v celém Lužickém vulkanickém poli. Že by právě takhle mladá byla sopka v Pytlácké jámě? U pěti dalších zirkonů vyšlo stáří mezi 25 a 30 miliony let, což je velmi blízko odhadům stáří Bukovce.

U posledního zirkonu pak vyšlo stáří 46 milionů let.

Asi nejzajímavější svědectví však poskytují iseríny. Běžná velikost iserínu je mezi 1–5 mm, ale nalézt je možné i kusy velké přes 10 mm a největším doloženým iserínem je kus o nejdelším rozměru 30 mm.

Většina iserínů je magnetická, ostatně obsahují i 65 % železa, ale existují i zcela nemagnetické a velmi slabě magnetické iseríny s ob­ sahem až ke 40 % titanu. I bez mikroskopu či lupy si při pozorném prohlížení hrstky iserínů všimneme na některých kamenech otisků bublin. Iserín není tak tvrdý jako zirkon nebo safír a je náchylnější k postupnému omílání v potoce, ale některé otisky bublin měly uvnitř krásný původní povrch. U některých byl tento povrch o vyso­ kém lesku, u jiných se stopami magmatické koroze. V tento moment bylo jasné, že bubliny musely vzniknout při dopravě iserínu v mag­ matu k povrchu. Maximální změřený průměr otisku fluidní bubliny byl ve dvou případech shodných 2,65 mm, a to pomohlo s tvorbou teorie o magmatické flotaci iserínů. →

Iserín s otisky fluidních bublin; koroze na vrstevnatém iserínu; iserín se stopami po pohybu bublin

33

Magmatická flotace je příběhem sopek Jizerských hor: kdesi hluboko v magmatickém krbu v kilometrových hloubkách pod Jizerskými horami, v době třeba právě před pěti a půl miliony let, krystalizovaly ve žhavém magmatu iseríny a v polotekutém stavu padaly na dno krbu. S rostoucím tlakem v krbu si magma hledalo cestu k povrchu za doprovodu zemětřesení, pukání skalního masivu a otevíraly se nové koridory na povrch. V momentě, kdy se magma dostalo na povrch a magmatický krb se – jednoduše ře­ Iserín s uzavřenými bublinami a jeho detail čeno – odšpuntoval, klesl v magmatu ných iserínech jsou vlásečnicové struktury připomínající mořské tlak. Podobně jako po otevření limonády se začaly v magmatu tvořit mušle a v dalších hranaté plochy připomínající krystalické struktury. bublinky a ty se doslova nalepily na iseríny a táhly je směrem nahoru.

V jednom případě jsme přímo v iserínu objevili zvláštní kulovitou Roli hrála smáčivost povrchu iserínů. Jak postupovaly k povrchu, tlak inkluzi, tedy cizorodé těleso, opět zatím neznámého složení. Ve klesal a bubliny se dále zvětšovaly a prudce nabývaly na objemu.

Iseríny však už byly v přívodním kanálu a sopka je spolu s plyny, pá­ vnitřní stavbě iserínů jsme tedy teprve na začátku dlouhé cesty. rou, popelem a kusy hornin vychrlila na povrch. Vzhledem k jejich S iseríny souvisejí i od Jizerky jen pár kilometrů vzdálené Hruškové vysoké hustotě zůstaly další miliony let roztroušeny v okolí erupce se skály. Nedaleko jejich vrcholu je erodovaný bazaltový kanál, pravdě­ safíry, zirkony a dalšími minerály. Je dokonce možné, že jednou bu­ podobně dvouetapový. To znamená, že jako u Bukovce se magma deme moci říci, z jaké hloubky iseríny pocházejí, a tím posuneme zna­ vydalo dvakrát stejnou cestou s časovým odstupem statisíců, či do­ losti o strukturách ležících pod granitovým masivem Jizerských hor. konce milionů let. Poznáme to podle magnetismu horniny, která si uchovává „vzpomínku“ na dřívější polaritu celé zeměkoule. V jednom Iseríny nás nepřestávají udivovat i v jiných ohledech, protože za jejich na první pohled homogenní formou se skrývá zajímavý a do­ vzorku bazaltu z Hruškových skal jsme objevili zrno ilmenitu, které nápadně připomíná klasický iserín. Jde o velmi malý kousek oválného sud málo poznaný svět. Některé iseríny jsou vrstevnaté, jiné zonální tvaru s vnitřními ploškami leukoxenu. Není to zatím vůbec jisté, ale a jednotlivé vrstvy jsou odděleny tenkými skelnými vrstvami dosud neznámého složení, snad leukoxenu. Někdy jsou to tenké opalizu­ po Bukovci, Pytlácké jámě a žíle neovulkanické brekcie na Kyselé ro­ jící vrstvy, jindy příměs, která barví celý kámen do modra a prostu­ vině zde máme dalšího „adepta“ na zdroj iserínů a drahokamů na puje hmotou kamene až ve třetinovém objemu. Ty jsou výjimečné Jizerce. O překvapení nebude nouze ani v dalších letech. Výzkum po­ a podle všeho připadá jediný modrý iserín odhadem na 200 000 kračuje a ukazuje se, že v Jizerských horách jsou další dosud neobje­ obyčejných! Modrý iserín je tak mnohem vzácnější než safír. V ji­ vená vulkanická tělesa.

Ivan Rous, foto autor

↑ Zonální vnitřní stavba iserínu s modrou vrstvou; vnitřní stavba iserínu snad s vrstvou leukoxenu; téměř krystalické plochy uvnitř iserínu ↓ Nejvzácnější modrý iserín; mikroskopická destička pravděpodobně leukoxenu uvnitř iserínu; možný iserín (nebo obyčejný ilmenit?) v bazaltu z Hruškových skal

34

Pavel Trnka

Kamil Farský

zprávy ze správy

Koukejte plavat!

↖ Pstruhová líheň v Poniklé

Počínaje rokem 2007 Lesy ČR , s. p., pravi­ delně podporují ze svých prostředků vysa­ zování plůdku místně původního pstruha obecného potočního do vodních toků ve své správě, aby byla posílena populace to­ hoto ustupujícího druhu lososovité ryby. Na jaře tak bývá každým rokem vysazeno ko­ lem 10 000 jedinců plůdku – potomstva ge­ neračních ryb – do úseků vodních toků, kde se aktuálně rybářsky nehospodaří, tzn. ne­ nasazují a neloví se tam chovné druhy ryb.

Tímto způsobem byly doposud vysa­ zovány ryby výhradně v povodích Smědé a Lužické Nisy. Letos došlo ke změně a AOPK ČR , Správa CHKO Jizerské hory ten­ tokrát vytipovala pro nasazení pstružího plůdku horskou říčku Jizerku a její přítoky Sklářský a Safírový potok.

Generační ryby byly odloveny na podzim 2022 z přítoků v povodí Jizery a následně byl proveden jejich umělý výtěr suchou meto­ dou v líhni v Poniklé ve správě místní orga­ nizace ČRS v Jilemnici. Oplodněné jikry byly potom uloženy na líhňařském aparátu typu Rückel-Vacek v množství přibližně 10 000 jiker o průměrné velikosti 4 mm. Samotné letošní vysazování plůdku proběhlo v so­ botu 15. dubna za účasti zástupců Lesů ČR a AOPK ČR včetně několika dobrovolných členů Stráže ochrany přírody.

Vodní toky s vysazeným plůdkem pstru­ha obecného potočního budou v dalších letech cíleně monitorovány pracovníky AOPK ČR .

Mapování tetřívků probíhá v období toku, kdy jsou nejnápadnější. V brzkých ranních hodinách těsně po rozednění mapovatelé procházejí v jeden den trasy v okolí tradičních tokanišť, tetřívčích center a potenciálně vhodných biotopů a snaží se zpovzdálí zachytit charakteristický tetřívčí tok zahrnující tři typy hlasů: „pšoukání“, „bublání“ a „kodrcání“. Blíže k tokaništi se ale nepřibližují, dobře zmapovaný tetřívek je takový, kterého mapovatel nevidí, ale pouze slyší.

Tetřívci jsou totiž velmi plaší a rušení v období toku je pro jejich nepočetnou po­ pulaci velmi významným ohrožujícím fakto­ rem. Slepičky mohou být oplodněny jen ve velmi krátkém období roku, a pokud jsou jejich zásnuby opakovaně několik rán po sobě rušeny, mohou celou hnízdní sezonu vynechat. I zvědavý milovník přírody nebo fotograf může, bohužel, nevědomky při­

↑ Vysazování plůdku do Safírového potoka na Jizerce

spět ke konci „černých rytířů“ v Jizerských horách.

Ještě před 20 lety žily v Jizerských horách stovky tetřívků, jejich početnost ale prudce klesala a od roku 2017 se drží zhruba kolem 60 jedinců (kohoutů a slepic), což potvrdilo i letošní sčítání tokajících kohoutů.

Tato početnost je již pod hranicí živo­ taschopnosti populace. Jizerskohorští tet­ řívci jsou však součástí krkonošsko-jizer­ skohorské populace a jejich přežití závisí na propojenosti s tetřívky v Krkonoších a na polské straně obou pohoří. V letošním roce poprvé probíhalo mapování tetřívků koordinovaně ve všech oblastech na české i polské straně Jizerských hor a Krkonoš.

Celkové výsledky tak umožní lepší zhod­ nocení stavu celé tetřívčí populace a spolu­ práce navázaná při monitoringu tetřívků se snad rozvine i ve společné aktivity na jejich ochranu.

Jitka Feřtová

Kamil Farský

Tomáš Vrkoslav

Mapování tetřívků (nejen) v CHKO Jizerské hory Tetřívek obecný je jedním ze dvou cílových druhů Ptačí oblasti Jizerské hory a jeho po­ četnost je zde pravidelně jednou za tři roky monitorována.

35

téma ← První kabina z roku 1933

Lanová dráha

Ještěd

Ještědská lanová dráha, od jejíhož zprovoznění uplynulo 90 let, byla pýchou Liberce, Ještědu a v podstatě celého regionu. Dnes, po pádu kabiny, který nastal následkem přetržení tažného lana 31. října 2021, je její osud v rukou politiků i veřejnosti. Nacházíme se uprostřed bouřlivé debaty o její podobě, účelu i vztahu k udržitelnému turismu.

Nejstarší lanové dráhy na světě jsou spjaty s velkými starověkými stavbami, kde se řešila přeprava materiálu. Nejstarší přímé doklady o existenci lanovek pocházejí ze 4. stol. př. n. l. z Číny, kde je lanovka vyobrazena na malbě. Lanová dráha je v německé literatuře didak­ ticky poprvé popsána Johannesem Hartliebem již v roce 1411 a v roce 1495 je postavena lanovka na pevnost Hohensalzburg. Pod názvem Reißzug existuje dodnes, je kolejová. Nejstarší visutá nákladní la­ novka, tedy zařízení, kde lano bylo vedeno po sloupech, byla po­ stavena v roce 1644 Adamem Wiebem v Gdaňsku. To všechno byly nákladní lanovky, i když určitě přepravovaly i osoby. První osobní pozemní lanovka byla zřízena u Niagarských vodopádů až roku 1845. V Evropě byla první lanovka tohoto typu otevřena v roce 1862 v Lyonu z ulice Terme na bulvár Croix Rousse. Následoval oběhový typ v roce 1870 v Budapešti a pozemní lanová dráha z roku 1875 Tünel v Istanbulu. Nejstarší visutou osobní lanovkou ve střední Ev­ ropě se stala v roce 1908 italská dráha Bolzano–Kohlern. Liberecká osobní lanová dráha na Ještěd byla postavena v roce 1933, tedy pou­ hých 25 let po stavbě úplně první lanovky takového typu v Evropě.

První idea vzniku lanovky na Ještěd (1 012 m n. m.) pochází z roku 1924. Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory se snažil zajistit dostupnost svého hotelu na vrcholu a podpořit tím vlastní podnikání. Vznikl tak Syndikát – akciová společnost s podílníky z řad místních továrníků a podnikatelů. První návrh Ing. Romana Weinbergera z firmy Adolf Bleichert u. Co. z Lipska odhadoval nutný kapitál na ca 3,5 mil. korun. Podrobnější projekt byl vypraco­ ván opět Weinbergerem v roce 1926 a ve dnech 15. a 16. listopadu 1926 se uskutečnilo úřední místní šetření v terénu, ze kterého vznikl

36

sedmadvacetistránkový zápis. V této době se ještě uvažovalo o delší trase se čtyřmi podpěrami, která začíná …nedaleko konečné sta­ nice pouliční elektrické dráhy v Horním Hanychově a odtud vede přímočaře směrem ku nejvyššímu vrchu Ještědu. Mezi dalšími vy­ jádřeními v dokumentu zaujme memorandum Klubu českosloven­ ských turistů: Ačkoliv jsou ze stanoviska přátel krás přírodních a dle náhledu K. Č. S. T. přednosti projektované dráhy převyšovány nevý­ hodami, nezaujímá Klub příkře zamítající stanovisko vůči projektu, žádá však, aby bylo při stavbě tratě postupováno dle možnosti ta­ kovým způsobem, aby krásný výhled na Ještědské pohoří neutrpěl a aby neutrpěla ani půvabnost krajiny, tudíž aby nová dráha neza­ stínila okolí a byla vedena co možná neviditelně.

Toto nepříliš lichotivé hodnocení nebylo výjimkou. I někteří zá­ stupci německého spolku už v roce 1926 měli starost o narušení pří­ rodního rázu! I to byl důvod, proč budova horní stanice byla při stavbě zapuštěna pod úroveň vrcholu. Přestože měly oba spolky společný cíl a požadavky, rozhodně se neshodly národnostně. Zá­ stupci KČST se vyjadřovali ve smyslu, aby úřední řeč na díle byla češ­ tina a aby se pamatovalo při stavbě na české podnikatele, německý spolek prosazoval pravý opak. Ohledně krajinného rázu a staveb na vrcholu Ještědu stojí za připomenutí ještě jeden fakt. Ještěd se ode­ dávna dal poznat podle plochého vrcholu a opravdu svým tvarem připomínal sopku. Hubáčkův hotel a vysílač Ještěd vrcholu dodal onu „chybějící špičku“. Ve své době si to příliš pochvalných reakcí ze stran veřejnosti nevysloužilo a u starší generace dodnes zazna­ menáme negativní názory na stavbu. Ta se však mezitím stala sym­ bolem nejen Ještědského hřbetu, ale celého kraje. Podobné je to s lanovkou na Ještěd, která urazila dlouhou cestu od nedůvěřivých reakcí až po symbol Liberce.

Ale zpět do roku 1927, k debatám o podobě lanové dráhy. Obec Horní Hanychov uvítala projekt lanovky s radostí, ale zastupitelé města Liberce už tak nadšení nebyli. Problémem byla role Němec­ kého horského spolku po Ještědské a Jizerské hory, role Syndikátu a další záležitosti, které přes detaily působí nejvíce jako národnostní spor. Dále město Liberec řešilo nakládání s prameny, jejichž voda měla být stažena do městského vodovodu. Naopak okresní úřad, respektive zástupci komise okresního zastupitelství se vyjádřili, že pozdravují plánované zřízení lanové dráhy z Horního Hanychova na Ještěd co nejvřeleji a přejí tomuto podniku úspěch. Plánovaná stavba lanovky se dotkla i pozemků v majetku Clam-Gallasů a došlo ke složitému, ale vstřícnému jednání ohledně práv a povinností.

Následovat mělo jednání o koncesi na provozování. Uchazeči o stavbu, Roman Weinberger a Josef Hamburger, však přenesli svá práva dopisem pro Syndikát ze dne 4. května 1927 na Josefa Panitsch­­ku a Reinharda Turnwalda. Následně, mezi lety 1927 a 1930, však padlo další důležité rozhodnutí: Z koncesního jednání roz­ hodlo se však ministerstvo železnice, že realizaci této lanovky bude ↓ Fotografie ze zahájení provozu. Uprostřed liberecký primátor Karl Kostka

Horní stanice nedlouho po dokončení

sledovati státní správa železniční podle vlastního projektu a finan­ cemi; toto rozhodnutí bylo zástupcům Syndikátu, který se pro stavbu lanovky v Liberci utvořil a jehož členy jsou také pp. Josef Panitschka a dr. Reinchard Turnwald, dáno na vědomí výnosem 30661-II/I-1927 ze dne 15. března 1930.

Vstup československého státu do projektu lanovky byl umožněn i díky finanční podpoře, která byla schválena v květnu 1931. Fakticky se jednalo o částku alokovanou v rozpočtu ministerstva železnic.

Stavba se stala věcí státního významu. Původní akciová společnost byla zrušena s odškodněním skoro čtvrt milionu korun. V této době se znovu řešil problém, zda lanovka nenaruší krajinný ráz a siluetu kopce, jak je patrné z dopisu ze srpna 1931, který zaslalo minister­ stvo železnic ministerstvu školství a národní osvěty: Ministerstvo železnic se má státi vlastníkem valné části Ještědu a má jistě zájem na tom, aby jeho přírodní krásy byly nejen zachovány, ale pokud to bude v jeho moci i rozšířeny a zvětšeny tak, aby přírodní krajinný ráz vábil návštěvníky a přispěl též k uspokojivé rentabilitě tohoto státního podniku.

Hlavním konstruktérem – projektantem ještědské lanovky byla firma František Wiesner z Chrudimi. V období první republiky, kdy firmu už řídila třetí generace Wiesnerů, se pozornost podniku upnula k dopravníkům a lanovkám. Zásluhu na tom měl především Ing. dr. František Wiesner (1893–1970), který byl i velice dobrým technickým teoretikem. Přímo on je podepsán, i když pouze razít­ kem, na nejstarším návrhu lanovky – podélném profilu dráhy. Jeho spolupracovníky na projektu lanovky byli Zdeněk Hrdlička, který konstruoval a rozkresloval podpěry, konstruktér Jantsch měl na starosti systém kladek a soukolí, a byli zde odborníci jako Jeřábek, Pinc, Kvirens, Chrbolka ad. Budovy stanic navrhl Ing. K. Marvan z Hradce Králové. Kablo, akciová továrna na káble a drátěná lana

z Prahy, zajistila lana. Škodovy závody dodaly kompletní elektrický pohon, transformátory a výzbroj trafostanice, manévrovací brzdu a ozubená soukolí. Firma Ing. Otta Metzla se realizovala v mostních a dalších technických stavbách.

Vagonka Bohemia Česká Lípa postavila kabiny lanové dráhy. Ka­ pacita byla 30 osob a průvodčí. Ocelovou konstrukci pokrýval plášť z duralových nýtovaných plechů, vnitřní obklad byl dýhovaný. Zá­ věs kabiny vyrobila firma Wiesner.

Kabiny z roku 1933 sloužily až do roku 1956, kdy byly vyměněny.

Mohlo to souviset s tradovanou nehodou, kdy jeden vůz byl rozbit o dolní stanici vlivem strojníkovy „únavy“ po plesu na hotelu Ješ­ těd. Víme jen, že nové kabiny byly 15. září 1955 složeny z vagonů na libereckém nádraží a v dubnu 1956 osazeny na lano. Nejnovější, de­ signově velmi povedené kabiny vyrobil v roce 1974 Výzkumný ústav pro stavbu lodí – Naviko. Kabiny mají také ocelovou konstrukci, ale doplněnou sklolaminátem. Původní kabinu lanovky z roku 1933 zís­ kalo v roce 2012 Severočeské muzeum v Liberci darem od soukro­ mého majitele, kterému stála na zahradě, kde původně sloužila jako včelín.

Základní popis osobní visuté lanovky na Ještěd je uveden v tech­ nickém výkladu Wiesnerova projektu ze 4. února 1933. Dráha má sloužiti k dopravě osob a jejich zavazadel z Horního Hanychova k Ještědské chatě a překonává v 1 111,8 metru dlouhé vodorovně mezi oběma stanicemi měřené trati výškový rozdíl 400 m. Horní stanice leží bezprostředně před Ještědskou chatou, takže plocha staniční střechy jest přibližně v téže výši jako rovinka před chatou a jest z této přístupná. Ježto stávající silnice vedoucí k Ještědské chatě kříží trať dráhy v obvodu horní stanice, bylo nutné vést silnici tunelem pod dráhou. Dráha jest kyvadlového systému s dvěma vo­ zíky, které se pohybují střídavě nahoru a dolů po dvou rovnoběžně ležících nosných lanech. Dopravní rychlost jest 5 metrů za sekundu a únosnost kabiny je 30 osob včetně průvodčího. Vozy pohybují se u tohoto znovu použitého systému Wiesner pomocí dvou tažných lan, která jsou spojena úhlovou pákou s pojízdným zařízením jed­ noho vozu a jdou přes vodicí a poháněcí kotouče v horní stanici k pojízdnému zařízení druhého vozu. Nosné lano podpírají dvě podpory výšky 20,5 a 26,5 metrů, které dělí trať na tři díly.

Z pohledu nehody z roku 2021 je zajímavá tehdejší poznámka tý­ kající se bezpečnosti tažných lan. Jakmile nastanou nějaké rozdíly v napětí obou tažných lan, ty jsou okamžitě vyrovnávacími kotouči vyrovnány. Kdyby se 1 tažné lano přetrhlo, klesne ihned jeho na­ pětí a oba vyrovnávací kotouče posunou se do svých krajních poloh, čímž vypnou koncové vypínače a zastaví okamžitě provoz.

Zde je důležité zmínit, že původní projekt lanovky měl dvě tažná lana, tudíž když se jedno přetrhlo, kabina stále držela na druhém a byla automaticky odstavena z provozu. To se osvědčilo během války, kdy jedno tažné lano prasklo. Lanovka se zastavila a osoby byly spuštěny na zem v záchranném vaku. Když se ale úplně nako­ nec spouštěl strojvedoucí-průvodčí, vytrhlo se záchranné zařízení a on zemřel. Kabiny lanovky však zůstaly viset na nosných lanech. → ← Druhá generace kabiny – dno s náběhy a hranatá okna ↓ Třetí, současná generace kabin v již neaktuálním nátěru

37

Řez starým a novým lanem, vlevo lano staré, vpravo nové s dvěma vrstvami drátů se Z profilem

Při nehodě v roce 2021 se přetrhlo také tažné lano, ale bylo jediné a kabina lanovky, která byla výše k vrcholu a v níž jel pouze prů­ vodčí, se prudce rozjela směrem dolů. Zřítila se a průvodčí nehodu nepřežil. Jeho šance zatáhnout za ruční brzdu, která aktivuje pří­ tlačné desky na hlavní nosné lano, byla téměř nulová.

Původní projekt byl obecně mnohem lépe zabezpečen, jak se dozvídáme dalšího popisu. Kdyby se nyní tažné lano počalo trhati a napětí jeho blížilo se minimální hodnotě, výkyv páky se stále zvět­ šuje, až rameno páky zapne elektrický kontakt, který rozezvučí zvonek v kabině a tím upozorní průvodčího na nastávající nebez­ pečí. Průvodčí pak okamžitě ví, co to znamená, když působením vyrovnávacích kotoučů v horní stanici dráha se zastaví. Jednoduše řečeno, kabina byla na dvou tažných lanech, což zcela zásadním způsobem zvyšovalo bezpečnost a poskytovalo průvodčímu čas na reakci v případě fatálního selhání tažného lana. Bezpečnostních prvků tam však bylo více. Později přibyly automatická brzda, která reagovala na výše popsanou nesymetrii tahu tažných lan, a po re­ konstrukci v sedmdesátých letech tachodynamo, reagující na zvý­ šenou rychlost jízdy, třeba právě po přetržení tažného lana. Tato automatická pojistka byla z nepochopitelných důvodů vyřazena asi v roce 1984, jak dokládá opravný list provozního předpisu, kde se píše: …zrušit větu: Prohlédne náhon tachodynama, zda není po­ škozen. Zůstala ruční brzda ovládající bovdenem západku na válci s pružinami, které vyvíjejí tlak na dvě přítlačné bronzové desky sví­ rající v případě nouze nosné lano.

Ocelová lana, alfa a omega každé visuté lanovky, jsou z hlediska lidské civilizace moderním vynálezem z roku 1834, kdy důlní rada Ju­ lius Albert vynalezl první splétané lano. Lanovka na Ještěd využívala nosného lana uzavřené konstrukce se „Z profilovanými“ tvářenými dráty opletu o průměru 45, později 55 mm (116 drátů). Novější lano mělo dokonce dvě vrstvy těchto drátů.

Dne 15. června 1932 byla oficiálně zahájena výstavba lanovky na Ještěd, když byly firmě František Wiesner předány stavební po­ zemky v celkové rozloze 51 ha, ale plán lanovky na Ještěd byl zpra­ cován už dříve, v květnu 1930. Podmínky pro stavbu byly v letech 1932–3 ideální. Mírná zima umožnila využít i zimní měsíce k budo­ vání horní i dolní stanice. Za 12 měsíců a 12 dní, tedy 27. června 1933, byla lanovka uvedena do provozu. Slavnost se odehrála v úterý a pozvánka byla zároveň jízdenkou z Prahy do Liberce a zpět. Prv­ ním zápisem „návštěvní knihy“ je pak zmínka o zahájení s podpisy všech účastníků, kterými byli stavitelé, politici, představitelé stát­ ních drah, ale i vojáci ad. Na dalších stránkách, a tedy v dalších le­ tech, následují podpisy slavných osobností a návštěv ze zahraničí.

Tak složitý mechanismus, jakým lanovka bezesporu je, se ne­ obešel bez oprav. Díky dochované knize oprav známe dokonale všechny „dětské bolesti“, které s sebou nesl provoz dráhy. Už v prv­ ním dnu provozu se zjistilo, že se trhají měděné trubky pro mazání běhounů. Problém nastal i s vložkami kladek, které byly původně gumové a po třech dnech provozu se uvolnily natolik, že jedna z nich vypadla až na zem. Poté musely být vyměněny za bronzové.

Problémy s gumovými částmi pokračovaly a po 12 dnech provozu bylo zjištěno, že lana se zadírají mezi gumu a kovovou kladku. Jen

38

za první měsíc provozu to bylo 11 závad, do konce roku 1933 jich bylo 60 včetně vážných. Situace se závadami se stabilizovala snad až kolem roku 1936.

Po mnichovské dohodě se v městské kronice někdy v říjnu 1938 objevil text: Ještědská stanice lanovky opuštěna dne 8. 10. 1938. Dne 10. 10. 1938 byla obsazena německým vojskem, což reflektuje i zá­ pis v kronice lanovky. Zlomen meč hrdinův před bojem. Hrdina smrti je závojem přikryt a usíná. Na věky? Ne! Snad jen… Jediný německý záznam o návštěvě významné osoby je z roku 1942, kdy se do kroniky podepsala Elisabeth W. aus Colditz. Poválečná histo­ rie lanovky začíná v kronice popisem předsedy národního výboru Horního Hanychova z 26. května 1945. Kniha tato byla po dobu okupace v úschovně u oficiála Č. S. D. výtopny Liberec Papírníka Bohumila evakuovaného do Turnova. Nyní ji vracím jejímu účelu (…). V dalších letech, v nové době, se množí zápisy jako: Vojenská delegace spojeneckých armád v textilním průmyslu; zájezd mezi­ národní federace žen. V roce 1947 navštívil lanovou dráhu ministr zahraničních věcí Jan Masaryk.

Na začátku sedmdesátých let bylo jasné, že celá lanová dráha bude muset být rekonstruována, především pohonné zařízení a celý systém uchycení vyžadovaly výměnu. Hlavním řešitelem re­ konstrukce byl podnik Transporta Chrudim (znárodněná společ­ nost Wiesner). Dne 1. listopadu 1971 byl přerušen veřejný provoz a následující měsíc a půl lanovka dopravovala stavební materiál do horní stanice. 17. ledna následujícího roku začala demontáž. Tech­ nologii projektovala Transporta a stavební část měl na starosti známý liberecký SIAL , včetně přestavby horní stanice. Po rekon­ strukci, kdy byla vyměněna dvě tažná lana za jediné, byla lanovka spuštěna pouze pro ověření nové technologie. Do provozu byla la­ nová dráha uvedena až 31. prosince 1975, tedy po téměř pěti letech.

A jaká je budoucnost lanovky na Ještěd? Lanovou dráhu v nej­ bližší době převezme od Českých drah město Liberec. O převzetí se nediskutuje poprvé. Probíralo se to už roku 1962, kdy město vy­ jádřilo nespokojenost s přístupem ČSD. Nejlepším řešením by byla modernizace stávající visuté kyvadlové lanovky včetně zachování stávajících budov. Kapacita je to dostatečná, vždyť v rekordním dni 13. srpna 1962 dopravila lanovka za jediný den 10 000 a v měsíci 151 000 osob!

Ivan Rous ↓ Záznam v kronice z června 1945

Roprachtice

101 let od ustálení geografického jména

V úvodních kapitolách knihy Pamětnice roprachtická je zmíněno založení vesnice a její pojmenování. Základem pro geografické jméno (oikonymum) obce je jméno za­ kladatele vsi (lokátora). Ten se jmenoval Ruprecht; čeští osadníci ho nazývali Roprecht. Jméno Ruprecht je slo­ ženinou německých slov Ruhm-práchtig, což v překladu znamená slavný – skvělý. Jméno je však staršího původu a ve starogermánštině se uvádělo ve tvaru Hródběraht, tj. Hród = sláva, běrht = skvělý, osvícený, vznešený. Právě ze starogermánského „ó“ docházelo v názvu obce k pře­ chylování -u-/-o-.

Zatímco název vesnice v němčině se příliš neměnil – byl to Ropersdorff, Ruprechtsdorf a od poč. 19. stol. už jen Rup(p)ers­dorf – české jméno během staletí doznalo mnohé proměny. Byly to Ru(o)prechticze, Rochpratice, Rozprachticze, Ropratitze, na počátku 20. století pak Ruprechtice a Ropratice. Navíc na přelomu 19. a 20. sto­ letí používala název obce místní organizace Národní jednoty severočeské v rozšířeném tvaru Ruprechtice nad Jizerou. Důvodem byla s největší pravděpodobností skutečnost, že se u Liberce (kde bylo sídlo NJS), nachá­ zela další vesnice Ruprechtice, od roku 1939 součást Liberce.

Zlom přinesl vznik samostatného Československa v roce 1918. Na základě oběžníku Prezidia zemské správy politické v Praze ze 17. června 1920 bylo nařízeno, aby obce změnily svoje názvy tak, aby nepřipomínaly dobu před 28. říjnem 1918. Ihned po vyhlášení Českosloven­ ské republiky tedy nechala obec označit vesnici čtver­ covými tabulkami s textem: Republika Československá, obec Ruprechtice, soudní okres Vysoké nad Jizerou, pol. správa Jilemnice, župa Mladá Boleslav.

Obecní zastupitelstvo se 30. dubna 1922 usneslo na ná­ zvu obce Rochpratice. Zastupitelé to zdůvodnili tak, že se pod tímto názvem vede v soudních knihách.

Avšak 4. září 1922 napsal starosta Okresní politické správě v Jilemnici, že dosud není pevně stanoveno, jak se bude obec nazývat – zda Ruprechtice nebo Rochpratice, případně Roprachtice nebo Ropratice (rukou psaný do­ pis starosty Františka Kučery je v knize přetištěn). Odpo­ vědí na dotaz byl dopis ze Státního úřadu statistického z Prahy z 8. listopadu 1922. Jím byl s konečnou platností určen název obce ROPRACHTICE . Kuriózní ale je, že ve strojopisném dopisu ze statistického úřadu je v onom nejdůležitějším slově dokumentu – novém názvu vesnice – zřetelné přepisování/opravování písmene „a“…

Není bez zajímavosti, že jméno Roprachtice bylo po­ užito již v zápise Sboru dobrovolných hasičů z 27. září 1922 – tedy ještě více než měsíc před obdržením úředního rozhodnutí. Naopak v zápisech obecní rady je název obce ve tvaru Roprachtice poprvé zaznamenán až 24. května 1924. Že se však úředně stanovené jméno obce neprosazo­ valo snadno, svědčí skutečnost, že starší název Ruprech­ tice se objevil ještě na dokumentu z roku 1929, určeném Okresnímu soudu ve Vysokém nad Jizerou (uloženo v Okresním archivu v Semilech).

↑ Pohlednice Roprachtic (Ruprechtic) z roku 1920 → Razítko obecního úřadu ze září 1922 ↓ Rozhodnutí o změně názvu obce z 8. listopadu 1922

František Hubař

Text z knihy Pamětnice roprachtická (recence viz K+JH 5/2023), upravil Jiří Dvořák

39

Není prkno jako prkno Někdy začátkem března jsem se úplně náhodou od pana Milana Chrásky dozvěděla, že na jižním štítě jejich domu v Prostředním Lá­ nově čp. 36 (naproti obchodu Janečkových), který nedávno prodali, je prkno se starým nápisem. Zpod štítu je při přestavbě domu před lety sundal jeho tatínek, prkno poté dlouho leželo na půdě a pan Chráska mladší ho pak po čase přibil na štít. Přidal hezkou vzpomínku, jak coby kluci nosili pekaři Farskému naproti ve kbelíčcích vodu z pumpy, která stále stojí u jejich domu.

Sice jsem už někdy dřív zaslechla, že tento dům je snad nejstarší v Lánově, ale vlastně nikdy jsem se nedozvěděla, o co se podobný výrok opírá. To se změnilo, když jsem se vydala k Chráskovým prkno nafotit. Taková památka je cosi jako křestní list domu, který obvykle obsahuje údaje o stavebníkovi, tesařském mistru, dataci a třeba ještě modlitbu. A představte si, o tom zdejším nevěděla ani opravdická původní Lánovačka Margita Capoušková a byla zrovna tak jako já překvapená.

Nový majitel chce dům strhnout a postavit nový, ale záklopové prkno a popřípadě i dobré trámy chce zachovat a restaurovat. To je moc dobře, protože takových památek tu opravdu mnoho nemáme.

Co na 253 let starém prkně stojí, předkládám níže. S dovyluště­ ním nečitelných míst nápisu a se zpřesněním mi ochotně pomohl pan Václav Horák, pracovník Státního okresního archivu v Trutnově a spoluautor knihy o Lánovech, jenž se věnuje také epigrafice čili vědě o nápisech.

HIS *

Ich Antton Wiessner Richter Bauherr: 1770 den 7. August Honß J: Frantz Baumeister Já, Antton Wiessner, rychtář stavebník: 1770, 7. srpna Honß J: Frantz, stavební mistr

MARIA ** IOSEPH ***

*) Kristův monogram je správně IHS. Na prkně je však „zkomo­ lený“, což je samozřejmě nesmysl. Kříž totiž vždycky vyrůstá z břevna u prostředního písmena H **) V e formě monogramu * **) P ísmena P a H jsou spojena do ligatury, takže to vypadá spíš jako IOSEPI Ve zmíněné knize o Lánovech, vydané roku 2020, se na s. 78 píše: Prvním rychtářem spojeným výlučně s Prostředním Lánovem, kte­ rého známe jménem, je až Christian Wiesner (doložen 1707–1716), po němž nastoupil krejčí a tkadlec Johann Lorentz (1718–1731), jehož vystřídal pekař Anton Wiesner (1730–1778), který úřad zastával až do své smrti.

Karolina Boková, foto autorka

pomníček na červen

JIZERSKÝ ANTIGRAVITAČNÍ BOD

(Izerski punkt antygrawitacyjny) Świeradów-Zdrój, ulice Strażacka

Při toulkách polskými Jizerkami narazíme na velké množství nety­ pických pomníčků, které jsou si velmi podobné. Vlastně ani nejde o pomníčky, nýbrž o jakési poutače – veliké kameny s reliéfy, které upozorňují na turisticky zajímavá místa. Autorem těchto umělec­ kých děl je sochař Maciej Wokan a na polské straně hor se to jimi

40

opravdu hemží. V lázeňském městě Świeradów-Zdrój byla v rámci turistické stezky Szlak Śladem Izerskich Tajemnic (Po stopách jizerských tajemství) instalována celá série těchto uměleckých děl.

Zastavme se u čtyř objektů. Nejdříve na kopci mezi Świeradowem a Czerniawou-Zdrój, kde přímo u sil­ nice nelze minout kamenný poutač upozorňující na takzvaný antigravitační bod. Místo údajné fyzikální anomálie, kde se předměty jako auto nebo míč po sil­ nici volně nepohybují normálně dolů z kopce, nýbrž směrem nahoru. Zdání zázraku tlumí hlasy, které říkají, že jde o optický klam a ve skutečnosti tu gravitace fun­ guje stejně jako všude jinde. Sám nedokážu říct, kde je pravda, a i když se to dá asi celkem snadno zjistit, ne­ chci si tuhle krásnou „záhadu“ kazit „zbytečným bádá­ ním“. Už proto, že je tady na kopci mezi Świeradowem a Czerniawou opravdu hezky a přímo od pamětního ka­ mene je krásný výhled do údolí a na vzdálenější svahy Smrku. A procházka sem je fajn, ať už je místo gravi­ tační, nebo antigravitační.

Navíc je odsud jen kousek k lanovkám na Jizerský Stoh a dál do centra Świeradowa. Tam najdeme kámen Macieje Wokana před slavným Lázeňským domem, kde vyobrazení minerálního pramene upozorňuje na zdejší Lázeňské muzeum. Další tyto specifické „po­ mníčky“ pak najdeme na kopcích – na Jizerském Stohu, kde připo­ míná tamní turistickou chatu, nebo naproti přes údolí na Sępiej Górze, kde zachycuje přírodní scenerii. A cestou ze Świeradowa na Sępiu Góru si navíc můžeme projít novou křížovou cestu, která nese název Golgota Izerska a rovněž vzešla z dílny Macieje Wokana.

Lubor Lacina, foto autor

křížovka pomůcka: okka, Hedy, anglicky Henry, Uza, Holm, kopál, pes Vogel

Eisen­ howerova přezdívka

hovězí dobytek

přítel

malba

plochý kotouč

střešní svod

turecká jednotka objemu

vhazování v hokeji

zavazadlo

nezbednost

český zoologherpetolog

květní prášek

stupínek

ukazovací zájmeno

sídlo v Akvitánii

lesní krádež

hnutí mysli

podávat potravu

vchod

ambity olympijská zkratka

ambaláž

citoslovce 1. tajenka

bojová látka

spěch (zast.)

hist. muž­ ský oděv

Fibichova opera

plochá nádoba na maso

obydlí včel

anglicky mravenec jedna (při pochodu)

Heyerdah­ lův člun

požádati

velocipedy

druh pryskyřice

bílkovina v pšenici dřevěná nádoba

biograf

český herec

návin příze

primáti

ouško k zavěšení

dědičná vloha organismu

Cikán kód Tennessee

americký fyzik

zkratka národního parku v Maine

dánské sídlo

prodavači brýlí

chlívek

máj skladba pro pět nástrojů

díl dřevěné podlahy

obyvatelka Indie včelí produkt

obděláva­ telná

římsky čtyři

německy osel

modla

2. tajenka

zakázaný insekticid

srst v hřívě jezevce

jarní polní práce

anglicky jho

podpor na ohnutých pažích

kmen

David Krause

označení letadel Sýrie

KRKONOŠSKÉ SKÁLY – Pseudoviklan na Čertově hoře

Ač se to nezdá, v Krkonoších je ještě velké množství skal, které unikají pozornosti naprosté většiny „publika“ – vědí o nich jen místní lesníci a houbaři a pár (v Krkonoších opravdu přesně dva) odborníků – první tajenka. Jedním z takových téměř neznámých a přitom zajímavých kamenů je tento horninový blok, stojící na hraně v pozici viklanu. Nejde však o skutečný viklan, protože ho nelze rozpo­ hybovat – je sice od skalního podkladu oddělený, ale pak pevně usazený. Jedná se tedy o pseudoviklan. Skalní tvar je tvořen mus­ kovitickým svorem v blízkosti kontaktu se žulovým plutonem a nachází se druhá tajenka na skalnatém svahovém žebru, sbíhajícím po západním svahu Čertovy hory. Podobné tvary jsou charakteristické především pro oblasti s žulovým podložím, i proto se jedná o unikát.

-dak- + -kraV rámci reedic několika publikací při příležitosti 60. výročí vzniku KRNAP byla na konci loňského roku znovu vydána také kniha Fotografové Krkonoš, s podtitulem Od počátků fotografie po současnost. Publikace podává přehled o zobrazování Krkonoš prostřednictvím fotografie za celou dobu existence této techniky. Nabízí medailony 55 fo­ tografů z obou stran pohoří, včetně reprezentativních ukázek jejich tvorby. Autorem knihy je Jiří Dvořák, úvahou O Krkonoších a jejich fotografech přispěl nedávno zesnulý Jiří Havel. Na rozdíl od jiných – jen dotištěných – titulů jde v případě druhého vydání Fotografů Krkonoš o opravené a aktualizované vydání. Kromě oprav nedostatků z 1. vydání jsou doplněna osobní data fotografů (bohužel nejčastěji úmrtí), aktualizovány jsou údaje o jejich aktivitách a nových publikacích, a to až do září 2022. Prostřednictvím křížovkářské soutěže máte jednu z mála možností, jak tuto nepro­ dejnou publikaci získat.

-dakn Knížku Fotografové Krkonoš zašleme třem vylosovaným soutěžícím, kteří pošlou správně vyluštěné tajenky červnové křížovky do redakce ve Vrchlabí do 23. 6. 2023, a to buď poštou, nebo e-mailem (i zde uvádějte poštovní spojení) na adresu krizovka@krnap.cz. Tajenky křížovky z čísla 5/2023 znějí: Labských jam, rozeklané. Vylosováni byli a knížku Krakonošův herbář získávají Pavlína Humlová z Cerhovic, Ladislav Chlum z Poniklé, Petr Jandura z Dobříše, Oldřich Kubíček z Chrasti u Chrudimi a Leoš Válek z Turnova.

41

Jeho zvonům nebylo moc přáno Buď odbočíte doprava na začátku Chotěvic směrem od Pilníkova, nebo v Hostinném doleva, když směřujete z centra k nádraží. A za pár kilometrů dorazíte do vsi Čermná, kam další cesty vedou už jen pěšky, nebo se nabízí moc pěkná cyklotrasa z nedalekých Vlčic. Dominanta obce je jasná na první pohled – štíhlá elegantní věž kostela sv. Václava.

Zdejší svatováclavský kostel patří k relativně mladým církevním stavbám. Dokončen byl až v roce 1915. Ale to mluvíme jen o jeho dnešní podobě. Jen o pár desítek metrů blíž k někdejší faře, dneš­ nímu obecnímu úřadu s poštou, stával stovky let, už od roku 1384, jeho předchůdce, rovněž zasvěcený patronu české země, svatému knížeti.

Ostatně, budova obecního úřadu je pro naši výpravu docela dů­ ležitá z více důvodů. Kromě správců obce tu sídlí také pošta a v ní pracuje paní Jana Heltová, duše současného oživování kostela. Při­ stěhovala se z Úpice před pár lety a v roce 2020 vedly jedny z jejích

archiv obce Čermná

↓ Původní čermský kostel ze 14. století

42

prvních kroků právě do kostela. „Miluju historii. A když jsem vešla dovnitř, byla jsem lapená. Kostel byl samozřejmě zatuchlý, špinavý, ale bylo tu neuvěřitelné množství věcí – misály, korouhve, ornáty, modlitební knížky. Na to, že se tu skoro půl století nekonaly boho­ služby, byl kostel vlastně neuvěřitelně vybavený,“ vzpomíná Jana Heltová, jak to všechno před nedávnem začalo.

Do kostela tehdy ale teklo narušenou střechou, strop nad chrá­ movou lodí začínal hrozit zhroucením a všude byl, jak si asi čtenář­ stvo dovede představit, velký nepořádek. Janě Heltové to nedalo a začala punktovat změnu. Spojila se s obecním zastupitelstvem, farářem Stanisławem Sikorou z Hostinného, pod jehož farnost Čermná spadá, a taky s místními – dobrovolnými hasiči, sousedy, podnikateli, kteří v Čermné bydlí…

Během prvních dvou let se díky její energii a spojeným silám všech zmíněných podařilo opravit děravou střechu, zachránit a ne­ chat opravit kříž spadlý i s bání z kostelní věže, vyklidit kostel, za­ chránit před zkázou (dřevomorka, červotoči, plísně a moli) spoustu

↘ Čermská dvojčátka – náhrobní deska dvou potomků z rodiny Matěje Cikána z Čermné

↑ Čermský kostel sv. Václava pohledem od hřbitova. Zhruba tam, co dnes rostou lípy, stával původní kostel

dílem zničena. V roce 1863 se sice uskutečnila oprava kostela a hřbi­ tovní zdi byly opraveny, ale v roce 1910 kostelík dosloužil a byl pro­ hlášen za nevyhovující stavebním a bezpečnostním předpisům. Bo­ hoslužby se proto konaly právě na faře.

Obec Čermná má v té době už také 1 120 obyvatel (dnes tu žije 400 lidí), vesměs německy mluvících katolíků, z nichž nějakých sedm set touží po pravidelné nedělní návštěvě kostela. Ovšem do toho starého se jich nevešlo o moc víc než 200.

Stavební povolení nového kostela podle plánů architekta Bohu­ mila Novotného nese datum 30. července 1913 a už 2. srpna se za­ čalo s bouráním dosavadního svatostánku a výkopovými pracemi pro nový chrám. Stavělo se až do 20. prosince, než si zima vynu­ tila přestávku do 1. dubna. Na začátku června (7. 6.) 1914 byl pak slavnostně položen základní kámen nového kostela, který můžete dodnes, označený křížem a datem, vidět v levé části chrámové před­ síně. Usazením kříže na vrchol věže pak byla stavba 14. září 1915 slavnostně dokončena, jak zaznamenal stavitel kostela Otto Fiedler.

Tehdy zuřila už rok Velká válka, jak také ve farní kronice zazna­ menávají s rakousko-německou vlasteneckou dikcí 22. srpna 1915 farář Adolf Morawek s obecním radním Josefem Russem. V roce 1916 přibyly na kostelní věži hodiny z dílny hodináře Vinzenze Bokse z Hostinného, které dodnes ukazují čas. Co ovšem do dnešních časů nezůstalo, jsou kostelní zvony. Poprvé byly všechny čtyři (tři velké a jeden umíráček) zrekvírovány pro válečné účely už v říjnu 1916.

Kostel získal zvony nové pět let po válce, vysvěceny byly 3. června 1923. Ovšem zvonit mohly jen necelých 19 let – už 18. února 1942 skončily jako válečná rekvizice znovu, s výjimkou umíráčku, a do­ dnes se do čermenského kostela nevrátily.

Do kostela se můžete podívat po domluvě s Janou Heltovou – buď po telefonu, nebo ji najdete na čermenské poště. Kostel bývá také pravidelně otevřený až k mříži mezi kostelní předsíní a lodí, a když budete mít štěstí a paní Heltová bude zrovna uvnitř třeba větrat, můžete se kostelem procházet po libosti.

Před místními dobrovolníky, obcí Čermná i hostinskou farností je ještě spousta práce. Obec zřídila ve prospěch kostela sbírku. Na účtu č. 123-2638560217/0100 se scházejí peníze aktuálně hlavně na znovuvyzdvižení kříže na kostelní věž a na vyčištění a naladění za­ chovalých varhan. Čermná je tak trochu zapadlá končina. O to kouzelnější je to místo k návštěvě, ať už se sem vydáte třeba z Vlčic nebo Pilníkova na kole, nebo odbočíte z modré turistické značky mezi Hostinným a Hrádečkem. Stojí to za to.

Jakub Kašpar, foto autor

vnitřního vybavení a inventáře nebo zbavit bezprostřední okolí kos­ tela náletových dřevin. „Občas tu uspořádáme nějaký koncert, nebo tu měl přednášku o netopýrech Daniel Horáček z České společnosti na ochranu ne­ topýrů,“ přibližuje Jana Heltová, jak kostel začal po roce 2020 po­ stupně ožívat. Nakonec – vzácní netopýři velcí tu také bydlí – na kostelní půdě mají svou kolonii. Chiropterolog Horáček po nich pravidelně uklízí a zájemci (ano, také jsem toho využil) si mohou na poště za dobro­ ↓ Křtitelnice pamatuje ještě původní kostel, i když je jen o pár let starší než současná stavba ↘ Duší oživování kostela je zdejší poštmistrová Jana Heltová volný příspěvek do kasičky na kostel odnést kbelíček netopýřího guana.

Jak už bylo řečeno, kostel sv. Václava tu stával už od roku 1384. Stával tehdy na místě, kde dnes na hřbitově před součas­ ným kostelem rostou čtyři mohutné lípy.

Sloužil přes půl tisíciletí. V letech 1542–1623 byl kostel luterský, stejně jako celé vald­ štejnské panství Hostinné. Byl vystavěn z obyčejných kamenů, posbíraných po po­ lích, spojovaných maltou z hlíny. Střecha byla příkrá, šindelová s malou zvoničkou, ve které byl jediný menší zvon umíráček.

Na jižní zdi kostela byly sluneční hodiny.

Ostatní tři zvony byly zavěšeny v dřevěné zvonici nedaleko chrámového vchodu. Za­ jímavou památku uchovali i stavitelé no­ vého kostela – náhrobní kámen dvou dětí, potomků majitele vsi, erbovního měšťana Matěje Cikána z Čermné a jeho první ženy Salomeny. Najdete ho na vnitřní straně kos­ telní zdi poblíž vchodu.

V roce 1861 byl již kostelík ve špatném stavu, také zeď okolo hřbitova byla větším

43

Z malířčina deníku (pokračování)

O období prvních deseti let na chalupě jsou záznamy kusé a po­ různu roztroušené. Za tu dobu, charakterizovanou štěstím z dru­ hého rodičovství, ale třeba i velkým strachem v období stalinismu, kterému se nevyhnuli ani konformní lidé, vznikla většina obrázků Marie Hlobilové Mrkvičkové, které tu reprodukujeme ke 120. výročí jejího narození, bylo podniknuto mnoho letních a zimních túr a Emil Hlobil napsal orchestrální suitu Léto v Krkonoších, kterou Česká filharmonie nahrála na desku. Impulsem k soustavnějšímu psaní poznámek z chalupy byla počátkem července 1956 cesta po východ­ ních Čechách, kterou padesátníci Hlobilovi podnikli po letité pře­ stávce jako baťůžkáři, hledající inspiraci.

Jeli z Prahy vlakem do Jičína, kde z Valdické brány obhlédli Zebín, Kumburk a Bradlec. Několikadenní cesta s urychlením vlaky a au­ tobusy vedla skrz východní Český ráj, na Královédvorsko s Kuksem a Betlémem, přes Českou Skalici, Opočno, Babiččino údolí, Nové Město nad Metují do Náchoda a do Adršpachu. Tyto pasáže pře­ skočíme, jde především o dojmy z návštěvy památek a z pozorování krajiny se zřetelem k nalezení motivů k malování. Malířka a sklada­ tel odjeli v úterý 10. července vlakem v 15.47 do Trutnova a dál do Vrchlabí a autobusem do Špindlerova Mlýna.

V 19.30 hodin jsme seděli u Prášilů. Vzali jsme si pokrývky a spě­ chali k chatě, kam jsme dorazili v půl deváté. Okno u dveří bylo rozbité, dveře vypáčené. Uvnitř všechny zásuvky vytahané, jejich obsah zpřeházen. Bylo mi nanic nad tou spouští. Procházeli jsme chalupu, koukali na tu spoušť a začali uklízet. Zjistili jsme, že nic ne­ chybí. Nevěděla jsem, co začít dělat dřív. Byli jsme unaveni, cestou jsme se těšili, že si brzy lehneme, a zatím nám někdo udělat čáru přes rozpočet.

Další čtyři dny na chatě byly plné slunce. Tak krásné počasí a teplo bývá málokdy. V sobotu večer bouře, v neděli prší celý den.

Za sedm dní pobytu na chatě jsme byli pilní. Ve středu nákup ve Šp. Mlýně; odpoledne jsem uklízela všechny rozházené zásuvky.

44

Kotel a údolí Jizerky z Benecka, nedatováno [50. léta 20. stol.], tempera na lepence

Že bylo mokré léto a o Velikonocích zde nikdo nebyl, v zadní svět­ ničce i v předsíni byla plíseň na nábytku. Dva dny jsem vysoušela nábytek před chalupou. Byly krásné, slunné dny, tak jsme světnici i předsíň vysušili, zápach zatuchliny zmizel. (Následuje výčet domá­ cích a zahradních prací, stavební údržby a změn v rozestavení ná­ bytku.) Emil musel zasklít rozbitou tabulku, pro kterou byl nejdřív ve Vrchlabí a pak u Preisslera (truhláře na Benecku). Musel opravit utrženou petlici. ↓ Marie Hlobilová s dědečkem Ladislavem Mrkvičkou, přelom 40. a 50. let

Dokončila jsem kytici. Kvečeru se u nás zastavil dr. Fáček (…). Večer Emil kompo­ nuje, já jsem si zazpívala na zápraží. Měsíc celý šišatý vyplouvá za protějším kopcem a rychle se šine po obloze. Vždy znovu ho z oken pozorujeme a uchvacuje nás tato chvíle.

28. VII. 1956 Dnes ráno jsme se probudili a byla jasná obloha. Emil psal partituru. Slunili jsme se.

Dopoledne jsem prochodila louku a chys­ tala si novou kytici na malování. Babička seděla na slunci a ušila hadrovou panenku.

Po obědě jsme Mařence uvázali houpací síť a všichni jsme se slunili. Uprostřed klidu za­ hřmělo. Emil vyskočil jako jelen, ihned po­ znal, že je to signál ke sklízení sena. Jedva jsem ho sklidili, přišla menší bouřka, pak se opět objevilo slunce. Šla jsem s babič­ kou k Prášilovům pro záclonky. Tam nás zastihla velká bouře s velkým lijákem. Po­ Pohled z Třídomí na Kozí hřbety a Hromovku. Na přelomu 40. a 50. let odsud bylo vidět dodapovídali jsme si, vypily kávu. Zatím bouře leka, dnes je enkláva uzavřena ve vysokých lesích. Kupy sena připravené k odvozu připomínají minula a v 19.30 jsme se vrátily domů. povinnost plnit předepsané zemědělské dodávky, v tomto případě píce Emil měl mezitím návštěvu. Sekal louku Zde musíme vysvětlit, že hajný Emil Prášil na Krausových Bou­ pod chalupou. Objevili se tři muži a hrnuli se k chalupě. Ptali se Emila, jestli je majitelem chaty, a vyzvali ho, aby šli dovnitř, že s ním dách čp. 30, na Zimní straně vysoko nad řekou, poskytl část půdy hájovny jako úschovnu domácího vybavení – peřin, nářadí, lep­ musejí jednat. Emil řekl, že vyřizovat mohou venku. Muži byli v civil­ ních šatech. Říkali, že jsou od SNB. Jeden vytáhl z aktovky protokol šího nádobí, lyží. To všechno se tehdy dost kradlo. U Hlobilů na (…) a chtěl vědět, jak to bylo, když se nám někdo před 14 dny vlou­ Třídomí v letech 1947–1970 byli zloději třináctkrát, u sousedů měli pal do chalupy. Pak se obrátil na třetího muže: „jak jste se vloupal skóre podobné. I taková bedýnka s konzervami na zimu musela do této chalupy, teď zase povídejte vy, Votavo!“ Tak se Emil setkal být ukrytá pod senem, jak si konečně z dětství pamatuje ještě i náš s lupičem, který k nám před několika dny vnikl. Nic neukradl, jen redaktor. snědl balík sušenek a pil šťávu. Nejhorší bylo, že vymáčkl tabulku (což popřel) a utrhl petlici na dveřích.

24. července 1956 (…) Mařenku píchla vosa.

Přijeli jsme autobusem s babičkou a Mařenkou na Labskou. Cha­ lupu jsme našli v pořádku a uklizenou.

29. VII. Je krásný den, nevaříme, jdeme na oběd do Jawy a zase procházkou 25. VII. 1956 Emil seče louku. Maluji kytici z lupin, bodláků, zvonků; samé fialové, lesní cestou zpět. Sluníme se. Odpoledne maluji další kytici. Emil dokončil instrumentaci 1. věty koncertu pro akordeon a orchestr. kraplaky, modré. V tom několik kopretin.

Jiří Bašta, foto rodinný archiv

26. VII. 1956 Dopoledne Emil komponuje. Od­ poledne vynosil všechno staré seno z půdy, leželo tam asi 10 let. Pálíme ho, je ho hrozně moc, Emil ho dává do loktuše a na saních odváží do středu louky (…) byl pokryt pra­ chem a černý v obličeji (…).

↓ Meandry Pančavy, 1955, tempera na lepence

27. VII. 1956 Dopoledne jdeme na Benecko k Erle­ bachovi, jestli by někdo nechtěl naše seno. Letos je tolik trávy, že ji nikdo nechce ani zadarmo.

Je krásný den, všem se nám pro­ cházka na Benecko líbí, i babičce.

Obědváme u Hančů. Od Preisslera si Emil odnáší zase několik lišt na pobití spár v závětří.

Odpoledne Mařenka obrací seno a Emil pálí staré seno. Na jeho místo skládá loňskou a letošní úrodu. Za­ metená půda je tak krásná, pro­ storná, že si jasně představuji, jak pěkný, suchý a světlý pokojík by tam byl. Kdy se toho dočkám?

45

návštěva

V dnešní návštěvě se posuneme trochu jihovýchodně od Krkonoš, do podhůří Jestřebích hor. Tam leží obec Slavětín, která kulturně­‑historicky spadá do hornické oblasti východního Podkrkonoší, Žacléřska, respektive Radvanicka. Není proto divu, že sestry Marie a Růžena Novotné vyrůstaly v německojazyčném prostředí a jako děti byly účastny krkolomných akcí spojených s koncem 2. světové války. Často nepříjemné zkušenosti však ony i jejich rodiče přečkali a zapojili se do nové etapy, která byla rovněž plná tvrdé práce, ale i drobných radostí.

Libor Dušek

Nedívejte se z okna, nebo k nám taky přijdou ↑ Obě sestry v současnosti žijí v Radvanicích, tedy kousek od rodného Slavětína. Marie (vlevo) má před domem velkou a krásnou zahradu, která ji zaměstnává od jara do podzimu. Společně se zahrádkařením ráda plete, háčkuje a věnuje se dalším drobným ručním pracím.

Mladší Růžena je především čtenářkou: „Dokud si dopoledne nepřečtu to důležitý z novin, nevyrazím ven,“ dodává s úsměvem. Její syn Roman, vedoucí trutnovského archivu, ji zásobuje regionální vlastivědnou literaturou, kterou s nadšením studuje.

Vaše rodiny jsou spjaty s obcí Slavětín, který najdeme jihový Takže tatínek byl horník, jako mnoho mužů v okolí Radvanic chodně od Krkonoš, na úpatí Jestřebích hor… a Žacléře.

Růžena Reilová (RR): Z maminčiny strany pocházeli všichni z týhle oblasti. Děda Anton Ringel, maminčin táta, pocházel z Markoušo­ MH: Za svobodna jezdil s koňma a pracoval v zemědělství a po­ tom šel do dolů do Radvanic. Pak se na tancovačce „Na Pasekách“ vic, měl další dva bratry, co bydleli v okolních vesnicích – Ernest ve (kousek od rozhledny Žaltman, kam chodila mládež z okolí) poznali Chvalči a Heinrich v Horním Slavětíně. Babička Barbara byla před s maminkou, v roce 1931 se brali a měli čtyři děti: Ervina (* 1934), svatbou Seifert a už bydlela ve Slavětíně, tenkrát německy Slatin. Po Marii (* 1936), Edmunda (* 1941) a Rosu (* 1942). Tatínek byl zároveň svatbě pak bydleli v čp. 12. Původně to byl dřevěnej barák, kterej jim kovohospodář, měl hrozně rád zemědělství, tak pořád pracoval. Byl však ještě před první válkou z nějakejch neshod zapálil nad hlavou velice hodnej, pracovitej a starostlivej. soused. Máma Marie se narodila roku 1913, ale nejpozději v roce RR: A v pětačtyřicátym nám to všechno sebrali.

1916 už musel bejt postavenej novej barák, protože děda Ringel šel do světový války. Když se vrátil, brzo umřel, protože měl poško­ Jak byste popsala život ve Slavětíně před válkou a za války? zenej mozek z mrazu. Maminka byla jediný dítě a bydleli na kopci, měli pár řádků brambor a kravičku, ale hlavně doma kalcovali. Ma­ Čím se tam lidé zabývali?

MH: Většina lidí se zabývala zemědělstvím, měli malý statky, v kaž­ minka jako malá musela pomáhat, aby spláceli dluh na barák. Před dym baráku kravičku a kozu. Větší statky měly jenom tři rodiny. svatbou taky chvíli pracovala v kalcovně ve Chvalči, pak kalcovala Každej si vydělal na svoje živobytí a hodně chlapů chodilo praco­ s babičkou doma a do továrny vozily plátno na trakaři do fabriky. vat na doly, ženský měly práce dost doma. Ale bylo tam i řeznictví, Marie Hořanská (MH): Ale to už my nepamatujeme, za nás už byl stav, člunky a kolovrátek na půdě.

RR: A z motáku jsme si jako děti dělaly ↓ Děti Ervin a Marie Novotní (vlevo) a sestry Letzelovy na zahradě ve Slavětíně, uprostřed chlapec ze sousedství, 1940 ↘ Rosa Novotná s chůvou Traudi Kasper, 1943 kolotoč (smích).

Tatínek byl taky z regionu mezi Krkonošemi a Broumovskými vrchy?

MH: Maminka tatínka Emila Novotného (* 1909) byla Češka z Kalný Vody u Trut­ nova, ale jako mladá se utopila, tak byl táta sirotek. O jeho tatínkovi taky nic nevíme, ale táta měl snad i nevlastního bratra a dvě sestry, jedna z nich si vzala nějakýho Hampla a po pětačtyřicátym je odsunuli do Německa. Tatínka si vzali za vlastního manželé Rudolfovi z Jívky, tenkrát Johnstrof, který nemohli mít děti.

Tenkrát mu bylo devět let, tak to muselo bejt někdy koncem první války, nebo krátce po válce. Nevlastní babičku a zá­ roveň moji kmotru jsem jako malá ještě poznala, ale pana Rudolfa, kterej byl ši­ kovnej krejčí, už ne.

RR: Tatínek byl zaměstnanej na jámě, tak nás tu po válce nechali, ty, který ne­ pracovali na jámě, po válce odsunuli.

46

↑ Malí lyžaři ze Slavětína a okolí, zleva: Herbert Mai, Helmut Kasper,?, Linda Föst, Elvire Thurik, Anna Sauermann a Marie Novotná, 1947/48 ↗ Sourozenci Marie, Eda a Růžena Novotní, 1950

jatka, obchod, kovář, švec, krejčí atd. a dvě hospody a mlejn. To­ hle všechno fungovalo přibližně do roku 1948. Mohlo tam žít okolo 300 lidí. Tenkrát jsem ani jako malá moc nevnímala, že je válka, jen když to v dálce bouchalo, tak mi tatínek vysvětloval, že bombardu­ jou Drážďany. Ale politika se u nás neřešila, byly jiný starosti. Máma byla po porodu sestry dost nemocná, tak se o ni starala Traudi Kasper, mladá holka, co u nás byla dva roky na výpomoc. Kaspe­ rovi bydleli v Radvanicích a brzy po válce je vysídlili, tak jsem se pak o sestru starala já. Taky jsem tam ještě chodila dva roky do místní školy, do dvoutřídky, a ve třídě nás bylo hodně. V čtyřiačtyřicátym na podzim už to moc nefungovalo a v pětačtyřicátym byl konec.

Moc kamarádů jsem ani neměla, bylo nás dost dětí doma a museli jsme odmalička pomáhat. Mladší chlapi museli za války na frontu, někteří padli nebo zmizeli, ale ti starší chodili celou válku do dolů.

Taky byli všichni dobrovolný hasiči. Za války tu byli na statku nasa­ zený dva ruský zajatci i polská zajatkyně, na který byli přísný. Tý polský zajatkyni se pak narodilo dítě, tak jí ženský něco daly, máma třeba kočárek. Táta taky chodil na statek pomáhat sekat a vždycky řikal, že nebude svačit dřív, než dostanou najíst zajatci. Ruský za­ jatci byli taky na dolech, tak jim chlapi nosili svačiny, protože měli málo jídla. Na Vánoce nám ti zajatci po tátovi poslali hračky nebo takový kazety, co vyráběli z proutí, byli moc šikovní. Češi tady nežili?

MH: Češi ve Slavětíně nebyli, snad jen jedno smíšený manželství, akorát před válkou se prej chodily děti z němec­ kých rodin učit třeba do Svatoňovic a český děti zase sem, ale to už nepa­ matuju (princip „handlu“ běžně v po­ hraničí fungoval do poloviny 30. let, pozn. aut.). Máma česky neuměla, ale táta jo, ten se naučil právě ve Svato­ ňovicích. Češi tu za války nebyli, jen u pekaře Khola jako pomocník nějakej Hátle, takovej šikovnej kluk, co s náma dětma dělal srandy. Učil se německy a my po něm opakovali česky. Po roce 1945 pekařství převzal a vzal si obchod, byl to fajn člověk.

že k Američanům. Tak jim táta ironicky řikal: „To určitě dojdete…“ Jenom prošli, ani tu nenocovali. Když se Němci museli vzdát, tak ko­ lony odhazovaly zbraně, granáty a všechno možný. Taky byli mladý lidi, co chodili odsud do Chvalče do fabriky, zvědaví, a pár klukům to utrhlo kus ruky. Taky se v bažině tady kousek utopilo Němcům nějaký vojenský vozidlo a z postranic toho vozidla pak lidi udělali lávky přes potok (smích). A ten Rus, co byl u Kaspera na statku, se přišel pak s tátou rozloučit, že se trochu domluvili, když táta uměl česky. Taky po válce tady řádila různá verbež, co přišli dosídlit Polsko, kam je to odsud kousek. Sháněli hodinky a různý cennosti a holky před nima utíkaly, že se jich bály. To ale nebyli ani vojáci, ani partyzáni, nevim, jestli Poláci, nebo vlastně kdo (zřejmě se jednalo o čerstvě dosídlené obyvatele z oblasti Lvova, resp. Haliče, která připadla SSSR , pozn. aut.). Češi sem přišli brzy po válce? To asi nebylo moc veselé období…

RR: Bylo to krutý. Řekne se, že tříletý dítě si mnoho nepamatuje, ale jak nám tenkrát sebrali krávy, to si pamatuju moc dobře, jak táta seděl na votýpce slámy u chlíva a úplně ho to sebralo. Využili toho, že jsou chlapi v práci v jámě, tak nám sebrali dvě slušně vy­ krmený krávy, tele, prase, různý vylepšovací stroje atd. Tohle se stalo zjara 1946, jestli si správně pamatuju. Některý lidi do odsunu šli už předtím. →

↓ Sestry Růžena a Marie Novotné ve Slavětíně, 1954 ↘ Růžena Novotná v kostýmu kominíka, v pozadí Letzelův statek, 1954

Už jste naznačily, že vám po válce sebrali vaše skromné hospodářství.

Jak tu probíhaly události spojené s koncem války a jejími důsledky?

MH: Před koncem se táhly vozy s koňma a lidma, bylo jich hrozně mnoho a prchali před Rusama, řikali,

47

↑ Pracovní kolektiv Kara Trutnov, Marie Novotná vpravo, 1. polovina 50. let ↗ Pracovní kolektiv Kara Trutnov, Marie Novotná sedí třetí zleva, 1. polovina 50. let

Vrátíme se ještě do poválečného Slavětína…

MH: To vysídlovací komando přišlo už někdy v červnu 1945. Měli pruty v holinkách a lidi si museli sbalit 25 kilo a během několika ho­ MH: Taky nějakej Plesl a Vrkoslav z Chvalče navlíkli hned po válce din museli jít. Nemocnou paní Letzelovou (její manžel zemřel o Vá­ na tátu, že ukrad benzin, což nebyla pravda, a hrozně ho ztloukli, když přišel z ranní směny. Už potom nemoh dlouho dělat, dostal nocích 1944 na dolech) zabalily její dcery do peřiny a žebřiňákem odvezly na transport. My na to jako malí koukali a máma říkala: „Ne­ 600 korun důchodu. Tak jsme se starším bratrem museli hodně pracovat, aby mohla rodina fungovat. Táta umřel ve dvaašedesáti dívejte se z okna, nebo k nám taky přijdou.“ Ti, co dělali na dolech, letech. Když mi bylo patnáct, měla jsem jít do statku, tam jsem ne­ byli potřeba na práci, tak tu mohli s rodinama zůstat, ale všechno chtěla a jela jsem na Červenej kříž do Trutnova a všechno jim tam jim ukradli, jak oni říkali – znárodnili. Ještě před komunistama. Když vyříkala. Vedoucí ČK mi napsal, že nemůžu jít dělat těžkou práci, se dosídlovalo, tak každej hledal statky, aby je moh zabrat.

RR: Tak jsme pak od nich museli koupit zpátky aspoň kozy a slepice, tak jsem jezdila do Poříčí do podniku Kara. I v patnácti letech jsme protože jsme byli malí a potřebovali aspoň nějaký mlíko atd. A táta dělali noční, a navíc ty cesty z nádraží domů, ty chemikálie tam, tak z toho byl tak špatnej… Věděl, kde se krávy pasou, a chodil za nima. jsem dostala žloutenku.

Starší kamarádky musely pak jejich vlastní a sousedovic krávy cho­ dit obhospodařovat do družstva, to už bylo v 50. letech.

Po válce jste už nechodila do školy?

MH: Když vyhnali ty krávy na pastvu, tak se nám vracely do chlíva MH: Nejdřív jsem rok nebo dva nemohla do školy a pak jsem cho­ a máma je ještě podojila. Ty naše a sousedů zvířata, stroje, žeb­ dila několik let do český školy do Radvanic. Nějakej učitel Hejzlar mě řiňáky si rozebrali noví dosídlenci, co sem přišli, hodně do Radvanic. Do ↓ Marie Novotná na zahradě u Kasperů v Dolních Radvanicích, polovina 50. let ↘ Marie Novotná s otcem Emilem, psem Rolfem a telátkem, Slavětín, polovina 50. let Slavětína se dosídlenci moc nehrnuli.

Přišli chudý a negramotný lidi ze Slo­ venska, někteří byli spíš Maďaři, ne­ uměli hospodařit, tak to rychle zplun­ drovali, třeba ten sousední Letzelův statek, a zas odešli do dalšího baráku.

Do Radvanic zase přišlo hodně volyň­ ských Čechů, kterejm taky naslibovali hory doly, a nabídnutý statky se jim často nelíbily.

Kolik je dnes z původních slavětínských 75 domů trvale osídleno?

MH: Pár, většinou to mají chataři, na­ stálo tam žije minimum lidí; z těch, kteří tam zůstali po pětačtyřicátym, už nikdo. Ti poslední odešli koncem 60. let do Německa nebo pryč. Někteří jsou v Radvanicích. Taky pozdějc při­ šel dopis od toho Rusa, co byl u sed­ láka Hof­manna za války jako zajatec.

Psal, že moc děkuje za to, jak se měl u něj dobře. Tak se hledalo spojení s Hofman­nem, kterej byl v NDR .

48

← Sestry Marie Hořanská a Růžena Novotná s rodiči, přelom 50. a 60. let ↑ Dům čp. 12 ve Slavětíně, 2. pol. 50. let

doprovázel domů a vozil mě i na kole, byl hrozně hodnej. Všecko jsem se učila znovu. Učila jsem se česky sama, když jsem nemohla chodit do školy, a naučila jsem se brzy, abych splývala s ostatníma žákama a nebyla jiná, tak se to pak uvolnilo, ale ty první roky po válce byly tvrdý. Já ještě po válce nosila bílou pásku s černým „N“.

V Radvanicích bylo pár zákeřnejch lidí, ale třeba v 50. letech, když už jsme chodily do práce, tak jsme s holkama mluvily německy a ne­ bály jsme se jich.

RR: Já začala chodit už do český školy až v roce 1949, to už to bylo takový zklidněný a česky jsem už trochu uměla. Doma jsme ale mlu­ vili pořád německy. V tu dobu už se noví dosídlenci s původními skamarádili. Na vesnicích si v tý době navzájem pomáhali a všichni na tom byli podobně. Vždy záleželo na lidech.

V Kaře jste byla až do svatby?

MH: Ne, jen pět let. V roce 1956 těžbu v Radvanicích pře­ vzaly Jáchymovský doly a byla tu kantýna a oslovili mě, jestli tam nechci prodávat. Tak jsem tam na rok šla a zažila různý kriminálníky na jáchymovských barákách, co tu tehdy byli.

Taky se tam stala vražda, jednou vykradli kantýnu, no různý živly tam byly. Kolikrát mě doprovázeli domů esen­ báci nebo vojáci, co tu hlídali muniční sklad, protože jsme prodávali do jedenácti v noci. Po roce to převzaly Východo­ české uhelné doly, tak mně nabídli jít do skladu psát karty, že jsem uměla hezky psát, pak jsem pracovala ve mzdové účtárně. Do toho jsem se poznala s manželem, co přišel ze Vsetína, a šla jsem na mateřskou. To už jsme bydleli od roku 1959 v Trutnově. Manžel Štěpán Hořanský byl hajnej a měli jsme jednu dceru Evu.

Vaši rodiče ve Slavětíně dožili?

MH: Táta umřel v roce 1972, a když jsme dostavěli barák v Radvani­ cích, vzali jsme si v sedmdesátym devátym mámu a dvacet let byd­ lela u nás. Po válce museli naši ve vlastním baráku platit nájem a pak ho vykoupit, splácelo se to až do 70. let. Pak jsme barák na začátku 80. let prodali. Naši si v životě užili hodně bídy, ale vypracovali se, máma uměla počítat a z mála všechny uživit. Ještě v 50. a 60. letech naši měli ve Slavětíně kozu a prasátko, jednu dobu i telátko a z něj měl táta velkou radost. Vykrmili ho na prodej.

Jak zpětně hodnotíte vysídlení původních německy hovořících obyvatel?

RR: Byla to chyba, protože především přerušili hospodaření, který by jinak přešlo z generace na generaci. Takhle děti přešla chuť.

MH: Ti, co byli odsunutí, přežili velký zlo, ale třeba po dvaceti le­ tech se dostali na úroveň a měli se líp než my, kteří jsme pracovali pořád a k ničemu.

Libor Dušek

foto rodinný archiv

↓ Zleva: Zdeněk Hořanský s manželkou Marií a jejími sourozenci Ervinem a Růženou Novotnými, 1959

Jak vzpomínáte na vaše školní léta?

RR: Do školy jsme chodili přes Studénky po louce, v zimě na lyžích, do Radvanic, taky dvoutřídka. Nejvíc tu už bylo Čechů, ale i dost Němců a Slováků, ale tenkrát už se to to­ lik nebralo. Pak jsem šla do Adršpachu na internát textilní školy. Po skalách jsme nelezli, ale chodili jsme se k jezírku svízt na lodičce. Po škole jsem pracovala v Poříčí v přádelně, seznámila se v kině v Radvanicích s manželem Pavlem Rei­ lem a pak se narodil syn Roman. Po mateřský jsem nastou­ pila do Chvalče do tkalcovny. Takže celej život textilačka.

Do svých čtyřiadvaceti let jsem byla ve Slavětíně, pak až šla do Radvanic.

49

Kamila Antošová

fotografové Krkonoš

Jiří Dvořák * 23. 6. 1963 Jilemnice Západokrkonošský patriot, dělící svou práci mezi činnost redaktorskou, botaniku a fotografování.

Narodil se, základní školu vychodil a dodnes žije v Jilemnici. Gymnázium absolvoval ve Vrchlabí, kde od r. 1981 pracuje na Správě KRNAP. Nejprve jako odborný pracovník přírodovědného oddělení Krkonošského muzea (zde též pomaturitní studium ochrany přírody), od r. 1996 až dosud je fotografujícím redaktorem měsíčníku Krkonoše – Jizerské hory. Je zaklá­ dajícím členem a „sekretářem“ fotoklubu FHFB (od r. 2020 FHF) Jilemnice a členem sdružení fotografů euroregionu Nisa KONTAKT. Fotografuje od dětství, prvními fotoaparáty byly otcovy přístroje čs. značky Meopta: Vega, později Flexaret; od 80. let až dodnes užívá zrcadlovky Pentax, nyní plnoformátový Pentax K-1. Krajinu zachycoval fil­ movými středoformáty Moskva, Fuji, Pentax, Horseman, které ještě zcela neopustil. Pro některé záběry ze světa rostlin (je zároveň tak trochu bota­ nik) a z podzemí (je tak trochu i jeskyňář a netopýrář) používá digitální kompakty zn. Ricoh.

Patří mezi „Kotláře“ – tj. fotografy, kterým učarovala krajinná domi­ nanta západních Krkonoš, hora Kotel. V jeho fotoarchivu se objevuje v de­ sítkách či spíše stovkách podob. Při hledání nových motivů věnuje po­ zornost také středním polohám a podhůří Krkonoš. Spíše už minulostí je spolupráce s vydavatelstvími Gentiana Jilemnice a Buk Příchovice při vy­ dávání pohlednic a kalendářů. Z autorství knih si nejvíce cení spoluúčasti na velké česko-polské obrazové publikaci Krkonoše/Karkonosze (Buk/ Gentiana/Moniatowicz Foto Studio, 1999), Atlasu krkonošských rostlin (Karmášek, 2009), dílu Královéhradecko z edice Chráněná území ČR (AOPK , 2001) a monografie Fotografové Krkonoš (Správa KRNAP, 2016 a 2022). Stovky jeho snímků – kromě krajinářských také reportážní a do­ kumentační – obrazově doprovodily články vlastní i dalších autorů na stránkách časopisu Krkonoše – Jizerské hory. Znalosti polštiny (kromě jiného z tohoto jazyka překládá) a dlouholetých kontaktů se severními sousedy využívá k informování české veřejnosti o fotografickém dění v polských Krkonoších.

-dak-

Tiché podzimní ráno (Pančavské rašeliniště), 20. 10. 2006, barevný diapozitiv 6 × 9 cm (Moskva 5), archiv autora

50

JIŘÍ DVOŘÁK: V Labském dole, 31. 7. 2020, digitální fotografie (Pentax K-1), archiv autora