BÝVALÉ AKCIOVÉ LEDÁRNY V BRANÍKU
BÝVALÉ AKCIOVÉ LEDÁRNY V BRANÍKU
Sborník studentských projektů zateliéru architektonické tvorby na Katedře architektury Fakulty stavební ČVUT vPraze vedeného Tomášem Šenbergerem, Janem Pustějovským, Petrem Hájkem, Tomášem Plocem a Danielem Boruchem
Texty: Tomáš Šenberger, Lenka Popelová Grafická úprava: Daniel Boruch
Autoři návrhů: Klára Adamová, Aneta Brádlerová, Eva Cahynová, Adéla Jiránková, Vanesa Klanicová, Klára Kozlíková, Andrej Křiváček, Adéla Kvardová, Lucie Myšáková, Josef Oršl, Jan Pejskar, Vojtěch Plaček, Michaela Špirková, Soňa Vejražková, Michaela Volfová, Jakub Votava
Korektury: Pavla Pražáková
Vydavatel: České vysoké učení technické vPraze, Fakulta stavební
Tisk: IC print, Pernerova 168, 530 02 Pardubice
Vydání 1.
© 2024, České vysoké učení technické vPraze, Fakulta stavební
ISBN 978-80-01-07305-6
Publikace byla spolufinancována z prostředků Programu na podporu aplikovaného výzkumu v oblasti národní a kulturní identity (NAKI III) Ministerstva kultury ČR v rámci projektu Aktivní záchrana nemovitého průmyslového dědictví formou nového využití, 2023–2030 (DH23P03OVV025).
ÚVOD
KvýběruBranickýchledáren,jakotématustudentské práce, vedly dvě důležité okolnosti. První se týkala znovuotevření desítky let trvající debaty o umístění souboru pláten Slovanské epopeje. Nepřehledné soudní spory a nejasnosti o vlastnictví díla nakonec vedly kdohodám o instalaci Epopeje do suterénu vznikající radikální přestavby paláce Savarin na Příkopech, což je zmnoha hledisek problematické rozhodnutí. Branické ledárny přitom Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy zařadil již vroce 2020 mezipět vhodných lokalit právě pro umístění Epopeje.
Druhá okolnost je spojená sprobíhajícím výzkumem na katedře architektury. Na programovém projektu Ministerstva kultury snázvem „Aktivní záchrana nemovitého průmyslového dědictví formou nového využití“ pracuje tým pedagogů a doktorandů pod vedením doc. Lenky Popelové od roku 2023. Prvním výstupem ve formě výstavy a katalogu bude téma Kulturníchakreativníchprůmyslůvindustriálu(2025).
Návrh adaptace památkově chráněného areálu
Branických ledáren pro uměleckou galerii je vzorovým příkladem, kdy je industriální památka zachráněna, a navíc se získá prostor pro kulturní instituci, což je přístup, který se vposledních letech objevuje běžně po celé Evropě.
SOUČASNOST
Technickýstavbývalýchledárenodpovídádesítkám letům minimální údržby. Stav budov je sice tristní, nicméně vzhledem kjejich poměrně masivním konstrukcím, realizovaným sohledem na očekávané provozní zátěže, jsou stále ještě vhodné kobnově a novému využití. Vareálu jsou dochovány (vedle obří centrální budovy vlastní lednice) ještě budova administrativy, stájí, obou strojoven a dalších skladových budov zrůzných etap existence areálu.
Ledárny, vsoučasnosti vklíněné mezi pravobřežní vltavskou lagunu a „Velkotržnici Braník“, leží na začátku dlouhého pobřežního pásu mezi Jižní spojkou a železniční zastávkou Modřany. Území dále vymezujenazápaděřekaanavýchodětramvajová a následně železniční trať. Vokolí jsou realizována sportovní zařízení (golf, lanové centrum, tenisové kurty, loděnice) a různá dočasná ubytovací zařízení (kemp, hostel). Dopravně dobře dostupný pozemek, který má atraktivní kontakt sřekou, disponuje navíc volnými plochami pro případný stavební rozvoj.
HISTORIE
Zřízení ledáren na pravém břehu Vltavy vBraníku bylo společným podnikem pražských restauratérů. Původní dřevěné ledárny nacházející se na Štvanici přestaly na počátku 20. století vyhovovat a bylo rozhodnuto vyhledat nové místo. Branická lokace byla vytipována díky tomu, že zde má Vltava záliv a jednalo se o místo, kde byly na jejím břehu prokazatelně naměřeny nižší teploty než jinde.
Pozdně secesní průmyslový areál byl vystaven vletech 1909-1911. Architekt a stavitel Josef Kovařovič (1875-1941) dal stavbám jemný plastický a barevnýsecesnídekoralednicevjehopojetízískala až egyptskou siluetu. Neopomenul ani promyšlené urbanistické řešení areálu. Stavbu realizovala karlínská firma Václava Nekvasila a pro halu lednice využila konstrukční novinku, a sice železobetonový skelet. Silné obvodové zdi obsahovaly vzduchovou mezeru, která spolu s korkovým obkladem a důmyslným systémem větrání udržovala nízkou teplotu a umožnila celoroční skladování ledu.
Moderní bylo i strojové vybavení. Kry, které se tvořily v tůni mezi břehem a vkorytě řeky vybudovanou navigací, byly sbírány třemi dopravníky do lednice, která jich mohla uchovávat až 20 tisíc tun. Výtahy, které poháněly dvě nezávislé strojovny na nábřežní straně budovy, dodala holešovická strojírna Bohumila Voleského. Dalšími stavbami vareálu bylo skladiště na ledařské nářadí, kovárna, kotlárna, administrativní budova s byty zaměstnanců a stáje pro 120 koní rozvážejících led na povozech do restaurací, ale třeba mlékáren a nemocnic vPraze.
V roce 1954, kdy byla dokončena Slapská přehrada, přestala Vltava zamrzat a provoz ledárny byl ukončen. Od té doby byly budovy téměř 70 let porůznuvyužívány,nejčastějiproskladovacíúčely,a několikrát změnily majitele. Ti přicházeli s různými ambicemi, nicméně i přes (nebo právě pro) památkovou ochranu areálu je tato ojedinělá technická památka permanentně devastována minimální údržbou a dlouhodobě hledá odpovídající a smysluplnou náplň, ne jen dočasné náhradní programy.
LOKALITA
Prvotní úvahy o možnostech revitalizace měly vycházet ztoho, že samotná poloha areálu do značné míry předurčuje jeho budoucí využití vpodobě vstupního prostoru do příměstského rekreačního území. Cílem mělo být navrácení podvyužitého areálu do funkční struktury města a využití jeho potenciálu. Očekával se aktivní, tvůrčí přístup jednotlivých studentů, kteří budou schopni na základě strukturovaných analýz, provedených vprvní třetině semestru, zvolit funkční strategii. Rozhodování se mělo opírat o rozpoznané fenoménymísta,oevidencidochovanýchsubstancí, i o uvažovaný budoucí účel budov.
Přístup k transformaci lokality pak měl být následující: vyhledání krystalizačních ohnisek a opěrných bodů, postupná transformace a konverze industriálních objektů, včetně vytvoření nových veřejnýchprostorů,aleiúvahaomožnostizahuštění areálu případnými novostavbami. Míra rozsahu novostavebamožnostíkonverzebudovnebylanijak omezena. Důraz byl kladen i na přístupnost a prostupnost areálu vnávaznosti na stávající dopravní trasy, obnovení jeho vztahu k řece a celkově pak na komunikaci vlastního, nového urbanistického názoru na řešení okolních pozemků (například tržnice).
BUDOVY
Dalším úkolem bylo do areálu navrhnout takové funkce, které by přilákaly skupiny návštěvníků pro celodenní aktivity. Určujícím kritériem byla příhodnost a přiměřenost vzhledem ke kontextu místa, stavebních apřírodních struktur včetnějejich dějových linií minulých, stejně jako budoucích. Jako hlavní téma pro adaptaci bylo doporučeno využití pro umístění Slovanské epopeje Alfonse Muchy vPraze, které svůj cyklus odkázal, a to spodmínkou výstavby výstavní síně. Kromě galerie pro umístění 20pláten epopeje vhale lednice by se počítalo snavazujícími aktivitami a prostorami přirozeně doplňujícími pro Prahu takto významnou instalaci, tedy o moderní pojetí muzea jakožto instituce, která nabízí prostory, zázemí a program jak pro samotné návštěvníky, tak i pro odbornou veřejnost a umělce.
OKAMŽITÉ VYUŽITÍ
Součástí úkolu byla i prezentace návrhu postupné revitalizace areálu a jeho zařazení do městské struktury, a to od úvodních nenáročných iniciačních zásahů, až po obrys celkové konverze industriálního bloku v různých scénářích. Od varianty „bez zásahu“, až po signifikantní transformaci, a to za očekávané účasti místních komunit a širší veřejnosti.
Výsledný návrh adaptace Branických ledáren byl proto doplněný o i samostatnou koncepční úlohu zaměřenou na formulaci námětů pro okamžité využití stávajících budov ještě před zahájením postupné přeměny. Náměty vzešlé ztéto úvahy by totiž mohly správně nasměrovat další kroky následné revitalizace.
STUDENTSKÉ PROJEKTY
UV]t M\URJL HYLmS\
špatný stav území ]`ͯPú[ Ux WVULJOmUx MHZmK
vstupní prostor komplexní řez m1:40
pohled na vstup vstupní prostor
]`\üP[x Z\[LYtUα
UV]t VIQLR[` UV]t M\URJL HYLmS\ H VIQLR[α
pohled z hotelu
ÚLOHY DOČASNÉHO VYUŽITÍ
VOTAVA Jakub
BRÁDLEROVÁ
ŠPIRKOVÁ Michaela
LEDÁRNY - NÁVRH OKAMŽITÉHO VYUŽITÍ
Překážky s pneumatikama
firma V Nekvasil jako železobetonový skelet, jehož cihelná vyzdívka je až 2,5 m tlustá, izolační vzduchovou
Bohumila Voleského. Dalšími stavbami bylo skladiště na ledařsk nářadí, kovárna, kotlárna, administrativní budova
Zřízení ledáren na Vltavě bylo společným podnikem pražských restauratérů. Původně se nacházely na Štvanici, na počátku 20. století bylo rozhodnuto o novém zařízení Braníku. Kry, které se tvořily tůni mezi břehem a navigací, byly sbírány třemi dopravníky do lednice, jež mohla uchovávat 20 000 tun ledu. Stavbu realizovala karlínská firma V Nekvasil jako železobetonový skelet, jehož cihelná vyzdívka je až 2,5 m tlustá, izolační vzduchovou vrstvou. Výtahy, které poháněly dvě nezávislé strojovny na nábřežní straně budovy, dodala holešovická strojírna Bohumila Voleského. Dalšími stavbami bylo skladiště na ledařské nářadí, kovárna, kotlárna, administrativní budova byty zaměstnanců stáje pro 120 koní, rozvážejících led n povozech do restaurací. Architekt a stavitel Josef Kovařovič (1875–1941) dal stavbám jemný plastický barevný secesní dekor, lednice jeho pojetí získala poněkud egyptskou siluetu.
PŮDORYS1.PP 1:200
PŮDORYS1.NP 1:200
ORŠL Josef
KATEDRA ARCHITEKTURY