Gu Fang Bu Zi Shang - Kapitola 40

Gu Fang Bu Zi Shang Volume 2 Chapter 40 Pingting chtěla po Zuiju, aby další den použila sedm jehel. Necítila se dobře, jelikož se jí dočasně změnil pulz. I když hrála na qin jen několik písní, aby otestovala princeznu z Yun Chang, vyčerpala veškerou svou dostupnou energii, aby to zvládla. Ležela ve své posteli a linula se k ní známá vůně z Gui Le. Poznala, že měla ještě nějaký jiný sen o vévodské rezidenci Jing-An. Vše bylo klidné a pokojné.

Lehce hrála a žertovala s He Xia, vše bylo naprosto bezstarostné.

Doba se posunula k zimě. Ti dva se báli zimy, ale chtěli pozorovat noc. Oblékli se do několika vrstev, a jak tak seděli na posteli, pozorovali oblohu až do pozdních nočních hodin. Když byli unavení, navzájem se objali a bez starostí usnuli.

Ti dva byli společně vychovaní, vše dělali společně. Navzdory různým názorům a osobnostem, nikdy nepovažovali takové věci za nesprávné a nikdy si neuvědomili, že muži a ženy jsou rozdílní.

Starší v rezidenci věděli, že totožnost Pingting nebyla dostačující ani pro zařazení jako nejnižší konkubínu, a tak nad jejich vztahem přivírali oči.

Vůně Gui Le byla vůní rezidence Jing-An. Pingting milovala tuto vůni, uklidňovala ji. Ta vůně byla často cítit aj v pokoji jejího pána.

Měla svůj vlastní pokoj, ale pokoj jejího pána byl její také. Dotknula se všech důležitých věcí v pokoji a kdykoli do něj mohla vstoupit. „Je trochu tepleji, když tě držím,“ řekl sedmiletý chlapec, jako vždy plný touhy chránit. „Otevři okno.“ „Ale matka na mě bude opět křičet,“ přestože to He Xia řekl, neváhal vyskočit z útulné postele.

Zatlačil, aby otevřel okno, obratně vklouzl zpět a objal bledou Pingting: „Je tak zima!“ „Zima by měla být chladná.“ „Ale běž! Kdo byl ten nemocný, který před dvěma dny ležel v posteli?“ Dvě malé děti si dál povídaly a v uších jim zněla ozvěna.

Malátně se probudila a koutkem oka spatřila známou tvář He Xia. Pingting se schoulila zpět a oči se jí rozšířily.

Nebyl to sen. „Co se děje?“ He Xia otevřel oči a zatímco se ptal, se usmál.

Pingting se posadila a odvrátila: „Proč tu pán spí?“ „Kdysi jsme…“

„Minulost je minulostí, přítomnost přítomností,“ Pingting se zastavila a vydechla, „Vyrostli jsme.“ He Xia jen zřídka viděl Pingting naštvanou a cítil se trochu šokovaně. Bylo to jen chvíli předtím, než se ušklíbnul: „Pravda, vyrostli jsme a naše srdce se také změnila.“ Zvedl se z postele a zdvihnul své oblečení, aby se oblékl.

Zuiju byla stoulená u zdi, a tak spala celou noc. Slyšela nějaké tlumené zvyku, tak si protřela oči a v rohu se postavila. V ruce jí zůstal zbytečný kámen.

He Xia ji zbadal a otočil se zpět k Pingting. Ztlumil svůj hlas: „Není třeba se obávat, tvá služebná byla více znepokojena než ty. Ta věc v její ruce odráží slunce. Bez ohledu na to, co udělám, jak jen by mě mohla dokázat zastavit?“ Vždy byl charismatickým mužem, ale po této noci, ačkoli neměl žádné špatné úmysly, bylo jeho charisma v jejich očích naprosto rozbito a nezůstalo po něm ani stopy.

Pingting znala He Xia po všechny ty roky. Ti dva měli nerozbitelnou vazbu, ale ona do toho nikdy nevložila pocity mezi mužem a ženou. Dokonce, i když slyšela, že je považována za jeho ženu, tak o tom nikdy příliš nepřemýšlela. Jeho slova tedy způsobila, že se cítila jak vyděšená, tak i rozzlobená.

Její tvář zbledla. „Nutil jsem tě snad někdy, když jsme byli mladí?“ srdce He Xia bylo pohlceno ohněm, jak zatínal zuby. „Chu Beijie je jediný, kdo chce tvé tělo, ale ne tvé srdce. Nepleť si mě s ním.“ Pingting jen cítila, jak je její srdce řezáno ostrým nožem, což způsobilo, že ji přestávalo podporovat tělo. Začala se houpat.

Zuiju náhle vykřikla: „Slečno!“ He Xia tím byl také znepokojen a rychle popošel kupředu, aby ji podepřel. Protřel jí záda a zjemnil hlas: „Řekl jsem špatné věci, uklidni se.“ Kdykoli v minulosti Pingting naštval, říkal tu samou věc. Jeho slova byla vždy instinktivnější než cokoli jiného. Také jemu to pomáhalo uklidnit se.

Zuiju přinesla horkou vodu a Pingting doušek upila. Pingting střelila pohledem po He Xia a v jeho očích viděla skutečné obavy. Pak si vzpomněla, že musí použít jakýkoli trik, taktiku a plán, aby se dostala pryč od této tolik známé osoby. Její srdce bylo naplněno smutkem. Nebyla si zcela jistá, zda by její tón měl být šťastný, nebo rozzlobený a po chvíli dokončila šepotem: „Vyráží pán dnes?“ „Děje se něco?“ Pingting viděla, že ji drží za zápěstí a obávala se, že účinky akupunktury Zuiju se zvýšily a navedli He Xia k odhalení jejího plánu. Její výraz se však nezměnil: „Nic moc. Pokud pán nejde ven, pak by mohl nakreslit Pingting, aby až budu jednoho dne pryč, měl pán stále něco na památku.“ He Xia si odfrkl: „Jaký nesmysl. Nejsi zde, abych se na tebe mohl dívat? Pokud zmizíš, projdu nebe i zemi, abych tě opět získal.“ „Co, nebem i zemí? Opravdu jsi taková slova vážně použil?“ Pingting se lehce odvrátila a myslela na různé sliby, které si dali s Chu Beijie.

Skrz nebe a zemi, až na konec země a k jejímu nejvyššímu a nejnižšímu místu.

Pro tento i následující životy, sliby přetrvávající v životě i smrti. „Nasedni na koně. Od teď už nebudeš více nazývána Bai Pingting, tvé jméno bude Chu.“ Slova která nemají být brána vážně a přesto v ně skutečně věřila.

Jak by je mohla brát vážně? Měla hezký sen a probudila se z něho.

Zalila ji kyselá pachuť žalu. Zatímco byla zachycena ve vzpomínkách, začaly jí z očí padat slzy velikosti fazolí.

He Xia si však neuvědomil, že její myšlenky jsou odtud daleko vzdáleny. Utěšoval ji: „Každé slovo, co říkám, je pravda. Neplač. Dnes nikam nepůjdu a namaluji tvůj velmi krásný obraz, takže si ho budeš moci vystavit ve svém pokoji, ano?“ Výraz Pingting byl plný utrpení a byla ještě více rozrušena, když slyšela jemná tišící slova He Xia. Vypustila napovrch všechnu svou nenávist vůči Chu Beijie.

Poté si vzpomněla na plod v sobě a nevykřikla. Kňučela a postupně v sobě dusila zvuk, dokud zcela nezanikl.

Ačkoli He Xia věděl, že princezna na něj stále čeká v královské rezidenci, bylo princeznu mnohem snazší potěšit. Pingting byla moudřejší a mnohem inteligentnější, což činilo její přesvědčování mnohem obtížnějším. Byl to on, kdo nastavil pasti, aby hluboce ranil její srdce. Vidět nynější Pingting tak slabou, He Xia přirozeně odmítal pustit tak snadný způsob, jak získat její důvěru. Řekl někomu, aby předal zprávu do královské rezidence a rychle vymyslel náhodnou výmluvu. Poté si vzal kousek papíru, pozvedl štětec a pečlivě nakreslil Pingting.

Yaotian tu noc spala dokonce ještě hůře než Zuiju.

Když se vrátila do královské rezidence, rozhlédla se po nádherných síních ze zlata a třpytivých perlových závěsech, stejně jako na služebné, které ji doprovázely. Čím víc viděla, tím nepohodlněji se cítila. Litovala vzteku, který cítila při odchodu z rezidence prince chotě.

Meč He Xia tančil ve sněhu, zatímco Bai Pingting hrála výjimečnou skladbu na qin. Takovou spokojenost nemohla Yaotian poskytnout He Xia po celý svůj život. Mohla jen dávat a vyplňovat normální dny každodenními činnostmi, provádět něco jako bezchybnou výměnu.

Ačkoli si to nechtěla přiznat, hluboko uvnitř věděla, co ti dva navzájem opravdu chtějí.

Yaotian jen stěží dokázala potlačit tu hořkou pachuť v srdci a mysli. Lehla si na postel, házela sebou a beznadějně se otáčela, až dokud nenastala hodina, kdy vstane.

Srdce muže nebylo nikdy snadné polapit, nemluvě o tom, že si ze všech lidí vybrala slavného markýze z Jing-An. Přemýšlela o slovech, která He Xia řekl předchozí noci předtím, než se srdce Yaotian potopilo.

Oblékla se a řekla Luyi, aby odmítla ostatní úředníky, kteří se s ní pokoušeli sejít. Soustředila se na příchod He Xia. Nečekaně, po dlouhé době čekání, He Xia nepřišel. Poslal posla, který řekl, že He Xia pečlivě rozjímá nad frontami a kvůli tomu dnes nemůže dorazit do královské rezidence. Ačkoli kurýr následoval instrukce He Xia a vložil do zprávy pro něj několik vlídných slov, Yaotian ho poslala zpět s chladným výrazem. Zůstala sama v pokoji a trvalo dlouho, než rozkázala Luyi: „Nech sem přivést staršího úředníka.“ Gui Changqing okamžitě odložil dokumenty, které probíral a spěchal, jakmile uslyšel rozkaz. „Posaď se, starší úředníku,“ výraz Yaotian se stočil, když to říkala. Její výraz byl nejprve naplněn úzkostí, ale nevěděla, kde začít, když Gui Changqing přišel. Posadila se rovně a pohlédla mu do očí se slovy: „Zdá se, že armáda Dong Lin brzy dokončí shromažďování, což znamená, že princ choť bude

během pár dní spěchat na hranice. Jsou všechny přípravy zdrojů hotové? Byli posláni lidé, aby zkontrolovali nejdůležitější zdroj, jídlo?“ „Všechny přípravy jsou hotovy,“ Gui Changqing byl zvyklý dělat takové věci a byl okamžitě připraven na všechno. I když poslouchal otázky Yaotian, jeho oči nic nevynechaly. Pečlivě odpověděl a viděl, že Yaotian nepřítomně přikývla. Slyšela dost a neptala se na nic víc.

Nikdo nerozuměl princeznině osobnosti lépe, než Gui Changqing a lidé v královské rezidenci mu řekli o princeznině příchodu z rezidence prince chotě předchozí noci. Okamžitě uhádnul, o čem přemýšlí a změnil téma: „Osobně se ujistím, že na hranicích bude dostatek zdrojů, aby si s tím princ choť nemusel dělat starosti. To jen… kdy zamíří princ choť do předních linií?“ Yaotian se na chvíli zamyslela, než si povzdechla: „Dlouho jsem přemýšlela o slovech Gui Changqing z předchozí noci. Ano, musím se obávat o obojí, přítomnost i budoucnost, ale zdá se, že nynější obavy jsou mnohem děsivější než úvahy o budoucnosti.“ Gui Changqing se zeptal: „Princezna se již setkala s Bai Pingting?“ „Správně.“ „Co je to za člověka?“ i když Gui Changqing s věkem zmoudřel, nemohl se ubránit troše zvědavosti.

Chaotický svět s nízkou morálkou měl být světem mužů.

Vojáci a koně, hlavy popravených, všechna ta rozlitá krev a sláva, úspěchy, které s tím přicházely, měly být v jejich rukou. Ženy, pokud se narodily do vznešené rodiny, jejich pravá síla přišla až po spojení v manželství s někým, kdo byl hoden jejich statutu. Pokud to byly jedinečné krásky, potom se stali legendami, které se během věků v nebezpečných časech pohybovaly okolo hrdinů.

Bai Pingting byla jediná výjimka.

Narodila se jako služebná, měla obyčejnou tvář, avšak opakovaně měnila rozložení moci ve čtyřech zemích. Vydobyla pětileté příměří pro Gui Le, vyhrála bitvu o Kanbu v Bei Mo a i bezprostřední bitva mezi Dong Lin a Yun Chang byla právě s ní komplikovaně spojena. „Jaký je to člověk?“ zdálo se, že si Yaotian si sama není svou odpovědí jistá. Její velmi jemná obočí se mírně stáhla, jak se snažila vybavit si Bai Pingting, kterou viděla včera a předtím, než odpověděla, se hluboce zamyslela: „Pocit, který dostaneš, když jsi s Bai Pingting, je velmi těžko popsatelný. Bude to nějak takhle, když jsem poprvé viděla Bai Pingting, náhle jsem pocítila, že všechny předchozí různorodé chvály o ní, byly pravdivé. Vskutku vypadá jako žena, která velela vojskům a vyzvala Chu Beijie na bitvu o Bei Mo. Cítila jsem, že měla uznání vojáků, nejen vlajku velitele. Pro někoho, kdo stojí za Chu Beijie stejně tak i na bojišti, je to vskutku něco neuvěřitelného. Ale když uvidíš Bai Pingting, dokonce se zdá, že je to naprosto normální, jako když naplníš nádobu vodou. Pomyslíš si, že je to něco, co dokáže, ano.“ Gui Changqing nezachytit ani stopu jakéhokoli výrazu na tváři Yaotian. Ztišil svůj hlas: „Myslí si princezna, že když by žena jako Bai Pingting byla vážně zraněna mužem, dokázala by mu někdy odpustit?“ „Zraněna?“ střípek podezření se vloudil do pohledu Yaotian. „Proč zraněna?“ „Za něco jiné. On porušil jejich slib a nevrátil se včas, což vedlo k nucenému odchodu do Yun Chang.“

„Chu Beijie?“ „Správně.“ Yaotian se nevěřícně zeptala: „Proč to starší úředník náhle zmiňuje?“ „Už jsem někoho poslal, aby se v okolí rezidence prince chotě poptal na kontext příjezdu Bai Pingting.

Z toho, co vím, Bai Pingting ztratila svou víru v Chu Beijie, a tak dlouho dokud Bai Pingting neodpustí Chu Beijie, bude Chu Beijie navždy cítit nenávist vůči královskému domu Dong Lin.“ Myšlenky Yaotian nebyly upřeny k Chu Beijie. Sotva se zeptala: „Nešlo o záměr spojenectví s Bei Mo?“ Zdálo se, že jakmile byl jeden problém vyřešen, objevil se zde další. Co bylo nebezpečnější, mít Bai Pingting na straně Chu Beijie, nebo He Xia?“ Gui Changqing se jemně usmál a zamumlal: „Princezno, Bai Pingting je nyní zbytečná.“ Yaotian studovala výraz Gui Changqing a byla překvapená. Její hlas byl nervózní: „Starší úředník myslí…“ natáhla ruku a lehce naznačila gesto. „Rozhodně ne,“ Gui Changqing zavrtěl hlavou. „Pokud Bai Pingting zemře, poté Chu Beijie zuřivě povede své vojáky v útoku na Yun Chang. Nastane válka bez odpočinku. Nemluvně… ví princezna, kde princ choť spal minulou noc? A kde je právě teď?“ Yaotian byla tajně znepokojena tím, co slyší. Její obličej se uklidnil: „Nespal v rezidenci prince chotě?“ „Podle mých zpráv z rezidence prince chotě, princ choť zůstal a spal v pokoji Bai Pingting, společně se služkou doprovázející Bai Pingting z Dong Lin.“ Výraz Yaotian se neuvěřitelně pokroutil. Prudce vstala a několikrát se u okna zhluboka nadechla.

Potřebovala pár momentů k uklidnění, než zamumlala: „Pokračuj.“ „Princ choť dnes neřešil válečné záležitosti. Zůstal ve své rezidenci a maluje portrét Pingting.“ Zdálo se, že srdce Yaotian dostalo konečnou ránu. Její prsty pevně sevřely parapet s dostatečnou silou, aby její klouby zcela zbělaly. Ostré nehty zanechaly na vyřezávaném dřevě několik hlubokých stop.

Zhluboka se nadechla, zvedla ruku a zahleděla se na své, nyní zničené, dlouhé růžové nehty, které byly po tak dlouhou dobu dobře udržovány. Povzdechla si: „Pokud Bai Pingting zemře, zblázní se nejen Chu Beijie, ale také princ choť.“ Její hlas se stal ledově chladným: „Může pro mě starší úředník vymyslet plán? Chu Beijie usiluje o válku, zatímco Bai Pingting je v rezidenci prince chotě. Co mohu dělat, abych neohrozila své vazby s princem chotěm?“ „Mám velmi jednoduchý způsob, který může vyřešit všechny problémy.“ „Oh?“ Yaotian se k němu otočila hledíce na nesmírně sebejistého Gui Changqing.

Gui Changqing jí věnoval malý vševědoucí úsměv a odkašlal si: „Prosím, dovolte mi načrtnout plán, princezno. Chu Beijie šílí touhou a chce silou ukrást služku prince chotě. Princ choť si také zamiloval Bai Pingting a odmítá nechat jí jakkoli ublížit. Proto vyvinul tolik snahy přivést Bai Pingting do Yun Chang. Naše Yun Chang neudělalo nic špatného, správně?“ Yaotian okamžik přemýšlela a něco z jeho plánu pochopila. Přikývla: „Bai Pingting byla služebnou ve vévodské rezidenci Jing-An a markýz z Jing-An ji zachránil ze spárů vévody ze Zhen-Bei, což je

naprosto normální. Naše Yun Chang neudělalo nic špatného, tak Dong Lin nemá žádný důvod posílat sem svá vojska.“ Gui Changqing si tajně pochvaloval její důvtip a obdivně se na ni podíval pokračujíc: „Princezna se mýlí. Bez ohledu na to, zda existuje důvod či nikoli, pokud je Bai Pingting v našich rukou, Chu Beijie sem rozhodně vyšle svá vojska.“ V očích Yaotian zablesklo poznání: „Myslíš, že… nemusíme mít Bai Pingting ve svých rukou?“ „Ano. Princ choť šel zachránit Bai Pingting, ne ublížit Bai Pingting. A čím Chu Beijie ospravedlní válku, pokud Bai Pingting nebude v Yun Chang?“ „Můžeme Bai Pingting pustit, až princ choť odjede?“ Yaotian chvíli přemýšlela a potřásla hlavou. „Nemožné, ztratili jsme značné množství vojenské síly, abychom dostali Bai Pingting z Dong Lin. Jak bychom ji mohli, jen tak pustit? Nemluvně o tom, že kdyby se to princ choť dozvěděl, nepochybně by zuřil.“ „Dokud se Bai Pingting nevrátí k Chu Beijie, pak vynaložená vojenská síla Yun Chang ohrožující hranice s Dong Lin nebude zbytečná.“ Gui Changqing byl skutečně moudrý a pečlivě o všem přemýšlel. „Bai Pingting prosila princeznu, aby ji nechala jít. Neopatruje ji princ choť a nezachází s ní jako se svou vlastní sestrou? Nikdo nemůže vinit princeznu, že s ní soucítila potom, co ji vyslechla.

Pamatujte, princezno, důvod, proč princ choť žádal o armádu byl, aby přerušil vazby mezi Chu Beijie a královským domem. Nyní, když je původní cíl dosažen, jaký další důvod může princ choť mít, aby nutil Bai Pingting zůstat? Měl i jiné úmysly, když žádal princeznu o vyslání armády? Nemůže to být tak, že mé Yun Chang použilo tolik národní vojenské síly, aby princ choť pouze ukradl jedinou ženu Chu Beijie?“ Každé slovo bylo drsnější než předchozí, jako by odráželo myšlenky Yaotian. Yaotian to vzala s potěšením a vykouzlila úsměv: „Starší úředník má pravdu. Armáda Yun Chang byla mobilizována pro dobro země a rozhodně nebyla použita, aby dovolila princi choti ukrást ženu Chu Beijie. Pokud princ choť obviní z odchodu Bai Pingting mě, jak to pak poté vysvětlí mým generálům? Rozumím.“ V mysli se jí vylíhl plán. Už se více neobávala selhání. Její oči zazářili světlem rozhodnutí, které má jen královský dům. „Princezna konečně porozuměla.“ Gui Changqing se potěšeně usmál: „Je tu stále několik detailů, které musí být pečlivě prodiskutovány. I když necháme Bai Pingting jít, musíme o tom ještě přesvědčit Chu Beijie. Pokud bude Chu Beijie přesvědčen, že jsme tajně Bai Pingting zabili, místo jejího propuštění, mohlo by dojít ke katastrofě.“ „Když ji pustíme, dáme ji podepsat, že odešla z vlastní vůle. To by nemělo být obtížné,“ řekla Yaotian. „To jen… pokud ji pustíme, už nebudeme schopni znovu kontrolovat její místo pobytu. Pokud se vrátí na stranu Chu Beijie, nebo dokonce prince chotě, nebude poté naše úsilí marné?“ „Klid, Princezno. Bai Pingting hořce nenávidí Chu Beijie a je nepravděpodobné, že by se vrátila do Dong Lin.“ Gui Changqing zřejmě o tomto problému hodně přemýšlel. „Bai Pingting si hodně váží obou, jak Chu Beijie, tak i prince chotě. Pokud vezmeme v úvahu její hrdost a aroganci, pak zůstává jeden způsob, která zaručí, že nikdy znovu tyto muže nevyhledá.“ „Jaký způsob?“ Zdálo se, že Gui Changqing není schopen promluvit a lehce zaváhal. Nakonec ztlumil hlas: „Svět je plný chaosu a je zde spousta různých lidí, kteří se neřídí právem. Pokud se Bai Pingting vydá na cestu a narazí na bandity, pak…“ vypustil poslední slova a dodal, „pak jak by mohla čelit dalším lidem?

Pokud by ji nějaký neznámý bandita na cestě zastavil, pak dokonce i kdyby se stala hanebným žebrákem, nebude to mít s naším Yun Chang nic společné. I když ji Chu Beijie najde, není zde šance, aby s ním znovu byla. Chu Beijie by za to stále nenáviděl královský dům Dong Lin. Koneckonců, oni byli ti, kdo souhlasili s výměnou a obětovali milovanou ženu Chu Beijie.“ Yaotian byla stále žena a na okamžik se zamyslela, její výraz se změnil. Když Gui Changqing skončil, zavrtěla hlavou: „To není dobré. Má starší úředník nějaké jiné plány?“ „Ne smrt, ale život mnohem horší než smrt. Není tu lepší metoda.“ „Ale…“ „Princezno! Princezna nesmí váhat. Armáda Dong Lin je na hranicích a záměry prince chotě vyplouvají na povrch. Pokud se nezbavíme Bai Pingting, pak dáváme v sázku svou zemi,“ hlas Gui Changqing byl vážný. Zašeptal: „Princezna se jen potřebuje vidět s Bai Pingting až princ choť odjede. Věnujte jí několik teplých slov a nechte ji napsat vzkaz. Pak ji jen nechte jít a já zajistím zbytek, bez jakýchkoli důkazů…“ Spletité světlo zazářilo v očích Yaotian. Chvíli se zamyslela, ale stále vrtěla svou hlavou. „Princezno! Princezno! Vyslechněte má slova od srdce…“ Gui Changqing chtěl říci víc, ale byl zastaven Yaotian, která se k němu otočila: „Pro teď odejdi, starší úředníku. Dopřej mi čas k přemýšlení.“ Gui Changqing zvedl hlavu a spatřil její tvrdohlavá záda. Věděl, že žádná slova nezmění její názor, proto uposlechl rozkaz a uklonil se: „Odcházím.“ Těžce si povzdychl a prošel korálkovým závěsem.

Yaotian se dlouhou dobu nepohnula, jako by ztuhla v kamennou sochu.

Luyi vstoupila a z druhé strany závěsů oznámila: „Princezno, venku…“ „Běž pryč!“ rozkázala hlasitě Yaotian. Náhle se otočila, popadla něco ze stolu a vyhodila to ven. Růž Fangniang použití předchozí noci, vyletěl ven ze své zlacené krabičky.

Náhlý zvuk se zastavil před Luyi, rozptýlen po zemi červeně krvácel.

Bai Pingting, Bai Pingting z vévodské rezidence Jing-An Řídila jsi život a smrt v Gui Le, řídila jsi život a smrt v Bei Mo, řídila jsi život a smrt v Dong Lin. Nyní hraješ na qin, jemně se usmíváš a řídíš život a smrt v Yun Chang?

Jak mohu strunám pod tvými prsty dovolit řídit mou důstojnou zemi Yun Chang, stejně jako vznešenou princeznu z Yun Chang?

Jak tě mohu nechat zničit svou zemi, zničit můj domov?

Yaotian se kousla do rtu a trhala okenní závěsy kousek po kousku.

Dong Lin a Yun Chang se spolu setkali na hranicích. Válečné bubny zněly k přípravám.

Zvuk byl pomalý a bez života, jako kdyby přicházel z velké dálky. Znělo to jako starodávné melodie nebe a země, skrývající svůj skutečný potenciál jak pokračovaly.

Mezitím vlajky zakryly slunce a měsíc. Armáda Dong Lin dokončila přípravy. Při pohledu z dálky to vypadalo jako tábor plný klidných očí a studené záblesky zbraní zakryly nekonečné čtvereční kilometry.

Vítr šuměl na pláních.

Svěžest rosy v trávě v ranních hodinách vypadala, že se pod vražedným záměrem vojáků odpaří, dokud po ní nezůstane ani stopa. „Vévodo, kasárny Dračího vlka také dorazili.“ Když Chu Beijie slyšel novinky, zvedl ruku a odhrnul vstupní závěs do stanu, aby vyšel ven z velitelského stanu. Postavil se rovně. Neochvějný jako hora, jeho pronikavý pohled se obrátil dolů, aby se podíval na úhledně seřazenou armádu před sebou.

Armáda se již shromáždila.

Vlajky zastřely každý kousek oblohy a mladé tváře na něho neohroženě hleděli. Všichni spolu tvořili významnou sílu při ochraně Dong Lin. Chu Beijie je tiše všechny sledoval. „Jaká je situace v hlavním městě za námi?“ zašeptal po dlouhém čase k Chen Mu za sebou.

Chen Mu si povzdechl: „Král už postupně poslal šestnáct vlastnoručně psaných dopisů, kde vévodovi nařídil, aby okamžitě stáhl armádu, a to nebývale drsným tónem. Opravdu Vévoda nechce vidět dopisy od Krále?“ V očích Chu Beijie se zaleskla jasná stopa odhodlání. Jeho hlas byl chladný: „Pokud si přečtu jen jeden z jeho dopisů, pak jsem ztratil Pingting.“ Kurýr od Ze Yin konečně přinesl pravdu.

Dopis, který říkal, zda Bai Pingting opravdu zavraždila dva prince Dong Lin, nebo ne.

Ale k čemu to bylo?

Dokonce, i kdyby Bai Pingting opravdu nechala zabít dva prince, on se již stejně rozhodl milovat ji.

Dokonce, i kdyby Pingting nezabila oba prince, Král a Královna ji stále využívali jako trumf při vyjednávání.

V tak chaotickém světě, k čemu byla pravda?

Chu Beijie to nenáviděl a nenáviděl i sebe.

Osobní dopis od jeho bratra ho vylákal z jeho útulné skryté rezidence, odloučil ho od jeho všeho.

Ale on neměl žádné ospravedlnění. On byl ten, kdo se to rozhodl opustit.

Poté, co se dozvěděl o těhotenství konkubíny Li, uvědomil si, že v sázce byla krev královského domu.

On se rozhodl, co udělá, on si vybral svou vlastní cestu.

Byla to jeho největší chyba v životě a litoval rozhodnutí, které tehdy udělal.

Věděl, že jeho bratr a He Xia využili této metody, aby Pingting viděla své místo v srdci Chu Beijie, takže, když si uvědomila, že bez ohledu na to, jak moc Chu Beijie miloval Bai Pingting, udělal své konečné rozhodnutí, to, kterým ji opustil.

Pro Pingting, která považovala lásku za stejně důležitou jako vodu, to byla smrtelná rána.

Od okamžiku, kdy si to Chu Beijie uvědomil, srdcervoucí bolest pro něho nikdy nekončila.

„Tak dlouho dokud se Vévoda strachuje o Pingting, co dalšího potřebuji? Dokonce, i kdybych ztratila tyto dvě ruce a já už nikdy nemohla hrát na qin.“ Vážně se na něho podívala a on jí dal vše bez jakýchkoli pochybností.

V jeho objetí zpívala písně a zdvořile naslouchala jeho starostem.

To hrdé, arogantní srdce.

To nádherně vyvážilo veškeré úsilí tím, že mu dovolila vědět, jak moc se o něho starala a jak to bylo znepokojující.

Každé slovo, které kdy řekla, bolelo v srdci Chu Beijie a každý výraz, který mu věnovala, tříštilo srdce Chu Beijie na kusy.

Nikdy by nevěřil, že vzpomínky mohou někoho přivést k šílenství.

Armáda již byla připravena.

Pingting, brzy budu pochodovat směrem Yun Chang.

Obětuji vše, abych přivedl zpět svou vévodkyni.

Musím ti osobně říct, že ani všechno na světě se nemůže srovnávat s tvou usměvavou tváří. V srdci Chu Beijie není nic důležitějšího, než ty.

Tentokrát budeme mluvit o lásce otřásající nebem a zemí, jediné opravdové. Nezáleží na tisících zvratů a zákrut, toto se nikdy nezmění.

Zvuk kopyt vrátil Chu Beijie zpět. Špinavý, blátem zacákaný Luoshang seskočil z koně, rozběhl se a poklekl přímo před Chu Beijie: „Vévodo!“ „Jak je na tom odlehlá rezidence? Jak je na tom Moran?“ Po bitvě ve skryté rezidenci, Moran a mnoho dalších strážných, včetně nepřátelských vojáků, utrpělo mnoho vážných zranění. Luoshangova zranění byla nejlehčí z nich všech. Bylo mu uloženo, aby zůstal a vyčistil rezidenci, zatímco se bude starat o své zraněné bratry.

Luoshang ohlásil: „Polovina rezidence byla spálená na popel a vyčištěna. Mrtvý byli také spáleni.

Doktor léčí mé bratry, kteří přežili a Moranovo zdraví se zlepšilo. Nicméně, Juntian, on… on nepřežil.“ Tvář Chu Beijie se zdála sklíčená.

Učil každého z těch vojáků a osobně je podporoval. Každý z nich byl mladý, silný a vášnivý. Jak by necítil při takové ztrátě srdcebol? „Vévodo…“ Luoshang měl stále něco důležitého, co ještě neřekl. Když viděl výraz Chu Beijie, opatrně zaváhal, než začal se svou zprávou: „Když jsme uklízeli pokoj slečny Zuiju, viděli jsme, že za sebou zanechala několik lahviček léků, stejně tak jako několik předpisů…“ „Lahvičky s medicínou?“ hlas Chu Beijie byl odměřený, „Onemocněla Pingting zatímco jsem byl pryč?“ „Požádal jsem doktora, aby zkontroloval tyto lahvičky a on řekl… řekl…“ Luoshang neklidně vzhlédl k Chu Beijie a okamžitě sklonil své oči zpět, „byli té léky pro těhotnou ženu. Doktor se také podíval na recepty, a řekl, že byly také určené pro nenarozené dítě.“ Vzduchem se rozhostilo náhlé ticho, které jako by zakrylo jejich hlavy.

Hluboce šokovaný výraz Chu Beijie ostře zamířil někam za Luoshanga, jako by se snažil provrtat do země dvě díry.

Pingting byla těhotná…

V jejím jemném bříšku, nesla jeho vlastní maso a krev!

Pingting se zlomeným srdcem byla odvedena pryč, chráníc jeho dítě!

Dokonce ani všechna zranění, která dohromady utrpěl na bojištích, nikdy nemohli na Chu Beijie tak bolestivě zaútočit, jako tenhle okamžik poznání.

Kámen, který drtil jeho srdce, se zdál tisíckrát těžší, vymačkával nejhlubší krev.

Jeho srdce bylo ochromeno bolestí, jeho tělo bylo tak tuhé jako zkamenělina. „Vyšli vojska,“ Chu Beijie zarmouceně vzhlédl s rozkazem. „Vévodo?“ Oči Chu Beijie byly jako ohromně zuřící hořící oheň. Zdůraznil každé slovo: „Předej rozkaz. Všichni vojáci v táboře na této cestě oficiálně míří směrem k Yun Chang!“ Pingting. Mé dítě. Prosím, počkejte ještě o trochu déle.

Budu okamžitě cválat za tebou.

Chu Beijie pak přísahal nebesům.

Budu vás navždy chránit, budu vás navždy milovat a už nikdy nikoho, ani nic nenechám, aby nás jakkoli rozdělil.

Jak si přeješ, bez ohledu na to, co se stane, bez ohledu na tisíce zákrutů a zvratů v naší lásce, naše mysle se nikdy nezmění.

PŘEKLAD: PRECLIK KOREKTURA: MI WWW.READLIGHTNOVEL.ORG