5 2. Vyberte z penálu barevnou pastelku tak, abyste nepoznali její barvu. Dejte ji za ucho a opatrně s ní posouvejte až do okamžiku, kdy koutkem oka spatříte její konec. Pokuste se nyní určit její zabarvení. Sami budete překvapeni, jak často se zmýlíte. Barevné vidění v lidském oku totiž umožňují buňky zvané čípky. Ty jsou ale na vnitřní straně oka rozmístěny nerovnoměrně, nejméně jich je na okrajích. Proto koutkem oka velmi špatně rozlišujeme barevné odstíny. 3. Za slabého osvětlení se nedíváme prostřednictvím „barevných“ čípků, nýbrž pomocí mnohem citlivějších tyčinek. Ty ale umožňují pouze černobílé vidění, proto za šera nerozeznáme barevné odstíny. Všimněte si také, že v noci nedokážete pořádně zaostřit. Neostrost mají na svědomí nedostatky lidského oka, které se projeví až při roztažení zorniček. Černobílé vnímání za nízkého osvětlení způsobuje, že drtivou většinu vesmírných objektů nikdy neuvidíme barevně. Nevýrazné odstíny zaznamenáme při pohledu bez dalekohledu jen u některých jasnějších hvězd, i v takovém případě tu bude jen nevýrazná oranžová a nebo světle modrá. Naopak velmi jasné objekty – vlákno žárovky, sluneční kotouč a nebo stálice pozorovaná dalekohledem – se jeví bílé, i když bílé ve skutečnosti nejsou. Vzhled vesmírných objektů se odvíjí také od zabarvení okolí. Například sluneční skvrny se jeví temné, i když jsou ve skutečnosti zářivě červené, stejně tak jsou navzájem závislé odstíny stálic těsných dvojhvězd. 4. Zrakový nerv vedoucí signál z oka do mozku tvoří pouze půl druhého milionu vláken, kdežto čípků a tyčinek je dohromady stokrát více. Proto jsou informace z několika buněk citlivých na světlo vedeny do mozku jedním nervovým vláknem. Sčítání informací ale není všude stejné: největší je na okrajích zorného pole, kde na tisíc buněk připadá jedno nervové vlákno, nejmenší v centru oka. Právě proto jsme koutkem oka jsme citliví na rychlé změny. Například na blikání televizní obrazovky nebo filmu promítaného v kině. I když je v přímém pohledu nepostřehnutelné, stačí se na televizi nebo projekční plátno podívat koutkem oka. U počítačového monitoru to ale platit nemusí – zpravidla bliká mnohem rychleji. 5. Zářivé objekty se mohou jevit větší než ve skutečnosti. Tento jev je zřetelný například u úzkého srpku Měsíce krátce po novu. Poloměr měsíčního okraje osvětleného Sluncem se zdá větší než poloměr neosvětlené části. Zkuste se o tom sami přesvědčit. 6. Hvězdy nevypadají jako zářící body, ale jsou ozdobeny světlými paprsky – cípy. Cípaté hvězdy ostatně kreslí děti už v první třídě základní školy. Za tuto „ozdobu“ může uspořádání lidských očí. Podívejte se na jasnou hvězdu skrz milimetrovou dírku v tvrdém neprůhledném papíru, zjistíte, že cípy ihned zmizí.
Zastávka druhá | čtvrt hodiny denně Stačí několik málo večerních čtvrthodinek a na nebi hravě poznáte alespoň dvě desítky