V poutech

Klára neodpověděla. Místo toho na jeden nádech dopila vodu, postavila sklenici na bar a bez dalšího slova se odebrala do šatny. Musí se převléknout. V rychlosti přejížděla pohledem ramínka s pečlivě uspořádanými šaty. Většina z nich byla příliš vyzývavá, příliš odhalená. Až téměř na konci našla jedny, které byly jiné – přiléhavé, ale ne laciné. Černá látka byla jemná na dotek, vyšité detaily dodávaly šatům luxusní nádech. Přesně to, co potřebovala. Vzala je a zamířila k volnému zrcadlu. Když si je oblékla, nemohla se na sebe vynadívat. Padly jí jako ulité. Materiál jí příjemně obepínal tělo, zdůrazňoval její křivky, ale zároveň si zachovával elegantní decentnost. Holá ramena dodávala šatům lehkou dávku odvážnosti.

Klára si stáhla vlasy do hladkého culíku, zvýraznila rty rudou rtěnkou a přidala jemnou vrstvu parfému.

Teprve tehdy se její napětí trochu uvolnilo. Alespoň na povrchu.

Rozrazily se dveře šatny. „Vypadáš nádherně, ty šaty jsou perfektní,“ pochválila ji Natálie s obdivem v očích.

Klára se pousmála, i když uvnitř se necítila tak jistě, jak se snažila působit. „Díky.“

„Řidič už na tebe čeká.“

Klára přikývla, naposledy se podívala na svůj odraz v zrcadle a vyšla ze šatny.

Celý podnik jí připadal najednou cizí. Procházela kolem baru s klidnou maskou na tváři, ale uvnitř ní tepala panika. U vchodu už stál muž ve formálním obleku.

„Klara?“ zeptal se nízkým, chladným hlasem s cizineckým přízvukem.

„Ano,“ odpověděla tiše.

„Prosím,“ pokynul jí ke dveřím.

Venku byla tma. Bílé SUV se zatmavenými skly oken stálo elegantně na parkovišti. Vůz působil luxusně, ale zároveň nebezpečně. Klára zaváhala jen na zlomek vteřiny, než muž otevřel zadní dveře. Usedla na měkké kožené sedadlo. Dveře se zavřely. Interiér auta byl dokonale tichý, jediné, co slyšela, bylo tlumené bzučení motoru. Ve vzduchu se vznášela lehká vůně kůže a dřeva, smíšená s něčím neidentifikovatelným, lehce kořeněným. Dívala se z okna na noční město. Pouliční lampy osvětlovaly silnice, světla aut se odrážela v mokrém asfaltu. Myšlenky se jí stáčely k jedinému jménu. Damián Müller. Proč si vybral právě ji? Proč zrovna on? Čím častěji o tom přemýšlela, tím tajemnější se jí zdál.

Cesta trvala přibližně dvacet minut. Auto projíždělo různými částmi města, nejprve rušnými ulicemi centra, ale postupně se okolí začalo měnit. Míjeli klidnější čtvrti, kde se podél cest tyčily rozlehlé vily a honosné domy. Klára se opřela o opěradlo a snažila se ovládnout zrychlený tep. Náhle auto zabočilo na dlouhou příjezdovou cestu lemovanou dokonale střiženými keři. Na jejím konci se tyčila impozantní vila, obklopená vysokou zdí a zabezpečenou masivní kovovou bránou. Působila odtažitě, nepřístupně. „Jako její majitel,“ pomyslela si Klára. Řidič zastavil přímo před hlavním vchodem, vystoupil a otevřel jí dveře. „Jsme na místě,“ oznámil chladným hlasem a podal jí ruku, aby jí pomohl ven. Klára si uhladila šaty a pevným krokem vykročila ke vchodu. Dveře se před ní samy otevřely a ona vešla do prostorné vstupní haly, kde ji okamžitě ohromilo množství hostů. Převážně muži, všichni v dokonale padnoucích oblecích, tiše hovořili mezi sebou, v rukou drželi sklenky s whisky nebo vínem. Luxusní lustry vrhaly

měkké světlo na mramorovou podlahu, stěny zdobily drahé obrazy, a těžké sametové závěsy dodávaly místnosti ponurou noblesu. Klára nervózně přešlápla a nenápadně si mnula zápěstí, zatímco očima bloudila po místnosti. Pak ho spatřila. Stál u dveří vedoucích hlouběji do domu, opřený o rám s ledovým klidem v očích. Černý oblek mu seděl dokonale, každý detail jeho vzhledu byl precizní. Když se jejich pohledy setkaly, cítila, jak jí po zádech přejel mráz. Podlomila se jí kolena. „Kláro,“ oslovil ji hlubokým, podmanivým hlasem, když se k ní přiblížil. „Jsi nádherná. A dnes večer jsi jenom moje.“

Klára přikývla. Srdce jí bušilo jako splašené. Každé setkání s ním bylo jako krok do neznáma. Damián ji vzal za ruku a vedl ji ke stolu s nápoji. Podal jí skleničku prosecca a jeho pohled neuhnul z její tváře.

„Jsem rád, že jsi tady. Lepší společnost jsem si nemohl přát.“

Klára se pousmála a lehce naklonila hlavu. „To já jsem potěšena,“ odpověděla s koketním tónem.

Damián se pousmál a pomalu natáhl ruku k jejímu krku. Prsty si pohrával s jemným stříbrným přívěskem ve tvaru srdce, který měla zavěšený na řetízku.

„Budeš dnes mou ozdobou, mým šperkem,“ řekl tiše.

Klára se nadechla. „Kdo jsou ti lidé? Vaši přátelé?“ zeptala se zvědavě a pohledem sklouzla ke skupinkám hostů, kteří mezi sebou tiše konverzovali.

Damián pustil její přívěšek, vzal její bradu mezi prsty a jemně ji pozvedl, aby se mu podívala do očí.

„Neptej se,“ pronesl pevným, ale klidným hlasem.

„Dnes příliš nemluv. Jen slušně odpovídej, pokud se tě někdo na něco zeptá. A všechno, co se dnes stane, zůstane jen mezi námi. Rozumíš?“

Klára polkla a přikývla. Její vnitřní neklid rostl, ale nedokázala od něj odtrhnout pohled. Napila se prosecca a rozhlédla se po místnosti, zatímco Damián si vzal sklenku whisky. Stoly se prohýbaly pod luxusním jídlem, tlumené hlasy splývaly v podivně dusivý šum. Celý dům působil jako kulisa pro něco, co jí unikalo. Něco nevyřčeného, ale přítomného v každém pohledu hostů, v každém lehkém úsměvu, který nezasahoval do očí.

Damián ji lehce přitáhl k sobě. „Pojď, posadíme se.“

Šli k hlavnímu stolu. Klára cítila, jak se na ní upírají pohledy – někteří z přítomných si jí jen letmo změřili, jiní na ní okem spočinuli déle. Nevěděla, jestli v jejich výrazech čte pobavení, zvědavost, nebo snad něco jiného. Usadila se vedle Damiána. Pod stolem jí lehce položil ruku na koleno.

Během večera si Damián Kláry téměř nevšímal. Seděla vedle něj jako ozdoba, tichá společnice, zatímco on se věnoval ostatním hostům. Vedl rozhovory o tématech, kterým Klára nerozuměla – padala cizí jména, náznaky obchodních dohod, zmínky o exkluzivních klubech a místech, o kterých nikdy neslyšela. Hosté se smáli, popíjeli a vyměňovali si mezi sebou pohledy plné významů, kterým nerozuměla. V místnosti panovala zvláštní atmosféra – pod povrchem zdvořilé konverzace jako by se odehrávalo něco nevyřčeného.

Okolo půlnoci Damián náhle přerušil rozhovor, naklonil se ke Kláře a zašeptal jí do ucha: „Pojď se mnou.“

Jeho hlas byl klidný, ale pevný. Nebyla to prosba, byl to rozkaz. Než stihla zareagovat, uchopil ji za ruku a vedl ji pryč z hlavního sálu. Prošli chodbou, vystoupali po schodech do prvního patra a zamíři-

li k jednomu z pokojů. Když Damián otevřel dveře a Klára vešla dovnitř, ucítila, jak za nimi tichým cvaknutím dveře zapadly. Zvuk večírku zůstal za zdmi. Pokoj byl elegantní, v tlumeném světle působil téměř intimně. Stěny zdobily těžké závěsy, v rohu stála pohodlná pohovka, vedle ní stolek s karafou whisky. Klára stála uprostřed místnosti, stále držena Damiánovou rukou. Pak jí k sobě přitáhl. Jejich pohledy se střetly jen na zlomek vteřiny, než se jeho rty přitiskly k jejím v hlubokém, vášnivém polibku. Kláře se znovu podlomila kolena.

Damiánův dech a byl těžký a rozrušený. „Chci tě teď,“ zašeptal jí s intenzivním nádechem touhy. Jeho doteky byly pevné, ale zároveň něžné, když jí jemně pohladil po kůži. Klára pocítila, jak jí tělem projela vlna vzrušení, každým jeho pohybem se zrychloval její tep. Šaty jí sklouzly na zem, jako by to byly pouhé stíny minulosti. Stála před ním jen ve spodním prádle, její tělo bylo nahé a zranitelné, ale zároveň silné. Damián ji vzal do náruče a vášnivě ji políbil, jeho rty se k ní přitiskly s náruživostí. Bez jediného slova ji hodil na měkkou postel, kde se jejich těla spojila v tichém a intenzivním tanci. Jeho ruce opět klouzaly po jejím těle. Každý jeho dotek vnímala jako elektrický výboj. Rozechvěla se. Po tomhle toužila. Damián pokračoval, jeho pohyby byly plynulé, ale zároveň intenzivní, v jejich tanci neexistoval prostor pro nic jiného. Klára se cítila jako v extázi, její mysl byla zahlcená vzrušením, její tělo se poddávalo každému jeho přirážení, každý pohyb byl silnější, dravější, ale nikdy ne nepříjemný. Jeho ruka se jemně dotkla zápěstí, a než stihla zareagovat, zjistila, že má

ruce v poutech. Tento nový prvek vzrušení ji ohromil – strach a vzrušení se propojily v neuvěřitelně silný prožitek. Nechtěla se bránit, nechávala se vést. Každý jeho pohyb, každý nový dotek ji ještě více rozpaloval. Ztratila veškeré zábrany, nechala své emoce volně proudit. Vzdechy a steny, které se jí draly z úst, byly reflexy její touhy. Čím déle akt trval, tím více Damián zrychloval a přirážel tvrději. Klára tiše sténala.

„Nahlas!“ poručil Damián.

Klára ztratila zábrany a nechala vyplout své emoce napovrch. Sténala a křičela ve slastném prožitku, až dokud jejich těla nedosáhla vrcholu.

Po chvíli, co vedle sebe leželi vyčerpaní, prohlížela si Klára pouta na rukou.

„Tohle není hračka, že? Myslím tím, jsou to klasická pouta?“

„Správně,“ odpověděl stále ještě zadýchaný Damián.

„Na co je tu máš?“

„Přece na tebe,“ uchechtl se a vytáhl z nočního stolku klíče, aby ta pouta odemknul.

„Koupelna je tady,“ ukázal ledabyle prstem při odchodu z místnosti. „Až budeš připravená, Jonáš tě odveze domů. Čeká v autě.“

Klára si promnula otlačené ruce. „To je jako všechno?“ pomyslela si. Čekala ještě nějaký dozvuk této akce. Teď se cítila opravdu lacině.

Upravila se a opatrně vyšla z pokoje. Večírek už pomalu utichal a hosté se postupně rozcházeli. Luxusní vila se nořila do tiché noci. Ve vzduchu byl cítit kouř z doutníků. Sešla ze schodů, a aniž by se rozhlížela, šla přímou cestou k východu.

„Klára, že?“ vytrhnul ji z myšlenek známý hlas.

„Dobrý večer, jaká náhoda,“ řekla překvapeně, když zde potkala muže, kterého nedávno potkala u nich v baru.

„Ano,” zasmál se. Ale vás jsem tu dnes nečekal.“

„Nezlobte se, ale už jsem na odchodu.“

„Doprovodím vás,“ nenechal se muž odbít.

„Čeká na mě řidič,“ zoufale se bránila Klára a snažila se odejít.

„No tak počká!“ Muž zvýšil hlas a pevně chytnul Kláru za zápěstí, aby jí zabránil v odchodu. Pak jeho pohled padnul na Klářin dekolt. „Odkud máš ten krásný řetízek?“ přitáhl si ji blíž k sobě a se zájmem vzal přívěsek do prstů stejně, jako to udělal předtím Damián.

Klára se nadechla, i když ještě netušila, co odpoví, když do rozhovoru někdo vstoupil s přísným podtónem v hlasu. „Děje se něco?“

Damián! Teď za něj byla Klára vděčnější než kdy předtím.

„Jen tu konverzujeme,“ podíval se muž povýšeně na Kláru a nechal ze svých prstů vyklouznout i její řetízek, který jí volně spadnul do výstřihu. Klára sklopila pohled.

„Dáma už je na odchodu, Viktore. Prosím,“ podíval se ostře na Kláru a pokynul jí směrem ke dveřím. Ta ani nezvedla oči a tiše vyklouzla ven z domu do tmy.

Mířila rovnou k bílému SUV. Zrychlila krok, protože začínalo pršet. Řidič ji viděl ve zpětném zrcátku. Vystoupil a otevřel jí dveře.

„Díky, Jonáši.“

„Madam,“ pronesl tiše a zavřel dveře. Mlčky nastoupil do vozu.

Večerní světla města se jevila jako rozmazané šmouhy a Klára přemýšlela o dnešní noci. Byl to večer plný luxusu a tajemství, ale i vášně a rozkoše. Byla napůl rozrušená, napůl roztoužená.

Řidič odbočil do ulice a zastavil. „Jak ví, kde bydlím?“ problesklo Kláře hlavou.

Vystoupila a rozhlédla se po temné ulici stejně, jako to dělává Adam. „Určitě jsem zase jen paranoidní,“ zabrblala si pro sebe, mávla na Jonáše a zabouchla za sebou vchodové dveře. Na chvíli se opřela o chladnou zeď a nenápadně za prosklenými dveřmi sledovala, jak mizí bílé auto ve tmě. Pak vyšla po schodech do svého bytu. Konečně byl pryč hluk večírku. Teď ji obklopil klid jejího domova. Sundala si vysoké podpatky a tiše se prošla po měkkém koberci směrem k pokoji. Ve vzduchu byl stále cítit jemný parfém, který si nanesla předtím, než odešla do baru. Nyní však Kláru obklopoval spíše pocit únavy. Vešla do koupelny. Zdi byly obloženy jemnými, teplými dlaždičkami a na okraji místnosti stála velká vana. Klára pustila teplou vodu a přidala do ní pěnu vonící po jarních květinách, která rychle začala vytvářet nadýchaná oblaka. Sundala si šaty, které byly svědky večerního dění, a odložila je na pračku. Prostupně si sundala i šperky a zbytky oblečení, až stála úplně nahá, připravená ponořit se do uklidňující lázně. Horká voda ihned uvolnila napětí a jemná vůně pěny ji pohltila. Voda ji obklopila jako hedvábný závoj a ona cítila, jak stres a únava pomalu mizí. Myšlenky se jí začaly třídit, vzpomínky na večer se jí znovu vracely. Znovu jako by cítila každý dotek Damiána, každý jeho dotek, polibek. Vzrušoval ji pocit jeho nadřazenosti a moci. Ráda s ním prožívala mo-

hutné erupce vášně. Tohle by chtěla prožít i s Adamem. „Adam!“ Myšlenka na něj ji vytrhla z relaxace. Jeho jméno znělo jako mohutná ozvěna v jejím nitru. „Proč se zase neozval!“ Začalo jí připadat, jako by si s ní pohrával.

Voda kolem ní začala chládnout. Byla nepříjemná stejně jako nynější Klářiny pocity. Zvedla se z vany a nechala kapky stékat po svém těle. Natáhla se po hebké osušce, do které se zabalila. Svalila se na postel a přikryla se měkkou dekou. Její mysl se vrátila k Adamovi.