drogy tě vzaly
je tak strašně zvláštní
když člověk
který tě měl chránit
je najednou člověk
kterého se bojíš natolik
že třesou se ti kolena
když člověk
který ti měl dát domov a rodinu
je najednou člověk
kterého se modlíš ať nepotkáš po cestě domů
když člověk
kterému jsi řekla všechna tajemství
je najednou člověk
jehož kontakt máš bloklý v telefonu
odznova
poznáš podle rytmu mého dechu
že si zrovna zavádím tampon
víš, proč jsem si ze všech koček
přála zrovna britskou
znáš každý můj pohyb, každý můj zvuk
víš o mně úplně všechno do posledního puntíku
přece jsme si najednou cizí
from lovers to strangers tak a teď zase odznova
jaká je tvá oblíbená barva
černá, odpovídám
a už v tu chvíli mě to nebaví
lívance s javorovým sirupem
kdybych mohla, prostřelím si hlavu jazyk mi jezdí po hlavni
hladově jak africký dítě
je mi sotva osmnáct, čtrnáct hodin pláče mluvím se zrcadly, sama se sebou se všemi svými já, který na mě zíraj ze všech stran jsem tak unavená
nejradši bych si lehla na záda na cirkulárku
pak by existovaly dvě adély a já si nemusela vybírat jednu z možností prostě a jednoduše udělala obojí
jedna by ti vyznala svý city
syrový na talíři
čerstvé přímo ze zahrádky
mého srdce ta druhá by se dál snažila zapomenout na tvé javorové oči plné něhy v životě jsem se necítila víc v bezpečí jakože můžu cokoliv
a ty mě přesto budeš milovat dostanu křeče do žaludku ty mi mačkáš bříško a dáváš nohy za hlavu jako když pomáháš miminku se zaraženými prdíky ta blízkost mezi námi
jsme jako sourozenci a milenci zároveň je to zvrácený a nádherný to jak moc se milujeme
alespoň já tebe
ještě stále
až budeš odcházet
zamkni za sebou
ten klíč zahoď do kanálu na zastávce
už se nikdy neotáčej
já škrtnu sirkou
plameny olizují stropy
jediný, co vidím, jsou ty javorové oči plné něhy
když říkám, že hořím láskou k tobě
myslím to doslova
proč jsem nikdy nebyla dost dobrá
pro svý rodiče jako malý dítě
pro tebe jako přítelkyně
už mě serete s tím, jak si mě nevážíte nikdy dost na to, abych dostala
co tak dlouho hledám
bloudíc po světě
protože nikdo z nich to nemá
nalézt to můžu
jen v sobě samotný
vždyť odmalička jsem na všechno sama
trojka mečů
zrada
do vztahu vstupuje třetí strana
která tam nepatří
zrazeny jsou ty nejčistší
a nejupřímnější emoce
trojka mečů a já pláču
každý den steskem po tvých dotecích
modlím se, abych neodešla za ní ještě jsem si nesplnila všechna přání
avšak myslím na smrt stále častěji
s tebou jsem měla naději
byls moje rodina
ta jediná
kterou jsem v životě poznala
možná jsem neměla být tak naivní
a myslet si, že si zasloužím hezký život
slíbils mi to sliby chyby
neměla jsem ti věřit
teď každý den polykám slzy
proč naše navždy skončilo tak brzy
odpusť si
není žádný proč
prostě se to stalo a ty musíš jít dál
sesbírat svý tělo ze země
usmívat se na lidi
rozdávat lásku a štěstí
v nitru být pořád rozbitá na kusy
plakat každý den
tajně
hlavně ať si nikdo nevšimne
pak by se tě mohli ptát
co se stalo všechno
přitom vůbec nic
měli jsme se brát
ale tys místo toho začal brát
drogy
stále nevím, jak se s tím vypořádat
jak to přijmout
přemýšlím, co jsem mohla udělat jinak lépe
přitom jsem vždy jednala
jak nejlépe jsem v tu chvíli mohla
udělala bych vše jinak
ale na to jak
jsem přišla až bylo pozdě
teď
týrám tím sama sebe
tím, že se ptám proč není žádný proč odpusť si
o tolik víc mi chybíš
když vidím páry
plné lásky a oddanosti
a myslím na to, jak jsme
přesně tohle co maj oni
měli ještě nedávno my
šťastnej zamilovanej život
tak abstraktní pojem
co tak rychle proklouzne mezi prsty ani oko nezamhouříš
jen nedržíš moc pevně a najednou je pryč
jako když malé dítě vidí bublifuk
a myslí, že bublina letí stále výš
když přitom dávno praskla
ale neviděls to a tak hloupě doufáš
že tam někde stále
létá v oblacích a je ti tak lépe
když nemusíš vědět pravdu