šestá kapitola
NOAH
Sedím ve své nové kanceláři, ale necítím se tu jako doma. To místo mi nepatří. Je jen dočasné. Stejně jako tahle identita, kterou hraju. Brzo to tady totiž budu vlastnit. Spolu s mým nevlastním otcem tu budeme vládnout jako králové.
Prohlížím si obrazovku svého telefonu. Žádná zpráva. Žádné instrukce. Jen ticho, které je horší než jakákoliv výhrůžka. Nejdřív si tě prověří. To mi Jason říkal. A já to věděl. Ale nečekal jsem, že to půjde takhle rychle. Už od rána něco nehraje. Atmosféra ve firmě je jiná. Napjatá. A nejsem si jistý, jestli je to jen kvůli mně.
Někdo ve firmě tahá za nitky. Někdo se snaží, aby se všechno rozpadlo dřív, než se toho stačíme zmocnit. A co je horší? Gang mi nevěří. Měl jsem být jejich očima a ušima uvnitř. Jenže oni teď sledují mě.
„Noahu?“
Trhnu sebou. Ellie stojí ve dveřích. Vlasy má volně rozpuštěné a v ruce drží složku s dokumenty. Dívá se na mě podezřívavě. Možná si všimla mého napětí.
„Děje se něco?“ zeptá se a přejede pohledem po stole, jako by čekala, že tam najde něco, co nemám mít.
Zvednu se a pousměju se. „Všechno v pohodě. Jen... se snažím zorientovat. “
Zamračí se, ale nakonec jen přikývne. „Fajn. Peter tě chtěl vidět. Asi bych tě neměla nechat čekat.“
Podá mi složku a chystá se odejít, ale než zavře dveře, ještě se na mě ohlédne.
„A Noahu?“
„Ano?“
„Nedělej žádné hlouposti. “
Na okamžik se zarazím. Co tím myslí? Jen nějakou obecnou radu, nebo už něco ví?
Nechám ji odejít a znovu se podívám na svůj telefon. Tentokrát na něm bliká nová zpráva.
Nezvor to. Nebo si tě podáme.
Zhluboka se nadechnu.Položím telefon na stůl a opřu se v křesle. Pohledem přejedu po místnosti. Po dlouhé cestě snahy jsem tady. Tohle je Můj "pracovní" prostor. Ale víc se mi líbí představ, že za pár měsíců by mohl patřit jen mně. Nejen tahle kancelář, ale celá budova. Celá firma. Musím být chytrý. Měsíce plánování, tajných schůzek s Jasonem a jeho kontakty, sledování každého pohybu Petera a jeho týmu… a teď jsem přímo u zdroje. Vše, co jsme potřebovali vědět, už máme.
Teď jde jen o to, kdy udeříme. Jenže je tu problém. A ten problém nejsou lidé ve firmě. Jsou to oni. Gang, který nás podporoval, ale nikdy nám úplně nevěřil. Nikdy nevěřil mně. A teď mě sledují. Cítím to, kdykoliv vejdu do místnosti. Kdykoliv dostanu zprávu. Kdykoliv potkám někoho nového a nevím, jestli mě právě testuje, nebo se mě chystá podrazit.
Nejde jen o peníze. Jde o moc. A já vím, že pokud udělám jediný špatný krok, roztrhají mě na kusy dřív, než si vůbec stihnu užít svůj úspěch. A proto potřebuju plán. Něco, co mě udrží v bezpečí.
Ellie. Atlas. Peter. Vím, jak jsou důležití. A vím, že pokud se mnou budou spolupracovat – i když o tom nebudou vědět – bude celý proces hladší. Peter je mozek firmy. Bez něj by to nefungovalo. On je
klíč k tomu, aby všechno pokračovalo dál, i když převezmeme vedení. Atlas… ten vždycky ví víc, než říká. A i když je otravný, je chytrý. Možná až moc. Pokud ho dostanu na svou stranu, může mi pomoct zjistit, kdo další je v tomhle podniku nebezpečný.
A Ellie…
Ellie je něco jiného.
Není jen součást plánu. Je to někdo, kdo mi pomalu začíná pronikat pod kůži. A to je problém. Musím si od ní držet odstup. Ale zároveň ji potřebuju. Pokud ji dostanu na svou stranu, bude pro mě snadnější ovládat situaci.
A pokud ne?
Bude to z ní muset někdo dostat jiným způsobem.
Povzdechnu si a sevřu ruce v pěst. Jason mi vždycky říkal, že úspěch přichází s obětmi.
Jenže já si nejsem jistý, jestli jsem připravený zjistit, kdo tou obětí bude.