Kapitola 1
Výbuch. Na všechny strany se rozletěly trosky obrov‑ ské budovy. Skleněná okna, výlohy i displeje se tříštily na malé kousky a zařezávaly se do různých odstínů bílé, šedé, oranžové, červené, modré, zelené, hnědé a černé kůže nebo peří obyvatel. Bytosti, které byly nejblíže, ležely bezvládně na zemi. Utržené ruce, nohy, ocasy i křídla se válely po okolí. Krev různých barev byla promíchaná a na první pohled připomínala duhu.
Nebyla to duha radosti, ale zmaru.
Tato strašná podívaná se odehrála na planetě Shiwangton, která byla hlavní planetou civilizace Anaumeerrico, zkráceně nazývané Anau. Někteří tuto planetu označovali za centrum naší galaxie a ne bylo to úplně daleko od pravdy, jelikož galaktické in‑ stituce, které na ní sídlily, často rozhodovaly o dění v dalších částech galaxie.
Teroristický útok, jehož jsme byli svědky, se stal v domě, který stál v hlavním městě na břehu oceánu.
Byla to multifunkční budova postavená z grafenu, ti 3
tanu a skla, rozprostírající se na ploše větší než deset milionů čtverečních metrů. Z výšky připomínala pen tagon, ale její strany nebyly rovné, nýbrž vypouklé směrem dovnitř. Vrcholy pentagonu měly tvar za ‑ oblené špičky a v každém z nich byl umístěn vchod.
Obchodní, kulturní i společenské využití budovy podporovalo vizi, že pět hlavních civilizací obývají ‑ cích Mléčnou dráhu může žít společně v harmonii. Každé civilizaci byl věnován jeden cíp, který obsaho val umělecké předměty, popis vývoje a představení jejích planetárních soustav.
První vznášedlo speciální protiteroristické jed notky se na místě objevilo již čtyřicet sekund po vý buchu. Všechny bezpečnostní složky byly totiž kvůli zvýšenému riziku útoku v pohotovosti a nacházely se necelých deset kilometrů od místa útoku. Velitelem této jednotky byl Wau, statný, dva a půl metru vysoký holohlavý Anauan s šedobílou kůží a pronikavýma modrýma očima. Do jeho týmu patřili také Arch, Jar a Ele. Arch byl stejně jako Wau bytost civilizace Anau, takže připomínal dvounohého savce. Byl necelé dva metry vysoký, měl krátké černé vlasy, šedomodrou kůži a hnědé oči. Jar a Ele, bytosti civilizace Naxtil, zkráceně Nax, se podobali ptákům. Jejich poznávacím znamením byla barevná pera a vzrůst pod dva metry. Jarova pera byla zejména zeleno‑modrá, zatímco Ele je měla převážně červeno‑žlutá. Svoje křídla však po‑ užívali výhradně ve volném čase. Když byli ve službě, měli stejně jako Wau a Arch speciální obleky, které je nejen chránily, ale hlavně jim umožňovaly vznášet se, zajišťovaly komunikaci a poskytovaly jim další podpůrné funkce.
Hned jak vznášedlo zaparkovalo ve výšce sto metrů nad cípem číslo jedna, který byl věnován civilizaci
Anau, dal Wau povel k výsadku. Všichni členové týmu
Alfa vyskočili ze vznášedla a ve formaci se začali sná‑ šet dolů, ke vchodu zničenému výbuchem. V průběhu
klesání Wau nařídil:
„Archi, Jare, zapněte si na nejvyšší citlivost skeno‑ vání prostoru pro hledání rizikových bytostí a nebez pečných látek. Ele, proveď skenování prostoru pro lékařské potřeby a zjisti, kolik bytostí je zraněných, jak vážně a kolik jich zemřelo.“
Arch a Jar potvrdili. Ele se ozvala za chvíli:
„Waue, odeslala jsem údaje na centrální dispečink záchranných složek. Je zde patnáct mrtvých a celkem čtyřicet tři zraněných bytostí, z toho osm vážně. Zá chranáři dorazí do dvou minut.“
„Rozumím, Ele,“ zamručel Wau, „nyní začni pomocí zaměřovače své odstřelovačky kontrolovat vzdálené části chodby. Arch, Jar a já se zaměříme na kontrolu bezprostředního okolí. Začněme plynule postupo vat vpřed.“
Takovou situaci tady už desítky let nezažili. Wau se spojil s Gal:
„Týme Bravo, zde velitel týmu Alfa. Kde jste?“
„Zde velitelka týmu Bravo, za deset vteřin budeme u budovy. Začneme s výsadkem nad vchodem číslo tři.“
„Dobře.“
Wauova sehraná jednotka postupovala od vchodu do široké haly. Všichni se pohybovali rychle, ale ne zbrkle. Drželi se v horní části haly, aby měli lepší vý‑ hled, a jako případné krytí používali obrazovky, na kte rých stále běžely reklamy, jako by k žádnému útoku
ani nedošlo. Arch a Jar v čele formace se kryli navzá‑ jem, ale zatím ani oni, ani podpůrné skenery v jejich oblecích neodhalili žádné podezřelé bytosti.
Mezitím dorazil na místo tým Bravo. Ze vznášedla vy‑ skákaly do prostoru čtyři bytosti a začaly v nacvičené formaci kontrolovaně padat dolů nad vchodem číslo tři, který byl věnován civilizaci Nax. Gal, velitelka týmu, byla bytost Ocaanie, zkráceně Oca, jejíž obyvatelé se vyznačují menším vzrůstem a podobají se obojživelní kům. Byla vysoká sto sedmdesát pět centimetrů a její lesklá kůže se na slunci nejčastěji odrážela do oranžo vofialova. Vlasy, umělé a nastřelené, měla tmavě hnědé.
Členy jejího týmu byli Jene, Haj a Zan. Jene byla Anauka, vysoká dva metry a deset centimetrů, s bron‑ zovou kůží, šedozelenýma očima a dlouhými blond vlasy. Haj a Zan patřili mezi bytosti civilizace Sania, zkráceně San, které byly podobné medvědům. Ha ‑ jova srst byla hnědá s bílou skvrnou na hrudi, Zanova černá. Oba byli přes dva metry vysocí a měli zelené oči.
Wauova jednotka proletěla celou chodbou vedoucí od zničeného vchodu do obrovitého atria uprostřed budovy, kde panoval velký zmatek. Ti, kteří zde byd leli nebo pracovali, se snažili dostat do vyšších pater. Výtahy takový nápor nezvládaly, a tak se před nimi tvořily velké fronty. Bytosti, které sem přišly nakupo vat nebo za kulturou, se naopak snažily ostatními vý chody opustit budovu na svých osobních vznášedlech.
Wau nechal členy svého týmu, aby zaujali obranné postavení na okraji atria u vysokého stropu, a pak hlu bokým hlasem pronesl do komunikátoru:
„Týme Bravo, zde velitel týmu Alfa. Slyšíte mě?“
„Ano.“
„Chodba číslo jedna je čistá. Jdeme do chodby číslo dvě. Vy proveďte kontrolu chodby číslo čtyři.“
Gal vzápětí Wauovi odpověděla:
„Rozumím. Chodba číslo tři je čistá. Jdeme do chodby číslo čtyři.“
Chodba číslo dvě byla věnovaná civilizaci Oca a chodba, která vedla ke čtvrtému vchodu, civilizaci San.
Gal se s celým týmem přesunula na začátek chodby vedoucí ke čtvrtému vchodu. Jene si vzápětí všimla v zaměřovači své odstřelovačky bytosti civilizace
Froaabaric, zkráceně Fro. Tyto bytosti, připomína jící svým vzezřením ještěry, zpravidla dorůstaly dvou metrů. Jedinec se choval podezřele. Všichni kolem něj ujížděli na osobních vznášedlech nebo utíkali pryč z budovy, ale on jen postával na konci chodby a hle děl na svoje mobilní zařízení.
Jene na něj upozornila Gal, v tu chvíli však zazněl obrovský výbuch a zdemoloval celé okolí místa, kde se podezřelá bytost nacházela.
Tým Bravo se na Galin příkaz dal do pohybu smě rem ke vchodu a začal skenovat okolí. Na místě ob jevili dvacet jedna mrtvých a šedesát osm zraněných, z toho sedmnáct těžce.
Gal se spojila s Wauem, který zrovna vedl svůj tým do chodby číslo dvě:
„Týme Alfa, zde velitel týmu Bravo.“
„Slyším.“
„Další terorista se odpálil u vchodu číslo čtyři. Jene odesílá zjištěné údaje. Útočník aktivoval bombu mo‑ bilem, používají starou síť 100g. Bytost byla Froan, oblečený jako ortodoxní slaimista.“
„Dobře, týme Bravo. Až prověříte tuto chodbu, pokra‑ čujte do chodby číslo pět. Tu síť nechám zablokovat.“
Gal a členové jejího týmu rychle zjistili, že v chodbě číslo čtyři se už nikdo další podezřelý nenachází. Za‑ velela tedy k rychlému přesunu do chodby vedoucí ke vchodu číslo pět, který byl věnován právě civilizaci Fro. Wau mezitím nechal vyřadit starou síť 100g z pro‑ vozu v okruhu deseti kilometrů. Takto promyšlený útok tato část galaxie ještě nezažila, a kdo ví, kolik těch teroristů zbývá. Wauův tým doletěl doprostřed chodby vedoucí ke vchodu číslo dvě. Wau i ostatní začali detailní skenování všech bytostí, včetně iden tifikace, k jaké síti jsou připojeny.
Netrvalo dlouho a Ele odhalila dalšího Froana. Seděl na lavičce u vchodu, přibližně kilometr daleko od nich, a zuřivě mačkal tlačítka na svém mobilu. Wau vyzval členy své jednotky, ať podezřelého nenápadně obklíčí. Když Froan zjistil, že nemá žádný signál, začal se rozhlížet. Něco se mu nezdálo, proto naskočil na vznášedlo připomínající skateboard a unikl pryč z bu dovy. Tým Alfa ho začal pronásledovat. Wau poslal informace o probíhajícím pronásledování Gal – s do datkem, ať se k nim její tým přidá, jakmile si bude jistá, že v budově již nejsou žádné podezřelé bytosti.
Froan doklouzal na parkoviště a tam naskočil do svého osobního vznášedla. Měl sice starý model, který nemohl samovolně létat ve větších výškách, ale dost rychlý na to, aby dokázal uprchnout, kdyby se ho pro následovatelé snažili dohnat pouze ve svých speciál ních oblecích.
Wau zkontroloval stav nabití jednotlivých obleků u svého týmu. Jeho a Jarův měly nejnižší hodnoty na
bití, proto vyslal Ele a Arche, aby pronásledovali pode zřelého sami. On se s Jarem vydal na cestu ke svému vznášedlu, které na dálku probudil z hibernace – a při kázal mu, aby jim přiletělo naproti.
Podezřelý Froan uháněl z centra metropole smě rem k nejbližší dálnici, která se linula jako had okolo východního pobřeží. Ele a Arch brzy pochopili, o co se podezřelý snaží. Zapnuli své obleky na maximální rychlost dvě stě kilometrů za hodinu. Ta jim zatím sta čila, aby ho v městské zástavbě neztratili z dohledu. Měli ho neustále v zorném poli, ale jemu už stačilo pouze pár minut, aby se dostal na dálnici, kde bude moct letět více než tisíc kilometrů za hodinu. V ta kové rychlosti by jej mohli zastavit jen sestřelením, což nechtěli, neboť si byli vědomi, že ho potřebují chytit nejlépe živého.
Arch a Ele na sebe mrkli. Oběma bylo jasné, že tento závod nemůžou vyhrát, pokud něco nevymyslí.
[…]
Zajatý Froan se probudil. Jeho hlava byla posetá stehy, které zacelily rány způsobené pádem vznášedla.
Dveře se rázně rozletěly a do místnosti, vybavené pouze stolem a třemi ocelovými židlemi, vstoupil Wau a za ním Gal. Wau se zajatého zeptal:
„Jak se jmenuješ?“
Froan se jen ušklíbl.
„Ptáme se, jak se jmenuješ!“ dodala Gal.
Terorista téměř neslyšitelně procedil mezi zuby:
„Jmenuji se Sanha, vy nevěřící psi.“