Tereza Schwab [ román v dopisech ] SLOVA
2. 1.
brasulaè dnes 11:18
Hey, brasula. Co zase vyvadis? Mamca je nepricetna, znas ji. Asi opet dlouhy mejdan, ze? Ale ozvi se ji, vazne. Prala bych ti vse nejlepsi do noveho roku, ale ono nam preci staci i jen to dobre.
CU E.
20. 1.
Od: ela.f@mymail.com
Pro: jakub.kuba@teraphost.cz
Předmět: Eliška Fragová, leden
Milý Jakube, jako každý měsíc, i v novém roce držím naši dohodu a k 20. dni podávám hlášení. Samozřejmě Tě chci ale na úvod pozdravit a asi bych Ti mohla/měla něco popřát, že? Přeji Ti tedy, ať si udržíš svůj nadhled a klid, s kterým řešíš výjevy našich rozbitých duší, přeji Ti osobní štěstí a přeji Ti, ať najdeš naplnění tam, kam směřuješ svou energii. Jsem moc vděčná, že mě na mé současné cestě sleduješ…
Jakube, Vánoce byly šílené! Ne tragikomicky – žádné úsměvné příhody z Pelíšků nemám. Vše se zase točí kolem mých emocí, prožitků, osobních zkratů. Podtrženo mojí šílenou rodinou. Bratr se zase předvedl… a už vidím, jak opět selhávám, když Ti píšu tato slova. Dívám se zpátky, obrazy se míhají, jako bych stála uprostřed Times Square, jen já a ze všech stran na mě září spoty, útržky reality znásobené představivostí. Ale jsem tam sama, přeplněná obrazy, panika, nemohu dýchat, cítím až fyzickou bolest ve stehnech, nemohu se pohnout. Dost, řekneš. Systém. Posloupnost. Řád. Zkusím to.
Advent jsem propila. Naprosto nekontrolovatelně. Naprosto bez důvodu. Mluvili jsme spolu o tom v půlce prosince, ale musím přiznat, že do Nového roku jsem neudělala žádný posun. Pořád hledám spouštěč. Říkáš, že to je klíčové. Definovat proč. Definovat, co v nás vyvolá tu sebevražedně slepou touhu otevřít láhev a nechat se do ní vcucnout. A možná mám odpověď. Asi Tě nepotěší, ale piju, protože můžu. Protože si koupím euforický večer za mírnou cenu ranní bolesti hlavy a výčitek, které ale nekřičí dost dlouho a dost nahlas, abych je nedokázala relativně jednoduše utnout. Ale to je vše. Funguji, kmitám, v 5:30 vyrážím na okruh s Honey (to mi je často ještě dost špatně, ale ten studený vzduch teď v zimě mě probere), budím děti, dělám svačiny, myčku po noci, třeba i složit prádlo ze sušičky. Včas do práce. Usmívám se na studenty, jsem platným členem pedagogického sboru, potažmo společnosti. Nakoupím, udělám úkoly, vyslechnu a snad i podpořím tu naši maturantku, včas opravím testy a známky „asap“ nahážu do bakalářů, aby studenti věděli, vymazlím si hodiny na další den (víš, jak nesnáším chodit bez příprav), dovezu na kroužek, někdy si jdu v mezičase zaplavat, zaběhat. Připravím společnou večeři, absolvuji rodinně-společenskou konverzaci. Jsem pracovník, manželka, matka, psovod, majitelka nemovitosti. Mám být naplněná, šťastná a vděčná, ale přijde večer a do mě vrazí prázdnota. Víš, ona nechodí plíživě či pomalu, nenašlapuje, neťuká, je neslyšná a hrubá. Vrazí mi do duše a jako černý inkoust se rozleje na vše, co jsem ten den prožila. Přečmárá mé kroky, mé úspěchy, mé ambice. Začerní pocity – je to jako bezedná díra, a tak do ní hodím láhev, třeba dopadne na dno…
Prostě je to pořád stejné. Ano, mám výčitky, ale spíše kvůli tomu, že mám pocit, že se mi to v mém věku už odráží na postavě – mám takové vypité bříško, řekla bych. Malinko visící špíček a přísahám, že se po každém mém soukromém mejdanu trochu nafoukne. Ale to je jen tělo, jen schránka. Stejně by mě zajímalo, kolik mých kolegů a kolegyň to nemá podobně. Teď jsem četla článek tvrdící, že více než 15 % učitelů požívá alkohol v míře vyšší než běžné. A i průměrná hodnota je u každého Čecha dost vysoká. Takže v tom evidentně nejsem sama a když ostatní mohou, tak proč já si mám na něco hrát, něco odpírat?
A navíc o Vánocích jsme měli epizody s mým bratrem. To je etilik! Od našich odešel 23. 12. ke kamarádovi. Rodiče na něj náhodou vrazili na nábřeží 26. 12. dopoledne. Byl v šíleném stavu, ale nechal se odvézt, vykoupat, nakrmit. Štval mě hlavně ten Štědrý den. Bylo mi líto našich, ale na poslední chvíli jsme už nechtěli řešit nějaké logistické nálety – a maminka by k nám stejně nejela, protože, co kdyby se bratr vrátil?!?! A Adam by doma nikoho na Vánoce nechtěl. Dokud nemusí, tak ne, řekl mi jednou tak jasně, že to znovu už ani nezkouším navrhnout. Takže sedíme u štědrovečerní večeře, já nasávám tu nezaslouženou slavností atmosféru, ale spíše si celou dobu vizualizuji dva utrápené rodiče dospělých dětí, jak spolu sedí každý ve svém opuštěném vesmíru u nesmutnějšího jídla roku. Flying shit! A v pozadí toho všeho místo rolniček zní zvonek/zaťukání/zazvonění telefonu nesoucí zprávu, že teď takové štěstí neměl, že ho někde našli, že prý asi nehoda nebo se prostě udusil, jak vdechl zvratky… Tak pracuji s konceptem, jak se můžu tolik bát o někoho, kdo je mi po těch letech už vlastně úplně lhostejný.
Každopádně, na Silvestra opět odešel a vrátil se tentokrát již sám 3. 1. Ožralý, téměř v bezvědomí. Poblil gauč, asi se tam i pochcal, ohříval si špagety, jedl to rovnou z velké mísy. Tu samozřejmě potom zvrhnul pod stolek a na koberec. Rozbil i tatínkův oblíbený hrníček. Škoda spíše duševní, ale už na to prostě nemají. A nemají na to ani fyzicky. Byla veliká chyba, že mu dovolili vrátit se domů, když přišel o byt. Ale oni vždycky povolí. A pak mi na střídačku volají, chtějí pomoci, ale když jim řeknu pravdu – že ho mají normálně vyhodit, že to takto dál nejde, tak já jsem ta špatná, necitlivá, zlověstná sestra…
Po Novém roce mi také skončila v nemocnici kamarádka Stellinka.
Třetí dítě, vysoce rizikové těhotenství, léčí se na srážlivost krve, v děloze má vedle dítěte ve 20. týdnu také dva obrovské hematomy, které začínají tlačit na miminko. Takže další obrazový podnět maminky
hladící si teprve mírně klenuté bříško, vzlykající se modlí, aby nenarozený potomek měl dost síly a udržel se v jejím bolavém lůně a měl šanci obohatit tento svět a žena se uspává slzami, hlavu na mokrém polštáři, ale to nevadí, říká si, hlavně že mezi stehny má teď sucho, hlavně že přestala krvácet… a třeba za čtyřicet let ho stejná máma bude po nocích hledat, zvedat ze studené země a bude si nechat nadávat, že je kráva a za všechno stejně může ona!
Jakube, mám pro Tebe vtip. Prý tři nejčastější české lži:
1. Jdeme na jedno
2. Dopijeme a půjdeme
3. Od zítřka nepiju
Jakube, od Nového roku nepiju. Je to pár dní, žádné velké závěry, detaily si řekneme na naší měsíční schůzce (volala jsem Tvé asistence a prý tento pátek po poledni). Neučinila jsem to jako otřepané předsevzetí – to si schovávám pro aktivní sliby. Ale rozhodla jsem se nepít čistě proto, abych vyrovnala hodnoty pro statistiky. Můj bratr mi totiž vzal čísla, která bych mohla použít. Prostě v každé rodině bohatě stačí jeden pijan a místo u nás je již obsazeno. Budu muset začít vynikat v něčem jiném. Škoda, protože tady cítím, že jsem měla fakt potenciál… škoda talentu…
Budu se nesmírně těšit na popovídání, Eliška
PS: Mé předsevzetí: vloni to bylo ovládnutí čínských hůlek (dosaženo) a letos je to plavecká kraulová otočka!
27. 1.
maminkaè dnes 19:41
Proste je to v prdeli. Promin, mam je tu vsechny, tak uz nechci volat, aby deti neslysely….
dnes 19:45
Adam se drzi. S babi jsme ted mluvili a pry nemame zitra jezdit, ze si chce s dedou odpocinout.
dnes 19:50
Kdyby Ti volala, tak ji NERIKEJ, ze to je neoperovatelne. Staci tahle diagnoza. Musime na ni pomalu. Kluci se tak dohodli.
dnes 20:18
Jsem krava. Jak vsichni plasili s zaludkem a ja rikala, at se uklidni, ze to je jen nejaky chronicky zanet…a ted prasarna slinivka!!!!!!!!!!
26. 12.
Milý Tome, už je nový rok a strejda Matěj Ti právě přinesl tohle psaní ode mě, které Ti ale píšu o několik dní dříve. Je to teď možná pro Tebe celé popletené, ale věř, že tatínek, Viktorka, dědečkové, babička, i ostatní udělají vše pro to, abyste našli klíč k tomu, jak to bude dále fungovat. Tomáši, můj synu, můj chlapečku jediný. Chtěla bych Ti tolik vysvětlit, proč věci jsou, jaké jsou. Chtěla bych Ti říci, že vím, jak to bude dál. Sama jsem ale ztracená, tak jsem teď musela odjet, abych se v tom zvláštním světě zase našla.
Možná uslyšíš různá slova a možná budeš cítit nespravedlnost, ale věř, že Tě bezmezně miluji. Neopouštím Tě. Jen se potřebuji uzdravit. Ber to tak, že maminka je nemocná. A třeba nad tou chorobou
jednou vyhraji. Do té doby Tě budu mít v srdci. A protože Ti to teď nebudu přímo říkat, tak věz, že vždy, když Tě pohladí vítr po tváři, když Tě zahřeje slunce, když uvidíš zářit hvězdu, či se nad Tebou
skloní duha, jsem tam s Tebou. Jakkoliv to může trvat dlouho, budu s Tebou.
Miluji Tě. Navždy.
Tvoje maminka