Šest zrádců zajíce Ignáce
JÓGA DĚTEM
MARIE HLEDÍKOVÁ
ilustrace Adéla Radimecká
ZRÁDCE KRÓDHA – HNĚV
Zatímco se zajíc Ignác vášnivě řítil za svou touhou po zelí, pes Karel se rozhlížel a klidně kráčel za ním. Všímal si dětí, které si hrály na nedalekém hřišti, a také ptáčků, kteří poletovali nízko nad střechami vil. Když tu se před nimi zčistajasna objevil obchůdek se zeleninou a ovocem.
„Jé! Tady to znám,“ pověděl pejsek dojatě. „Mají tu skvělé meruňky. Páníček je tady kupuje a já sem tam nějakou dostanu.“
Zajíc Ignác ovšem neodpovídal. Otáčel hlavou sem a tam a stříhal u toho ušima. Pak kousek poposkočil a zmateně se podrbal na hlavě přední tlapkou.
„Není tady!“ zvolal.
„Kdo tady není?“ divil se Karel a začal čmuchat svým čumákem k oranžovému ovoci. Vonělo tuze sladce.
„No přece zelí. Zmizelo!“
2
„Ale to snad ne, to mě tedy za tebe mrzí, Ignáci, ale alespoň nemusíš krást,“ povídal na to zase Karel a dál čenichal meruňky.
„Já jim to nedaruju! Jak se to mohlo stát? Moje zelí, mělo to být moje zelí! A oni ho prodali všechno! Možná ho sami snědli! Nacpali si jím ty své pupky!“
„To se mi nezdá, Ignáci,“ povídal tlumeně Karel. „Víš, co dělá zelí?“
„Co?“ zeptal se otráveně Ignác.
„Nadýmá,“ chechtal se Karel. „Kdyby snědli tolik zelí, byli by hodně nadmutí, možná by i létali,“ smál se dál pejsek a posadil se do stínu, který vrhala markýza obchůdku.
„Možná všechno zelí ukradl Igor, ten starý loupežník,“ zasyčel zajíc a založil si pracky v bok.
„Já tedy nevím,“ říkal zase klidně Karel, „ale jediný loupežník jsi tady podle mě ty. Pozor, jde sem majitel obchůdku!“
Ignác se lekl a skočil za bedýnku plnou hráškových lusků. A jak tam tak skrčený seděl, povídá: „Fuj, ty já zrovna hrozně nerad. Po těch jsem nadmutý zase já.
A to letím jak raketa, když je sním. Ale někdy je musím, když nic jiného není. Možná bych je mohl ukrást za to, že mi snědli zelí.“
„Ty jsi hrozně naštvaný zajíc, Ignáci,“ říkal pejsek. Zůstal sedět na svém místě, protože lidem pejsci na ulici nepřipadají tolik nezvyklí jako zajíci. „Možná na celém tomhle světě nejde jen o tebe. Třeba to zelí skutečně jenom vyprodali, co říkáš?“
„Možná, že jo. Ale co mám teď dělat? Musím dokázat, že jsem silnější a lepší než Igor. A to bez toho zelí nedokážu,“ supěl dál zajíc.
„Odpusť mi, Ignáci, ale komu vlastně chceš dokázat, že jsi lepší než Igor? Já se bojím, že to chceš dokázat jenom sám sobě,“ pejsek se zase postavil. Prodavač doplnil várku krásných tmavě červených třešní do bedýnky a zase odešel do chladného obchůdku.
„Hmmm, ty třešně vypadají lákavě,“ musel uznat Karel a přiblížil se k nim, aby i je očuchal.
„No vidíš, tak si jich pár vezmi,“ ponoukal jej Ignác a lišácky se u toho usmíval.
4
„To by se ti líbilo, viď?“ pejsek zavrtěl hlavou.
„Všechno mi zkazili!“ nadával zase zajíc, když zjistil, že pejska ke krádeži nezlanaří.
„Jen se zlob, Ignáci, třeba tě ten vztek někam dovede,“ povídal na to Karel a napil se z misky, kterou tam pro všechna zvířátka položil milý majitel obchůdku.
Otázky a doporučení pejska Karla:
Znáš zrádce kródha/hněv?
Byl/a jsi někdy hodně naštvaný/á?
Co tě tak naštvalo?
Můžeme se zlobit, i to je lidské. Většinou se zlobíme proto, že nám někdo udělal něco špatného. Můžeme se zlobit, že se nám něco nepovedlo. Nebo také proto, že je něco jinak, než jak jsme si představovali. Všechny tyto pocity umí létat jako raketa. Tak jsou rychlé, že? Někdy nás i třeba mrzí, že jsme zakřičeli, nebo že jsme zlostí do něčeho bouchli. To je hněv. Je to silný zrádce, ničivý.
Za hněvem se často skrývá strach. Zlobíme se, protože se něčeho obáváme. A proto je skvělé ovládat jej přesně z druhé strany. Buďme statečnými bojovníky, spravedlivými. Takovými bojovníky, kteří stojí pevně nohama na zemi.
5
I to jsem řekl Ignácovi. Dal jsem mu radu, aby si zacvičil další z jógových pozic, a to právě bojovníka. Ten si se zlostí totiž dokáže poradit nejlépe!
Víš, jak na něj?
Stačí rozkročit doširoka nohy a jedno chodidlo otočit vpřed. Zkus si, zda obě nohy stojí pevně na zemi. Podívej se dopředu za nohou, kterou jsi vytočil vpřed, upaž ruce a nech obě dlaně koukat směrem dolů. Pak už stačí pouze pokrčit přední koleno. Pozor! Váha je stejná v obou chodidlech, aby nohy měly spravedlivou nálož. Teď už jen dýchej a vnímej, jak na tebe bojovná pozice působí? Jak ti v ní je?
