Noční můry v duši

Muž

Byla černá noc, kdo tuší, chladným večerem vítr vál, na kopci stál muž s kuší, někdo, koho by se jiný bál.

Kráčel si chůzí toulavou, kuši měl podél těla, pískal si píseň zoufalou, byl jako ostrá střela.

Kdo postaví se do cesty, muži s kuší v lese, ten odškrtne ti resty, a pak tělo nese.

Pírko

V temnotě noci pírko padá, jako duch, co cestu hledá. V prázdných chodbách šepot zní, stíny tančí, čas se ztrácí.

Na pírku krev, co vysychá, v prachu leží, zkázu hlásá. Šepot z hlubin, hlas bez tváře, strach se krade, dech se zkracuje.

Stíny stoupají, světlo mizí, pírko kreslí kruhy v prachu. Dotek chladný, zima v žilách, s každým krokem blíží se zkáza.

Na zemi pírko klidně leží, posel hrůz a ztracených snů. V temném tichu v dálce kvílí, duchů sbor a stínů zvuk.

Rostlina

Pod měsícem chladným, v zahradě ticha, stála květina, kterou smrt píchá. Krása jí shnila, plátky jak krev, v temnotě šeptá, smrtící zpěv.

Vítr kvílí, stíny se plíží, kořeny černé z hrobů se plíží.

Kdysi plná života, teď v hrůze dlí, zničená květina, v pekle sví.

Ulička

Jdeš večer ulicí šedou, jasná hvězda září před tebou.

Na rohu ulice lampy tu blikají, přicházíš blíž a slyšíš, jak praskají.

Praskavý bzučivý zvuk tě nezaskočí a ty jdeš po cestě ve tmě dál.

Chodíš tu už dlouhé roky, tak proč pak by ses bál.

Měsíc začíná více zářit a prosvítá paprsky stromy, víš, že je to jen kousek, směrem tam, za těmi domy.

Ze zvláštního pocitu z nejistíš a máš pocit, že nejsi sám, neotáčej se za sebe, říkej si jen, tady to znám.