Radek Holík
Leden
Ve fabrice netopili, bez koled a za to s kily –ranní lamentace zmrzlých dělnic
Z kandelábrů městské služby
sundávají naše tužby, stromky schoulily se u popelnic
Dráž, i slevy, vše je nové, těžko najdou mudrcové cestu do betlémů na dnech skříní
Dali jsme si věštit z karet
do fitek. A bez cigaret budem, jako vždycky, lepší,
jiní
Laň
V mrazu bílé pláně
nastal konec příběhu
Vzhůru hledí ze sněhu
oči mrtvé laně
Prázdná doba denní, příliš slabo k odporu
Ocel místo obzoru:
žádné nebe není
Vítr, keř, kraj cizí, kdesi letí vran hejno, všude chladné lhostejno
Stopy kopyt mizí
Ořešák
Orvaný ořešák v únoru, solitér, co sílu ztrácí, netečný k matnému obzoru, jejž černí lemují ptáci
Zahnaný do koutů zahrady, ve větvích kovová vata
V dekádách vše nechal za zády, teď zbývá sekyra kata
Je prázdná houpačka z provazů
Těch dětí, co mají své vnuky!
Čistý sníh po ráně do vazu
tak blízko – na dosah ruky
Únor (mokrý)
Pole má bílou vestu
Život je výkon trestu
Naději klovou
vrány z brázd nízkého tlaku vzduchu
No tak proč být na suchu?
Od cely má klíč
bachař chlast
Budeme se dívat jinam
Mračna dýmu štípou v nose, na ulici je dost vlezlo, ještě z ohořelých trosek
východ slunce nenalezlo, dnes tam bydlí smrt a špína.
Budeme se dívat jinam
Z malých očí slzy kanou
na podlahu autobusu, v tváři šmouhu rozmazanou
Kdy mi máma dá zas pusu?
Drama jako z plátna kina,
budeme se dívat jinam
Za městem je díra v zemi, v noci z korby vysedli si
na konečné všichni němí
Na hody se těší krysy
Vždyť to není naše vina!
Budeme se dívat jinam
Co je večer
na Jedničce?