Srdce matky
Pomíjivost archetypů
Pavučiny snů skládají naše životy v dimenzionálních propastech
Někteří z nás již nespící, již nebdící…
V jádru energie živočišnosti slyším hlas, který mě volá na zlatou cestu
Pulzující srdce matky odbíjí v hlubokém dechu života
Dovnitř a ven, nádech a výdech
Slzy druhých
Probouzí ze snů naše srdce, zlehka klepe na dveře
Jemné linie pera táhnou se v nekonečnu nitra, vyvěrají na povrch jako láva
Dýchám, léčím, odpouštím a pouštím
Naslouchám zemi i větru, šepotu prastarých duší
Z temnoty vychází slunce, jehož paprsky mě hladí po tváři
Cítím… svou duši, své tělo
Cítím vás, zraněné duše
Miluji a vítám vás, zde jsem
Stačí otevřít svá srdce
Pozoruji pomalu přicházející jaro
Pukající květy stromů, které se probouzejí ze zimního spánku
Pocit únavy mě zastavil v čase
Nechvátám…
Stojím na zastávce, nečekám na autobus, kterým se vydám
Ve směru, který chci, možná nastoupím
Zakuklená ve vzorcích myšlenek se potápím na dno oceánu
Rozbouřené vlny klidní mou duši
Ve vesmíru se rodí nové hvězdy, s vlastní cestou, pro vás neznámé
Stejně jako stopy, které jste nemohli vidět, když jsem byla mořským tvorem
A obeplula celou Zem
S větrem dýchala, v ohni se šířila krajinou v pradávných písních šamanů
Procházela světy, starší než matka Ze-mě
Nyní uléhám ke spánku
Probudím se, až si vzpomeneš
Kdo jsem
Lucius
Jak krutí a laskaví k sobě dokážeme vzájemně být
Milovat se i nenávidět
Jak tenká je hranice naší křehkosti i zraněných dětských duší
Odpouštět si i být rozpačití ve studnici, možná zapomenuté bolesti
Jsi zahalená nocí v černém závoji, hvězdy poseté vesmírnou oblohou Černé vlasy halící tvé nahé tělo, odkrýváš ve snu hudby intimní záležitosti
Odehráváš poslední píseň a chvějící se hlas odhaluje tvé niternější pocity
V záři reflektorů tebou prorůstají květiny v nejkrásnějším rozpuku zrození
Na koberci se odrážejí stíny tvého života a bytí
Tvé ruce se vášnivě dotýkají klavíru, jako bys tančila po hladině oceánů
Jaro se probudilo a s ním i touha s nadějí otevřela naše srdce novým dnům
Otisky kapradin zanechávají stopy života na akvarelovém papíře, stejně jako knihy napsané již mrtvými básníky
Otisky tvých nohou v písku odnáší voda v paměti koloběhu nekonečnosti
Milenci jeřábů předvádí svůj velkolepý tanec lásky, v tichosti splynutí, stejně jako jsi zasáhla mé srdce
V prostoru mýdlových bublin se otáčím zády a voda mi stéká po těle
Hledám tě v mýdlových bublinách hrajících všemi barvami
Jsme stvořeny z vody věčnosti našich slz
Přikládám hlavu a tisknu se k tvé hrudi
Naslouchám tlukotu tvého srdce, v pulzujícím městě osamělých duší
Přivírám oči do noci, ztracených i znovu nalezených
Ozvěny minulých životů mě provází v záblesku cest všedních dnů
Nacházím ztracené a znovu nalezené jméno
Lucie
Nositelka světla v temných koutech, nejhlubších vodách i hustých tajgách
Přišla jsem na svět, abych viděla, a i vy jste viděli
Přišla jsem na svět, abych cítila, a i vy jste cítili
Přišla jsem na svět, abych slyšela, a i vy jste slyšeli
Tlukot svých srdcí
V největších temnotách svých vnitřních strachů vyslov mé jméno
Milující Lucius
Zlatá klec
Zvuky piana, které se nesou po panelových stěnách
Snažím se uhádnout píseň
Dveře domovů se zavírají a lidé odchází – kam, mohu hádat jen ve své fantazii
Pohupující se v myšlenkách, naslouchám
Naslouchám, jak život za okny plyne
Auta jezdí sem a tam, žaluzie jsou stažené
Naslouchám, když déšť a vítr se o zem opírají
Melancholická nálada mě pohltí a já myslím na lásku
O patro výš je ptáček zavřený v kleci
Všem o sobě dává najevo, nikdo ho opravdu neslyší
Kdesi v domě…
Dítě pobíhající ze strany na stranu se ztrácí ve svém světě, abychom si my uvědomili, kým jsme
Piano vystřídá zvuk kytary, který mě probouzí, nebo uspává
V představách se spolu milujeme, krásné a neznámé
Dotýkáme se sebe a dech se odráží od panelových stěn
Hudba v hlavě, jindy je mým hlasem
Točíme se v kruzích životů
Cítím, že jsem tu již mnoho let
Jsem všude…
Uslyšíš mě…
Stačí, když zavřeš oči a zastavíš se
Pamatuj si barvu svých křídel, až budeš opouštět svou zlatou klec
Černý plášť
Zpěv ptáků je slyšet v jarním vánku mezi poletujícími chomáčky z topolů
Východ slunce září oranžovým odstínem, odráží se mezi okny panelových domů
Za brzkého rána se větrem nese dětský smích radosti ze hry, na čas přehluší i zvuky projíždějících automobilů
Toulám se v nemoci, horečkách i bludných snech
Nemoc vítám, odejde z těla i mysli
Má odejít a už se neopakovat
Rozmlouvám s květinami v lásce i starosti, možná mám strach z přehlížení či nedostatku péče
Zdál se mi sen
Sen o červu uvnitř mého těla
V odvaze se k němu vracím, ještě bdící
Vytahuji ho ven z těla, zbavuji se ho s náhlou lehkostí, v údivu nad svou vlastní odvahou
Ve zbylém otvoru, v prázdnotě, nacházím poklad
Starou panenku, radost mého dětství
Pokrytá černým pláštěm v nevědomí dětských zranění
Otevírám se radosti, blíže svému srdci
Uzavírám bolest trvající věčnost
Mezi časem spánku a bdění a vracím se do vzpomínek
Hledám radost, dětství, už dávno zapomenuté
Opět ji vítám zpět ve své přirozenosti a kráse
Dětství a radost
Do hluboké země svých duší můžeme pohřbívat bolest, nebo popírat zranitelnost
Dusící nás v nemoci
Sen o červu, který parazitoval v mém těle
Radost, znovu se nadechnout
A jít svou vnitřní cestou
Loučení
Zapalujeme ohně do tmavé noci
Má hvězda zářila po tvé cestě v temnotě bez vyhasnutí
Darovala jsem, co mysl i srdce dovolily bez hranic
Odcházím a vzdaluji se
V samotě uplynulých dnů naší minulosti se loučím básní začátků i konců
Zraněná srdce s jizvami, otevřela cesty a dveře niterních přání neznámo
kam ve vesmíru
Prolité slzy se vrátily zpět do svých oceánů
Odpluly po lodích za obzorem
Smích, radost a láska se obrátily v opak
Zraňovaly naše duše po dlouhý čas
S páskami přes oči jsme chránily srdce v nevědomí zranitelnosti
Odešla jsem, abych tě mohla ve vzpomínkách milovat a vážit si tě
Posílám lásku na novou cestu po tvé vlastní ose, kde potkáš plno zářících hvězd
Zůstávám fragmentem tvé minulosti v upřímnosti a vděku
Má slova ti projevují lásku a vysílají mír tvé duši
Přeji ti radost i úsměvy všedních dnů s fantazií bez hranic
Děkuji, že jsme se provedly láskou i bolestí, přestože naše sny směřují k jiným hvězdám
V mém srdci zavládá klid
Po vodě posílám přání, abys byla šťastná a milovaná
Děkuji za to, co jsme si daly
Nyní si dejme svobodu
Rozlučme se v míru a lásce
Dávám ti sbohem, má kdysi milovaná lásko