M7524 příběh nikoho
Richard Kadeřábek
M7524 se začalo vracet vědomí, otevřel oči, pořád mu ještě zvonilo v uších. Rozhlédl se kolem sebe. Místo s bateriemi bylo srovnané se zemí, naštěstí baterie byly v pořádku, i když se teď v důsledku výbuchu volně potulovaly u stropu.
Sebral telekinetickou zbraň a přitáhl jednu baterii. Došel s ní pomalu k rozvodné skříni, vysunuté držáky jí chytly a zasunuly dovnitř. Ozval se automat.
„Přístup povolen.“
Potom se nahoru a dolů otevřely ty obrovské dveře. Byl z toho výbuchu ještě trochu otřesený, ale musel jít dál. Pokračoval chodbou, byla dlouhá, byla to propojovací chodba do další oblasti, na stropě bylo vidět stopy od těžebního stroje, co razil tunel. Na stěně po celé délce tunelu byly nad sebou zavěšené dvě ohebné trubky, vydávaly teplo. Uprostřed tunelu narazil na vozidlo, které už viděl v předchozí jeskyni.
Za volantem seděl člen Biohazard týmu, ale ne jeho týmu.
„Takže nejsem první Biohazard tým, co tu byl? Kolik jich sem nahnali? Kolik jich tu umřelo?“
Když přišel blíž k autu, uviděl, že ten člen z jiného Biohazard týmu je předkloněný, hlavu má skloněnou, ruce stále svírají volant. Jeho batoh byl na zemi vedle auta, v jeho zádech byla obrovská díra a za ním na přepravním autě ležela
sbíječka celá od krve. Nikde neviděl nic, co by mu napovědělo něco o tom chudákovi.
Šel dál a na konci tunelu už viděl ty samé obrovské dvojité dveře. Před dveřmi si všiml vykopaného výklenku ve skále a okolo poházeného nářadí. Ve výklenku byl velký kámen, který sahal až skoro do stropu. Kámen byl ze dvou stran osvětlený stavebním světlem. Přišel k němu blíž a viděl to starobylé písmo. Před tím si toho nevšímal, když používal překladač, to marťanské písmo vypadalo jako klínové písmo.
„Je to možné? Klínové písmo, to by vysvětlovalo hodně věcí i na zemi. Zkusím to přeložit.“
Aktivoval překladač a naskenoval dlouhý nápis na kameni.
„Řekli jsme, že to byla chyba, ale nikdo nás neposlouchal. Zodpovědnost je na nich, a hlavně na ní. Jak to mohla povolit, když neměla dostatek informací. Na rukou mají naši krev.“
Zbytek nápisu byl odlomený v prachu na zemi.
„Takže kromě rady je tu ještě někdo. Kdo je ona, vládkyně?“
V tom něco zakrylo jedno světlo za jeho zády, které svítilo na kámen. Otočil se a uviděl zmutovaného dělníka, který se na něj začal sápat. Stihnul ještě uskočit a dělník narazil na ten velký kámen s nápisem. Chopil se zbraně, mířil přesně, jedna dávka do hlavy na tuhle
vzdálenost stačila, mozek nakaženého dělníka se rozstříknul po kameni za ním a jeho tělo padlo pod kámen. Došel na konec tunelu a velké dveře se automaticky otevřely, prošel dál a zase se za ním zavřeli.
Stál za dveřmi a před ním chodba plná mlhy, ale spíš to vypadalo jako pára, protože všude na zdech byly zavěšené ty trubky, ze kterých vyzařovalo teplo. V tom mlžném mraku čehosi se vznášely malé svítivé částečky něčeho, co vycházelo z biomasy. Z té biomasy, kterou už viděl, v této chodbě byla po celé zdi ode dveří až k místu, kde se chodba stáčela. Všude byly ty divné útvary podobné kostem a jejich tvary a umístění byly bizarní. Někde to vypadalo, jako by kus té stěny držela ruka bez masa a byly vidět jen kosti, nebo jako by tam stály nohy bez masa a byly vidět jen kosti. A na stropě tunelu to vypadalo jako obrovská žebra, mezi kterými byla ta biomasa. Všechny tyhle útvary podpíraly většinu té biomasy a celkově to vypadalo jako velice pevná struktura. Po celé té zdi plné pulzující odporné hmoty, ze které tekl sliz, byla mezi mezerami lidská těla. Bylo to stejné, jak to viděl už předtím. Většina těl měla stejný výraz zoufalství, některá natahovala ruce ven v naději, že by je někdo z toho pekla, co je zrovna rozpouštělo a měnilo, mohl vytáhnout.
Jiná měla ten výraz smíření se s osudem smrti. A na některých bylo vidět, že se snažila zabít, i když neměla čím. V zoufalství si trhala žíly z krku a paží. Mohl si jen domýšlet, co strašného zažívala před smrtí. Zdálo se, že na začátku téhle stěny smrti se něco hýbe. V místě, kde ty útvary podobné kostem udělaly něco, co vypadalo jako klec z obrovských kostěných prstů, se uvnitř něco trochu hýbalo. Šel směrem k té věci a v tu chvíli se rozezněl virový detektor a přívod kyslíku se přepnul pouze na lahev, co měl v batohu.
Když přistoupil k té kostěné kleci, uviděl, že uvnitř je ženské tělo, pokryté tou biomasou a slizem, její tělo bylo zbavené vlasů, všude mělo hladkou kůži. Místy na těle a krku mělo vyleptané díry, ve kterých rostla ta biomasa. Žena ještě neměla mozek úplně poškozený, když spatřila, jak se k ní M7524 nahnul, snažila se ze všech sil dostat co nejblíž k těm kostěným mřížím. Něco na něj chrčela, nemohla mluvit, stále na něj jen opakovaně chrčela.
„Co bys chtěla? Nerozumím ti, jak ti můžu pomoct?“ Zeptal se jí, i když věděl, že už jí nemůže nijak pomoci. Po chvilce chrčení s tím přestala a zvedla pravou ruku k hlavě a naznačila střílení pistolí.
„Chceš, abych tě zastřelil?“
V tu chvíli na jejím mutací se měnícím obličeji bylo vidět úlevu. Chytila se rukama za ty kostěné mříže a strčila hlavu mezi ně, tak jak to jen šlo. A kývla na něj.
Přepnul pušku na jednotlivé střely a namířil jí na hlavu. Kývla na něj znovu, vystřelil.
Nic lepšího pro ni udělat nemohl. Otočil se a pokračoval dál chodbou plnou mutujících těl. Uprostřed cesty z toho mlžného oparu viděl armádní bednu. Kleknul si a začal druhým koncem pušky rozbíjet zámek. Zámek povolil, otevřel bednu a našel jednu C4 a pár zásobníků. Ještě byl na kolenou, když na druhé straně bedny, ze které vybíral munici, kde bylo na zemi obrovské kolo z biomasy, začal ze země pomalu vylézat zmutovaný člověk. Byl to nějaký zámotek přímo v zemi. Když byl venku ze země, okamžitě se začal pomalou chůzí sunout k M7524. Ten, jak byl ještě na kolenou, spadl dozadu na zem a jak ležel na svém vyztuženém batohu s kyslíkem, začal kopat nohama a sunout se pryč od mutanta. Přitom chytnul zbraň, přepnul na dávky a střelil dvě dávky po mutantovi, ten se šoural stále dál k němu.
„Kurva, co ty seš za parchanta, chcípni už.“
Zvednul se na nohy a střelil další dávku přímo doprostřed jeho zmutovaného těla. Mutant explodoval a rozpadl se na několik částí. Hlava,
ruce, tělo a nohy se oddělily a rozkutálely se na všechny strany.
„Tak na tyhle hnusáky budu potřebovat víc nábojů.“
V tom se mu rozezněl alarm poškození DNA. Byl v tom virovém oblaku páry moc dlouho. Kyslík z lahve vypotřeboval a oblek se mu přepnul na filtrování venkovního vzduchu. Z minulého setkání ze skladového modulu měl už nefunkční filtry. Zvedl se a rozběhl se chodbou, která se stáčela o 180 stupňů doleva, minul přitom vysokozdvižný vozík s mrtvolou a nějaké místo vykopávek. Doběhl k servisní plošině, kde byl Modulátor DNA. Až teď mu došlo, k čemu ho tam těžaři mají. Vstoupil na oválný podstavec a aktivoval ho. Z Modulátoru se ozvalo:
„Zjištěna poškozená DNA v subjektu. Zahajuji rekonfiguraci DNA.“
Po jedné minutě ozařování byla obnova dokončena. Z Modulátoru se ozvalo: „DNA byla rekonfigurována a opravena.“
Doplnil si ještě kyslíkovou lahev ve stroji hned vedle. U servisní plošiny byly dveře do stanice. Ale otočil se a vrátil se k tomu vysokozdvižnému vozíku.
Na vozíku byl na paletě naložený obrovský barel s pitnou vodou a u řízení seděl mrtvý dělník těžařské divize. V zádech měl zaraženou
sbíječku skrz jeho tělo. Krev byla všude na řízení a na zemi.
„Je možné že, tady rozvážel tu nakaženou vodu a přišli na to, že to dělá?“
Sken vody potvrdil nákazu, bylo jasné, že tenhle pracuje pro ty nahoře.
Naproti vozíku s mrtvolou bylo místo vykopávek. Začal se mu ozývat detektor puklin, přímo proti němu bylo další skryté místo, pravděpodobně další skrytá laboratoř. C4 měl z té bedny tady od zdi s biomasou, takže tam se dostane.
Nalevo ještě viděl něco na zdi.
Byl tam jeden z těžařů připíchnutý ke zdi sbíječkou. Krev byla na skále za ním a pod ním a pak dále tekla až k místu, kde stál. Připevnil na stěnu, kterou mu ukazoval detektor, výbušninu a schoval se. Po výbuchu počkal, až si sedne prach a vstoupil dovnitř. Hned proti vstupu na něj koukala obrovská kamenná hlava nějaké ženy.
„Že by to byla ta, o které se zmiňovali na kameni? Ta ‚ona‘?“
V místnosti byla na stopě asi tak třímetrová rostlina, která generovala nějaké přírodní světlo a osvětlovala tak celou tu kamennou místnost, a ještě kus tunelu, který pokračoval dál. V tunelu bylo pár hub, ze kterých se dala vyrobit ta hnusná voda, několik jich nabral do batohu.