Žádný vznešený paměti chlapa, co našel smysl života na motivačním semináři. Jen syrový zápisky z dob, kdy jsme měli sny, špinavý ruce a prázdný kapsy. Krátký příběhy psaný bez obalu, s ironií a nadhledem. Tak akorát na jedno posezení – tam, kde má člověk chvíli klid. Do trajflu, do čekárny… nebo na sanitární keramiku. Žádný duchovní růst ani instagramový citáty – jen vzpomínky na dobu, kdy vzduch čpěl po laciných žvárech, spálený gumě a marných snech. Čti v klidu. Dokud ti vydrží káva – nebo kolik ti dovolí vlastní trávení.
