Koryta

Eva Kozáková KORYTA příběhyjednévesničky

Ilustrace

Lucie Charvátová

Domek č. p. 23

Zatoulaný Čtvrtek

Vlétě roku 2015 Milan Ševců poprvé přijel ke svému novému domku číslo dvacet tři. Stavení to bylo starší, ale upravené, se stodolou vpředu a zahradou vzadu. Uprostřed byl velký zanedbaný dvůr, který mohl sloužit jako schovávačka pro kdejakého vetřelce. Všude se povalovaly nepotřebné věci, které tam zanechali původní majitelé při stěhování.

Když jste šli od branky přes dvůr ke vchodu, měli jste pocit, že jdete po pohyblivé podlaze, protože myšmi se to tam jen hemžilo. První dny Milan jenom odklízel věci a přehraboval, co kde leží a co by se mohlo hodit. Co uschovat a co poletí do popelnice. Co spálit a co přerovnat.

Jednou navečer po práci seděl Míla na schodech verandy a obíral kousek pečeného kuřete. Kuře nádherně vonělo a Míla si pochutnával na kořeněné křupavé kůžičce a šťavnatém masíčku. Půlku porce měl v sobě, když si všiml, že ve tmě se lesknou dvě malá očka. Dva malé svítící korálky byly schované pod autem a upřeně sledovaly každý jeho pohyb. Míla zbystřil, snažil se dělat, jakoby nic a pak kuřecí kost hodil před sebe na zem. Svítící korálky se ani nepohnuly, ale hypnotizovaly kost na zemi. Míla naoko poodešel, jako že pro něco jde, a když se vrátil, kost byla pryč. Sedl si a chvilku jedl. Po chvilce zase upustil další kost těsně vedle levé boty. Nic se nedělo. Světýlka pod autem ho pozorovala. Milan pomalu jedl a sledoval, co se bude dít. Za chvilku se začala svítící očka přibližovat. Hlad přemohl ostýchavost a malý černý tvoreček přišel blíž, pak ještě blíž. A když se černá ušmudlaná kulička odvážila připlížit až k botě, sedla si na zem a začala kost olizovat. A tak Míla sem tam odhodil kousek masa nebo kůstku na zem. Z neznámého vetřelce se vyklubalo černé urousané koťátko, které mělo strašně velký hlad. Po nějaké době se nechalo i pohladit. Večer musel Milan odjet. Druhý den byl

zvědavý, jestli znovu přijde. A koťátko už tam na něj čekalo. Čtvrtek – tak ho pojmenoval, protože přišlo ve čtvrtek – se nechal pohladit a drbat za ouškama. Po práci Milan vytáhl baštu a opět se s koťátkem o svoji svačinu podělil.

Ze Čtvrtka se nakonec vyklubala kočička, a jelikož první nečekaná várka koťátek se narodila právě ve středu, dostala nové jméno Středa.

Byla u Milana moc spokojená, na dvorku a ve stodole se to myšmi jen hemžilo, a tak tam zůstala. Jak dny plynuly, byly z nich najednou roky a Středa tam žije dodnes. Jen už je maminkou jednadvaceti koťátek.

HÁDANKA

Kolik koček najdeš na obrázku na předchozí stránce?

Valinka vozila kočárek a vzpomněla si, že ještě s babičkou nedohrály hru na čísla.

„Babi, další hádanka. Čtyři a tři. Co to je?“ Valinka si čísla vymýšlela, protože uměla počítat jen do deseti, a tak kombinovala, co ji napadlo.

Babička z toho vždycky udělala nějaké číslo.

„Čtyřicet tři?“ Babička dělala zamyšlenou. „To je jednoduché. To mají Michalíčkovi,“ smála se babička.

„Kdepak, babičku nenachytáš,“ usmíval se děda.

Zase

Vdomě číslo čtyřicet tři bydlí Michalíčkovi. Ale nebylo tomu tak vždycky. Rodina Michalíčkova, Hanka, Petr a dvě roztomilé holčičky, bydlela v bytě v paneláku ve městě v Jizerských horách. Pohrávali si s myšlenkou, že by byt opustili a koupili domek někde blízko Mladé Boleslavi. Pročítali inzeráty, na motorce objížděli místa, která by se jim mohla líbit. Hledali, hledali, až našli domek. Stavení v Korytech, ukryté na návsi za majestátní lípou. V listopadu 2003 se celá čtyřčlenná rodina přestěhovala z města do vesničky o osmdesáti obyvatelích. Vyměnili pohodlný byt v paneláku za domek, kde se topilo dřívím, kde nebyl plyn ani kanalizace, kde nesvítilo v noci žádné pouliční osvětlení a venku byla úplná tma, kde srnky chodily až na zahradu se napást. Televize nešla, protože nebyl signál, natož telefon nebo internet. Zkrátka, kde nebylo skoro nic, na co byli zvyklí.

Pro všechny to bylo něco úplně nového. Jedenáctiletá Magda a devítiletá Lucka objevily život na vesnici. Bylo to tak vzrušující, hrát si celý den venku považovaly za neskutečné štěstí. Rodiče to měli horší. V zimě bylo potřeba zatopit v kamnech, ale kde sehnat uhlí, dříví, sekyrku? Na jaře posekat trávu kosou, vyvézt žumpu. Po počátečních pokusech všechno s nadšením zvládli a v obci se zabydleli. Zjistili, že televize jim ani trochu nechybí, že štípat dříví je lepší než chodit do posilovny, že posečená tráva nemusí vždy vypadat jako anglický trávník a hezká je i tak. Jako rodina se naučili trávit více času pohromadě. Objevili zálibu v hraní karet a deskových hrách. Hodně si povídali a naslouchali jeden druhému.

Jednou v létě přijely do vesnice na chalupu na prázdniny dvě neznámé děti – malý klučina se svou mladší sestrou ze Slovenska. Magda s Luckou trávily hodně času venku a nových dětí si brzy všimly. Lucka se spřátelila s novými kamarády velmi rychle, jen Magdě na chlapečkovi pořád něco vadilo. Když děti pobíhaly venku a byl tam nový kamarád, Magda radši předstírala, že má nějakou důležitou práci doma. Chlapec by rád přibral do party i Magdu, ale ta mu pořád unikala.

Prázdniny se pomalu přehouply a děti musely odjet domů na Slovensko. Proběhlo velké loučení všech dětí, jenom Magda se držela zpátky.

Po nějaké době si na děti ze Slovenska už nikdo nevzpomněl. Děvčátka dospěla, odrostla hrám na dvorku a jejich záliby se proměnily. Magda i Lucka si oblíbily jízdu na motorce. Magda si pořídila velkou mašinu a víkendové dny trávila nekonečnými projížďkami s helmou na hlavě.

Jednou v létě si Magda vyjela sama na projížďku a narazila na motorkáře, který jí tvrdil, že ji určitě odněkud zná. Magda vůbec nevěděla, kdo to je, ale byl jí velmi sympatický, a tak se po příjemném klábosení domluvili na vyjížďce. Druhý den vyrazili na motorkářský výlet do Českého ráje. Magda jela hezky podle předpisů, ale Marek se chtěl předvést, jak umí obratně řídit. Zatím se mu ale dařilo všechno zvládnout. Po prvním výletě následoval další. Tentokrát na Kokořín. Po prohlídce hradu si sedli na lavičku v malé venkovní zahrádce s obsluhou.

ZAJÍMAVOST

Nejmladší nevěsta v Korytech byla patnáctiletá Anna Flanderková z domku č. p. 30 v roce 1848.

Nejstarší ženich byl pětašedesátiletý Josef Bobek z domku č. p. 7, který se ženil v roce 1843.

„Magdo, já už jsem si vzpomněl, odkud tě znám. Byl jsem jednou jako malý kluk v Korytech na prázdninách.“ Magdě těsně před ústy zamrzla ruka s pitím. „Ty jsi ten malý protivný kluk, který pořád lítal k nám domů?“ vykulila oči Magda. „Jestli protivný, to nevím, ale malý jsem byl určitě,“ usmál se. Magda se trošku zastyděla, protože si vzpomněla, že se k němu nechovala zrovna hezky. Částečně aby to odčinila a částečně protože se jí líbil, naplánovala další výlet na motocyklech.

Výlety neskončily, trvají dodnes. Jen už si neužívají jízdu jako kamarádi, ale jako manželé.

ROMANTICKÁ

„Ahoj mamííííí. Babička zná adresy všech lidí na světě.“ Valinka seskočila babičce z klína a utíkala přivítat maminku, která ještě nestihla ani pořádně otevřít dveře.

„Hrály jsme báječnou hru. Vysvětlím ti pravidla. Já řeknu číslo domu a ty mi řekneš, jak se ten dům jmenuje. Tak hádej. Třebaaa… dva!“

Maminka se zamyslela a říká: „Ten se jmenuje Pepa.“

Valinka se podívala na babičku, aby jí poradila. Babička zakroutila hlavou, že ne.