irena franková interní procesy
v dálavě
a v dálce tam pod srázem bezvládné tělo – tvrdá zem to před pouhým okamžikem duši jedné bylo chrámem ta nyní nadobro však opustila pozemský vrak pochodeň právě vyhasla mořská hladina ji odnesla
zda nyní je na svém místě nemožno tvrdit jistojistě zda našla směr či zbloudila ač vědomou se jevila
zachvácení
pokouším se chytit přediv z jemných vláken utkaných
vše je to tak provázané že musím jen ustrnout
v jakém víru to jen vlaju z něj věru není úniku
svobodná vůle to je danost ne vždycky však přítomná
v ten okamžik specifický
netoužím to pozměnit
vše se děje přesně jak má
netřeba s tím soupeřit
přijdou vždy ty situace
jež nás zcela pohltí
donutí nás spočinouti ve stavu plném úžasu
plujeme si éterem
nezávisle na sobě
přesto se však naše trajektorie
čas od času setkají v jednom bodě
abychom se posléze
mohli vydat zase
každý svým směrem
mlha
v mlhavém oparu
tisíce nezdarů
tisíce tužeb a tisíce snů
chráněny bezpečně
před zraky cizinců
všechny ty slabosti
skryté jsou v mlze
ta mlha nejhustší
láká mou pozornost
vše co je nejasné toužím proniknout
dostat se k podstatě zachytit pachutě
všech těchto prožitků na něž nejsou hrdí
vynést je na světlo
pozbydou významu
pozbydou vážnosti zůstane hloupost
blaženost
paprsky mne oslepují
svou pronikavou září
na chvíli mne na místě vpravdě zcela znehybní
donutí mne spočinouti
na nic nyní nemyslet
na okamžik dovolit si být blažeností pohlcen