Představte si budoucího kněze, jak má doma manželku, a k tomu ještě i milenku. No to nepřipadalo v úvahu. A co by taková milenka se mnou dělala, když jsem totálně neschopný a v sexu úplný začátečník?
Takhle jsem to měl v hlavě nastavené. Báru jsem v žádném případě nechtěl podvádět a doufal jsem, že se to časem třeba zlepší. Myslel jsem si, že to všechno chce jen čas, než si na sebe i po sexuální stránce zvykneme.
Třetí rok vysoké byl hrozný. Psal jsem bakalářku, do toho se neustále učil. Trable, kterými jsme si doma procházeli, se bohužel podepisovaly i na mém soustředění ve škole. Během toho roku jsme měli s Bárou sex tak třikrát a stálo to za prd. Nakonec jsem si řekl, že to začnu nějak řešit, teprve až dodělám školu. To jsem však netušil, že mi přijdou do cesty ještě horší věci. Krátce před státnicemi mě profesorka vyhodila od zkoušky z latiny a já jsem se kvůli tomu úplně psychicky složil.
Doma nastalo ještě větší peklo, protože jsem tenhle stres řešil alkoholem a dováděním po barech. Vracel jsem se ráno a na Báru nebral vůbec žádný ohled. Při jednom takovém pozdním návratu jsme se začali šíleně hádat – a ona mi při tom záchvatu vzteku oznámila, že čeká dítě. Řev, nadávky a obviňování rázem ustaly.
Seděli jsme vedle sebe na posteli a mně v hlavě šrotovalo, jaký je to teda zázrak, že se nám narodí dítě z pětiminutového sexu, který se odehrává třikrát do roka.
Po chvíli mlčení se mě Bára zeptala, jestli si to dítě necháme. Setkal jsem se s jejím tázavým pohledem a odvětil jsem, že je to jasné a o jiném řešení ani nemůže být řeč.
Musel jsem svým rodičům nějak oznámit novinku o tom, že mě vyhodili ze školy, a tak jsem si řekl, že spojíme tyhle dvě zprávy do jedné – snad radost z vnoučete přebije zklamání z nedokončeného studia a oni na mě budou méně naštvaní.
O víkendu jsme se vydali na Moravu a ještě zatepla jsem to na ně všechno vybalil.
Chvíli zuřili, ale nakonec mi řekli, že je to můj život a rozhoduju si o něm sám. Se svatbou původně taky nesouhlasili. To měli plnou pusu řečí, že jsme moc mladí a na založení rodiny máme času dost. Ale já jsem chtěl být už konečně chlap a nechtěl jsem zůstat mládenec a panic do třiceti. Nakonec to naši pochopili. Radost z oznámení, že je Bára těhotná, skutečně všechno přebila. Hádky a stresy mezi námi dvěma urovnalo těhotenství. Rázem jsme měli jiné starosti a začali jsme se těšit na dítě.
Sára, naše malá princezna, se narodila přesně v termínu, všechno proběhlo hladce. Já jsem si našel práci u policie. V tu dobu nabírali k měšťákům a stačilo jim jen středoškolské vzdělání, zájem o práci u policie a řidičák.
Chtěl jsem zajistit rodinu, takže jsem moc na výběr neměl.
Kromě toho, že jsem se vyznal v kostelech, jsem praxi neměl v ničem žádnou.
Už během prvního roku jsem se celkem vypracoval, práce mě zajímala a bavila.
Bára byla se Sárou doma a užívala si mateřskou. Sára byla poměrně hodné dítě, takže s ní Bára neměla ani moc starostí.
Náš byt nám ovšem začal být poměrně malý, a tak jsme se rozhodli, že si pronajmeme nějaký malý domeček na okraji Prahy.
Projeli jsme spoustu inzerátů a našli jsme hned dva adepty. Dojednal jsem termíny a týden nato jsme vyrazili na prohlídky. Všechno to nakonec bylo tak rychlé, že jsme se za měsíc stěhovali a začala nám zase nová fáze života.
V ulici jsme si celkem rychle našli kamarády. Petr s Hedvikou tam žili už pět let. Měli dvě děti ve věku tři a pět let. Hedvika se s Bárou poměrně rychle spřátelila, protože obě vystudovaly pedagogickou fakultu. Hedvika učila český jazyk a dějepis na nedaleké
základce a Báře slíbila, že až Sára půjde do školky, přemluví ředitelku, aby ji na školu taky přijala.
S Petrem a Hedvikou jsme trávili celkem hodně času: jezdili jsme na společné dovolené, po večerech se bavili u deskových her a přes léto často grilovali. Dokonce jsme společně trávili i Vánoce. Naše přátelství bylo velmi intenzivní. Věděli jsme o sobě úplně všechno.
Jak Hedvika před časem slíbila, Bára dostala místo učitelky, a protože holky vyučovaly stejné předměty, Hedvika Báru intenzivně zasvětila do všeho dění ve škole.
Jenže to jsem netušil, jak hluboce a vřele ji zasvěcuje nejen do školních povinností a aktivit.
Bára s Hedvikou trávila čím dál tím víc času, pomalu víc než se mnou a Sárou. Neustále jsem poslouchal výmluvy, jak toho mají v práci hodně a jak musí připravit tohle a tamto. Moje návštěvy u Hedviky a Petra se začaly omezovat na minimum, protože jsem se musel starat o Sáru, když její maminka byla po večerech bůhvíkde.
Petr to měl doma podobně, ale čas od času mohl dát děti ke svým rodičům. My jsme v Praze žádné babičky a dědečky neměli, takže jsme se o Sáru museli starat sami. Začal jsem mít pocit, že se s Bárou odcizujeme už úplně. Po sexuální stránce nám to nikdy moc nešlo, ale v poslední době to neklapalo už vůbec. Byly měsíce, kdy se mě ani nedotkla. Musím přiznat, že jsem už opravdu začal uvažovat i o nějaké té milence, o které jsem kdysi nechtěl ani slyšet. Nebavilo mě se jen dívat na porno a honit si na záchodcích, když to na mě přišlo. Pořád jsem jen chlap, který má tyhle přirozené potřeby, co si budeme povídat. Jednoho dne mi zazvonil telefon a na displeji svítilo Petrovo číslo. Když jsem to zvedl, okamžitě na mě začal řvát, že si mám tu svoji děvku odvést domů a nějaké další bláboly. Vůbec jsem to
nechápal; myslel jsem si, že se opil a teď si na mě bezmyšlenkovitě vylévá nějaké frustrace.
Najednou se ve dveřích objevily Bára s Hedvikou a oznámily mi, že se mnou potřebují mluvit. Zašel jsem ještě popřát Sáře dobrou noc a pak jsem zamířil do kuchyně, kde na mě čekaly. Seděly u stolu přitisknuté k sobě a mně hned došlo, že mají nějak jiný pohled než obvykle. Čekal jsem, co z nich vypadne, protože jsem
absolutně neměl ponětí, co takhle večer chtějí řešit.
Bára se na mě podívala a spustila monolog o tom, jak nám to v manželství neklape a že si uvědomila, že chyba je v ní. Už od samého začátku věděla, že s ní něco není v pořádku, ale nedokázala to pojmenovat. A nakonec to pochopila v Hedvičině náručí. Holky spolu po večerech neřešily jen školu, ale poznávaly se navzájem i po sexuální stránce.
Chvíli jsem nebyl schopen slova.